Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

SteamWorld Dig

  • PC 70
V první části hry se jedná o fajn, i když trochu repetitivní, platformovku. V druhé části (řekněme při dosažení Old Worldu) se hra trochu rozjede a v poslední částí je to teprve zábava. Těžení dává větší smysl - čím víc vylepšení, tím víc ... šance na přežití. Více nepřátel vás nutí používat a kombinovat schopnosti, při soubojích s nimi oceníte investované penízky do většího poškození/rychlosti krumpáče. Trochu pomalejší rozjezd kazí skvělý zážitek ze hry, protože tu "pravou metroidovinu" zažijete až se získáním všech schopností, tedy na konci hry.

Herní výzva 2018 - 10. "Válka periferií"

Pro: grafika, jednoduchost ovládání i na klávesnici, záležitost na pár hodin

Proti: pomalejší rozjezd - může vzbudit pocit casual záležitosti, první část lehce repetitivní (malinkato, maličko :))

+13

Gone Home

  • PC 75
Pokud existuje herní žánr, který normálně nevyhledávám, určitě to bude "walking simulator". Úspěch Firewatche mě donutil dát šanci aspoň těm profláklým hrám a zatím rozhodně nelituji. Gone Home vás nechá chytře domýšlet příběh rodiny Greenbriarových a to jen tím, že začínáte v noci procházet velký, starý, rozvrzaný dům. Bez náznaku nebo spojitostí a to probudí vaší představivost. Dokonce bude přikrmovat vaše teorie tím, že vám bude velmi povedeně a uvěřitelně podstrkovat drobky ze života rodinných příslušníků. Aspoň dokud nepřijde velmi překvapivý konec. Nebo ne?

Herní výzva 2018 - 4. "Hru nezastavíš!"
+13

Fallout 3

  • PC 25
If you think your users are idiots, only idiots will use it .. (Citát Linuse Torvaldse)

Jsem obrovskej fanda falloutu, Miluju fallout a FO1 a FO2 jsem dohrál každý minimálně 10x, rozehrál minimálně 100x a alespoň jednou za rok si fallout zasmažím i v dnešní době - tedy skoro 20 let od jeho vydání - zas a znovu a stejně radostně a se stejnou chutí jako v roce předcházejícím. Kvůli FO3 jsem si dokonce koupil svého času novej počítač. Recenze se totiž po jeho vydání předháněly, kdo bude mít hodnocení vyšší a lepší. Pamatuju si na to celkem dobře, jak jsem začal hrát v roce 2011 (asi s dvouletým zpožděním od vydání) novej FO. Nicméně udělejme dlouhou story krátkou, protože podle mého názoru FO3 dlouhou story rozhodně nezasluhuje: FO3 jsem dokončil pouze jednou a to asi o 3 roky později na myslím cca 10tý pokus a s nezapomenutelným pocitem sebezapření. Z mýho hodnocení je zřejmý, že mě na FO3 asi něco štve, pokusím se tedy napsat co.

Normálně, pokud daný kus ztrhám, začínám pozitivama, co na hře vidím. V případě FO3 žádná pozitiva nevidím. Je to pro mě strašně smutné, protože já bych FO3 strašně rád chválil. Dokonce těch věcí, co na FO3 nenávidím je tak strašně moc, že by to vydalo snad na knihu, takže můj lament níže rozhodně není vyčerpávající seznam. Půjdu od méně důležitejch věcí k důležitým věcem, tak jak je vnímám.

- to, co by mi vadilo asi nejmíň, je použití gamebryo engine (ta oblivion-like věc). Mě by ani tak nevadilo, že engine byl extrémně hnusnej už ve svý době, že hlavy postaviček vypadaly jak vyřezané z brambory a pohyb vypadal, jak když jsem si za mladých časů vystříhal a rozstříhal dámy z lechtivých pánských časopisů a špejlema hýbal pro zvýšení realističnosti s výstřižkama po stole (parafráze jedné povídky Šimka a Grossmana). Mě vadí to, že mongolové z Bethsedy (a tímto se skutečným mongolům omlouvám - mongolové z Bethsedy vám dělají pouze ostudu) např. namodelovali přesně jednu skříň rozbitou stejným způsobem, kterou umístili ve hře na 1372 míst od vaultů, po stanice metra, po příbytky obyvatel (stále stejně rozbitou), že mongolové z Bethsedy udělali slovy dva (číslovkou 2) modely supermutanta (sem milosrdně počítám i supermutantího miniona, protože model supermutanta maj ve skutečnosti pouze jeden), že mongolové z Bethsedy udělali slovy jednu (číslicí 1) lednici, kterou umístili do každý boudy, jednu zkurvenou hnusnou bednu, kterou umístili asi tak v 9318 inkarnacích po celý mapě na různá místa, jeden kancelářský stůl, každý opět stejně rozbitý a opět umístěný na N míst po celé mapě. Takhle by se dalo pokračovat se vším, od textur po vatu v podobě debilních předmětů (aka vidlička), co nejsou k (prakticky) ničemu, ale jsou uloženy ve výše uvedených stolech, bednách a skříních po celé mapě. Každej interiér je odfláklej a vypadá hnusně, wasteland je podle mýho názoru hnusnej a odfláklej taky. Stylizace postaviček, designu a stylu do takového podivného rádoby vtipného a komixového vzevření tomu vůbec nepřidává a s krásným a promyšleným designem původního FO to nemá nic společného.

- další bod také souvisí s gamebryo a jeho limitama, resp. s až mongoloidní leností uzbeků z Bethsedy (tímto se omlouvám i opravdovým uzbekům), kdy se Bethseda, společnost, která rozhodně má prostředky na to dělat AAA tituly, rozhodla zkurvit dominanty originálního FO - a tady bych rád poznamenal, že srovnávání s původním FO je naprosto v pořádku, protože Bethseda se rozhodla vytáhnout ojra z mojí i vaší kapsy tím, že se sama pustila do pokračování FO a kdyby to nebyl FO, ale třeba OF, tak se hry prodá asi tak 5% oproti stavu, kdy B proklamovala pokračování téhle legendy - tím, že pro přizpůsobení gamebrya z oblivionu pro FO neudělala vůbec nic navíc. Takže např. naprosto integrální část světa a gameplay FO, a sice, že melee/unarmed souboje se dělají podle oblivion mustru dvou čudlíků a principu "pravej kreje, levej řeže" (kdyby měl náš dobrman rozum, tak se z toho pobleje). To, že starej FO umožňoval různé druhy útoků, které se např. v případě unarmed ještě měnily v závislosti na velikosti skillu je prostě už jen nostalgická vzpomínka. Ostatně trestuhodnou leností uzbeků z Bethsedy a jejich recyklace gamebrya z TES na FO se zabývala už opravdu spousta lidí, další čtení zde.

O nedostatcích v technické stránce věci a o zpracování jako takovém by se dalo mluvit fakt dlouho, takže přecházím na problémy spojené s gameplay a feelingem. Brutální znásilnění originálního konceptu pravidel světa FO a jeho historie totiž bylo Bethsedou provedeno opakovaně a nemilosrdně podobně jako rakouský úchyl Fritz znásilňoval oběť zavřenou ve sklepním bunkru.

- začnu celkovým pojetím světa FO3. Asi nejdebilnější koncept a nápad, kterej mě osobně vyloženě ruší, je udělat tu oblivion-like demenci, že udělám čtvercovou mapu 2x2km a začnu o tom tvrdit, že to je mocný a rozlehlý svět fallout 3. Aby z toho pejsci nezvraceli a kočky na protest neochcávaly bezbranou obuv v predsíni, tak odborníci z B zrychlili plynutí času asi 100x, nicméně stejně, pochod z jednoho konce mapy na druhej zabere cca 2 dny herního času. Proč není možný mapu rozsekat na N oblastí, mezi kterýma se přechází v něčem jako strategickém módu na mapě světa a ty oblasti jsou pak od sebe vzdáleny kildně dny a týdny putování v herním času ? To, že by se např. poté daly zakomponovat `random encounters' při putování na strategické mapě třeba tím způsobem, že by se při takovém setkání vygenerovala malá unikátní oblast, kde by se samotnej boj odehrál, je už jenom opravdu skučení ze záhrobí komunity FO. Další vedlejší efekty Bethsedího přístupu jsou zcela zjevné. Protože mongolové neměli dost kvalitního obsahu, tak ho nahradili kvantitou, takže do spektakulárně obrovského světa FO (2x2km) je nakoncentrován veškerej obsah co hra má. Žádná pustina to fakt není. Kamkoliv se hnete něco je. Na první pohled to možná jako pustina vypadá, na druhej pohled to je ale hnusnej toy shit, kde v každým rozpadlým domečku je nějaká odměna v podobě nějakého předmětu, kde mocné a obrovské město (Megaton) se ve skutečnosti skládá z 15ti hnusnej staveb a v D.C. vlastně žádné město ani není a nic tam nežije, krom checkpointů bratrstva, kteří tam zcela nesmyslně brání ruiny ničeho a skupinky supermutantů - asi aby se nepovraždili navzájem.

- další strašná zvrhlost, co Bethsedě nikdy neodpustím, je účelová změna elementů, které prostě byly v FO 1 a 2 nějak nastaveny a B je prostě změnila k nepoznání. Např. supermutanti jsou v FO3 hnusně vypadající debilové, co vás akorát všichni genericky chtěj zabít, přičemž supermutanti ve starém FO byla další rasa obyvatel pustiny, se kterou se primárně mluvilo a ne válčilo. To stejné ghůlové - jsou tu sice ghůlové, kteří se s váma jako ve starém FO baví, mají své město apod a pak tu jsou najednou ti stejní ghůlové náhodně rozmístěni po mapě a ti jediné co dělají je vyplňovat prázdná místa napadáním vaší maličkosti, jako kdyby měli zvířecí inteligenci. Další příklad je hnusné znásilnění SPECIALs a vůbec prvku RPG vývoje postavy. Dementi z Bethsedy, pravděpodobně její kavkazká část (tímto se kavkazanům omlouvám, dělají vám ostudu) totiž ze starých pravidel udělali pravidla nová, kdy je teďka vlastně jedno, jestli budete mít CH1 apod. a komunita toyů to ostatně protlačuje skoro v každém ukázkovém buildu, šak se sami podívejte. Je to sick. Ostatně já asi před dvěma lety přidal na této stránce sekci "true wanderer". Radost z vytváření postavy a vyvažování jejích silných a slabých stránek je fuč. Na SPECIALs jako takových teďka už prakticky nezáleží. Hlavně že udělali stejnou 10mm bouchacku a pušku, když FPS element a pocit ze sřelby je hnus (ale mě tohle nevadí, FO byl o příběhu, ne o střílení). Ještě se v rychlosti vrátím k RPG prvku. Nevím, jestli tohle zrovna měli na starosti uzbekové a nebo mongolové, ale nikdo z Bethsedy se asi neobtěžoval hru vyzkoušet. Kdyby to totiž udělali, tak by zjistili, že původního level-capu 20 dosáhnou velmi záhy a díky všudypřítomnému odbornému čtivu, které je v každé opuštěné díře, budou plavat ve skill bodech už od cca 10tého levelu, takže od dosažení cca 12té úrovně se na postavě nic zásadního nezlepšuje. RPG element je prostě plochej a bezbarevnej a zábava a dojem, že se postava levelováním zlepšuje, končí zhruba kolem úrovně 10. Komunita FO3 toyů (viz výše uvedý odkaz na wiki s character builds), kde hlavní cíl je mít na konci všechny SPECIALs 10 a skilly na 100 je toho smutným důkazem. Mě prostě taková postava nebaví hrát.

- příběh, příběh, uááááá, PŘÍBĚH !!! Co jste to vy ještěři provedli ? Na konspirační teorie nedám a generálně vzato na ně nevěřím. Veřím pouze na pár konspiračních teorií a jedna z nich je, že pravděpodobně združení iluminátů a představitelů Disney temné strany síly nějak dokázali ovlivnit a uplatit nezávislé recenzenty všude po světě, aby lhali o příběhu FO3 a tvrdili, že je skvělej, že má logiku a že má hloubku. Nerad používím tag spoiler, proto nebudu moc zabíhat do podrobností a budu našlapovat opatrně, abych něco nevyzradil. Psal jsem výše, že FO3 jsem dohrál na x-tej pokus a se sebezapřením. Je to tak a je to z velké části kvůli příběhu. Když jsem se v rámci svého prvního walkthrough shledal poprvé s otcem a dozvěděl jsem se, cože to vlastně dělá a co má ve svým TODO listu, a nedozvěděl jsem se, proč utekl z vaultu a asi dalších 10 věcí, co jsem tak nějak automaticky pokládal za samořejmé, že se dozvím, tak jsem s mumláním `co jste to vy dementi (z Bethsedy) provedli ..' hru smazal z disku. Asi o 3 roky později, když jsem hlavní questovou linii, která je navíc hnusně krátká, dokončil s pocitem, že žvejkám živočišné uhlí, tak jsem jako jedinej pozitivní pocit cítil úlevu, že je ta kravina za mnou a já si můžu hru odfajfkovat jako dokončenou a můžu žít v míru dál. Bohužel mám asi slabou vůli, protože jak vycházela další DLC, tak jsem jim samozřejmě z hladu po FO, a díky mýmu nekonečnýmu optimismu, dal vždy šanci znovu. Výsledek vždy stejnej. Pokaždý zklamání, skoro až knedlík v krku a slzy ve vočích a opětovné mumlání `co jste to vy Bethsedí mutanti provedli s falloutem :('. Příběh v FO3 je ubohost a 3.14čovina, která je jako pěst na oko. Poté, co jsem nalezl otce, byla alespoň pro mě motivace pokračovat v příběhu (a vůbec hraní falloutu) zcela na nule.

Už jsem toho napsal stašně moc. Hanět FO3 bych vydržel klidně ještě 10x tak dlouho. Nechám toho, pojďme to ukončit.

CONCLUSION:

Fallout 3 je rozhodně velice špatné a ubohé pokračování série fallout a já si ostatně myslím, že to je dost špatná hra jako taková. Pokud by to nebyl fallout, pak bych to rozhodně nehrál a ušetřil bych pár desítek hodin svýho života a měl bych pokoj. Protože se to jako fallout tváří, tak jsem tomu z úcty k celé sérii šanci dal. A šance to byla promarněná.

ps. FO4 díky zkušenosti s FO3 šanci nedostane.

pps. zkusil jsem poprvý loni FO:NV, že prej Obsidian vrátil Bethsedí pojetí fo zpět ke kořenům. Trochu se to zlepšilo, přečtěte si k tomu moje hodnocení chcete-li, ale žádnej řev to rozhodně není a další walkthrough rozhodně nehrozí.
+13 +23 −10

Medal of Honor: Airborne

  • PC 65
Od Medal of Honor: Airborne jsem příliš převratného nečekal, přesto jsem se na něj ale těšil. Do hry jsem se ponořil neskutečně rychle s pocitem, že se mi pod ruku dostala naprostá bomba, kterou jsem nějakým nedopatřením kdysi přehlédl. Ovšem pocit nadšení opadl postupem hrou.

Dostáváte se do kůže Boyda Traverse, člena 82.výsadkové divize. Role výsadkáře ve hře hraje velice důležitou roli. Každá mise totiž začíná v letadle a to kam dopadnete už je jen na vašem rozhodnutí. Po seskoku se vám totiž otevírá otevřené prostranství, kde je na vás, v jakém pořadí budete jednotlivé úkoly rozeseté po mapě plnit. Je to velmi příjemné zpestření oproti extrémně uzavřeným střílečkám, kde je problém přeskočit obrubník silnice nebo prolézt křovím. Problém už ovšem přichází se samotnými úkoly a jejich stereotypem. Každá mise má až na výjimky téměř totožný průběh, typu „Vystřílej, najdi, znič nebo polož bombu.“ , žádné jiné zpestření či „wow“ scény se zde nenacházejí. Stereotyp tak na krátkou dobu zaženou maximálně jen pěkně vypadající a zajímavé lokace.

Hratelnost je celkem příjemná. Osobně mě překvapil netradiční, ale přesto povedený režim vyklánění nebo postupné vylepšování zbraní. Místy je ovšem frustrující nevyvážená obtížnost hry. Co ale hru nejvíce zabíjí je nepovedená umělá inteligence. Jak nepřátelé, tak vaši spolubojovníci běhají proti sobě jak prasata na porážku, nebo naopak se vyskytují na místech kde nemají co dělat.

Audiovizuální zpracování je na špičkové úrovni. Grafické zpracování vypadá skvěle a celá hra je doprovázena vynikajícím Soundtrackem. Občasné problémy s výpadky zvuku při střelbě se tak dají jednoduše přehlédnout. Problém u technické stránky hry ovšem přichází ve formě bugů, ať už jde o mizení objektů před očima, mizení vaší zbraně, fyzikální bugy nebo o bugy typu „jeden jediný schod je extrémní překážkou“.

Ze hry Medal of Honor: Airborne jsem upřímně zklamaný. Rozhodně ne proto, že by šlo o špatnou hru. Jsem zklamaný protože se hra dala mnohem více rozvinout a nevyužila naplno svůj potenciál. Herní doba v podobě pěti až šesti hodin také dvakrát neuspokojí. Jde ovšem o skvělou odreagovačku, ve které si užijete parádní audiovizuální zpracování, otevřené bojiště a revoluční výskoky z letadla.

Pro: Otevřené bojiště, hratelnost, seskoky z letadla, Soundtrack, grafika, zajímavé lokace, vylepšování zbraní,

Proti: Stereotyp, totožná náplň misí, umělá inteligence, bugy, nevyužitý potenciál

+13

Descent 3: Mercenary

  • PC 70
Nakonec jsem teda dojel i poslední datadisk ze všech Descentů. Design úrovní se nezměnil. Je pořád výborný. I lepší než v původní hře. Některé úrovně se fakt povedli. Párkrát proti vám stojí taková palebná síla, že je výhodnější se radši potichu kolem toho proplížit. Když taková věžička na vás vystřelí 10 řízených raket najednou a podsývá to výstřely z rail gunu, tak je hodně cítit, jak jste malí a křehcí.

Naštěstí jsem dostal do rukou loď, která umí střílet dvě rakety najednou. To je pak jiná palebná síla, než to trapně střílet po jedné raketě. Celou hru jsem procházel pomalu. Opatrně se koukal za zdi, jestli na mě nevyletí pár raket nebo několik rychlých a přesných nepřátel. Nepřátelé se hodně efektivně umí vyhnout střelám. Když už jsem se čirou náhodou dostal do otevřené místnosti plné nepřátel, tak mi vřela krev v žilách. Chce to být neustále v pohybu. Neustále se musíte vyhýbat, orientova a do toho ještě přesně střílet.

Ještě, že je tady convertor energie a bezbranní údržbářský robůtci, ze kterých po zničení vypadávají hvězdičky. Škoda, že v tomhle datadisku nepřibyla žádná nová zbraň. Nebo vybavení. Atmosféra prvních dvou dílů se taky už moc nevrátila. I když tady jsou asi dvě mise, kde musíte zničit generátor a zdrhnout.

Už na střední je datadisk třetího Descentu dost těžký. Za vaší smrt není žádná velká penalizace (pokud to teda není na blbém místě). Ale já chtěl mít dobrý pocit z málo smrtí. Ve hře jsem proto strávil dost času neustálým loadováním. U závěrečného bosse jsem bouchnul asi 20krát. Závěrečnou hodnotící tabulku rychle odkliknul, abych viděl přes celou obrazovku "The End".

Herní výzva: V Zemi Nikoho (normal)

Pro: možnost stealth postupu, větší palební síla, pěkný design, chytří nepřátelé

Proti: frustrace, i když je smrt skoro bez postihu, žádná nová zbraň, žádná nová výbava

+13

Medal of Honor

  • PC 55
O hraní prvního Medal of Honor odehrávajícího se během současných konfliktů v Afghánistánu mě přesvědčilo nejenom zasazení, ale také emotivní Trailer. Bohužel... na to, čeho jsem se nabažil v Traileru, jsem už v samotné hře nenarazil.

Recenze Singel Playeru:
Jak bylo zmíněno, hra se odehrává v Afghánistánu a jednotlivé mise jsou inspirovány skutečnými operacemi, které proběhli. Během hraní se dostanete do kůže několika postav, jejichž linie se postupně spojují. Příběh samotný je ovšem dost nezajímavý a až na celkem povedený a dojemný konec můžete na jakékoli emoce zapomenout. Hratelnost na tom není o moc lépe. Pocit ze střelby není dvakrát uspokojující, a i přes to že je hra občas oživena např. jízdou na čtyřkolce nebo střílením z helikoptéry, přetrvávajícímu stereotypu a nudě se nevyhnete.

Téměř všude funguje automatický respawn nepřátel, takže jen kosíte stovky tupých nabíhajících npcček. Umělá inteligence v této hře vážně moc inteligence nepobrala, a to platí i pro vaše spolubojovníky, kteří vás v bojích budou spíše jen zdržovat, než aby byli nějak užiteční. Přidejme k tomu nepříliš povedené stealth mise a všudepřítomné neviditelné zdi. Hratelnost mohla alespoň ztížit nouze o munici, ta zde ale prakticky neexistuje. Stačí přijít k parťákovy který vám v mžiku vysolí pět zásobníků a rubete dál. Tempo hry se rapidně zlepší až v závěru hry, přesněji v posledních dvou misích, u kterých jsem pořádně ani nedýchal. Napětí každou odehranou minutou stoupalo, vše doprovázel skvělý Soundtrack a KONEČNĚ zde došlo i na pár emocí, především co se závěru týče.

Nedočkáte se tu žádných grafických orgií, ovšem audiovizuálně se hra povedla, ať už jde o brutalitu, výbuchy, kouř, nebo ozvučení společně se Soundtrackem. Co ovšem technickou stránku hry snižuje jsou bugy... hodně bugů. Několikrát průchodem hrou jsem narazil na levitující stromy, v sekundě mizející kouřové clony, parťáky procházející objekty a texturami, nebo dokonce na nespuštěný script, kvůli kterému jsem musel misi opakovat.

Medal of Honor je bohužel velkým zklamáním. Ze hry se vyklubala průměrná nudná střílečka, která končí zrovna v momentě kdy se teprve nějak rozjíždí. Emocí slibovaných Trailery se téměř nedočkáme. Pokud se chce ovšem někdo odreagovat u stereotypního střílení nabíhajících vln Talibánských bojovníků a užít si sem tam světlé momenty hry, dlouho nepřemýšlejte. Máte totiž o cca 6 hodin hraní postaráno.

Pro: Závěr hry, grafika, brutalita, Soundtrack

Proti: Stereotyp, příběh, respawn nepřátel, umělá inteligence, stealth, neviditelné zdi, žádná nouze o munici, bugy, scripty

+13

South Park: The Fractured But Whole

  • PC 75
South Park - Stick of Truth je moje srdcová záležitost. Přišlo to jako z čistého nebe a přineslo to nečekaně kvalitní RPG zasazené do autentického prostředí legendárního seriálu. I když Parker i Stone po vydání říkali, že už se nikdy do vývoje her nepustí, svůj slib naštěstí pro nás porušili. Určitě je to dobře, ale jistá pachuť na jazyku tu přeci jen zůstává.

Druhý díl, který je tentokrát zasazený do světa komiksových superhrdinů a superpadouchů je v konceptu víceméně stejný jako fantasy předchůdce. Bohužel, alespoň v mém případě, trpí PC verze docela špatně optimalizovanou prací s RAM. Dost často se mi stávalo, že se postavičky na scéně načítaly až postupně, hra se občas nepříjemně škubala, někdy se úplně zasekla a někdy nešla dokonce ani spustit. Což je vzhledem ke zpracování a hlavně bezproblémové jedničce, docela nepochopitelné. To se zhoršovalo, čím déle jste hráli a pro vyčištění paměti bylo nutné občas hru restartovat. Další věc, která mi nesedla je změněný vývoj postavy, kdy už nemáte klasické vybavení, jako je v jedničce, ale nahrazují ho 'Artefakty', kterým chybí osobitost a jejich účinky jsou méně znatelné. Neduh, kterým trpěla i jednička zůstává i zde - neustálé a všudypřítomné QTE, které se navíc pořád opakují a nedá se s tím nic dělat. Zejména na klávesnici je to pak docela bolestivé. Toliko asi k negativům. Jo, ještě jsem zapomněl - chybí tu sbírání čimpokomončáků, takže bod dolů :-).

Souboje hodnotím neutrálně - nejde o nic objevného a zároveň vyloženě neuráží. Vím, že budu v menšině, ale jak mi jinak QTE celkově ve hře vadí, v prvním díle mi v soubojích vyhovovaly. Byly rozmanitější a dodávaly soubojům na akčnosti. V druhém díle QTE ze soubojů (nikoli však ze zbytku hry) prakticky vymizely (kromě možnosti mezerníkem zmenšit utržené poškození ve správnou chvíli). To je trochu škoda a souboje jsou bohužel slabší stránkou celé hry.

Teď k tomu lepšímu. Vlastně nejlepšímu - není to nic nového, protože to přinesla i jednička, ale co si budeme říkat, ono vlastně o tohle jde úplně nejvíce. A to je příběh a autentický svět South Parku, jak ho známe ze seriálu. A to včetně grafiky, dabingu i reálií, které si berou postavy a události z posledních sérií. A hlavně humor, který tryská z každé obrazovky a hlášky. Skvěle využitá absurdita situace, kdy si kluci a holky na superhrdiny vlastně jenom hrají a do jejich fantazie se občas chtě nechtě prolíná reálný svět.

A tak ačkoli mám k některým herním mechanikám výhrady, to hlavní zůstává a to je důležité.

Pro: Humor, autentické zpracování, originální dabing

Proti: QTE, špatná optimalizace na PC, méně zajímavý vývoj postavy

+13

Tomb Raider

  • PC 90
Téměř perfektní audio-vizuální stránka. Skvělá hratelnost, chytlavý děj, příběh + třešnička na dortu Guardians(strážci), z kterých napoprvé šel slušný respekt. Je tomu opravdu málo co vytknout, možná občas příliž mnoho nepřátel, kteří na hráče naskakovali fakt po houfech a Lara, které mi bylo občas líto, jak se s ní ostrov nemaže, se s nima musela srovnávat sama. (trochu nerealistické) Slušný nářez. Jak jsem na tuhle hru nadával napoprvé, teď jí musím pochválit.
+13

Police Quest 3: The Kindred

  • PC 35
Třetí díl už dostal VGA kabátek a klasické ovládání myší. I příběh ještě víc ztemněl, už tu jsou motivy pomsty, brutality na blízké osobě a korupce. Takže do třetice všeho dobrého? Tůdle.

Už na začátku, kdy jste pro nedostatek míst převelení k silniční patrole, zjistíte, že nejhorší, co se mohlo stát, se stalo. Vrátilo se řízení v podobě ještě mnohem sadističtější než v prvním dílu. Dokonce s ním i pronásledujete vozidla. Když už vozidlo zastavíte, umřete protože jste vystoupili na špatně straně:) Potom vás čeká sepsání protokolu o přestupcích, což jsem i s pomocí manuálu a návodu nedal a přestupky odpustil s tím, že mi to hra v budoucnu tvrdě spočítá.

Jestli jsem v předchozích dílech občas nevěděl, co dělat, tak tady toho bylo víc. V minulých dílech se dalo pendlovat mezi lokacemi a zkoušet jestli se něco nezměnilo , tady však s tím jízdním modelem jsem k tomu neměl příliš chuti a radši zkoušel opravdu všechno na všechno. Což se mi nakonec ke konci hry vymstilo, jelikož jsem udělal věc bez návodu zcela pochopitelnou, která způsobila chybu a nemožnost příběh dokončit. Zjistil jsem to cca čtvrthodinu před koncem. A to byla poslední kapka dobrému hodnocení hry.

Doporučuji hrát striktně jen podle návodu, jinak dost možná skončíte stejně rozčarovaní jako já.

Pro: grafika, policejní prostředí, přechod 80. a 90. let

Proti: dead end bug, lapsy v logice, řízení

+13

Daryl F. Gates' Police Quest: Open Season

  • PC 55
"Police Quest 4" už není úplně tak Police Quest 4. Sierra nahradila tvůrce Jima Wallse dalším bývalým policistou, Daryl Gatesem. Stejně tak se změnil i hrdina a děj se přesunul z fiktivního Lytton City do Los Angeles. Dávám to k zajímavosti, protože tenkrát autoři do adventur dávali hodně ze svého, tito dva měli společný svůj důraz na realismus, mnohdy až odklánějící adventuru k simulaci. Daryl Gates se poté účastnil i dalších pokračování série PQ SWAT, která však už šla opravdu do jiného žánru, naproti tomu Jim Walls s vlastním studiem vytvořil klasickou adventuru Blue Force, kterou jsem, přiznám se, ještě nehrál.

Hra je tentokrát renderovaná i s opravdovou hudbou a dabingem, což jednoznačně kvituji. Škoda, že zapnutí dabingu vypne titulky, ach jo. Tentokrát netrávíte čas rutinou u jiných oddělení a jinými případy, vlastně se objevíte už na místě činu vraždy a je jasné že znovu půjde ještě o větší maso (mrtvola chlapce) než v předchozím díle. Celkově jde o větší příklon k realismu. Čtvrtý díl je opravdu drsný thriller s minimem vtipů.

Nebyl by to ale PQ kdyby se tady neobjevilo mnoho otravností. Řízení tu sice není, ale je tu spousta dalších nedomyšlených věcí. Jednak jsem mnohem více vnímal spouštěče, taková ta věc kdy uděláte nějakou nesouvisející nedůležitou věc a najednou když přijdete do kanceláře tak vám někdo zavolá. Drsnou atmosféru tak narušuje právě zdlouhavá a nepříliš logická hratelnost. V minulých dílech jsem se trochu bál o hrdinu a jeho blízké, tady se hrdina moc neprojevuje a nikoho blízkého nemá.

Pro: Atmosféra, grafika

Proti: občas zdlouhavost daná nedomyšleným designem

+13

Don't Knock Twice

  • PC 70
Poměrně slušná hra s herní dobou kolem 1,5 hodiny, která se podobá filmové stejnojmenné adaptaci.

Klady:
Některé lekačky jsou dobře provedené a level design vás docela dobře nutí se podívat nebo jít tam, kam by jste měli. Hra obsahuje skvělý soundtrack (takové to 3D klepání na dveře) a běží na enginu Unity, takže vypadá dobře a jede svižně. Navíc podporuje VR a HTC, ve kterém je to teprve zážitek.

Zápory:
Slabší příběh, který není zprvu nijak vysvětlen, až v průběhu hry skrze odkazy a knížky, které ne každý rád čte. Některé lekačky jsou sice fajn, ale jiné postrádají na razanci (zvukový efekt, špatný model apod.). Oblast, ve které se hra odehrává, je docela absurdní. Trailer a screeny na steamu docela klamou, ta hra takhle nevypadá ani na ultra. Herní doba 1/2h za cenu momentálně 20€ (ve slevě 10€) je docela přehnanost. Paradoxně jsou tu i vtipné momenty (např. primárně můžete držet v každé ruce jeden aktivní předmět, ale pořád můžete nějak uchopit ještě třetí, nebo si můžete zahrát basket či kulečník).

Závěr:
Osobně oceňuji, že to není bezduchá lekačka, ve které jen utíkáte, schováváte se a nemáte možnost se nijak bránit. Vypadá i zní dobře a dokonce je tam i znát nějaký postup, i když není zrovna ideální. Bohužel to postrádá něco víc, na čem autoři mohli jednoduše zapracovat. Já hru mohu doporučit, ještě s brýlemi je to docela zážitek, ale rozhodně nedoporučuji za plnou cenu bez slevy.
+13

Alienation

  • PS4 80
Vskutku akčně zběsilý herní počin, ale než začne skutečně bavit, je nutné u hry strávit nemalý čas a nejlépe rovnou ve dvou. Z počátku je hra poměrně těžká a smrt přichází jak Jirka Pomeje na pivko, ovšem vydržel jsem... Teď už můžu říct, že trpělivost přinesla svůj koš plný produktů Chiquity. Sice se nejedená o bůhví jak originální hru, která vás nepřekvapí béčkovým příběhem, výběrem postav nebo standardním gameplayem, přesto zaujme podařenou (někdy nervy drásající) akcí, kdy jako jediný přeživší z jednotky se snažíte dále tento status zachovat a přitom ještě oživovat padlé spoluhráče za každou cenu. Jinak následuje (v lepším případě) načtení z posledního checkpointu nebo (v tom horším) opakování od úplného začátku. Tak či tak je nutné klasicky vystřílet všechny mimozemské odpornosti v perimetru, respawnované v obdivuhodné zarputilosti, která je o to důslednější, o co je navyšován level.

Mé rozhodnutí ve výběru postav padlo na Tanka, nabízející vysokou odolnost, povedeně efektní i efektivní vlastnosti Ground Smash a Shield (lahůdka), primární zbraň v obou rukou (jako jediný), sekundární brokovnici pro méně odolné (za to početnější) mutanty a rotační kulomet á la bezbolestná. Pak už jen dle příběhové linky cestování do různých lokací a patřičná deratizace a plnění zadaných úkolů. Chuť hrát dál žene nejen akce, ale hlavně nalézání stále smrtelnějších zbraní rozdělených do šesti skupin, od obyčejných po legendární s patřičnou úpravou pomocí Cores (Power, Boost, Utility a Prismatic). To je velmi nutné a žádoucí především proti velkým a odolným nepřátelům a samozřejmě bossům, kterých je v lokaci vždy několik a za jejich zabití vypadne bedna plná XP, doplnění života, nábojů a možná i unikátní zbraň.

Náplň 20 misí není špatný, ale jak jsem psal, nejde o nic třeskutě originálního. Přines, odnes, zmáčkni nebo otevři, na druhou stranu splnění mise v sobě nese takovou potěšující blbůstku - odlet vrtulníkem, který je častokrát (na vyšších obtížnostních levelech) jedinou záchranou před nabíhajícím, početně velkorysým, bestiářem. A že jich je opravdu velké množství, svědčí fakt, že občas při přestřelkách ztrácíte přehled kde se vůbec nacházíte (natož pak pojem o zdraví a nábojích). O to víc pak po úspěšném zdolání takto obtížné pasáže dochází pocit upokojení a zvolání ve stylu Freda Flintstonea "Jooo Kuwa a je to doma!" - se zpocenýma rukama a křečích v prstech odkládám gamepad, uff.

Pro: RPG systém, legendární zbraně, pasivní a aktivní vlastnosti, prostředí

Proti: občas chaotické

+13 +14 −1

Need for Speed: Carbon

  • PC 65
Po delší době píši další komentář. A po dlouhé jsem se vrátil k sérii NFS. Začnu čerstvě dohranými Carbony. Když jsem tento díl hrál poprvé před několika lety, byl jsem z něho zklamaný, nebavil mě a měl jsem v plánu si ho už nikdy nezahrát. Jenže osud tomu chtěl jinak a na mém monitoru se objevil tento počin od Black Boxu a dostal druhou šanci. A dalo by se říci, že ji využil.

Samozřejmě jako tomu bylo v Most Wanted i tady na nás čeká již standardní béčkový příběh, který je zde je jako nutné zpestření, ale rozhodně by se bez něj hra obešla. Ale hold je tady. Co se dá dělat...

Úvod je rádoby cool honička před vaším starým známým Crossem. Poté za vámi přijíždí fešák ve fešné čapce a plnou hubu keců, nic neobvyklého v sérii NFS. Vaši pozornost samozřejmě jako vždy zaujme ženský element, který je jako vždycky atraktivní a vaše cesta začíná...

A dostáváme se k první novince od Most Wanted. Už na to nejste sami, jelikož si můžete najmout parťáky do vaší skvělé party. Jen škoda, že to je ve většině případech na nic. Parťák má totiž v oblibě jezdit jako dement a místo toho, aby vám pomáhal, jen kecá do vysílačky. Jediní parťáci, kteří jdou jakžtakž využít jsou blokeři. Občas celkem pomůžou a Neville byl mou nejoblíbenější postavou ve hře. Dalším typem parťáků jsou stíhači. Jelikož jezdím jako hovado, nedokázal jsem se zkrátka udržet za stíhačem, ať jsem se snažil sebevíc. No a posledním typem jsou skauti. Ti jsou nejvíc na hovno. Jejich funkcí je vyhledávání zkratek. Jenže vy postupem času zjistíte, že zkratky objevíte i bez skautíka a navíc je k vítězství nepotřebujete. I pokud jezdíte jako idiot, stačí použít nitro a rázem jste ve vedení.

Co jsem úplně nepochopil, bylo rozdělení aut do tříd. Protože i když si zvolíte např. Muscle auta, během hry stejně můžete kupovat exotiku, nebo tuner káry. Ale tak to je spíše taková menší drobnost.

Na jízdní model si budete muset chvíli zvykat, nebo aspoň já jsem si chvíli zvykal. Oproti U2 nebo MW totiž auta mnohem hůře zatáčejí. Ale tak je to o zvyku, ke konci už vám to ani nepříjde.

Výše jsem nakousl obtížnost. Až na drift jsem s ničím neměl výraznější problémy. Nevím jestli je to mými bídnými řidičskými dovednostmi, nebo tou hrou, ale v driftu jsem si zkrátka neškrtl. Naštěstí pro postup ve hře nemusíte mít v daných oblastech odježděny všechny závody.

Pochválit musím grafiku a jako tradičně modely aut. Vypadají skvěle a v nočním městě se krásně lesknou a je na to opravdu radost pohledět. Spousta lidí hře vyčítá krátkou herní dobu. Pokud si však potrpíte na tuning, máte vyhráno a pobyt ve hře si prodloužíte. Oproti MW je tu daleko více možností, jak si vašeho čtyřkolového miláčka vytunit, především po straně vizuální. Autosculpt je také fajn možnost i když jsem jí úplně nevyužíval.

Naopak věc, která mě strašně srala, byla věc při souboji s nějakým bossem. Vždycky když narazíte, tak se váš soupeř začne smát jako kokot. I když je třeba půl kilometru za vámi. A pak je tu klasický NFS syndrom. Týpek má plnou hubu keců a pak ho v první zatáčce předjedete anebo v kaňonu vás ještě ani nepustí na start, vyslechnete jak skončíte špatně, poněvadž stojíte přece proti tomu nejlepšímu řidiči, který neprohrává a je nedotknutelný. Samotný závod v kaňonu končí dvě vteřiny po začátku. Během dvou vteřin toho debílka předjedete, odběhne desetisekundový odpočet a je vymalováno. Vyjímku tvořil pouze závod s Dariem, který jsem musel opakovat několikrát. Z toho jsem byl poměrně překvapen a v téhle hře jsem to už snad ani nečekal.

Každopádně, abych to nějakým způsobem shrnul. NFS Carbon bylo celkem fajn poježdění, které má své mouchy a má pár vad na kráse. Ale jako celek to i tak funguje dobře. Navíc hra krásně odsýpá a než se začne projevovat nuda, je konec hry. Za mě je to poctivá pětašedesátka.

Pro: grafika, auta, tuning, Neville

Proti: poměrně nízká obtížnost, pár nepochopitelných věcí, oproti svým předchůdcům i následovatelům slabší hudební doprovod a nějaké drobnosti ,které jsou tak irelevantní, že ani nejsou zmíněny v komentáři

+13

DmC: Devil May Cry

  • PC 85
Musím se hned na začátku přiznat, že tyto bojové hry mám velice rád, ale ve většině z nich jsem dostával nakládačku. Nic méně zde se to nekonalo a hru jsem bez nějakých velikých komplikací projel od začátku do konce. K tomu jsem si střihl i DLC DmC: Devil May Cry - Vergil's Downfall.

Hra mě ihned chytla a už mě víceméně nepustila, dokud jsem ji nedohrál. Příběh byl vcelku zajímavý a stále mě nutil poznávat jeho další části a skládat příběhové dílky dohromady. Dojem může trochu pokazit tabulka, ve které si přečtete počet misí, které chybí k dohrání hry, a tím pádem trochu odpadá napínavost příběhu, který ke konci začne ztrácet dech.

Nejvíce jsem se na hře obával soubojů, protože kvůli nim jsem většinu bojových her nedohrál. Bylo to z prostého důvodu, protože na každé monstrum jsem se musel naučit nějaké kombo a na to jsem prostě neměl náladu. Zde to nebylo tak hrozné a nepřátelé se vždy dali nějak umlátit a těch několik základních (trochu i pokročilých) komb mi prostě k dohrání hry bohatě stačilo.

Zbraně ve hře byly dobře vymyšleny a nejvíce mi asi sedla sekera. Byla silná a účinná, i když byla trochu pomalejší, využíval jsem ji velice často. Napříč tomu kosa mě příliš nezaujala a byla takovým slabším článkem. Palné zbraně jsem využíval pouze v případě nutnosti nebo na určité typy nepřátel, jak bylo zapotřebí.

Souboje s bossy mě velice bavily a nebyly to takové ty souboje, kde jsem chytal rage a nevypínal kvůli nim hru. Byly vcelku jednoduché a já si je prostě a jednoduše užíval. Párkrát dokázali i potrápit, ale nebylo to nic, co by mi hru znechutilo.

Do hry jsem vstoupil nepolíbený sérií Devil May Cry a tak jsem neměl žádně předsudky. Možná i díky tomu jsem si hru více užil, protože jsem nekoukal na to jestli to nějak souvisí s předchozími (budoucími) díly.

Pro: Souboje, nepřátelé, zbraně

Proti: Příběh mohl být rozsáhlejší a propracovanější

+13

Bionic Commando

  • PC 75
To se takhle před pár lety na databázi někdo zmínil o zvláštních slevách v Electro Worldu, které byly každým dnem větší, až nakonec vybrané produkty stály jen jednu korunu. Za tuto symbolickou částku se v regálech nacházelo už jen pár druhů zboží a převážná většina z toho byly absolutní zbytečnosti, které by si koupil snad jen blázen. A mezi tímto odpadem se válela jedna krabice iFluid, kterou jsem nedávno dohrál a také několik kusů této TPS s Nathanem Spencerem v hlavní roli.

Původní hru ani remake jsem nehrál, ale podle videí tento novodobý Spider-man řádně změnil vizáž, kdy se z brýlatého zrzka stal černovlasým vazounem. Alespoň bionická ruka zůstala na správné straně a nenastala situace jako u Phila Cassidyho, kterému v GTA III chyběla levá ruka, když přitom ve Vice City přišel o pravačku.

Zpočátku jsem měl problémy s ovládáním, které se zobrazuje ve formě ovládacích prvků na gamepadu, takže jsem pak musel koukat do nastavení, jaká klávesa odpovídá příslušnému tlačítku. V pozdějších fázích jsem už ale měl ovládání zažité a bez problému používal svou smrtící ruku k cestování a likvidaci nepřátel. Líbilo se mi, že když jsem dlouho letěl vzduchem, a pak se rukou zachytil, tak Nathan zařve, jako bych to asi udělal i já, ale kdo ví, obě ruce mám normální.

Potěšila mě také možnost vypnutí zvýraznění předmětů, které mohu házet, protože ty blikající sudy, cedule a mrtvoly vypadaly otřesně a zbytečně kazily dojem z jinak pohledných různorodých lokací. Ty jsem si pořádně užil, protože jsem musel jako vždy splnit všechny výzvy, které značně prodloužili herní dobu. Jedna výzva mi zabrala dokonce dvě hodiny, ale to bych nebyl já, abych se ji nesnažil do zblbnutí dokončit.

Nejvíce mi asi vadilo toxické prostředí, které zapříčinilo většinu mých smrtí, podobně jako voda, ale je jasné, že bylo třeba nějak ohraničit cestu, kterou se mám dát. Zaujaly mě bonusy ve formě obrázků, jak tento titul vznikal, které se odemkly po dokončení hry a splnění všech výzev a špatná nebyla ani hudba. Bionic Commando už nejspíš nikdy nespustím, ale určitě nelituji času, který jsem s Nathanem Spencerem strávil.

Pro: Nathan Spencer, bionická ruka a její využití, různorodé lokace, výzvy, bonusy, hudba

Proti: zpočátku ovládání, toxické prostředí, voda

+13

Ski or Die

  • PC 75
Her se zimními sporty jsem moc nezkoušel, Ski or Die je z nich ale jednoznačně nejlepší. I když se jedná o letitý kousek, rád si ho občas pustím i dnes.

Výběr pětice disciplín je perfektní a všechny se krásně doplňují. Nejvíce mě baví sjezd na lyžích v nebezpečném prostředí a špatný není ani sjezd na nafouknutých traktorových duších. Naopak neméně mě baví jízda na snowboardu, holt ze mě Ledecká nebude.

Super je také hra ve více hráčích, kde zábava narůstá ještě o level výš. Nemohu opomenout ani soundtrack, který ždímá z PC speakeru vše, čeho je tento prastarý předchůdce dnešních reproduktorů schopen.

Pro: sjezd na lyžích, sjezd na traktorových duších, multiplayer, soundtrack

Proti: jízda na snowboardu

+13 +14 −1

Uncharted 3: Drake's Deception

  • PS4 85
Uncharted zraje jako víno. Audiovizuálně, herně i příběhově. Byť se drží zuby nehty svého stylu, přesto dokáže každou chvíli překvapit nějakou novinkou či herním mechanismem. A když už si myslíte, že máte všech těch výbuchů a pádů dost a že vás nemůže nic překvapit, přijde kapitola s letadlem, donutí vás spustit bradu, samovolně vykřiknout úžasem a přemýšlet o tom, že jde dost možná o tu nejlepší akční pasáž ve hrách vůbec. A když se brada nevrací ani v následujících překrásných pouštních scénách, člověk se uvědomí, že ta hra dělá některé věci sakra dobře. Řada pasáží se mi vryje do herního podvědomí už navěky.
Mé drobné výtky (konec moc podobný dvojce, příběhová hluchá místa, scénáristické berličky) se pak ztrácí v záplavě kladných ohlasů, které bych mohl ke každé kapitole vyjmenovat.

Pro: epičnost; výprava; originální hratelné prvky; přilnutí k postavám;

Proti: epičnost (taky); místy nesmyslný děj za účelem posunout postavu na další místo; konec;

+13 +14 −1

EVE Online

  • PC 90
Pokud máte dost trpělivosti se do Nového Edenu ponořit a pochopit základní principy a ekonomiku trhu a vždy jste si přáli mít vesmírnou hru kde můžete být kýmkoli, pak je EVE přesně tou hrou pro vás.

V Novém Edenu si můžete dělat co chcete, můžete bojovat za frakci, připojit se ke korporaci, založit alianci a tím si vytvořit své impérium v kousíčku galaxie, můžete být obávaný pirát a nájezdník, můžete dolovat cenné minerály z nitra asteroidů nebo měsíců, můžete se stát industriálním gigantem, můžete být obchodníkem, můžete zkoumat vesmír a objevovat cenné relikvie z dávných bitev nebo zapomenutých základen, můžete vést obrovské flotily lodí do bitev, můžete dokonce být podvodníkem a okrádat jiné kapsulery o jejich těžce vydřený ISK...

To jak místní galaxie funguje a je tvořena hráči je úžasné, nikde jinde jsem neviděl takto komplexní ekonomii a RPG prvky. Pokud jste zničeny tak se katapultujete do kapsle, pokud je i ta zničená, aktivuje se nový klon na vaší domovské stanici a všechen náklad, implantáty i loď je jednoduše ztracená a ve většině případů i vydrancovaná a sešrotovaná jinými hráči. Proto ve hře platí nepsané pravidlo, nepořizuj si loď, kterou si nemůžeš dovolit ztratit nebo nahradit. EVE je nekompromisní a kapsuleři (hráči) také, nikomu nemůžete věřit.

Alfou i omegou hry je měna ISK, točí se kolem ní vše a výdělky jsou hlavní pro každého. Ve hře jsou dva typy klonů, Alfy, to jsou hráči kteří neplatí měsíční poplatky za herní čas a jsou tak omezeni na část lodí, skillů a technologií. Omega status lze pak zakoupit za skutečné peníze nebo herní měnu od jiného kapsulera a ničím vás neomezuje, hra je tedy nyní v takovém stavu že ji lze skutečně hrát zadarmo, po pochopení toho jak hra funguje a jak se vydělává ve velkém totiž vaše zisky začnou exponenciálně stoupat a šance na dosažení koupě Omegy je tak vždy víš. Já například první měsíc hraní vydělal maximálně 20 milionů ISK, ovšem po krátké pauze jsem nyní do hry pronikl a můj denní zisk činí i 100 miliónů, a to bych teoreticky zvládl i třikrát víc. Jen pro srovnání, Omega nyní stojí jednu a půl miliardy.

Ve hře nejsou levely ani schopnosti tak jak jste na to zvyklý v klasických RPG, Skilly které zvyšují a odemykají schopnosti vašeho klonu se totiž cvičí v reálném čase, váš klon se tak učí libovolné skilly ať už nejste ve hře nebo lítáte po Novém Edenu. Trh je pak ovládán čistě hráči a i mě se nejednou podařilo uměle snížit hodnotu křižníků o několik milionů na jednom z hlavních obchodních nexů jen kvůli tomu že jsem je chtěl prodat rychle a tak jsem neustále snižoval jejich cenu tak aby byly nejlevnější, zkrátka ekonomika hry funguje jako ve skutečném světě a kurzy všeho se neustále mění podle poptávky a nabídky.

EVE je nekompromisní a v Novém Edenu vás nepovede za ručičku, tu hru musíte pochopit sami a pak vás odmění tak dokonalými RPG prvky pro online svět který skutečně funguje, žije a který nemá konkurenci. V EVE jste skutečně svobodní.
Dokonce jsem byl jednou podveden a přišel tak o sto miliónů ISK, hra je ale tak dobře vybalancovaná že podvody jsou součástí hry, to je neuvěřitelné. O týden později si hráči na tohoto podvodníka zaplatily korporaci lovců odměn, aby mu zničily jeho stanice.

Pro: Složitost a vyváženost, svoboda, fungující organický trh, již za hru není třeba platit, Hra nemůže upadnout do zapomění, výborná komunita, hráči si vytvářejí vlastní impéria a území, obrovská galaxie.

Proti: Need more ISK.

+13

The Last of Us: Left Behind

  • PS4 85
Je to zajímavý pocit být dějově zasazen do příběhu, který je známý z vyprávění původní hry. Koukat z jiné perspektivy na sled událostí, jejichž vyvrcholení nezadržitelně spěje do již odhalených karet, má přesto svoje kouzlo.

Protože v tom bezpečném pocitu, že vás hra nemůže ničím novým překvapit, se jí to stejně podaří. Odhaluje totiž do větší hloubky Elliininu osobnost, minulost, touhy, obavy i motivace. Ukazuje, kde se bere ta její roztomilá dětská naivita a jak je to ve skutečnosti křehká nesamozřejmá věc. Jsme svědky tak osobních věcí, které se je pravděpodobně ani Joel nikdy nedoví.

Střídání časových os jasně ukazuje, jak moc dokázala během cesty z Joelem Ellie dospět a kolik odvahy a odhodlání navzdory všemu se v ní skrývá. Respektu hodné. Doslova.

Ellie je jediné pozitivní světlo ve světě The Last of Us, které dává důvěru, že lidská povaha nakonec nemusí být tak úplně v řiti. A to si zaslouží respekt.

V kostce je Left Behind relativně krátké (jako jedna delší kapitola), upřímné a komorní (jakožto i původní hra) nahlédnutí do dětské duše ve světě, který vám dítětem být nedovolí. Byť se důležitosti původního dílu ze své podstaty rovnat nemůže, zážitek z The Last of Us doplňuje jako poslední kus mozaiky. Tak se nechte na chvíli ošálit tou bezstarostností, protože za rohem už čeká realita, aby vás zkopala zpátky tvrdě na zem.

Pro: minulost Ellie; lehce odlišná hratelnost; krásné scény

Proti: délka - i když ono je to možná tak akorát, kolik téma snese, jen by člověk chtěl víc a víc; nemá Riley nějak velkou hlavu? :)

+13

Call of Duty: Modern Warfare 3

  • PC 75
* HODNOCEN POUZE SINGLEPLAYER, CO-OP ANI MULTIPLAYER JSEM NEHRÁL *
* HERNÍ VÝZVA – BOD 4 – HRU NEZASTAVÍŠ – HRÁNO OD 8:15 DO 14:15 V JEDEN DEN *

Modern Warfare 3 začíná vlastně přesně tam, kde MW 2 skončil. Žádný časový posun jako u dvojky, ale stejná scéna jako na konci dvojky. A opět, oproti předchozímu dílu se to graficky posunulo jen opravdu malinko, většího zlepšení se dočkaly alespoň zvuky, kdy zbraně už zní opravdu jako opravdová zbraň, a ne jako dětská kuličkovka. Vrací se i staré známé postavy, které doplní opět pár nových. Vše to vyvrcholí v posledních pár misích, kdy se budeme muset vice méně se všema hlavníma postavama smutně rozloučit. Srdceryvná scéna, kdy v Praze umírá John “Soap“ MacTavish, nemůže nechat opravdu nikoho chladným. A jediný, kdo tak přežije celou hru, je vlastně nesmrtelný Kapitán John Price. vám prozradí víc. Poslední věcí, která se vrací z MW2 je UI, které se víceméně vůbec nezměnilo.

Příběh, jak jsem již zmínil, navazuje na předchozí díl, kdy je ruská invaze do USA v plném proudu a z Price a MacTavishe jsou psanci. Během několika misí se však misky vah začnou přelévat spíše na stranu USA a Rusové se pomalu z USA stáhnou. Rusové dokonce chtějí vyjednat s USA mír. To se však rozhodně nelíbí Makarovovi a vymyslí jiný plán, kterým není nic jiného než dobití Evropy. Pro tento plán unese i ruského prezidenta, aby z něj vymámil kódy k atomovým zbraním. Plán na dobytí Evropy mu z části vychází a víceméně každé velké město Evropy je obsazeno ruskými silami. A tady se ke slovu znovu dostáváte vy, abyste jeho plán zmařili. Prostě klasika jako z učebnice. Ten příběh je opravdu velké, neuvěřitelné klišé, nicméně drží docela dobře pohromadě a vyvrcholí spektakulárním koncem, který završí jednu trilogii.

Nicméně, na příběhu mě až tak neštvalo to, jak byl prediktivní a ohraný, ale fakt, že autoři udělali z Rusáků prakticky nadpozemsky silnou a neporazitelnou zemi, která během pár dní (možná hodin) nejprve ovládla skoro půlku USA, poté během chvíle měli obří základny v obsazených městech Evropy. Tímto nechci nijak znevažovat Rusko, ale takovouhle invazi by v tak krátké časové době nezvládly ani USA s jednotkami NATO dohromady. To je prostě nemožné. Ale co, je to přece virtuální realita a tam je možné vše.

Ve hře je 17 misí, o jednu méně než v druhém díle. Časově však vychází obě hry prakticky nastejno, s MW3 jsem byl hotov asi o půl hodiny později, přičemž čas se zastavil na hodnotě 5 hodin, 58 minut a 59 sekund. Škoda, minutka a sekunda chyběla do čistých 6 hodin. Opět se podíváme do různých částí světa, namátkou do rozbořeného New Yorku, Paříže, Berlína a Londýna, do Sierra Leona a Somálska, na palubu ruského vládního speciálu (kde se ujmete role agenta FSB a budete chránit prezidenta – docela zajímavá mise) a hlavně do našeho hlavního města, do Prahy. Tam se budete moct podívat na virtuální Karlův most, Prašnou bránu nebo na Staroměstské náměstí. Taktéž se bude v Praze odehrávat docela zásadní část celého příběhu této trilogie.

Stejně jako v druhém a prvním díle, některé mise byly stealth, některé byly útočné, některé nudné a některé vopruz. Abych pravdu řekl, ze všech 3 dílů byl tenhle nejméně zábavný. Snad kromě mise na palubě ruského letadla byly všechny víceméně o tom samém. Jdi, najdi, zachraň/zabij, uteč. Oproti předchozím dílům, kde takové mise samozřejmě také byly, si zde autoři už rozhodně nedali tolik záležet na obsahu a nepodařilo se jim je udělat, aby byly tak zábavné, jako předtím. Nepřidal tomu ani opět naprosto stejný gameplay, který se od dvojky až na pár drobností zase nezměnil. Jedinou, docela znatelnou, novinkou je zde možnost si v průběhu mise zavolat dron a střílet po nepřátelích řízené rakety nebo na dálku ovládat kulomet bitevní helikoptéry. Návrat hlásí taktéž AC-130, s kterým si v jedné misi jak pěkně zastřílíte, tak ho budete používat pomocí kouřových granátů jako palebnou podporu.

Z předchozího dílu se vrátila většina zbraní, navíc jich ještě několik přibylo. Vím, že zmizel například Walther WA2000, CheyTac Intevention, M-16, SCAR-H a M240, na druhou stranu přišly nové kousky jako PP-19 Bison, FAD, Five Seven, PKP Pecheneg, MG36, FMG-9, SCAR-L nebo RSASS. Abych pravdu řekl, některé kousky jsem do dnešního dne vůbec neznal.

Nemám, co bych ještě dodal ke kladům a záporům, vše jsem víceméně shrnul v článku.

AI je tam stejně do***ané jako v předchozím díle, takže se o tom ani nehodlám zmiňovat. Stejně jako přehnaná zásoba munice, kterou unesete.

Ve stínu vyřčeného, hlavně ohledně většiny misí, dávám 75%.

Pro: + Zbraně (a hlavně neokoukané kousky) + Lokace misí po celém světě + Příběh se mi i přes tu klišovitost docela líbil + Některé opravdu parádní mise + Návrat starých známých postav

Proti: - Herní doba - AI spolubojovníků - Nadpozemsky mocné rusko - Některé vyloženě nudné a otravné mise

+13