Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Moorhuhn: Winter Edition

  • PC 60
Zimní edice Moorhuhnu je v podstatě jen zasněžená verze druhého dílu, kde den nahradila noc, strašáka sněhulák a na stromech se objevily rampouchy. Přesto, že jde o skoro stejnou hru nebo jakýsi datadisk se stejnými principy a časovým limitem, zážitek z ní mám zcela jiný.

Nějak mě to zasněžené prostředí učarovalo a já se při střílení slepic bavil o něco více, než u předchozích dílů. Na této sérii je vidět neustálý vývoj, když ne v lokaci, tak alespoň v jejím vzhledu a sestřelitelných objektech. Na odreagování je to ideální kousek, stejně tak, jako jeho předchůdci.

Pro: zasněžené prostředí, zábavné, rychlé, spousta sestřelitených objektů

Proti: po čase stereotyp

+13

XCOM 2

  • PC 85
...a tak jsem navázal dvojkou. Na první pohled zůstala většina herních mechanismů nezměněna, na pohled druhý se mnohé mírně mění, většinou k lepšímu. Neubráním se porovnání s přímým předchůdcem.

Audiovizuálně mi hra přišla o něco lépe zpracovaná. Sice jsou mapy taktických výsadků často jaksi přebarvenější (superměsta ADVENTu speciálně) a snad i trochu přeplácaný, ale to, že se nikdy neopakují a generují se vždy náhodně je pro mě velkým posunem vpřed. Ano, jsou si tak mapy často "podobné" ale rozložení objektů je vždy příjemně pozměněněno.

Taky vojáci už nemají tak trapný zbroje a vypadají celkem realisticky, je zde navíc mnoho možností, jak jejich vizáž doladit, i jejich obličeje jsou variabilnější. Vojáci pak mají osobitý feeling, maskáčový vzory zbrojí se povedly!

Strategický aspekt
Nemalou změnou je styl hry, kdy se XCOM ocitá v roli záškodníka režimu ADVENT. Ač tato skutečnost mnohé nemění (opět budeme zkoumat, inženýrovat a posílat výsadky do akce), hra příjemně obměňuje celkový feeling, místo desítek vědců a všemožnýho personálu si zde člověk vystačí doslova s jedinci.
Obtížnost strategické mapy je v podstatě neměnná (ač je nutno managovat nové suroviny jako třeba INTEL), je však přídán prvek časové tísně, kdy je nutno postup alienů (projekt AVATAR) pravidelně srážet. Příběh navíc celkem hezky graduje (Spokeman), rozhodně tak nelze říct, že by hra postupně vyšumněla do ztracena, naopak nabírá obrátky! Osobně jsem ani nestihl vyzkoumat všechno... naopak jsem několik dní pozdržoval finální výpad na věž než se sestaví plány plazmové odstřelovačky.

Taktický aspekt
Na bojových mapách je hlavní změnou obtížnost. Ta (2/4) nasazuje laťku tak vysoko, že jsem celkově příšel snad o 15 vojáků, poslední misi přežili pouze tři z nich. Hned v druhé misi jsou mí nezkušení nováčci napadáni mindcontrolem, běžný pak je, že critical hit popraví mého svěřence na místě jednou ranou. Hra nyní tvrdě trestá každou sebemenší chybu hráče.
Většina misí je navíc nově ztížena časovým limitem, což lze vzhledem k záškodnickému charakteru výsadků přijmout. Kolikrát se opravdu hraje o čas a divoké přesuny k evakuačnímu bodu v posledním kole jsou novou neokoukanou složkou akcí.
Jakousi specialitou jsou potom mise, kde je nutno ochraňovat civilisty, kteří jsou nyní nelítostně masakrováni... Paradoxem potom je, že ty nejtěžší "příběhové" mise jsou pak jaksi nejlehčí - sice je zde mnoho opravdu silných nepřátel, ale zpravidla chybí časový limit a tak je možno zaujmout pozice a nepřítele nalákat do pasti, ideálně křížové palby.

Poslední mise (úplný závěr - souboj s bosem) mi pak dala zabrat a ačkoliv jsem ji dal napoprvé, bylo to doslova s o chlup. Z sedmičlenného družstva zbývaly poslední tři jednotky, jedna pod mind controlem, druhá s poslením dílkem života. Ještě že komandér (AVATAR) je tak ultra-silná postava s nevídanými možnostmi. Dimenziální útok...

Celkově si myslím, že oproti prvnímu dílu hra zlepšuje některé vady, příjemně halí známé prvky do nového hávu a proto těm, kdož se jedničkou dobře zabavili (jako já), můžu hru vřele doporučit. K lepšímu zážitku je ale asi lepší začít jedničkou, myslím si.

85%

Pro: Generování map, obtížnost, XCOM, UFO koncept

Proti: Zjednodušená výbava vojáků, přebarvenost taktických map

+13

Hexxagon

  • PC 90
Hexxagon je skvělá jednohubka pro dva hráče, kterou lze sice hrát i samostatně proti počítači, ale to samozřejmě není taková zábava. V mých herních počátcích jsem u tohoto kousku strávil mnoho hodin, a to i přes to, že jde vlastně stále o to samé.

Pokaždé se dá totiž k výhře nebo prohře dostat trochu odlišným způsobem. Soupeř se dá zlikvidovat i tak, že všechny jeho kameny přeměním na ty své, popřípadě je zablokuji dvojitou hradbou, ale to je samozřejmě daleko těžší, než postupné zaplnění celého hracího pole.

Jakákoli větší chyba může znamenat náhlý zvrat a z dobře rozehrané hry je rázem blamáž, no a v některých případech dojde i na remízu. Nikdy není nic ztraceno a často se o vítězství bojuje až do posledního kamene. O napětí se v Hexagonu nikdo bát nemusí a občas si jej pustím i dnes, i když spíše jen tréninkově proti počítači.

Pro: skvělá jednohubka, hra proti lidskému oponentovi, odlišné způsoby výher či proher, zvuky

Proti: časem omrzí

+13

Ace Combat 6: Fires of Liberation

  • X360 85
Pokud nepočítám spin-off Assault Horizon, tak šestý díl je mým prvním dohraným dílem z hlavní série. Moje pocity ze hry tak nejsou ovlivněny předchozími díly a vůbec netuším, jak moc je jim šestka podobná a v čem se posunula dál. Z dnešního pohledu je ale neuvěřitelné, že se jedná o hru z roku 2007. Myslím tím nádherně působivé letecké bitvy a naprosto úžasně vypadající reálie a počasí, včetně samotných stíhačů. Sám jsem se přistihnul, kdy jsem si jen tak prohlížel precizně vymodelovaný letoun, včetně všech jeho detailů. Upřímně, kdyby AC6 vyšel na PC, jednalo by se spíše o Screenshot Simulator :-) Znamenitý soundtrack je už pak jen třešničkou na dortu.

Děj i přes fiktivní svět neurazí. Příběh je svým způsobem poutavě vyprávěn (mezi jednotlivými misemi) skrze pár obyčejných lidí a vojáků, jejichž osudy se nakonec tak nějak propojí. Na druhou stranu se jedná o klasické melodrama o napadení jedné země tou druhou, u které se občas nějaký ten patos vyskytnul.

K misím – ty celkově nebyly špatné, sice mohli být občas nápaditější, ale třeba mě potěšila sekvence s tankováním letadla za letu nebo možnost během hry se kdykoliv vrátit na základnu / letadlovou loď, doplnit si munici a provést opravu a pak opět vzlétnout nad bitevní pole. Takovéto momenty by už na konzole asi v dnešní době kvůli zjednodušování pravděpodobně chyběly. Některé mise navíc solidně zatopí a několikrát jsem je opakoval (checkpointů je pramálo), ale je to spíše o taktice ve zvolení vhodného stíhače a jeho výběru speciálních zbraní. Škoda jen, že po dohrání singleplayerové kampaně není šance zakoupit (za získané kredity) všechny dostupné letadla, což nutí hráče k opakovanému hraní misí.

Když to shrnu, Ace Combat 6 měl pro mě i přes pár drobností asi nejpůsobivější zážitek z letecké akce, který jsem zatím kdy hrál. Díky střední cestě mezi vyloženě simulátorem a největší arkádou (v podobě Assault Horizon) se jedná o snadno osvojitelný kousek, který mě zabavil a slušně navnadil na plnohodnotný sedmý díl.

Pro: Grafika, soundtrack, zajímavě pojatý příběh, některé zajímavé momenty během misí

Proti: Občas nepřirozené AI nepřátel a spojenců, ovladatelnost některých letadel

+13

Delta Force: Black Hawk Down

  • PC 45
Válečné filmy moc nevyhledávám a výjimečně mě nějaký zaujme. Černý jestřáb sestřelen mezi ty výjimky ale nepatří, a tak mě zajímalo, jestli na tom hra bude o něco lépe. Jedná se však o tuctovou střílečku, a koná se tak podobná symbióza, jako mezi filmem Zachraňte vojína Ryana a hrou Medal of Honor: Allied Assault, akorát že v horším smyslu slova.

Ze začátku to vypadalo na celkem solidní first pearson akci s netradičními prvky, jako je chování vesničanů, kteří mají asi radši místní teroristy, protože po mém týmu neustále házeli kameny. Když už jsem u toho týmu, tak jeho neustálá přítomnost mi až tak nevadí, ale horší je to s chováním jednotlivých členů, kteří nejsou zrovna chytří, a tak dokončení misí v kompletním složení není nic jednoduchého.

Dalším neduhem, který ve hrách přímo nesnáším a zde se vyskytuje, je omezení počtu ukládacích pozic. To vymyslel nějaký blázen, který má rád neustálé umírání a učení se jednotlivých map nazpaměť. Jako volitelné nastavení dejme tomu, ale do základu bych to prostě nedával.

Delta Force: Black Hawk Down se snaží držet krok s konkurencí, ale těm nejlepším titulům nesahá ani po kotníky. Vozidla vybuchují po pár zásazích, jako bych pokaždé trefil nádrž a o chování týmových parťáků jsem se již zmínil. Jsem rád, že autoři zakomponovali do hry krokodýly, ale ani tento fakt mě nedonutí hru někdy dohrát.

Pro: chování vesničanů, krokodýlové

Proti: chování členů týmu, omezení počtu ukládacích pozic, výbuchy vozidel po pár zásazích

+13

Bounty Train

  • PC 60
Bounty Train jsem zahlédl v Humble Daedalic Bundlu a hned mě zaujal. Vyhledal jsem si informace a pustil gameplay videa. Western, opravdické historické vlaky, reálné události, válka severu proti jihu, bandity, strategické souboje, pašování, přeprava cestujících, to přece nemůže být špatný, ne? Převážně kvůli Bounty Train jsem bundl koupil, trochu tomu taky pomohl Shadow Tactics: Blades of the Shogun.

Bountry train jsem ihned nainstaloval a pustil jsem do záchrany rodinného železničního podniku. To je alespoň náplň kampaně, která vás se vším seznámí, je potřeba získat 51% firmy než váš konkurent. Zprvu obchodujete jen z pár městy ale už na mapě je vidět, že měst je požehnaně. Samozřejmě města jsou rozdělena severní a jižní. Při projíždění jste kontrolováni vojáky dané strany jestli náhodou nevezete kontraband, podobě alkoholu či zbraní nebo můžete být přepadeni bandity či indiány.
A právě souboje mě začaly brzy štvát. Opravdu se nejedná o žádný taktický souboj nebo jsem ho nepochopil. Ať jsem dal svého muže aby střílel z okénka vagonu nebo ze dveří schytal stejná zranění. Pokud bylo nepřátel víc, neměl žádnou šanci ať jsem dělal co jsem dělal. Proto jsem začal všechny uplácet, pak jsem koupil kulomety a bylo vyřešeno..
Další nesvár nastal asi tak v půlce kampaně, kdy se spustila lavina úkolu nebo aukci za které šlo získat akcie podniku. Všechny měli časový úsek. Ke své slávě jsem si vybral úkol s přátelit se z bandity abych se dozvěděl kde jsou ukradené šperky a tím získal další akcie. To že kamarádíte z bandity se ale nelíbí jak vojáku, tak i městům. Města s vámi přestanou obchodovat, ztratíte možnost účasnit aukce o akcie. Tímto krokem jsem málem pohřbil celou svojí kampaň.
Když jsem si časem napravil reputaci u měst, tak jsem se zase zasekl na tom, že moje lokomotiva neuveze takový náklad jaký po mě ve městech chtějí. Musel jsem jezdit na dvakrát a přitom mi stále není jasné, kdy a jak je možné získat přístup k novější lokomotivě.
Teď by měla přijít část, kde budu chválit ale ono není moc co. Nápad, grafika, reálné lokomotivy, pravdivé události odvoz Abrahám Lincolna do Washingtonu, Ku klux klan a pár dalších detailu, to je vše hezké ale bohužel to nestačí. Herně mě hra zklamala, čekal jsem víc.

Verdikt: Bounty Train jsem poměrně strhal ale není možné dát hře nějaké hodně špatné hodnocení. Protože téma hry a nápady ve hře jsou skvělé. Jen kdyby byl Bounty Train trochu jinak zpracovaný, tak aby se hrál líp, to by byla fantazie. Například: když vrhnete na dráhu bandity, tak aby šlo uplácet města kvůli reputaci, která je důležitá. Trochu vylepšit souboje ať mají hlavu a patu. Takhle se dá jen říct VELKÁ škoda.
Ještě by bylo záhodno přidat i nějaké jiné skladby než tu jednu jedinou skladbu furt dokola!! 60%

Pro: Western, Reálné události, Lokomotivy, Grafika.

Proti: Souboje, Balanc mezi dobrákem a záporákem, Jedna skladba furt dokola.

+13

Steep

  • PC 70
Steep je bezvadná oddechová párty hra. Rád jsem se proháněl po krásných zasněžených horách na lyžích nebo snowboardu. Užíval jsem si volnost pohybu.

Není to žádná epická záležitost, je to prostě “blbina” na vyblbnutí. Po chvíli tréninku jsem zvládal sjezdy a skoky. Po delší chvíli tréninku jsem se dostal i do ovládání okřídleného oblečku střemhlav skrz skály a jeskyně. Sám jsem se divil, že mě neustálé opakování toho samého kamikaze letu pořád dokola baví. Naštěstí tlačítko pro okamžitý restart závodu bez jediné vteřiny čekání na loading funguje spolehlivě, a tak neustálému opakování pořád a pořád dokola nic nebrání. Je to taková opakovací hra plný tvrdých nárazů hlavou do skály :-)

Nehrál jsem zdaleka všechno a mnoho funkcí hry jsem asi ani nevyzkoušel, spíš jsem si z nabídky závodů a disciplín vybíral to, co mě zaujalo. Některé divné aktivity jsem vynechal úplně, jiné jsme si s chutí zahrál. Když jsem tímto vybíravým přístupem prošel Alpy, vrhnul jsem se na Road to the Olympics.

Přídavek o cestě na olympiádu sestává opět z více částí, mě zaujala příběhová část o snowboardistické kariéře. Cestu za nevídaným olympijským triumfem jsem prošel s nadšením. Snowparky a jízda po trubkách mě potěšily, příběhová část neurazila. Zbývající části přídavku už mě moc nebavily, slalomy a další olympijské disciplíny na lyžích mě nakonec vysloveně zklamaly.

Pak jsem ještě zjistil, že jsem celou dobu měl přístupnou Aljašku (to víte, ovládání a UI Ubistoftích her není rozhodně přehledné, tak v něm plno věcí ani nenajdete). Aljaška mě ale už nějak nechytla. Blížilo se jaro a Steep šel na odpočinek. Věřím tomu, že s další zimou a těšením se na sníh opět Steep nainstaluju a jen tak pro radost si zalyžuju a zaskáču v prosluněných Alpách.

Pro: Alpy a sníh, zábavné závody, oddechovka, fajn hra pro celou partu.

Proti: Některé části Road to the Olympics, některé disciplíny, hlavní menu a UI.

+13

Mandagon

  • PC 60
Bez mučení se přiznám, že jsem to nepochopil. Chvíli jsem se snažil poslouchat totemy, ale až na ten první, který ve skutečnosti zadá první a jediný úkol hry, byly ostatní na mě až příliš nicneříkající. Po zhruba 10 minutách bezcílného bloudění po prakticky jediné úrovni hry jsem konečně pochopil, co mám dělat. Poté již byla jen otázka času, než proskáču všechny oblasti, které je třeba. Ve hře se nedá zemřít, nejsou v ní žádné těžké skoky, dohraje jí úplně každý, kdo přežije ty první seznamovací minuty.

Až na fakt, že hlavní postavou je vlastně jakási divná hlava, se mi líbila grafika i hudba a zvuky. Skákalo se docela příjemně a když jsem si zvykl, že vlastně ve hře o nic nejde, strávil jsem těch 40 minut příjemným hopsáním v relativně zajímavé lokaci.

Pro: Zdarma, grafika, hudba

Proti: Neexistence příběhu, jednoduchost, délka hry

+13

SpyParty

  • PC 95
Oh, SpyParty, SpyParty, je jen málo online her pro dva hráče podobně intimních. A přesto máš jednu z největších propastí mezi interakcí ve hře a mimo ni.

Nikdy jsem se necítil ve hře tak osaměle jako špión na párty, kde je ostatními pozorován a čeká se, kdy udělá chybu, kdy poruší etiketu, kdy ho za to sniper tvrdě ztrestá.

Nikdy jsem tak důkladně nezkoumal každý pohyb lidí na oslavě, každou jejich grimasu, s kým se baví, čtou? Jak často a jak rychle pijí? Nikdy jsem při zmáčknutí spouště nebyl tak často nejistý.

A přesto jsme jen na začátku cesty. Až se líp seznámíme, až spolu projdeme jednu z nejzajímavějších učících se křivek, až mi dovolíš nakouknout do tajů každého hosta, potom budeme párem na celý život.

Pro: komunita s rodinnou atmosférou, neuvěřitelná hloubka hry

Proti: horší přechod mezi beginnerem a itermediate, chybějící matchmaking

+13

Epistory: Typing Chronicles

  • PC 80
Herní výzva - "Válka periferií" (Hardcore)

Komentář k téhle hře by šel vyjádřit čtyřmi slovy - hrozně milý herní zážitek. Opravdu se ta hra hrála moc pěkně, takové to, když u hraní máte ten přiblblý úsměv na tváři, cítíte se příjemně.

Původně jsem ke hře přistupoval všelijak a nijak, jelikož jsem vůbec netušil, do čeho jdu. Jediné, co jsem věděl, že tam je nějaká liška a hraje se to pomocí klávesnice. To je asi hlavní, proč jsem to hrál, kvůli bodu do Herní výzvy 2018. Ideální hra na klávesnici, navíc si parádně procvičíte psaní všemi des... no, u mě se jednalo o krásné psaní všemi čtyřmi.

Celý herní koncept je založený na tom, že píšete slova. Zdá se to hloupě možná jednoduché či dokonce nudné. Opak je pravdou. Je to celkem výzva, hlavně pro lidi, kteří na škole neměli PEK a nejsou zvyklý psát rychle. Člověk si rychle uvědomí, kolik dělá chyb pod tlakem. Soubojový systém, který stojí na psaní slov je výjimečná a zároveň hodně chytlavý. Navíc je obohacen o používání několik druhů kouzel.

Ano, hra má dokonce malé množství RPG prvků, ať už se jedná o vylepšování schopností či trochu (opravdu jen trochu) spletitější využití schopností při souboji. Navíc máte nějaký náznak open worldu, ač vás příběh bere trochu z ruku. Jediné, co mi na ovládání lehce vadilo byl neobvyklý pohyb, který je ovšem navržen tak, aby se dalo lépe psát a po čase si na něj zvyknete.

Jak jsem již říkal, příběh je milý, hezký, nejedná se o žádný hollywoodský majstrštyk, ale takové dětské vyprávění pocitů, nálad, strachů, úžasů a hlavně ten konec, ten mě vzal i trošku za srdíčko. Tohle je třeba typická hra, jakou bych chtěl, aby si zahrál můj budoucí potomek. Jednak je to taková pohádka, jednak to má pěkný svět a hlavně si procvičí psaní, možná dokonce naučí i nová slova.

Zajímavé je, že hra je možná těžší v češtině, jelikož musíte používat háčky a čárky, na druhou stranu slova dáte lépe z hlavy, lépe si je zapamatujete a děláte méně chyb.

Svět je poměrně barvitý, je zde několik odlišných lokalit s odlišnou atmosférou, tudíž se za těch 6-7 hodin nebudete nudit. Navíc to má sympatickou grafiku, jakou u indie her mám rád. Něco do způsobu takové té rozkládací dětské knížky. Ještě dodám, že se mi líbil hlas jaký měla vyprávěčka, skvěle dokresloval atmosféru.

Nebudu to zdržovat, tohle je indie hra a u té hledám především originální herní zážitek a to se zde povedlo na 100 procent. Jasně, nečekejte, že vás to úplně uzemní, jako to umí některé AAA tituly, ale mě to bavilo od začátku do konce a tak to má být.
+13

The Graveyard

  • PC 5
Za starou bábu jsem hrál snad jen v Mat Hoffman's Pro BMX, ale tam šlo jen o vedlejší postavu. Hra, kde si dáma ve značně pokročilém věku střihla hlavní roli, je počinem belgických vývojářů Tale of Tales s výmluvným názvem The Graveyard neboli Hřbitov.

Jedná se o jednu z nejhorších her, co jsem hrál a neberu fakt, že by mělo jít o umělecké dílo, protože belhání babky bylo opravdu otravné. Jednou se to prodává za pět Euro na Steamu, tak bych za ty peníze měl dostat adekvátní zážitek.

Naštěstí, nebo spíš naneštěstí, existuje demo, které je skoro stejné, jako plná hra (akorát že stařena nezemře). Každopádně to pro mě byla ztráta času, i když jsem zase o moc minut nepřišel.

Pro: hřbitov

Proti: belhání babky, nuda, plná verze je placená

+13 +14 −1

The Sims 4: Cats & Dogs

  • PC 65
Vždycky když je nový díl Simíků tak se obávám že jako jeden z prvních dodatků budou mazlíčci, jelikož mi to vždycky přišlo jako něco, co by mělo přijít na závěr. Z důvodu že samotní mazlíčci hru moc nemění, spíše z ní dělají ještě více stereotypní záležitost, a to hlavně v době kdy ve hře není moc dodatků a zajímavý obsah je potřeba jako sůl.

Víte, The Sims 4 je nádherná hra, která ale trpí tím že do dodatků vývojáři dávají až příliš málo obsahu. Proto je konec časům kdy vám trvalo i několik měsíců než jste vše objevili, tady vše uvidíte během první hodiny hraní. Bohužel Psi a Kočky nejsou výjimkou.

Nejprve bych ale začal pozitivy, ty se hlavně týkají nádherného města. To vypadá malebně, je plné detailů, přímořsky poklidné atmosféry a různých detailů. Spolu s ním se povedlo i nové oblečení a nábytek, které skvěle sednou více vesnickému stylu a vypadají skvěle. Přibyla i nová radiová stanice, která dává prostor Indie hudebníkům a musím říct že jsem jí poslouchal pořád a pořád dokola.

Co se ale týká samotných mazlíčků, tak jejich tvorba je zábavná a rozmanitá. Můžete na ně dávat potisky, upravovat srst, oči a opravdu se jedná o nejintuivnější upravování vůbec, v rámci série. Bohužel ale už samotné chování mazlíčků je no... Jo, neupírám že jsou asi nejchytřejší ze série jak říkají tvůrci, jenže ono to místy nejde vidět. Zvířata se občas něčeho leknou, nebo žebrají o jídlo ale vůbec se nějak samy nezabavují. Nelítají povenku, nehrají si s ostatními zvířaty, prostě nic. Jen žebrají o pozornost a štěkají či mňoukají. Pomalu ale jistě váš to začne otravovat a nudit, a jediným vytržením z nudy jsou mazlíčci mimo váš pozemek co se aspoň uvěřitelně chovají.

Ono je to tak ale vždy, v traileru to vypadá neskutečně a pak když má přijít na akci tak se polovina z věcí ani kvůli bugům nestane. Zatím mazlíčky hodnotím jako nejnudnější dodatek, místo toho mělo být něco co více změní koloběh věcí, jako počasí... ale to už máme a je SUPER !!!

Pro: Nové objekty, oblečení, soundtrack, rádio, účesy, vzhled mazlíčků

Proti: bugy, nuda a stereotyp

+13 +14 −1

Metro 2033

  • PC 75
Dlouhých komentářů je zde již dost a krátkých spíše málo, takže se nebudu rozepisovat a zmíním spíše věci, které se mi na hře nelíbily. Příběh, atmosféra, zasazení, postavy, grafika, převážně i zvuky a hudba jsou v pořádku.

Původně jsem z různých článků a diskuzí nabyl dojmu, že Metro 2033 je open-world (open-tunnel) hra, ve které se hráč přesouvá z jedné stanice metra do druhé a plní úkoly, nakupuje zbraně a tak dále. Ve skutečnosti je to "koridorovka" se všemi plusy i mínusy (často prazvláštní skripty) a RPG prvky, které ve hře jsou (měna, nakupování zbraní, munice a výbavy), mi přišly spíše prvoplánové a na obtíž (ve skutečnosti jsem nikdy nemusel nic koupit a všechno potřebné šlo lehce najít, případně dostat v rámci příběhu).

Co mi přišlo velmi zvláštní je fakt, že hlavní postava v samotné hře vůbec nemluví, ačkoliv je oslovována každou chvíli. Při nahrávání však Artyom vede monolog, tedy jeho hlas je ve hře přítomen, tedy nejedná se o druhého Gordona Freemana. K tomu se váže dabing, který mi přišel dost nepovedený, zkoušel jsem jak ruský (předpokládám originální) tak anglický a ani v jednom případě mi většina hlasů k postavám nesedla.

Největší výtku mám však k technickému zpracování, předpokládám že vzhledem ke kompatibilitě s novějšími OS a grafickými kartami. Metro 2033 je pravděpodobně první hra, která se mi sekala při jakékoliv změně FPS o zhruba 15 a více. A tím nemyslím změnu ze 70 na 55, ale spíše změnu ze 160 na 145 a podobně. Vzhledem k tomu, že hra nenabízí příliš možností nastavení grafiky a VSync se mi nepodařilo zprovoznit, jsem se s tímto faktem musel smířit a sekání při každé větší změně situace vydržet.

Pro: Příběh, atmosféra, zasazení, postavy, grafika

Proti: Dabing, technická stránka, RPG prvky

+13 +14 −1

The Surge

  • PC 75
Úvod do deja
Hrajeme za Warrena, ktorý verí že ho spoločnosť CREO dokáže znova postaviť na nohy z invalidného vozíka. Ako zvyčajne sa však niečo pokazí a Warren sa musí pokúsiť zachrániť seba a samozrejme aj svet.

Plusy hry
➤prostredie: mne osobne jednotvárnosť prostredia nevadilo a páčilo sa mi ale dokážem pochopiť ľudí ktorým vadí ustavičné preliezanie tovární. Taktiež musím oceniť otváranie skratiek, prepojenosť jednotlivých levelov a vlastne celkový level dizajn aj ked ta jednotvárnosť bi sa dala vylepšiť.
➤suboje: sú asi najväčším plusom celej hry. Za celý priechod hrou som si ich užil celkom dosť a musím povedať že nápad zo zameriavaním a odsekávaním končatín je skvelý, a nikdy vás toto brutálne zabíjanie nepriateľov neprestane baviť.
➤brnenia: sú rozdelené na viac typov, niečo ako ľahké, stredné, ťažké. Dajú sa sicé rôzne kombinovať ale najkrajšie sú ako celkový set a dotvárajú veľmi dobrý, ceľkový vzhľad hry.
➤posledná lokacia: máloktorej hre na štýl Souls hier som obiehal nepriateľov bez toho aby som ich zabil. V poslednej lokácí tejto hry sa mi to stávalo naozaj často takže musím povedať že aspoň jedna časť bola skutočnou výzvou.

Mínusy hry
➤nepriatelia: celú hru sa vám opakuje len pár typov nepriateľov. Čo sa na nich väčšinou mení je len brnenie a občas im pribudne nejaká nová schopnosť. Až na nepriateľov v poslednej lokácí sú všetci nepriatelia ľahko predvídateľný a nie sú v podstate žiadna výzva.
➤bossovia: za mňa najväčšie sklamanie hry. 5 bosov na takúto hru je naozaj málo. Prvý je zložitý len do vtedy kým neprídete nato ako ho hitovať. Druhého len mlátite do určených bodov. Tretiemu sa stači naučiť uhýbať. Pri štvrtom ide o rýchlosť. A finálny bol totálne sklamanie.
➤crafting: pre mňa bol crafting celkom zbytočný pretože som hral len s jedným typom brnenia do konca hry. Ale dokážem pochopiť to ked ma niekto potrebu experimentovať.
➤herná doba a znovuhrateľnosť: na to že veľkú väčšinu hry len blúdite tak je herná doba skutočne krátka a znovuhrateľnosť takmer nulová.


!! Záverečné zhrnutie !!
-The Surge mal skvelý potenciál. Bohužial ho autori nedokázali pretvoriť na dostatočne populárnu hru. Ale podľa konca hry bi sa dalo predpokladať že autori chystajú pokračovanie. Keby dokázali opraviť nedokonalosti ktoré sa v hre vyskytli tak bi táto hra mohla aspoň v náznakoch konkurovať Dark Souls. Určite bi bolo treba zapracovať na počte bossov pretože 5 je naozaj málo. Dalej bi sa hodilo aj viac typov nepriateľov či rôznorodejšie prostredie. Ale môžeme len špekulavať čím nás prípadný nový The Surge prekvapí.

-A nezabudnite že stroje vám neberú prácu, to vy berete prácu strojom !

➤Čas strávený v hre: 20 hodín
➤Achievementy: 25/57

HODNOTENIE: 75/100%

Pro: prostredie, zbrane, brnenia, posledná lokácia

Proti: nepriatelia, bossovia, herná doba

+13

The Mammoth: A Cave Painting

  • PC 80
Krásná jednohubka, která mě překvapila svojí hloubkou (moc her zadarmo jsem nehrál a asi od nich mám malá očekávání). Vizuál je super a délka hry úplně stačí, aby se na konci člověk na chvíli zamyslel. Ve hře v zásadě jen chodíte, troubíte na svoje mamuťátka, útočíte na lovce a k tomu posloucháte vypravěčku. Ale za těch pět minut to stojí.

Pro: Příběh, délka hry, vizuál, vypravěčka

+13

Blue TOP

  • PC 10
Co napsat k tomuto skvostu. Je to pitomá adventura s pitomým příběhem a s příšerným dabingem. Špatná gramatika je v podstatě podpisem Mystery Studia, a tak samozřejmě nechybí ani tady.

Obtížnost je nastavena opravdu nízko a délka také není nijak oslnivá, ale kdo by chtěl s Blue TOP trávit více jak deset minut, tak je blázen. Já asi taky nejsem úplně normální, když jsem musel dohrát všech osm her od tohoto českého studia, ale prostě se tak stalo.

Pro: dá se to dohrát

Proti: příběh, dabing, gramatika, krátké

+13

Onimusha: Warlords

  • PC 70
Jubilejní 50. komentář

Se sérií Onimusha jsem se poprvé setkal u kamaráda, který měl tuto hru na svém PS2, a mohl jsem si ji vyzkoušet. Sice to nebyl první díl série, který jsem zkoušel, ale v té době jsem neměl ani ponětí o tom, že hraji již asi čtvrtý díl této série. Důležité bylo, že mě ta hra bavila, a tak po mnoha letech jsem se rozhodl, že bych nějaký ten díl mohl zkusit a jelikož byl první díl i na PC, tak mi to udělalo vcelku radost. Jenomže ta radost skončila s tím, že jsem hru musel nelegálně stáhnout a ke všemu byla pouze v japonštině (nic proti japonštině, mám ji rád a někdy bych se jí rád naučil, ale kdo se v těch znacích má vyznat). Naštěstí šlo v nastavení přepnout i do angličtiny, což byl trochu porod, protože menu zůstane v japonštině a první filmeček nemá titulky.

Teď už tedy k samotné hře. Hra se hraje velmi dobře a celkem rychle odsýpá bez nějakých zádrhelů. Jelikož je vyvedena v pohledu, který je použit i v prvních dílech série Resident Evil, cítil jsem se jako doma. Tento pohled kamery mi totiž velice vyhovuje.

Příběh je docela zajímavě podaný a otevřený konec, dává naději, že s postavami v tomto díle se setkáme i v některých jiných. Příběh se točil kolem záchrany princezny, kterou se snaží zabít démoni.

Nyní se přesuneme k soubojovému systému. Ten je vcelku jednoduchý, ale rozmanitý, protože na každého protivníka funguje jiná taktika a tak odpadá sekání hlava nehlava do všeho, co se pohne. K tomu pomáhají i tři různé druhy mečů, které mají různé vlastnosti. Jedna je elektrická, zatímco druhá ohnivá. Každá je jinak určená pro souboj, protože ohnivý meč je těžkopádný, takže jsou údery účinnější, ale pomalejší.

Hrát nebudete pouze za Samanosukeho, ale i za jeho ninja spolubojovnici Kaide, která má úplně jiný styl, než Samanosuke.

Souboje s bossy jsou provedeny vcelku dobře, protože stačí najít jejich slabinu a poté už neudělat zbytečnou chybu a je vyhráno. Nejvíce mi dal zabrat předposlední bossfight, který jsem dělal celkově na 4x, ale povedl se mi, což je hlavní.

Ve hraní mě poháněl i dobrý soundtrack, který se v lokacích měnil velmi často, a tak nedošlo k tomu, že by se mi znechutil.

Co se mi na hře jednoznačně nelíbilo, bylo vracení nepřátel do místností, které jsem vyčistil a jakmile jsem se vrátil, byly tam i nepřátelé. Ty byly buď stejní nebo úplně jiní. Nejvíce mě to naštvalo, když jsem třeba omylem vešel do jiné místnosti a okamžitě jsem se vrátil těmi samými dveřmi během pár sekund a musel jsem v té místnosti bojovat znovu.

Pro: Příběh, souboje, bossové

Proti: respawn nepřátel v již vyčištěných lokacích, nelze přeskakovat cutscény

+13

Rochard

  • PC 85
Nepreferujem trhanie vlasov, bojové pokriky ani mlátenie do klávesnice len preto, že sa mi už po 128.raz nepodarilo prejsť cez ozbrojeného fakíra. Keď už, tak si radšej vyberám niečo, čo pekne odsýpa a netrestá za každú drobnú chujo.. chybku.

Rochard je presne taký, veľmi krásne odsýpa, možno až príliš. Možno až tak veľmi, že by mu nezaškodilo zvýšiť obtiažnosť aspoň o 1-2 stupienky. Zisk ultra super špica silnej zbrane Helgy v závere hry je posledný klinec do rakvy, lebo z ľahkej hry sa stáva čistá zívačka.
Než sa tak ale stane, tak máte pred sebou 5-8 hodín hrania (v závislosti od toho, ako vám to ide a ako sa snažíte hľadať trofeje a upgrady g-liftera). Obtiažnosť hry čiastočne rieši dlc, ale zatiaľ som nehral, tak neviem posúdiť.

Okrem nízkej obtiažnosti môžem Rochardovi „vytknúť“ iba príbeh, ale na druhú stranu dnešná herná produkcia ide jedným koridorom plným klišé, takže sa niet čomu diviť. Česť výnimkám. Snaha získať nekonečnú moc, zrada v radách "priateľov" a jasný náznak pokračovania. Ziiiv.

Apropo príbeh: John Rochard je vesmírny baník, ktorý dostane za úlohu niečo vykopať. Keď sa tak stane, tak Rochardov tím zmizne a je na ňom, aby zistil, čo je za tým. Neoriginálne, ja viem, ale najdôležitejšia je aj tak cesta za cieľom a nie samotný cieľ.

Celá hrateľnosť Rocharda je založená na manipulácii s g-lifterom. Pre half-life pozitívnych je to gravity gun. Presúvanie bedničiek, nastavovanie laserov, prekonávanie rôznych typov silových polí aj útočenie na nepriateľov sa dá len vďaka tejto zbrane-nezbrane. Vďaka g-lifteru môžete na chvíľu zmierniť gravitáciu a pre akčné typy sú tu granáty. Viac zbraní nehľadajte. Aj Portal išiel cestou logiky a nie boja.

Ako som napísal vyššie, hra krásne odsýpa, dej pokojne plynie, prostredie sa postupne mení a človek sa ani nenazdá a je tu záver.

Pro: hrateľnosť, decentné technické spracovanie

Proti: [nízka obtiažnosť], [príbeh]

+13

Mary Skelter: Nightmares

  • PC 65
U Mary Skelter jsem hledal něco nového, nebo aspoň neokoukaného, ale místo hororového podzemí s vyšinutejma anime holčičkama mi z toho vychází celkem obyčejná japonská grindovačka s bojovo-harémovým příběhem. Což se taky dá. Líbilo se mi jak jsou části dungu tématicky navržené podle jmen jednotlivých dívčin, měsíční princezna Kaguya držkuje v bambusovém hájku a Mařenku vyzvednu z rozplizlé budovy z cukrovinek, byť nebohého Jeníčka jsem musel odkráglovat.

Ve výsledku jsem u hry vydržel a bavila mě, ale některé věci mi přišli nedořešené. Postavy a jejich specializace vypadají na papíře dobře, bohužel v akci už to vrže. Hlavně kvůli OP plošným útokům, které lze najít u každé postavy, po dvou-třech kouzlech se nepřátelé nedostanou ani na tah, stačilo maxovat útok a agilitu. Nepřátelé jsou bohužel jeden jako druhý a nepředvedli žádný trik, aby mi moje kombo narušili.

Jakkoliv se mi průzkum bludiště líbil ohledně exotického prostředí, vyhýbání nočním můrám a krmení potřeb jeskyně, chyběl mi pocit zadostiučinění při prohledávání každého zákoutí, předměty padají náhodně a to že člověk probourá tři tajné zdi k truhle ještě neznamená, že padne něco lepšího než léčivý lektvar.

Narazil jsem na několik bugů, občas předměty/monstra nejsou při průzkumu vidět a někdy naopak zůstanou i když je zvednu/zabiju, párkrát mi hra nešla sejvnout a popříběhový dungeon mi padá každé tři minuty i s Windows (a to vypadá fakt pěkně, megalomanské mapy 100x100 políček).

Pro: velikost (50+ pater), zajímavé polohororové prostředí

Proti: řadoví nepřátelé, bugy

+13

Deus Ex: Mankind Divided - Desperate Measures

  • PC 60
Jedna poměrně krátká (i jednoduchá) mise. Proč není součástí hlavní hry? Musím se sám vykopnout z main story a sám zkusit ... tak teď? (abych to měl všechno popořadě) - divný, naštěstí jsem se trefil.

Jinak co k tomuto DLC dále říct? Pokud je to zdarma, asi to nemá proč urazit, ale pokud bych tenhle přídavek minul, asi by mě to nemuselo ani mrzet. S Kriminálem (Criminal Past) se to vskutku nedá moc porovnávat, ten jasně vede.

60%

Pro: Deus Ex, více-méně standardní mise,

Proti: je ale dost krátká, nijak nezajímavá a není součástí hlavní story, ač se do ní snaží zapadnout.

+13 +14 −1