Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Watch Dogs

  • PC 70
Pamatuju si, jaký hype Watch_Dogs (a.k.a. "Pozorovat_Psy", jak jí interně přezdívám) ve mě vzbudila, když jsem poprvé viděl trailer s pobíhajícím maskovaným hackujícím mužem.

A pak hra vyšla, a všichni se shodli na tom, že je to docela... meh. Až tak meh, že ji Ubisoft jednoho dne dal všem, co si řekli, zadarmo. A tak se dostala ke mně.

Musím říct, že to nebylo vůbec tak zlé, jak jsem podle recenzí čekal. Ano, jízda autem je absolutně nezvládnutá a bude se vám z ní dělat špatně, "sběratelské" hry po městě jsou vlastně všechny o tom samém, příběh je na úrovni "dějí se náhodné věci a pak to nějak musíme ukončit", a to, že vás lidé "hackují", vám přijde nové asi tak v prvních třech případech. Osobně mi hodně vadilo, že v lore-heavy hře stavící na "morálně nejasném hrdinovi" je hlavní hrdina... well, tak moc morálně nejasný. Ať už v některých misích postupujete jakkoliv, hra z vás stejně na konci udělá násilníka. Když přejedete pár chodců, napravíte si to tím, že teleskopákem zmlátíte zloděje kabelek. A pak celá hlavní příběhová linie, která by se vůbec nestala, kdyby měl hlavní hrdina kousek rozumu.

Ale hru jsem dohrál do konce a nemůžu říct, že bych si ji neužil.

Když si zvyknete na špatně ovladatelná auta (asi největší bug celé hry), máte před sebou docela solidní cover-based střílečku se stealth prvky a zajímavými hackovacími zlepšováky. Plnou cenu bych za ni nedal, ale zadarmo... no, to rozhodně stála za ty peníze! Už jenom kvůli minihře s vojenským pavoukem.
+13

Megamania

  • At2600 70
Megamania byla jednou z mých nejoblíbenějších her na Atari 2600 a je to hra, která dokáže na chvíli zabavit i dnes. Nabízí klasický a jednoduchý koncept, stejný jako ve slavných Space Invaders, tedy zničit všechno na obrazovce, to opakovat dokud hráč nepřijde o všechny životy a na konci se chlubit výsledným skóre.

Hodně se mi líbilo, že na každou vlnu nepřátel platí jiná taktika. Každá má předepsanou vlastní formaci, rychlost i chování a o život hráč klidně přijde i tak, že se špatným rozhodnutím koho zrovna sestřelit dostane do kleští. Nepřátelé totiž sestupují z horní části obrazovky dolů a pak se objeví znovu nahoře - a srážka s ním znamená ztrátu života (a navíc i střílí). Někdy to tedy není tak jednoduché jak to vypadá.

Hráč si musí hlídat i palivo, což je ale popravdě naprosto bez problémů (po každé poražené vlně se doplní) a snad nikdy se mi nestalo, že by mi došlo.

U hry jsem strávil skoro určitě desítky, možná i stovky hodin a mé nejvyšší skóre se pohybovalo v řádech statisíců. Nepřátelé se později začnou opakovat, jsou ale daleko rychlejší, takže po několika desítkách minut už byla hra neskutečně obtížná. Mám ale pocit, že vždy když se na scénu vrátí první typ nepřítele, hráči přibude život navíc.

Dneska jsem si snad po dvaceti letech hru opět vyzkoušel a zase jsem se bavil. Dávám tedy vyšší hodnocení, které je ale částečně ovlivněné nostalgií, protože ve své době patřila Megamania mezi mé nejoblíbenější hry. Jinak je hra v dnešní době samozřejmě zastaralá a nové hráče nemá šanci zaujmout na delší dobu než je pár desítek minut.
+13

Hidden Folks

  • PC 100
Skvělá hra na odreagování. Roztomile navržena a udělána. Celkový koncept je hodně dobrý a hledat některé předměty je fakt těžké. Pořídil jsem si k tomu i plážové DLC.

Ozvučení hry je dokonalé a s něčím takovým jsem se setkal poprvé. Autoři hry mají skvělé hlasivky. Systém nápovědy je výborný. Nemám moc co hře vytknout. Možná jen nepřehlednost, ale to je jako vytknout zbraně v CSku. Prostě o tom ta hra je :)

Musím pochválit i místy černý humor a humor obecně :) Dokonalost. Člověk se opravdu zasměje.

Pro: Výborný nápad a zpracování, ozvučení, grafika, různorodé lokality

Proti: Krátké

+13

Virginia

  • PC 45
Znám lidi co na walking simulátory dost peskují. Jestli hráli něco jako tohle tak celkem dost rozumím proč. Extrémní minimum interakce. Styl sice zajímavý ale po chvilce se okouká, a chození stejně zbarvenými místnosti extra pomalou chůzí taky nepomáhá. Nevím jestli autoři dabing vysadili kvůli atmosféře či kvůli financím, tak či tak neměli to dělat. Spoustu scének si člověk musí domýšlet a to se mi po druhý ráno dělá dost těžce.

Příběh za mě těžce snažil se vyloudit nějaký emoce. Nepodařilo se protože to dělal tak okatě a prvoplánově a dost lacině. Na to že je protagonistka agentkou FBI taky není zrovna moc opatrná. Kolikrát ti z té tašky musí vypadnout tajný dokument o osobě hned vedle, než si na to začneš dávat pozor? Odpověď: Dokud si toho ta osoba nevšimne...

Trochu tomu pomáhá Český symfonický orchestr, ale né zas tak moc aby dokázal něco zachraňovat. Celkově nemastná neslaná. Hra je v rámci zimních slev za euro. Radši za to kupte jednoho číze z Mcdonalda, ten je slanej i mastnej.

Pro: Stylizace, Hudba

Proti: Málo interakce, příběh

+13

Uncharted 2: Among Thieves

  • PS3 80
Uncharted 2 byla z prvních her, možná i úplně první, kterou jsem hrál na vysněné nové konzoli. Jelikož jsem vždycky chtěl playstation, byl jsem ze hry nadšen. Jaká úžasná grafika, jaký skvělý prostředí! Ano, projevoval se u mě známý percepční omyl "haló efekt" a "efekt pořadí". Později jsem již k Uncharted 2 přistupoval s odstupem. Jo, je to dobrá hra, ale... Není zase tak výjimečná jak mi mohla připadat na začátku. Vlastně se tam hopsá, střílí a kecá. Jo, zábavný. Něco tam ale přesto hapruje. Je to příběh? Těžko říct, děj je docela zajímavý. Je to styl hraní? Asi ne, mechaniky jsou funkční. Tak co je to?

Na tuto otázku jsem odpověď našel až s časem. Je to klišé. Ohromné množství klišé. Hlavní hrdina přežije všechno, stejně jako kolegové. I když se chová naprosto nelogicky, tak se z toho vždy dostane. A záchrana světa? Opět jeden velký patos.

Přesto, že hra je dobře udělaná, příběh odsejpá, hlavní hrdina je hláškostroj a má charizma až na půdu, s odstupem času a s trochou nadhledu jsou ony mezery v logice a určitá neoriginalita smyslu vašeho počínání aspekty, které hře na hodnocení ubírá. Pokud do hraní půjdete s tím, že vám lehká šablona nevadí, pak směle do toho!

Pro: Hlavní postava, děj odsýpá, zabaví, dialogy

Proti: Klišé, typický neoriginální hrdina, závěrečný boss

+13

Shardlight

  • PC 75
Splnené v rámci HC módu hernej výzvy 2018 - 9. "Nerozbalený dárek"

Adventúry od Wadjet Eye Games mám rád. Ich azda najvýraznejším prvkom sú výborne a hlavne uveriteľne napísané postavy, ktorým veríte motivácie v ich konaní a vidíte aj ich nedostatky - chyby, prípadnú naivitu či posadnosť a stávajú sa tak ľudskejšími a tým pádom s nimi hráč vie viac empatizovať.

Hlavná postava Shardlight mi tak bola veľmi rýchlo sympatická, za čo môže aj veľmi dobre vystavaný a gradovaný scenár, kde nemáte pocit, že hra obsahuje hluché miesta, ktoré by mali predlžovať hraciu dobu. Takisto i ďalšie postavy sú hodnoverne napísané a vo viacerých prípadoch je dostatočne rozvinuté aj ich príbehové pozadie.

Čo mi do inak esteticky nádherného postapokalyptického prostredia úplne nesadlo, je vizuálna štylizácia vládnucej vrstvy do francúzskej buržoázie predrevolučného obdobia 18. storočia. Samozrejme chápem dôvody pre toto vyobrazenie - veľmi silná a jasná symbolika ľudskej spoločnosti a bohatej vrsty v kontraste o živoriacou a na zvláštnu chorobu umierajúcou bežnou populáciou. No keďže sa hra odohráva v postamerike budúcnosti a surovín a materiálov je pomerne málo a i tie sú častokrát recyklované z artefaktov predapokalyptickej minulosti, príde mi prehnané, aby sa obyvatelia pustiny snažili do tohto štylizovať, pretože ich prvoradým cieľom je predsa prežitie v nehostinnej budúcnosti. Narúšalo mi to tak dôveryhodnosť a uveriteľnosť príbehové pozadia a prostredia.

Vo viacerých zakončeniach hra ukazuje ambivalentnosť a filozofickú relatívnosť niektorých rozhodnutí a cieľov (nielen) hlavnej postavy. A ukazuje, že politika a sociálne konvencie sú stále mocnejšie, než neočakávaný hrdina. Napriek tomu stojí Shardlight ako kvalitná point and click adventúra, s príjemným a zážitok umocňujúcim dabingom, určite za zahranie. Škoda len, že to, čo ju najviac odlišuje od konkurencie je to, čo mi najmenej z celej hry sadlo.

Pro: atmosféra, príbeh, štylizácia, logický postup bez hluchých miest, uveriteľné postavy...

Proti: ... avšak nie veľmi uveriteľné vyobrazenie vládnucej vrstvy, hre možno chýbalo ešte "kúsok deja" navyše (nemyslím koniec

+13

flOw

  • PC 55
Buněčná fáze ve Spore mě bavila ze všeho nejvíc a ve flOw jde vlastně o to samé, jen je to jediná náplň hry. Požírání tvorečků menších, než je ten můj, je herní princip, který se v pozměněné podobě táhne už od Katamari Damacy.

Projít všechny světy a požrat při tom všechny bossy stojí za to, i když musím přiznat, že ke konci už mě to moc nebavilo a dostavil se stereotyp. Každopádně víc takových her, požírání je zábava.

Pro: hratelnost, jednoduché, zábavné

Proti: po čase stereotyp

+13

The Last of Us: Left Behind

  • PS4 65
The Last of Us byl dlouholetým restem, ke kterému jsem se dostala teprve nedávno. V době, kdy byl exkluzivně na Playstation 3, a já ještě neměla potuchy, že si někdy nějakou konzoli pořídím, jsem jej zkoukla formou streamu a náramně si jej užila. Nedávno, když jsem se k němu dostala na PS4, se dostavilo stejné nadšení jako tehdy, akorát tu pokulhávající umělou inteligenci jsem si už tolik nevybavovala (celkem překvapila). Ale to vem čert. Atmosféra světa, herecké výkony Joela a Ellie zmáklé na jedničku a od začátku do konce máte z infikovaných pořád stejně hrozivý dojem. Nakonec jsem to všechno i přes své tragické umění míření na ovladači zvládla!

Po dohrání hry jsem se logicky vrhla i na příběhový dodatek Left Behind, kde se hráči odhalí pár životních momentů Ellie - jak z minulosti, tak z mezičasu příběhové kampaně. A proč jej hodnotím procentuálně tak, jak jej hodnotím? V první řadě DLCčku rozhodně nechci upřít kvalitu zpracování, snahu o přidanou hodnotu k hlavnímu příběhu, herecké výkony, grafické zpracování i intenzivní zážitek v daných situacích. Ale co mi to obzvlášť kazilo a na co jsem bohužel velmi přecitlivělá, je chování postav. Pokud někdo přehrává, humor je nucený nebo si někde někdo seriózně prozpěvuje - a já si daného hlasového herce představím ve studiu, jde mi to proti srsti. Zkrátka je mi za ně samotné i za postavy jako takové trapně a celkově mi takové chvilky nejsou vůbec příjemné a kazí mi dojem z celé hry.

Umím si představit, že každý máme hranici snášenlivosti takových výjevů jinde a rozhodně rozumím hodnocení DLC Vás ostatních, ale bohužel. I když mě to zamrzí, mám pocit, že u některých scén bych byla radši, kdyby vůbec nebyly. Rozhodně ale nechci říci, že si necením snahy o kontrast mezi vážností situace a ještě tou stále dětskou nerozvážností a nevinností. Jestli se má někdo vyblbnout a odfrknout si, kdy jindy, než v době, kdy se svět nemůže dvě dekády vyhrabat z velkého hnědého a nebezpečí číhá na každém rohu. Celkově skvělý počin, ale svědomí mi nedovolí dodatku dát vyšší hodnocení. Třeba by to na mě v době vydání zapůsobilo úplně jinak.

Pro: Atmosféra, grafika, herecké výkony, hudební podkres, level design, oživení hratelnosti, příběhové pozadí, zpracování světa

Proti: Kratší herní doba, některé, pro mě přehnané okamžiky, umělá inteligence parťáků i nepřátel

+13

Crayon Physics

  • PC 50
Před tím, než rozehraji jakoukoli hru, zjistím si, jestli nemá více dílů a snažím se vždy začít tím prvním. Proto jsem i před Crayon Physics Deluxe vyzkoušel freeware předchůdce, který byl vytvořen během pouhého jednoho týdne.

Jedná se o opravdu netradiční počin, k němuž jsem se dostal jen náhodou a musím přiznat, že jsem se celých těch deset minut bavil tak, jako ještě u žádného jiného reálného kreslení. Jasně, že to mohlo být kapánek lepší a určitě i delší, ale o to více se těším na plnohodnotné pokračování, do nějž se co nevidět pustím.

Pro: zábavné kreslení, ztřeštěná fyzika, originální

Proti: krátké, nedoladěné

+13

Crayon Physics

  • PC 55
Podobnou hru jsem nikdy nehrála. Opravdu tvůrčí dílo jak autora, tak samotného hráče. Měla jsem za úkol dostat červené kolečko k hvězdičce a to jakýmkoli způsobem. Mohla jsem na obrazovku kreslit tvary podobné kvádrům, čtvercům a kol. Nemuseli být nutně přesně geometrické, někdy stačilo udělat i obrazec podobný bramboře.

Kolečko se rozkutálelo a já stavěla různé mosty nebo pod něj kreslila různě tvarovaná kola a podobně abych ho dostrkala až k hvězdě. Hra je celkem krátká, ale když nevíte jak na to, trvá vám její dokončení o dost déle, než autoři nejspíše zamýšleli. Když jsem přišla na pár triků, šlo to poznání lépe.

Pro: nápad, tvořivost hráče

Proti: chybí mi možnost kreslit jakýkoli tvar (třeba schody), krátké

+13

Robots

  • PC 60
Herní výzva 2019 - číslo 2 "Čapkův odkaz"

Vybrat si hru, kde budete hrát za robota, nebylo příliš těžké. Zvolil jsem tuto hru z toho důvodu, že když jsem byl ještě malý, měl jsem možnost vyzkoušet si demoverzi z nějakého CD Doupě. Ta demoverze mi učarovala, a díky výzvě jsem se k této hře dostal, abych si ji vyzkoušel celou.

Bohužel jsem z této hry zklamán. Je mi jasné, že je určena dětem, ale dělat neustále ty samé úkoly typu prohledej celou lokaci, abys našel 10 kusů toho a následně po splnění dostal nějaký upgrade, který mi pomůže ve hře dále. Jenomže poté následuje další úkol najdi 16 kusů toho a potom zase 8 kusů toho a to je vlastně celá hra.

Lokace ve hře jsou namixovány tak, že se musí řídit filmovým příběhem, což je trochu škoda, protože tak vzniklo tolik lokací, které jsou strašně nudné a jednotvárné. Některé lokace vás naopak překvapí pestrostí barev a chce se vám v nich pohybovat, zatímco jiné chcete co nejrychleji proběhnout a dostat se dál.

Jelikož hra není nejmladší, byl zde problém s filmečky, které byly vytažené z filmu. Filmečky sice běžely, ale pouze jejich zvuk. To byla trochu škoda.

Skákání ve hře je zvládnuté dobře, až na špatně ovladatelnou kameru, kterou si neustále musíte natáčet, abyste viděli před sebe nebo našli nějakou cestu.

Naopak, co se autorům povedlo byla jízda v koulích, kdy jste sice občas rovněž sbírali předměty, ale také jste mohli závodit. Bylo to příjemné zpestření hry, které zde bylo bohužel pouze okrajově především ve vedlejších úkolech.

Pro: Některé lokace, závody v koulích

Proti: Kamera, opakující se úkoly typu najdi určitý počet kusů a pak mi je přines

+13

Euro Truck Simulator 2: Pobaltí

  • PC 90
Beyond the Baltic Sea jsem okamžitě po vydání musela mít. Euro Truck Simulator 2 hraji pravidlně už od jeho vzniku a tak rozšíření mapy mi přišlo vhod.

Pobaltí je největší a jednoznačně i nekrásnější DLC, které do hry přibylo. Právě cesta po Finsku, Litvě, Lotyšsku a malinké části Ruska mě neskutečně chytla. SCS Software si dali velikou práci, aby poctivě zobrazili odlišnosti jednotlivých zemí a nedrželi se jedné šablony jako při vzniku jednoho jednotlivého státu.
Nemám sice oproti Itálii a Francii nutkání se do konkrétních států podívat in real life, ale naopak mě dostatečně odradili od toho se tam někdy vůbec podívat.
Jednoznačně nejlepší DLC pro ETS2, protože tolik památníků, soch, mostů a jiných jinak významných míst jinde nenajdete. Pochopitelně přibyly i nové firmy, náklady a jiná vylepšení jako jsou světelné podmínky v noci, kdy slunce zcela nezapadne, jak tomu bývá v severních částech Evropy.
Jsem zvědavá na další vylepšení, protože tenhle vlak SCS dobře rozjeli, snad se brzy nezastaví.
+13

Scribblenauts Unlimited

  • PC 65
Od Scribblenauts jsem na jednu stranu dostala to, co jsem očekávala, na tu druhou mě ale ve výsledku hra moc nenadchla. Hru jsem mohla hrát maximálně tak půlhodinu v kuse, a pak už mě to nebavilo.

Množství použitelných předmětů a charakteristik je opravdu mnoho, a pokud se člověk chce vyblbnout, tak může (největší zábavu jsem zažila, když jsem si vyčarovala flamethrower). Problém podle mě ale ležel v tom, že nesnáze, se kterými musíte ostatním pomoci jsou opravdu přímočaré a člověk se u toho vůbec nezapotí. Hra je zkrátka a dobře určená pro děti, a ne jako způsob prokrastinace pro vysokoškoláka.

Dalším kamenem úrazu pro mě byla paradoxně délka hry. Normálně u her preferuji delší herní dobu. Ale Scribblenauts mě opravdu bavili hrát vždy jen chvilku a pak jsem musela hru vypnout. Příběhová linka je téměř nulová, a navíc ji dokončíte přibližně v půlce mapy, pokud tedy jdete postupně a poctivě sbíráte hvězdičky v každé destinaci. Některé "hvězdičkové" úkoly bavily, některé ne. Překvapilo mě to občasné 'gore', protože krmení lidojeda mrtvolou nebo občasné zabití nějakého nebožáka, jsem ve hře pro děti opravdu nečekala.

Co mě trochu vytočilo byly achievementy. Čekala jsem, že je budu postupně sbírat právě za poctivé plnění všech úkolů, ale to bohužel nebyl ten případ. K získání 100% achievementů je nutné použít zhruba 240 konkrétních předmětů či jejich kombinací. Nutno dodat, že při projití celé mapy jsem měla ze seznamu odškrtnuto sotva 10 položek. Kvůli tomu pak člověk ztvrdne na místě a plní úkoly ze seznamu.

Pro: grafika, množství použitelných slov,

Proti: délka, stereotyp, achievementy, příběh

+13

Portal Knights

  • PS4 75
Hru jsem dostal jako predplatitel Playstation Plus a muzu rict ze jsem ani necekal ze by me ta hra mohla zaujmout jak zaujala. Prvni vec ktera me a i moji pritelkyni prijeme prekvapila byla moznost hrani ve dvou na jedne konzoli, coz je super, jelikoz mame s pritelkyni dva ovladace a moc her pro dva nejsou, myslim hry, ktere by nas bavily oba (nejsme sportovni nadsenci). Nicmene poprvni zapnuti jsme u teto hry stravily 7h v kuse, opravdu jsem se nad hrou zasekli. Ovsem postupem hry zacal clovek pocitovat ze se vse opakuje a nektere svety nemaji absolutne vyznam jelikoz se na nich nachazi jen suroviny na tezeni ktere lze ziskat i v jinych svetech ve kterych k tomu plnite i questy. Prostredi je super a celkove je to okouzlujici.

Pro: 1-2 hraci na jedne konzoly, kreativita, prostredi, grafika,hratelnost

Proti: Postupem hry delate porad to same, misty otravna hudba, kamera

+13

Red Dead Redemption 2

  • PS4 95
Hej , Parde ! Zapinam hru a pocituji zname prvky z GTA (ovladani) , nedam se ale odradit a po nekolikati hodinách uz mam sedlo z kone obtiskle na zadku . Hlavni pribeh me bavi ale nenecham se zlakat a uz několik dnu,tydnu jezdim po sirem svete s tolikati moznostmi. Yety ,meteorit nebo nalezena kostra obra me plni nadsenim ze hry... chytani ryb, lov zvere,prepadavani expresu a moje nejoblíbenější hledaní pokladu .Byt psancem nebo místním hrdinou je jen na vas :) Hra je ziva a ja mam Arthura ted za nejlepšího pritele :D

Pro: otevrenost ,pribeh, mnozstvi misi , charaktery postav

Proti: chudak muj kun ,nespravedlnost -ja to nebyl

+13

Super Mario 64

  • N64 80
Super Mario 64 poměrně zásadně překopal dlouholetou šablonu 2D série a z lineárních plošinovek, zaměřených na testování hráčovy zručnosti ve překonávání stále těžších a těžších překážek, se stala skoro až akční adventura, v níž je důraz kladen na poklidnější prozkoumávání otevřených úrovní.

Na designu a variabilitě úrovní hra podobného stylu stojí a padá, v čemž Mario 64 obstojí bez problémů i dnes. Fantazie tvůrců jela na plné obrátky a téměř každý svět je unikátní nejen vizuálně, ale i co se týče hratelnosti. Najdete tu úrovně podvodní, ledové, pouštní, podíváte se do hodinové věže, do strašidelného domu či se budete teleportovat mezi dvěma různě velkými verzemi jednoho ostrova. Na svou dobu jsou úrovně velmi rozlehlé a prošpikované různými detaily, které vysloveně lákají k jejich prozkoumávání. Potěší fakt, že i když vás hra názvy misí navádí ke konkrétním cílům, máte téměř úplnou volnost a hvězdy, jejichž sbírání je cílem hry, můžete najít a sebrat bez jejího pobídnutí.

Příjemně překvapilo i pohodlné ovládání, které by Mariovi 64 mohla závidět leckterá moderní plošinovka. O těžkopádnosti se nedá mluvit a nové pohyby jako triple jump či walljump působí v Mariově repertoáru zcela přirozeně. Co už tak dobře nezestárlo, je kamera, kterou za vámi na obláčku drží dříve nepřátelský želvák Lakitu. Ten Maria očividně stále nenávidí a najít tak vhodný kamerový úhel je leckdy téměř nemožné. Podobně nikoho dnes asi nenadchne grafika. Nízkopolygonová stylizace sice má svůj šarm, ale určitě by se nikdo nezlobil, kdyby se hra dočkala podobně kvalitního remaku jako byla Ocarina of Time 3D či Star Fox 64 3D.

Je Super Mario 64 i dnes hratelný a zábavný? Nepochybně. Nováčkům série bych však spíš doporučil začít u Super Mario Galaxy či nejnovější Super Mario Odyssey, která vzala koncept Mario 64 a po všech stránkách ho vylepšila. Případně je možnost začít u původní 2D trilogie z NESu, pokračovat SNESovým Super Mario Worldem a až potom si zahrát Mario 64, abyste mohli lépe docenit, jak moc velký pokrok série v relativně krátkém čase udělala.
+13

Homefront: The Revolution

  • PC 80
Když jsem se dozvěděl o prvním Homefrontu, hned jsem si vzpoměl na film z roku 1984 Rudý úsvit s Patrickem Swayze a Charlie Sheenem, ve kterém Korea obsadila USA. Ti, kterým se podařilo prchnout do hor, založili odboj, aby si své území vybojovali zpět. A jelikož jsem byl s filmem spokojený, těšil jsem se i na hru. Hra sice nekopírovala film, ale pointa zůstala stejná. Přiznám se, že dnes si už první díl moc nevybavuji, nicméně jsem byl hrou velmi překvapen. Není tedy divu, že jsem si druhý díl nemohl nechat ujít.

Začátek beze zbraně a následný tutorial se mi zdál trochu slabší. Ovšem po tom, co vám členové odboje svěří první kvér a vy si zastřelíte svého prvního korejce, se hra stává konečně zábavnou. Likvidovat nepřátele jde mnoha způsoby. Hlasitě, tiše, na dálku, z očí do očí atd. Musím vyzdvihnout nápad v podobě RC autíčka, na které jdou přimontovat výbušiny, hackovací nástroje i miny v podobě plyšového medvídka. Zbraně jde různě modifikovat a tak je vlastně jedno, že můžete mít pouze 2 na probíhající misi. K tomu granáty, miny a molotovy. Hra nabízí možnost rekrutovat až 4 členy odboje, většinou moc nevydrží a někdy se pletou pod nohy a překáží, ale i tak jsou alespoň malou pomocí a někdy se díky nim dostanete z na první pohled beznadějných situací. Vybíráním skříněk a popelnic si přijdete na menší obnosy peněz, které se hodí na zakoupení modifikací zbraní a vybavení. Po mapách se lze přemisťovat kromě chůze i pomocí různě rozmístěných motorek. Pro splnění některých misí je dokonce nutnost jich využít. Při osvobozování USA se mi vyplatilo nejdříve obsadit majáky, aby se pak odkryla mapa s dalšími obsaditelnými pozicemi. Na těchto pozicích jsou občas rozmístěny plakáty, na kterých je zobrazena nepřátelská technika a její slabá místa.

I když hra má v globálu nižší hodnocení, neviděl bych to tak tragicky. Hratelnost je dobrá i když má spousta hráčů výtky ke krátké kampani. Podle mnohých jde Homefront: The Revolution dohrát za cca 13 hodin. To je ovšem čas za který si hru prostě nejde vychutnat. Sám jsem v ní strávil 43 hodin a obsadil všechny možné kontrolní body a stanoviště. Prošmejdil každý kout, skřínku a popelnici, jen aby byly finance na vylepšení vybavení a tolik potřebné lékárničky.

Co se týče grafiky, tak není co vytknout. Je to svižné, pěkné a hardwarově nenáročné. Hudba poslouchatelná a snad jen občas neseděl zvuk povrchu po kterém jsem se zrovna procházel. Např. když jsem vběhl do kaluže, tak to občas nečvachtalo.

Celkově se mi hra líbila a s klidem bych ji doporučil raději odrostlejším hráčům, snad už jen díky vulgárním výrazům. Ale bez toho by to prostě nebylo ono a vyprávěný příběh by nebyl tak emotivní. Filmové sekvence se doplňují s hraním a vznikají tím zážitky, kvůli kterým stojí za to strávit čas před monitorem.

Pro: Příběh, zbraně, a hlavně RC cars s bombou :)

Proti: Místy obtížné

+13

Aaero

  • PC 80
Aaero, daľšia hra z bundlu ktorá ma na pohľad celkom zaujala a tak som ju teda skúsil a určite nelutujem. Skôr ľutujú moje prsty :) Kedže sa hra ovláda na páčkach ovladaču a treba v nej mať aspoň trochu reflexi tak prstíky občas bolia noo :)
No a inak je Aaero veľmi pekná, nenáročná hra ktorá ako jednohubka určite zabavý. Ovládate tu niečo ako vesmírnu ľod a musíte sa dostať cez jednotlivé leveli, nič viac, nič menej.

➤Vzhlad - veľmi jednoduchý ale taktiež veľmi pekný. Každá úroveň a každý nepriateľ je niečim originálny ale mne osobne sa najviac páčili mapy s bossfightom. Samozrejme sa mi páčili len po vizuálnej stránke, po stránke obtiažnosti to už je niečo inéé :D

➤Hudba - každý level má iný hudobný podmaz a musím povedať že autori majú dobrý vkus. Vačšinou si pri podobných hrách hudbu vypínam alebo si púšťam vlastnú ale pri tejto sa mi to nestalo ani raz :) Najviac musím vyzvyhnúť level v ktorom hraje Flux Pavilion - I Can't Stop.

➤Ovládanie - hru je možné ovládať len na ovládači ale pre mňa osobne to problém určite nieje. Niekedy zvládať ničenie nepriateľov a samotné lietanie može byť problém a aj z toho bolia prsty ale ten pocit ked prejdete nejaký level je následne celkom dobrý :)

➤Leveli - v hre si prejdeme troma prostrediami, každé má 5 levelov a posledný je vždy bossfight. Po prejdení všetkých levelov na normal a nazbieraní dostatočného počtu hviezd sa vám otvorí možnosť hrať tieto leveli znova na obtiažnosť advanced a potom aj master.

➤Menšie zhrnutie
Dalšia jednohubka ktorú som skúsil len preto že ma zaujala po vizuálnej stránke. A určite toho nelutujem. Hra zabaví, hudba je perfektná a prsty po dohraní trochu bolia, no čo viac si priať. Aaero určite doporučujem skúsiť pokiaľ hladáte niečo na vyplnenie času. Ked sa na to budem cítiť tak určite skúsim aj advanced a ked sa podarí tak aj master obtiažnosť, no uvidíme či mi vydržia nervy a aj prsty :)
+13

House Flipper

  • PC 60
K této hříčce jsem se dostal vlastně náhodou. Na simulátory si moc nepotrpím ale hru jsem pořizoval pro mladšího bratra a řekl jsem si, proč to nezkusit?
Jedná se o zajímavý simulátor stavění a vybavování domů, který ze začátku docela nadchne, hlavně širokou škálou možností. Ve hře jsou dvě hlavní možnosti co dělat. Buď můžete přijímat zakázky od klientů (což se hodí aby se člověk naučil vše potřebné) anebo kupovat a vybavovat domy podle sebe.
Ovšem v obou případech se brzy dostaví pocit neustálého opakování a to hře hodně ubírá a po pár prodaných domech Vás nadšení pozvolna opustí.
Hra Vás zabaví na dlouhé večery ale bohužel brzy omrzí.

Pro: Možnost kreativního myšlení

Proti: Brzy se opakující úkoly

+13

The Terminator: Future Shock

  • PC 70
Nostalgie je mocná čarodějka. Ovšem jen málokdy jsem se setkal s tím, že co bych kdysi dávno považoval za klad, se postupem času stalo největším záporem.

Future Shock je revoluční v mnoha směrech a v době vydání působil vedle koridorových stříleček ovládaných na klávesnici o parník napřed. Po dlouho odkládaném dohrání ovšem musím říci, že některé z přelomových prvků hře škodí. Otevřený svět spíše nefunguje. Mise se musí procházet přesně podle přání designerů, jinak skončíte ve slepé uličce, a to bez pardonu. Hra přitom nijak nedá najevo jaký postup je správný, takže naštvanému nahrávání půl hodiny starých pozic se pravděpodobně nevyhnete.

Letecké a automobilové mise působily v devadesátých letech jako zjevení, ale po letech jsem najednou viděl jejich rutinnost a nedotažené mechaniky. Především zlomyslně přehozené osy v ovládání zaměřovače jeepu byly mimořádně frustrující, a to hned dvakrát. Poprvé když jsem si na ně složitě zvykal. Pak podruhé, když jsem si na ně naopak odvykal. Přehodit sice teoreticky šly, prakticky ale počítač nastavení sveřepě ignoroval. Letadélko bylo naštěstí poslušnější.

Lásku designerů ke skákání přes překážky a různé propasti jsem vůbec nepochopil a několikrát ze srdce proklel. Skáče se všude. Ve stokách, na střechách budov, na schodištích i na ulicích. V několika případech jsem stavěl složité konstrukce z beden ve snaze se dostat na lákavou římsu. V zápalu boje neprozřetelně zničená bedna pochopitelně vede k nahrání hry. Předchází mu ovšem trýznivé hledání cesty a v mém případě i záchvaty vzteku a proud nadávek na hlavu vývojářů.

Množství bugů a glitchů je další, specifická forma zážitku. Hra mi mnohokrát spadla, panáček se zasekával na roztodivných místech, nepřátelští roboti mizeli ve stěnách a několikrát jsem přešel přes neviditelný předmět. Kapitolou sama o sobě je mise se zničením satelitů. Vše jsem splnil, vystřílel celou základnu a nic. Mise zkrátka nešla dohrát. Při vzpomínce, jak mi stejný bug znemožnil dohrání už napoprvé, jsem v zoufalství použil cheat na přeskakování levelů.

Slušné hodnocení zachránila špičková atmosféra. Hra je hodně temná a díky výborným zvukům téměř strašidelná. K zážitku přispívá i pestrý arzenál zbraní. Nepřátelé jsou odolní a každý těžší boj se zásobou nábojů hodně zamával. Naštěstí se v temné budoucnosti lidstva válí bedny s municí na každém kroku. Potěšilo mě několik typů granátů. Mnohokrát mi zachránily život a některé situace se bez nich snad ani vyřešit nedají.

Pro: atmosféra, revoluční ovládání, otevřený svět, možnost hrát takticky

Proti: nedotažené dobré nápady, množství bugů, nevyvážená obtížnost

+13