Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Windosill

  • PC 90
Krátká hříčka o několika úrovních napěchovaných kreativními interaktivními bláznovinami, které mnohým patrně připomenou některé z her od Amanita Design. A není to náhoda. Windosill v nejednom rozhovoru vychvaloval právě Jakub Dvorský, zakladatel zmíněného studia, ačkoli tato hra má svou krásnou ujetostí asi o něco blíže ke hrám Jakubova kolegy Járy Plachého (Botanicula, Chuchel) s ještě větší porcí abstrakce.

Červenobílí už tuší, odkud vítr vane, ale i ti ostatní si mohou vyzkoušet či připomenout, jak to asi vypadá v dětských snech.

Pro: Kreativní design

Proti: Docela krátké, ale toť otázka vkusu

+13

Toy Story 2: Action Game

  • PC 70
Kdo by dneska hrál Toy Story 2? No samozřejmě já. Ze všech her na světě si vyberu 23 let starou hru podle filmu s ratingem E, protože proč ne!

Ale ona je to vážně sranda a fakt jsem se bavil celou dobu. Mapy jsou pestré a mají základ ve filmu. Je tu spousta akce, kterou dělá skutečně sám hráč, žádné skripty, všechno je na hráči a jeho šikovnosti.

Abych se na hru (kterou jsem snad hrál i v době vydání jako demo) náležitě připravil, tak jsem si před ní dal poprvé v životě i dvojku film. Mělo to své velké výhody, protože jsem pak ocenil spoustu věcí, na druhou stranu jsem ale kvůli tomu neslintal z krátkých animací z filmu, kterých je tu asi 20 a které byly samozřejmě v ne příliš dobré kvalitě, protože celá rozbalená hra má asi 500 mega. Ačkoliv chápu, že v době, kdy byl film v kinech, to mělo úplně jinou šťávu a mělo to větší smysl. I tak by mi přišlo fajn, kdyby bylo ve hře přítomno aspoň jedno video, které ve filmu není, jako bonus. Ale holt by bylo něco takového asi příliš náročné pro zápěstí animátorů.

Co se ve hře dělá, už krásně popsal kristmeister, tak tím nebudu zdržovat, ale musím s ním v pár věcech nesouhlasit.

Předně hudba pravděpodobně z filmu nějaká je (hlavně teda ve videích), ale skoro všechna je jinak originální přímo pro hru a je teda boží. Zní sice přesně tak, jak byste asi čekali na první dobrou, ale autorská dvojice Andy Blythe a Marten Joustra složila nějakých 15 tříminutových frenetických pecek - většinou big band nebo orchestr, ale nečekejte jazz ani klasiku, má to spád, nápad i pestrost, Super.

Vizuál mi narozdíl od kristmeistera přijde dost dobrý, na svou dobu i na to, že jde o hru podle filmu, které obvykle vznikají ve velkém časovém pressu (ale asi jsem taky ovlivněný tím, že se to dá dnes hrát ve vysokém rozlišení). Co se už tolik nepovedlo, jsou věci zcela očekávatelné a nejsem tím pádem ani překvapený ani zklamaný. Naprosto příšerná kamera, ovládání a fakt, že se v rámci enginu nedá na nic spolehnout.

No tak postupně, kamera. Máte překvapivě dvě možnosti. Buď kameru, co se otáčí sama, nebo statickou. Ale obě varianty jsou vlastně hrozné. Když se kamera otáčí sama, tak často zcela opačně než chcete a když je statická, tak se to zas nedá v praxi moc používat, protože se dá otáčet jen na klávesnici a nadto hrozně pomalu. Takže jediné řešení je mít kameru dynamickou a pak si to manuálně štelovat.

A s tím se pojí ovládání, to si sice můžete nastavit, ale jak je to prostě jen na klávesnici, tak je to těžké. Střílení, směrování, nastavení se pro skok, to vše je trochu očistec. Ale počítal jsem s tím.

No a ten engine...není to tak hrozné, jen pár detailů. Slušelo by mu, kdyby byl více jako Alláh, totiž odpouštějící a slitovný :-) Hlavně jde o zachytávání. Máte třeba pět od sebe stejně vzdálených tyčí, okolo kterých se máte točít, pak Buzz sám vyskočí, ale někdy stačí na další tyč jen ten Buzzův odskok, někdy je potřeba použít dvojskok, někdy něco mezi tím. No a výsledek je ten, že hráč spadne sto metrů dolů a stejnou pasáž opakuje desetkrát dokola. To mám moc rád. Prakticky okamžitý respawn dokáže, obzvláště na takovýchto vyvýšených plochách, taky moc potěšit.

Jinak je ale obtížnost pro mě v normě a tak akorát (jakože jsem měl lehký problém, který mi ale stál za to to dát). Jediný fatální zádrhel nastává v levelu 12, který není možný na nových systémech dohrát (takřka) a je potřeba nainstalovat frame limiter (pak je to najednou strašně jednoduché).
Obtížnost hodnotím z hlediska toho, že hráč sbírá všechny planet tokeny. Hra umožňuje jít dál, i když hráč najde teprve první token z pěti, což je obvykle dost primitivní. Myslím, že jsem někde četl, že je jakési počítadlo a další mapa se neodemkne, dokud není dost nasbíraných tokenů, ale neotestoval jsem to, takže se trochu bojím, že se dá hra projít opravdu velmi rychle. Dokud se ale nesebere všech 50 planet tokenů, tak mi přijde, že to prostě dohrané není.

Překvapila mě nutnost návratu do starých levelů, protože jste ještě neměli všechny potřebné schopnosti pro získání všech tokenů (to ale ve výsledku znamená, že ten level pak musíte dát v podstatě skoro celý znova). Staré levely ale umí i pomoci, protože se v nich dají těžit životy stále dokola (nejlepší je na to level 1 nebo 2)

Takže hratelnost i audiovizuál je super, výhrady mám jen k tomu, že hra umí z několika důvodů i štvát, což by až tak nevadilo, kdyby to bylo schválně, ale ono to většinou schválně není.

Pro: akční a velmi zábavná hratelnost a motivující herní náplň, audiovizuál, pestrost prostředí

Proti: kamera, ovládání, engine

+13

The Nameless Mod

  • PC 90
Nameless Mod som hral v roku 2010, vo vtedy najnovšej verzii (1.0.4) – pamätám sa, že po dohraní som mal strašnú chuť sa o ňom pobaviť na DH a zdieľať zážitok, ale vtedy to ešte nešlo. Tak to napravujem aspoň dnes :)

Keďže autori boli vtedy ešte pomerne mladí a neboli si istí, či dokážu napísať podobne kvalitný príbeh, aký bol v pôvodnej hre, urobili múdre rozhodnutie a uchýlili sa k základnému rozhodnutiu každého dobrého spisovateľa: píš o tom, čo poznáš.

A keďže chalani boli aktívni na istom fóre, ktorého dianie sledovali, rozhodli sa príbeh založiť na dianí v ňom (podobne ako UgraUgra a jeho pivá :)).

Môže sa to zdať ako bizarné rozhodnutie, ale príbeh o návrate do funkcie jedného administrátora, v ktorého neprítomnosti sa toho veľa zmenilo, vo výsledku funguje: a tak „vata ulice“ (bežní nequestoví civilisti) nosia tričká s nápisom „noob“ a hovoria nahodilé hlášky typu „I heard PS2 version sucks. I have never played PS2 version of Deus Ex though..., “ alebo "lolololz", moderátor v televízii sa rečnícky pýta, prečo u nich v meste stále prší (potemnelá, vážna atmosféra ako sprievodný znak žánru) a záporák vám nevie prijsť na meno (v každej správe vás nazve inak - Trestkon, Terskon, Trescock), etc.

Keď má v istej chvíli vodca jednej sekty asi polhodinový monológ o mlieku (ktorý môžete pokojne preskočiť, a autori s tým počítajú) bolo to tak absurdné, že som si ho vypočul celý a rehotal sa pritom od ucha k uchu.
Museli sa na tom neskutočne vyblázniť - asi ako na textoch Grumposa Matavastrosa v Anachronoxe.
Hra sa neberie vážne a nebojí sa uťahovať si z trópov žánru vlastných, kedy ak to s rozbíjaním štvrtej steny myslíte vážne, čaká na vás špeciálny, tajný koniec kedy si vaša postava uvedomí, že je súčasťou počítačovej hry a svoj osud neriadi sama – a s týmto faktom sa zmieri a užíva si ho.

V móde je veľké množstvo easter-eggov a odkazov na literatúru, presne po vzore pôvodiny, a iné hry (System Shock, Portal...), dôjde aj na nepoužité lokácie z pôvodnej hry – základňa na mesiaci.
Počas hrania sa dočkáte aj príbehových zvratov. Mód ide dohrať bez jediného zabitia a má dokonca výrazne odlišný koniec, ak ste sa rozhodli vykašľať sa na hlavnú dejovú a robiť si len vedľajšie questy. Vaše rozhodnutia majú dopad na to, ako hra skončí a rovnako ako v pôvodnej hre, aj tu si musíte dávať pozor, aké informácie sa dozviete a konať na základe nich, nielen čakať, že sa vám niečo pripíše do questlogu (informácie sa dajú zapísať do zabudovaného poznámkového bloku, samozrejme).

Modifikácia berie mechaniky pôvodnej hry a v tomto kontexte na nich stavia: tam, kde v pôvodnej hre ste si mohli priechod hrou rozbiť (grenade climbing), tu s tým autori počítajú a často krát vás odmenia objavením tajnej lokácie alebo bonusových predmetov. Niektoré mechaniky sú jemne upravené alebo vylepšené, no nie nejako zásadne (napr. tlačítka na čítanie kníh, prístup na bankové účty z akéhokoľvek bankomatu v hre, nielen jedného konkrétneho).

Autori sa po rokoch k módu vrátili a v patchi 2.0 opravili medzitým nahromadené chyby, no najmä pridali nový obsah (vedľajšie questy, 2 nové konce), podporu širokouhlých monitorov a upravili niektoré levely.


Nie je to mód pre každého (búranie štvrtej steny), no tí z Vás, ktorý by chceli vyskúšať originálny príbeh založený na overenej hrateľnosti, určite modifikáciu skúste.

A možno z nej budete rovnako nadšení, ako kedysi ja.

Pro: nezvyčajný príbeh, humor, búranie štvrtej steny, stavanie na mechanikách originálu

Proti: mód nie je pre každého

+13

Martha is Dead

  • PC 80
Je Martha skutečně mrtvá? Ano, to bohužel je. První se o tom dozví Giulia, hlavní hrdinka hry, její sestra a identické dvojče - a to hned po rozjezdu příběhu jež se odehrává v roce 1944 zrovna když vrcholí druhá světová válka. Otec obou děvčat je Německý voják, bydlí v krásném domě na prosluněných Italských vinicích spolu se svou rodinou kde se všichni snažíte srovnat se ztrátou. No a právě na tomto venkově se budete převážnou většinu hry pohybovat, srovnávat si život a hledat stopy vedoucí k tomu, proč se to všechno stalo.

Martha is Dead je FPS thriller s prvky hororu a velmi hustou atmosférou. Hned v úvodu vám hra nabídne abyste jí odehráli s Italským dabingem - já jsem ho použil zhruba na polovinu hry a po zbytek herní doby jsem to odehrál v angličtině abych mohl porovnat kvality. No a s chladnou hlavou mohu říct, že oba jsou perfektní. Čeká vás zde mnoho různých textů v podobě telegramů, deníku nebo novin a do toho bude občas možnost si poslechnout rádio nebo audiozáznamy. Herní hřiště lze prozkoumávat na kole, pěšky či třeba na lodi a je to nesmírná zábava jelikož prostředí je vskutku nádherně vymodelováno a budete se při jeho zkoumání kochat.

No a kdyby se vám něco hodně líbilo, lze si to kromě screenshotu vyfotografovat i ve hře - k tomu vám bude sloužit foťák s nímž strávíte celou hru. Díky němu vás vývojáři naučí to, jak se dřív fotilo, co k tomu bylo potřeba nebo jak se daný snímek vyvolával. Jakmile vám vše přejde do krve tak se stoprocentně přistihnete, že něco fotíte i když to zrovna není potřeba pro postup v příběhu a s plným filmem potom poběžíte do temné komory svoje kousky vyvolat a uložit si je do alba. A jestliže máte s fotografováním reálné zkušenosti, zřejmě budete mít sbírku parádních kousků.

Kromě fotogenického okolí si budete občas poklepávat nohou do rytmu u zapnutého rádia protože se z něj budou linout atmosférické a především autentické tóny Italské hudby dané doby - no a občas taky zprávy. Celá zvuková stránka od dabingu postav po soundtrack je na vysoké úrovni a proto vřele doporučuji použít při hraní sluchátka. Jednak je to ideální a jednak hra na repro soustavě nezní prostě dobře a člověk musí neustále štelovat hlasitost.

Po grafické stránce je titul na velmi vysoké úrovni, moc hezky vypadá, je fotogenický, poměrně slušně optimalizovaný a nabízí kromě DLSS i Ray Tracing což hraní dokáže jen obohatit. Občas jsem se ale setkal s tím, že Ray Tracing nefungoval správně a musel jsem ho vypnout, každopádně myslím, že to je jen otázka updatu a vše bude v naprostém pořádku - a dost možná to byl jen individuální problém, kdo ví. Hra světla a stínu je prostě parádní, různé odlesky a detaily světa pak dávají znát velkou porci práce kterou tento titul bez debat dostal.

Co říct víc a zároveň nic neprozradit? Asi nic - tak si to shrneme. Příběh je velmi zajímavý, přinese nejeden zvrat či chvilku u které budete sedět a přemýšlet jakože co se to teď stalo. Zasazení do druhé světové války všemu přináší velké plus a sedí tomu jak prdel na hrnec. Bylo pro mě fajn vidět tento konflikt z jiného úhlu pohledu, vtáhl mě do sebe a dost se mi dostal pod kůži. Situace do kterých se můžete a nemusíte dostat má na starosti váš deník - ten vás kromě hlavní linky bude zvát i k plnění vedlejších úkolů a aktivit (bude tedy jen na vás kudy, kam a kdy se vydáte). Hraní jsem si velmi užíval, vtáhlo mě do sebe od první chvíle a nepustilo až do konce jež byl více než uspokojující. Komu titul doporučit? Zřejmě lidem kteří si potrpí na kvalitní narativ s dobrou výpravou a dokáže na konci pohladit po duši ale je určen i pro badatele, fotografy či milovníky lidských příběhů a dobré atmosféry. Je to zkrátka dobře odvedený kus práce za kterou se vývojáři nemusí vůbec stydět. Příjemné překvapení konce února.

Pro: Příběh, atmosféra, sběratelské předměty, zasazení, grafika

Proti: Občasné bugy, jízda na kole není úplně ok, optimalizace by mohla být o fous lepší

+13

Shift Happens

  • PC 75
Hru Shift Happens jsem hrála s manželem. On hrál za modrého Ploma a já za červeného Bisma. Počítač jsme si připojili na velkou televizi, on hrál na klávesnici a já na Xbox One ovladači. Neshodli jsme se na tom, na čem se to lépe ovládá a každému vyhovovalo to jeho.

Hra působí sympaticky, hudba je příjemná a hodí se dobře k tempu hraní. V prvních kolech jsme si každý svou postavičku měnili dle svého, nezávisle na druhém hráči. Poté to ale již nešlo a když jsem chtěla aby byl Bismo velký, tak se tím automaticky zmenšil Plom. Jistě si každý dovede představit co to stálo nervů a kolikrát jsem si vyčítali, že se ten druhý změnil v nevhodnou chvíli.

Jak to tak bývá, některá kola šla jako po másle a u některých jsme skoro házeli věcmi po bytě. Ve hře je totiž běžné, že jsem musela jako veliký Bismo vyhodit malého Ploma při skoku, ten se musel ještě za letu proměnit zpátky, otočit se a rychle mě chytit abychom mohli jít dále.

Jelikož jsme chtěli nasbírat veškeré mince, které jsme po cestě potkali, bylo třeba najít i tajná místa, kde se jich ukrývalo vždy dvacet. Nejhorší bylo, když se v kole nacházela stříbrná mince, která se, jakmile jsme ji sebrali, objevila na jiném místě, kde setrvala jen několik sekund a my jsme lítali jako blázni abychom ji stihli sebrat pětkrát za sebou.

Nejtěžší zkoušku si ale hra střádala nakonec na bonusová kola, která byla jak jinak než na čas. Ne tedy doslova, ale buď jsem museli utéct stoupající kyselině, dohonit plovoucí kládu, přeskákat bortící se skály nebo utéci smrtelnému mrazu. Každé ze čtyř bonusových kol jsme tak šli snad 150x, než jsme vychytali každý pohyb.

Musím uznat, že to byla hra o nervy, nicméně jsem se neskutečně dobře bavila. Jedna věc, která není podle mě vůbec vychytaná je hra v singlu. Není v mých silách přepínat na druhého tvora a dělat vše, jako v multiplayeru, ale za dva.

Pro: obtížnost, délka, hudba

Proti: Hra v singlu

+13

Shift Happens

  • PC 75
Po delší době jsem se pustil do plošinovky ve dvou hráčích a ve výběru jsem chybu určitě neudělal. Hrál jsem za modrého Ploma, ale ve výsledku je jedno, kterou postavu ovládáte, protože obě mají stejné schopnosti.

Nápad s přesouváním hmoty má něco do sebe, i když často dochází k nedorozumění, protože měnit velikost mohou oba hráči. Počet smrtí byl tak podobný, jako v plošinovce LIMBO a možná i o něco větší. Mimo občasné frustrace, jíž nahrávaly i bugy, však vznikla řada komických situací, které by v jednom nejspíše nenastaly.

Ze základních levelů mi nejtěžší přišly ty ve druhém světě, kde především získávání speciálních mincí nebylo vůbec jednoduché. Čtyři bonusová kola nám také dala zabrat, ale to, které jsme si nechali na konec, protože se zdálo nesplnitelné, se nám nakonec podařilo dokončit nejrychleji, protože už jsme byli sehraní.

Je vidět, že je hra dělaná primárně pro dva hráče. Když jsem totiž zkoušel single kvůli jednomu achievementu, moc mě to neustálé přepínání mezi postavami nebavilo a připadalo mi to zbytečně složité. Plnění dalších achievementů pro jednoho hráče jsem tak vzdal.

Pro: multiplayer, hlavní hrdinové, přesouvání hmoty, logické úkoly, hudba

Proti: singleplayer, bugy

+13

Minecraft: Story Mode - Episode 2: Assembly Required

  • PC 65
Druhá epizoda už měla takový ucelenější děj, nebo jsem si na styl vyprávění už zvyknul, těžko říct. Skvělé jsou úvodní titulky, které jako v prvním díle pěkně představují prostředí, to je jeden z kladů epizodický her ;) Městečko Boomtown bylo celkem dobře vybalancováno a prvky parkuru byly fajn (ač to samozřejmě ten TellTale engine moc nepodporuje). Tahákem epizody byl asi turnaj s místním šampionem, sice to na mě pořád působilo, jako nějaká bitva dětí na warez serveru, ale už jsem se to snažil nazírat optikou této herní série a ne originálního Minecraftu, takže to nakonec provedením i zasazením do příběhu bylo dobré.

Děj už celkem pokročil a podařilo se nashromáždit už dost početnou skupinu zachránců světa, ale už jsem se v tom množství postav malinko ztrácel, takže doufám, že buď někdo umře či odejde, nebo už nikdo nepřibude. Uvidíme.

Fun fact: Zombie ve hře se nepohybují jako v originálu hry, ale jako zombie z Walking Dead herních sérií :)

Pro: úvodní titulky, turnaj, vztahy mezi postavami, příběh se rozjíždí

Proti: občas moc "cool" hlášky a scény, nefunkční statistiky

+13

Shadow of the Tomb Raider - The Pillar

  • PC 60
Druhé DLC zavedie Laru na miesto zvané Path of Huracan, kde bude pátrať po legendárnom štíte. O zisk štítu sa pokúša aj jej rival Amaru, ktorý chce pomocou neho posilniť vplyv svojho kultu. Na rozdiel od prvého DLC tu príbeh nehrá tak významnú rolu. Po úvodnom rozhovore s Q'oriankou, ktorá vás pošle štít hľadať stačí prejsť krátky úsek a ste v hrobke.

Ústredným motívom hádaniek je tentokrát vietor. Raz musíte pomocou bariér vytvoriť bezpečnú oblasť, aby vás neodfúklo zo skaly alebo rímsy. Obtiažnosť je tentokrát nižšie ako to bolo pri Vyhni osudu. Väčšinou ide len o správne načasovanie úkonov. Pre ostrieľaných hráčov to nepredstavuje výzvu. S tým je spojená aj kratšia herná doba. DLC zdoláte za 30-45 minút, čo je veľmi málo. Opäť sa však autorom podarilo vykúzliť parádnu atmosféru. Búrka a vietor sú pastvou pre oči. Na konci vás čaká akčnejšie poňatá časť DLC. Budete sa musieť prebojovať cez vojakov Trinity a príslušníkov Amarovho kultu. Nie je to však nič, čo by ste už stokrát nevideli v pôvodnej hre.

Obmenou za zdolanie DLC vám bude skill "Tisíc očí", pri ktorom zostávajú inštinkty prežitia aktívne aj pri pohybe cez koruny stromov a skryté steny. Za mňa trošku zbytočný skill. Ďalej dostanete nový luk a oblečenie.

V konečnom dôsledku je na tom DLC čo sa týka zábavy a atmosféry podobne ako to prvé. Audiovizuál je výborný a hádanky originálne. Herná doba je veľmi krátka, obtiažnosť nižšia a získaný skill je len malou motiváciou. Menšie zameranie na príbeh mi nesedelo a samotné rozuzlenie považujem za neuspokojivé. The Forge som si v konečnom dôsledku užil o chlp viac.

Pro: atmosféra, využitie vetra v hádankách

Proti: krátka herná doba, cena, slabá odmena za prejdenie (nezaujímavý skill)

+13

Minecraft: Story Mode - Episode 3: The Last Place You Look

  • PC 65
Další epizoda, další zážitky. Tentokrát byl nejakčnější částí hned začátek hry, takže se do toho člověk ponořil. Ale už vyplouvají na povrch první stereotypy, kdy během epizody na několika místech se přátelé jen rozmístí po obrazovce a je na hráči, aby je obešel a prohodil pár vět. Interakce s prostředím je ale velmi málo, daleko míň, než v jiných TT hrách, co jsem už vyzkoušel.

No nevadí, tenhle herní seriál je hlavně o příběhu z prostředí Minecraftu a v tomhle ohledu je to pořád v pohodě. Po čase jsem se podíval zase do Endu a bylo to tam fajn. I ten experiment s Endermany byl pěkně provedený, byl v něm humor i napětí. Konec epizody se chvíli tvářil jako konec celé hry, ale všechno bylo trochu jinak. Oceňuji i jeden velmi silný moment, smrt jedné postavy, popravdě jsem to moc nečekal.

Série je fajn na večerní hraní. Tak třeba zase zítra si dám další epizodu.

Pro: začáteční adrenalin, Endermani, Reubenův vtip, silný moment na konci

Proti: stereotypní prokecávání postav, velmi malá interakce s okolím, občas zbytečné komentáře očividného dění

+13

Halo Infinite

  • PC 70
Hodnotím jen kampaň, multiplayer je kapitola sama o sobě a hlavně se tam mohou věci dost měnit. Navíc si ho lze vyzkoušet zdarma. 

Leč jsem si Halo Infinite užil, není to výhra na plné čáře, a upřímně jsem z celé kampaně dost rozpačitý. Některé aspekty mohly být mnohem lepší, jiné se vyloženě nepovedly - a je tu toho hodně. 

Myslím si, že velký problém pro vývojáře byla změna formátu. Na jednu stranu opravdu udělali otevřenou hru, ale mnoho věcí zakomponovali jako kdyby se stále jednalo o lineární střílečku. Některé věci vyřešili zvláštním způsobem a mně nezbývá než spekulovat, že prostě neměli zkušenosti na to aby vymysleli něco lepšího. Hlavní kampaň pak evidentně hráli "na jistotu", tedy stylem který už mají zažitý.

Chtě nechtě Halo teď spadá mezi open-world hry a nevyhne se srovnání s moderními tituly tohoto formátu. Vyrobit velkou mapu jen jen zlomek práce, podstatnějším úkolem je tuto mapu dobře zaplnit a v rámci toho otevřeného světa vytvořit nějaký příběh. Ani jedno se jim bohužel nepovedlo. Celá mapa má více méně stejný vizuál. Prostředí je sice pěkné, ale časem se omrzí. Určitě by stálo za to prostředí udělat rozmanitější, i kdyby to mělo být "na silu". Stačil by nějaký kec o tom že se tam zrovna vyrábí kousky instalace které posléze poputují do jiných částí. Rozsekat hru ve stylu Borderlands by podle mě bylo pořád lepší řešení. Navíc hodně pokulhávají i další aspekty, na které jsme v moderních otevřených světech zvyklí. Střídání dne a noci je nevýrazné, dynamické počasí chybí úplně, na jakékoli náhodné situace tady nenarazíte. 

Ať už hrajete Borderlands, Fallout nebo Witcher 3, na herním zážitku se hodně podepisují vedlejší postavy a jejich dialogy. V Infinite však takovéto postavy chybí a většina hry tak působí prázdně. Příběhové prvky jsou rozpačité, záporák je přitažený za vlasy a evidentně směřovaný na mladší věkové skupiny. Hlavní příběhová linka se zdá být dost odříznutá od toho otevřeného světa a jedno v druhém se nijak neprojevuje ani nedoplňuje. Hlavní questy jsou v podstatě jen lineární kampaň rozdělaná na několik částí.
 
Podpásovkou pak je, že kromě hlavní příběhové linky tady vlastně ani žádný další příběh není. Sice najdete audio nahrávky které popisují nějaké příběhy, ale s tím jak jsou rozkouskované si to nejde přímo užít. Vedlejší questy tady prostě nejsou, jediné co můžete v rámci mapy dělat je dobíjet základny a zachraňovat vojáky, což je přesně tak repetitivní jak to zní. 

Jakožto první pokus tohoto formátu, nové neduhy by se daly pochopit, ale pokazily se i některé prvky které už měla série dávno vyřešené. Řada vozidel je hodně nemotorná, jejich stabilita bývá problematická, mnoho z nich má vyloženě neefektivní zbraně. Úplně nejvíc to schytal tank, snažit se ho efektivně řídit je jako vést mravenčí kolonii trumpetou. Nesmyslně se zasekává v terénu, neumí se otočit na místě, použitelný je jen na hodně otevřených cestách.  Co je však asi nejhorší, chybí tu takové to prostředí které je vyloženě dělané pro vozidla. Většinou to tedy vypadá tak, že když někam přijedete nebo přiletíte, tak to tam rozstřílíte bez námahy a máte pocit, že podvádíte.

No a co se teda povedlo? Samotný gameplay především. Recept ze starších her pořád funguje, máte sice silné zbraně, ale taky nepřátele kteří mají brnění, štíty, neviditelnost a podobně. Je tu prostě rozmanitost která vás nutí k nepřátelům přistupovat různě, a řada zajímavých zbraní kterými tyto nepřátele můžete zabíjet. Do toho jsou tu ty schopnosti a Master Chief by tak teď mohl v Marvelu suplovat za Spidermana i Ironmana. Hlavní příběhová linka na tom sama o sobě taky není úplně tragicky, pořád se tam něco děje, jsou tam zajímavější potyčky s nepřáteli, a při hraní je znát, že byla vynaložena větší snaha přinést nějaký konkrétní zážitek. 

Co je ale nutno podotknout, hra je velmi jednoduchá. Byl jsem si toho vědom a rovnou začal na Heroic, ale i tak mi mnohé pasáže přišly příliš snadné. Nepřátelé nejsou moc agresivní, občas na vás vyběhnou a pak se zase vrátí do nějaké evidentně předdefinované zóny. Jen výjimečně se stává, že by po vás někdo agresivně šel. 

Technická stránka není nic extra. Hra mi několikrát spadla. Jednalo se spíš o náhodné situace, ale bylo to i tak frustrující. Grafika hra vypadá slušně, ale ze židle nikoho nezvedne a přitom si myslím, že nároky na HW jsou příliš vysoké. Zvuk považují za slabou stránku hry, chybí mi hlavně pohlcující ozvučení prostředí a zvuk mi úplně neseděl ať už jsem měl dynamický rozsah zapnutý nebo ne. No a nakonec si ještě rýpnu do struktury hlavních menu, která je prostě špatná. 

Nemůžu říct, že bych litoval koupě a po delší době to byla zase FPS hra ve které jsem s chutí strávil několik hodin. Zrovna tak se k ní určitě opakovaně vrátím, protože to střílení mě baví. Ale čekal jsem od toho podstatně víc a subjektivně tak dávám takové odřeně tři hvězdičky. Kdybych měl hodnotit jakkoli objektivně, dopadlo by to hůř, protože Infinite má celou řadu závažných neduhů. Na jednu stranu jsem rád, že se série dostala do otevřeného formátu. Na druhou stranu to co přinesli mohli raději nechat zcela lineární a celou kampaň prodloužit.
+13 +14 −1

Kerbal Space Program

  • PC 95
Kerbal Space Program je hrou, která na mě nedávno vybafla z propadliště dějin. Úplně jsem totiž tak nějak zapomněl, že existuje. Vybavily se mi v tu chvíli úžasné i strastiplné vzpomínky na zážitky, které jsem zažil jak hraním, tak sledováním na YouTube či Twitchi. A právě proto píši tuto recenzi, abych tak trochu připomněl, že tahle hra stále existuje. A kdo ví, třeba ji díky tomu objeví někdo nový.

Základní koncept je v celku prostý - postavte raketu a leťte. Ptáte se kam? Na měsíc, ke slunci, k ostatním planetám, do nekonečného vesmíru. To už je na vás. Vězte avšak, že to nebude jen tak. Společně s Kerbaly totiž postupně pochopíte, jak náročné je jen dostat něco funkčního na orbitu. Tato hra nabízí opravdu komplexní zážitek, který vyžaduje důkladné promýšlení jak struktury vesmírného plavidla, tak jednotlivých fází letu. Zároveň to ale díky možnostem postupného výzkumu můžete dostávat dávkované tak, že se neztratíte v hromadě nekonečných možností, které ve hře jsou. I tak toho ale na začátečníky může být hodně, k čemuž nepomůže místy nepřívětivé rozhraní, kde jsou některé funkce a mechaniky poměrně dobře schované. Na druhou stranu objevování, co všechno lze dělat, má vlastně jisté kouzlo.

Mně osobně v době objevení hry odrazovala také grafika, které vypadá mimo vaše vytvořené stroje vlastně až odpudivě. Kerbalové jako takoví jsou divně vybledlí mužíčci s velkou hlavou a jejich planeta je na tom podobě (tedy až na tu hlavu). Avšak postupem času tak nějak začnete i samotnému vizuálu přicházet na chuť a pravděpodobně si jej zamilujete. Pochopíte, jak neskutečně osobitý charakter mají někteří členové posádky (Jebediah je zkrátka boží) i personálu, aniž by museli pronést jediné slovo.

Kerbal Space Program je zkrátka povinností pro všechny, kteří mají alespoň trochu rádi vesmír. Největšími problémy jsou tu samotné začátky, ale vše je o zvyku. Čím více hodit ve hře strávíte, tím více vám bude připadat, že je vlastně dokonalá.

Pro: neskutečné množství možností, komplexní přístup ke konstruování i plánování fází letu, objevování nových funkcí a mechanik, budování vztahu s Kerbaly

Proti: nepřívětivé rozhraní pro začátečníky, grafika (ale i tu si časem zamilujete)

+13

Resident Evil Village

  • PC 80
Vezmu to z praku. Re Village se hraje moc fajn. Problémem je, když očekáváte nervy drásající survival horor.

Abych to vysvětlil. Automaticky jsem ze startu utíkal nepřátelům a sbíral munici. Přibližně po hodině hraní mi došlo, že cílem je vyprášit všechny zlobivce. To není úplně špatný přístup. Jen jich není tolik, aby jste se cítili stísnění, tak jak to třeba předvedl RE 4. Onu rozporuplnost popsal nejlépe asi uživatel DaymondeuX. Taky mi přijde, že tento díl si není jistý, čím chce být. Ony čtyři rozdílný lokace se pojí se stupněm akčnosti. Ta stoupá, pak se stopne a zase stoupá. Jasně, každý si najde to svoje, ale RE série povětšinou cílí na hráče, kteří mají rádi béčkovej survival horor ( samozřejmě se závěrem, kde odlítáte v helikoptéře před výbuchem ), ale nějaká konzistence hře prostě chybí. Aby se z toho udělala plnohodnotná řezničina ( k čemuž má Village velmi blízko), tak sem tam zavadíte o čistě hororový pasáže ( lokaci house Benevento považuji za naprostý top celý hry ), takže automaticky ztratíte akční tempo. Fajn, máte adventurní část. Za hodinku ale kosíte pětici lykanů a nepřijde vám to divný, protože celá hra skvěle odsejpá. Jakmile se na nějakou dobu zastavíte a trochu se zamyslíte, tak začnete pociťovat tu rozporuplnost. Prozkoumávání lokací je super, ale nepociťujete u toho správnou hororovou úzkost. Když se ženete za story, tak všechno až příliš rychle uniká. Tak co mám teda sakra dělat?

Neberte mě špatně. Village jsem si skvěle užil. U této série jsem si zvykl, že mění střídavě žánry z akční (RE 5+) na horor (RE 7). Jen měla většina dílů jasně daný pacing. Tady mě RE tak trošku přímo sere. Jak si ale můžete přečíst u ostatních. Hraje se to skvěle a místní hodnocení plně odpovídá.

Menší technický okýnko. Raytracing je v týhle hře "top noč porno". Chybějící funkce DLSS velmi zamrzí. Co ještě víc zamrzí, je opět chybějící nastavení FOV. Ne, vážně to neumocňuje hororovej zážitek. Jen to hráče vysírá (change my mind).

Když se to vezme kolem a kolem, tak pro fanoušky série je to povinnost. Už jen proto, aby jste viděli tu krásnou propojenost příběhu Ethana s hlavním lorem. Hezky to funguje. Očekávám chutné DLC, který si rád zaplatím. Hra sice skončila ve správnou dobu, ale přesto bych chtěl víc. Mercenary mode nepočítám jako advekvátní filler. Už to prosím Capcome zničte, jo? Jsem si totiž moc dobře vědom, že tento komentář čtete! Díky.

Doporučení: dejte si k tomu pár škopků piv a hru si užijete ještě víc

Pro: ozvučení, grafika, RE engine, záporáci, příběh

Proti: nevědomost směru hry, absence několika technických nastavení, podivný základní binding kláves

+13

Doom

  • Xbox 70
Legendární Doom jsem v mládí hrál hlavně jako náplň tehdejší výpočetní techniky v rámci siťového masakru, kdy učitel přimhuřil očko a přidal se k nám a mastili jsme první level. Přiznávám se, že se mi výdycky víc líbil Wolfenstein a proto si vlastně ani nevybavím, jestli jsem Dooma někdy dohrál do konce, nejpíš jsem po pár levelech skončil.

Nápravu jsem sjednal až teď na !konzoli! a musím říct, že to vůbec nebylo zlý, s ohledem na stáří je dobrá hratelná záležitost, se širokým arzenálem ( božská motorovka ) a tuny roztodivných zmutovaných monster, přes které je potřeba se prokousat v rámci jednotlivých levelů až k bossům.

Samozřejmě hry tothoto typu nabízejí dobíjení zbraní, zdraví a skryté chodby, u některých levelů mi přišlo, že byly příliš rozsáhlé a v mapách jsem se trochu ztrácel. Nemá moc smysl se rozepisovat dál, kolegové se svými komentáři řekli a popsali vše podstatne, za mě rozhodně výrazný kousek v silném průměru, věřím, že pokud bych se mu věnoval více za mlada, nostalgicky bych tam vrazil víc, takhle - 70%
+13 +14 −1

Black Geyser: Couriers of Darkness

  • PC 65
Black Geyser je fantasy RPG, které se odehrává ve světě Yerengal. Svět zmítá kletba známá jako “Greed“. Ta se pomalu rozšiřuje a vše kolem sebe mění. Je jenom na vás, jak se ke všemu postavíte. Zda se rozhodnete být spasitelem, nebo jestli naopak vše zničíte. Záhadná hrozba, nečekaný hrdina a záchrana celého světa. Hold takové běžné sobotní odpoledne.  

Hned na začátku vás hra typicky postaví před tvorbu postavy. Ta je celkem přehledná a jednoduchá. Vše je podrobně popsané i co která vlastnost ovlivňuje. Máte tu na výběr z obvyklých ras, jako jsou lidé, trpaslíci a elfové ale i dvě trochu netradiční.  Feldegug jsou elfové ze zmrzlého severu. Jsou mnohem bledší než jejich lesní příbuzní a mají bonus k inteligenci. Vedle toho Rillow je jakási podivná kombinace člověka a slona (mínus ten chobot a uši) a hodí se spíše na bojové postavy. Třídy jsou tu klasické, i když občas trochu jinak pojmenované. Navíc pokud chcete, můžete si vytvořit hybridní třídu, která může být složená až ze tří klasických.  

Jakmile máte vše hotové, vrhne vás hra do děje. Vše začíná celkem normálně. Jako sluha lorda Espena plníte své obvyklé povinnosti a sloužíte vyšší společnosti. Když co se nestane, jednoho dne vše najednou změní . . .
Zcela klasická zápletka, která nepřichází s ničím novým. Začínáte jako nikdo a postupem se z vás stává osoba, jejíž jméno každý zná.
Příběh je podle mě asi jednou z lepších částí hry. Království zmítá občanská válka a do toho tu ještě řádí ona záhadná kletba. Ta navíc reaguje na vaše možnosti a podle toho roste nebo klesá. No, alespoň to vývojáři a hra tvrdí. Když jsem si vytvářel svojí postavu podvodníka, tak jsem měl trochu obavy z toho, jak se to celé promítne na samotný prvek Greed. Poděkování sice člověka zahřeje u srdce, ale šípy za to člověk nenakoupí. Tak co s tím? Mohl jsem se přeorientovat na klasického dobráka, ale to by bylo zase v rozporu s tím, jak jsem chtěl hrát. Chci být hrdina, ale i tak trochu zmetek. A peníze . . . všichni víte, že lektvary jsou při boji se zlem třeba.
Nakonec se ukázalo, že to tak ožehavé asi nebude. Celou dobu jsem se rozhodoval celkem normálně a pokud bych se nerozhodl chovat jako hamižnej zmetek, co by prodal i svou babičku, tak nic moc nehrozilo.
Občas mi vadilo, že vás hra do některých věcí nutí.
Jako když se třeba na začátku snažíte prokázat svůj původ. Hra vám prostě nedovolí odmítnout. Zkoušel jsem králi říct, že o ten blbý titul nestojím, že budu normální chuďas, ale on měl ve scénáři jasně napsáno, že ho dostanu. Tak mě prostě sejmul. Jako pochopím, že na mě pošle stráže, když jsem ho neustále urážel a dělal si z něj legraci, ale protože nechci titul? Jenom proto, aby mi pak vzápětí mohl vmést do tváře, že jsem šlechtic bez majetku.

Hra ale není jen příběh. Čas od času narazíte na okamžiky, kdy slova nepomohou. V tu chvíli přijde na řadu meč a magie. Nebo v mém případě luk. Nevím, jestli jsem rozmlsaný ostatními hrami, ale boj mi tady moc nesedl. Dokonce i stařičký Baldur´s Gate měl podle mě lepší souboje než tady. Vím, že srovnávat tohle s legendou se jen tak nedá, ale kdyby ho alespoň okopírovali.
Klasické bojovníky jsem většinou zvládl. Jediný problém byl, že je buď ne a ne trefit, nebo že měli moc života. Ale to se celkem dalo. Horší to bylo s magií. Většina čarodějů spamovala summony, kteří navíc moc dlouho nevydrží (štěstí pokud bojujete proti nim, smůla pokud jste vy ten vyvolávač). Kouzel není moc a schopností u nemagických tříd máte všeho všudy možná čtyři nebo pět (pokud si nedáte hybrid-classu).
Družině sice můžete naprogramovat chování, ale když na ně i tak nebudete dávat pozor, tak se může stát, že se zaseknou a nebudou nic dělat, nebo půjdou úplně do pryč.

Společníci mě také moc nenadchli. Každá z postav kterou jsem přibral do družiny vypadala na první pohled zajímavě. Prokletý bojovník který nemůže umřít, trpaslík, který chce usmířit dva rody, nebo třeba nekromantka Jade, kterou najdete spoutanou na mučidlech. Každá postava má sice nějaký svůj osobní quest, občas se zapojí do rozhovoru nebo řekne něco zajímavého, ale tím vše končí. Žádné hlubší rozvíjení vztahů nebo romance. Dokonce ani nezáleží, jestli jim s jejich úkoly pomůžete, protože na konci je hra úplně ignoruje a neřekne vám ani, co s nimi bylo dál. Většinu času je to tedy jen pomocná síla která za vás bojuje.

Během vašeho putování projdete několik různých míst, jako jsou zříceniny, lesy, opuštěné doly, jeskyně a nakonec taky říši démonů. Provedete několik rozhodnutí, zabijete spoustu monster a než se nadějete, jste na konci. Hra není zrovna moc dlouhá a dohrát mi jí trvalo něco málo přes dvacet hodin.
Takže zpátky na začátek a zkusit to jinak. No, popravdě mě to ani moc neláká. Jako ano, zajímalo by mě, co by se stalo, kdybych se připojil k těm špatným, kdybych byl ten největší hamoun jen abych věděl jak to změní celou hru, ale ne. Jako celek mi to přišlo celé takové obyčejné. Krátké dobrodružství které si vymyslíte třeba s kamarády při hraní DnD a po jeho dohrání si už na něj ani nevzpomenete.
Je to špatná hra? Ne, ani moc ne spíš nedodělaná s prostorem pro víc obsahu.
Vyplatí se jí kupovat? Za plnou cenu rozhodně ne.

Pro: Příběh,

Proti: Délka, mnoho nevyužitého potenciálu

+13

Life is Strange 2 - Episode 5: Wolves

  • PS5 --
První epizoda, uvolněná zdarma, dokázala dostatečně nalákat. Byla překvapivě dlouhá (3 hodiny), s množstvím rozhovorů a grafických detailů. Mj. mě potěšily otevřenější prostory, košatější rozhovory nebo náznak důležitosti peněz spojený s možností se rozhodovat, jestli něco koupím nebo ukradnu. Ostatní epizody jsou o poznání odfláklejší. A to až do takové míry, že jsem po startu druhé epizody šel zkontrolovat grafické nastavení, protože se mi zdálo, že se detaily stáhly na minimum. Na PS5 měl ale přivítala velice minimalistická obrazovka s jedinou položkou a červík podezřelosti začal hlodat ještě dříve, než jsem se vůbec pustil do hraní.

Technické nedostatky se týkají i dabingu, kdy na sebe postavy mluví na velké vzdálenosti bez změny intonace, přes zdi nebo si skáčou do řeči s vlastními myšlenkami. Herci dabující oba bratry se příliš nepředvedli a především u toho staršího dochází podivnému vřeštění při vypjatých situacích. No a obočí mi u relativně lineární adventury dokáže zvednout i nutnost restartovat checkpoint, protože se mi zasekne strom rozhovoru...

Jestli je tady něco strange, tak to není life. Za podivným názvem se schovává dontnodí snaha cpát do svých her wokeismus a nadpřirozeno, přitom by to dokázali utáhnout i bez nich. Dva hispánští bratři se vydávají na útěk před spravedlností jen kvůli amatérismu policisty a panické reakce staršího z bratrů. Další sled událostí už pohání především fakapy mladšího bratra, který snad v každé epizodě nepřekvapivě zaperlí.

Na základě malicherných rozhodnutí má hráč tvarovat jeho povahu, přičemž důsledky jsou často vyhnané do úplných extrémů. Mladší bratr se taxtal v mých očích neoblíbenou postavou, ve čtvrté epizodě doslova záporákem. Snažil jsem se mu jít příkladem, ale odměnou byl pokaždé minimálně kopanec do koulí. Ze čtyř zakončení jsem měl "štěstí" na to nejemotivnější - obětoval jsem všechno pro bezpeční jeho i ostatních a odměnou... mi byl kriminál.

Hodnocení: ✰✰
+13 +14 −1

SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

  • PS5 80
Pohodová poctivá plošinovka, která mantinely žánru sice neposouvá, ale baví náramně. Jednoduše obsahuje všechny nezbytné propriety dobré skákačky. Vedle pestrobarevných úrovní tak táhne i povedeným a responzivním ovládáním, na jehož absenci v mých očích absolutně pohořel třeba remake MediEvilu, který zůstane po pořádném zklamání nejspíše nedohraný.

Levely nejsou příliš rozvětvené, ale svými navrženými překážkami a občasnými puzzly dokáží hráče upoutat. Plejáda schopností hlavních hrdinů není kdovíjak pestrá či hravá, pro účely hraní však naprosto stačí. Hratelnost navíc nepřešlapuje na místě a v rámci jednotlivých světů přináší dostatek ozvláštnění a nových prvků. Postup je limitován sbíráním zlatých špachtliček a tento systém i přes svoji banalitu jednoduše funguje.

Hra je nabitá prvoplánově infantilním humorem, který však věrně své předloze nesklouzává k trapnosti (když, tak cílené). Díky tomu má tak Battle for Bikini Bottom slušný záběr a potenciál oslovit široké hráčské publikum. Hra i přes svoji stylizaci není úplná brnkačka a třeba jedna z posledních úrovní v podobě SpongeBobova snu dá celkem zabrat. Frustrace se zde naštěstí dostavuje spíše sporadicky, většinu času se prostě dobře bavíte v pestrobarevném světe plném rozverných postaviček, poctivého skákání a dobrých nápadů.

Ze hry jsem si tak odnesl jasně pozitivní pocit, není v ničem převratná či vyloženě ohromující, vše nezbytné však dělá správně. Vlastně jde o prakticky ideální hru do předplatného PS Plus. Jen by bylo potřeba, aby jí ti věční uplakánci na téma "s*ačky v Plusku" daly alespoň šanci.

 Hodnocení na DH v době dohrání: 76 %; 5. hodnotící; zdarma v rámci PS Plus

Pro: Povedené ovládání; zábavné úrovně; humor je sice infantilní, ale působí nenásilně a příjemně

Proti: "Jen" poctivá hopsačka v kulisách známého animáku, která ničím moc nevybočuje

+13

Dragon Age: Inquisition - Jaws of Hakkon

  • PC 80
Nevidím důvod, proč to hodnotit nějak zvlášť přísně. Celkově vzato jsem si všiml, že zde na databázi her, jsou DLC téměř vždy nesmírně podhodnocena. Já zkrátka nevěřím, že je to proto, že jsou špatná. Je to proto, že je hráči hodnotí jako kdyby to byly běžné hry. Nemusíte se nyní obhajovat, že to rozhodně neděláte, podle mě je to ale příčina toho celkově vždy nízkého jakéhokoliv herního doplňku. Není to zkrátka plnohodnotná hra, nemá to být plnohodnotná hra, je to DLC které přináší novou oblast a to splňuje. Jeden by čekal, že to aspoň bude nudné, ale ono jn. Je zde nesmírné množství dialogu, dokonce i vedlejších questů, pěkně rozmanitá oblast, a Fade Rifty které dávají bohatý loot. Jakože je mi jasné, že původně musela být ta cena strašná, ale jako dobré DLC to funguje.

Co zde stojí za to ocenit je příběh. A to nejen hlavní quest, ale především to, že konečně byli hlouběji prozkoumání Avvarové, kteří byli v celé trilogii neuvěřitelně na vedlejší koleji. Přiznám se, že až do tohoto DLC, jsem je měl za poněkud hloupé barbary se zajímavou kulturou. Tohle bylo zcela první potvrzení, že je to velmi složitá a rozmanitá společnost.

Mimo to i hlavní dějová linka přináší fascinující plot twist který musí zaujmout každého do se alespoň trochu o tradici Dragon Age zajímá a který je velmi podstatná pro jakoukoliv budoucí diskuzi o tomto světě.

Za jediné zásadní mínus považuji fakt, že pro Accuser's Staff neexistuje schéma. To je prostě zhůvěřilost.
+13

Dying Light: The Following

  • PC 75
Vraciame sa ako Kyle Crane. Tentokrát sa ale vydáme za hranice Harranu, kde narazíme na podivný kult.

Čo nové nám DLC ponúkne?
➤príbeh: po dejovej stránke sa dlc uberá dobrým smerom. Celkom ma zaujímalo čo stojí za zvláštnym kultom, ktorý je podľa ich vlastných slov imúnny. Príbeh samotný ale nemôžem označiť za niečo úžasné, aj ked finálna sekvencia a rozuzlenie boli skvelé.
➤prostredie: dostaneme sa za hranice Harranu, do celkom veľkého otvoreného sveta v ktorom je najlepšie sa presúvať pomocou novo nadobudnutej buginy. Po dizajnovej stránke je nová mapa a lokácie v nej veľmi pekná. Priehrada, farmy či menšie mesto. To všetko do seba pekne zapadá. Veľkým mínusom by som ale označil vzdialenosti hlavných questov. Raz sa máme dostať na jeden koniec mapy a hned na to zase naspäť na druhý. Takéto prevážanie sa zaberie podstatnú časť hry. Na otvorenosť mapy bohužiaľ najviac dopláca parkourová časť hry, ktorý sa tu nevyužíva tak často, ako v pôvodnej hre.
➤postavy: najviac ma potešilo stretnutie starých známych bláznivých vynálezcov menom Fatin a Tolga. Dalej sme stretli ešte pár zaujímavých postáv ako Ezgi, Bilal, Kaan či Matka. Dlc ale nie je veľmi dlhé, čiže na nejaké rozvíjanie bližších vzťahov neostalo miesto.
➤bugina: asi najvýraznejšou novinkou je bugina, na ktorej je nám umožnené jazdiť prakticky po celej mape. Vzhľadom na občasné vzdialenosti questov by som si presúvanie nevedel inak predstaviť. Ovládanie je občas kostrbaté, ale dokázal som si zvyknúť. Buginu si budeme môcť vylepšiť. To som moc neriešil, keďže mi nerobilo problém hrať s nevylepšenou. V spojení s možnosťou používať buginu sa nám sprístupní aj nový dovednostny strom riadenia. A aj ten trpí na dĺžku hry, keďže pri mojom prechode som si odomkol tak 6 vylepšení.
➤vedlajšie aktivity: taktiež dostaneme pár noviniek. Budeme môcť závodiť na čas, čo mňa osobne moc v tomto svete nebavilo. Ako zaujímavejšie aktivity ale hodnotím čistenie hniezd Volatile zombie, čo je slušná výzva. A zabíjanie špeciálnych zombie bossov. To raz bola výzva a inokedy zas extrémne jednoduché.
➤nepriatelia: prakticky až na pár nových zombie bossov, plus preskinovaných banditov a základných zombíkov sme nedostali nič nové, čo by stálo za zmienku.
➤konce: jediné rozhodnutie v celom prvom Dying Light sme dostali učiniť až na konci The Following. Nechcem nič prezrádzať, takže napíšem len to, že som si vybral koniec, v ktorom musíte vybojovať aj boss fight. Ten nebol vôbec zložitý pokiaľ sa človek vie uhýbať. A následne nasledovala úžasná cutscéna. Tá krásne ukončila príbeh celého Harranu a Kyla Cranea.


!! Záverečné hodnotenie !!
The Following bola jediná časť prvého Dying Light, ktorú som vôbec nehral a šiel som do nej uplne na slepo. A bavil som sa dostatočne. Po príbehovej stránke dostaneme mierny nadpriemer. Pohybovať sa budeme po veľkom otvorenom svete, kde sa už nebude dať využívať parkour až do takej miery, ako v základnej hre. Namiesto toho budeme využívať buginu. Keďže je veľa questov dosť od seba vzdialených, bude sa nám rýchlejšie premiestňovanie hodiť. Stretneme pár zaujímavých postáv a nových zombie bossov. Okrem nich som nezaznamenal žiadnych nových nepriateľov. Len preskinovanýchtradičných banditov a zombíkov. Z vedľajších aktivít sme si mohli zazávodiť na čas, či napríklad vyčistiť hniezdo Volatile zombie. Kebyže sa nemusím neustále presúvať z jednej strany mapy na druhú, tak by hra odsýpala rýchlejšie. Na samotnom konci sme mali možnosť urobiť jediné svojvoľné rozhodnutie v celej hre. S tým, čo som si zvolil ja som mimoriadne spokojný, hlavne vďaka poslednej cutscéne. Každopádne toto dlc určite stojí za vyskúšanie a môžem ho len doporučiť. Je to skvelé rozlúčenie s postavou menom Kyle Crane a celým Harranom. Neostáva mi teda nič iné len sa presunúť do ďalšieho dielu.

➤Čas strávený v DLC: približne 7 hodín

HODNOTENIE: 75/100%
+13

Concrete Genie

  • PS4 75
Na začátek musím poděkovat vývojářům, za vytvoření iluze, že se někomu moje kresby mohou líbit, i přesto že nejsem dobrý malíř a asi nikdy nebudu.

Herní výzva 2022 – 5. Na vážkách ---> Odůvodnění: Hra měla v době psaní komentáře 74 %. 

Největším triumfem hry je její originalita. Jednoduchá premisa jde krásně s příběhem, který řeší poměrně citlivé téma šikany, kterou z mého pohledu řeší v rámci možností adekvátně. Postavy nejsou extra zvlášť neotřele napsané, ale v příběhu fungují, to je hlavní. Hratelnost a hlavně malování na poli her snad nikdy nebylo zábavnější. Ovládání pohybovým senzorem ovladače mi neskutečně sedlo. Předpřipravené obrázky oceňuji. Kdyby zde bylo skutečně volné malování, ve hře bych se moc neposouval a město by z mích čmáranců bylo snad hnusnější než pohlcené temnotou. Město, tedy hratelné pískoviště není obrovské, ale vůbec tomu nevadí, na malířské vyřádění to stačí. Je taky poměrně slušně nadesignované.

Vizuálně je hra naprosto krásná. Unreal Engine umí udělat svoje. Výjimečně pokulhávali stabilní snímky za sekundu. Drobnější optimalizace by neuškodila ale je to poměrně zanedbatelný problém, když 90 % času hra běží v pořádku. Zpět ale k vizuálům, ke kterým se váže okouzlující umělecké ztvárnění. Džinové jsou rozkošní. Hádanky s nimi spojené jsou však na jedno brdo. Stejně tak jejich vlastnoruční úprava, kterou jsem tolika času netrávil. Kromě odlišné stavby těla se pouze vybírá jiný ocas a jiné rohy či vlasy. Nebyl jsem moc nadšený ani z jejich ovládání, respektive přivolání, které bylo místy dost nepřehledné, když mi do jedné lokality na jednu a tu samou zeď naběhli všichni dostupní kolegové z mapy a překryli mi příkazy k malování, důležité pro postup hrou. Doprovodné bonusové interakce jako šimrání byli fajn a pomáhali mi navodit alespoň nějaký vztah. Soubojový systém byl poměrně dost jednoduchý ale hlavně moc toporný, kdyby si s ním více vyhráli, nebylo by to vůbec ke škodě, každopádně je akceptovatelný. Ozvučení bylo standardní a chválím poměrně povedený český dabing, pro mladší hráče je určitě vítaný.

Pro: Originální námět, malování, vizuální a umělecké ztvárnění, Český dabing, Džinové

Proti: Místy chaotické řízení Džinů, toporný soubojový systém

+13

Chuchel

  • PC 65
Napadlo vás někdy, co má chuchvalec chlupů společného s třešní? No vůbec nic, to se ale nedá říci o hře Chuchel, kde se právě takový chuchvalec snaží jednu třešeň získat.

Hra je od českého studia Amanita Design, které má na svědomí počiny typu Machinarium, Botanicula nebo sérii Samorost. Všechna tato díla jsou point&click adventury a Chuchel není výjimkou. Dočkáme se tedy funkční hratelnosti, pěkné (šílené) grafiky, chytlavého (šíleného) soundtracku a bezpočtu šílených situací. Chuchel je na rozdíl od předešlých titulů tažený až za hranice extrému, ale světe div se, ono to funguje! 

V roli ztřeštěné koule chlupů se hráč musí dopracovat ukradené třešně, na které si náš Chuchel chce pochutnat, ale v cestě mu stojí překážky v podobě obří neznámé ruky, „psa“ a desítek puzzlů. Tyto jsou poskládány, aby za nic na světě nedávali logiku, takže pokud je hráč chce pokořit, nesmí zkrátka přemýšlet. Místy můžou být až frustrující, ale po vyřešení hádanky je odměnou ztřeštěná scénka, s o nic méně ztřeštěnou hudbou a opětovná krádež kýžené třešně. I přes neskutečně ulítlé situace hra neustále tlačí dopředu, takže kratší herní doba je poměrně pozitivní, protože by z delšího tripu takového ražení mohl člověk přijít o své duševní zdraví.

Přes neskutečně smíšené pocity z takového díla musí být výsledný verdikt kladný. Po dohrání to chce nějaký čas na rekonvalescenci, ale takový úlet se zkrátka musí alespoň jednou za život vidět. Jen by mě zajímalo, na čem autoři jeli, při samotné tvorbě…to by taky mohlo stát za to :D
+13