Nejlépe hodnocené komentáře

Recettear je takové roztomilé jrpg, na které holt člověk musí mít žaludek, neb je produktem typicky japonsky roztomilým, včetně všemožných příslušných stereotypů.

Příběh se točí kolem jednoduché & pozitivní dívky Recette, která se dozvídá, že jí po tatínkovi zbyl dluh jak prase. No a tak si s novou společnicí, vílou Tear, chtě nechtě otevře obchůdek a... obchoduje. A občas si najme hrdinu a vyrazí s ním drancovat dungeony. A pak zase obchoduje. A každý týden musí splatit určitou částku, která se postupně navyšuje do krajně nepříjemných rozměrů.

No a to je prakticky v kostce celá hra. Příběh tu bůhvíjakou roli nehraje, ale narazíte tu na soustu postav s pěkně vykresleným charakterem, hrdinové mají nějaké ty backstories, celé je to tak nějak mile vtipné, oddechové a hezky se to hraje. Hudba a dialogy nejsou nijak převratné, ale skvěle dokreslují celkové vyznění hry.

Osobně jsem ovšem po nějaké době rezignoval na to, že bych dluh splatil na jeden čistý zátah - když v den splátky nemáte dost peněz, hra naštěstí tak docela nekončí. Začnete od začátku s minimem peněz, ale Recette i hrdinům zůstanou všechny předměty a levely. Na druhý pokus už jsem tak všechno splatil bez nejmenších problémů. Je trochu blbé jak velkou roli tady hraje náhoda: Co kdo přijde koupit nebo prodat se losuje náhodně a jeden den zahraný dvakrát tak může končit drasticky rozdílnou bilancí. Nalosované kombinace, které na vás hra vyplivne, někdy také působí docela absurdně.

Náhodně jsou losované i dungeony, ale z těch si stejně nikdy všechno neodnesete. V dungeonech neovládáte Reccete, ale vybraného hrdinu. Ten má vlastní výbavu, ale můžete mu na úkor místa v inventáři půjčit vlastní zboží. Sem tam si od vás taky nějaké koupí, ale bohužel hrdinové kupují věci opět celkem náhodně, než aby se zaměřovali na výbavu kterou můžou používat. Boje probíhají jedenoduše rubacím systémem a stojí na exploitování patternů nepřátel, což se myslím na podobné jednodušší hry celkem hodí. S každým hrdinou se hraje trochu jinak a mají také speciální útoky, ale osobně jsem se celou dobu držel svého prvního a poctivě levelovaného hrdiny. (Po konci, ke kteérmu jsem se dobral za cca 24 hodin lze pokračovat ve hře, takže si je ještě vychutnám.)

No. Obchodování a boje v dungeonech tvoří většinu hry. Krom toho už jsou tu k nalezení jen cutscény v různých částech města, které se zabývají životem všemožných postav a věci přímo spjaté s obchodováním, jako nákupy zásob, plnění objednávek, ale taky výbava a rozšiřování obchodu nebo craftování nových předmětů. Recettear je tak poměrně komplexní hrou, i když hlavně náhodou ovlivněné systémy by zasloužily být propracovanější. (A dungeonový inventář imho mohl být větší.)

Recettear je prostě pěkná a originální jrpg hra s dobrým poměrem množství a komplexnosti jednotlivých featur. Náhodné prvky by pravda nebylo od věci víc zkrotit a gameplay by v několika málo bodech nebylo marné poštolovat, ale určitě s Recettearem není nic vyloženě špatně. Obtížnost je navíc příjemně nízko a tak asi jediné, co může člověku bránit v tom, si hru patřičně užit, je celková roztomilost na japonský způsob.

Překvapivě zábavná retro hra, která se mi ale místama pokouší zkratovat mozek.

Rychlost reakcí, které jsou po hráči vyžadovány v několika místech (pravda, většinou jsou to dobrovolné úseky) hraničí snad s tím, co je vůbec pro člověka fyzicky možné a hra tak po vás občas prakticky vyžaduje vysílat impulzy do prstů s předstihem a vypalovat si kombinace kláves do mozku, který je pak provádí s maximálním soustředěním automaticky. Hrůza a děs. Checkpointů je naštěstí všude hodně a pokusů máte neomezeně, jinak by to konec konců ani nešlo uhrát.

Primitivní retro grafika určitě nevadí, naopak je pěkně stylová a hudební doprovod rozhodně patří mezi to lepší, co jsem na poli chiptune muziky slyšel a je pro mě dost možná největší předností celé hry. Svět VVVVV je postavený jako jedna velká lokace k prozkoumání a dost tak připomíná Knytta.

No a to je asi všechno. Hra není moc dlouhá, primitivní retro je fajn a i když požadavky na reakce hráče jsou místy vyloženě pekelné, byla to nakonec celkem fajn zábava. Whee.