Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Tale of a Hero

  • PC 60
Tuhle hru určitě ocení hlavně příznivci starých klasik typu Quest for Glory I: So You Want To Be A Hero, King's Quest, The Legend of Kyrandia atp...

Jedná se tedy o fantasy (pohádkovou) point and click adventuru, která není nikterak originální, ale určitě za zahrání stojí, neboť podobných adventur se dnes již mnoho nevydává. Příběh je spíše pohádkový (jako celá hra), ale užijete si i během něj několik zajímavých zvratů. Herní lokace jsou tedy vcelku originální a hlavně naštěstí ne tak okoukané, jak už bývá u dnešních adventur (a nejen nich) bohužel zvykem.

Grafika na tu dobu je vcelku zastaralá, ale určitě jí mnoho retro hráčů ocení, neboť se jedná o klasické 2D a v dnešní záplavě 3D adventur (a 3D her vůbec) je to příjemná změna. Navíc některé světelné efekty jsou i celkem povedené.

Hra je česky dabovaná a bohužel musím říci, že dost nepovedeně, ale dá se to přežít:). Hudební a zvuková stránka jsou zhruba takový průměr, hudba se tedy k pohádkové atmosféře výborně hodí, ale nějak výrazně v paměti neuvázne.
Klasická chyba většiny adventur jako je pixel hunting se naštěstí této docela vyhla a i celkově obtížností není tato adventura až tak moc náročná , ve hře nejsou žádné složité puzzle atd...

Tale of hero určitě neni pro každého hráče, ale spíše pro pamětníky (hlavně příznivce starých pohádkových/fantasy adventur), nebo hráče, kteří hledají od těch neustále stejných adventur mírnou změnu. Ty ostatní může odradit nepříliš kvalitní technická stránka hry a ne moc příznivá cena.

Pro: Návrat ke starým pohádkovým adventurám

Proti: technická stránka

+12

Call of Duty: United Offensive

  • PC 90
Stejná, ne-li lepší zábava. Po hře jednoho hráče, která nabízí stejně slušnou zábavu jako původní Call of Duty se i United Offensive skvěle hraje, především po multiplayeru ;)

Multiplayer je zkrátka boží a nabízí daleko více zábavy. Jedná se vlastně o stejný multiplayer jako u původního CoD, ovšem s tím rozdílem, že zde se dají ovládat různé vehikly a tanky, což multiplayeru strašně dopomáhá ke skvělé a neutuchající zábavnosti.

Pro: Hra pro jednoho hráče i multiplayer,

Proti: Grafika má už svá léta,

+12 +13 −1

Half-Life 2

  • PC 70
Nikdy jsem nepochopil a nepochopím tu krásu Half-Life 2. Dle mého názoru má v sobě akorát Gravity Gun a zbytek je všechno pouze podprůměrná záležitost.

HL2 začíná obyčejně a po celou dobu obyčejně působí, není v něm vlastně nic, co by t něho dělalo tolik ověnčovanou hru roku (a já nevím čeho ještě). V HL2 se střídají tři druhy nepřátel (laicky řečeno - vojáci, zombíci a brouci) a ni jeden z nich mi nenaháněl strach, ani jeden z nich se mi nelíbil.

HL2 je klasickou střílečkou, ve které musíte několikrát zapnout své závity, aby jste se dostali dále, což je na akci velmi dobré a drží Vás ve střehu, ale jinak? Hm, nenabízí vážně nic tak záživného, z čeho bych měl smeknout klobouk, který nemám :)

Pro: Uvěřitelný svět, herní přátelé,

Proti: chování zbraní, dlouhé loadingy, hrdina Gordon,

+12 +17 −5

Kane & Lynch: Dead Men

  • PC 75
Tak se nám opět IO Interactive po dvou dílech Hitmana rozhodli vstoupit do jiné řeky, jako tomu bylo v případě Freedom Fighters.

Kane & Lynch je opět na kooperaci založenou hrou, která sice neoplývá takovou úžasnou hratelností, jako právě zmínění Freedom Fighters, ale dle mého názoru nabízí slušnější a gangsterštější průběh hry.

Co jiného čekat od dvou vězňů, kteří utečou při převozu. Začíná tak lovestory těchhle dvou budižkničemů. V průběhu hraní vlastně zjistíte, že ani takoví nejsou a že jdou jen za spravedlností, později za pomstou.

Střídání lokací v první polovině hry je skvělé, nabízí spoustu lokací, jako banku, vězení a taky se objevíte na Kubě. Druhá polovina hry je o poznání slabší, jelikož je člověk zhýčkán první částí, v té druhé jste pořád víceméně v džungli, ve které to zase tak úžasné není a přijde stereotypnost. Pravděpodobně to tak tvůrci plánovali jako velké, zelené finále, ale příliš se tö nevyvedlo. Ale zase nadruhou stranu potěší závěrečné rozhodnutí, po kterém sami v sobě zjistíte, jak by jste se zachovali Vy samotní ;)

Pro: Kane, Lynch, žádná růžová zahrada, nápadité zpracování, první polovina hry, závěrečné rozhodnutí,

Proti: druhá polovina hry, horší grafické zpracování, chování zbraní,

+12 +13 −1

Vietcong 2

  • PC 85
Na druhé pokračování jedné z mých vůbec nejoblíbenějších her jsem velmi dlouho čekal. Když sem se ke hraní hry dostal, honilo se mi hlavou spousty obav. A ta vůbec nejhorší byla, jestli si vůbec zajdu do džungle, jestli znovu polezu do těch úžasných tunelů a jestli vůbec ještě zažiju ten stejný pocit, jako při hraní Vietcong 1. Obavy se vcelku vyplnily, přesto jsem si však hru náležitě užil a mé pocity jsou spíše pozitivní. Za prvné je nutno zmínit vůbec tu největší chybu, kterou tvůrci udělali - přechod z džungle do města. Pár těch městských přestřelek bych přežil, ale podle screenů jsem očekával, že si zajdu di do džungle. V to, co jsem doufal se neuskutečnilo. US kampaň má asi pouhopouhých 14 misí (jeden z největších záporů) a veškeré mise se uskutečnují ve městě. I když na druhou stranu mě velmi příjemně překvapilo setkání s legenárními postavami z V1 a tim seržanta Hawkinse a Cpt. Rosendielda - oba měli naprosto stejný dabing jako v V1. Také pár prvních misií a napadení vietcongy nebylo úplně k zahození. Co se týče zbraní, byl jsem zcela spokojen. Víc než to, raketomet a pár nových kousků hře dodávali tu správnou štávu. Nejvíce jsem byl však spokojen se skvěle vymodelovaným kouskem vz.58, který já sám vlastním. Nyní se dostáváme k VC kampani, která má ale bohužel pouhé 4 mise a tak si krásu vietnamské džungle moc dlouho neužijete. Na druhou stranu, arzenál byl velmi bohatý, grafika džungle parádní a začáteční mise velice působivá. Vietcong 2 je zkrátka parádní nářez, který už sie nemá tu štávu, co Vietcong 1, přesto je to důstojné pokračování této skvělé FPS české akce a doufám, že se tvůrci rozhodnou pro pokračování, rozhodně bych ho uvítal. PS: Chybělo mi proletět si v helikoptéře a střílet z kulometu :-)).

Pro: Grafika, dabing, multiplayer, arzenál, setkání s postavami z V1, výborné videa, soundtrack ....

Proti: Krátkost, žádné tunely, žádná atmosféra, působivá kampaň za VC ...

+12 +16 −4

Star Wars: The Force Unleashed

  • PC 60
Na túto hru som sa nikdy netešil - zdravý rozum totiž káže, že LucasArts už hodnú dobu nič poriadne nespravili, tobôž aby to bolo zo sveta Star Wars. Už len z princípu mal FU potenciál by aspoň tak dobrý ako prvý Jedi Knight (čo bola tiež hra vyvíjaná plne v réžii LucasArts). Lenže skutočnosť už je niekoľko rokov krutá a neprajúca.

Konzolový pôvod sa nezaprie a inšpirácia sériou God of War už vôbec nie. Kdeže Jedi Knight, na konzoliach posledné roky vládnu iné druhy hier a FU ide plne v jeho šlapajach. Prechádzate úzkymi koridormi, ktoré sa tvária, že sú nekonečné, voľné a široké, ale naozaj sa len tvária - mapa vás hneď vráti na pevnú zem. A tak idete od bodu A, do bodu B, do bodu C, do bodu... kosíte desiatky poskokov, sem-tam sa do toho zapletie nejaký mini boss, ktorého treba doraziť v správnej chvíli stlačenou klávesou (o veľkých bossoch to platí dvoj násob). Trochu nuda.

Pritom tie svety vyzerajú krásne, len sú zabité stereotypom level dizajnu. Prečo? Mňa sa nepýtajte, od toho sú tu páni od Lucasa. Z priemernej hry nadpriemernú konverziu nedostanete ani traktorom. Obzvlášť keď aj tá je odfláknutá, v podstate prevedená 1:1, vrátane ovládania a prístupu k herným menu. A to už nespomínam podivné lagovanie videa, resp. cut-scén a to aj po aplikovaní posledného patchu.

Apropo patch. Pokiaľ patríte medzi ľudí, ktorý majú na systémovom disku len systém a pár potrebných programov (a teda máte na to aj uspôsobený jeho priestor) pripravte sa, že aplikovanie patchu vyžaduje minimálne 18GB voľného miesta.

Pro: príbeh nie je úplne zlý, prispôsobovanie meča :-), hrať sa to dá, i keď to nie vždy je to zábavné

Proti: konverzia je odfláknutá, ovládanie ide proti PC zvykom, nechutný stereotyp a tunelovitosť celej hry

+12

AI War: Fleet Command

  • PC 90
AI War je jedinečná hra. Jedná se o RTS zaměřenou primárně na kooperativní multiplayer, ve kterém hráči stojí proti síle, která by je hnad na začátku hry mohla bez nějaké námahy rozdrtit, kdyby chtěla. Umělá Inteligence (AI) ovládla vesmír a lidé stojí na pokraji záhuby, jediný důvod, proč ještě žijí, je ten, že nejsou považováni za příliš velkou hrozbu.

Cílem hráčů je tedy zničit domovské základny nepřátelské umělé inteligence a nevzbudit při tom příliš velkou pozornost - zabít draka, dokud spí, protože jestli ho vzbudí, zbyde z nich jen hromádka popela.

Hra se tváří jako obyčejná RTS, ve které shromažďujete zdroje (v případě AI War = kov, krystaly, energii a znalosti), stavíte jednotky a vylepšujete technologie, a posíláte své síly zničit nepřítele (v tomhle případě po velké mapě galaxie, která obsahuje od 10 po 120 planet) ale má několik nezvyklých prvků.

Prvním je právě nepřátelská AI - AI, proti kterému stojíte je v sakra velké výhodě = nepotřebuje žádné zdroje, na začátku hry ovládá úplně všechno (kromě planet hráčů), má přístup k lodím a technologiím, o kterých si hráči můžou nechat jenom zdát a navíc na jejich síly na hrací mapě jsou jen zlomek jejich skutečné síly - s touto silou je AI spojeno pomocí speciálních warpových bran a může tak na hráče posílat obrovské útočné vlny, pokud jej hráči příliš naštvou.

Dalším rozdílem je právě "AI progress" - tato položka určuje, jak moc AI považuje hráče za hrozbu - každá dobytá planeta, každá důležitá zničená budova, popřípadě jednotka, zvyšuje tuto hodnotu a čím je tato hodnota vyšší, tím větší obranu si AI staví, tím větší vlny útoků na hráče posílá a tím těžší tedy hra pro hráče je. Navíc, čím víc je hráčů ve hře (noví hráči se mohou připojovat i v průběhu hraní) tím silnější je AI. Hráči tedy musí brát v potaz i to, kterou planetu dobýt a kterou nechat na pokoji (ať už pro její sílu nebo pro množství zdrojů, které poskytuje).

Dále je tu pak délka hry - nečekejte, že tuhle hru dohrajete během jedné hodiny. Minimální doba hraní je (dle počtu planet) nějakých šest hodin a dále se šplhá až do desítek hodin u jediné hry. Při multiplayerovém hraní si tak hráči musí zařizovat předem domluvená sezení a hra se tak může roztáhnout až na několik dní od začátku po dohrání (ať už vítězné nebo prohru).

Co se jednotek týče, mají hráči na začátku přístup ke čtyřem základním typům lodí = zvěd, stíhač, bombardér a křižník, z nihž každá má oproti těm dalším určitou výhodu či nevýhodu (stíhače jsou silné proti křižníkům, křižníky jsou silné proti bombardémrům, bombardéry proti stíhačům), a třem typům těžkých vesmírných plavidel. Další jednotky pak získávají buď z dobytých planet (některé planety mají výhodu v možnosti na nich stavit určité zvláštní druhy lodí), popřípadě chycením nepřátelských (k tomu je jednotka zvaná "parazit"). Těchto zvláštních druhů lodí je obrovské monožství a i zkušení hráči se tak můžou setkat s vlnou nepřátelských lodí, jaké předtím nikdy neviděli. Já osobně jsem se dosud setkal se zmíněnými parasity, tanky, antiarmory, raidery, spidery a několika dalšími, jejihž názvy si nepamatuju.
Každá loď má pak ještě 5 úrovní vývoje skrze technologie, z nihž ke 3 mají hráči přístup, 4 je získatelná pouze skrze obsazení nepřátelské pokročilé továrny a k 5 má přístup pouze AI, což z něj dělá ještě nebezpečnějšího soupeře.

AI War je velice objemná hra, která je dle mého názoru pro fanoušky vesmírných strategií nutností. Nabízí neuvěřitelný kooperativní zážitek, při kterém hráči skutečně musejí spolupracovat a plánovat dopředu, jinak nemají naději na výhru.

Bohužel to ale není hra pro každého a vyžaduje spoustu trpělovosti.
Hra nemá žádné integrované lobby, kde by se hráč mohl připojit k začínající hře - hráči se musí na hře domluvit buď mezi sebou nebo před oficální fóra hry. Tato skutečnost je pochopitelná, kvůli dlouhé hrací době.

Podle mého názoru největší překvapení roku 2009...

Chcete-li si trochu udělat obrázek jak taková delší hra může probíhat, doporučuji tohel video: AI War - 3/4 Player Co-Op Midgame Tour
+12 +14 −2

James Bond 007: Nightfire

  • PC 65
Bondovská atmosféra zaujme hned při prvních minutách hraní. Tajný postup se za chvilku přeci jen změní na rubačku, typu najdi a pozabíjej. Ale mezi těmito fázemi se najdou i takové opravdu typické - bondovské (ještě dodnes si pamatuji na scénu na prosklenné budově, kdy pomocí "lepíků :-)" lezete nahoru a musíte dávat pozor na napřítele, který Vás skrze okna může kdykoliv spatřit).

James Bond: Nightfire ale není jen a jen o střílení nebo plížení, je také o kvalitním příběhu, který, nevím proč, ale byl dobrý, jelikož k tomu dopomáhaly velmi slušná in - game videa, která měla pravou bondovskofilmovou atmosféru. A taky možná nezapomenutelné jamesovi hodinky :)

Nightfire toho ve své době nabídl opravdu hodně, věřím, že i v dnesní době se člověk příjemně zabaví, podobně jako já, když jsem koukal virtuálním společnicím do výstřihu :D

Pro: James Brosnan ;-), napínavé scény, in-game videa, výstřihy, grafika, typické bondovské vybavení,

Proti: místy obtížné, nepřátelé,

+12

Tales of Monkey Island: Chapter 1 - Launch of the Screaming Narwhal

  • PC 75
Tak ako v prípade Sam & Max sa jedná o oživenie starej známej značky od LucasArts. Nikto povolanejší sa toho ani nemohol chytiť a tak aj tým najväčším skeptikom je naservírovaná kvalitná porcia monkeyislandovského humoru, čo ešte podtŕha (či možno vyzdvihuje) výborne zvládnuty dabing.
Je to síce len prvá epizóda, ale rozhodne ma chytila viac než Wallace & Gromit a minimálne tak, ako spomínaný Sam & Max. Stereotyp aký sa prejavil postupom času na Samovi a Maxovi nemožno zatiaľ súdiť, ale fakt, že na konci epizódy Guybrush odpláva z ostrovu svedčí v prospech menšieho opakovania sa. Na Tales of Monkey Island je vidieť, že napriek tomu, že engine hry nie je nablýskaný a podľa najnovších trendov, autori si ho vedia vymazliť, pridať nejaké tie efekty a pracovať aj s dynamickejším strihom a zároveň vyplniť prostredia väčším počtom objektov, skoro tak ako to bolo známe v starých Lucasovkách.
logické hádanky, ktoré síce majú tak trochu základ v klasickej praxi Telltale games (vybrať v rozhovore správnu odpoveď a následne na to vykonať niečo s určitým objektom či predmetom z inventára), mi pripadajú zábavnejšie a zlatým klincom epizódy je postava Marquisa De Singe, málokedy píšem o jednej hernej postave, ale táto bola ako humorný aj príbehový aspekt takmer dokonalá, či už hlasom, hláškami, alebo jednoducho náturou.

Pro: Marquis De Singe, starý dobrý Monkey Island, humor, strih

Proti: nie práve šťastne vymyslený inventár, kombinácia klávesnice a myši síce nie je tak otravná ako v Broken Sword 4, ale stále to nie je ono

+12

Deus Ex

  • PC 100
SKVOST…pro mě hra číslo jedna …. Už delší dubu jsem uvažoval jaká hra je pro mě jednička..váhal jsem mezi BG,Half-Life,Zaklínačem a právě Deusem.
Nakonec to vyhrál Deux…
Tahla hra je neuvěřitelně hratelná i po letech a to i přes dnes už hroznou grafiku..ale tohle je jasný příklad toho že obsah vítězí na vzhledem.
A jaký je ten obsah…no bomba..už jen proto že hned na začátku si můžete rozmyslet jak budete hru hrát a tak rozdělit startovní body.
Chcete být neviditelný tichošlápek..není problém..co takle Rambo co všechno a všechny pokropí dávkou za samopalu..jak je libo…chcete bojovat na blízko,metat těžké bedny,být nejpřesnější odstřelovač na světě,hacker na kterého si nepříjde žádny firewall..neskutečně rychlí …to vše můžete být když si spustíte Deus ex..
Možná největší předností této božárny jsou bioimplantáty..jen škoda že nejsou ve hře na místech kde je nacházíte ..daný náhodně…vysvětlím…po dokončení první mise najdete první lahvičku s implantátem..vždy je to na vylepšení rukou…já bych však uvítal kdyby mě hra pokaždé když ji spustím v tomto směru překvapila a já místo vylepšení na ruce našel třeba na nohy,ale tohle je spíš jen moje malé přání.
Bioimplantáty vylepšují vaše schopnosti a je to sakra znát když máte pár kousků třeba na 3.úrovni už se z vás stává malý Superman…
Implantáty stejně jako schopnosti nejvíce ovlivňují styl jakým budete hrát.
Tyhle dvě věci a to že každou úroveň,každou situaci můžete vždy provést jiným způsobem má za následek to že se nemůže stát že by někdy dva lidi hráli Deus ex úplně stejně..
A tohle jen tak nějaká hra neumí..
A v tom je tato hra jedinečná..
Zkrátka dokonalí mix system shock a Thief který si však jde svou vlastní cestou.

Pro: ..implantáty,schopnosti,velepšování zbraní,znovuhratelnost...DEUS EX

Proti: ..přihlouplí nepřátelé...pomalejší rozjest...druhý díl je jen chabá náhraška..

+12 +16 −4

Delta Force: Black Hawk Down

  • PC 70
Už před několika lety vyšla dosti slušná předzvěst v současné době "nejlepší střílečky - Call of Duty: Modern Warfare 2". Delta Force: Black Hawk Down má v sobě mnoho dobrých vlastností, přesně takové, jaké by správná válečná hra měla mít.

Povětšinou jste v nějakém týmu, se kterým se zúčastníte mnoha různorodých misí, při boji proti fanatickým somálcům. Misí je mnoho, ať už se jedná o tichou prácičku s tlumennou MP5kou a zachraňováním vězňů, pořádnou invazi nebo střílení z těžkého kulometu z jedoucího Hummvee, či vrtulníku vždy hra nabízí poctivou zábavu na reálné herní obtížnosti. V porovnání s dnešním Call of Duty: Modern Warfare 2 hra o moc nezaostává, pokud si zvyknete, nabídne Vám taktéž dobrou zábavu. I když už engine není nejnovější, pokud máte slabost pro moderní konflikty a druhá světová Vás už omrzela, není důvod, proč nedat DFBHD šanci.

Pro: slušná obtížnost, boj proti somálcům, mise v džípech a vrtulních, dokonce poznáte i boj proti krokodýlům ;-)

Proti: engine, pro někoho obtížné,

+12

Mass Effect 2

  • PC 85
Tak teď, když je na straně hráčů i vývojářů konečně jasno jaký druh hry/RPG Mass Effect má být, hned je všechno lepší.

V Bioware se vykašlali na zbytečné "RPG prvky", které v prvním díle stejně moc nefungovaly (vývoj postavy byl ještě víc zjednodušen, střelbu už neovlivňují skilly, inventář zmizel) a vypilovaly ty, aspoň pro mě, důležité. Perfektní dialogy a volby a jejich následky.

V RPG části se tedy škrtalo a v té akční se pilovalo. Přidání chladících článků (obdoba nábojů) prospělo. Používání schopností je zábavnější (Vanguardův charge je perfektní). Zrušení automatického krytí byl taky dobrý nápad.

Mass Effect 2 opět exceluje ve filmovosti a vtažení do děje. Celá hra je krásně nadesignována okolo příběhu o sebevražedné výpravě na záchranu lidstva. NPC jsou banda panchartů, kteří se pro ní hodí dokonale. Takže je to sbírka vrahů, žoldáků a narušených jedinců. Když jsem plnil jejich úkoly, abych poznal něco z jejich minulosti a získal jejich loajalitu, tak to dávalo smysl. Chtěl jsem mí posádku na kterou se můžu spolehnout. Stejně tak scanování planet a hledání surovin. Už zde nebylo jen pro nesmyslný achievement jako v prvním díle, ale protože jsou potřeba na upgrady zbraní/lodi/NPC, na kterých bude záviset výsledek poslední mise.

Nejvíc oceňuji propojení prvního a druhého dílu, které je svým rozsahem vskutku nevídané. Už si ani nevzpomínám na hru, která by ve svém pokračování aspoň trochu smysluplným způsobem pracovala s předchozími událostmi. Tady se vesmír opravdu posunul a vyvinul. Hra navíc zareaguje i na to, jak jste se zachovali na důležitých místech v předchozím díle. Je to fajn pocit, když vám někdo připomene co jste udělali v minulosti nebo, když někdo koho jste zabili v ME1 je v ME2 opravdu mrtvý.

Tak si představuji kvalitní hru, které se může říkat akční RPG.

Jako zápory musím uvést už dvě skoro nedílné součásti dnešních her. První jsou nudné, opakující se hackovací minihry, ve kterých úplně chybí aspoň minimální pocit výzvy. Jde jen o bezmyšlenkovité klikání. Druhým záporem je DLC, kdy je nutné šaškovat okolo stahování obsahu, který by měl být na dvd, ale ve jménu boje proti pirátství/bazarovým hrám je nutné ho dodatečně stahovat.
+12 +14 −2

NHL 2000

  • PC 95
Tohle je první hra ze série NHL, kterou jsem měl to štěstí si zahrát a jak sportovní hry vcelku nemusím, tak tohle je jedna z mála výjimek, co mi sedla a co jsem hrál a dohrál vícekrát.

Když NHL 2000 poprvé běžela na počítači mého strýce, tak jsem byl uchvácen již při shlédnutí intra, které je podle mého mínění jedno z nejlepších vůbec. Přehledné menu prohlubovalo mé nadšení a možnost vytvořit si svého vlastního hráče, kterému jste nemohli dát ke každé jeho vlastnosti stovku, jako je tomu u novějších verzí (u starších nevím, protože jsem se s nimi nesetkal), mě utvrdila v kvalitním zpracování této hry. Další předností byla výměna hráčů, kde Vám tým nevyměnil svého nejlepšího hráče za Vašeho o poznání horšího, ale buďto si za něj vyžádal třeba až tři průměrné hráče, což by Váš tým samozřejmě velice oslabilo anebo hráče nechtěl vyměnit vůbec (např. Pittsburgh se nechtěl o nějaké výměně Jágra vůbec bavit). Před zápasem mě ještě příjemně překvapil hlas Petra Vichnara, který říkal kdo, s kým a kde hraje.

Samotná hra měla dobrou hratelnost a na svoji dobu i výbornou grafiku. Svým vytvořeným hráčem jsem nahrával Martinu Ručinskému (hrál jsem za svůj oblíbený tým Montreal) nebo jsem dával góly sám a vyhrál jsem vše, co se vyhrát dalo - bodování, střelce, nováčky, …, a pak také s celým (převážně českým) týmem i vytoužený Stanley Cup. Jedinou chybou hry, kterou si nesla už z předchozích ročníků, byla jednoduchost docílení branky prakticky odkudkoli, která se ale v převaze kladných stránek ztratí.

Po malé přestávce jsem se dostal k NHL 2003 a od té doby hraji všechny novější ročníky (kromě NHL 06) a to jak sezónu, tak multiplayer s bratrem nebo kamarádem. Moc mě tedy mrzí fakt, že NHL 10 vyšlo jen na konzolích.

Pro: intro, přehledné menu, možnost vytvoření průměrného hráče (ne nadčlověka), propracovaný systém výměn, hratelnost, grafika a krátký ale potěšující komentář Petra Vichnara

Proti: jednoduchost docílení branky

+12

Earth 2160

  • PC 75
Tak tu máme pokračování mého oblíbeného Earth 2150. Musím říct, že moje pocity z něj jsou ale dost smíšené.

Příběh začíná tam, kde se po předchozím díle dalo očekávat, že bude začínat. Lidé ani po zničení Země nepřekonali své rozdíli a stále spolu válčí. Na začátku jsou k dispozici jen kampaně za ED a LC, doporučuji začít ED. Příběh celkem hezky plyne, mise dávají smysl (a časem se ukáže, že byly významnější, než se zdálo). Akorát mi nepřijde, že by se hra odehrávala pouhých deset let po předchozím díle - vždyť přežila jen hrstka lidí, jak můžou být tak roztahaní po celé sluneční soustavě? Ale budiž. Až po kampaň za mimozemšťany se mi příběh docela líbit, bohužel ho ale kazily naprosto tragické animace a režie v příběhových sekvencích (dokonce některé postavy pohybovaly ústy, i když nemluvily a naopak). K těm se pak jako zápor přidala divná kampaň za mimozemšťany a ještě divnější konec nekonec.

Po hratelnostní stránce je na tom Earth 2160 celkem dobře, bohužel ale nepřidává moc nového (i když attack-move při dvojkliku jsem si docela oblíbila, jen nevím, jestli to už někde nebylo). Jednotlivé strany jsou dobře odlišené a hraje se za ně dost odlišně. Technologické stromy jsou dobře rozvinuté a poskytují řadu upgradů, bohužel v kampani si jich moc neužijete - kampaně mají jen po 7 misích a tak vůbec nestihnete využít všechny zbraně a vybavení, které vynaleznete. Vlastně jich nevyužijete většinu. Třeba za ED se vůbec nesetkáte s UCS a proto není třeba využívat klasický pancíř. Čímž se dostáváme k systému různých typů zbraní a pancířů, který je docela zajímavý, ale podle mě nedostatečně využitý. Bohužel jednotilvé strany taky nejsou moc vyvážené a tak třeba mimozemské letectvo je ve větších množstvích naprosto neporazitelné (paradoxně nejlepší obranu proti letectvu mají taky mimozemšťani).

Graficky je hra velmi povedená, především výbuchy a osvětlení jsou špičkové. Hudba je také dobrá, i když, nevím jestli to byl bug nebo záměr, ale nějak často nehrála. Ano, hudba nemusí hrát celou dobu, ale aspoň při bitvách by měla vždycky.

Pro: Většina příběhu, odlišené strany, technologický strom, systém pancířů, grafika, hudba

Proti: Konec příběhu, příběhové sekvence, krátké kampaně, nevyváženost stran

+12

SiN

  • PC 95
V době vydání vypadal vedle Half-Life jako mladší bratříček odsunutý na vedlejší kolej, podobně pak a neprávem, dopadl v některých recenzí..

Od Sinu se kdysi čekalo v preview opravdu hodně, naopak Half-Life byl daleko spíše pro všechny překvapením roku. Snad proto Sin dostával v jistých článcích povážlivě nízká čísla závěrečného hodnocení a překvapil pak o to více, když jsem ho po dohrání Half Life spustil a zahrál..

Sin má vynikající styl hry ve stylu starého Duke Nukema. I zde jde o zábavu především, o nadhled, o spoustu volovinek a o humor. Svým přístupem tak proti vážnému Half-Life byl opravdu příjemným odlehčením a byť těch slibů před vydáním hry byla spousta, Half-Life, vzpomenme, taky sliboval..Sliboval realistickou brutalitu, engine umožňující ustřelovat končetiny, demolici prostředí..I s tím a s mnohem víc, si dle mého poradil daleko lépe Sin, jenž i ve svém opakovaném hraní nabízel v mém případě vyšší potenciál, než naskriptovaný Half-Life těžící především z první zkušenosti..

Takový je bohužel Sin. "Hříšně" přehlížená a nedoceněná hra, tvrdě zašláplá botou vládnoucího half-Life..

Pro: humor, spád, demolice, brutalita, zábava, pestrost misí, recenze J. Modráka

Proti: příliš mnoho slibování a smůla, že se Sinem vyšel souběžně Half-Life:-/..Jinak v zásadě nic

+12

Doom 3: Resurrection of Evil

  • PC 65
Obstojný datadisk?
Ahle, Resurrection of Evil (RoE) je bezesporu velmi slušným datadiskem ke slušné hororové, klasické střílečce ze staré školy, Doom 3. Z jednoduchého důvodu, ten zní novinky. Protože kdyby každý datadisk byl pln takových novinek a vylepšeních jako právě RoE, tak by datadisky měli opravdu silné slovo. Zpomalování času, nesmrtelnost, Grabber, dvouhlavňovka, monstra, bossové. Přesně tak, všechno tohle a další serepetičky RoE nabízí a přináší je nové.

Obtížnost
je opravdu těžce hodnotitelnou částí. Z jedné strany nabízí kvalitní bossy, kde každý je něčím originální a obtížný, na každého platí něco jiného. Sice jich ve hře není mnoho, ale na těch několik misí si vystačí. Na druhou stranu je ale hra opravdu zjednodušená, už skoro žádné logické srandičky a hlavně dvouhlavňovka, pokud s ní přisprintujete k nějakému monstru, obvykle stačí pouze zmáčknout spoušť a jde do věčných lovišť někde na Marsu. Obvykle jsou zbraně vyvážené, ale v RoE můžete opravdu jen běhat s dvouhlavňovkou a nikomu to vadit nebude.

Prostředí
U něho jsem se musel opravdu zamyslet, jestli se tvůrci snažili. Chápu, že není lehké pokračovat ve hře tak dobré, jako je Doom 3, který měl úžasné lokace. Ale prostředí v RoE mi přišlo divné, samozřejmě, že se tvůrci snažili nevodit hráče po těch samých lokacích, ale prostředí v RoE nemá absolutně žádný nádech jako ty úžasné v původním díle. Samozřejmě, že mnozí mohou namítat opak, ale já se v prostředí necítil dobře, bylo spíše divné, než temné.

D3: RoE
... je slibným datadiskem, který nabízí řadu novinek, ovšem značná ulehčení a atmosféra už není taková jako u původního dílu.

Pro: pokračování, nové příšerky, artefakt duší, bossové,

Proti: lokality, strašně účinná dvouhlavňovka, nesympatický a nemluvný mariňák,

+12 +13 −1

Cursed Mountain

  • PC --
Čekal jsem dost velkou mizérii a tu jsem taky dostal. Pokud portuji hru na Wii, musí mi být jasné, že hráči na PC jsou trochu někde jinde se svými nároky a že primitivní hratelnost téhle hry nemůže na PC obstát. Ano, hra se odehrává v neokoukaném prostředí Himalájí a obsahuje spoustu odkazů na Tibetskou kulturu a Buddhismus, což je určitě zajímavé. Ale po stránce hratelnosti naprosto ztroskotává. Moc mě to mrzelo a došel jsem zhruba do jedné třetiny hry, abych to tam zklamaně zabalil.

Pomalá chůze v graficky příšerných lokacích (grafika a level-design vůbec odpovídají roku 2000, bez přehánění) a s mizerným zvukovým doprovodem nepřidá na chuti hrát dál, když si k tomu přičtu neuvěřitelně stereotypní souboje, je to naprostý průser.
+12

BioShock 2

  • PC 80
První Bioshock byl zajímavý hlavně svým prostředím a při prvním zahrání nešlo než připustit značný potenciál, co se znovuhratelnosti týče. Osobně jsem ale později při druhém zahrání zjistil, že ačkoliv možnosti hrát tu jinak tu rozhodně jsou, mě prostě vyhovuje jeden styl a hraju s ním znova, takže iluze znovuhratelnosti byla ta tam a já se eventuelně začal těšit na pokračování.

A to právě přišlo a převážně jsem spíš zklamaný. Začnu třeba s tím, že hrajete za big daddyho. Kdo by čekal, že bude hlavní hrdina fakt badass, kterého skupinka splicerů nerozhodí a ostatní tatíky bude díky plasmidům, hráčskému skillu a lékárničkám lehce porcovat taky, ten bude zklamaný. Náš tatík je totiž jako na potvoru z nějaké té speciální Alfa série - je rychlejší, víc toho dokáže a samozřejmě toho míň vydrží, takže ve výsledku se od hrdiny jedničky liší jen tím, že se může pohybovat i venku.

Graficky se hra neposunula prakticky nikam - patrně je to vážně hlavně stářím, ale textury i shadery působí nezvykle rozplizle a všechny ty sasanky, korály a řasy pod mořskou hladinou už vypadají opravdu vyloženě hnusně. Po hudební stránce naopak potěšilo větší množství dobových skladeb, které si užijete hlavně při loadingu.

Zbraňový arzenál je snad kompletně nový a celkem věrně kopíruje běžný FPS arzenál současnosti. Přibylo pár nových gene toniců i nějaké ty plasmidy, i když u těch jsem prakticky využíval jen starou dobrou elektřinu, občas incinerate a ke konci jediný nový kousek (respektive upgrade) na přivolávání friendly botů. Adamu jsem tentokrát fasoval mrtě - na konci jsem ho měl skoro 1000 a už nic rozumného, co za něj koupit.

Úvod v řadě věcí připomíná první díl - první plasmid si tak můžete domyslet sami, opět si zažijete scénu ze závěru dema jedničky, jen záporák bude jiný (a budete ji nesnášet už od intra). Každopádně úvod až nezdravě kopíruje jedničku. Později ve hře už lze mluvit o Bioshock standardu prakticky lineárních úrovní, kdy nalevo na začátku úrovně jsou zamčené dveře dál a napravo zbytek úrovně, kterou musíte celou projít, abyste získali klíč. A i když se autoři snaží hraní všelijak ozvláštňovat, nakonec je to z 85% stejně o střílení do splicerů, čili pořád na jedno brdo.

Příběhově se Bioshock 2 ale docela podařil - postupně zjišťujeme, že v polorozpadlém Rapture začala vznikat nová utopistická vize, tentokráte postavená na jakémsi nábožensko-komunistickém paskvilu, jehož cílem je vytvořit z myslí obyvatel Rapture kolektivní nadvědomí fungující pro dobro celku. Víc asi cenu spoilovat nemá - většina hry je opět o putování odněkud někam, přičemž vám občas někdo něco důležitého řekne, nebo naznačí. Až jak se hráč blíží ke konci, začnou se věci dávat víc do pohybu, největší tajemství jsou odkryta a v poslední části na vás čekají i herní specialitky jako hraní za malou sestru, nebo boj po boku té velké. Konec (alespoň můj kladný) byl pak jeden z nejdojemnějších herních konců, které jsem zažil.

Co bych ještě rád v rychlosti zmínil: Foťák nahradila kamera - imho se s ní nepracuje tak dobře. Hackování je řešeno lepší minihrou a probíhá realtime. Interface je méně přehledný a občas nešikovný, defaultní ovládání mi tentokrát nesedlo, samozřejmě lze přenastavit. Kamera a hackovací zařízení nemají co dělat zamíchané mezi zbraněma.

Většinu času jsem uvažoval spíš o slabších 75, protože Bioshock 2 se až příliš podobá jedničce a nepřináší žádnou výraznou invenci. Je kratší, snad ještě lineárnější a prostě už po stránce hratelnosti nemá čím překvapit, o chátrající grafice nemluvě. Na druhou stranu příběhově se druhý díl docela vyvedl (vlastně bych měl zmínit i kvalitně vykreslené charaktery - tentokrát potkáte i několik živých příčetných jedinců) a závěrečná část i po stránce hratelnosti kvalitou značně převyšuje zbytek hry, což jednoduše nemůžu neocenit. Ostatně neroním slzy u konců her bůhvíjak často.

Přesto si myslím, že by dvojce víc slušelo, kdyby vyšla jako datadisk - nazvat tohle plnohodnotným pokračováním mi od tvůrců přijde trochu přehnané.

Pro: příběh, postavy, závěr hry, hudba

Proti: žádná větší invence v herních mechanismech, lineární a v podstatě pořád o tom samém, grafický engine zaspal dobu, změny v interface spíš překážejí

+12 +14 −2

FlatOut 2

  • PC 80
Hra, která si Vás získá na několik hodin, baví Vás a chcete jí jednoduše pokořit si komentář zaslouží, i když pro mě to bude asi premiéra, ale klasika jménem FlatOut si to prostě zaslouží. FlatOut už je v dnešní době docela silné jméno, ale byla doba, kdy, když se řeklo slovo "destrukce", vybavil si každý Destruction Derby. Dnes už jsme, ale trošku jinde a slovo "destrukce" má nového majitele, kterého si vybaví každý, ať už ho hrál, či ne - FlatOut.

FlatOut 2 nastolil opravdu vysokou laťku v závodních hrách. Destrukce, zábava, napínavost, jednoduchost, ale především mistrovské předvídání v těchto několika slovech charakterizován FlatOut 2. Královská zábava je dělená do tří kategorií - derby, sportovní auta a cestovní auta. Pravděpodobně nejvíce ničení svých oponentů si užijete v prvním zmíněném derby, otlučená auta, pospojována tak, aby držela a především jela, se stanou Vaším prvním zážitkem. Ve sportovních kárkách se také svezete dobře, auta už mají co do sebe a už jsou přizpůsobitelnější. Nejvíce údivu si pak zaslouží cestovní vozy, ti už patří k opravdové špičce a jejich cena, v herních penězích, je mnohdy několikanásobně vyšší, než-li u předešlých dvou kategorií, ale pocit z vlastnění některého z krasavců je k nezaplacení, o to více Vám pak je líto, když Vás někdo nabourá ;-)

V každé z kategorií si mnohokrát zazávodíte a poměříte síly s ostatními virtuálními soupěři, kteří se s postupně zvyšující se obtížností stávají sakra těžkými soupeři. Nikdy se nemůžete být ničím jistí, když jsem si už mnohokrát v posledním kole říkal, že mne už nemůže nic překvapit, přišel náraz do zadní části vozu od oponenta, následné hodiny a pracně vybojovaná pozice byla rázem ta tam. Soupeři Vám nic nedarují, a tak se prostě musíte mnohdy velice snažit. A k tomu Vám pomůže i vytunění Vašeho čtyřkolového mazla, který nějaký ten upgrade potřebuje. Nejen, že tak vylepšíte jeho jízdní vlastnosti, ale předejdete tak situacím, při kterých jDou dobré mravy stranou ;-)

FlatOut 2 je jako dovolená, užijete si ho, vydovádíte se a především získáte nezapomenutelný zážitek.

Pro: výběr vozů, mini hry, soundtrack, prostředí, vydovádění se, tuning auta, zvyšující se obtížnost,

Proti: obtížná akrobacie, pár drobných chyb, které nejsou na první pohled vidět,

+12 +13 −1

Hitman: Codename 47

  • PC 75
Hitman se postupem času stal mou nejoblíbenější herní postavou, u které jsem měl jeden rest a to ten, že jsem nikdy nedohrál Codename 47. První díl mne už kolikát odradil svou obtížností a především grafikou. Ale byla to obrovská chyba, Hitmanovu začátkům jsem dal znovu šanci a nelituji. Jelikož je hratelnost takřka podobná s dalšími díly, bavil jsem se.

Misí není tolik, aby hra byla nějak náročná, ale průběh misí a především herní obtížnost jsou opravdu tvrdými oříšky, které se nedají rozlousknout, tak jednoduše, tím pádem se zvyšuje herní doba, která se u mě zastavila na úctyhodných 15 hodinách. Spousta misí se dá udělat tichým způsobem, ke kterému Vám stačí struna (mise v hotelu), některé jsou ale tak náročné, že jejich splění je opravdu skoro nesplnitelné (odstranění drogového barona). Hra totiž nedisponuje kdovíjakou vykreslovací vzdáleností a tak, pokud se spustí alarm, do Vás klidně střílí někdo, koho ani nevidíte a obtížnost tak enormně narůstá. I když spousta her je obtížných jsou alespoň vyřešeny počtem uloženích, které v Codename 47 nejsou, jsou zde jen prapodivné checkpointy, které Vás povětšinou vyhodí na druhé straně mapy a dojít zpět k místu masakru je na nervy jdoucí.

Některé mise jsem opakoval opravdu nesčetněkrát, pokaždé hledajíc správný postup, který najít nebylo vždy jednoduché. Osobně chápu nářeky mnoho hráčů, kteří hru odsuzují, právě kvůli checkpointům nebo přehnané obtížnost, ale když člověk vezme v potaz rok vydání a vznik velmi známé herní série, musí se před prvním dílem smeknout.

Pro: vynikající hratelnost, příběh, příprava na misi, prolnutí všech misí, soundtrack, dabing Davida Batesona

Proti: obtížnost, checkpointy, menš bugy, nemožnost běhu,

+12 +13 −1