Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Tom Clancy's Ghost Recon: Advanced Warfighter

  • PC 90
Jedním slovem úžasné! Ghost Recon Advanced Warfighter je neprávem přehlížená hra a po dohrání musím říct, že je to jedna z nejlepších válečných akcí, co jsem kdy měl možnost pokořit. Hra působí neuvěřitelně autentickým dojmem, ale jde na to úplně jinak než takové Call of Duty. Předem se omlouvám za tentokrát trochu delší komentář, protože těch dojmů je jednoduše hrozně moc.

AW je simulátor. Simulátor vojáka, který se dostane do války. Nejedná se o žádnou arkádovou střílečku s autohealem a tunami lékárniček. Na začátku mise dostanete 4 vojáky, přičemž 3-4 kulky znamenají jistou smrt. Po celou misi není možnost se vyléčit a tak stačí chvilka nepozornosti a… bum. Singleplayerová kampaň oplývá checkpointy a tak přesně nevím, jak jde oproti kooperaci jiná nebo lehčí. Každopádně kooperační mise se hrají absolutně bez ukládání. Každá mise trvá od 35 minut do 90 minut. Zpočátku jsme měli při hraní neskutečné problémy a hra na nás působila jako velice hardcore záležitost. Já s tím málem seknul, ale Jack mě u hraní udržel a jsem rád, že se tak stalo. Po zdolání první, velmi ostré mise, jsme se do hry zažrali úplně nehorázně. Na první pohled se může zdát, že 11 misí není moc. Opak je pravdou, protože díky velmi vysoké obtížnosti jsme (až na jednu) nedali na jeden pokus. Některé mise jsme hráli až 6x-7x, než se nám je podařilo zdolat (takže jsme jednu misi kolikrát hráli i týden). Taktika tkvěla v zapamatování si pozic nepřátel, zejména smrtících kulometů či minometů. Pozice vojáku se vždy lehce mění a žádná mise není stejná. Naštěstí nepřátelská AI není nijak výrazně inteligentní a tak není problém nepřítele sejmout. Stejně ale dokáže překvapit a přepadnout ve chvíli, kdy to nejméně čekáte. Možná to z popisu zní jako opruz, ale opak je pravdou. Není nic úžasnějšího a sebeuspokojivějšího, než za svistu kulek po hodině a půl hraní úspěšně doběhnout k evakuačnímu vrtulníku.

AI spolubojovníku je naprosto pitomá. Střílet jakože dovede, pokud se dostane pod palbu, tak se rovněž nenechá lehce zabít. Ale ty kluky asi nikdo neučil chodit, protože se velmi často zaseknou o trosky, což někdy představuje problém. Zejména když jsem chlapy zapomněl někde vzadu, jeden z nich se zasekl a já neměl možnost se vrátit a „vystrkat“ ho pryč, protože na mě hra řvala s hláškou „Opouštíte oblast mise“. Tím se mise stala nedohratelnou a věřte mi, pořádně to nasere.

Jednotlivé mise jsou úžasné. Mapy jsou velmi detailní a dostatečně rozlehlé. K cíli většinou vede více cest a hra nikterak neomezuje. Někdy je to i trochu na škodu, protože nepřítel je schopen obejít čtvrť a napadnout hráče zezadu. Ale tohle je holt VÁLKA! Naštěstí AI většinou tak chytrá není.

Zbraní je docela dost, s Jackem jsme ale používali povětšinou jen jednu. Byla to velmi přesná puška SCAR s digitálním mířidlem. Občas jsme to řízli sniperkou, která je sice užitečná, ale je do ní málo munice.

Obtížnost je, jak už jsem říkal, hodně tuhá. Ke konci mi hra přišla o trošku lehčí. Nevím ale, jestli to nebylo jen tím, že jsme se zdokonalili.

Po audiovizuální stránce není absolutně co vytknout. Hra vypadá skvěle, na mé sestavě šlape při 60 fps naprosto všude a vždy. Výbuchy jsou vyloženě nádherné. Škoda jen, že jich moc není. Zvuky jsou též výborné. Vytkl bych ale jeden bug spojený s vypadáváním textur, který mě potrápil u jedné mapy. Nepříjemné bylo, že jsem se do oné oblasti vrátil i v poslední misi a tak závěrečná čistka byla pěkně o hubu. Nepřišel jsem ale, co to způsobovalo.

Verdikt: Špičková válečná taktická akce. Až na pár nepříjemných technických bugů není co vytknout. 92%

Pro: výborná válečná atmosféra, hratelnost, vysoká obtížnost, taktické manévry, audiovizální stránka, zbraně a přestřelky s nimi, skvělý kooperativní režim

Proti: technické bugy, zasekávání spolubojovníků o bordel na bojišti, slabý český dabing (překlad je v pohodě), někomu může vadit absence sejvů v coop režimu

+12

Stunts

  • PC 95
Jak uz zde padlo, kam se hrabou vsechny NFS a podobne zavodni hry, Stunts je proste kral a vlastne ostatni hry jsou jeho kopii (zadna narazka na Dunu a Warcraft :D

Kolik jsme se tehle hry s kamarady nahrali, posilali si na disketach mapy a pak nejlepsi casy. Ach, krasa, dodnes vzpominam na okamzik, kdy jsem poprve bez nabourani projel jeden z tech vrazednych tunelu, krasna vzpominka.

Se svym autem, doprovazen silnym zvukem PCspeakeru jsem se kochal vyhlidkou na mlyny lemujici zavodni trasu. Ted kdyz tak nad tim uvazuju, nenapada uz me moc her ktere jsem hral a ktere meli takovou moznost pohybu. Dle meho nazoru je tohle velice podareny kousek zavodnich simulatoru, ktere by jiste mel patrit nejaka TOP pozice v sini slavy zavodnich her.

PS: Jen takovy malicky dodatek - jeste kdyz byl GAMESTAR a jejich hitparada her, povedlo se nam s kamaradem pravidelnym hlasovanim (nekdy i ze vsech kompu ze skoly) dostat stunty myslim ze, na treti pozici. Hihi

Pro: Krasne panorama, hratelnost, zvuky :)

Proti: par bugu (vylet ke slunci byl obcas flustrujici)

+12

Half-Life 2: Episode Two

  • PC 80
Oslovilo mě to víc, než původní Half-Life 2. Asi tím, že jsem se dokázal už plně vcítit do příběhu celého universa a tahle episoda mě donutila vyzjistit si o Half-Life světě mnohem víc. Hodnocení ale dávám stejné, jako původní hře. A měl bych dát správně menší, protože až na drobné zlepšení grafiky (které vnímám hlavně díky návratu do přírody (respektive velkých exteriérů), kterou ve hrách, zvlášť, když je to pěkně uděláno, miluji), je to vlastně stejná hra, jako tři roky předtím. Jen je příběh trochu dál.

Až v Episode Two mě naplno dostal G-Man. V Half-Life 1 i datadiscích byl (téměř) jen jakousi figurkou, co se občas mihla okolo, v Half-Life 2 jsem ho poprvé poznal (a hlavně zařadil) trochu více, v Epizode One si ho moc neužijete, ale když se objevil zde, měl jsem naděláno v kalhotách.

A to se mi v téhle hře stalo vícekrát. Nejvíce v situaci, kdy se začala třást a zbarvovat v určitých intervalech obrazovka a člověk netušil, co a kdy má přijít.. V té chvíli jsem měl nutkání dát si od hry trochu pauzu. A to se mi z důvodu strachu opravdu dlouho nestalo, jestli vůbec někdy. Jednou jsem dokonce díky nečekanému zombíkovi zaječel :-)

Tyhle světlé stránky mi dost zkazil fakt tří sktriptových bugů, které mě během hraní potkaly. Jsou to prostě chyby, při kterých se jaksi zapomene spustit skript, který vás pošle dál do hry. Výsledkem bylo, že jsem půl hodiny až hodinu marně a zoufale pátral na malém prostoru, jak dál, následně se koukl do návodu a zjistil, že chyba není na mé straně.

O to více frustrující to bylo v jedné situaci, kdy by se skriptová chyba dala vyřešit tím, že jsem si poskládal bedny na sebe a byl schopen přeskákat na střechu domu a dostat se na místo, kam jsem mohl až po zapomenutém skriptu. Jenže na to program nemyslel a umístil na střechu neviditelnou zeď. To mě dosti zklamalo. Doufal jsem, že engine Source umožňuje pohyb víceméně kdekoliv, když se tam hráč je schopen dostat.

Jinak si Episode Two drží všechny klady i zápory, které mají Half 2 i Ep1, a sice nemluvnost hlavního hrdiny (která mě osobně zase tolik nevadí, ale je to, pravda, trochu divné), poměrně hodně velká linearita, velmi nezajímavá a zřídkavá hudba, dokonalá fyzika, zábavné zbraně, a již poněkud okoukaní nepřátelé. A samozřejmě skvělá atmosféra a poutavý příběh.
+12 +14 −2

Detektiv

  • PC 15
Abych byl upřímný, tak mně se hra v rámci možností i docela líbila a velkou měrou k tomu pomohla právě hudba, která ale není nijak originální. Namátkou mě třeba napadá upravený song od Emninema, pokud se nepletu. Jinak toho hra moc nenabízí. Příběh, jak už je psáno níže, je předvidatelný, je zde i malý pixelhunting (kvůli tomu jsem musel nahlédnout i do návodu, který je však naštěstí s hrou v jednom souboru) a hra je velmi, velmi krátká. Takže pokud máte několik minut a nevíte co s nimi, zkuste tuhle adventurku. Neurazí, ale ani příliš nezabaví.

Pro: hudba, možná trochu příběh (čekal jsem totiž něco mnohem dementnějšího)

Proti: po většinou zbytek, hlavně pixelhunting, kvůli němuž jsem musel použít návod

+12

Diablo II: Lord of Destruction

  • PC 100
Jedinečné,nejlepší a naprosto průlomové RPG. Ani si netroufám odhadnout,kolik hodin,za těch 10 let hraní jsem uněj strávil. Tahle klikačka nikdy neomrzí. Za dobu svého hráčského života jsem zahrál hromady her a hromady RPG,ale stále se vracím pouze k jedné. Diablo II. Doporučuji vyzkoušet verzi Anchestral recall. Nové zbraně,sety,runy,spousta unikátních zbraní,zvýšené XPení,ale hlavně spousty,SPOUSTY nepřátel,vkusně předělané modely bestií (Rakanishu budí opravdu respect). To přináší další proklikané noci,nové myši a hromadu zábavy. Také jsem našel na CZT ke stažení LOD verzi v HD rozlišení (1900x1600). :)

Pro: Atmosféra,zábava,přelomová grafika a nekonečná hratelnost

Proti: Snad jen placené oficiální servy... Ale co... Za těch pár kaček to stačí

+12 +13 −1

Fallout: New Vegas - Old World Blues

  • PC 70
Třetí DLC pro Fallout: New Vegas, považuju za nejslabší a to přesto, že je s přehledem největší a nejobsáhlejší. Příběh je jednoduše až moc ujetý, vědátoři z The Sink příliš nesmyslní, mluvící vybavení ve vašem příbytku spíš otravné, než naopak, a z drtivé většiny hlavně naprosto zbytečné.

Docela rozsáhlá mapa je poseta řadou lokací, ale většina z nich je jen minidungeonem s pár nepřáteli nějakého typu, a jednou pojmenovanou variantou v roli minibosse. Pro řadu nepřátel navíc platí, že i s místním overpowered arzenálem vydrží absurdně hodně zásahů a je prostě otrava se s nima takhle pomalu pižlat.

Co se mi na OWB líbilo, je komplet část kolem testování stealth suit, kde musíte za různých podmínek nepozorovaně projít testovací oblast. Mluvící toaster, Dr. Mobius jsou docela zajímavé postavy.

Ale i u nich, stejně jako u skoro všeho ostatního, hrají vývojáři na cool, wow, crazy efekt a pozlátko. Na přirozenost, logiku, zasazení do světa Falloutu, se tu celkem sere. Prostřílet se skrz, cestou posbírat cool hračky a perky. Hlubší význam bych tu nehledal.
+12 +14 −2

Star Wars: Knights of the Old Republic

  • PC 90
Svět Star Wars má solidně propracovaný svět a reálie, vytvořil si kolem sebe solidní kult, tak bylo jen otázkou času kdy někdo vezme myšlenku pro vytvoření solidního RPG do tohoto světa a dá hráčům možnost ochutnat něco více smysluplnějšího. Proč ale pořád omývat stejnou dějovou linku kterou představil George Lucas ve svých filmech, vykašlat se na to a odvyprávět svůj vlastní pohled na to jak to bylo ještě dávněji v jedné předaleké galaxii.

První setkání s hrou nedopadlo dobře, kdy se mi ovládání a interface zdáli všelijaké, hratelnost zvláštní a první dojem prostě zklamal. Po pár letech mi to nedalo a po čtění všeho okolo a prohlašování jak je to úchvatný zážitek jsem to zkusil znovu.

A hle po vstřebání prvotního pocitu, přijmutí nových pravidel, zvyknutí si na bojový styl hry, už nestálo nic co by brzdilo možnost ponořit se do nové války a poznat starou Republiku a setkání se Sithy.

Už úvodní planeta Taris kde jsem strávil bezmála 10 hodin mě fascinovala svojí rozličností, kde jsem navštívil rozličná místa s velmi zajímavými úkoly, poznal nové společníky a další postavy. O to více mě dostalo co přišlo po této planetě.hlavně mě solidně překvapilo zničení Tarisu, kde vše co jsem pro zdejší obyvatele udělal bylo zničeno orbitálním bombardováním, bravo to jsem nečekal a je to v zásadě příjemná myšlenka k zastavení se že vše co ve výsledku děláme přijde v niveč díky rozhodnutí někoho jiného

Další planety pak nabízí každá něco svého a originálního ať už úkoly, charaktery, prostředí a situace které nastanou. A zmiňovat zde nějaké nemá cenu jelikož lepší je si je prožít než o nich číst. Navíc zdejší příběh je velmi dobře napsaný a nabízí i zvraty které nejsou často viděny ve hrách.

Tudíž pokud jste nehráli a máte rádi svět Star Wars a RPG, určitě tu chybu napravte, tento zážitek se těžko popisu to se musí prostě zažít, jelikož je to unikátní záležitost.

Pro: Svět Star Wars, unikátní příběh, postavy a charaktery, události před filmy

Proti: první dojem může být matoucí

+12 +16 −4

Liero

  • PC 90
Liero byla ve své době jedna z těch her, co byla nesmírně návyková zabíječka času. Pamatuju, jak sme se bráchama navzájem vraždily až nakonec vznikla v domě rvačka o to, kdo podvádí :)
Každopádně Mám na Liero strašně milé vzpomínky a to díky určitým zajímavým možnostem, které tehdá nebyly až tak ve zvyku.

1. Obrovský výběr zbraní a možností aplikovat je (např. Missle a její "oko" jak jsem tomu říkal já)
2. Hra dvou hráčů na jednom počítači (díky tomu jsme s bráchou měli hodně modřin :))
3. Možnosti nastavení hry (načítáni zbraní, co bude v balíčcích, atd...)
4. Tvorba map (na tom jsme se vyřádili)

Bohužel hra měla svoje neduhy, mezi ně patřila hra s bootem, který nebyl zrovna nejchytřejší a problémy se spuštěním.

Pro: Možnosti, výběr zbraní, mutiplayer, tvorba map

Proti: Booti, problémy se spuštěním

+12

Jetpack

  • PC 90
Jetpack byla jedna z prvních her, které jsem jako dítě hrál a taky je to jedna velká krásná vzpomínka.

Hra byla jednoduchá, se spoustou levelů a jejich editorem. Možná se víc jak 100 úrovní může zdát na tak jednoduchý princip (sesbírej a konec) příliš, ale hra pokaždé vyrukovala s novou neohranou výzvou a tak jste mohli u hry strávit víc jak deset hodin (jak už psal JohnCZ).

Když člověka přestala bavit základní kampaň sedl si k editoru a mohl si hrát tak dlouho dokud mu z nesnesitelných zvuků nepraskla hlava. Ano! Musím říct, že by se hra bez těch svých zvuků obešla, protože když jste od počítače odsedly, tak se vám v hlavě ještě hodinu ozývalo "cink, cink, cink, cink, trrr, cink,..."

Ale zvuky nebyly jediným mínusem, který mě otravoval po celou hru. Občas jste se totiž jednou spletli a nemohli jste se z neustálého umírání v tom určitém levelu vymanit.

Každopádně ovladatelnost byla jednoduchá a bezproblémová, stejně jako grafika, která se mě nesmírně líbila (a to jsem nebyl žádný znalec).

Jetpack je zkrátka jednoduchá stará herní pecka - 90%.

Pro: Grafika, úrovně, ovladatelnost, editor

Proti: občasně těžké, zvuky

+12

Grand Prix 3

  • PC 90
Simulátory Formule 1 jsem hrál zatím jen tři, a to Formula One Grand Prix, F1 2002 a právě komentovanou hru Grand Prix 3 a možná i díky tomu mi každý z těchto simulátorů utkvěl v paměti, ze které nejspíše nikdy nezmizí.

Grand Prix 3 začala skvělým intrem s nezapomenutelnou hudbou, po kterém následovala legendární znělka FIA F1, jenž bohužel byla nahrazena novější verzí, která již nemá takové kouzlo a tolik se mi nelíbí.

Po tomto audiovizuálním zážitku jsem se v kůži mého nejoblíbenějšího jezdce Michaela Schumachera usadil do kokpitu Ferrari a začal boj o každý bod na reálných tratích, s reálnými vozy a reálnými jezdci (jen Jacques Villeneuve byl z neznámého důvodu nahrazen Johnem Newhousem).

Jako optimální volba obtížnosti mi přišla nejrozumnější zlatá střední cesta, což se posléze ukázalo jako správné řešení. Jelikož moc nerozumím nastavení vozu a zde se naskýtá opravdu spousta možností, na nic jsem nešahal, čímž jsem nic nezkazil, protože monopost se choval tak, jak měl.

Pár chybek se tu také najde, ale fakt, že monoposty se liší jen barvou a licence je oproti datu vydání dva roky stará, převažuje značné množství kladů, které dělalo z Grand Prix 3 nejlepší simulátor Formule 1 své doby.

Pro: intro, znělka, licence, John Newhouse, spousta možností nastavení vozu, hudba

Proti: monoposty se liší jen barvou, licence je dva roky stará

+12

Tom Clancy's Ghost Recon: Advanced Warfighter 2

  • PC 80
První Advanced Warfighter byl pro mě naprostým, ale naprostým překvapením. Na dvojku jsem se fakt těšil. A jak to tak bývá, moje nároky byly přehnané a hra mě lehce zklamala. Po všech směrech je o kus horší než první díl. Povězme si proč.

Opět jsme se s Jackem vrhli na kampaň v kooperaci. Po spuštění mě nemile překvapily změny v systému coop hry. Hraní je o dost jednodušší. Pokud vás nepřítel zabije, po chvíli se respawnete opodál. Má to ale dvě pravidla – po parťákovi nesmí nikdo střílet a parťák do té doby nesmí zhebnout, jinak je konec hry. Upřímně, naštvalo mě to. Počáteční mise jsou totiž až dementsky jednoduché - kde prakticky není jak chcípnout. Naštěstí se to po čase změní. Závěrečné 4 mise jsou naopak tuhé tak, že jsem byl za respawnování rád, protože jsme chcípali furt. A taky měly tyto mise konečně kouzlo jedničky, které zbytek hry tolik postrádal. Poslední misi jsme překvapivě dali na první pokus, ale můžu říct, že nic těžšího jsem za poslední dobu nehrál.

Jednička byla skvělá v tom, že design všech map byl hodně nelineární. Dvojka je více skriptovaná a mnohem více koridorová, což omezuje hráčovy snahy o taktizování. Dále mi citelně chyběly zdlouhavé přelety nad městem před začátkem a po skončení mise. Hře to dávalo reálný nádech a to ve dvojce prostě chybí.

Naopak potěšila hromada nových zbraní a dalšího vybavení. Grafika doznala pouze několika kosmetických změn, ale vypadá pořád skvěle a krásně se i hýbe. Zvuky a pocit ze střelby je jeden z nejlepších, co jsem doposavad zažil. Máte opravdu pocit že střílíte do živého. Jedna-dvě rány a nepřítel se kácí k zemi. Animace zásahu jsou vymakané a každej paňáca chcípne jinak. Jednoduše slast.

Trochu mě mrzí ta hromada bugů. Nevím jak u singlu, ale u mulťáku hodně haprují skripty (např. vrtulník odletí z bojiště pryč, aniž bychom do něj nasedli atp). Docela časté padání hry taky nepotěší. A umělá inteligence? Blbá, kluci nějak zapomínají střílet.

Verdikt: Horší než jednička, ale stále hodně zábavná akce. Nebýt bugů, šel bych o kousek vejš. 80%

Pro: výborný pocit ze střílení, audiovizuální zpracování, poslední čtyři mise

Proti: bugy, oproti jedničce menší a více koridorové mise, mnohá zjednodušení, výkyvy v obtížnosti

+12

Battlefield 3

  • PC 80
A je to tady, DICE vhazují rukavici do ringu a vyzývají Infinity Ward na souboj v jejich vlastní disciplíně. Máme tady moderní válečný konflikt, zatím nejasně definovanou hrozbu, kterou je třeba odvrátit, několik důležitých master-seržantů, jejichž jména brzo zapomeneme a hlavně nálož pořádně hutné akce! Nechronologické vyprávění začínající výslechem vaší postavy na stanici a přeskakování misí podle toho, o čem zrovna vaši nadřízení chtějí vědět, se mi zamlouvalo. Je to alespoň trošku osvěžující přístup k béčkovým velezápletkám o Rusku a atomových bombách, takže i relativně jednoduchému ději se dostává slušná dávka napětí a pocitů důležitosti.

Náplň misí není v ničem překvapivá, vystřídáte různá prostředí od rozlehlých plání, džunglí, přes sniperování na střechách až po hektické busty stísněných kanceláří. Intenzita a rychlost hry je o malinko nižší než u sérií Modern Warfare (+ Black ops), ale pocit není o nic méně realistický, právě naopak věci jako chování zbraní a práce s viditelností realističtější jsou. Vůbec práce s viditelností je po vzoru Bad Company 2 bezkonkurenční, opravdu musím zmínit kvalitu světel, víření prachu po detonacích a efekty oslnění, jichž mimochodem někteří vojáci využívají cíleně tím, že vám do očí posvítí laserovým zaměřovačem.

Díky tomu, že hra není vždy tak zběsile rychlá nastávají dvě situace: ta první je bezprostřední a týká se toho, že se cítíte jako na skutečném bojišti (za předpokladu že hrajete na hard), vidíte pozice vašich i nepřátelských vojsk a to vás může svádět k přemýšlení o tom, jak nejlépe zaútočit (na což u Modern Warfare není čas). Druhá situace nastává následně, když jste za toto přemýšlení potrestání zatím nejnásilnějším scriptováním, co jsem u hry viděl. Neviditelné spínače, které musíte aktivovat, aby vás hra pustila dál jsou samozřejmě i v Modern Warfare, ale tam jsou naprosto v souladu s logickým uvažováním hráče, hraní Modern Warfare je tak hektické, že není prostor k tomu, abyste se někde zastavovali, nebo se snažili odejít z bojiště. U Battlefieldu na to prostor je, ale přesto těchto možností nesmíte využít. Jednou mi stačilo střílet na nepřátele z trochu jiného úhlu, a jelikož jsem tím nesplňoval příkaz „follow“ na svého parťáka, hra prostě nepokročila dál, jindy stačílo o cca 5 metrů vybočit a už mi hrozila dezertace a to jsem chtěl jen nepřátelům vpadnout do zad, což např. v Bad Company 2 občas šlo. Kampaň je scripty opravdu nepříjemně svázaná, kdybych neznal multiplayer, divil bych se, proč se hra jmenuje „bojiště“, když z něj představuje jen malinký, uzounký koridor (a to tvrdí někdo, komu standardní koridorovost u FPS nevadí). Na druhou stranu musím ale uznat, že pokud se hráč vzdá experimentování a soustředí se čistě na postup dál, na problém se scriptem narazí jen párkrát za hru... Když to vezmu kolem a kolem, jsem s kampaní velmi spokojen, hra neměla sebeméně nudný moment, je velice záživná a pokud odpustíte nulovou volnost, tak je perfektně hratelná.

Nepochybně jedním z důvodů, proč se Battlefield tak skvěle hraje, je grafika – zmíněná osvětlení, propracované efekty na každém rohu i celková líbivost prostředí, to jsou grafické orgie drtící vše vyjma Crysis. Design prostředí taktéž bez výhrad a co obvykle nedělám, tak zde nemohu opomenout zvukovou stránku hry – špičkové efekty dle prostor odkud/kam střílíte apod.

Na závěr nejspíš to nejdůležitější a to je multiplayer, neměl jsem možnost ho důkladně prozkoumat, ale věřím, že zde Battlefield boduje asi nejvíc. Vzhledem k rozpětí bojiště, optimálního množství hráčů na něm a využití techniky Battlefield Call of Duty nekonkuruje, zde rozehrává svůj vlastní „boj“ a směle v něm vítězí. Vybíráte si povolání, které skutečně ovlivňuje váš styl hry a nedává vám jen druh zbraně, používáte techniku, která výrazně ovlivňuje dynamiku hry, můžete využívat obstojnou (ne však úplnou) zničitelnost prostředí a spolupracovat s kolegy na vyšší úrovni než bývá zvykem…
+12

Bulletstorm

  • PC 80
Je Bulletstorm tupá střílečka? Ano. Bavila mě? Hell yeah ! Bulletstorm dobře vypadá, dynamicky se hraje a má velice pěkně udělaný design rozpadlého sci-fi světa. (Nevím proč, ale nějak mi to evokovalo Aldissův skleník i když tam žádný města nebyly žejo...) A se sniperkou se dá parádně vyblbnout. Osobně hra předčila moje očekávání, jelikož jsem čekal tupou koridorovku kterou nakonec dohraju jen "z povinnosti". Tupou koridorovku jsem sice dostal, ale sakra zábavnou. U mě dobrý.
+12 +14 −2

Virtua Cop

  • PC 70
Tenhle kousek jsem poprvé zaznamenal jako herní pouťový automat. Měl na svou dobu dobrou grafiku, hudbu, a s pistolí v ruce a v ideálním případě parťákem vedle sebe to byla výborná zábava. K tomuto portu na PC jsem se paradoxně dostal až hrozně pozdě, kdy jsem si ji stáhl snad někdy v roce 2004 čistě z nostalgie. Hra byla 10 let po svém původním vydání a stále mě bavila. Ano je ještě primitivnější než všechny Modern Warfary dohromady, ale je to prostě sranda. I po letech.
+12

Brothers in Arms: Road to Hill 30

  • PC 70
Brothers in Arms: Road to hill 30 je prvá hra z tejto trojdielnej série. Medzi hráčov sa dostala už v roku 2005, ja som si k nej našiel cestu až teraz...o 6 rokov neskôr.

Dej sa odohráva ku konci druhej svetovej vojny, keď sa spojenci vylodili v Normandii. Na nejaký čas sa stanete Matt Bakerom, americkým výsadkárom, ktorý sa postupne prepracuje od obyčajného člena vzdušnej výsadkovej divízie až po veliteľa jednotky. Hra je inšpirovaná skutočnými udalosťami, takže si zažijete pár dní ťažkých bojov, strát spolubojovníkov a utrpenia tak, ako ich prežívali vojaci pred skoro 70 rokmi. Okrem Bakera si obľúbite aj iné postavy...napríklad seržanta Maca, ktorý má veľkú charizmu alebo stále vystresovaného Ledgetta.
Ak hľadáte nejaký prepracovaný príbeh, tak ste siahli na zlú hru...príbehová línia je veľmi priamočiara...väčšinou musíte niečo dobyť, niekoho zničiť alebo niekam prísť...vo výsledku ide vždy o to poraziť nacistickú nemeckú armádu a prevziať nadvládu nad každým kúskom okupovaného územia.

Grafika je na rok výroby veľmi slušná, design misií je však veľmi nevýrazný a stále se opakuje to isté koridorové prostredie, kde prevažuje zelená farba a to doslova...zelená je tráva, stromy, ale aj vojenská uniforma.

Zbraní, ktoré môžete používať, nie je moc. Užijete si Karabinu, "Tomíka", Garand ale aj ostreľovačku, granáty alebo taký panzerfaust. S každou zbraňou sa ťažko mieri, takže sa môže stať, že vystrieľate celý zásobník bez toho, aby ste niekoho zasiahli. Pridáva to hre na realite. Realitou zaváňa aj taktické ovládanie vašich jednotiek, ktorým môžete vydávať príkazy na rozmiestnenie, útok alebo kryciu paľbu. V tejto hre je dôležitá spolupráca s počítačom ovládanými jednotkami, pretože sám sa ďaleko nedostanete a odstrelí vás prvý nacistický guľomet na ktorý natrafíte.
V niektorých misiách budete môcť využívať aj vozidlá, konkrétne tanky. Hra s nimi sa mi osobne nepáćila, nemalo to ten potrebný drive.

BiA: Road to hill 30 nie je hra pre každého. Poteší hlavne hardcore FPS hráčov, ktorí majú radi v bojoch aj trochu tej taktiky.

Pro: Taktické boje, rekonštrukcia skutočných udalostí, mierenie so zbraňami,

Proti: Design úrovní, príbeh,

+12

FlatOut: Ultimate Carnage

  • PC 95
Vůbec nevím čím začít, na hru jsem se dlouho těšil a nedávno jsem měl možnost si ji konečně zahrát i na svém počítači. Hra mně mile překvapila, dlouho mně bavila a stále baví. Jeden neduh jsem ale našel. Hru jsem hrál offline, když jsem chtel zkusit online, musel jsem si založit nový profil a ten starý offline profil se smazal, takže se muselo hrát hru znovu. Ale to nevadí, skvělou hru je radost opakovat.

Pro: Hudba, grafika, demolice, vozidlový park, traťě, AI, on line žebříček (občas s nereálnými hodnotami)

Proti: Aspoň u mne výpadky soundtracku

+12 +13 −1

FIFA 12

  • PC 80
Čím dál, tím častěji začínám mít pocit, že místo toho, abych se delším hraním té či oné hry do ní dostával hlouběji a nalézal skryté bonusy a další pozitivní aspekty, nalézám spíš další a další chyby a nedostatky. Jednou z takových her, u které mám tenhle neblahý pocit, je Fifa 12.
Třeba takové Demo, vypuštěné někdy na začátku září, bylo fantastické a hodnotit jen podle něj, sahám k devadesátce. Jenže hodnotit hru podle dema, je jako sledovat Gambrinus Ligu a tvrdit, že se dívám na fotbal. Ano, je tam 22 hráčů, co se tváří jako opravdoví fotbalisté, ale jak kopnou do míče, dojde vám, že na fotbal si budete muset zajít do Německa. Nebo do Anglie.
Ona ani plná hra ze začátku nevypadá vůbec marně. Jistě, žádného "wow" pocitu se nedočkáte, obsah je víceméně stejný jako "jedenáctka", nicméně takhle to chodí i u většiny neméně proslulých sérií, tak proč se zbytečně zlobit, že ano... Aktualizované soupisky, všechny aspekty hry opět posunuty blíž k realitě a dokonalosti (až třeba na takové přestupy, ale o tom později), pár proklamovaných vylepšení navíc (Impact engine, kterého si v zápalu hry nějak extra nevšimnete a Tactical Defending, které je na nižší obtížnosti zábavné, na vyšší značně frustrující, a další drobnosti) a samozřejmě vylepšená grafika. Všechno tohle funguje většinu času parádně.
Stejně jako zápasy. Celá hra je při nich záměrně zpomalená, což jednoznačně kvituji s povděkem. Hráč tak dostává větší prostor, pro taktizování a precizní "komunikaci" mezi virtuálními panďuláky, kopající za jeho zástavu. Zvuková kulisa je vydařená, mnohem čistší zvuky přímo z hřiště, jako je fandění diváků nebo interakce mezi hráčem a míčem, ladí uchu. Stejně jako grafika, která udělala krok dopředu. Jediné, co je pro ostudu, je zobrazování podivně rozanimovaných a zjevně naklonovaných diváků, pravděpodobně importovaných z fify 2001. Samozřejmě chápu, že vývojáři někde ten drahocenný výkon šetřit musí a to hlavní se odehrává na hřišti, nicméně při řekněme s trochou fantazie "cut-scénách" sjede obraz na hráče, za nímž je x diváků, působí taková "divácká kulisa" jako pěst na oko.
Herní mody rovněž nepřináší nic nového (až na Be a goalkeeper, ale to je opravdu marginální záležitost), přesto jsou v mnoha ohledech vylepšeny, především v postupném rozvoji hráčů a skautingu. Velká škoda, že se něco podobného nedá říct o přestupech. Samotné jádro je zdravé, kluby neprodávají hráče pod cenou, kteří zase pečlivě zvažují každou nabídku a do nějakého zapadákova jen tak nevlezou. Problém je v neuvěřitelné kvantitě přestupů. Higuaín do ManU, Ricardo Kaká do Chelsea, Abidal do Liverpoolu, Arshavin do AC Milán, Hernandéz do Norwich City... A další a další. A to prosím za jedno přestupové období!
Jak jsem naznačil v úvodu - čím déle hraji, nacházím jen samé chyby, místo toho, abych se do hry víc a víc dostával. Problém nevězí v zásadních věcech, ale maličkostech. Tak třeba neviditelné "pole" zákazu pohybu, ať už je to při autech nebo při výkopu, do nichž se hráč nedostane. Proboha proč? V reálu by hráč dostal za "zjevné" porušení vyměřené vzdálenosti napomenutí, možná žlutou kartu, ale určitě by mu nebránila v pohybu jakási neviditelná zeď. Stejně jako situace, kdy se hráč bez míče dostane mimo vyznačenou hrací plochu a hra ho nepochopitelně zpomalí. Dále tu máme sudího a brankáře, kteří jsou naprosto imunní vůči veškerým zákrokům. Chcete jít do střetu s brankářem v boji o míč při centru, kdy ho gólman teprve chytá (ale ještě nemá úplně v moci)? Smůla, jako byste "zajeli" do prázdna. Přitom brankář faulovat a srazit (čistě) hráče v boji o míč může. Pozoruhodné. Dále zkratkovitě - mrtvý ofajd pokaždé písknou, ikdyž se v moderním fotbale pouští anebo otravné animace oslav gólů, které nejdou přeskočit a vězte, že vás tahle prkotina bude (zvláště po gólu, který vsítí soupeř) pořádně vytáčet. Takové a další věci dokážou nemile vytrhnout hráče ze zápasu. Na jednu stranu se tvůrci snaží o realitu, na tu druhou ale nasekají ve hře takové školácké chyby, že opravdu nechápu, proč tohle dělají. Nezlobte se na mě, milí vývojáři, ale takhle si reálný fotbal nepředstavuji.
Rozhodčí, o kterých jsem se již zběžně v předchozích odstavcích zmínil, pískají na solidní úrovni, ikdyž zamrzí, že v zápasech Premier League, která je známá pro benevolentnější posuzování zákroků, pískají sudí každý tvrdší (chcete-li hraniční) střet. A kometář. Jediná část hry, která je úplně mimo mísu. Chápu, že se nějakému tomu opakování komentářů v průběhu zápasu ani vyhnout nelze, přesto si poslechnout s míčem ve středu pole vzrušený hlas jinak přesného Jaromíra Bosáka volajícícho "A to je penalta", je vyložený kiks, to ať si vývojáři vymýšlí, co chtějí... A to je jen jeden případ z mnoha. Kolikrát si od komentátorů vyslechnete rádoby situace věštící budoucnost, jako "A to je faul, následuje žlutá", přitom rozhodčí pískne faul a po žluté, jako by se země slehla. A to ani nemluvím o recyklovaných hláškách z minimálně stopadesáti předchozích ročníků...
Ke konci něco málo k ovládání a obtížnosti. Ovládání není tragédie, sem tam se sice stane, že hráč udělá tempo navíc nebo neobratně provede změnu směru, to jsou ale spíš jen okrajové záležitosti a celkově se dá říct, že tato oblast hry dopadla chvalitebně. Stupeň dolů za ovládání na klávesnici, směrové šipky bohužel nedokážou vykouzlit precizní přesnost pohybu, jako to zvládne gamepad. A obtížnost. Pro mě snad největší zápor hry. Celkově se dá očekávat, že dvě nejhranější nastavení obtížnosti budou poloprofesionál a profesionál. Hraní na obtížnost poloprofesionál je skoro až dětsky jednoduché, se silným týmem budete běžně vyhrávat o 5 a více branek, stejně tak i s nejslabším týmem skotské ligy porazíte Barcelonu. Přejděte na profesionála a čeká vás studená sprcha. Jak je možné takové skokové zvýšení obtížnosti? Vyberte si top tým Anglické Ligy a budete rádi, že se držíte ve středu tabulky. Místo 7 nebo 8:0 to bude v lepším případě 1:1, při konfrontaci se stejně silnými kluby se raději dopředu psychicky připravte na pořádný výprask v podobě pětigólového nášupu nobo starého dobrého výsledku 0:3. Z těchto nemilých zkušeností musím hodnotit obtížnost jako nevyváženou a to přesto, že máte na výběr z pěti obtížností. Je možné, že s gamepadem by byla situace snažší, mohli byste dělat kličky a precizně ovládat hráče, nicméně pánové, jsme na PC, a na něm se podle posledních průzkumů hraje především na klávesnici, ne ovládátku pro konzole.
Jsem si vědom toho, že jsem na předchozích řádcích nadával až moc. Proto dokončím svůj pohled na novou Fifu ve smířlivém tónu. Přese všechny zápory jde o nejlepší fotbal, který si můžete na PC zahrát. Výsledek je podle očekávání nadprůměrný, ale chybělo málo a z Fify 12 by byl adept na nejlepší hru roku. Na 90+ má hra prostě moc chyb a ač se mnou mnoho virtuálních čutálistů nebude souhlasit, hodnotím novou Fifu 80%.

Pro: vylepšená grafika, pomalejší zápasy-lepší kontrola míče a širší taktizování, parádní zvuková kulisa při zápasech a zvuky obecně, vylepšené herní módy, celkem spravedliví rozhodčí

Proti: spousta omezení při rozehrávkách soupeře, pojem mrtvý ofsajd je pro rozhodčí stále tabu, nepřeskočitelné animace oslav gólů, nevyvážená obtížnost, nedotknutelní brankáři a rozhodčí, nepřesní komentátoři

+12

Warhammer 40,000: Dawn of War II

  • PC 100
Kdo by od Dawn of War II čekal pokračování původní hry, tak ten bude asi docela překvapen. Druhý díl totiž upustil od zaběhnutého systému a jakoby rozjížděl zcela novou sérii. Tentokrát totiž nestavíte žádnou základnu a nemáte k dispozici vozidla. Jste odkázáni na šest jednotek, z nichž jedna je hlavní hrdina, druhá je jeden borec v těžkém brnění a čtyři klasické jednotky. Ale ani těchto pouhých šest jednotek si nemůžete vzít do hry ve stejnou chvíli, do každé mise si totiž můžete vzít maximálně čtyři jednotky.

DoW2 tentokrát vsází na RPG prvky. Každá jednotka získává zkušenosti, z nepřátel padají zbraně, brnění a různé další pomůcky a schopnosti. Všechno je tu tak nějak známé a povědomé, ale zároveň také zcela nové a svěží. Abych pravdu řekl, absence stavění základny mi vůbec nevadila. V mých vzpomínkách byl Warhammer stejně vždycky hlavně o tom boji. Tvorba základny byla jen nutným „zlem“. V téhle hře je všechno takové přímočaré, surové, brutální a krvavé. Přesně takové, jaké to máme všichni rádi :-)

Po grafické stránce hra vypadá jedním slovem SKVĚLE a dokonce i mě s už skoro dva roky starým počítačem hra nastavila v optimální konfiguraci většinu položek na high. S množstvím grafických efektů a výbuchů se celý mumraj občas stává trochu nepřehledným, ale po pár hrách si na to člověk zvykne a vůbec mu to nevadí.

Takže abych to shrnul, druhý díl je důstojným nástupcem jedničky a jejich datadisků, je sice hratelnostně úplně někde jinde, ale zároveň je to starý dobrý Warhammer. Jako někdo, koho první díl hodně bavil, můžu říct, že pokud se vám tento líbil, bude se vám líbit i jeho nástupce.

Závěrem ještě jedna informace na okraj. Tento komentář mi smrděl na disku víc jak dva roky, od 18. srpna 2009, až dnes jsem jej náhodou našel v dokumentech, takže ho berte s nadhledem, je "trochu" out dated. Od té doby vyšly na hru dva datadisky, Chaos Rising a Retribution. Hra se rozrostla o multiplayerový mód Last Stand a momentálně je kompletní pack na Steamu za 13,58€ (cca Kč 350,-), což je výborný poměr cena/výkon.
+12 +13 −1

Deus Ex: Human Revolution

  • PC 90
Ačkoliv riskuji mnoho palců dolů. Nedá mi to abych neokomentoval tuhle skvělou gamesu.
Na začátku se chci zeptat vás i sám sebe, je Human Revolution lepší či horší než první Deus ex (kterého sám považuji za absolutní vrchol herní historie). Podle mě se to nedá aš tak dobře určit. Pokud odmyslíme grafiku která je u DX3 logicky lepší. Zůstává nám obsah. Zde taky tápu, protože obě hry se podle mě hrají úplně jinak a zároveň mají hodně společného. Nejspolečnějším faktorem je možnost každou situaci, misi či úkol splnit či provést mnoha způsoby a díky tomu má hra vysokou znovuhratelnost. Oproti prvním DX se tu poměrně rychle získávají zkušenosti a tak se z hráče rychleji stává superman. Ovšem má to i jistou nevýhodu, rychlí frkot úrovní má za následek že během hry můžete bez obav přeškolit z tichošlápka na Ramba a kazí to tak pocit ze hry. V původním DX jste si museli hned na začátku říct jak budete hrát a jeké si hned na začátku vyberete dovednosti, protože během hry byla jen minimální možnost se přeorientovat (i když se to taky dalo, ale jako tichošlápek vystřílet celí komplex raketometem to chtělo trpělivost vzhledem k tomu že nebylo zkušenosti) Tady si počkáte hodinku než dostanete dva tři body a už můžete vylepšit přesnost střelby sebrat si samopali a na nějaký obcházení a tichou likvidaci se vykašlat. (jak jsem to nakonec hrál sám.. ze začátku Sam Fisher později Painkiller). Největší problém mě připadl s energii. Během hry si můžete naskillovat až (tuším) pět „baterek“ ovšem někdy po vás hodí Emp granát a pic máte jen jednu která se doplňuje a ostatní nic. Tudíš je tu inventář (taky rozšířitelný pomocí agmentací což považuji stejně jak u energie za blbost) ze kterého si vezmete twixku a hned je o baterku víc. A protože energie u baterek hodně rychle ubývá, není tu moc velký protor pro kombinování několika schopností (jako tichošlápek jsem investoval do Tichého běhu a neviditelnost) jejichž společném spuštění jsem je mohl použítat sotva pár vteřin. Ale zas je dobré že některé agmentace se spouštějí automatiky ve chvíli použití. A ubírání baterky za tichou likvidaci mě zas tak nevadilo, později jsem to tejně používal minimálně.
Kategorii samou o sobě je hackovní, které je podle mě vyřešeno velmi dobře a zábavně a vyžaduje i hráčovu šikovnost, Jensen to za něho všechno neudělá.
A dostáváme se k boosům, kteří jsou pro mě vždy metlou a často mi znechutěj hraní jinak skvělé hry. Stejný problém jsem měl taky. Prvního jsem udolával asi měsíc než jsem si na netu našel jak na něj (použít výbušné kontejnery kterých se po místnost povaluje mraky mě fakt nenapadlo). Drhej byl docela v pohodě, ale taky mi musel poradit youtube. U třetího jsem se právě zasek a nevím kdy se mi zas do něj bude chtít. Víte, mě se hra poměrně pomalu načítá a tak když umřu během půl minuty musím další minutu čekat a to je fakt peklo. Ovšem tohle samosebou není dáno hrou je to spíš mou neschopností.
Takže jaká je odpověď na utázku kterou jsem položil za začátku komentáře?? Je DX3 lepší než DX? Myslím že není, ale je to velice důstojný následovník (preguel??) a je o barák lepší než DX2

Pro: Příběh,Spustu možností,zajímavá náplň hry,agmentace, odkazi na půvosni DX (teď nevím, dami si je najděte)

Proti: Krátké,zbytečně moc rychlé levelování, inventář a bateky mohli být už od začátku na maximum...

+12 +14 −2

Tibia

  • PC 90
Tak prostá grafika, jen 4 možnosti při výběru povolání, zcela beze zvuků, počet předmětů ve hře taky není nijak velký, ale i přes tohle všechno si mě tahle hra získala. Pamatuji si že když jsem byl nemocný, dokázal jsem u Tibi vydržet celý den.
Jediné co tuhle hru sráží jsou podle mně až moc velké postihy za smrt.
+12