Hlavní devízou Dava Mirry je určitě velké množství triků, které lze provádět, přiznám se, že jsem je ani všechny nezvládnul, protože některé kousky jsou docela náročné na naučení, jiné se mi třeba zase tak moc nelíbily. Triky si naštěstí nemusí hráč vymýšlet sám, ale jejich seznam, včetně postupu je přítomen přímo ve hře.
Hráč si může vybrat z několika postav (8?, už si nepamatuji přesně) a se zvolenou postavou pak absolvuje sérii závodů na různých místech. Cílem je vždycky nasbírat co nejvíc bodů, splnit požadované úkoly atd., úkoly jsou ovšem za každého hráče co si pamatuji zcela identické, takže opakované hraní za někoho jiného už může být trochu stereotpyní. Na začátku je k dispozici obyčejné kolo, postupem času, jak se hráč propracovává kupředu, mu jsou nabídnuta kola vylepšená, takže je možné skákat výše, dále a celkově je to lepší než s tím základním zmetkem :)
DMF BMX u mě vyhrálo i proto, že konkurence na tomto poli není v podstatě žádná, matně si vybavuji jen hru Mat Hoffman Pro BMX (nebo jak se to jmenuje), kterou jsem kdysi vyzkoušel a připadala mi o dost horší.
Dneska už by asi příliš nenadchlo technické zpracování, přece jenom je to hra stará skoro 10 let, nicméně, v PC jsem to měl naposled asi 3 roky zpět a zvládnout se to dalo, člověk nesmí být zhýčkaný všemi těmi Crysis apod.
Pro: Spousta triků, celkem pěkná prostředí, možnost pořizovat lepší vybaevní, po zvládnutí je to hodně zábavné
Proti: V některých místech dost rozdlíná kvalita grafického zpracování, za každého hráče je ta hra +/- stejná