Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Dave Mirra Freestyle BMX

  • PC 90
Dle mého názoru možná trochu nedoceněná hra, která by si určitě zasloužila pokračování. DMF BMX jsem se kdysi dostal přes demo a ačkoliv jsem nikdy na tyhle věci v reálu moc nebyl, tak tohle mě narozdíl třeba od Tony Hawka docela zaujalo. Prostě mám ke kolům blíž, než k prkénku s kolečky. No dost dlouho jsem se projížděl na té jedné trati v demu a hrál jsem to hlavně pro odreagování, je to přesně ten typ hry, která se dá zapnout na půl hodinky a vyblbnout se. Pak jsem si někde sehnal plnou a začal jsem to hrát pořádně.

Hlavní devízou Dava Mirry je určitě velké množství triků, které lze provádět, přiznám se, že jsem je ani všechny nezvládnul, protože některé kousky jsou docela náročné na naučení, jiné se mi třeba zase tak moc nelíbily. Triky si naštěstí nemusí hráč vymýšlet sám, ale jejich seznam, včetně postupu je přítomen přímo ve hře.

Hráč si může vybrat z několika postav (8?, už si nepamatuji přesně) a se zvolenou postavou pak absolvuje sérii závodů na různých místech. Cílem je vždycky nasbírat co nejvíc bodů, splnit požadované úkoly atd., úkoly jsou ovšem za každého hráče co si pamatuji zcela identické, takže opakované hraní za někoho jiného už může být trochu stereotpyní. Na začátku je k dispozici obyčejné kolo, postupem času, jak se hráč propracovává kupředu, mu jsou nabídnuta kola vylepšená, takže je možné skákat výše, dále a celkově je to lepší než s tím základním zmetkem :)

DMF BMX u mě vyhrálo i proto, že konkurence na tomto poli není v podstatě žádná, matně si vybavuji jen hru Mat Hoffman Pro BMX (nebo jak se to jmenuje), kterou jsem kdysi vyzkoušel a připadala mi o dost horší.

Dneska už by asi příliš nenadchlo technické zpracování, přece jenom je to hra stará skoro 10 let, nicméně, v PC jsem to měl naposled asi 3 roky zpět a zvládnout se to dalo, člověk nesmí být zhýčkaný všemi těmi Crysis apod.

Pro: Spousta triků, celkem pěkná prostředí, možnost pořizovat lepší vybaevní, po zvládnutí je to hodně zábavné

Proti: V některých místech dost rozdlíná kvalita grafického zpracování, za každého hráče je ta hra +/- stejná

+12

Battlefield Heroes

  • PC 85
Příjemná hra... Na to že je zadarmo má jiskru a šmrnc. Občas zamrzí že některá vylepšení jsou placená, takže kdo na to má a koupí, je zákonitě zvýhodněný... Totéž platí o převlecích, ale ty moc herní výkony neovlivní. I neplatící hráč si však přijde na své- získává body a za ty si může na pár dní pořídit lepší zbraň, jiné oblečení nebo plno jiných věcí.
Battlefield Heroes každopádně není propadák, hraje se dobře a je přístupný téměř všem uživatelům internetu...

Pro: Grafika, dostupnost, hratelnost

Proti: na nic zásadního si nevzpomenu, a pokud něco proti je, při hraní jsem to nevnímal

+12

Hearts of Iron II

  • PC 95
Pro mě velmi dobrá hardcore strategie ve které jsem si mohl zkusit úlohu vůdce jedné z mnoha zemí včetně Československa.
Zajisté jsem zkusil rozlousknout hádanku kterak by si naše zemička stála proti wermachtu a jeho nohsledům.V 95% případů zvítězil wermacht. Ale párkrát jsem okupoval Berlín, Vídeň i Budapešť.
Určitě není škoda že druhý díl neustoupil mainstreamu a zachovává si nadále docela složitý herní systém, při kterém chvilku trvá než se do něj hráč propracuje.
Hra si v určitých mezích zachovává i historické reálie, takže hráč, který je znalý průběhu II. světové války má výhodu v tom že ví co asi bude následovat a má možnost se na následující příkoří či benefity připravit.
Jako bonus pro české hráče je i to že hra má u nás velmi dobrou moderskou komunitu s velmi kvalitním módem československo, kde je naše matička vlast historicky lépe ztvárněná.
Všeobecně jsem u této hry strávil stovky hodin a neomrzela mne. Je to opravdu jasná volba pro malé napoleony či válečné štváče, kteří nepočítají s jednokami menšími než je stupeň brigády.

Pro: kvalitní jedinečná hra, zábavná,náročná,stabilní bez výrazných bugů,nenáročná na CPU

Proti: určitě není pro akční hráče,takže pivo určitě tuto hru nehraj

+12

Progress Quest

  • PC --
Pěkná ukázka toho, jak neustálé zjednodušování her (především nejvíce vidno u RPG titulů) degraduje herní průmysl a doufám, že se komerční tituly nikdy nedostanou tak daleko, že jakákoliv interakce hráče bude nulová, stejně jako v Progress Questu. (byť většina k tomu nemá daleko)

Nápad to ovšem není tak úplně špatný, a kdyby alespoň nabízel minimální interakci (třeba možnost dát svému hrdinovi nějakou radu, ovšem bylo by již na něm, zdali se jí bude řídit nebo ne, popř. trochu se o svého hrdinu starat), mohl by tento systém být možná i docela zajímavý a možná bych tak měl i větší radost ze sledování toho, co můj hero v mé nepřítomnosti zase provedl a hlavně bych měl ten dobrý pocit, že něco ovlivňuji bez "zbytečného" klikání myší jako v Diablu:).

Pro: Ukázka absurdity některých tzv. RPG

Proti: Prakticky není o co stát

+12

Bermen

  • PC 70
Povedená "postapokalyptická" adventura z českých luhů a hájů. Není nikterak dlouhá, na podruhé jsem ji dohrál za pár minut (na poprvé jsem udělal jednu věc špatně a nemohl hru dokončit), nicméně hra oplývá zajímavou, temnou a atmosférickou grafikou a má příhodnou hudbu (stáhl jsem si soundtrack:-). Příběh je klasický, becherovkový, čili becherovka léčí lidstvo, vyskytl se problém a na nás je abychom zachránili svět.

Pro: Atmosféra, grafika, hudba, dostatečný příběh

Proti: Celkem krátké

+12

Alpha Prime

  • PC 50
3D akce ze staré školy, nebo prachobyčejná střílečka, která si od každého bere kousek? Spíš něco mezi a možná ani to ne. Přiznám se, že jsem v Alpha Prime viděl docela nadějně vyhlížející sci-fi akci, ale po zhruba 2 hodinách hry jsem to musel zabalit, protože hrát něco, co mě absolutně, ale absolutně nebaví, nehodlám. Na první pohled hra vypadá po všech stránkách slušně - grafika, zvuky, hudba - to vše zhruba na úrovni Dooma 3.

Jenže po chvilce jsem si všiml, že hra trpí fyzikálními bugy, kdy mi dělalo problém přeskočit i obyčejnou bednu, protože postava se jakoby na chvíli zastavila ve vzduchu. Příběh je vyprávěn naprosto dementními dialogy několika opravdu nepovedených postav, se kterými se neztotožníte ani pod vlivem LSD. Ne že by to bylo důležité, ale zdejší postavy mě vysloveně odpuzovaly od hraní. Kdyby alespoň akční část hry za něco stála. Bohužel, nepřátelé mají mušku jako Robin Hood a pokud jste v jejich zorném poli, trefí se pokaždé a já tak musel některé pasáže opakovat třeba desetkrát, aby se mi podařilo hodit granát pod tím správným úhlem, abych zlikvidoval co nejvíce robotů najednou. Když už jsem si myslel, že po Doomovi 3 nemůže být nic podobně frustrujícího, tak přišel Alpha Prime, který to celé završil ještě mizernou atmosférou, kterou alespoň Doom 3 měl. Také jsem nepochopil to zpomalení času díky hubardiu, které je víceméně nepoužitelné.

Tohle se, pánové a dámy z Black Element Software zkrátka nepovedlo. Jak jsem psal v úvodu, hru jsem nedohrál, ale nepředpokládám, že by se během dalšího hraní výše zmíněné nedostatky zlepšily natolik, že bych udělil hodnocení vyšší.

Pro: Slušná grafika a pár pěkných efektů.

Proti: Haprující fyzika, nepřátelé ostrostřelci, hloupé vyprávění příběhu a absurdní postavy.

+12 +13 −1

Driver

  • PC --
Tak na tuhle setsakra jednoduchou a revoluční hru mám ty nejkouzelnější vzpomínky. Pamatuji si, jak jsem jako malý capart chodil do jednoho krámku, kde běželo demo právě Drivera ještě na stařičkém Playstationu One. Zástup mě podobných za mnou, ale nutil hru vždy opouštět, ale strašně se mi nechtělo :D

Dost sentimentu, Drivera jsem po pár letech znovu okusil, ovšem už na počítači a bavil mě, i když v té době už existovali všechny ty Mafie, GTÁčka a takové podobně volné hry. Driver měl prostě své kouzlo, které bylo dozajisto zapříčiněno naprosto fantastickým jízdním modelem, jenž v žádné jiné hře nebyl tak návykový. Projíždět zatáčku typickým šmejrem, mě strašně bavilo. Příběh je kapitola sama pro sebe, je fajn, co tvůrci zvládli. Takový počet misí a všechny splnit za použití auta, není nad to vystrašit nějakého papaláše ve žlutém taxíku ;-) Škoda, že jsem ztroskotal v poslední misi a nemůžu si tak legendárního Drivera odškrtnout jako dohraného. Parádní napínavost honiček, skvělýž jízdní model a tuhá obtížnost Vám vynahradí vše, co Vám na téhle hře chybí.

Pro: jízdní model, spousta zajímavých misí, legendárnost, neutuchající zábava,

Proti: ten tutorial :-)

+12

S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyat

  • PC 85
Při hraní třetího Stalkera jsem byl nadmíru nadšen a s potěšením si říkal, že tohle je opravdu ono. Ačkoliv byly první dva díly taky výborné, teprve Pripyat dotáhl stalkerovský koncept k dokonalosti a udělal z něj hru, která mě maximálně uspokojila. Místo rozlehlé, leč ne naplno využité vnější části zóny se tentokrát autoři rozhodli pro tři kompaktní, stále však dosti prostorné levely, kde to není nikam daleko a člověk nemusí běhat tři hodiny od jednoho klíčového místa k druhému, ale přitom se necítí nijak omezen hranicemi mapy. Všechno co na těch mapách je má svůj účel a prozkoumávání každého místa je zážitek. Všechno budí pocit opravdovosti a vyvolává vzpomínky na vlastní dětství prožité na komunistickém sídlišti. Věrohodnost Pripyatu a fakt, že jde o mrtvé a opuštěné betonové město, kde se před dvaceti lety zastavil život, vytváří něco opravdu unikátního, co žádný jiný AAA titul nikdy nedokázal. Díky kompaktnosti map a účelnosti každého objektu je radost hru prozkoumávat a neustále narážet na něco nového. Ohromě mě potěšilo, že se autoři zřekli celého toho konceptu s přidáváním se k různým frakcím a s tím spojené a dle mého názoru naprosto stupidní a zbytečné questy typu "braň území", které se v Clear Sky donekonečna opakují a nemá vůbec smysl se jimi zabývat. V tomhle se Pripyat chová naprosto profesionálně a vyrovná se hrám jako je Oblivion, kde má každý quest své místo, svůj smysl, svou unikátnost a svou vlastní dějovou situaci. Tohle všechno dělá z Pripyatu, alespoň dle mého názoru, vrcholný díl celé série a pokud se autoři či vydavatel rozhodnou udělat další díl či datadisk, budou si muset dát sakra záležet, protože laťku nastavili vysoko. Je aspoň trochu znát že se mi hra líbila?

Pro: Příběh, vyladěnost funkcí z předchozích dílů, konečně smysluplné vedlejší úkoly

Proti: Pomalý a nejasný rozjezd, který mě v jednu chvíli tak odradil, až jsem hru málem smazal (a to by byla škoda!)

+12

Alpha Protocol

  • PC 75
Po dohrání Chameleona jsem se jal být tolerantnější k podobným hrám, co mě v minulosti zklamaly a krom toho, že si teď hodím Splinter Celly co tady kolem najdu, jsem dal druhou šanci i Alpha Protocolu, který mě napoprvé ani v nejmenším nenadchnul. Jak už jsem měl naučeno, co mě v prvních dvou misích čeká, vklouznul jsem do toho nakonec celkem snadno a hru od začátku do konce jednou projel. A nastal tedy čas, spíchnout nový komentář.

Nakonec asi největší problém, který jsem se hrou poprvé měl, byl ten, že to lidi přirovnávají k Deus Exu, což je s prominutím totální p-čovina. Z Alpha Protocolu se nakonec vyklubalo akční RPG ve stylu Mass Effectu, včetně koncepce typické pro BioWare hry (která mi už poměrně leze krkem): "úvod, několik málo oddělených míst/samostatných linek, závěr". Na rozdíl od Mass Effectu je ale mnohem ukecanější a s větším množstvím technických chyb.

Co se samotné hratelnosti týče, nepřišlo mi, že by to šlo hrát jinak než buď jako střílečku, nebo stealth střílečku. Hackování je ze začátku otřesně těžké a navigace kódů po obrazovce je na zabití, ale když se oko trochu naučí, je stejně primitivní jako páčení zámků a deaktivace panelů - do hackovýání jsem neinvestoval prakticky nic, přesto jsem tentokrát za celou hru spustil failnutým hackováním jediný alarm.

Základy stealthu celkem fungují a určitě se tak dá dobře hrát, ale pořád nevím co si mám myslet o über skillu kde pobíhám relativně dlouhou dobu okolo totálně neviditelný. Pokud nevystřelím nebo tak něco, o neviditelnost nepřijdu a ještě můžu ručně takedownovat nepřátele na hromadu aniž bych o to neviditelnost přišel, dokonce se klidně může někdo z metru dívat jak složím na zem jeho kolegu a pořád jsem v klidu, můžu u klidně do někoho narazit a nic - prostě totál brutál ultimátní skill. Ono už ten krátkodobý na pár sekund, který se sám automaticky aktivuje když někomu vlezete do výhledu, se dá pozdějš využívat docela stejně - za rohem na vás vybafne maník a vám to hodí na pár vteřin invisibility, během kterých ho snadno složíte k zemi. Nepřátelé se často objevují odnikud, jak jsem psal už posledně - na vyšších úrovních stealthu sice získáte skill, který pozice nepřátel ukazuje permanentně, ale pro někoho, kdo se na stealth vyloženě nespecializuje, musí být náhodné vyskakování nepřátel odnikud solidní vopruz. Jednou jsem se schovával v prázdném kumbále, ze kterého z ničeho nic vyběhli tři vojáci.

Zbraně. Všeobecně se dá říct, že zbraně jsou dost nepřesné, navíc jsem měl často pocit, že se do nepřítele spíš trefím střelbou od boku, než když mířím, což je celkem wtf, ale dá se. Otřesná ovšem byla mise, kde musím zachránit nějakého ruského tralaláka, zatímco na něj nabíhá ozbrojené komando - já na střeše, u sebe pistoli a assault rifle - pistoli jsem ještě neměl tak vytrénovanou, abych efektivně dostřelil na vojáky dole, assault rifle je nepřesná jak prase, pokud člověk půl hodiny nečeká s mířením. A když zkusím ze střechy slézt, z rusáka se mezitím stane téměř mrtvola. Tenhle kus jsem opakoval snad třicetkrát. Ovládání sniperky je naschvál otřesné, což od tvůrců nechápu, bo brát si ji nikam nemůžete, a na těch pár místech to v zásadě jen zdržuje.

Mapy jsou totálně nepřehledné. Můžete si před misí koupit i mapu doplněnou o pozice kamer, počítačů atd., ale na přehlednosti jí to nepřidá a stejně nic z toho nejde dost dobře minout, nebo přehlídnout. Taky dostat se přes ovládací prvky k mapě je problém, protože je to skrz menu. Všechno, do čeho se leze skrz menu, budete mít nutkání nepoužívat, protože ta menu jsou prostě hnus - hra klidně na několik vteřin vytuhne jen kvůli pohybu z jedné položky na druhou, občas výběr ignoruje, občas musíte nejdřív kliknout někam jinam, než se hra uráčí nechat vás kliknout tam, kam opravdu chcete, a týká se to skoro všech nabídek ve hře, a že jich tam je dost. Vůbec ergonomie ovládání je prostě otřesná.

U dialogů mě pravidelně do začátku do konce nasíral systém výběru - napsat jedním slovem čeho se volba týká a trvat na tom, že odpověď vyberete, než druhý panák vůbec dokončí otázku, by zasloužilo nějakou cenu za demenci. Několikrát jsem vybral možnost, kterou Thoton následně obrátil totálně naruby, sem tam se otázka na poslední chvíli změní, občas prostě nestihnu zvážit všechny možnosti. A z dialogů tady opravdu vyplývají všechny ty choices & consequences srandy, což z toho dělá v pravdě kardinální průs-r. Prakticky nemáte úplnou kontrolu nad vaším postupem hrou, protože si nikdy nebudete jistí co ten blb Thorton nakonec doopravdy řekne. Obsahově jsou... jak kdy. Někdy humor pobaví a všechno je ok, někdy je to celé takové trapné, někdy postavy dostanou průjem vzletných frází. Thorton je každopádně blbeček. Dá se na něj zvyknout, ale jeho průpovídky obvykle opravdu nebývají zrovna cool.

Příběh není špatný. Usuzuju tak z toho, že ačkoliv tohle je přesně ten setting který mě vůbec nezajímá, mě hraní celkem drželo. Na druhou stranu jsem často nebyl tak docela v obraze. Tvůrci patrně imho dost naivně spoléhají na to, že budu nadšeně číst každé info o každém panákovi nebo organizaci, které se mi do stane pod ruku - Mass Effect měl alespoň dost slušnosti podobné informace zároveň namluvit (a hlavně jsem je nikdy nepotřeboval, abych chápal co se děje a kdo je kdo), každopádně takhle by to v roce 2010 vážně fungovat nemělo. Co ocením jsou choices and consequences - na hře je opravdu znát, že "vaše" (viz dialogy) rozhodnutí hodně ovlivní budoucí dění. Není to tak hardcore jak jsem z některých ohlasů čekal, ale nenapadá mě teď hra, které by byla po téhle stránce promakanější.

Graficky je hra očividně zastaralá, ale dá se. Hudba je určitě nad průměrem. Při ovládání myší se kamera ráda škube a občas vás otočí o 180°, což mě párkrát stálo situaci. Co mě taky štvalo a imho dost ošklivě nahlodává stealth přístup, je nahrávání pozic: ad1 loading trvá vždycky absurdně dlouho - při snaze chránit rusáka jsem viděl loading screen víc než nepřítele, ad2 stealth & žádný quicksave = blbost, ad3 "Tak tohle mi nevyšlo, jak daleko za mnou je asi poslední checkpoint?" ...loading... "Začátek mise?! FFFFUUUU-"

No. Nakonec z toho vylezlo celkem slušné akční rpgčko. Propracovanost následků vašich rozhodnutí celkem spolehlivě kompenzuje pytel všemožných nedodělků a kiksů, příběh jde tak trochu mimo mě a úroveň dialogů mě taky bůhvíjak neohromila. Takže asi tak. Dal bych tomu snad i slabších 80, ale první setkání se hrou bylo dost traumatizující, takže 75.
+12 +19 −7

Grand Theft Auto: Episodes from Liberty City

  • PC 80
První datadisk Lost and Damned působí poněkud jako hořké zklamání, GTA totiž vždycky byla známka pečlivé práce, originálního hraní a zkrátka kvality, která ve svém žánru neměla konkurenci (až na Mafii :o) ). Lost and Damned je však poněkud tuctový datadisk s „přímým“ příběhem bez nápaditých zákoutí, s jednoznačnými charaktery a opakující se náplní misí... V porovnání s předchozími díly, nebo druhým datadiskem v balíčku... Což je důležitý dodatek, neboť sám o sobě Lost and Damned není vyloženě špatný, atmosféra tvrdého bratrstva motorkářů z in-game animací přeci jen vyzní, i závěr na mě jakš takš zapůsobil. Mno, ale hlavní je, že jsem osedlal super stroj a proháněl se po starých známých ulicí, odhaloval nová zákoutí a nefalšovaně si užíval živého města, takže i když dění hry nebylo zcela prvotřídní, jako nová motivace pro hraní GTA IV posloužilo dobře. 70%

Druhý datadisk, The Ballad of Gay Tony, už vrací požitek z GTA do první platinové ligy. Akurátně rozvinutý příběh se zajímavými postavami, vtipnými momenty, spousta zajímavostmi a dejme tomu i jistou dávkou „přirozenosti“ – jednoduše na datadisk do akční hry špička... Ačkoliv hlavní náplní misí v GTA bude vždy ježdění po městě a střílení, líbí se mi, jak z toho The Ballad of Gay Tony vymačkává maximum, občas se projedete po vodě, občas budete bojovat v interiérech a překvapivě hodně se budete pohybovat i vzduchem. Tím se dostávám k jednomu z doposud nejzábavnějšímu vedlejšímu úkolu – skákání s padákem z vyznačených míst ve městě. Prosté, ale úžasné, jen tak se proletět, prohlédnout si město z vrchu a pak ještě stylově přistát na jedoucím náklaďáku... Dokonce i řada jednoduchých činností, jako je „manažerování“ klubu, nebo domlouvání vaší ex, mě upřímně bavily, a tudíž dávám lepších 85%...

Pro: Návrat do Liberty City a pohled z trochu jiného úhlu, provázanost příběhů, vedlejší úkoly

Proti: Lost and Damned je trošku odbytý a lineární datadisk.

+12

Borderlands

  • PC 85
Hra, ktorá prekvapila.

Nevedel som, čo od nej mám čakať, čím dostala šancu prekvapiť ma - a prekvapila.
Pripadala mi ako mix medzi Falloutom (Wasteland) a Mad maxom a možno ešte niečím iným, ale mix podarený. Len škoda, že hra si neudržala ten komický nadhľad začiatku Claptrap: I´m leaking. I´m leakiiiiing! There´s oil everywhere!!! a stala sa tak postupne stereotypnou. Tvorcovia sa to snažili dohnať variabilitou prostredia jaskyne s tými fialovými chrobákmi, továreň... a variáciami tých istých nepriateľov, čo sa im podľa mňa podarilo.

To, čo sa mi nepáčilo, boli checkpointy - koľko mne trvalo, kým som zistil že sa musím pohýnať v príbehu dopredu, aby som nachádzal nové chcekpointy a mohol saveovať, a pritom ja som si chcel vylepšovať postavičku tým, že som sa vracal na tie isté miesta, aby som nabral experience. A bolo to fakt otravné behať stále k chekpoint pointom, len aby som si uložil progres. Proste som záastanca klasického save/load systému na PC, konzolisti nech si saveujú týmto spôsobom, keď im to nevadí. Mne áno.

Dalšia vec, čo mi vadila, bol až smiešne rýchly respawn nepriateľov, častokrát sa mi stávalo, že som ešte len stihol "vyčistiť" jednu lokáciu a prišiel na koniec, a na začiatku už boli noví nepriatelia.

A posledná vec bola dĺžka celej hry - asi o tretinu by som ju skrátil. Rozhodne by som jednu z tých menších lokácií na konci The Rust Commons West/East spojil do jednej, to bolo zbytočne naťahované.
Nakoniec ešte to dobré - grafika a lá XIII a neočakávaný koniec :)

DLC - Zombie Island of Dr.Ned - tu sa vyhrali práve s tou absurdnosťou, dostalo ma už úvodné Intro, Outro detto, hranie zábava. Takto mala vypadať už pôvodná hra, u mňa tento DLC výrazne zdvihol hodnotenie

Mad Moxxis Underdome - pripadalo mi to ako singleplayerová náhražka multiplayeru - teda u mňa nula bodov. Ani som nedohral.

The Secret Amrory of General Knoxx - páčil sa mi - krátky, dynamický - 80 percent.

Claptrap´s New Robot Revoution - teším sa .)


Pro: Variabilita zbrani, vysinute obyvatelstvo Wastelandu, absurdnosť

Proti: dlzka, respawn nepriateľov, chekckpoint saving (nemám rád)

+12 +13 −1

XIII

  • PC 85
Príjemné prekvapenie.

Komixsová grafika, skvelý príbeh nie nepodobný Bourne Identity, žeby autori čerpali z toho istého knižného námetu?, na ktorom mi vadil jedine ten debilný koniec to be continued... a pokračovania sme sa nedočkali - to mala byť standalone hra, dokelu!!

Mal som problém rozbehnúť túto hru na Viste (Vistaaa, tra lalala lala...), aj po patchnutí sa u mňa prejavovali známe chyby, ktoré mali byť odstránené už s prvým patchom nedalo sa pokračovať v príbehu, tak som si savey na problémové lokácie musel sťahovať z netu a celkovo hra bežala tak trochu spomalene, čož mi nevadilo, pretože som sa aj tak väčšinu hry zakrádal.

Pro: komixsová graifka, podanie už tak zaujímavého príbehu (flashbacky...)

Proti: na nič vážne si nespomínam,problém bol v OS, nie v hre :)

+12

Alien Shooter

  • PC 10
Něco tak stereotypního a nudného jsem už dlouho nehrál, hra naprosto postrádá jakýkoliv smysluplný příběh či dokonce nápad a jediné o co ve hře jde je rubání neustále se respawnujících monster. Ono by to samo o sobě nebylo až tak špatné, kdyby to ničení potvor nebylo vyvedeno tak prasáckým způsobem.

Zpočátku hra vypadá docela zajímavě a dokonce jsem se u ní i docela bavil, ovšem po odehrání 2-3 misí přijde neuvěřitelný stereotyp, neboť hra všechny své trumfy vytasí právě ihned na začátku a už nezbývá nic, co by hráče překvapilo či ho nutilo hrát dál. Ve hře můžete sbírat peníze, za ty si po dokončení každé mise máte možnost nakoupit nějaké ty zbraně a vybavení. Zbraně jsou ovšem neuvěřitelně nevyvážené, čili pokud si brzy nenakoupíte ty nejsilnější, v pozdější fázi hry si neškrtnete. Silnější zbraně jsou zbytečně overpowered, čili jednou "dobře mířenou" střelou odstraníte celé hejno potvor, no vlastně při tom ani příliš mířit nemusíte, neboť všechny silnější zbraně mají plošný účinek. Tomu všemu nasadí korunu neustále se opakující prostředí (během celé hry není jediná změna) a respawnování potvor (dokud nezničíte jejich "doupata"). Naštěstí je k dispozici ještě jakýsi "survival" mód, kde budete vhozeni do "arény" a vaším úkolem bude přežít co nejdéle, ovšem i tohle je zábava maximálně na pár minut.

Grafika je taktéž na velmi nízké úrovni a zvuky též nijak neokouzlí. Ovšem tohle mi na té hře vadilo nejméně.

Za mě tedy palec dolu, asi to nebude můj šálek čaje. Osobně bych spíše doporučil kvalitnější, rozmanitější a klidnější Shadowgrounds, který alespoň obsahuje nějaký ten příběh a atmosféru.

Pro: Zpočátku vcelku i zábavné

Proti: Stereotyp, po odehrání prvních misí přichází neuvěřitelná nuda, nevyváženost zbraní.

+12

Total Immersion Racing

  • PC 45
Hru jsem asi před rokem ze dvou důvodů: tím prvním bya více než příznivá cena, tím druhým pak to že trpím nedostatkem závodních her. Od hry jsem sice moc neočekával ale tohle byla od vývojářů vážně podpásovka. Hned po spuštění na mě čekala volba vozu, jejich zpracování nebezpečně pokulhávalo ačkoli nešlo vůbec o špatné mašiny. Samotná auta byla vlastně to nejlepší co tento téměř budgetový titul obsahuje. Závod jsou jednotvárné, tratě krutě bez jakékoli známky nápadu a jízdní model je jednoduše příšerný. Jediným realistickým faktorem v této hře je spomalení vozu mimo trať, což je zrovna věc bez které bych se při závodech obešel. Jízda na čas je neskutečně nudná ale jízda proti soupeři (který má inteligenci čtyřletého dítěte) není zvládnuta o nic lépe.

Pro: Cena

Proti: grafika,hratelnost

+12

BioShock 2

  • PC 80
Čekání na první Bioshock bylo doprovázeno nebývalým nadšením s každým dalším screenshotem a zprávou. Ta hra mě přitahovala..Její první zahrání pochopitelně v tomto sledu předcházejících zkušeností, bylo nadmíru zábavné. Bioshock bavil svou atmosférou, vynikající neotřelou myšlenkou a designovým zpracováním. Bavil mě však pouze do poloviny, kdy mě začala vlezle nahlodávat myšlenka, že je to sakra pořád trochu dokola, že nové nápady snad zůstaly zatopené za zavřenými dveřmi kapitoly zvané "čtvrtina hry", a že slavný Bioshock v zásadě vaří pouze z relativně slušného příběhu..Dohrání tak bylo spíš usilovnou setrvačnou snahou a závěrečný dojem byl logicky rozporuplným. I tak na Bioshock ale vzpomínám v dobrém, především kvůli jeho fantastickému námětu a díky kulisám a zvuku i dobře podchycené atmosféře.

Čekání na Bioshock 2, již tak intenzivní nebylo. Jakoby mě zkušenost s jedničkou natolik zasytila, že screeny nápadně podobné prvnímu dílu mi jednoduše ke stejně heroickému očekávání již nestačí. Bioshock 2 vypadal jako datadisk, opět preview zprávy k námětem-zajímavé hře, jenže v zásadě naprosto identicky, beze změn a s vábničkou již ne samotného v prvním díle ještě originálního prostředí, ale pouhého protivníka v něm - big sister. Tak nějak jsem hru přecházel a dopřál si z ní pouze dva trailery, začal jsem se těšit až po odsunutí termínu vydání, kvůli vylepšení hry, což takříkajíc zapláclo tu podivnou pachuť potencionální touhy autorů, vytřískat z nás akorát peníze za nastavovanou kaši. Bioshock 2 jsem si nakonec ochotně koupil velmi krátce po jeho vydání a velmi brzy jsem ho i rozehrál.

A dnes je po všem. Bioshock 2 byl pokořen, zbyly pouze dojmy..Nechci se zabírat popisem hry, popisem příběhu a možností, chci zmínit pouze dva dojmy, které převládají po dohrání a z nichž jeden, o něco více. Rapture je především skutečně působivé město s omračující atmosférou podmořského svéta, ve kterém se to bohužel celé trochu zvrtlo a z utopické idilky se stalo zrůdné peklo a teror. Z tohoto atmosférického dojmu těžil podle mého především první díl a nejinak je tomu i zde. Je nám předkládána stejná nezapomenutelná atmosféra, doslova druhý výlet do světa, jenž by měl být zapsán v herní historii zlatým písmem. Bioshock 2 je koktejlem zážitku v koncepci a přitom kvalitní akcí a s dobrým příběhem. A to mu nikdo nesebere.

Druhá strana mince však vypovídá tak trošku hnidopišstvím a postupně vratkým balancem mezi odpovídajícímu naplnění geniální koncepce nebo pouze pro hráče - rádoby iluzí v naplnění:-). Ač Bioshock 2 předkládá sic v opotřebovanější grafice zajímavé scény zajímavého stylu se zajímavou hudbou, nějak mám po dohrání silný pocit, že Bioshock 2 svůj koncept naplńuje pouze těmito prvky a na každém kroku přítomnými páskami, které opakovaným přehráváním vypráví příběh. Kde je však potom větší hloubka, větší nápaditost misí, větší interaktivita, větší prokreslení postav..Jakoby pod slupkou onoho uvěření, zbyla nakonec opravdu spíše ta iluze. Jakoby zbyl fakt, že Bioshock 2 stejně jako první díl, je znovu pouhou mechanickou lineární stereotypní střílečkou, která tu byla k vidění tisíckrát a kde, musím říct vážně hořce, pocit nad neustálým prostým střílením a sbíráním pásek nakonec převládá nad tou fantastickou doměnkou, kde že to vlastně hraji..

A právě takto se nakonec ohlížím na druhý díl Bioshocku, jenž sice oproti prvnímu dílu usiluje o několik nových zajímavých prvků v samotném hraní, ale předkládá je v celé délce hry opět stereotypně a opět neměnně, což je podruhé, v mém případě příliš okaté. A je to škoda. Představa, že by něco podobného udělal tvůrce Half-Life, že by on měl k dispozici koncept světa Bioshocku, myslím, že by z něho dokázal vytěžit daleko víc a dal by světu to, co si Bioshock žádá...Větší hloubku, nelinearitu a silnější prožitek ze scény obsahem v samotném hraní..

Pro: neotřelý a působivý koncept hry

Proti: využitý jen dobrým příběhem, ale nikoli odpovídajícím hraním

+12 +14 −2

Tom Clancy's Splinter Cell: Pandora Tomorrow

  • PC 95
Ku druhému dielu slávnej stealth akčnej série som pristupoval trocha skepticky, pretože prvý diel nasadil latku dosť vysoko.

Hrateľnosť:
Obavy sa rozplynuli po úvodnej misii, ktorá bola akousi predzvesťou toho ako sa hra bude odvíjať.
Keďže ide o stealh akciu, ku slovu sa tu dostáva tichý, nepozorovaný a starostlivo naplánovaný postup. AI je na dosť vysokej úrovni, takže prejsť niektoré úseky bez toho aby si Vás stráže všimli mi dalo neraz zabrať.

Technické spracovanie:
Na technickom spracovaní si autori dali dosť záležať, bohužiaľ sa im nepodarilo vychytať všetky muchy, ktoré ale nekazia celkový zážitok z hry.
Musím tu pochváliť aj dabing, ktorý je podľa mňa perfektný a nemalú zásluhu na tom majú aj herci Michael Ironside (alias Sam Fisher) a Dennis Haysbert (alias Irving Lambert).

Verdikt:
Splinter Cell: Pandora Tomorrow je vynikajúca, aj keď nie dokonalá stealth akcia, ktorú občas znepríjemňujú menšie technické nedokonalosti. To však nebráni tomu, aby z nej nemohol byť dôstojný nástupca prvého dielu, ktorý podľa mňa v niektorých oblastiach aj prekonáva.

Pro: atmosféra, príbeh, grafika, ozvučenie,

Proti: bugy, miestami vyššia obtiažnosť

+12

Originál

  • PC 10
Freeware mě nikdy moc nebral, to musím přiznat hned na začátku, možná to je i tím, že jsem si vždycky vybral nějaký hodně špatný kousek. Tradici neporušila ani tahle záležitost, na které je originální maximálně tak ten název. Pár fotek a textu, k tomu pár čachrů a kombinací s předměty. Tohle má s adventurou společného asi tolik, jako teplá voda s čajem. Naštěstí trvá dohrání jen pár minut a není nutné používat mozek :)

Pro: Nic :)

Proti: Všechno :)

+12

Anno 1404: Venice

  • PC 80
Na budovatelské strategie moc nejsem (ne že by mě nebavily, ale většinou jsou na mě v pozdějších fázích hry už příliš těžké), ale poté, co jsem dohrál a výtečně se bavil u originální hry, byl pro mě datadisk jasnou volbou.

První věc, které mě zamrzela, byla absence příběhové kampaně, obvykle totiž ve strategiích hraji jen tu, protože samostatné scénáře mě moc neberou. Ale co, řekl jsem si, jednou ty scénáře zkusím. Naštěstí nejsou náhodně vygenerované a každý z nich obsahuje tu lepší tu horší nosný "příběh".

První scénáře slouží spíše jako tutoriály k představení nových herních prvků (špióni, převzetí města ekonomickou cestou atp). Do hry také přibyl benátský velvyslanec, který poskytuje nové zboží a vylepšení k nákupu.

Co mě také zamrzelo, je, že celkový počet vylepšení hry není tak velký, očekával bych nějaké větší zásahy, případně další vývojový stupeň civilizace. Navzdory tomu jsem se u hry, respektive tedy jejích scénářů, výtečně bavil, a jejich dohrání mi zabralo dle infa ve hře cca 55 hodin čistého času, přičemž z toho mi poslední scénář zabral necelých 19 hodin. K němu také následuje moje poslední výtka, nebo spíše poznámka, myslím si, že ho mohli autoři trochu zkrátit (tedy zlehčit), ono mít na konci scénáře 6,5 milionu zlata je pěkné, ale rychlost obchodu či počet obchodních lodí spojenců (na nichž je poslední scénář prakticky založen) to nijak nezvýší.

Pro: stále stejně (a možná i ještě trochu více) zábavné jako původní hra

Proti: žádná příběhová kampaň, poslední scénář obskurně zdlouhavý, malý počet vylepšení

+12

Golden Axe

  • PC 85
Tuhle hru jsem kdysi dávno paříval na mém prvním DOSovském PC. Paříval jsem ji takovým způsobem, že až to odnesla klávesnice.

Je to klasická 2D automatová mlátička, navíc celkem krátká. Hudba byla skvělá, zvuky jen slušné, pamatuju si ty protivné skřeky umírajících nepřátel :). Na výběr ze tří postav: válečník, amazonka a trpaslík. Hrál jsem převážně za trpaslíka, protože mi to přišlo za něj nejlehčí. Taky vám lezly na nervy ty cápkové na dracích? Občas to bylo pěkně o nervy. Ale stálo to za to.

Pro: hratelnost, hudba, 3 postavy, délka odpovídá obtížnosti

Proti: nevýrazné zvuky, nebezpečí pro klávesnici, obtížné

+12

Rumble Box

  • PC 95
Už vás nebaví odpovídat na pozdrav pozdravem? Už vás někdy napadlo odpovědět na pozdrav pěstí? Máte sousedku, která je natolik netolerantní, že tluče ve tři ráno do stropu jen proto, že vám se tak hrozně zalíbila skladba v repráku, tak jste si ji museli dát na max? Řešení je zcela jednoduché. Zapněte si Rumble box. Chvilková úleva od emocí, těch mrch, které se snaží pozdrav i se sousedkou změnit v něco, co už je tak akorát zralé k pohřbení.
Nejedná se o oddychovku. Jedná se o hru, která by se měla instalovat člověku místo psychoanalýzy. V psychoanalýze vám stejně nakladou do hlavy, že za všechno můžou vaši narušení rodiče, kteří, když už vás rovnou neznásilnili, tak se o to ve vlastní hlavě aspoň pokusili. O kolik je lepší někomu rozbít hubu. Společensky uznávané násilí ve formě - rozkopu ti kostičky. Kdo nezatoužil po tom, nějakému dítěti rozkopat stavebnici z kostiček, nežil. Po instalaci Rumble boxu žít konečně začne. Hra pro skryté násliníčky. S jakým požitkem jsem se sápal po mrtvých ostatcích na okraj krabice, abych se dostal do dalšího kola. Dal bych i sto procent, kdyby byl bojový systém propracovanější.
+12