Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Mafia II

  • PC 85
V roce 2010 jsme měli všichni fanouškové včetně mě, velikánskou radost z toho, že vychází Mafia II.
Pro mě to byl neskutečný zážitek, a byl jsem velice rád, že jsme se posunuli o deset let dopředu přesněji do padesátých let, kde to všechnož ije rock&rollem a život je mnohme veselejší ve společnosti dvou "bab".
Příběh byl velice zajímavý a zábavný a dabing také nezklamal, byl o trošku horší než první díl, ale fanoušek to rád překousnul.

Na druhou stranu je prvda v tom, že rád se vrátím k prvnímu dílu a dokáži ho hrát několikrát dokola. Zde byl hned po vydání kámen úrazu volná jízda, která musela být přidána až patchem. 85% dávám proto, že radši se vrátím k prvnímu dílu a bude se mi hrát lépe než ten druhý. Kdo ví, třeba třetí díl všechny překvapí (Doufám v přelom 60-70. let).

Pro: 50. léta, barevnější okolí a živější atmosféra.

Proti: Volná jízda, kratší příběh.

+12 +13 −1

Journal

  • PC 45
Mám pocit, že se tyhle interaktivní omalovánky ani nesnaží. Přes několik jakoby fixkami namalovaných scén pobíhá holčička, která má být teenager, ale přitom nevysvětlitelně sahá své matce jen po pás. S každou postavou musíte promluvit a připravit se na čtení jejích dlouhých a velmi nerealistických replik - například všichni dospělí jsou neuvěřitelně chápaví a rozumní - které jsou navíc napsané tím otravným ručně psaným fontem, který se špatně čte. Sbíráte totiž stránky holčiččina deníku za účelem odhalení toho, proč vás odpovědi, které máte na výběr, nutí se ke všem chovat tak hnusně. Prvotní idea neprozrazení hráči toho, co holčičku nejvíc trápí, byla možná dobrá, to oceňuji, ale její realizace se dle mého příliš nezdařila. Intermezza s cirkusem navíc nedávají příliš smysl (tedy mimo jejich odkaz na pointu příběhu).

Pro: několik desítek minut vás hra drží, protože jste zvědaví, co se děje

Proti: nezaujalo mě to, že je nějaký příběh hrozně tragický ještě neznamená, že je dobrý

+12

Rig'n'Roll

  • PC 60
Nebudu tvrdit, že jsem tu hru dohrál. Ale po nějakých 150 hodinách hraní si myslím, že dokážu hru objektivně zhodnotit. Čím začít.
Hratelnost bych rozdělil na dvě části. Co se týká ježdění, tak je to hrůza. Pokud jedete jenom dopředu, tak je to dobrý, ale běda, když chcete zacouvat. Návěs se zlomí, zajede někam naprosto neočekávaně a už houkají policajti. Pak mimo silnici - to se auto chová, jako kdyby jelo po ledu. Neovladatelný. Na rovných úsecích čtyřproudých dálnic skoro nepotkáte živáčka, ale jak se přiblížíte do oblasti se zatáčkama, začne se to kolem vás hemžit autama a stačí nějaký jenom lehounce škrábnout a ani ne vaší vinou a už jsou tu zas a platíte. Animace, jak vás zastaví poldové jsou dvě, ale většinou se opakuje jenom ta jedna s mířícím policajtem a zatčením. Jako by vás po celé Kalifornii honili pořád ti dva stejní :-).
Druhá část je manažerská a ta je v pohodě. Najímáte řidiče, kupujete jim trucky a oni pak jezdí a vydělávají. Je dobré jim čas od času zvýšit plat. Akorát je škoda, že se s nimi nemůžete nikde setkat a popovídat si :-(.
Autoři se snažili do hry přidat jakýsi příběh, ale ten stejně neustále sklouzává k ježdění a ježdění a ježdění. Ale trochu oživení to je.
Grafická stránka hry na svou dobu sice neurazí, ale na druhou stranu si autoři nedali moc práce s okolním světem. Města jsou mrtvá a okolo vás se pohybuje jen pár stále stejných aut..
Zvuky mi docela sedly, hlavně se mi líbila možnost pustit si rádio a vybrat si kanál dle momentální nálady. Zvuky aut ucházející.
Kamion se ovládá buď při pohledu zevnitř nebo za autem a tam to trochu skřípe s nastavením kamery.
No a pak ty bugy. Jedete po mostě a návěs se zničeho nic propadne na spodí silnici a už není návratu zpět. Cože???
Takže jak říkám, na nějakou dobu mě to zabavilo, ale předpokládám, že pro úplné dohrání bych potřeboval ještě tak dvojnásobnou dobu hraní a to do téhle hry už investovat nechci.

Pro: modely kamionů, manažerské funkce, rozsáhlý svět s různorodými městy podle skutečných předloh

Proti: chyby v grafice, couvání, policajti, opravny a vůbec všechno, co se opakuje pořád dokola.

+12

Polda, aneb s poctivostí nejdřív pojdeš

  • PC 80
Aneb s poctivostí nejdřív pojdeš. Tento dovětek ke hře se mi velice zalíbil, a potvrzuje to i dnešní realitu.
Když jsem poprvé dostal tuto hru do ruky jako malý, zaujala mě na tehdejší dobu barevná grafika a hlavně český dabing. Co se týče hratelnosti, tak chvilkama jsem i tápal a opravdu se přiznám, že sem tam jsem použil návod. Někdy bylo opravdu obtížné udělat nějaký úkol, abych mohl pokračovat dál ve hře. (ano vím ukamenujte mě, je to podvod nějvětšího kalibru).
Hudba je celkem chytlavá, ale co se týče návykovosti, to opravdu není tak veselá stránka.
V této hře se mi líbí prvky českého humoru a její dvojsmysly, a koukat na dva sedící "sígry ve výslužbě" byla také sranda.

Já za mě dávám 80% a těch dvacet ubírám jen díky tomu, že to mohlo být možná o trošku delší, a víc chytlavější. Jinak se hra celkem povedla.

Pro: Hudba, český humor, povedený český dabing.

Proti: Krátkost, nechytlavost.

+12 +13 −1

Skullgirls

  • PC 60
Skullgirls jsem hrál pouze několik hodin. Má sice své dobré momenty, ale na trhu jsou momentálně daleko lepší bojovky. Koment tedy shrnu pouze do několika bodů.

Postavy - Na výběr je pouze několik postav. Ačkoliv tvůrci projevili značnou míru kreativity, žádná mě příliš nezaujala. Pokud máte rádi ujeté postavy, že ty z her jako SSF4 a Mortal Kombat proti nim vypadají jako normální lidi, tak se vám mohou líbit.

Komba – Prakticky to samé co lze najít například v SSF4, jen jich je méně a nevypadají tak pěkně. Pokud se naučíte tedy naklikávat komba v SSF4, umíte je i ve Skullgirls. Zde však musím zmínit asi největší pozitivum a tím je tutoriál. Ten je zde velice pěkně zpracovaný a provede vás od nejlehčích úderů až po ta nejtěžší komba a útočné sekvence.

Příběh – Jak již je v bojovkách zvykem, každá postava má nějaký menší příběh, který vysvětluje její motivace. Nejedná se však o nic co by mě zaujalo. Na bojovku s pořádným příběhem holt musím čekat dál.

Souboje – Při soubojích mě celkem zaujala možnost hrát až se třemi postavami v jednom boji. Princip je založený na tom, že Vaše postava se může během boje rychle prohodit s další. S jednou tedy můžete kombo započít a s druhou ho ukončit. Pěkné, ale malý počet herních postav dost omezuje celkový potenciál mísení komb.


Verdikt – Další z řady bojovek, které jsou pro mě spíše ztráta času. Když už si po nějaké době chci nějakou zahrát, proč rovnou nejít do jedné z těch nejlepších s více komby a charaktery, kteří nevypadají jako miš maš ve stylu frankensteina. Jediná cílová skupina, které bych Skullgirls doporučil, jsou naprostí začátečníci v žánru bojových her. Díky kvalitně zpracovanému tutoriálu se rychle naučíte co a jak a časem můžete postoupit ke komplexnějším bojovkám.

Pro: Tutorial, hra se třemi postavami v jediném souboji.

Proti: Příliš podobné všem ostatním bojovkám, ničím nevyniká.

+12

Plants vs. Zombies

  • PC 80
Pařil jsem Androidovskou verzi. Je to ideální gamesa do autobusu. Taktická, vtipně animovaná, zombí "sekačka" :D
Zajímavé momenty jsou vždy když poprvé vidíte nový typ zombie. Na jednu stranu cítíte strach na druhou zase čekáte co ta nová svi*e vymyslí nového.
V jednoduchosti je krása, tady to platí na 100 % ale fakticky každý delší překombinování by jenom uškodilo hratelnosti.

Pro: kreativní animace, vtipné a aj vtipná hudba

Proti: nic

+12 +13 −1

Wing Commander III: Heart of the Tiger

  • PC 70
Jak už je mým zvykem tak i tento díl WC zrecenzuji a podělím se o své dojmy. Na začátek menší info. Zatímco mezi WC1 a WC2 uběhl pouhý rok ( WC1-1990, WC2-1991 ) tak WC3 vyšel podstatně později ( 1994 ). Nicméně čekání na plnohodnotné pokračování bylo vyplněno spinoffem Wing Commander Privateer ( 1993 ) a Academy ( 1993, tato hra byla spíše nástroj na vytváření vlastních misí ). Čekání ale stálo za to, třetí díl přinesl mnohé změny jak po technické stránce tak i po stránce mechanismů a děje.

První co nejvíce zaujme je grafika v samotných misích a interaktivní filmové cutscény menzi nima. Interaktivní film byl sice mor 90 let a po zásluze zahynul ale zde je zpracován skvěle. Herecké obsazení je výborné, nejvíce udeří do očí účast Marka Hamilla jež ztvárnil roli hlavního hrdiny. Obsazení je tedy parádní ale jak je to s hereckýmy výkony? Naštěstí se katastrofa nekoná a všichni zůčastnění hrají parádně a rozhodně vám nebude připadat že sledujete filmečky pro hru. Herci si natáčení evidentně užívaly ( jak je poznat z bonusu z natáčení, lze najít na youtube ) a na place byla pohoda která se přenesla i do výsledného produktu. To by jsme měly cutscény ale co samotná grafika v misích? Je parádní, na to že jsme v roce 1994 se jedná o špičku grafiky která tehdy byla možná. Ostatně WC vždy posouval limity grafických možností. Ačkoli tedy grafiku chválím mám k ní jeden osobní dodatek nebo spíše výtku. WC znova předběhl dobu na poli grafického zpracování, bohužel se tak sice posunul vpřed ale tím se dostal někde do druhé půle 90 let. A pamětníci jistě vědí jak na nás po boomu 3D všude skákala hranatá a docela šeredná grafika. Může to znít jako rozpor ale jde prostě o to že WC3 se dostal do fáze kdy 3D a celková úroveň zpracování se jednoznačně posunuly vpřed ale zároveň ještě tehdy vývojáři neuměli zpracovat grafiku pěkně. Jedná se tedy o rané 3D modely které jsou samá hrana a osten. To se bohužel nepěkně promítá do designu kočičáckých velkých lodí. Nejde jen o to že jsou hranaté a špičaté ale celkový jejich vzhled působí strašně neprakticky a vůbec bych ho neoznačil za funkčí. Křižníky a další lodě vypadají jako by je navrhoval šílenec a docela rád bych viděl jak by někdo s takovou lodí v případě nouze přistával na pevném povrchu, nedejbože s něčím takovým vletět do atmosféry. A když už jsme u těch koček mám k nim další výtku. Jejich masky v hraných sekvencích se bohužel vůbec nepovedly, v předchozích dílech to byly zkrátka velké šelmy ( lvi, tygři...), tady ale vypadají jako by jejich čumák narazil plnou rychlostí do pevné zdi a staly se znich odpudivý gremlini. Bohužel kdykoli se nějáký Kilrathi začne hýbat je to katastrofa a působí to směšně.

Od grafiky se přesuňme k technické stránce. Zde nemám co vytknout, žádné bugy jsem nezaznamenal, hra běží pěkně stabilně. Jen dodatek že kvalita hraných sekvencí odpovídá roku 1994, nemůžete tedy čekat DVD obraz, své bohužel dělá i nesprávné osvětlení a mnohé scény se nepochopitelně utápějí ve tmě, nicméně nejde o nic fatálního. Kde ovšem mám co vytknout je ovládání pro klávesnici + myš. Je otřesné a téměř se tak nedá hrát, citlivost je naprosto tragická a zapomeňte na nějáké jemné pohyby. Jindy zase je citlivost příliš velká a stíhačka se otáčí příliš rychle. Jindy pokud se pokusíte jemně zkorigovat např. zaměřovač doprava tak se pohnete opačným směrem. Díky těmto věcem je kumšt vůbec něco trefit. A to jsem ještě nezmínil že pokud chcete zasáhnout nepřítele musíte se přesně trefovat do zeleného ukazatele který vám ukazuje kde máte pálit pro zásah. A jak jsem řekl přesnost zde neexistuje takže většinou střílíte jako blázni doufajíce že něco trefíte... Pokud máte joystick jste za vodou, já ho neměl a tak jsem trpěl. Toto je jeden z největších neduhů WC3.

Štěstí ovšem je že zde můžete nastavit obtížnost. Vývojáři se rozhodli vyhovět všem a tak zde máte na výběr mezi 6 stupni obtížnosti. Už na 3 stupni ( zde pojmenován ACE ) se slušně zapotíte a hra to do vás pere horem spodem. Nemusím doufám dodávat že s ovldádáním K+M se jedná o pekelnou kombinaci. Já to vydržel do půlky a pak stáhnul ocas a snížil na druhý stupínek. Musím říct že ve WC3 je pro mě zatím díl ve kterém stojíte proti nejvíce nepřátelům. Kde jsou časy WC1 a datadisku Secret Mission 1? Tady se na vás valí obludné množství stíhačů klidně v 7 vlnách. Občas jsem si říkal co dělám špatně a že se jedná o nekonečný proud nepřátel ale ono ne! Je jich jenom zatraceně hodně. Nemusím říkat že jste nejen přečísleni ale taktéž většinou stojíte proti mnohem silnějším stíhačkám. Jinak pokud jste zvyklí na rozvržení ovládání z WC1 a 2 tak zde moc změn nenajdete, pár sice ano ale jsou naprosto minimální a okamžitě se zorientujete.

Příběh byl vždy silnou zbraní WC a zde nasazuje opravdu velký kalibr. Díky velmi dobrým hereckým výkonům si vás brzo WC3 získá. Opět hrajeme za starého dobrého Blaira který je ve zdejší válce už pěknou řádku let. Jako vždy i teď musíme zachránit Konfederaci zadek, nyní více než kdy dříve neboť lidstvo stojí před fatální porážkou a mnoho možností už mu nezbývá. Atmosféra je tedy opět skvělá a space opera je to jako vyšitá, znovu zde bude několik příběhových rovin a několik zvratů které můžete ovlivnit. Jak už jsme u této série zvyklí máme zde nelinearní kampaň, nyní ovšem můžete na některých místech ovlivňovat to co Blair řekne. Jedná se o dvě dialogové možnosti které mají dopad buď na příběh nebo na samotné kolegy. Parťáci jsou opět skvělí a značnou část z nich si oblíbíte. Ovšem pozor pokud někoho v rozhovoru naštvete tak nečekejte že vás bude zbožňovat a na misi pak neochtně plní vaše rozkazy a je celkově méně obětavý vám chránit zadek. A jako vždy ani zde nemůže chybět Maniac ,navíc nyní z masa a krve, který má několik skvělých hlášek a je to snad ještě větší trotl než minule. :)

AI je na velmi dobré úrovni a stejně jako ve druhém díle i zde nepřátelé velmi schopní a snaží se vás dostat do křížové palby atd. Vaši přátelé pokud jste s nima zadobře jsou taktéž velmi schopní a nezřídka sundají značné množství lodí. Příkazy vašim wingmanům zůstaly nezměněny ale podle mě jsou dostačující.

Takže tohle je WC3 je super a boží ale taky frustrující. Příběh zde jede na plné obrátky a jelikož se jedná o závěr trilogie tak je jaksepatří epický. Všemu napomáhají hrané scény a dobří herci kteří bohužel nejsou vůbec podobní svým zobrazením z předchozích dílů. O Kilrathi se radši zmiňovat detailněji nebudu protože je to zklamání. Bohužel moje hodnocení je silně sraženo špatným ovádáním které sice nebylo ani minule pohodové ale při troše laborování s citlivostí myši to bylo v pohodě. Zde bohužel můžete laborovat jak chcete ale ničeho nedocílíte.... Nezmínil jsem se o hudbě a ozvučení které tam sice je ale abych upřímně řekl tak z hudby mi neutkvělo v hlavě nic na rozdíl od předchozích dílů. Ze zvuků naopak utkvěl výtah který vám brzo bude lézt na mozek. Některé hrané scénky se totiž opakují a jsou stejné ale díky bohu za tlačítko Esc které vás z toho vysvobodí.

Pro: příběh a celková epičnost, herci a hrané cutscény, grafika, nastavitelná obtížnost, možnost volby v rozhovorech a činech, kolegové a posádka lodi, Maniac, AI

Proti: ovládání, v některých scénách špatné nasvícení, Kilrathi a jejich vzhled, poněkud směšný design bitevních lodí, raná 3D grafika

+12

The Witcher 2: Assassins of Kings

  • PC 90
Zaklínač 2 byla jedna z nejočekávanějších her, pro mě zároveň i jedna z nejobávanějších. Hned na začátek řeknu popravdě, že jsem se hned nevrhl k počítači a neprojel ji jedním dechem.

Dlouhou dobu jsem sledoval každou novinku, která se k této hře objevila a postupem času mě tyto novinky začínaly děsit. Byl tam ten starý známý zaklínač, bylo tam pěkné prostředí ale bojové prvky, systém kostek... - to vše na mě působilo odpudivě a cize.

Úvod a novinky
Nakonec nám ale začátek uvádí docela slibnou hru. Na bojový systém si lze docela zvyknout a fyzika v kombinaci s dorážecimi filmečky, je velice vítaná. To co ale napáchá neplechu, to je ovládání. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si zvykl na přepínání znamení a mečů. stále jsem totiž mačkal na stejná tlačítka jako v jedničce.

Systém rozhovorů mi přišel také dosti sympatický, zvláště když do nich tvůrci zakomponovali i znamení. To co ale tento systém absolutně zazdívá je přehlednost. Hráč sice ví, co zaklínač asi řekne, když klikne na jednu možnost, ale absolutně nemůže tušit většinu následků. V tom mě docela naštvalo, že při výslechu úplně na začátku, jsem přeskočil půlku prologu Stačí označit jako první - Před klášterem jsme se rozdělili.

Přechod na jiné pohledy - izometrický... - mě také docela štvaly, protože jsem ve chvíli ztratil přehled o situaci, špatně klikl na tlačítko a místo útěku jsem se vrátil k nepříteli.
Další novinky - používání válečných strojů, zaměřování.... - to je všechno fajn ale pro lepší první dojem, bych uvítal kdyby všechny tyto věci byly dovysvětlené a ukázané ve férovém tutorialu Při střelbě z balisty a zaměřování dalekohledem, člověk nemá páru jak jej správně namířit, respektive míří do středu, což je špatně.

Hra se nám rozjíždí, je čas zabíjet.i
Dále hra jede ve velice slibném tempu, kdy sice naštve sem tam nějaký bug ale to hráč velkoryse odpustí. Možnosti volby jsou také velice příjemné, jenom mě trochu zarazilo, že opravdu klíčové jsou pouze dvě z nich (Od fráze - "Na konci se svět zaklínače může nacházet v 16 ti odlišných verzí." jsem čekal trochu více, než tu bylo naservírováno.)

Ze začátku mě opět zarazily všechny novoty, jako styl plnění zakázek. Člověk rozsekával jednoho nekkera za druhým ale až po chvíli si uvědomil, že na to musí jít jinak.
Konečně ale dostávají svoje místo elixíry, které jsou tentokrát důležité už na nižších obtížnostech.

Inventář, to je však šílenost. Filtry se sice snaží o přehlednost ale i tak zabere hledání spoustu času, zvláště pokud se těmi krámy probíráte a řešíte co vyhodit. Přehlednost a jednoduchost jedničky, je ta tam.

Shrnul bych to asi takto - "Zaklínač dvojka" nám přináší požitek, který se velice hodně podobá Sapkowského tvorbě. Svět a i celá hra jsou mnohem nebezpečnější a drsnější. Grafická stránka je také prim, i když se mi více líbilo zpracování jedničky. Po první kapitole si hráč konečně zvykne na všechny novinky a herní prvky, najednou se mu otevře komplexnost a zdařilost celého herního světa. I přes všechny svoje plusy však tento svět disponuje malým množstvím vedlejších úkolů a celkové tolik netáhne k vedlejším liniím, jako předchozí díl. Alespoň tolik nevykrádá Zaklínačskou ságu.

Hra je sice krátká ale zároveň i drsná a epická. Hlavní je to, že pokud si na ní zvyknete, nuda nepřichází v úvahu.
90% škoda jen, že nevytvořili český dabing

Pro: Plno akce, epických okamžiků. Bojový systém. Volby.....

Proti: Příběh je krátký, místy né tolik intenzivní. Absence řádného tutoriálu, který by objasnil všechny prvky.

+12

Pressure: Get Away or Get Washed

  • PC 65
Pressure pro mě představovalo celkem jednorázovou záležitost. Patří k těm hrám, které zapnete, během několika hodin dohrajete a ačkoliv vás hra bavila, tak nepředpokládáte, že to někdy vůbec dáte znovu. Proč? Protože je to hra jako každá druhá. Jediné co mě ke hře přivedlo, bylo ono steam punkové provedení, které patří k těm poněkud originálnějším v závodních hrách. Zbylé mechanismy, jakými je například vylepšování svého auta, jsou však identické se stovkami dalších nízkorozpočtových závodních her. Ačkoliv náznak příběhu zajisté oceňuji, opět se jedná o intro na začátku a outro na konci co příběh tvoří.

Samotné závody však probíhají velice plynule a bugina se dobře ovládá. Zajímavým prvkem je nutnost sbírání páry z okolních vozidel tím, že je buďto vytlačíte ze silnice nebo sestřelíte některou zbraní.

Ve výsledku se nejedná o hru, kterou bych mohl vyloženě doporučit. Pokud jí ale třeba vezmete za euro na steamu ve slevě, tak se jedná o zajímavou záležitost, která vás jistě na pár hodin zabaví.

Pro: Steam punkové provedení.

+12

Just Cause 2

  • PC 85
Tak dohráno. Jsem v režimu žoldák.

Co jsem si tu tak četl některé komentáře, hře je vyčítána hudba a děj. Půjdu proti proudu, ale nejdříve popořádku.

Just Cause 2 jsem také nejdříve hrál nelegálně (to samé platí u hry Portal 2) a protože se mi zalíbily její možnosti, plus neoficiální, ale přesto funkční multiplayer, byl její kup jasnou volbou.

Tak především, hra je nádherně optimalizovaná a notebook, na kterým jsem ji hrál se nezahřál a že by k tomu měl důvod. Grafika tropického prostředí působí strhujícím dojmem a už jen dívat se na rozlehlá panoramata (vykreslovací vzdálenost je působivá) je zážitek, který doplňuje atmosféru celé hry.

Hlavní dějová linka se točí okolo politických velmocí, které by rády uplatnily svůj vliv na stát Panau. Vidět to jako scénář na papíře, není to nic co nenadchne, ani neurazí.

Just Cause 2 ale na to jde z jiné stránky. Tvůrci se řídili pravidlem "když nevíš, dej tam výbuch". Chaos, to je to slovo, které vás bude hrou neustále provázet. Mimo děj sklouznete do stereotypu. Je to pořád o tom samém, ale hlavní dějová linka nabízí originalitu, efektní záběry (moc se mi líbil filmařský styl, jako zoom, handycam...)
Nebudu zbytečně prozrazovat, na co lze ve hře narazit a byť je to šílené, je to zábavné a o to tvůrcům šlo. Dialogy nejsou prázdné, spolu s vizuální stránkou dokážou vytvořit i skeče, gagy. Možná jsou postavy trochu jamesbondovské (všichni velcí hrdinové - s klidem odhodí již odjištěný granát, v přestřelce si upijou brandy...), ale z tohoto klišé hra čerpá a nemá důvod se brát vážně. Člověk se tomu i zasměje, jaké ztřeštěné nápady má naše hlavní trojka. Něco jako Saints Row.

Dostávám se k hudbě, která podkresluje právě již řečený filmařský styl. Akční scéna - akční hudba, ticho před bouří - dramatická, klidná, ponurá hudba. Zkrátka si myslím, že hudba se povedla. Vždyť ve vypjatých situacích, kdy se dozvídáme překvapivou informaci hudba vždy zakončí "postupnou melodií" - přesně jako ve filmu, seriálu. A hlavně, neopakuje se.

Jistě, mohly ty postavy a ten děj být propracovanější, ale kdyby se klad důraz na příběh (který není k zahození) bylo by se čemu smát?) Myslím, že zbytečně hru nechtěli přeplácat.
Tak či tak, hra je to povedená.

Ale co mě docela šokuje... Jaktože v Zajímavostech není obrovský easter egg?
Pokud jste viděli a víte o čem je seriál Ztraceni / Lost, spusťte hru, otevřete mapu, označte si ten velký ostrov v levým horním rohu. Vypadá jako Sko. Vezměte letadlo a leťte. Následně prohledejte pláže po obvodu ostrova. To, že se začne stmívat a začne pršet je v pořádku. Jakmile se budete blížit k ostrovu, uvidíte před letadlem vlnění elektromagnetismu, které vyřadí vaše letadlo. (Jako v seriálu Ztraceni)
Napovím, že je to pláž, na levé straně ostrova, zhruba uprostřed. Vnější strana. A protože byste si to měli najít sami, jen řeknu, že na té pláži bude jistá instrukce.
No a během toho hledání se nelekněte. Něco si bude hledat vás.

Pro: Působivý herní svět, děj neztrácí na originalitě, soundtrack, principy hry

Proti: Po příběhu, nastane stereotypní hledání brašen, krabic..., chyběly mi tam pěstní souboje, když už tam byli ninjové,

+12

Dear Esther

  • PC 85
K tomuhle jen krátce.

Je to tzv. procházka růžovou zahradou. Nádherná hudba, atmosféra, a ta filosofie také nikomu neuškodí. Připomnělo mi to filmy Larse von Triera a jeho film Melancholia. Zpomalený děj, hudba, a také hlavní hrdina opravdu stojí za to.

Není to hra, jak si každý představuje, je to DÍLO!
Proto také není určena pro všechny hráče, tato hra má totiž hloubku.

85% Být to delší dostane to ode mě větší hodnocení.

Pro: Prostředí, hudba, filosofie.

Proti: Herní doba.

+12 +16 −4

Far Cry 4

  • PC 55
Far Cry 4 selhal v tom jediném, co bylo odlišné od třetího dílu - děj. Jasně, máme tu hlavního záporáka, který je podobný tomu z trojky a máme tu stejnou prezentaci děje, ale motivace hlavní postavy, vedlejší mise a celá podstata příběhu je TAK hloupá, že se mi tomu ani nechce věřit.

Nejdřív si odbudeme klady - gameplay je zábava. Bavilo mě jezdit, běhat po lesích, zabíjet zvířata (ačkoli mi jich většinou bylo líto), bavili mě medojedi, celá ta sranda kolem nich, bavilo mě vesměs všechno. Ale to se stalo časem stereotypní. Zejména, když je to copy paste z trojky. A to včetně zvuků. Bohužel není vylepšena AI, takže řidiči stále přejíždějí civilisty a na vaše auto neberou zřetel. Nevadí, hratelnost je pořád hodně zábavná.

Ale ten děj… už od samého začátku tu něco hapruje. Sedíte ve voze, někdo k vám mluví. Proč? Nevíte. Nevíte co je to za chlapa… aha, zařídil vám cestovní pussy, oukej, takže kámoš. Přiletí vrtulník, v něm hlavní záporák, který vás unese. A řekne vám, že miloval vaši matku. A řekne vám, abyste na něj počkali, dokud si něco nevyřídí. Pokud počkáte, tak se vrátí, odveze vás na pietní místo, ve kterém truchlí nad smrtí vaší nevlastní sestry, vy tam položíte urnu a jedete zpátky domů, do USA. A to je jedinej logickej závěr, kterej tahle hra má.

Jenomže takhle to není plnohodnotný herní zážitek, proto to rozehrajete znovu a pustíte se do naprosto stupidního a nepochopitelnýho odboje, ke kterému nemáte pražádný vztah. Neznáte ty lidi. Víte lautr prd o tom, kdo byl váš otec, vaše matka, kdo je ten uhlazenej týpek v růžovým saku, proti kterému tak všichni bojují. A aby toho nebylo málo, musíte spolupracovat s panbíčkářem a šílenou holkou. Jednoho z nich si můžete vybrat a já si vybral tu holku, páč je hezčí, ale ke konci jsem ji chtěl zabít - což jsem taky udělal. Můj konec tedy byl ten, že jsem nechal hlavního záporáka jít, zabil jsem tu holku i Sabala a Kyrat si tak nechal pro sebe. Ale proč?

Motivace bojovat za Zlatou stezku tu prostě chybí. Zase jednou jsem si připadal jak děvka pro všechno - běž tam, udělej tohle. Jen opravdu málo open world her to umí udělat tak, že si nepřipadáte jako podržtaška. A Far Cry 4 to rozhodně neumí. Naprosto mě drtily mise s americkým agentem, kde od začátku bylo jasné, že vám mete lži do tváře, ale naivní hlavní hrdina jim věří… naivní je slabé slovo, ten kluk je úplně blbej. Nechá sebou vláčet každým NPC, které pro něj má úkol a nejhorší na něm je, že i když má hlas, tak skoro nemluví. Takovej Jason Brody, to byl ukecanej kluk! A jak se hezky změnil z vychlastanýho floutka ve vraždící mašinu. Klišé, ale funkční.

Na konci Far Cry 4 vám záporák položí otázku, zda jste muž, který přišel pohřbít svou matku či zvíře, které zavraždilo stovky lidí cestou k němu. Ano, tuto otázku jsem si pokládal celou hru. Je fajn, že scénáristi brali tuhle skutečnost v potaz, ale tím veškerá chvála končí. A pochybuju o tom, že měli v úmyslu nás táhnout 40 hodin Kyratem jen proto, abychom se na konci dozvěděli, že jsme to celé nemuseli dělat.


Takže pro mě osobně příběh Far Cry 4 končí po 15 minutách a pokud si chci užít gameplay, sáhnu radši po trojce. Tam je aspoň poker.

Pro: grafika, atmosféra, gameplay, originální prostředí

Proti: děj, který zabíjí všechna pro

+12 +15 −3

Gemini Rue

  • PC 90
Velice povedená point n click adventura. Hlavním tahounem Gemini Rue je rozhodně skvělý příběh a temná atmosféra.

Hra neobsahuje velké množství adventurních prvků. Předmětů je ve hře poskrovnu stejně jako NPC postav. Kombinování předmětů v Gemini Rue prakticky neexistuje. Díky tomu byl průběh hry dost lineární, do návodu jsem se díval minimálně. Hráč vlastně postupně procházel lokaci za lokací a spíš řešil jenom drobné úkoly (odstřelit zámek na dveřích, posunout bednu atd.). Do hry byla vložená akční vložka v podobě přestřelek. Někomu to možná přišlo otravné a zbytečné, ale mě se celkem líbily, hlavně možnost koncentrování střelby a zabití nepřítele na jednu ránu headshotem.

Jak už jsem se zmínil, atmosféra hry byla velice temná. Ve městě např. neustále pršelo, což působí na hráče dost depresivně. Lokace v Center 7 mi přišli ještě depresivnější a děsivější.

Bohužel jsem ve hře narazil na několik nedostatků. Např. se mi několikrát stalo, že když jsem si chtěl promluvit s obchodníkem, tak se hlavní hrdina díval do temné uličky a stál aspoň 20 metrů od obchodníka a vykládal si s ním, jako by se mu díval do očí. Říkal jsem si, že to asi byla jenom náhoda, že se stalo něco takového, ale tento bug se opakoval několikrát. Samozřejmě chápu, že hru vytvářel jeden člověk a původně nebyla určena pro komerční použití, ale i tak. Dále jsem si všimnul, že v některých lokacích chybí dabing, hlavně při hraní za Deltu Six.

I přes všechny nedostatky, které jsem zmínil je Gemini Rue skvělá hra. Doporučil bych jí každému. Příběh nemusí být originální, ale jeho myšlenka je naprosto skvělá (“He only has who he is right now, and that’s all that matters.”).
+12

Resident Evil 6

  • PC 85
RE 6 se podařilo poplivat tak moc, až se zdá, že ta modrá oslizlá šestka je docela na místě. Zástupy hráčů vehementně tvrdí, že na RE 6 je špatně všechno od začátku do konce. Oblíbená hororová holt série změnila žánr, ale ponechala si název. V čem je ale hlavní kámen úrazu? Příliš sólistů, které potenciál Coopu nezaujme? Mnoho původních fanoušků RE, kteří opět čekali survival horor a jsou opět zklamaní, když ho zcela ‚nečekaně‘ nedostali? Nebo je ta všeobecná nálada způsobená recenzemi a hodnocením jakože odborníků aneb RE 6 je špatná hra, protože MY tvrdíme, že RE 6 je špatná hra? Ať je to jak chce, RE 6, přestože jde o akční lineární střílečku, mi nabídl neskutečných 40 hodin zábavy a za to mohu Capcomu vzkázat jen jedno – díky hoši!

Myslím, že nejlepší je k RE 6 přistoupit tak, že jste si koupili lístek na akční nářez a s colou a popcornem v ruce usedáte před plátno. Navíc k tomu ale dostanete klávesnici a myšku, případně ještě kolegu, a je vám řečeno, že je třeba hrdiny dostrkat k závěrečným titulkům. RE 6 je oddechovka, je to klasická klišodní akční oddechovka v níž se můžete usmívat nad roztodivnými zrůdičkami, v níž můžete kroutit hlavou nad nesmrtelností hrdinů, nad nelogickými kiksy v ději nebo můžete počítat výbuchy po desítkách. Především je třeba si říct – neberme to ani trošku vážně. Tohle je prostě Hollywoodský... pardon, Japonský blockbuster a to s dávkou filmovosti o jaké se nesnilo ani CoD. Myslím, že přistoupit k RE 6 jako k parodii zombie filmů anebo zkrátka tak, že Japonští tvůrci představují svoji, pro nás neobvyklou, fantazii, není zase tak od věci.

Protože RE 6 v řadě věcí zdárně kopíruje svého předchůdce, nebudu tu znovu přemítat nad inventářem, plejádou bonusů, prostým příběhem atd. Snad jen zmíním, že systém vylepšování zbraní mi v RE 5 seděl více než vylepšování skillů, neboť těch opravdu užitečných skillů je asi 5 a zbytek nemá smysl kupovat (rozhodně ne při první hře)

Co mě dost překvapilo byla náročnost ovládání, respektive množství akcí, které lze v terénu provádět. Z předchozího dílu známe střílení zpoza překážek, útoky na ochromené nepřátele, či akce 'parťáka', ale RE 6 jde mnohem dál. Před útoky nepřátel je možné uhýbat kotouly do stran anebo přejít do skluzu a pálit ze země. Na nepřátele platí kopance z výskoku, podrážení, řádka technik bojových umění, sražení nepřátel ze skály anebo třeba nacpání dynamitu do chřtánu zombie a sledování ohňostroje. Zvládat všechny tyhle srandičky je zprvu dost komplikované a navíc nejsou vyloženě zapotřebí (na nižší obtížnosti určitě ne), nicméně doporučuji si ovládání projít a naučit se ho - nakonec tyhle kousky krásně dokreslují filmové pojetí celé hry.

Příběh je puzzle o čtyřech dílcích. Jeden velký (ne obsahově) příběh je sledován z pohledu čtyř stran. Kampaně se prolínají, kolikrát se stane, že jednu úroveň si člověk zahraje dvakrát, pokaždé za jiné hrdiny. Spoustu animací člověk shlédne zase hned dvakrát, ale to je zkrátka daň za čtyři dílky puzzle, které hráč postupně vkládá do obrázku. Může se to zdát jako umělé natahování herní doby a to bohužel částečně je. Projít se po stejné lokaci za jinou postavu mě přišlo zajímavé, ale opakovat jeden a ten samý bossfight podruhé bylo spíše otravné. Veškeré dojmy a pojmy z příběhů závisejí na tom, v jakém pořadí budete dílky skládat. Možná, že existuje i lepší posloupnost než ta, kterou doporučují tvůrci, ale to ať si každý rozhodne sám. I když po vložení třech kousků puzzle je už jasně patrný finální obrázek a hráč si jej dovede domyslet, i ten poslední kousek perfektně zapadne a je radost jej do obrázku umístit.

Sedmička postav, některé zcela nové, no pro mě skoro všechny nové. Každá postava je trochu jiná, ale převládají namachrovaná hláškující esa. A protože i v akčních béčkách mám radši co nejlidštěji tvářící se hrdiny, volil jsem ve všech případech nikoli hlavního borce, ale toho vedlejšího a že jsem tedy nevynechal jedinou ženu? No a co? Nemůžu za to, že až na Adu působily holky tak, jakože nemají všechno na háku.

Prolog je naprosto fatální začátek, který jako kdyby chtěl v pěti minutách představit vše typické pro RE 6 - explodující exploze, stádo zombie, drsné pohyby, prst v uchu... vlastně u ucha, stupidní kamera, QTE... Být to trailer, dejme tomu, ale začínat hru desatým rozplácnutím se pod letadlem, to opravdu nezní dobře.

1. kampaň (Leon + Helena) se snaží o návrat ke starým hororovým dílům. Ta snaha vydržela tvůrcům sotva 2/5 kampaně, ale přesto má tahle část hry temnou neutěšenou atmosféru. Až se budu chtít bát, pustím se do Amnesie, od RE mi stačí ponurá atmosféra, co vtáhne do hry a to se tady podařilo. Pro mě nejlepší kampaň, což je ale způsobeno i tím, že všechny nepřátele a prostředí vidím prvně.

2. kampaň (Chris + Piers) na to jde akčně. Vojáci, pokročilé zbraně, těžká technika… Atmosféra nic moc, ale o hektické momenty není nouze. Tahle kampaň mi přišla nejméně zábavná, byť tu jsou světlé momenty – jízda Hummerem, most... Bohužel tahle kampaň přinese v závěru i neskutečně zhovadilou scénu útěku před gigamonstrem, kterou jsem vinou zmršené kamery opakoval snad 20x. Nechápu, proč to nějaký patch neopravil.

3. kampaň (Jake + Sherry) působí komorním dojmem. Navíc se neustále bojuje proti velkému bossovi, který se představí už v první kapitole a od té doby pronásleduje hrdiny neustále. RE je množstvím soubojů s jediným bossem pověstný. Tady je to dovedeno do extrému, který překvapivě docela baví.

4. kampaň (Ada) doplňuje ostatní kampaně a rozhodně bych ji nedoporučil hrát jinak než jako tu poslední. Je to změna být najednou na všechno sám, ale hratelnost se tomu uzpůsobuje. Ada patří díky neutuchající ironii a tajemnému pozadí k nejlepším postavám a její styl hry nabízí stealth postupy i pár jednodušších hádanek. Opět tak nechybí odlišný druh zážitku.

Co dodat? V rámci žánru nabízí RE 6 jednu z nejlepších akcí posledních let. Ne každý touží neustále po realismu, po lidských protivnících, po výborné AI... Ve FPS i TPS mě to vždycky táhlo více k pestrosti prostředí, monster i zbraní, byť třeba na úkor chudšího příběhu a ztráty svobody pohybu. V době, kdy akční hry zaberou 6 hodin, nabídnou tři druhy nepřítele (za to ve 20 skinech) a veškerá aktivita se skládá z míření a střelby na cíl, svítí RE 6 zeleným světlem. A i kdyby měla hlavní série RE definitivně skončit šestým dílem, mohu říci, že končí se vší důstojností.

Pro: Rozdělení na 4 kampaně, monstra, Coop, prostředí, mnoho hrdinů, délka, bonusový obsah

Proti: Občas kamera, opakování bossfightů, prolog

+12

Silent Hill 4: The Room

  • PC 85
Takže, rovnou se vrhnem na koment pro čtyřku Silent Hill. Ze začátku se trochu budu věnovat kritice na tento díl. Mnoho lidí tvrdí, že tento díl si nezaslouží nést název Silent Hill z důvodu, že se tam prostě už nepodíváte. Já říkám proč? Tento díl má i tak se Silent Hillem mnoho společného. Hlavní záporák Walter byl několikrát zmiňován v předchozích dílech, nemluvě o tom, že město, ve kterém se hra odehrává je od Silent Hillu co by kamenem doletěl. Mnoho lidí si také stěžuje na nesmrtelné duchy. Já říkám, že to není tak hrozné, ano jsou otravní jak moucha nad hovnem, ale to znamená, že v bezpečí nejste nikde. A když mi nějaký duch vyloženě sere (Ano Cinthyo, mluvím k tobě), tak ho jebnu sekerou po hlavě a přišpendlim k zemi triangle swordem a mám klid. No to by již stačilo, vrhneme se k samotné hře.

Začneme příběhem, který má zde zpočátku spíše detektivní tvář, ale později nabere jiného směru a začne být zamotaný a temný jak v předchozích dílech. Velká výhoda tohoto příběhu spočívá v tom, že se dá snadněji přelouskat, než ty biblický kecy třeba v jedničce. Stačí se párkrát zamyslet a najednou si všímáte i těch nejmenších detailů, které pomohou příběh odkrývat. Henry jako takový ve mě vzbuzuje dojem velkýho flegmouše, protože málo věcí ho jakoby překvapilo, ještě míň jak mě. Ale i přesto mi bylo ctí za něj hrát, jelikož má srdce a na Eileen mu opravdu záleží. Eileen byla sympaťanda již od pohledu, do které jsem se vcítil přes její zranění. Snažil jsem se ji tedy strašně moc chránit, protože není pěkné pozorovat, když dostává sodu, jak se jí začínají zbarvovat záda krví (Což má vliv i na rychlost její chůze v posledním boss fightu). I přesto, že se hra odehrává v poměrně světlých lokacích, si příběh zachovává hustou atmosféru, kterou pociťujete i v bezpečí v bytě.

Zmíníme lokace, kde se také objevuje značná kritika a to díky druhé polovině hry, kde lokace v první polovině navštívíte ještě jednou. Ano jistě je to otravné, ale já to bral ze zcela jiného hlediska. Jelikož úroveň v metru, ve vězení a v apartmánech mi přišly odporné, rozhodně jsem byl rád, že jsem se z nich dostal ven. O to větší mě čekal šok, když jsem se musel vrátit a když mi naneštěstí byl v patách Walter s jeho obětmi. Hádanky v lokacích, o ano, je možné říci, že hádanky to již nejsou, jelikož ve hře pokaždé najdete poznámku, jaký puzzle vás čeká a jak na něj. Zde by autoři mohli míň vést hráče za ručičku a spíše ho vystavit zcela neznámému řetězci událostí. Váš byt je zpracován vcelku fajn, asi nejlíp ze všech lokací a jistě potěší jeho velká interaktivita. Můžete se podívat z okna, zapnout rádio, kouknout do kukátka, dokonce špehovat sousedku. To že se hra může ukládat pouze v bytě, také nevidím jako mínus, však do díry můžete vlézt kdykoliv a jsou rozmístěny celkem hojně.

Ovládání je trošku kostrbatější než v původních dílech, ale dá se zvyknout. A věřte, že si budete chtít zvyknout hodně rychle. Kamera je sice občas neposlušná, ale naštěstí se dá otáčet, i když to taky někdy není úplně ono. Za zbraně chválím, jelikož se jich zde vyskytuje hodně i když těch střelných jsou jen dva druhy. Za to melee zbraní je ohromné množství, osobně pro mě byla nejlepší sekera, která na silný úder dokázala pokácet i toho dvouhlavého šaška. I pro Eileen je celkem dost zbraní, rozhodně nejsilnější je nightstick, kterou najdete ve třetím poschodí ve věznici (když ji navštěvujete podruhé).

Monstra jsou odporná jako vždy a ty jejich skřeky je dělají samozřejmě ještě odpornější (i když krkací ségra pobavila, zvlášť když padá ze schodů). Není jich sice tolik, ale za to jsou rychlá a mrštná (a na easy tupá). Jen mě mrzí, že je zde jen jeden boss, více bych jich určitě neškodilo, ale to ono si to zas nahrazuje duchama. Ale ani duchové svou otravností nemají na Hummera neboli komára či co. Ač je slabý tak se vyskytuje vždy ve velkém počtu, kde už ani repelent nepomůže. Aspoň, že motorovka jo :D

Grafika není tak špatná, rozhodně se od trojky tak neliší. I když je o rok mladší, tak nebyla potřeba nějak výrazně měnit. Co mi ale štve, že nějak již zapomněli na ty jejich supr animační sekvence, který třeba byly v jedničce. Místo toho jsou sekvence, tvořený grafikou hry. Jako animáky by byly lepší.

Opět nejsilnější stránkou po příběhu, jsou zvukové efekty a hudba. Hra opět vyluzuje tak nepříjemné zvuky, že i zde jsem kolikrát musel hru ztišit, protože se mi kolikrát dělalo nevolno. Opět je zde důraz na nečekanost nějakýho vrznutí, při kterym i člověk nadskočí. Hudba je opět úchvatná, je vidět, že japonští skladatelé mají tvorbu hororové hudby v malíku, jen tak dál.

Tak to by ke čtyřce bylo všechno, s hrou jsem spokojen. Samozřejmě, že i zde všechny konce splněny a budem se těšit na rok 2016, neboli vítej Silent Hills.

Pro: příběh, postavy, monstra, zvuková stránka, zbraně, hudba, konce

Proti: občas zlobila kamerka, více bossfightů, absence animačních sekvencí, mohly být i obtížnější puzzly

+12

Půl kila mletýho

  • PC 15
Tak tohle byla opravdu jízda. Znáte ten typ her, které jsou špatné až jsou dobré? Tak tím určitě Půl kila mletýho není. To, na čem hra má nejvíc stavět - tedy hratelnost, je zde neskutečná v tom nejhorším slova smyslu. Devadesát procent času se nudíte, zbylých deset se rozčilujete. Průběh misí je po celých 6 (subjektivně 60) hodin naprosto stejný - někam dojede (kdy se během jízdy až na jednu výjimku absolutně nic neděje), zombáky vykosíte nebo transormátor aktivujete + zombáky vykosíte, a jedete zpět. Aby to nebylo málo, tak během cesty zažijete minimálně jeden (v tom lepším případě) loading, který je delší než samotná jízda, a parádní cut scénu (která je opět delší jak samotné hraní a je tak blbá, až to opravdu fyzicky bolí).
Líbí se mi, jak se vývojáři snaží s hráčem vymr*at kde se dá. Jen pro představu (kromě nudných přesunů)- všude, opravdu VŠUDE!, je nějaký plot. Říkáte si, no problemo, přeskočíme. Hra má ale tu parádní abilitu, že v ní skákat vůbec nejde!! Takže běháte jak úplné pako přes hory doly, abyste se dostali na místo od vás vzdálené dva metry. To, co by mělo takovou střílečku držet nad vodou, tedy pocit střelby a nepřátelé, pověst hry opět nekazí. Zbraně jsou na prd, jediná brokovnice a bejsbolka se dají smysluplně použít. Je taky hezké, že když na ty pajduláky střílite, tak to ani nepoznáte. Buď stojija a snaží se vás sníst a nebo jsou mrtví (jako mrtvý mrtví, víme) - tím chci říct, že nepřátelé na zásahy vůbec nereagují, takže občas ani nevíte, jestli jste vůbec trefili. A to vše naprosto ještě zabíjí viz výše zmíněné neustálé přerušování cutscénami a loadingy.
Teď k tomu nejlepšímu - příběh. Jestli jste si někdy mysleli, že série Polda je plná dementního natvrdlého humoru, tak vězte, že lze spadnout ještě níž. Humor je na úrovni žáka první třídy po těžké autonehodě (otázkou je, jestli se dá ta snůška prázdných keců za humor vůbec považovat). Nemůžu uvěřit, že za příběhem stojí (ano, opravdu ten, čtete správně) Viktor Bocan.
Jediné co stojí za zmínku je grafika. Její styl se mi líbí, je hravá a originální. Na druhou stranu hudba a zvuky stojí taky za vyližbotu - sterilní rádoby rock je snad ve hrách to největší zlo.
Sečteno podrženo, jedna z nejhorších her, co jsem kdy hrál a určitě ta nejhorší, co jsem dohrál. I když českým vývojářům fandím, tak toto ne teda. Toto nebyl krok vedle, ale do kopy sra*ek.

P.S.: Hře jsem chtěl dát alespoň těch 30% (přeci jen ten grafický styl a když se občas i střílí, tak je to celkem i zábavné), ale ta závěrečná mise je napřesdržku Prostě jedete tunelem, padá na vás jakýsi bordel, o který se kára ne-us-tá-le za-se-ká-vá a vy přitom potřebujete nabrat co největší rychlost kvůli přeskočeni ďoury. Nezáleží to ale absolutně na vás, ale na náhodě - buď na ten bordel najede dobře a moc vás nezpomalí a nebo máte smůlu. Já měl smůlu asi při každých čtyřech pokusech z pěti.

Pro: grafická stylizace, celkem krátké...

Proti: ...ale i tak strááášně utahané, hratelnost, NEJDE SKÁKAT!, příběh, hudba, NE TEN PLOT NEPŘESKOČÍŠ!!!, dlouhé a nudné cutscény, dlouhé a překvapivě také nudné loadingy, TY HADE, KRYSO, ŠOSÁKU, UŽ TEN PITOMEJ PLOT PŘESKOČ!!!!!

+12 +14 −2

Lili: Child of Geos

  • PC 60
Nenáročná hra z prostředí, jež evokuje letní prázdniny, na jedno delší odpoledne. Květiny k utrhnutí, vázy k rozkopnutí a truhly k otevření jsou jasně označeny, zhynout není kde a i „souboje“ vyžadují vynaložení mírné snahy jen v případě, snaží-li se hráč uspět na nejvyšší počet hvězdiček. Výzvu hledejte na jiné adrese.

Na druhé straně samotný systém boje (trhání vybraných květů ze zmítajícího se tvora) je zábavný a neobvyklý, hra nabízí vcelku vtipné dialogy a popisky duchů a předmětů, i sortiment pokrývek hlavy je pestrý, jak to my, kdo si postavy rádi strojíme, máme rádi (vede papírová koruna a purpurový klobouček). V neposlední řadě jde o jednu z mála her, v níž vás mohou pokálet ptáci a kde výkaly září barvami duhy.

Pro: vtip; čapky; výkaly

Proti: přílišná jednoduchost

+12

Polda 4

  • PC 70
Polda 4 je slušná česká adventura, která mě tak nějak dráždí a provokuje tím, že se jmenuje Polda.

Hlavním hrdinou je totiž stále Pankrác, který ale za ty díly neprošel jenom vizuální proměnou, jak je poměrně běžné i u jiných herních sérií (např. Monkey Island), ale nejspíš se dostal i k operaci mozku. Pokusím se stručně shrnout - V jedničce je Pankrác hloupoučký, infantilní a agresivní policajt, co bydlí u babičky a chodí přes mrtvoly. Ve dvojce už je to poměrně klasický hloupý policista českého střihu, který je sice trochu zabedněný, ale má za ušima a tendence pomáhat. Ve trojce už vidíme poměrně obyčejného soukromého detektiva, který se vyznačuje především selským rozumem, díky němuž převálcuje i kvalifikovanější kolegy. A kdo na nás čeká ve čtyřce? Pravděpodobně vysokoškolsky vzdělaný (neustále prokazuje vynikající znalosti ohledně fyziky, chemie, historie...) vyzrálý muž (většinou se zdržuje pubertálních poznámek a to i na konto žen) a schopný diplomat (umí se vlichotit do cizí přízně, v mžiku vymyslí sofistikované lži o svém původu apod). Takže Polda z jedničky a Polda ze čtyřky spolu mají v podstatě společného jenom velké oči a křestní jméno. A musím přiznat, že mně to trochu vadí.

Tvůrci prostě toužili udělat příběhovou, vážnější adventuru, v níž se budete připadat jako detektiv a dobrodruh. Udělat jí ale jako čtvrtý díl kdysi trhlé komediální adventury je ale trochu až "vychcané" - absolutně to nerespektuje žádný předchozí díl. Když už, tak mohli třeba "Poldu" udělat s novou hlavní postavou, třeba by šlo o staršího bratra polodementního Pankráce, kterého bysme mohli jenom spatřit při návštěvě poslanecké sněmovny....

Ale pojďme už dál. Grafika - není špatná, ale rozhodně ani není nijak zvlášť dobrá. Ve trojce se mi líbilo, jak jsou nakreslené postavy, ale prostředí bylo často dost hrozné. Zde je to naopak. Díky přechodu do 3D jsou charaktery povětšinou nevýrazné a ošklivé, ale s lokacemi si relativně grafici dali záležet, takže občas je i na co se koukat.

Příběh je čistý průměr. Máme jakous takous motivaci pokračovat dál, ale přes dialogy, které nenadchnou, sice děj tak nějak funguje, ale nesmíme nad ním moc přemýšlet. Například je zvláštní, jak skoro každý Pankrácovi hned věří, a tak za pár minut rozhovoru s cizím člověkem dostává na starost zábavní park nebo je vyslán na důležitou obchodní schůzku do zahraničí. Takže ano, hra je vážnější, ale to neznamená, že by byla inteligentnější - na hry jako Broken Sword či Gabriel Knight se zdejší scenáristi absolutně nechytají. Kdyby šlo o trhlou adventuru, tak by tyhle nelogičnosti nevadily, ale tvůrci chtěli serióznější adventuru a to se jim moc nezdařilo.

Hra je jinak poměrně jednoduchá, jen o něco těžší než téměř dětsky lehká trojka (kde obtížnost jen navyšovaly minihry). Opět 95 % předmětů, na které se dá ukázat, nějak využijete, pohybujete se vždy v okruhu jen několika lokací a Pankrác hráči často velmi pěkně radí.

Polda 4 je adventura, které (kromě proměny charakteru Pankráce) nemůžu nic výraznějšího vyčítat. Ale taky ji nemůžu nijak zvlášť chválit. Velmi slušně mě bavil začátek a komunistická Paříž, ale postupem času jsem už ji hrál skoro ze setrvačnosti. V rámci českých adventur jde ale o solidní kousek.

Pro: Hratelnost, grafika některých lokací

Proti: Pankrác Ne-Pankrác, grafika postav, nepříliš zajímavý děj a dialogy

+12

Alien: Isolation

  • PC 70
Bezesporu velmi působivá a graficky velmi pečlivá záležitost, stejně tak ale i velmi repetetivní a únavná chodička s neustále stejným mechanizmem hraní propojeným prakticky nulovým příběhem: 3/4 hry jdete někam, nahodíte páčkou generátor/vezmete předmět/nahackujete něco, a jdete tou samou cestou zpátky. To je vše. "Příběh" je úplně jedno - není v něm prakticky nic zajímavého, jen se v něm vystřidá spoustu libovolně zaměnitelných postav, aby tomuto minimalistickému mechanizmu dali špetku motivace ("teď musíš tam" blabla a "teď zase zpátky" blabla). Ale bál jsem se jak sviňa! ;)

Alien nejlépe reagoval na hluk (včetně motion trackeru), o něco hůř na vizuální kontakt a na lidský zápach vůbec (jinak by mě v těch prázdných místnostech vždycky objevil ;)) U facehuggera zase překvapilo, že po rozmáznutí heverem po něm zůstal jen krvavý (!!!) flek.

A pak ty zcela zbytečné WTF momenty, kdy si nemůžu od zabitejch lidí vzít bouchačku nebo mají u sebe jen jeden náboj...

V globále dobrá hra, která trochu klame tělem a z "nejhrozivějšího monstra ve vesmíru" dělá trochu blbce :)
+12

Overclocked

  • PC 80
Psychiatrická léčebna, sychravé počasí a mrazivý soundtrack tvoří skvělou atmosféru této dost podceňované adventury.

Příběh sleduje dvě časové linie. Vyšetřování probíhá originálním způsobem pomocí flashbacků od nejpozdějšího až k samotnému začátku a skládá tak minulost po kouscích jako puzzle. Zajímavá je ale i přítomnost, která vám hází pod nohy jednu překážku za druhou a stěžuje průběh vyslýchání. Moc se mi líbily také propracované postavy - hlavní hrdina alkoholik s rozpadajícím se manželstvím a problémy s temperamentem, pětice agresivních mladistvých pacientů bez vzpomínek, nepříjemný doktor a sestra, snaživý detektiv...

Hra pravda není moc těžká; jedná se spíš o takový interaktivní film, ale aspoň tak nehrozí větší zákysy a všechno plynule odsýpá.

Pro: ATMOSFÉRA, soundtrack, příběh, postavy

Proti: ne všechno je vysvětlené

+12