Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Tomb Raider: The Last Revelation

  • PC 90
Ve čtvrtém díle si tvůrci uvědomili, že přestřelili a vrátili se ke kořenům. A já musím přiznat, že čtverka je až na pár drobností mým nejoblíbenějším dílem.

Celý čtvrtý díl se odehrává v Egyptě, kde Lara nevědomky osvobodí sílu boha Setha. Ten začíná získávat moc a pod svou kontrolu dostává profesora Von Croye, který má na Laru pifku a snaží se o návrat Setha na Zemi. Lara musí projít spoustu levelů, osvobodit sílu dobrého boha Hora a Setha zastavit. Příběh je vynikající, díky skvělým animacím jsem si připadal jak při sledování Mumie, o to více mě zamrzelo antiklimatické finále a konec. Ve finálním střetnutí pracně získané Horovy artefakty nezafungují, Seth není zničen a pak při úniku z hrobky se Lara trapně nechá zasypat pár metrů od východu!.

Levely jsou menší, kompaktnější a logičtější, než kdy jindy, ale i tak si pobloudíte. Hra se totiž dělí na několiv hubů, ze kterých vyrážíte do jednotlivých kol a to i opakovaně, jak postupně získáváte další a další věci potřebné pro postup. Zatímco nepřátel ubylo, ruku v ruce s propojením levelů jsou pasti a především hádanky, které se táhnou i přes několik kol. Tenhle systém se mi ve finále dost líbil, připoměl mi třeba starého dobrého Hexena či různé RPGčka a hlavně je návratem ke kobkaření a adventuření v jedničce.

Z dalších novinek bych zmínil především některé nesmrtelné nepřátele, což nepotěší. Secretů je tu habaděj, ale bonus za jejich sesbírání není žádný. A co se týče pohybů, novinkou je šplhání, houpání a skákání z lana na lano, což je díky mizerné kameře, občasnému časovému limitu a nemožnosti na laně uložit pozici doslova peklo.

A nakonec grafika - v roce 1999 už konečně grafika vypadá jakžtakž moderně, takže dokáže vykreslit působivé scenérie. Ať už krásně nasvícené hrobky, malebnou Alexandrii či apokalypsou sužovanou Káhiru, nebo monumentální výstup na velkou pyramidu, je na co koukat.

Zkrátka a dobře, čtvrtý díl se povedl i díky zasazení do jednoho prostředí, perfektnímu příběhu a návratu ke kořenům.

Pro: Návrat ke kořenům, solidní příběh, výborný leveldesign.

Proti: Skákání na lanech.

+12

Tomb Raider Chronicles

  • PC 70
Pátý díly je celkem vaření z vody. Lara je považovaná za mrtvou, její přátelé se scházejí a vzpomínají na její dobrodružství. Ve čtyřech epizodách se dostáváme do rozličných prostředí.

Řím - Lara zde pátrá po Kameni mudrců, pronásledována starými známými Pierrem a Larsonem, přičemž to ze všeho nejvíce připomíná Benátky z druhého dílu. Také se to nejvíce blíží klasickému duchu série.

Po mořem - Lara se vydává pátrat po Kopí osudu, nebezpečném artefaktu, který by radši nikdo neměl najít. Podvodní pasáže jsou opět na zabití, na druhou stranu podmořská základna nebo zničená ponorka jsou fajn a celý příběh zbloudilého generála mě docela bavil.

Irsko - Teenagerka Lara bez zbraní se vydává do Irska odhalit prastarého démona. Brakovitě hororový příběh plný oběšenců, přízraků a měňavců se mi k duchu série moc nehodil, nemluvě o tom že neschopnosti bojovat je tak akorát k vzteku.

Moderní dům - Lara se vydává tak trochu ve stopách sci-fi stříleček do supermoderní domu plného skenerů, přístupových karet, laserů a cyborgů najít artefakt Iris. Hratelnost je slušná až na pasáže bez zbraně, ale námět se mi do Tomb Raidera opět moc nehodil.

Mezi novinky patří chůze po laně a skákání přes tyče, nechybí pár nových zbraní, za secrety si odemknete bonusové artworky a další zbytečnosti. Levely jsou dlouhé a složité tak akorát.

Celkově se ale jedná spíše o datadisk bez pořádného příběhu, který nepřináší nic extra nového ani zajímavého. Jen starou dobrou hratelnost.

Pro: Dílčí nápady, stará dobrá hratelnost.

Proti: Absence příběhu, datadisková epizodnost.

+12

Tomb Raider: Anniversary

  • PC 70
Moc nevím co k Anniversary mám vlastně psát. Jak všichni víme, jedná se o remake prvního dílu v nové grafice. Původně jsem ho ani nechtěl hrát, protože remaky nesnáším ve filmech ani v muzice a nevidím důvod, proč podporovat remake i ve hrách. Nakonec jsem neodolal, zahrál si a zůstal rozpačitý pocit.

Tvůrci vzali všechno z originálu - tj. počet levelů, nejdůležitější události, nejzajímavější puzzle a provedli jejich upgrade do nové grafiky a hratelnosti. Zůstaly i stejné zbraně, nepřátelé, naopak schopnosti jsou moderní včetně jedné nové - běhání po zdech s pomocí vystřelovacího háku.

Novinkou za kterou by si tvůrci zasloužili nakopat jsou i Quick Time Eventy, které z duše nesnáším a osobně neznám nikoho, koho by bavily. Ale někomu tu přijde asi zajímavé, sledovat několikrát tutéž animaci, protože zmáčnete špatné tlačítko.

Jinak je všechno stejné jako v Legend, hraje se to slušně, ale nějak postrádám smysl celého remaku kromě toho ukázat hezčí grafiku.

Pro: Fungující hratelnost, lokace z jedničky v hezčí grafice

Proti: Podle mě zbytečný remake.

+12

Prince of Persia: The Sands of Time

  • PC 95
Prince of Persia 1 a 2 jsou klasiky plošinovkového žánru, 3D díl jsem nikde nehrál i díky mizerným recenzím a také proto, že ve své době byl nesehnatelný (nikdo z kamarádů ho neměl). Nová trilogie se mi vyhla obloukem, ale po dohrání Tomb Raiderů jsem chtěl něco podobného a volba padla konečně na i novou trilogii.

Písky času začínají jako krásná půvabná pohádka. Začnu grafikou, protože ta je opravdu úchvatná i po těch letech. Nádherné paláce, visuté zahrady i interiéry místností, působivé animace, skvěle rozpohybované postavy, všechno hraje barvami a je to opravdu pastva pro oči.

Ruku v ruce k tomu jde i jemně pohádkový příběh. Princ jako dobyvatel projde pár kol bojů při obléhání města a zmocní se dvou mocných artefaktů. Díky zradě vezíra se nechá zmanipulovat a vypustí Písky času, které všechny promění v písečná monstra. S pomocí cizí princezny Farah se pak snaží zastavit nákazu, získat zpět všechen písek a vrátit ho do Hodin času. A také během cesty zastavit vezíra a získat srdce Farah.

Hratelnost je takový mix bojovek a Tomb Raideru. Princ skáče, ručkuje, běhá po zdech, přeskakuje přes sloupy, provazy i visuté hrazdy, vyhýbá se pastem a řeší puzzle, vždy s cílem někem se dostat. Občas mu přitom pomáhá Farah tím že projde jinudy, stikne tlačítku, něco trefí lukem, nebo někam si stoupne. Celé se to ovládá velice jednoduše, ale v žádném případě to není jednoduchá hra. Ukládat je možné jen u fontánek a spadnou někam je velice snadné :) Naštěstí je tu mocný pomocník - Dýka času, která umožní vrátit čas před nešťastný skok nebo pád a udělat vše znovu a lépe.

Pak jsou tu samozřejmě boje a i zde musíte taktizovat. Nepřátelé se totiž respawnují a udolat takovou dvacetičlennou skupinku je docela záhul, takže kromě sekání přichází různé přeskoky, odrazy od zdí, komba, chytačky a další. Každého soupeře musíte dorazit dýkou času, což je někdy v chumlu nepřátel dost složité. Zabíjením nepřátel si doplňujete písek, který se samozřejmě hodí i v boji, ale úpřimně jsem si ho raději šetřil na nepovedné skoky.

Ve hře nechybí ani skryté fontánky vylepšují zdraví, upgradu se dočkají i vaše zásoby písků nebo meč, kterým bojujete.

Celé se to výborně hraje (i když se dočkáte pasáží "to se nedá udělat"), ještě lépe to vypadá a i dějově je to fajn, princ s Farah se baví, hádají i sbližují a postupují stále blíž k finále. A právě hořké a nečekané rozuzlení mě nakonec dostalo nejvíce. Happyend se nekoná. Princ nedokáže Farah při boji zachránit a ta umírá při pádu do propasti. Princ se poté dostává k hodinám a vrátí čas ještě před vezírovu zradu a následnou invazi. A ačkoliv zachrání Farah před vezírem a vypráví ji jejich příběh, Farah mu neuvěří a jejich láska neexistovala a znovu nevznikne

Každopádně výborná hra, kterou můžu jen doporučit.

Pro: Příběh, grafika, hratelnost, výborné hopsací i bojové pasáže, vracení času.

Proti: Občas trochu moc nepřátel.

+12

Prince of Persia: Warrior Within

  • PC 90
Samozřejmě druhý díl jsem nainstaloval hned po prvním a hned od intra mě čekal šok. Princ zestárl, zdrsněl, z romantického hrdiny se stal cynickým štvancem, který jde za svým stylem účel světí prostředky.

Co se stalo? Inu, když princ změnil minulost, naštval strážce času Dahaku, neporazitelného démona, který se rozhodl prince vymazat z historie a 7 let ho neúnavně štve. Teď toho ale hrdina má dost a vydává se na Ostrov času zabránit vzniku písků času jednou provždy a tím i zastavit Dahaku.

Ruku v ruce s touto změnou šla grafika i hratelnost. Grafika je temnější a bohužel díky absenci barev i nějakých zajímavějších prostředí subjektivně i docela ošklivější.

Hratelnost se nese v duchu krvavosti, větší obtížnosti a hrátek s časem. Princ se na Ostrově času pohybuje ve dvou rovinách a ani v jedné to není med. V současnosti je vše rozpadlé, takže najít cestu znamená balancovat na sloupech, provazech, běhat po zdech, skákat, slaňovat po lanech i praporech. A v minulosti je sice vše v celku, ale zato fungují desítky a desítky smrtících pastí, které budete proklínat. Já si jako mantru opakovat známé "to je past vedle pasti pi.o".

Ani boje nejsou žádný med, nepřátelé jsou vytvrdlejší, chytřejí a rychlejší, naštěstí je k dispozici spoustu nových komb, zbraní a hlavně princ se s tím opravdu nepáře, takže tu máme nějaké to párání, škrcení či usekávání hlav. Komu by to bylo málo, má tu sekvence úprku před Dahakou, při kterých skáčete a vyhýbáte se pastem a propastem a nesmíte udělat chybu, jinak je po Vás a jedete znovu.

Nejotravnější je ale backtracking, protože se pohybujete stále ve stejných prostředích, jen třeba přijdete z jiné strany a občas je kumšt se neztratit, nebo navázat. Fakt jsem si nepamatoval kudy jsem vlastně před 5 hodinami do té velké místnosti přišel. Naštěstí
vracení času zůstalo, stejně jako tajné fontánky, které jsou hlídány chodbami plných pastí.

A příběh? Vynikající. Nabízí podstatně více tajemství (kdo je písečný přízrak?), zvraty (identita císařovna), hraje na osudovost a víru, že co je předurčeno, nejde změnit a ke konci jsou časové hrátky skoro jak v Návrat do budoucnosti. Pokud budete hrát standartně, dočkáte se standartního konce kde zabijete císařovnu a zabráníte vzniku písků času, ale pokud budete poctivě sbírat fontánky a získáte ultimátní meč můžete poslat osudovost k čertu, zachránit císařovnu a nakopat Dahakovi jeho černou prdel.

I přes mé výtky k obtížnosti a grafice je prince samozřejmě vynikající hrou, která mě stejně jako první díl chytla a nepustila.

Pro: Příběh, cestování časem, obtížná ale výborná hratelnost

Proti: Subjektivně grafika, pasti pasti pastičky.

+12

Edna & Harvey: The Breakout

  • PC 60
lyšel jsem pověru, že Němci nemají smysl pro humor. Když toto konstatování někdy uslyším ukážu či doporučím oné konkrétní osobě Ednu a Harveyho. Edna & Harvey: The Breakout je jasně a stručně srandovní hra s kvalitními dialogy a překvapivě velmi dobrým dabingem, jenž nebyl sletován svářečkou, jako novější projekty od Helmutích vývojářů. Příkladem jest A New Beginning.
Úhlavní duo Edna a Harvey nemají jejich jména v názvu hry jen tak pro nic a za nic. Oba dva táhnou celou hru svou verbální sehraností, jenž je podpořena dobrými hereckými výkony. Dabérka Edny hraje tak zvláštně roztomile a přesvědčivě, že je jen velmi těžké si ji neoblíbit. Zajímavý je i fakt, že s každým objektem ve světě je dá interagovat. Myslíte si, že vrata, květina nebo mozek v láhvi nebudou zrovna v komunikativní náladě? Omyl. Byt šílencem má své nepostradatelné výhody. Jak Edna, tak Harvey mají vždy co říci (většinou vtipně) o světě kolem nich, což hře dodává zvláštní a nezaměnitelný šarm. Proto mě v žádné jiné hře mě nebavilo tolik klikat na všechno (a používat všechno na všechno) kolem mě jako ve zdejším titulu.

Ovšem nikdy není vše naleštěné a dokonalé. Toto dílko je designováno jako "old skůl" adventura s čímž přicházejí i nevyhnutelné problémy. Hádanky ve valné většině případů nedávají smysl nebo jsou zbytečně komplikované nebo obojí. Orientace v inventáři je osina v oku, ve chvíli, kdy máte u sebe desítky předmětů. Technicky je to velmi zastaralé a nevzhledné. Animace, až na chůzi skládající se ze dvou snímků, neexistuje. Načítání mezi obrazovkami trvá někdy i několik vteřin, hra padá a párkrát mi nešel nahrát save. Délka je solidní za předpokladu, že zkoušíte ze hry vyždímat ze scenáristického hlediska úplně vše, čehož není zrovna málo. Pokud však již víte jak na to a o slovní přestřelky, narážky a odkazy nemáte zájem dokončíte tuto bláznivou adventurku do tří hodin.

Na to, že Edna & Harvey: The Breakout byl debut, který měl navíc být původně studentským projektem, tak opravdu nemohu býti osobně schopen obecně mluvit o hře či vývojářích ve zlém.

Pro: Kvalita i kvantita dialogů, profesionální dabing.

Proti: Roztahané a nelogické hádanky, technická zastaralost a nedodělanost

+12

Red Faction II

  • PC 50
Red Faction 2 jsem si nainstaloval se skřípěním zubů po dohrání jedničky. Pamatuju si, jak mě ta hra ukrutně nebavila a v roce 2003 jsem ji považoval za jednu z těch nehorších stříleček. Čas sice některé věci ohladil, ale spousta výtek zůstala jak je vidět z hodnocení 50%.

Hned na úvod Vás praští do očí odporná konzolová grafika. To se projevuje tak, že je všechno přebarvičkované, uhlazené, zbraně vypadají jak hračky, nepřátelé barevní jak z indického filmu (myslím to oblečení) a hlavně to všechno působí jako animáč a ne jak sci-fi.

Pak je tu příběh. Příběh je takový že skupina žoldáků je zrazena stalinistickým diktátorem Sopotem, a proto se ho rozhodnou sesadit. Jak už to bývá, v týmu Vás je šest, ale většinu práce uděláte sami, přičemž slavného diktátora sesadíte během pár misí, načež přichází ZVRAT a to že se Váš velitel rozhodne stát také diktátorem a Vy musíte sesadit i jeho. Je to zkrátka katastrofa a to nejen námětem, ale i dialogy a vším okolo. A kdybyste ho chtěli sledovat, tvůrci vám ukáží fakáče, protože otitulkované nejsou ani animace, ani rádiové vysílání. Pokud neumíte anglicky, netušíte kdo Vám co do rádia povídá a i když anglicky umíte, v zápalu boje nemáte čas to vnímat. A kde je spojitost s prvním dílem? Netuším.

No grafika a příběh není všechno, pustil jsem se tedy do samotné hry. První co mě rozzuřilo je nepřítomnost autosave, potažmo jakékoliv save. Hry, které natahují herní dobu checkpointy a tedy opakováním úseků mají z principu u mně vroubek a to i klasiky jako Far Cry. Není mi náct, abych měl čas trávit hodiny opakováním jedné mise.

No pak to kupodivu začne být celkem dobré. Mise jsou svižné, možná ještě svižnější než v jedničce, neustále se mění prostředí a jsou plné nepřátel. Na jejich likvidaci získáváte stále vymazlenější hračky. Nechybí výborný kulomet s granátometem či jeho vylepšená verze, která umí číst nepřátelské statistiky. Později se dočkáme pásového kulometu, rail-gunu (který jsem tentokrát moc nevyužil), několika sniperek, raketometů, přísavných bomb a tak dále. Kdyby to bylo málo, opět můžeme využívat nejrůznější vozítka a zatímco ponorka je pomalá a neohrabaná, jízda v brutálním mechovi nebo ultimátním tanku (s kulometem a dělem) nemá chybu.

Nepřátelé jsou lidi a něco jako nano-zombíci (neptejte se), jsou tupí až běda, ale je jich hodně a ke konci hodně vydrží. S tím je hra postupuje získáváte stále lepší zbraně, takže odolnější nepřátelé kucháte mocnou palebnou silou. Celý fyzikální dojem je ale divný, protože tuhost nepřítele spočívá v tom, že stojí, vy do něj kropíte a jemu to nic nedělá a najednou až má dost se zkrátka sesune k zemi. Hádám že je to dar z konzolí.

Nicméně jak jsem psal, mise mají spád, řežba je to slušná, často odemknete nějaký bonusový úkol, prakticky všechno je zničitelné a i přes všechny výtky jsem se docela bavil. Béčkově, ale bavil... celých 5 hodin. Po pěti hodinách totiž narazíte na hlavního šéfa, vykucháte ho, shlédnete slušnou animaci a konec. A to je málo... dohrát hru za den poctivé 10-15 hodinové pařby je OK, ale za 5 hodin to je výsměch všem co si hru koupili.

Pro: Dobře si zastřílíte

Proti: Příběh, konzolová grafika, nemožnost ukládání, krátké.

+12

Turok 2: Seeds of Evil

  • PC 70
Devadesátky se dodnes vyznačují tím, že v nich vznikla celá řada originálních her, které dokázaly nabídnout trošku jiný styl pojetí, než bývalo tehdy zvykem. Pokud přihlédnu pouze k first person shooter žánru, je to markantnější o to víc. Neboť ne každá taková hra nutně vyhovovala škatulce typických doomovek, a právě to se týká Turok 2 Seeds of Evil. Rázem se všechny zažité principy a představy o žánru jako takovém rozpadnou, to ostatně i mrtvá těla dinosaurů, znehybněná brutálním způsobem. A zůstane spíše hybrid 3D akce a adventury nejednoznačného vyznění.

FPS se dají rozdělit do několika kategorií, v každé mám perspektivu z vlastních očí, držím zbraň a střílím nepřátele, veškerý zbytek je už jen na trendech doby, schopnosti vývojářů, adekvátních zkušenostech hráčů a jimi preferovaného stylu hratelnosti. V mých herních začátcích jsem neměl příliš zkušeností, tato hra mi tak činila velké potíže, pochopit plně její zákonitosti, vyznat se v tom systému levelů, vyžadovaných úkolů a atmosféře zdejších prostředí. Vůbec se totiž nejedná o masovou záležitost, tím myslím počty protivníků k likvidaci, ale i pohyb po úrovních a tu pravou podstatu, k níž druhé pokračování této kultovní série vybízí více než dost.

Design oplývá pravoúhlými zdmi, chodbami, navozuje pocit klasického bludiště, cesta vede i přes střechy, okna a římsy. Nechybí i složitější architektonické konstrukce. Řada venkovních lokalit dává znát dobrou představu o tom, jak co nejvěrněji koncipovat stavby, v nichž se nachází přemíra aktivovatelných pák, secrety s vybavením, různé mosty, občas dojde i na skriptované události k docílení toho správného vtáhnutí do děje. Mám-li zažitou nějakou nelineárněji zpracovanou záležitost, můžu si ji tu vychutnat plnými doušky. Nahrává jí onen level design, v němž ztratím přehled úplně jednoduše, ale zároveň mě vybízí k překonávání překážek, pečlivému průzkumu. Směry jsou několikanásobně větvené. Pozoruhodné.

Šest epizod, každá s několika provázanými mapami, v těch se může hráč vracet, sbírat artefakty, šípy do luku, plnit úkoly. Zpátky lze jít i do daných epizod, disponujících dříve vynechanými prostory. Velmi inovativní. Předmět na plavání v nebezpečných látkách, získatelný na konkrétním místě, zprvu absentuje v inventáři, ale ve třetí epizodě čeká k objevení. Pak nečiní starosti průchod epizody předešlé, do níž není potřeba vstoupit, jak je hned přístupná. Klíče k odemčení každé epizody, hýřících majestátností, řada logických hádanek, pečlivě ukrytých částí, přesné znění jednotlivých úloh v menu hry, strategické myšlení v přestřelkách, zacházení se zbraněmi a náboji. Získávání nových zbraní až po tuhém boji s vícero potvorami.

K technickým problémům bych řekl, že to není až tak tragické, jak se může na první pohled zdát. Grafika na dobu vydání funguje a vypadá přijatelně, byť shadery chybí, možné je přidat s jedním modem. Widescreen ok, FoV 70 též, problém je jen ta plynulost. U starších rozlišení a malých monitorů se asi neočekávala nativní snímková frekvence monitoru. Ani si nepamatuji, že by mi kdy na CRT monitoru šla hra na 100 FPS. Dnes je proto hra na hraně, ale hrát šla, v problematických částech dáno na default. Nepříliš komfortní mouse look tomu také moc nepomáhal, ale zvykl jsem si. Nízký dohled a mlha nevadí vůbec. Respawn nepřátel dostává na frak v Ep6, kde lze naopak stále dobíjet výzbroj. Většinu hry je obnova potvor poměrně střídmá.

Pro: Originální a propracovaná hratelnost, atmosféra všech světů, vizuální stránka.

Proti: Komplikovaná struktura zdejších mechanizmů, technické problémy, respawn.

+12

Tomb Raider: Anniversary

  • PC 70
Tomb Raider, Rise of the Tomb Raider, připravovaný film s nejslavnější archeolžkou, všude stále jen Tomb Raider. Jelikož nechci přeskakovat, tak proč se nepoustit do výročního dílu. Přiznám se že, jsem úplně první díl nikdy nehrál, zacínal jsem až s legendárním Tomb Raider III: Adventures of Lara Croft, jestě teď si vzpomínám na hodinové bloudění a koumání kam dál hnedka v prvním levelu. Bylo mi kolem 11-ti let a Tomb Raider III: Adventures of Lara Croft byl pro mě v té době téměř nepřekonatelný. O to spásněší bylo objevení návodu v některém z herních magazínů.

Tomb Raider: Anniversary je tak trochu návratem do této doby, ovšem v novém obleku, co se týče modelu samotné Lary, tak nutno uznat, že velmi slušivému obleku.

I když už je hra deset let stará, rozhodně jsem neměl pocit, že by grafika byla předpotopní, naopak. Jak u TR zvykem, co mě vždy uchvátí, jsou samotné hrobky a jejich monumentální zpracování v kombinaci s jejich opuštěností a zjevnou starobylostí vytváří paradní atmosféru, která je alespoň pro mě Tomb Raiderovi vlastní a mě vždy uchvátí, už právě od zminovaného třetího dílu.

Abych jen nechválil, vrací se stejně debilní soubojový systém jako v předchozím díle, ozvučení se mi také moc nezamlouvalo, málo zbraní, i když s tímto soubojovým systémem celkem dostačující počet čtyř kousků.

Co bych chtěl zmínit a co rozhodně není ani klad, ani zápor, tak je obtížnost. Kolikrát si u nových Kol of Djůty říkam, že to prostě není ono, že hraní není jako dřív a jaká je to škoda, že hry už nejsou hardcorovější, tak jako dříve. Ale ono ejhle... On totiž Anniversary není úplně jednoduchý, obzvlášť s kombinací chackpointovému systému ukládání.

Už nikdy nebudu nadávat u Kol of Djůty jak je to jednoduchý, protože přeskočit za sebou 12 plošin, vyšplhat po žebříku, udělat otočku, přeskočit na další žebřík, vydrápat se nahoru, sejmout letající potvory, přeskočit několik dalších plošin, vzít si lékárničku, sejmout další potvory, přeskočit k čůdlu, zmáčknou čůdl a teďka zpět to celé, není vůbec jednoduché bez zhebnutí.

Při asi sedmnáctém pokusu jsem pochopil, že fakt nechci aby hry byly hardcorovější jako dříve, Dark Souls odpustí. A to nebyl pouze jeden případ. Prokličovat mezi padajcími hořícími šutry v pozděší čášti hry, taky žádný med. To jsem kvetl.

Ale za mě palec nahoru.

Metascore: 83

Můj gameplay: 17,2 hod. (Steam)

Pro: Lara, monumentální lokace, ovládání, hádanky. T-Rex :)

Proti: Soubojový systém, obtížnost, zvuk.

+12

The Binding of Isaac: Rebirth

  • PC 95
Letos tomu bude už šest let, co chlapec Izák poprvé utekl před svou šílenou matkou do sklepa a pak ji zabil. Od té doby jeho hry prodaly miliony kopií na skoro všech platformách, které vás můžou napadnout, hráči u nich strávili stovky milionů hodin a youtuberům posloužila jako vhodný materiál na statistíce videí, na které dodnes statisíce diváků z nějakého důvodu koukají. To na hru, která se v první verzi prodávala za 5 dolarů, vyšla bez jakékoliv reklamy a její tvůrce Edmund McMillen ani nevěřil, že se zaplatí, není špatné, že?

Čím to ale je? Proč se zrovna hra o dítěti, co pláčem zabíjí mouchy, s grafikou jak z flashovky a s relativně vysokou obtížností, stala na poli indie her takovým gigantem? Proč jsem u její poslední inkarnace Rebirth strávil 390 hodin, koupil si všechna její DLC a vyzobal v ní všechny achievementy? Proč nejsem zdaleka jediný takhle postižený člověk a kolem BoI se i po šesti letech drží aktivní komunita?

Na první pohled to není úplně zřejmé. Střílíte do čtyř směrů, sbíráte předměty s kryptickými popisky, umíráte, ani nevíte proč, časem se horko těžko dobelháte k hlavnímu bossovi z intra, zabijete ho a je konec. Pak zjistíte, že se vám odemkla další kapitola a že v záložce Endings máte zamčených 20 dalších konců, tak hrajete dál a dál, odemykáte nové předměty, nové postavy, nová patra, zkoušíte, jak to dohromady všechno funguje... a během toho zapomenete, že základní gameplay vlastně není nic tak převratného, ale dál vás táhne ta touha po objevování.

Čím déle hrajete, tím méně začne být Isaac o prostém přežívání a tím více se před vámi otvírá skrytá metahra. Zjišťujete, jaké na první pohled absurdní kombinace předmětů vyhrávají hru (a naopak, které kombinace ji dokážou skoro zaručeně prohrát), jak vyždímat z každé místnosti maximum zdrojů, jak krást předměty, které byste si normálně měli složitě zasloužit, co vám dovoluje udělat ta stupidní mrtvá kočka, co vám sebe všechny srdce kromě jednoho... Naučíte se lámat hru ve svůj prospěch. A tam začíná ta pravá zábava, kdy se přestanete jen snažit vyhrát, ale budete se snažit vyhrát stylově.

K zábavě samozřejmě přispívá ohromné množství obsahu, které se v BoI skrz remake a DLC nashromáždilo. Jestli původní Isaac něčím trpěl (kromě zoufalého technického stavu a nevyváženosti), tak tím, že většina předmětů vám akorát nějak nabarvila vaše slzy a přidala vám plusové bodíky do nějakého statu. S tím je v Rebirthu konec. Je libo slzy ve tvaru rotujících mince, kolem které obíhají menší mince a probíhá mezi nimi elektřina? Obří laserová kola smrti? Záplavu kos, které procházejí zdmi a rozpadají se na menší kosy? Nebo chcete menší armádu démonů? A co předměty, které vám prohází předměty tak, že ani nebudete vědět, proč střílíte to, co střílíte? Chcete se změnit v mouchu, kočku, Cthulhu nebo houbu? Chcete bomby, co vybuchují v menší bomby, které vybuchují v proudy krve? Nudilo vás procházet stále ta stejná patra dokola? Dobrá zpráva, nejen, že každé patro má dvě alternativní verze s unikátními nepřáteli, ale pokud si věříte, můžete si pospíšit a najít speciální výzvy. A možná se vám i povede odemknout tu zlatou bránu v posledním patře, kdo ví? Nudilo vás hrát pořád za Isaaca, Isaaca s parukou (Maggy) a Isaaca s klapkou přes oko (Cain)? Co takhle nové postavy s kompletně unikátním stylem hraní, jako jsou ďáblíci Azazel a Apollyon, slepá Lilith nebo opravdové výzvy - duch Lost a socha Keeper?

To všechno je zabalené do unikátní tématiky, která v sobě kombinuje biblické, body horror a nerdí náměty. Grafický styl je naštěstí udělaný tak, aby vás nenutil přemýšlet nad tím, co vlastně jsou ty předměty, co sbíráte (u některých jako Harlequin Baby nebo Proptosis vážně doporučuju negooglit, byli jste varováni) nebo proč pásek a vařečka dávají bonus k rychlosti a místo toho se radovat, když konečně najdete rakovinu, jeden z nejlepších trinketů ve hře. Tenhle nesourodý mix překvapivě parádně funguje a dodává hře atmosféru, kterou jinde zaručeně nenajdete.

A to je Isaac. Je to zároveň prostá i komplexní hra. Je to hra na půl hodiny nebo na sto hodin. I tisíc, pokud chcete. Je odporná i roztomilá. Je těžká i jednoduchá. Je taková, jakou ji chcete mít. Stačí se jen vydat do sklepa. Jen si dejte pozor na sójové mléko.
+12

Homefront: The Revolution - Beyond the Walls

  • PC 90
Už původní H:TR mi místy dost připomínal HL2 (fyzikální pasti, brnění severokorejců jsou taková combinovitá, a dokonce snad i barvy resistance jsou identické, boje v městské zástavbě atd), ale tenhle poslední kousek DLC to teda přepískl.

Celý se odehrává mimo Filadelfii, nebo lépe na jejím okraji a 'venkov' se jim podařilo vytvořit opravdu parádní. Opět se mi začali vracet vzpomínky na HL2(A EP2), když jsem cestoval kolem pobřeží, nacházel pozůstatky resistence, prolézal jejich stashe a a celkově se radoval z explorace světa, pak se zase chvíli střílelo a pak zase pohodička. Celé to bylo příjemně plynulé a dobře načasované.

A aby toho nebylo málo, tak samý konec DLC je standoff na farmě proti útočícím Norkům, zatímco se vědec za vámi pokouší poslat raketu na orbitu! FFS! Vždyť i ty zvuky Vzducholodí zní jako z HL2!

Do toho si hra nechává všechny dobré věci z H:TR, ze všeho se suprově střílí, pohyb je nádherně dishonorovitý a byla opravdu radost si tím za hodinku dvě profrčet...

Ve zkratce: Málem jsem si ustříknul, jak moc mi to připomenulo HL2 (a především druhou epizodu) a přitom si to zachovalo všechno dobré ze základní hry.

Škoda jen, že základní hra neměla víc takhle promakaných misí, to by její hodnocení šlo ještě výš.

Pro: HL2:EP2-like

Proti: Nebylo to v základní hře

+12

Polda 4

  • PC 70
Čtvrtý díl Poldy je vůbec prvním dílem v sérii, který na své předchůdce přímo navazuje. Po záchraně prezidenta odjel Pankrác na zaslouženou dovolenou a to nejen on, ale i agentka Mucová. Vůbec poprvé se nám některé postavy vrací na scénu a to dává sérii nejen nádech velkého celistvého příběhu, ale i naději na vytvoření jakéhosi Poldovského univerza (s přihlédnutím na další díly víme, že naděje zůstala nenaplněna, ale to je předmětem jiného povídání).

Polda 4, ač se stále snaží být odlehčenou adventurou, odstavuje humor na vedlejší kolej a jde vstříc dobrodružnému příběhu, napětí, zvratům a dokonce místy solidní atmosféře, kterou doprovází stylová hudba. Jenomže vážný nádech Poldy 4 ztroskotává a to na dvou docela zásadních věcech. Za prvé je to dětinsky postavený námět o zlém Rusku, zlém komunismu a bla bla bla – prostě typicky krátkozraké čecháčkovské prskání. U vyloženě humorné adventury by takto absurdní námět nebyl marný, ale tady to prostě skřípe a to říkám navzdory tomu, že úseky hry točící se okolo komunistické budoucnosti patří k velmi zajímavým.

Druhý průšvih je ještě závažnější. U minulých dílů tak nějak nevadilo, že Pankrác lže, krade, podvádí, ohrožuje druhé, ubližuje nevinným a někdy i vraždí. Obrovská nadsázka tohle všechno umě zakrývala a nepůsobilo to zle. Jenomže ve čtvrtém díle se Pankrác nechová jinak ale vinou vážného pojetí příběhu je z něj totální svině. Scenárista musí mít trochu ponětí o tom, jak má dílo vyznívat a jaký má hrdina být. Udělat vážnou adventuru není sranda a když do ní dáte hrdinu, který se chová jako bezpáteřný hajzl aniž by měl proč, je to docela průser, protože ke komu jinému si má hráč vytvořit vztah než k hlavnímu hrdinovi?

Polda 4 má ale i své světlé stránky a ty naštěstí převládají. Především nápad s cestováním v čase je zdařilý a dá se na jeho základě vystavit mnoho zajímavých situací. Sice se hra až na dvě kapitoly odehrává celá v Paříži (nebo spíše oblasti Paříže), ale i tak je rozhodně na co se těšit, neboť lokace se napříč časem významně mění a je zajímavé změny zaznamenávat. Navíc i řada postav působí zajímavě. Krom Pankráce tu nechybí Santusov, který má fůru prostoru, opět se vrací Mucová, byť v podstatně menší roli a i další postavy jako prodavač z bufetu (Kaiser z něj svým hlasem udělal pořádného sympaťáka) nebo hrabě De Vries, či důstojník Gilbert jsou zajímavé a dobře zapamatovatelné figury.

Výraznou změnou je grafické zpracování, které přešlo z ryzího 2D do částečné 3D podoby. Lokace jsou realistické a je znát, že se grafik opravdu činil. I navzdory stáří hry je na co se dívat. U modelů postav, které přešly kompletně do 3D už je to výrazně horší, ale vše je poplatné době.

Nakonec je Polda 4 ukázkou toho, že i Zima Software mají, nebo spíše měli na to udělat vážnou adventuru. Bohužel, i když má Polda 4 nesporné klady, je pestrý, zajímavý a dobře se hraje, je tu řada průšvihů, které vycházejí právě ze sázky na vážno a neschopnosti tvůrců se novému žánru přízpůsobit. Přesto jde o díl, který bych doporučil snad nejvíce ze všech, tedy pokud přetrpí tu antikomunistickou masáž, která místy evokuje pocit, že scenárista má nějaký komplex. Potěšit může i délka, neboť Polda 4 je bezpečně nejdelším dílem série, který překonává i jinak dost dlouhý třetí díl. Nedá se říci, že by Polda 4 patři mezi kdovíjak kvalitní tituly, ale nadprůměr to bezesporu je.

Pro: Cestování v čase, příběh, pestré lokace, atmosféra, zajímavé postavy, hudba a grafika, dabing

Proti: Antikomunistický námět, slabé 3D modely postav, charakter Pankráce, nevhodná závěrečná lokace

+12

Far Cry 4: Escape from Durgesh

  • PC 55
Po zrecyklovanom, ale napriek tomu kvalitnom štvrtom diely som mal chuť v dobrodružstve pokračovať. Popis tohto DLC vyzeral zaujímavo. Preberáte sa bez zbraní, bez získaných schopností z pôvodnej hry a s časovým limitom 30 minút. Vašou úlohou je dostať sa na druhý koniec mapy a ubrániť sa pred útokom protivníkov. Cestou máte plniť rôzne misie a obsadzovať tábory. Za odmenu získavate lepšie zbrane, schopnosti, ďalší čas a iné bonusy, ktoré vám v konečnej konfrontácii pomôžu. Prečo nie? Výborný nápad, ale jeho realizácia dopadla žalostne.
Ako prvé ma zarazilo, že sa hra neodohráva na novej mape, ale na zrecyklovanej časti severného Kyratu. Ďalším nemilým aspektom hry je časový limit, ktorý umocňuje už aj tak krátku hernú dobu. Spoločne s permanentnou smrťou (ak vás zabijú, tak musíte celé DLC začať odznova) síce vytvára neopakovateľnú atmosféru strachu, ale kvôli nemu sa zároveň musíte až prehnane spoliehať na rýchlosť a šťastie namiesto taktiky. Hra neodpúšťa žiadne chyby. Ak začnete dobíjať tábor a nepriatelia spustia poplach, tak máte obrovský problém. Naraz sa na vás môže vrhnúť množstvo nepriateľov, ťažkoodencov a vrtulník. To väčšinou znamená vašu smrť. V hrách mám rád vyššiu obtiažnosť, ale tu to pôsobí neuveriteľne frustrujúco a neférovo. Hra síce neodpustí žiadnu chybu vám, ale vy jej musíte. Toto DLC je podobne ako pôvodná hra neuveriteľne zabugované. Dvakrát sa mi stalo, že po dobití tábora neprišla žiadna odmena. Hra sa správala akoby som tábor vôbec nedobil. Niečo podobné sa mi stalo aj pri misiách a vedľajších úlohách. Taktiež sa mi stalo, že po uložení a vypnutí hry som musel pri ďalšom zapnutí začať príbeh od začiatku. Hra môj postup vôbec neuložila. Čo to má byť, páni z Ubisoftu?
Toto DLC môžem odporučiť len najskalnejším fanúšikom pôvodnej hry. Dobrý nápad je pochovaný laxným prístupom autorov, množstvom bugov, a frustrujúcou obtiažnosťou. Pre ostatných je toto DLC úplne zbytočné. V podstate nič nové za 10€? Ďakujem, ale toto nie.

Pro: dobrý nápad, strach z permanentnej smrti

Proti: bugy, opäť ďalšia recyklácia, cena, frustrácia, krátka herná doba

+12

Darksiders

  • PC 70
Hned na začátku musím říct, že jsem se na hru velice těšil, ihned poté, co jsem ji získal z časopisu SCORE. O hře jsem nikdy předtím neslyšel, ale zahrát si ji, se určitě vyplatilo.

Jelikož jsem o hře nic nevěděl, ihned po zjištění, že hraji za jednoho z jezdců apokalypsy, konkrétně za Válku, jsem byl nadšen. Začátek hry byl skvělý, zničení Země a příchod na ní, první seznámení s Válkou a to ihned v boji.

Jak jsem se ve hře posouval dál, přišlo mi všechno strašně (zbytečně) složité. Jelikož se nejedná pouze o bezduchou rubačku, byly ve hře velmi často úkoly, při kterých jsem musel zapojit svůj mozek a logiku. Některé logické úkoly se opakovaly celkem často např. přesunutí předmětu z jedné místnosti do druhé.

Dalším mínusem hry je strašně pomalý a těžkopádný pohyb postavy (možná to bude tím mečem). Na druhou stranu bylo dobré využívání teleportů do lokací, které jsem již navštívil.

Dalším aspektem hry je vylepšovaní schopností postavy (nová komba, zbraně, schopnosti zbraní). To vše si člověk mohl zakoupit pouze na určených místech a to je velikým plusem, protože jste nemohli vylepšovat své schopnosti kdykoliv.

Příběh hry jsem příliš nesledoval, protože jsem ji hrál s velkými rozestupy (občas jsem se musel nutit). V této hře jsou velmi dobré souboje s Bossy, na které jsem musel vymýšlet taktiku, abych je dokázal porazit. Především v souboji se Strigou jsem do ní půl hodiny mlátil jako blbec, než jsem zjistil, že ji musím rozbít rukavicí ochranu :-)

Pro: Kupování vylepšení, jezdec apokalypsy, bossfighty

Proti: Opakování logických úkolů, pomalost hlavní postavy

+12

Little Nightmares

  • PC 90
Nebudu se zde rozepisovat o podobnosti s jinými tituly a nebudu ani kritizovat fakt, že je hra vcelku krátká. Vlastně toto je i výhodou pro lidi, co chodí do zaměstnání, mají rodinu a povinnosti. Sedět u "PC" x hodin se dost často prostě nedá. Co je rozhodně důležité a co by nemělo "zapadnout" je atmosféra. Hra mne nadchla a tlačila až do poslední scény. Určité momenty jsou opravdu dech beroucí. (např. útěk před bandou nenažranců, celá závěrečná část včetně finálního boje a epilogu) Kapitolou samou o sobě je příběh, ten zde totiž není (nebo jsem ho nezaznamenal) a člověk si to vše musí tak nějak domyslet sám, což ale perfektně doplňuje temnou atmosféru a hra lze tak vysvětlit různorodě. Ve výsledku musím uznat, že už dlouho jsem se tak nebavil a jediné, co mohu kritizovat je zaváděcí cena, která by vzhledem k délce hry mohla byt mírnější. Na druhou stranu přiznávám, že tato hra si zaslouží vydělat a už se nemohu dočkat, na případné pokračování. Pro mne je "Little Nightmares" PŘEKVAPENÍ ROKU.

Pro: ATMOSFÉRA , hratelnost , momenty ,ne zcela jasný příběh (rozviji představivost)

Proti: o trošku větší zaváděcí cena

+12

Indiana Jones and the Infernal Machine

  • PC 70
Jo, je to strašná tombraiderovka, ale je potřeba si uvědomit, že Tomb Raider je zase indianajonesovka. Tomb Raider by bez Indiana Jonese nevznikl a Indiana Jones and the Infernal Machine by nevznikl bez Tomb Raidera.

Navíc mě tenhle Indy bavil víc, než kterýkoliv do té doby vytvořený Tomb Raider (první čtyři díly). Může za to lehčí obtížnost, která je dobře vyvážená. Navíc je tu pomoc ve formě mapy, která si skoro nezadá s návodem, takže jsem se jí snažil spíš nepoužívat.

Ale nejen ta. Na Tomb Raiderovi mi vždycky vadila ta příšerná grafická nerealističnost v rádoby realistickém prostředí. V TR je všechno přizpůsobené skokům a puzzlům, všechno se meří na milimetry. Tady je to takové přirozenější, nejsou tu čtverečky, skoky jsou benevolentnější.

I tu atmosféru má Indy lepší. A co teprve level design. Do paměti se mi nejvíc vryl legendární důlní vozík, ale skoro všechny ostatní levely mají něco do sebe a je to zábava, narozdíl od frustrace, kterou většinu času přináší klasický Tomb Raider. Ztroskotaná loď, pyramidy, ponorka, Infernal Machine, dokonce i ten úchylný poslední level, který jsem chtěl mít co nejdříve za sebou, mě nakonec chytnul. To je prostě super. Za celé čtyři díly Tomb Raidera si nevybavuju tolik pamětihodných levelů, jako má jeden Indiana Jones, jo ja vím, hereze.

Co je horší, je hudba. Krom hlavního tématu Johna Williamse, tu jsou jen několikavteřinové štěky a jinak kde nic tu nic. Dabing je takový mdlý. Animované sekvence nejsou moc hezké. Obecně kvalita textur na svou dobu už je trochu za zenitem, ale hrát se to dá.

Velkou bolestí pro dnešního hráče jsou bugy. I mě to potkalo a tři dny mi trvalo, než jsem se dostal do levelu Palawan Volcano a vyžadovalo si to hrabání v kódu hry. Nic podobného mě už nepotkalo, takže se dá hovořit o štěstí. Ale velmi běžný bug, kdy se po sebrání předmětu předmět zasekl a nedalo se dostat do inventáře, to mě provázelo celou dobu hraní. Pomohlo jen sebrání dalšího předmětu nebo load. Dostat se s Indym jaksi mimo šachovnici (jakože někam dovnitř textury) taky není úplně problém, ale většinou to řeší vtipný cheat "fixme". Je boží, když autoři o bugu vědí a místo, aby ho opravili, tak to řeší cheatem.

Obecně jsem ale dost spokojen a narozdíl od Tomb Raidera, který je většinou zbytečně dlouhý, level co level úmornější, tak Indy mě bavil snad čím dál tím víc. Kvalitního příběhu úplně nepobral. Většina dějových posunů se dá totiž shrnout pod větu: "ach, zase ti komunisti", ale aspoň tam něco je. Jinak však nadočekávání uspokojivá hra.

Pro: level design, dobrá gradace, snesitelná obtížnost, pestré prostředí, pestrá hratelnost, přirozenost herních mechanismů a charisma hlavní postavy

Proti: bugy, minimum hudby, mdlý dabing, horší grafika, příběh mohl být lepší

+12

Deus Ex: Mankind Divided

  • PC 75
Všichni to už tady tak nějak napsali, ale stejně se neubráním trochu se vykadit. Takže ve zkratce. Příběh je ok. Těžkej průměr, který je na Deus ex asi trochu málo. Ne že by naprosto urážel, ale chybí tomu drive. Navíc to skončí tak rychle, jak se to rozjede. Jakoby dostala hlavní dějová linka málo prostoru pro rozvoj. Trochu smutné na Deus ex.
Herní mechaniky jsou v podstatě stejné, jako u dílu předchozího, takže nic moc nepřekvapí. Slušný nápad s přehříváním systémů, který tak nějak nedostál svému potenciálu, jelikož ho budete nuceni použít asi jen jednou. Schopnosti jsou bezvýznamné až na hackování (jak je tak trochu zvykem). Mikrotransakce snadno přehlédnete, protože NPC se nechají okrádat doslova před nosem. Vrchol byl, když jsem dvou posedávajícím augům šlohnul lahváče a nehnuli ani brvou. No jo, Praha. A když jsme u té Prahy...
To prostě není Praha. Fakt ne. Snažil jsem se, ale je to jen fiktivní futuristické město s nádechem české architektury. A co se týče jejich obyvatel, tak je to ještě legračnější. Perličky jako VáKlav jsem ještě docela překousl, ale intenzivní ruský akcent ne. Asi si vývojáři myslí, že prožijeme znovu invazi z Ruska a budeme nuceni mluvit pouze ruským jazykem.
Mohlo to dopadnout o moc lépe, ale stále je to Deus ex. Spousta (jasně vyznačených) cest, zajímavý děj, augmentace a konspirace. Na prdel si z toho ale po Human revolution určitě nesednete.
+12 +13 −1

INSIDE

  • PC 85
Prvně si v tom udělám sám menší pořádek. :)
1) 2012 jsem si vychutnal (čti dohrál) Limbo
(bylo to originální, atmosferické, bavilo mne to)
2) 2017 jsem si vychutnal Little Nightmares
(pro mne PŘEKVAPENÍ ROKU a jednoznačný TOP v těchto hrách)
...a vlastně jen díky LN jsem se dostal k Inside. Ano, přiznám se, Inside jsem úplně zazdil a je to velká škoda. Hra je to totiž opravdu kvalitní a zábavná. Proč tedy hodnotím jen 85%? Z velké části asi proto, že v porovnání s Little Nightmares jsem čekal od nástupce Limba víc. Oceňuji jak hra vypadá, že je krásně temná a i po zvukové stránce nezklame. Závěr hry je také dobře zpracován, ne vždy hra končí "znetvořením" a "zabitím" hlavního hrdiny. Dalším ne až tak zásadním hendikepem je délka hry, cca. 3 hodiny hraní za 20 euro však považují za příliš. Když tedy srovnám všechny plusy a mínusy, mohu hru (až bude v akci) s čistým svědomím vřele doporučit. ;)

Pro: temná atmosféra, konec hry má grady

Proti: čekal jsem trochu víc, délka hry / cena

+12

The Next Big Thing

  • PC 75
"Manny Brown. Ricco Sandretti! Los Angeles Stadium! Friday night!"

Jednoduchá, oddychová adventurka, jejíž humor je občas mile (neúnavný hon za lístky na zápas) a občas otravně idiotský, a která skočí dřív než začne. Hlavní postavy jsou sympatické a měla jsem je oba ráda, i když Loony Liz samozřejmě vede a i její části hry byly lepší (obzvlášť oba snové levely). Co mě naopak nepotěšilo byl nešikovně vyřešený inventář a taky bych uvítala větší délku hry.

Pro: oddychovka, sympatické postavy, milý epilog, humor

Proti: nešikovný inventář, délka

+12

The Turing Test

  • PC 75
Jelikož zde není ani jeden komentář, rozhodl jsem se přispět(první!). V rámci herní výzvy v kategorii Šedá myška jsem se rozhodl podívat na tento logický kraťas. Kombinace Portalu a Talos principle jistě zní skvěle, ale tím automaticky ztratila hra punc originality. Hádanky jsou tedy kombinace z obou her, ale souznění jaksi nefunguje. Průměrné puzzly střídá světlejší moment. Nic však nepřekvapí. Nejsou dostatečně vypečené jako u zmíněných her. Je to trochu nefér srovnávat Turing test od relativně neznámého studia se hrou jako je Portal nebo Talos Principle, ale samotná hra si o to přímo říká a inspirací se netají. Není to sice urážlivá vykrádačka, ale chybí tomu šťáva. Hádanky dostatečně nestupňují obtížnost a málokdy se stane, že by jste se zasekli. Nedostatečná variabilita přejde brzy v rutinu a ve výsledku se povětšinou nad puzzly ani nepozastavíte. A to jsem teda velký ignorant. No nic, přejdeme k příběhu.
Kromě Talos Principle a Portalu hra krade například film 2001 Vesmírná odysea. Vše se pokouší spojit a dodat filozofický (Talos principle) a lehce humorný (Portal) zážitek, který je založen převážně na umělé inteligenci a jeho myšlení (Vesmírná odysea). Předvídatelný děj vás jen postupným odkrýváním dalších vodítek upozorňuje na inspiraci, odkud hra brala. Rozhodně to není vyloženě urážlivé, ale ač se to zdá svým filozofickým námětem vznešené, tak ve výsledku je to vlastně děj prosťoučký. Čímž se hra sama degraduje, jelikož se tváří jako intelektuální zábava. Pokud víte v čem spočívá Turing test, tak vás asi nic nepřekvapí.
Jestli se vám stýská po Portalu a Talos principle, tak zkuste...Witness. Ten má nápadité puzzly a celá hra vám dodá pocit satisfakce nad vyřešeným puzzlem, který jste nemohli dlouho splnit. Pokud však hledáte něco s krátkou herní dobou (cca 5h), tak při slevě nebo bundlu chybu neuděláte.
The Turing Test je průměrná hra, která vás donutí po očku sledovat další výtvory studia. Nic víc, nic míň

Pro: v celku dobře vydařené spojení Talos Principle a Portalu, povedený soundtrack

Proti: nekreativní puzzly, předvídatelný děj, hraní si na intelektuální zábavu

+12