Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Assassin's Creed III

  • PC 60
Hru jsem ještě nedohrál (jsem někde ke konci Sequence 8), ale musím se podělit o zatím získané dojmy.

Začnu tím, co mě na hře neskutečně vytočilo. A to byla nulová podpora od českého distributora, společnosti Playman. Hra má zcela nelogicky vynucený český překlad uživatelského rozhraní, což při hraní v angličtině hru značně kazilo. Podpora od Playmana mi v podstatě řekla, že mám smůlu, a že to bylo napsané na obalu (btw, nebylo, byly pouze řečeny CZ titulky, a navíc mám Freedom edici, která klasický obal jaksi "nemá"). Naštěstí angličtina ve hře pořád je, a tak se dala vynutit změnou v registrech. Ovšem Playman mě ujistil, že si od nich další hru už radši nemám kupovat a vyhýbat se jim jako moru.

Teď k samotnému komentáři a názorům. začnu těmi dobrými věcmi.
Plot twist, který přinese konec třetí sekvence, mi doopravdy vyrazil dech, a pokud si hru někdo nevyspoileroval, tak ho ani nemohl čekat.
Nové možnosti hry, jako lezení po stromech nebo lovení zvěře jsou zajímavé a kvalitně zpracované.
Dobře udělaná je taky loď, se kterou se jde vyblbnout neskutečně. Relativně hezky poslouchá, a střílení z bočních děl a otočných děl je sranda.
Klasické elementy AC série, jako lezení po budovách, hledání pokladů nebo stránek almanachu Bena Frnaklina (náhrada za jiné podobné sbírací věci) zůstaly zachovány, čili tam je hodnocení jednodzačně pozitivní
Dobrá část mi taky přijde zatím část v "současnosti", kde se Desmond dozvídá jaké věci First Civ zkoušela pro ochranu před katastrofou, a že některé plány templářů možná nejsou až tak špatné. A taky, že to First Civ nemusí myslet s lidmi tak úplně dobře.

A teď ty špatné věci, kterých je bohužel spousta
První je zcela jistě to, že hra má na PC ještě více chaotické ovládání, než předtím. Spousta věcí z předchozích dílů ve hře sice nějak je, ale jsou buďto nepoužitelné, nebo hrozně komplikované. Jde například o pokročilé bojové techniky, jako counter-kill nebo disarm. zatímco v AC2/B/R byly jasné a logicky udělané, zde je to zřejmě jenom o správném zmáčknutí tlačítka ve správnou chvíli. Navíc byl ze hry odstraněn trenažér, čili si to ani moc nejde zkoušet. Také moc nefunguje moje oblíbená "Double Assassination", která z misí, kde musíte zůstat neviděni dělá hotové peklo, protože jak zabít dvě stráže, co u sebe stojí jako dva členové 4% populace, aby vás jeden neviděl.
Portnutím na PC také utrpěly některé minihry, jako například roztrhnutí dvou bijících se dělníků od sebe, kde jsem si musel potupně najít návod, co tam vlastně mačkat. Podobně je na tom páčení zámků, které je neskutečně citlivé na myš a bez jakéhokoliv vysvětlení často vypadne. Kdyby to bylo udělané jako v Oblivionu, bylo by to mnohem lepší.
Dalším mínusem je paradoxně až moc velká otevřenost a nelinearita hry, kdy jde skákat z roku do roku, ani člověk netuší jak a kdy. Stejně tak možnost zabrat pevnost pro revolucionáře, v době, kdy ani ještě o revoluci nic moc netušíte.
Problém taky dělá nedostatek peněz, primárně na upgrady vašeho korábu, které stojí neskutečné peníze, které se konvoji vydělávají blbě.
Další mínus je taky nefunkční multiplayer, což je problém, který se ovšem zřejmě děje většině PC hráčů.

Pro: příběh, skákání po stromech, loď, klasické elementy AC série

Proti: podpora v ČR, nefunkční multiplayer, zmatené ovládání, až moc otevřený svět, až moc velká nelienarita

+12 +15 −3

Call of Duty: World at War

  • PC 85
do hry som sa pustil po precitani zopar komentarov, trochu som vrastil obocie pri nie prilis lichotivom priemernom hodnoteni 72%, ocakavania teda neboli velke. o to viac som bol prijemne prekvapeny, ked som hru dohral. obsahuje to najlepsie, co od podobnej hry mozno cakat - absolutne skvelu grafiku (na to, aky bol pouzity engine a vzhladom k roku vydania), vybornu hudbu, kopec nackov, rozmanite zbrane z obdobia WWII, pestre striedanie misii (na striedacku hra za Amikov a Rusov). viaceri tu spominali, ze tych protivnikov je poctom privela...to ano, inak by to nebolo dost narocne. cim viac, tym lepsie. a ak by clovek len cakal kdesi schovany v kute, daleko by sa nedostal. takze hre nechyba dynamika a sustavny tlak ist vpred. nebyt mierne (aspon v istych momentoch) nizkej AI oponenta a faktu, ze mi hra uplne pohlcovala cely procesor (zrejme kvuoli vysokemu nastaveniu), coho vysledkom bolo sekanie videa, dal by som kludne este o 5-10% lepsie hodnotenie. prostredie vojny mi absolutne vyhovovalo (po viacerych odohratych tituloch, kde serie vymenili vojnu za "novodobe" lokacie typu Afganistan), pacila sa mi tiez vyvazenost co-op, tj spolubojovnici to so svojou akcnostou prilis neprehanali, nechali gro spinavej roboty na mna. spestrenim boli misie, kde je hrac v ulohe tankistu, resp. gulometcika stihacky. ceresnickou na torte je samotny zaver, vyvrcholenie naozaj super, az ma clovek pocit, ze zachranil cely svet, vylozeny dojak :) pozitivne hodnotim aj videa medzi misiami okorenene autentickym filmom. skutocne jedna z tych dobrych FPS.

Pro: grafika, dabing, hudba, autenticke videa medzi misiami, vyvazena narocnost a miera kooperacie

Proti: obcas velmi nizka AI protivnika, extremna linearita

+12 +15 −3

Assassin's Creed III

  • PC 70
Jsem fanoušek. A to velký. Assassin's Creed 3 ovšem považuju trochu za zklamání.

Začnu s hratelností. Hra se hrála jak po másle, ale pořád mi to přijde dost podobné jako ostatní AC díly. Sem tam méně záživnější mise, sem tam více. Konečně došlo ke změně více herních stránek, než to bylo mezi např. ACB a ACR.
Hra měla, ale obrovský potenciál, který naplnila bohužel jen z části. Město i krajina na vás dýchají obrovskou, velkolepou atmosférou. Rovněž na mě dýchla excelentní atmosféra hned v první misi v minulosti. Celá ta mise mi přišla netradiční a hned to přineslo svěžest do celé série. Pak už mi prostředí neučarovalo po zbytek hry tak hodně jako právě ona mise. Vedlejší mise, kterých není málo už jsou o dost stereotypnější (překvapivě), ale co, prostě tam jsou a to se aspoň trochu cení. Novinkou jsou úkoly na moři, kde jsou ty bitvy vydařené a člověk je z toho všeho nadšený (obzvlášť při "klasické" palbě z bočních děl), ale žádné nadšení netrvá věčně a i toto časem omrzí. Ale to rozbouřené, vlnité moře je luxus.
A co se týče těch nepovinných úkolů v hlavních misích - některé jsou tak otravné a těžké, až z toho nejeden chytne nerva, proto si tu hru při prvním hraní hráč podle mě více užije, když se na tohle vyprdne.
Boje mi přišli více efektní. Connorův styl boje je agresivnější a to jak dokáže vyřídit dva nebo tři vojáky v jednom kombu je naprostá paráda. O dost lepší než boje v Revelations, ve kterém ty komba sice mohli být efektní, ale pomalé. Snižovalo to tak nějak tempo těch bitek. I když je na pohodu vyřídit jakékoliv množství těch obyčejných vojáků, jakmile na řadu přišli ti zmetci s větší výdrží a protiútoky, člověka už začne srát ta těžší obtížnost. Celé to chce sice trochu (nebo více) cviku, ale i tak se v tom ztrácí ta zábava.
Lezení je supr, ale nevím co si myslet o ovládání, na jednu stranu je možná běhání po střechách a po stromech bezpečnější, protože se Connor neodrazí pokud to má mít za následek pád dolů a ztracené životy. Na druhou stranu není ve hře rozdělený běh na klasický a akrobatický, ale je tam jen akrobatický. Takže chci běžet, třeba v nějaké uličce mezi domy a Connor mi začne skákat kam nechci.
Ostatní věci jako: nákup a prodej surovin, výroba předmětů a vysílání asasínů na různé mise, potěší, ale nic zajímavého.

Co je u mě nejrozpoluplnější, tak je příběh. Tradičně nejde o nějakou pohádku s obrovským happyendem (což je samozřejmě jenom dobře). Postavy (aspoň ty důležitější) nejsou černobílé a některé dialogy s nimi jsou dosti povedené, hlavně Haytham, ale taky Washington. Ovšem je tu jedna postava, která mi trochu i leze na nervy a není mi skoro vůbec sympatická, tím je Connor. Asi nejhorší asasín z celé asasínské herní ságy. Ten je strašný dobrák a hrdina, ale chová se drsně, přitom mi připadá jak suchar, furt se hrne do dalšího boje, nemá nikdy s ničím ani s nikým problém a v problémech nebo v emocionálních scénách jedná tak nějak s klídečkem.
Přitom tam je tolik scén, které se emocionálně daly vytáhnout hodně vysoko, hra si ovšem sama hodila klacek pod nohy a šlo to do háje.
Přesto se najde pár povedených scén, které jsou emocionální, dobře napsané a nadabované. V některých i ten Connor trochu projevuje city jak bych si i představoval. Jako příklad scéna ,když Connor řekne Hathamovi o smrti své matky, nebo když se Connor od Hathama dozví o Washingtonovi o jeho rozkazech na vypálení jeho vesnice a odloučí se jak od Haythama, tak od Washingtona. Příběhově mi nejvíce zajímavé připadaly mise kdy Connor spolupracuje s Haythamem - jejich vztah otce a syna je dobře zpracován a pobaví.
V čem se příběh nejvíce posral, byl závěr hry - Desmond zemřel hodně blbě, a to jak ostatní z jeho skupiny jen tak odešli, též na hovno, celé to bylo ukončeno strašně rychle, a na to, že se k té záchraně před koncem světa schylovalo už snad od prvního dílu, byl to odbyté až hanba, nejspíš tam tvůrci neměli dávat vůbec žádný konec světa, nebo měli tuhle myšlenku nějak pozměnit, nevím, přišlo divné že, máš na výběr buď budeš žít, ale skoro celé lidstvo bude vyhlazeno a začne se od znovu, anebo zemřeš a svět bude pokračovat tak jak je.

Tento díl je možná nejrozšířenější možnostma, je tu dost druhů zvířat a skvěle zpracované úrovně počasí, u soubojů jsem mile rád uvítal změnu, která se povedla na výbornou, lodní bitvy jsou taky cool, lezení taky. Postavy (až na Connora) jsou dobré. Dabing, atmosféra, dialogy rovněž. Jen kdyby si ty některé skvěle rozehrané cestičky v příběhu sama hra na nezničila a ten konec, achjo ten konec.

Pro: Hratelnost, atmosféra, příběh, mise na lodi, souboje, postavy, dialogy, dabing.

Proti: Trochu ty mise mohli být lepší, některé stránky v příběhu, Connor, ZÁVĚR.

+12 +13 −1

Call of Duty: Black Ops II

  • PC --
Je jasné, že jestli se tenhle díl neposunul v rámci série nikam dopředu - výraznějším způsobem než jen "taktické" mise a různé větvení příběhu - tak to bude to samé co předtím, fanouškům se to bude líbit (teda aspoň většině) a těm co to bylo fuk to bude fuk dál a ti, co toho mají po krk toho budou mít po krk dále.

Uznávám, že i přes ten stejný styl hratelnosti a přes klišé scény, které jsou fakt někdy na hovno, jsem furt fanda, asi bohužel. Ale je to tak - neřeším jak je to pořád tupost sama o sobě, to hlavní je zkrátka zábava. Pokud to někoho nebaví, pak je jasné, že hra ho bude srát, ale když mě to baví - to jak je jednoduché (na normal) vystřílet celou základnu týpků, dívat se na ty výbušné epické momenty (kdy většinou něco bouchne). Je to po stopadesáté, ale furt mě to zkrátka baví.

Týpků jako je Harper už možná máme dost, obrovských městských bojů taky, nebo když letíte v letadle a prostě víte, že vás někdo sejme a přistání nebude zrovna hladké. Přesto všechno mi přišlo, že se Treyarch snaží příběhovou stránku okořenit více než v Infinity Ward, kde mají válku roztáhlou po těch největších městech. Tady mi zkrátka přišel příběh, podobně jako v BO1 promyšlený a charaktery taky nebyly nejhorší. Jasně, že Woods tady musí i při svých 95 letech kouřit, fuckovat a být strašný badass, ale jeho dialogy nejsou vůbec špatně napsané. Záporák se taky dost povedl - jeho příběh je osobnější, než u kteréhokoliv jiného záporáka z jiného codka.

Hratelnost a grafiku nebudu rozebírat, protože opět nedošlo ke změnám a jestli jo, tak k malým. Řeknu jen, že mě to stačí. A je to určitě lepší než nový "Medal", který nebyl moc dobrou hrou, nabízela podobné scény jako v codkách, ale na něco si furt hrála. Nevadí mi, když si hra na něco hraje (zvláštně napsané), ale to se pak nemůže pořádně hra rozjet, působí nudně a přitom chce působit velkolepě. Call of Duty Black Ops II se moc nesere, ale i když není to či ono logické - baví to. Ty volby v příběhu tu ani nemusely být, ale zase nevětví se to zas špatně takže to je v poho. Ovšem to taktizování mi přišlo zbytečné úplně. AI hráčových skupinek je debilní, takže hádám, že je na projetí mise nejlepší (nejspíš se to tak i má dělat) to, že si zapnu vojáka stroj whatever a jdu to kropit, ano trochu taktizuju, ale stejně je dost podobné normální misi, akorát nudnější.

Takže se řadím k nenáročným hráčům, protože jsem jednoduše přišel za zábavou. Neříkám, že třeba z hlediska scénářů by měly být díly z této série furt stejné. Ale až výjde další takový díl, nejspíš si ho zas zahraju a budu se bavit.

Pro: Nabušená zábavná hratelnost, povedený příběh a některé postavy, dost dobrý soundtrack a samozřejmě epic momenty.

Proti: Některé klišé jsou hold na hovno klišé, "taktické" mise, krátkost.

+12

Torchlight II

  • PC 85
Co říci ke hře, kterou jsem už defacto párkrát dohrál před mnoha a mnoha lety,jen v jiné grafice??

Možná teď pár lidí naštvu,ale je to pecka!! Po letech čekání na DIII a v mém případě trochu zklamání právě z DIII jsem čekal na nějakou hru,která mě uchvátí jako DII. A povedlo se. Ano, T2 je čistá vykrádačka, akty stejné, hudba stejná, ale proč ne, když to funguje. A funguje to skvěle. "Dětská" grafika v kombinaci s potoky krve z mobů je skvostná, hratelnost dokonalá. Hra má rychlý spád a ono kouzelné "ještě jeden Q a jdu spát" zde funguje bezchybně. Spousta nepřátel nijak nevadí, spíše by se dalo říct,že s chutí čekám až se seběhnou. itemy padají jedna radost, je sice pravda že už dost dlouho chodím s obnošenýmy věcmi, ale penízky se hodí, ať už na oživení,nebo nějaký ten enchant. Když už jsem to nakousl, oživování je naprosto ideální, jak já nesnášel dlouhé putování od portálu pro tělo. Hru mám rozehranou za dvě postavy, Bersekr lvl 61, s tím jsem hru dohrál a pustil se do prvního aktu znovu, a inženýr lvl 30. A stále mě to baví.

Co na závěr?? Hra nijak neurazí. Samozřejmě bude mít odpůrce, ale myslím, že si najde spoustu příznivců. Jen se toho nebát a klikat.

Pro: "Dětská" grafika, tuny mobů, loot, oživování, znovuhratelnost.

Proti: Vykrádačka DII

+12

Call of Duty: Black Ops II

  • PC 65
Byla doba, kdy jsem se na nové Call of Duty těšil. První díl se totiž stal mojí srdcovkou, dvojkou jsem se oháněl jen díky parádnímu singleplayeru a čtyřka nasadila v moderních akcích laťku tak vysoko, že se každoročně stále někdo snaží trumfnout tu velkolepou jízdu. Nedaří se ani na poněkolikáté té samé sérii. Marně tedy hledám slova, která bych použil u tohoto komentáře, protože se mi zdá, že se budu opět o roce hodně opakovat.

Treyarchu se opět snažil posunout hru trošku dále. Co se týče grafického zpracování, tak se jim to v některých momentech podařilo a takové obličeje vypadají opravdu přívětivě. Ostatně i několik lokací není k zahození a příjemně se na to kouká, už to nejsou ty ubohé textury, které byly vidět v předešlých dílech. Na Black Ops 2 mě opět nejvíce zaráží debilita příběhu, ve kterém jsem byl opět ztracen už během první mise a vlastně jsem ani pořádně nerozuměl tomu, proč jsem najednou na koni, na kterém si to ukrutně rychle šinu proti třem tanků. Proč jsem vlastně hrál za toho magora se sekerou, který byl nesmrtelný a obrazovka byla celá červená? Takových momentů a nepochopitelností je v Black Ops 2 víc než dost.

Co mě ovšem trošku překvapilo, že ve hře je několik miniher, asi podobně jako Duke Nukem automaty. Zde lítáte helikoptérami, ovládáte drony, a v jedné misi si zahrajete i strategii, poté zase máte neviditelný suit alá Crysis. Treyarch asi konečně narazili na tuhle sérii, protože se mi v několika případech stalo, že se jím jejich hra poměrně často inspiruje. Nevím, proč nám to sem cpou, tohle má být Call of Duty, ale jde vidět, že tahle série je už vážně na odpis. Jen škoda, že to střílení je relativně pořád zábava, jinak bych jim to už tak tři roky nežral!

Pro: střílení, grafické zpracování obličejů, budoucnost,

Proti: koně, vrtulníky, droni, poušť, prales, script, nuda, nezajímavost, ... aneb jak Activison cpe do CoD vše, co existuje!

+12

Psychic Detective

  • PC 40
Psychic Detective je v mnoha ohledech zajímavý počin. U nás byl stigmatizován odfláknutou recenzí Andreje Anastasova, která, stejně jako mnoho jí podobných, dokázala v dobách, kdy herní časopisy ještě určovaly většinově vkus, odradit od žánru interaktivního filmu možná celou jednu generaci. Kvůli férovému přístupu by tedy bylo dobré se alespoň takto zpětně na Psychic Detective podívat trochu střízlivěji bez toho, aby pouhá absence puzzlů dala vzniknout obdobě vykoktanému textu. Při "bližším" pohledu lze totiž "odhalit", že máme zkrátka co do činění s obyčejným čistě interaktivním filmem, jenž neusiluje o to být klasickou žánrovou adventurou a který klasické americké noirové schéma o detektivovi a dámě v nesnázích zajímavě ozvláštňuje prostředím ruských přistěhovalců a mimosmyslovými schopnostmi, kterými disponuje hlavní postava Erica Foxe. S ním nás příběh seznamuje ve chvíli, kdy v kabaretním vystoupení hádá z předmětů poskytnutých publikem jejich původ. Následně je osloven tajemnou kráskou Lainou, jejíž otec, odborník na parapsychologii, měl za nevyjasněných okolností spáchat sebevraždu. Vstupem do rodinné vily, kde se koná smuteční sešlost, začíná samotná hra.

A zde to také začíná být zajímavé. Pokud totiž pominete možnost dokončit "hru" bez jediného zásahu a nechat ji plynout jako běžný film, může Eric Fox vstoupit do mysli osob, které se vyskytují v aktuální scéně a které jsou indikovány ikonami kolem obrazovky, uhnízdit se v nich a sledovat další dění jejich očima. Interakce je v tomto ohledu poměrně sladěná, neboť vše se odehrává realtime (resp. ve filmovém čase) podobně jako např. pozdější The Last Express, a vy se tak můžete přepínat mezi postavami, které spolu vedou rozhovor bez toho, aniž by se narušila plynulost jejich dialogů. Z čehož ale také plyne, že vám možnosti, kterých nevyužijete, obvykle nenávratně mizí. Tento systém také vede k zajímavému řetězení, což je možné využít např. ve chvíli, kdy je Fox zadržen na policejní stanici. Tím, že skočí do mysli strážníka, který si vyjde zakouřit před budovu, se dostane ven a následně přes další čtyři postavy, které si takříkajíc "předají štafetu", je schopen odhalit klíčovou stopu až v jiné části města (což je sám o sobě vynikající nápad). Jednotlivých možností pochopitelně nejsou tisíce, ale je jich dost na to, aby si hraní vyžádalo několikanásobný replay, neboť během jednoho hraní odhalíte jen malé množství motivů a děj vám nebude dávat příliš smysl (PD jsem dohrál třikrát a stále mi některé souvislosti unikají). Dále můžete v určitých částech hry díky artefaktu psychic collector rozšířit své mentální schopnosti a vstupovat i do myslí postav, které nejsou kolem vás, či případně postavy různými způsoby ovlivnit. Hra vás obvykle vždy dovede do klíčového uzlu, kterých je několik a příběh je díky nim lineární, ale způsobů, jak se k nim dostat je pochopitelně vícero a množství rozhodnutí vede i k jednomu ze čtrnácti možných konců. V závěru nicméně obvykle vždy hrajete deskovou hru Black Diamond proti hlavní záporné postavě, během které využíváte nabyté znalosti o lidech a předmětech.

Herecké obsazení není bohužel nijak výjimečné, ale například polská herečka Beata Pozniak v roli Lainy si zahrála ve Stoneově JFK a hlavní hrdina Kevin Breznahan se objevil v nedávném nezávislém thrilleru Winter's Bone (kterýžto mj. doporučuji). Za zmínku také stojí hudba, kterou skládal Patrick Gleeson, jenž se částečně podílel i na Coppolově Apocalypse (!) a hudbu vytvořil i pro vynikající Plague Dogs. Nepokrytě béčkový a osekaný scénář spolu se špatnou technickou kvalitou FMV tvoří vedle hereckých výkonů pak hlavní slabiny, díky kterým Psychic detective nedokáže být dostatečně výraznou zábavou a člověku mohou vytanout ony upomínky na filmy Eda Wooda. Ty však popravdě pokládám v konečném důsledku za neopodstatněné, neb podobného braku bylo možné najít v devadesátých létech ve videopůjčovnách stovky. Navíc, kdo by si nechtěl zahrát hru, kterou od zážitku z takového Lynchova Inland Empire, dělí snad jen jméno jejího režiséra? :)
+12

Amnesia: The Dark Descent

  • PC 85
No jo Amnesia..Dnes asi nejpopulárnější horrorová hra a to (dle mého) zásluhou herních youtuberů, kteří se natáčí (nebo spíš své reakce) a to má velký úspěch. Takže odkaz dá odkaz a hned je ''pár'' milionů fanoušků.

No amnesia je skvělý kousek, už jen tím že je jedna z nejstrašidelnějších games a přitom to není žádná hardcore rubačka, kde máte motorovku v jedné ruce a v druhé ruce..no počkat druhou ruku ani nemáte protože vám ji zrovna sežral nějaký mutant - ne tohle Amnesia není.

Váš strach bude vyvolávat špičková atmosféra a vhodně podkreslující hudba, plus fakt, že jste prostě v hradu se zombíkama a nemáte je zrovna čím pohladit po hlavě.

I když je zde ohraný scénář, AKA : Začíná film, bývalý agent ztratil paměť, rodina je K.O. zásluhou drogového dealera, chcete ho zabít a přitom poznáváte sebe samu, - tak tohle si převeďte do 18.st a hele = Je tu Daniel který ztratil paměť, při výletu za kámošem do hradu.

Jak na konci zjistíte, tak hra nebyla ani tak dlouhá, ale díky tomu, že jste si museli pořád chodit umývat hnědý náklad a nebavilo vás dokola prát trencle, tak se to z denní záležitosti protáhne na týdny procházení hrou.

A jak se HLAVNĚ dokázala udržet hra v TOP sekci i dodnes - je tady náš starý dobrý kámoš , editor. Každý hráč si může udělat vlastní mapu a následně ji publikovat aby si ji mohl zahrát každý.Takže je pořád co hrát a temnota nekončí.

Pro: Atmosféra, Hudba,Doplňující zvuky, Grafika, Prostředí hradu, Logické hádanky, Reálná fyzika,Uživatelské módy

Proti: Z části otřepaný děj, žádná obrana, stále tma/nikdy neuvidíte světlo dne, po čase upadá kvalita atmosféry a jede se čistě na utíkání před nepřítelem

+12

Heroes of Might and Magic III: The Restoration of Erathia

  • PC 100
Absolutně nejlepší hra mého dětství, ke které se rád vracím i v dnešní době hypermoderních her. Tahle stará klasika ve mě zanechala něco, co jsem našel jen u málo jiných her. Vzpomínám na ty časy, kdy se seběhli kamarádi z ulice a u mě doma jsme hráli HoMaM 3 klidně celé odpoledne. Dokonce i venku jsme si na tuhletu tahovku hráli ...
To velké množství nahraných hodin v random mapách a kampaních které jsem měl dohrané několikrát a k tomu i spousta hodin strávených na multiplayeru činí pro mě tuto hru jednou z nejlepších všech dob.

Pro: Grafika, příběh, balanc jednotlivých "hradů", a hlavně vysoká návykovost!

+12 +14 −2

Commandos: Behind Enemy Lines

  • PC 100
Jedna z ďalších mojich kultoviek ktoré som hrával ako malý capart. No a z chuti si ju zahrajem aj dnes. Prakticky každá misia pôsobí ako šachová partia - spravíte jednu chybičku a idete do.......... Máte k dispozícii jedinečné postavy a každá vie niečo iné. Môj oblúbenec bol Driver. Jednotlivé misie sú ťažšie a ťažšie a u niektorých napríklad nesmiete spustiť poplach vôbec. Bojujete v Nórsku, v severnej Afrike, v Normandii, v Belgicku a nakoniec aj v Nemecku. V jednej misii likvidujete ponorky v prístave, v inej musíte zasa zachrániť pilota zo zajatia alebo likvidujete opevnené pozície na invaznej pláži Juno v Normandii. V niektorých misiách je tu obrovské množstvo nepriateľov a ked spustíte poplach tak ich počet za zmnohonásobí. A potom vám veselo nebude. U odstrelovača tu koľkokrát máte k dispozícii len 4-5 nábojov a musíte rozmýšlať ako ich efektívne využiť. Hra u ktorej musí človek naplno používať mozog. Inak hral som aj Commandos 3 - Destination Berlin a oproti jedničke je to prechádzka rúžovým sadom. Myslím že jedničku svojou náročnosťou už žiadny diel neprekoná.

Pro: Zaujímavé misie, členovia tímu, nepriatelia,

Proti: náročnosť zachádzajúca až k hardcore

+12

Exhumed

  • PC 60
Musím se trochu ohradit proti tomu, že by byl Exhumed záležitostí na jedno odpoledne. Možná jsem prostě strašnej lůzr, ale takhle dlouhý levely jsem viděl snad jedině v Hexenovi a to jich tam bylo jen pět. Tady jich je dvacet a v podstatě všechny mi stačily na víc jak hodinu, někdy i tři. No co vám mám říkat, já u téhle hry strávil víc jak měsíc hrubého času.

K Exhumedovi jsem se dostal už jako dítě, kdy byla povinností každá nová 3D akce, ale mám pocit, že jsem se nedostal ani z prvního levelu. Dnes si ke hrám z Buildu vytvářím obtížný vztah, protože mi všechny přijdou +- stejné jako Duke Nukem 3D.

Jelikož jsem sám nějaké ty mapy v Buildu vytvářel, až moc si u těchto her uvědomuji všechny nedokonalosti a omezenosti enginu, stejně jako dusivou uzavřenost a umělost veškerého prostředí, které hráče obklopuje. U Důkáče to beru, protože ten to Build šílenství začal (Witchaven nepočítám), engine hodně maskuje a byla to první hra z Buildu, kterou jsem hrál (co, byla to moje vůbec první hra, kterou jsem hrál), ale u Exhumeda jsem se těžko těch pocitů zbavoval.

Exhumedova silná stránka je, jak už psali jiní, desing levelů, dlouhých levelů. Problém trochu je, že ty levely jsou takové úmorné. Vždy jsem byl schopen dát jen jeden level, maximálně dva a hru musel vypnout. Dokonalý odsávač energie. Design je super, ale je náročný na soustředění a je v něm moc skákání.

Naštěstí k jednotlivým kolům hraje výtečná hudba naprosto neznámého skladatele Scotta Branstona (škoda jinak nevyužitého talentu), která se směle zařazuje k lepším herním hudbám té doby (a jakože to byla samozřejmě doba nejlepší herní hudby, o tom není sporu).

Sympatické je, že se hra snaží i o nějaký příběh, který je i namluven, ačkoliv tak činí opět jen prostřednictvím několika nápisů mezi levely. Potěšilo i těch pár animací (hlavně závěrečná při špatném konci).

Trochu mě štvaly zbraně, neboť jediná dlouhodobě použitelná byl kulomet, jehož náboje ale byly hned fuč. Granát byl úplně naprd, protože ho hlavní postava hází pod sebe, pistole je slabá a furt se zdlouhavě nabíjí, plamenomet je slabý a je hned fuč, plasma hadi jsou silní, ale hráči extrémně nebezpeční a na malou vzdálenost nepoužitelní a božská ruka je super účinná, ale velmi pomalá. No a šavle je dobrá akorát na piraně.

Na většinu nepřátel jsem si vypěstoval strašnou alergii. Všichni jsou svým způsobem slabí (až na draka samozřejmě), ale všichni takoví hrozně otravní. Nejvíc asi ty včely a piraně.

Absence savu docela štvala zvlášť v posledním kole, který mi stabilně padal do Windows, což bylo dost prekérní. A i jinak se mi mnohokrát stalo, že jsem skončil bez životů a musel opakovat celé nové kolo. Zvláště při boji s bossy, to opravdu nebylo snadné.

Obecně je Exhumed hrou, jejíž hraní mi nečinilo nijak zvlášť velké potěšení, ale musím uznat, že její kvality nejsou tak malé. Především tkví v komplexnosti svých levelů a také v netradičním prostředí, které i v rámci build enginu dovede poměrně dobře vyobrazit.

Pro: level design, hudba, prostředí

Proti: úmornost, otravní nepřátelé, nevyvážené zbraně

+12

Call of Duty: Black Ops II

  • PC 70
Továrna na jednohubky opět uplácala další díl a nám nezbývá nic, než vzít párátko, pořádně napíchnout a zhodnotit chuť. Jako první udeří do očí, že… Se vlastně nic nezměnilo. Hra se nám snaží před očima rozprostřít nové lokace a představit pár nových herních prvků, nicméně v jádru se hraje pořád stejně jako o pět let starší brácha Modern Warfare. Kdyby Black Ops II zůstal i co do kvality stejný, ani bych si nestěžoval, podle mě nášup toho „samého“, pokud by dokázal udržet napětí, intenzitu a přinést špičkovou zábavu jako MW1, nepředstavuje žádné selhání. Samozřejmě bychom mohli lamentovat nad nulovým posunem série, potažmo celého žánru, ale to raději nechme být a zabývejme se hrou.

Mezi malou hrstku inovací patří zejména jakési strategicko-akční mise a bohužel musím říct, že jejich provedení mě vůbec neoslovilo. Než sáhodlouze umísťovat techniku a vojáky na obranu určité základny a pozorovat to z vrchu, to si raději zahraju plnohodnotné RTS. Další nápady padly na roboty a létající drony jako nový druh nepřátel, popř. případných spojenců, které si čas od času můžete přivolat na určité místo na pomoc. Šílenější už může být snad jen jízda pouštní prérií na koni s raketometem v ruce… Pocit ze hry tedy oproti Modern Warfare vybočuje z realističnosti, což si nejsem jist, zda je krok správným směrem. Ovšem lépe to koresponduje s opět nerealistickým, ale kupodivu velice působivým příběhem. Ne, rozhodně se nejedná o filmový materiál, opět je nám předložen spletenec pomst a nesmrtelných, drsných mužů, z nichž jde testosteron cítit na sto honů. Ovšem díky nechronologickému vyprávění, více časovým rovinám a působivým (byť hodně béčkovým) zvratům funguje příběh skvěle a označil bych ho za vítěze celé série.

Délka hry je téměř ostudná, na jednu stranu díky tomu hráč prosviští hrou a lépe vstřebá vyhrocenost příběhu, ale na stranu druhou se nezbavíte pocitu odbytosti a zkrátka toho, že jste chtěli víc. Odbytost, nebo chcete-li nepropracovanost se netýká jen délky, ale i absence určitých „kulervoucích“ momentů, jež známe zejména z prvních dvou Modern Warfare. Black Ops má jen pár nascriptovaných sekvencí a k tomu jsou ještě šedivě průměrné... Zkrátka čekal jsem nenáročnou jednohubku a té se mi také dostalo, mohu si tedy s vlažnou spokojeností utřít pusu a jít dál…
+12

Sports Car GT

  • PC 95
V devadesátých letech bylo závodních simulátorů hratelných pouze pomocí volantu poskrovnu. Kromě Grand Prix Legends, či Grand Touring to byl Sports Car GT, který simuluje pro mně neznámou americkou závodní sérii Professional Sports Car Racing.

Systém kariéry je kromě nákupu ojetých vozidel téměř stejný jako v Need for Speed: Porsche 2000, tedy za peníze vyhrané v závodech si hráč kupuje tuningové díly, které po jejich instalaci skutečně fungují. Na každou trať je potřebné odlišné nastavení auta, nejvíc měněnými parametry byly přítlak, délka převodových stupňů a huštění pneumatik. Hráči SCGT jsou kromě řidičů taky mechanici s alespoň základními znalostmi mechaniky závodních vozidel. Ve hře funguje systém nápovědy při koupi výkonnějších dílů.

Samotné závodění je skvělé, pocit z jízdy realistický, a proto velice návykový. SCGT byla hrou, kvůli které jsem si pořídil volant, který jsem od té doby nepoužil. Opravdu napínavé byly závody na trati Desert Speedway, což je název pro Las Vegas Motor Speedway, pětihodinovky v kanadském Mosport Parku, či dvanáctihodinovka v Sebringu. Mimochodem, víte, kolik vážných jezdeckých chyb uděláte počas dvanáctihodinového závodu? Já je udělal několik, ale výsledek stál za to: když jsem se nenechal vystřídat svým počítačovým jezdeckým kolegou, který se pravidelně propadl z prvního na třetí místo, do cíle jsem dojel sice první, ale druhý dojel za mnou se spožděním řádově v sekundách, většinou 6 až 12 sekund. Je zajímavé hrát hru, která se navzdory jednodušší grafice hraje jako GTR od SimBinu, či mod GTR pro F1 2002. Ostatně v SCGT byl jako v první hře od Image Space Incorporated použit herní systém GMotor 1, který byl později použit třeba ve hře rFactor. Ve svém hodnocení jsem nedal plný počet bodů kvůli zmatenému chování soupeřů v boxích.

Hru mohu doporučit všem retro virtuálním jezdcům, kteří chtějí zjistit, jak se hraje předchůdce rFactoru z roku 1999.

Pro: schopnost pohltit hráče na mnoho hodin denně, skvělý fyzikální model, inteligentní soupeři, možnost rozsáhlé modifikace hry stažením modů

Proti: zmatení soupeři v boxích

+12

Jane's Combat Simulations: Israeli Air Force

  • PC 95
S hrou IAF jsem se poprvé setkal na CD českého herního časopisu. Byla to demoverze a pokud si pamatuju, bylo možné hrát jen 2 mise a volný let. Byl jsem tehdy uchvácen na tu dobu skvělými zvuky, hezkou grafikou a zdařilým letovým modelem.

IAF má jednu velikou nevýhodu, a to je nemožnost instalace na jiný operační systém než je Windows 98. Na Windows XP se IAF nedá nainstalovat nijak jinak, než pomocí emulace jiného operačního systému. Jeho mladší bratr USAF se na XP nainstalovat dá, jen to nejde tak jednoduše.

Když jsem se setkal s plnou verzí hry, po její instalaci u mně začala posedlost létáním. Jako první, čím jsem byl uchvácen, bylo úvodní intro. Film zobrazuje mix animovaných sekvencí vzdušního souboje několika letounů se skutečnými záběry útočících izraelských letounů a do toho hraje chytlavá úderná hudba. Mezi leteckými simulátory patří intro IAF k tomu nejlepšímu a kvalitou obsahu bych ho přirovnal k intru Need for Speed: Porsche 2000.
Další pozitivní šok je silná atmosféra v kampani. Je až neuvěřitelné, jak tvůrci dokázali přenést do hry víc izraelských konfliktů s tak napínavou atmosférou. Zdánlivě pohodové mise se kolikrát pár minut po vzletu kvůli změně bojové situace mění na nervy drásající peklo, kdy hráč musí kromě dokonalé znalosti palubních systémů být taky stratégem a velitelem roje. Velení a zadávaní příkazů členům letky tvoří podstatnou část většiny misí v kampani. Hra dále umožňuje ovládání všech letadel roje, což se v praxi provede tak, že hráč se ze svého letounu přenese do kokpitu dalšího letounu svého roje, zatímco letoun se kterým misi začal, pokračuje v letu podle autopilota po přednastavené trase.
Velkým pozitivem je pestrý výběr letadel, ze kterých bych vyzdvihl pro mě tehdy exotické typy, jako Kfir, Lavi, MiG-23 a MiG-29. S MiGy bylo možné létat ve volném letu a v misích vytvořených v editoru misí. I když je hra popisována jako simulátor, výsledek letových vlastností, a toho co můžete provádět s letadlem, je na pomezí mezi arkádou a simulátorem. Kupříkladu v jedné misi musí hráč přistát na cizí letiště, přirolovat k hangáru, a tam pomocí kanónu zničit hangár a parkující letadla, což by simulátor neměl dovolit kvůli blokování zbraní při vysunutém podvozku.
Hra podporovala i připojení analogového joysticku, ale já jsem ji bez problémů dohrál z klávesnice.
Později byl vydán patch upravující letové vlastnosti letounů a inteligenci nepřátel.

Ještě bych měl pár poznámek k politickém aspektu hry. Mnoho lidí tuto hru odsuzuje kvůli tomu, že je prý politicky motivována a je v ní překroucená realita izraelských konfiktů. Tento aspekt jsem nikdy neřešil, protože neznám politické pozadí konfliktů státu Izrael s okolními státy a ani mne nezajímá. Jediné, co mně zajímá je, kolik emocí dokáže vyždímat IAF z hráče, a těch je požehnaně.

Hru bych doporučil všem virtuálním retro letcům, kterým sedí období konfliktů od šedesátých po osmdesátá léta, a zaměření hry spíš na atmosféru leteckých soubojů, než přesnou simulaci letových vlastností a zbraňových systémů.

Pro: silná atmosféra; vyvážená obtížnost; exotické letadla Kfir, Lavi, MiG-23, skvělé intro; špičkové ozvučení včetně hudby v menu; slušná inteligence soupeřů

Proti: nemožnost instalace na nové operační systémy

+12

Flanker 2.0

  • PC 65
Hra Flanker ve verzích 2.0 až 2.5 je pro mne velice rozporuplnou záležitostí.

Na jedné straně nabízí silnou atmosféru vzdušních soubojů na kanon umocněnou skvělými zvuky motorů letadel, dobře modelované zbraňové systémy včetně zón jejich odpalu, tréninkové mise s možností výučby ovládaní systémů a zbraní, přistávání na letadlovou loď či ve špatném počasí.
Na straně druhé mezi negativa patří zvláštní kampaň bez možnosti povýšení či jiné motivace hráče, skriptované situace fyziky letu či zobrazení na obrazovce neodpovídající skutečnosti. A protože jsou série Flanker a Lock On považovány za nejvěrnější simulátory Suchojů, poslední dvě negativa rozeberu podrobněji. Z mé strany nejde o žádné hnidopišství, jen o zveřejnění získaných poznatků ze hry.
Jedná se o možnost udělat manévr Kobra za podstatně širších podmínek, jako ve skutečnosti. Pokud si vezmeme, že manévr provádí obyčejný Su-27(Su-33), může být manévr vykonáván pouze ve svislém směru. Kobru v jiném než svislém směru zvládne pouze letadlo s měnitelným tahem motorů, a to Su-27 není. Jenže tady stačí mít rychlost kolem 400km/h, jakoukoliv polohu, stlačit klávesu K, potáhnout joystick a letadlo samo udělá kýžený manévr. Svedčí to o tom, že ne celá fyzika letu je propočítávána v reálném čase, ale je jí bohužel dopomoženo skriptama.
Další věcí která není reálná, je zobrazení na obrazovce. Jedná se o zobrazení navigačního obrazce, kdy otočné body jsou zobrazovány jako trojúhelníky spojené čárkami. Měl jsem možnost konzultovat tento typ zobrazení s pracovníky leteckých opravárenských závodů v Rjazani a Luchavici, kteří potvrdili, že takový typ zobrazení na Su-27 neexistuje. V režimu RL by měla obrazovka zobrazovat to samé zobrazení, jako HUD, z nějakého záhadného důvodu se tak neděje.

Až na tyto tři nedostatky je ovšem Flanker báječným trenažérem výučby létání včetně akrobacie, ve verzi 2.5 si můžete zalétat i s Mig-29. Bez analogového joysticku hru vůbec nemá cenu hrát, protože ovládání z klávesnice nevrací výchylky křidélek ani směrovek. Kdo se cítí být pilotem připraveným na všechno, v editoru misí si může zvolit situace, které let či pristání ztěžují, jako mlha, silný boční vítr, poškození či výpadek systémů avioniky, nebo motoru. Protivníci jsou inteligentní, a když se dostanete do souboje na kanón s více protivníky, je třeba si hlídat záda více, než u jiných her, protože vás umějí postupnými manévry rychle dostat do léčky.

Navzdory rozsáhlé kritice mám na Flankera spíše hezké vzpomínky, protože jsem u něj strávil hezkých pár měsíců (zničil jeden joystick) a byly to většinou večery protažené hluboko do noci.

Pro: špičkové zvuky; hezká grafika; chytlavá hratelnost; chytří protivníci; kvalitní tréninkové mise

Proti: odfláknutá kampaň; nerealistický manévr Kobra; nerealistické zobrazení na obrazovce

+12

Jane's Combat Simulations: U.S. Navy Fighters '97

  • PC 90
USNF 97 je kus poctivé hry z poloviny devadesátých let. I když vyžaduje pouze DirectX 6, bez problémů běží ve Windows XP v režimu kompatibility. Hratelná je kromě joysticku z klávesnice, dokonce bych řekl, že je to lepší volba. Kdo oželí jednoduchou grafiku, může mít o zábavu postaráno. Kampaň je dost obsáhlá, a hráč musí kromě pilotáže být dobrým logistou, protože si mezi misemi musí hlídat stav zásob munice. Létání je přiměřeně zjednodušeno, aby z něj nebyla trauma jako ve Falcon 4 :-) Velice hezké jsou mise nad mořem se vzletem z letadlové lodi, kdy hráč nemůže využívat ke svému krytí let v roklích či pomezi kopce. Další zajímavostí je, že pro Su-27 byl určen jako protivník Harrier, zřejmě kvůli možnosti vektorovat tah jeho motorů a proto jsou mise s Harrierem obzvlášť zábavné. Inteligence protivníků je přiměřená, mnoho misí jsem dělal až na dvacátý - třicátý pokus. Na internetu jsou ke stažení nová letadla, mise a kampaně; většina z nich je o dost těžší, než původné, protože byly dělány s ohledem na skutečné události.

Hře v podstatě není co vytknout, je zábavná, poučná a po stažení nových doplnků modifikovatelná.

Pro: mnoho pilotovatelných letounů; zábavnost; rozsáhlost; modifikovatelnost

+12

Command & Conquer: Generals

  • PC --
Command & Conquer: Generals
===========================
USA
Dobre ovláda vzdušný priestor. Má klasické bombardovacie lietadla. Najviac som ocenil možnosť výroby vrtuťníkov. Vo veľkom počte sú skutočná smrtiaca zbraň. Má najlepšiu pozemnú obranu proti vozidlám. Väčšina kampaňe sa odohráva v Kazachstane, kde bojujete proti jednotkám GLA. Bojové vozidlá sú celkom účinné a možnosť ich vylepšiť zvyšuje to na ich účinnosti. Závislá je dosť na elektrickej energii, takže dávať pozor.

China
Pre mňa to bola najťažšia kampaň. Hlavne posledná mapa bola zabiják. Všetko záviselo na postavení správnej obrany a čo najkratšom čase zlikvidovať zbraň hromadného ničenia. Čína má veľku silu v pozemnom boji. Má dostatočne veľký výber bojových vozidiel, ktoré su účinné hlavne na GLA. Vzdušnom priestore je to už horšie, lebo má vlastne len MIG stíhačky. Atomovka je klasická raketa, ktorá vie urobiť celkom veľké škody, ak je správne umiestnená. Obrana je silná hlavne na pechotu, takže odporúčam vždy postaviť vedľa gulometnej veže aj bunker, kde treba umiestniť jednotky s raketometom.

GLA
Sú to akási skupina teroristov,ktorá sa snaží svoje nedostatky vyrovnať svojím počtom. Používaju hlavne biologické zbrane. Sú účinne hlavne na pozemné jednotky, ktoré v jednej sekunde dokážu vyhubiť aj celú armádu. Síce nemajú lietadlá, ale zato najsilnejšiu protilietadlovú obranu. Často používajú rôzne zabotážne jednotky, ktoré dokážu pekne zavariť. Vôbec nepotrebujú energiu a každá postavená budova má atomový kryt.

Dokopy je v hre 21 misií. Za každú stranu 7 levelov. Každý level sa snaží byť originálny ale v celkovom znení sa kampane kopirujú. Niekedy sa stalo,že ked mne nepriatel bombardoval jednotku, tak vôbec na to nereagovala a v pohode sa nechala zničiť. Zásoby sú najcennejšia a zároveň jediná surovina na mape. Nachádza sa v obmedzenom množstve, takže sa rýchlo minú.Grafika hry je celkom u mňa rozporuplná. Na jednej strane pôsobý celkom príjemne ale pechota je zobrazená skutočne odporne. Vidíte len škaredý skin postav, ktoré držia nejakú palicu alebo niečo neidentifikované. Zvuková strána je výborná pekne dokresľuje atmosféru. Mapy sú pekne spracované, budovy v mestách držia celkom veľku výhodu pre GLA, kde využije šírku ciest medzi budovami a dokáže s ľahkosťou zničiť akúkoľvek veľkú armádu.

Hra má najlepšie roky za sebou, ale stále ponúka výbornú zábavu.

Pro: Atmosféra, soundtrack, skvelá hrateľnosť, kampaň

Proti: grafika pechoty, krátkosť kampaňe, občaš AI

+12

Deadlight

  • PC 65
Deadlight je zajímavá hříčka na pohled, díky své vizuální stránce, zdevastovanému světu a snaze hlavního hrdiny přežít v novém smrtícím prostředí. Jenže má to svá ale.

První je typickej nudnej a předvídatelnej příběh, který prostě mohl být lepší. Jelikož je hra hodně hopsačkou, objevuje se zde další neduh a to, že v některých situacích po Vás autoři chtěji až neskutečně načasovanou přesnost. Zpozdí te se o jednu sekundu a jste mrtví, nestihnete včas zmáčknout správnou kombinaci a strop Vám spadne na hlavu. Jinak ale Randallovi skoky a pohybu po tomto umírajícím světě vypadají pěkně, to se musí přiznat, hlavně díky skvělě vypadajícímu prostředí, které má tu správnou atmosféru. Jen škoda že hlavní hrdina neumí plavat, kdy se potom pro hráče každá vetší hloubka stává smrtelnou pastí.

Boj zde je většinou o nutnosti, někdy to cenu nemá a hráč musí jen zdrhat, v jiném případě zase se objevují pasáže kde je nepříjemný respawn nepřátel, navíc i ve většině případů hráč stojí proti nepříjemné přesile, s nedostatkem munice, či s hrozbou že bude každou chvíli převálcován stíny. Což občas vžene trochu adrenalinu do žil.

Prostředí které je ve hře má kolísavou tendenci, někdy vykouzlí parádní scenérie zničeného světa a zmaru z něho, aby Vás později hodilo na delší dobu nudných a šedých kanálů. Kde se jako krysa se snažíte dostat ven z bludiště. Bohužel ani moc zajímavých postav při svém putování nepotkáte, ale jejich dabing není špatnej, pokud nenarazíte na otravný bug při cut-scénách, kdy uslyšíte maximálně hrobové ticho. Hudební doprovod je ale solidní.

Takže jako prvotina tahle hříčka není špatná, ale má nějaké ty chyby, musí se k ní podle toho přistupovat, a rozhodně se obrnit trpělivostí při některých situacích. Navíc tato výprava skončí za nějakých 4,5 hodiny, takže s nakápum radši počkejte na nějakou slevu. Za sníženou cenu ta hra stojí, pořádne se jedná o nadprůměrnou záležitost, která pobaví.

Pro: Svět, temná atmosféra, vizuální a hudební stránka hry,

Proti: Herní doba, chybějící zvuk v cut-scénách, nutnost neuvěřitelné přesnosti, tuctovej příběh a postavy

+12

Max Payne 3

  • PC --
Nechci to nějak dloooouze rozvádět tak rychle do toho. Třetí pokračovaní Max Payna se povedlo na výbornou už tak dlouho mě žádná hra nechytla: paradní příběh,vylepšenej bullet time, cutscény které jsou někdy mínusem a někdy plusem Jelikož vás někdy zbytečně vytrhnou ze hry a jak kdy jdou přeskočit a docela se mi zdá že tvůrci u těch dělších vám to nechtějí povolit takže když to začnete chít přeskočit napíše vám to still loading ! grrr. Grafika je také na špičkové urovni a kluci z rockstaru odvedli sakra dobrej kus práce. Takže když to shrnu opravdu solidní pokračovaní plné akce, krve a užasného Maxe ! A délka hry je také solidní !

Pro: Grafika,příběh délka,bullet time !

Proti: někdy vás cutscény přímo vyruší ze hry

+12 +14 −2

Mount & Blade: Warband

  • PC 85
Koho by nelákal středověk. Majestátní rytíři v nablýskaných zbrojích, těžká jízda která svým rychlým úderem dokáže smést nebohou pěchotu, a lesy a pláně plné banditů a dezertérů. Do toho frakce které s oblibou vyhlašují válku svým sousedům se železnou pravidelností, a svět plný bojů, pohraničních šarvátek a válek Vás nyní očekává.

Narozdíl od ostatních her, kde jste hozeni do role králů, vůdců frakcí či spasitelů světa, zde začínáte jako pouhý kmán s pár drobnými v kapse a jednoduchou výbavou pro přežití. Zdali se stane obávaným banditou, lordem který válčí ve jménu svého pána, nebo pokud jste zchudlí šlechtic můžete se pokusit založit vlastní frakci a utkat se s ostatními o své místo na Slunci.

Přesto že vaše postava získává zkušenosti a rozvíjí si schopnosti, nejdůležitější je Vaše parta spolubojovníků. Ty si najímáte buď z řad prostých nevolníků ve vesnicích nebo několika elitních žoldáků ve městech kteří si své zkušenosti z bojů nechají rádi zaplatit. Vojáci v družině si časem z bojů a výcviku přináší zkušenosti a zlepšují své vybavení a postupují na vyšší levely. A v bitvě je sakra cítit rozdíl mezi bandou právě naverbovaných dobrovolníků nebo ostřílených veteránů. Ty samozřejmně vyžadují pravidelný žold, jídlo a jejich morálku též ovlivňuje Vaše schopnost vést je k vítěžstvím či prohrám. On samotný boj a pocit z něj je vskutku úžasný, těžko hledat s čím by tento zážitek šel srovnat, když se dvě armády střetnou je to parádní podívaná, a vy jakožto velitel jste stále jen člověk, větší skupina nepřátel Vás zkrátka umlátí i kdyby měla v ruce jen vidle a hole. Hráč musí holt jednat společně se svými jednotkami, a využít i taktických možností co která skupina zrovna nabízí.

O Mount and Blade: Warband by se toho dokázalo napsat opravdu hodně, a přesto by ještě vše nebylo řečeno, je to hra do které se ze začátku horkotěžko proniká, hráč si na ní musí zvyknout, pochopit její principy a příjmnout fakt že zde si tvoří příběh a to jak se hra bude vyvíjet sám. Stejně jako je mé hodnocení tak i tolik jsem strávil ve hře hodin, je až neskutečné že těch 85 hodin uteklo tak rychle. Přeneste se přes prvotní šok a hrajte, uvidíte že se to časem rozhodně vyplatí!
+12