Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Pokémon: Let's Go, Eevee!

  • Switch 75
Let's Go Eevee (ekvivalentní protipól Let's Go Pikachu) je vhodnou hrou pro pokémoní začátečníky, ale stejně tak i pro vracející se pamětníky. Ač nejsem žádný hard core hráč, tak s herními Pokémony jsem strávil vpravdě mnoho času. Mojí první klukovskou hrou byla Blue, ale poctivě jsem dohrál i Yellow; a po ní následovala alespoň jedna hra z každé generace.
Mrkněme se ale na zoubek této předělávce Yellow.

Nový grafický kabátek hře sluší a dost příjemně se hraje. Myslím, že tvůrci velice šikovně zabrnkali na nostalgickou strunu a pokud jste fanoušci pamětníci, tak jen pouhé zaslechnutí známých melodií vám rozehřeje srdíčko.
Potom, co od Oaka slíznete Eevee (nebo Pikachu v druhé verzi), vydáváte se na cestu stát se mistrem Pokémonů. Narozdíl od původních her, v této verzi je Eevee opravdu hodně silná. Je to zapříčiněno přítomností speciálních trenérů, od kterých kdykoliv můžete pro Eevee dostat silné typově variabilní útoky, takže v prvním městě už klidně může používat ohnivý, elektrický nebo vodní; další přibývají do nabídky spolu s postupem ve hře a ony trenéry najdete v některých pokécentrech. Takže na rozdíl od původní Yellow verze, kde jsme možná někteří šli na Brocka s neefektivním Pikachu, se tu vytrácí původní mizérie (ale vlastně taky challenge), a hrou můžeme projet jako nůž máslem.

Nicméně probíhat lokacemi Kanto je radost pohledět. Soubojů je dostatek a na mechaniku chytání Pokémonů, které opravdu můžete vidět volně pobíhat kolem sebe, si zvyknete rychle. A nemusíte se bát, že byste o souboje s divokými Pokémony přišli úplně. Všechny důležitější si totiž stejně nejprve musíte odbýt, tedy kompletně je porazit; a až potom je budete moci chytit. Pro mě bylo toto vyvážení tak akorát, a nemusel jsem proto ani hlídat, jestli Mewtwo zbude třeba 5 HP.

Všechny původní startéry je možné ve hře získat i chytit, a to poměrně brzo. Každého od někoho dostanete (za splnění nějakých drobných podmínek; tito jsou prý navíc i silnější než ti divocí chycení). Zde se také nabízí zmínit, že existují Pokémoni s běžným výskytem, které potkáte poměrně často; a různě vzácní, o které se budete muset chvíli snažit - a to tím způsobem, že nejprve chytáte ty běžné, a když jich chytíte několik stejných (vzniká řada combo), tak se zvyšuje šance, že uvidíte častěji i ty vzácnější (např. Bulbasaura hned v lokaci prvního lesa). To je jedna ze dvou věcí, která se mi na téhle hře vyloženě nelíbí, protože vynucuje nesmyslné grindování (ale chápu, v ostatních hrách je to vlastně taky grind). Avšak aspoň skrze combo přicházejí i lepší expy na levely, takže celkově se tato činnost vyplatí a ty hromady stejných Pokémonů můžete vyměnit za nějaké vylepšení nebo candy u Oaka. (Pro rychlejší levelování je dobré chytat comba Chansey třeba v Cerulean Cave, kde najdete i Mewtwo).

Co se týče vlastní sbírky Pokémonů, tak tentokrát nemusíte kvůli změnám v týmu chodit nikam do pokécentra. Všechno to máte u sebe ve speciálním boxu v batohu (což poněkud popírá jednu z hlavních idejí seriálu, ale lépe se s tím hraje). Měnit tým můžete i za pochodu. A kromě Eevee/Pikachu na hlavě lze běhat/létat/plavat s jakýmkoliv jiným Pokémonem, což je strašně super. Volné létání na Charizardovi, Dragonitovi apod. je úplně nový zážitek. Kazí ho jen to, že přechody v mapě jsou vlastně systémem instancí s pevně danými hranicemi, což mě přivádí na myšlenku, že by to chtělo co nejdříve podobně vypadající open poké world, kde by hráč také mohl jezdit na svých oblíbených mountech.

Co mě trochu zklamalo, byl úplně chybějící systém množíren a také absence itemů, které jsme zvyklí dávat Pokémonům v core hrách, aby se jim lépe bojovalo (ne, že by to tady bylo třeba, protože už tak je hra směšně jednoduchá na postup) a ostatně v původní sérii RBY také žádné nebyly, ale už jsem si na ně hodně zvykl a bavilo mě s nimi taktizovat. Tak třeba příště.
Dalším prvkem, který změnil mechaniku, jsou HMka. Tentokrát se nedají použít jako útok. Místo toho se je Eevee/Pikachu naučí jenom jako bonus navíc, aby je symbolicky mohli použít venku, když je třeba, ale žádné využití v boji nemají. Naučí se je od povolaných lidí, které cestou potkáte.

Tradování Pokémonů, které jde pouze jednostranně z Pokémon Go do Let's Go Eevee/Pikachu, je na pohlavek, ale chápu to. Jsem si však jist, že kdyby to bylo možné oboustranně, byly by za Let's Go hry i Switche výrazně vyšší tržby (kdo by nechtěl zaplnit díru v pokédexu regionálními pokémony, že). Z Meltana a Melmetala mám tedy poněkud smíšené pocity (hlavně těch 400 candy), ale aspoň je z toho nějaký bonus a trošku jsem se hýbal po Žižkově.
Co mě štve u každé pokémoní hry, je ten jediný legendární pokémon (pravda, někdy jich je víc), který ve hře nejde chytit a musíte si ho obstarat jiným způsobem (ano, teď mířím prstem na tebe, Mew). Myslím, že to od tvůrců není úplně nutné a ani hezké. Raději bych splnil sérii šílených úkolů ve hře a vysloužil si ho, než přemýšlel, jestli stojí za to kupovat pokéball plus nebo ho dostat jinak, třeba přes Home. 

Co se dá dělat, trnitá je cesta trenéra Pokémonů. Šampionem se ale můžete stát i po poražení elite 4, tedy elitní čtyřky, respektive pětky, což není nic moc složitého. Gratuluji k dohrání hry.
A co potom? Můžete doplňovat pokédex, hledat shiny, dochytat legendy, prozkoumat Cerulean Cave, znovu bojovat s některými jedinci nebo se vrhnout do boje s Master trainers (každý Pokémon ve hře má trenéra, který zasvětil život tomu, aby se stal tím jediným mistrem toho jednoho druhu Pokémona. A vy, pokud se mu chcete rovnat, ho musíte porazit také tím jedním druhem Pokémona, což má jeden háček, a sice ten, že musíte mít Pokémona na vysoké úrovni - aspoň někde kolem 60-80. Což je fuška.
"Jo, běžte bojovat třeba s Magikarpem, Easton ho má na lv 65". Haha, Game Freak, haha.
Ale když jich porazíte aspoň šest, pak se v Indigo Plateau objeví jedna stará známá postava, se kterou lze bojovat o titul Battle Master. Souboj se mi líbil.

Ovšem palec nahoru dávám za cameo Green(!) a doufám, že se ještě objeví. Zasvěcení vědí.

Celkově mám ze hry dobrý pocit a byl to fajn návrat ke kořenům.
Tak, a teď už zas raději něco nového...
 ---
Zajímavosti a detailní historii o vydání prvních Pokémonů najdete v mém komentáři k Pokémon Green.

Pro: Nový kabátek; pokémoni cestují po vašem boku nebo vás přímo vezou; divocí pokémoni ve volném prostoru; hudba; overpowered Eevee; pro HMka už není nutná mula; všechny poké jsou v batohu; vyváženost mezi chytací a soubojovou mechanikou; možná přijde i Green

Proti: Grindování; Master trainers; hra je krátká a chybí rozumná challenge; jednostranný trade z Pokemon Go; chybí open poké world.

+12

Rise of the Tomb Raider

  • PS4 90
Herní výzva 2019 – Hra roku
Tímto dílem oslavila série Tomb Raider dvacet let. Takže máte možnost vybrat si v oblecích Laru z původních dílů. Nejdřív sérii jsem hrál na PC, pak na PS2 (Legends), restart série na Xbox360 a teď další díl na PS4. Nehrál jsem úplně každý díl, ale i tak je to srdcovka.

Lara tentokrát pátrá po artefaktu, který zničil jejího otce – po profesní i osobní stránce. Po artefaktu naneštěstí pátrá i zlá korporace. Kdo hrál předchozí díl tak nebude překvapený, protože se hra drží ve vyjetých kolejích. Na počátku skoro nic nemáte a lepší zbraně nebo vylepšení buď dostanete v určitém bodě příběhu nebo u ohně. Klasika. Přijdete k ohni, a otevře se vám nabídka na vylepšování dovedností, upgrade vybavení nebo zbraní. Takže se vyplatí sbírat bedny součástek nebo lovit různá zvířata. A z keřů si můžete craftit léčení.

Kromě hlavní příběhové linky jsou tu vedlejší mise, které zadávají další lidé. Většinou jde o věci jako vysvoboď dva lidi, sestřel x dronů nebo sežeň maso. Pak jsou tu taky challenge, které můžou prodloužit herní dobu a je na vás jestli je chcete plnit nebo vás to štve. Třeba sestřel x terčů, spal x plakátů a podobně.
Pro sérii jsou typické různé hrobky, kde kromě nalezení artefaktů musíte nejdřív splnit nějakou prostorovou hádanku. Já si hraní užil a těším se na další díl.
+12 +14 −2

Rise of the Tomb Raider: Baba Yaga - The Temple of the Witch

  • PS4 80
Tohle DLC jsem měl jako součást speciální edice. Vzhledem k zasazení do Ruska se použití pohádkové postavy Baby Jagy samo nabízelo. Tomb Raider využívá nadpřirozené prvky jako jsou nesmrtelní válečníci a šíleně mocné artefakty tak můžete hádat jestli jde v tomto případě o realitu nebo nějakou kamufláž.

Při prohledávání skříněk v Soviet Installation jsem z jedné osvobodil Nadiu, která mi řekla, že chce pomoct najít svého dědečka. Jenže je do všeho zapletená právě Baba Jaga. Část DLC se odehrává v základní mapě, ale jinak přidává novou oblast. Kromě hlavní mise obsahuje jednu challenge – musíte sestřelit lucerny a tradičně kompletování dokumentů a survival cache.

Zničení luceren jsem splnil, pár kousků na sebírání mi ještě chybí. Dojde i na jednu puzzle pasáž kdy se hráč musí dostat pomocí plošin na jedno místo. Samotný závěrečný souboj je hodně akční, nabíhají na vás speciální nepřátelé. Ale boj s Babou Jagou není ani tak o slepém střílení jako o využívání prostředí.

Pro: Baba Jaga

Proti: krátký přídavek

+12

Quell Zen

  • PC 80
Úžasně oddechová záležitost. Už první Quell mě nadchnul svojí jednoduchostí, a přesto velmi inovativními levely se stupňující se obtížností. Dokončil jsem zatím všechny díly na 100% a těším se, pokud by někdy vyšel další. Zen přidává nové prvky, které dávají hře další hloubku a nutí vás přemýšlet jinak. Nejoblíbenější novinka byl pro mě portál na posuvném kamenu, to úplně měnilo dynamiku celého levelu. Tento díl je navíc doplněn kromě výborné hudby také solidním příběhem. Doporučil bych celou Quell sérii všem milovníkům puzzle her.
+12

Unmechanical

  • PC 65
Unmechanical je logická oddechovka, kde jsem hrála za malého robůtka, který si létá ve světě plného různých mechanických strojů. Většina z těchto strojů nefunguje tak, jak má, takže jsem musela vše opravovat nebo to obletět jinudy. Některé hádanky byly jednoduché a přišla jsem na ně, aniž bych musela moc přemýšlet. Pár jich ale bylo dost nelogických a chvíli mi trvalo, než jsem je rozlouskla.

Mechanický svět pro mě měl jednu nevýhodu a sice tu, že v dálce byly vidět létající předměty a robůtka mi občas obrazovka sama přiblížila nebo oddálila. Efekt je to sice pěkný, nicméně pro mě je to věc nepříjemná, protože se mi z toho dělalo nevolno. To je hlavní důvod, proč mi dohrání trvalo déle než měsíc. Musela jsem hrát maximálně po půl hodinkách, a i to byl výkon. Pravděpodobně z tohoto důvodu mě hra až tak nenadchla, i když měla pěkné momenty.

Grafika i zvuky se mi moc líbily, hudba je nenápadná, nevtíravá, což se zde hodí. Hra má dva konce, já si ovšem zahrála jen jeden a neprozradím který ;o)

Pro: grafika, hádanky, zvuky

Proti: hýbající se pozadí, někdy nelogické hádanky

+12 +13 −1

Paradigm

  • PC 90
Herní výzva 2019 - 4. "S humorem jde všechno lépe"

*Hello I'm your talking tumour, I will be your guide.*
Hned na začátek si musíme položit velmi důležitou a zásadní otázku. Je Vaše dítě selhání? Společnost DUPA, která se stará o genetické úpravy a vytváření "zázračných dětí", se o to postará! Tak to bychom měli. Tohle byl pěkně bizarní zážitek, ale ve všech směrech pozitivní. Tedy nejspíš jak pro koho. Jste jakýsi znetvořený samotář jménem Paradigm. Na hlavě máte velký tumor plný vody, který Vám může pomoci v postupu hrou jakožto rádce v horním pravém rohu - neověřila jsem si, nepoužívala jsem ho. A taky postrádáte nos. Při pohledu na něj jsem si vybavila Annoying Orange. Pobýváte na jaderné elektráně spolu s nadrženým počítačem Johnem 3000 a pak s normálním PC, který se stará o bezpečný chod celého objektu. Jenže ten je jaksi rozbitý a vy se tak s Paradigmem vydáváte shánět disketu s čistým systémem.

*I've had enough of your games, babushka mailbox!*
Co by Vám mohlo vadit? Vlezlý přízvuk hlavního hrdiny. Jeho prupovídky. Styl humoru, který se nese celou hrou a dal by se shnrout jako směsice kulturních odkazů, bizarních nečekaných situací, ztvárnění postav a samozřejmě také jako spousta vtípků, narážek a hlášek v rozhovorech. A pokud nejste mezi těmi, kterým by se to netrefilo do vkusu, budete to milovat. Nenastal vtip nebo situace, která by se hloupě opakovala. Stejně tak nenastal moment, kdy bych se nudila nebo si řekla, že "tohle" už bylo trochu trapnější. Jenže to je ohromně subjektivní věc.

*God damn it, you're so cute you little ball of flesh.*
Stylizace a grafické pojetí hry je neokoukané, částečně dobové a také s tou správnou špetkou slizkosti. Občas něco efektivně zaglitchuje, všude po okolí je kupa detailů, které je škoda přehlédnout. Animace jsou také povedené a střih jakbysmet. Zvuková stránka je dle mě také velmi zdařilá. Jak jsem zmínila, spolehnout se můžete na nezapomenutelný přízvuk. Tak vrývavý, že mi zní Paradigm v hlavě u každého čtení textu podobného ražení. Zbavím se toho? Těžko říct. Aktuálně mám pocit, že mi můj fešný beznosý přítel přečte i popisek budoucích počinů Jacoba Janerky. Hudební doprovod je něco mezi žánry synth, elektronikou a ambientní hudbou v nádechu 70. - 80. let. Na svědomí ji má Jonas Kjellberg.

*I'm a walking stereotype!*
Co se hratelnosti týče, je typická pro point-and-click adventury. Interagovat můžete formou výběru akce. Na věci můžete koukat, použít je či sebrat do inventáře. A také mluvit. Mluvíte s lidmi, se stroji, ale také s předměty. Ty se většinou zpátky neozvou, ale Paradigmovo pozdravení každé druhé věci, na kterou narazí, jen tak neomrzí. Postavy, které potkáváte během svého dobrodružství klasicky prokecáváte, dostáváte se od jednoho úkolu k druhému a řešíte typické logické hádanky v už méně typickém prostředí.

*Aww yiss.*
Point-and-click adventury mám ráda, ale málo-kdy překousnu humorně laděné kousky. Buď je mi trapně nebo smích nepřichází. A to si nemyslím, že bych byla nějaký suchar. O to víc potěší, objeví-li se takový, u kterého se nasměju od začátku až do konce. Pár záseků proběhlo, ale to je tak všechno. Nevybavuju se, že bych nad něčím remcala. Že by mi něco přišlo moc nebo naopak málo. Hra srší originalitou, ester eggy a narážkami, netrpí na bugy ani technické problémy a celkově mě nadchla. Pokud máte alespoň trochu nestandartní smysl pro humor, za sebe doporučuju. A nezapomeňte si v menu zapnout "Mystery setting".

*Laters.*

PS: Přísahám DJ Ježíši, že udělám z Internetu Explorer defaultní prohlížeč... tedy, že Paradigm je jedna z nejlepších point-and-click adventur, které jsem kdy hrála!

Pro: Atmosféra, detaily, dialogy, Doug, easter eggy, efekty, hlášky, humor, John 3000, klasická hratelnost, nápad a originalita, OST, Paradigm, přízvuk hlavního hrdiny a kvalita namluvení, stylizace, špetka jakési zvrhlosti/slizkosti, zpracování světa

Proti: Pro někoho - humor, přízvuk hlavního hrdiny, špetka jakési zvrhlosti/slizkosti, možné záseky

+12

Death Gate

  • PC 95
Death Gate stejně jako ostatní adventury od Legend jsem kdysi dohrál, ale tak nějak se mi do nich nechtělo znovu pouštět. Pamatoval jsem si hutný příběh plný textů a trošku mě to odrazovalo. Ale stálo to za to.

Death Gate je neskutečná záležitost. V roce 1994 kdy grafika u her a zejména adventur byla diskutabilní nabízí opravdu nádhernou, čistou grafiku plnou úchvatných fantasy obrazů, monster, postav, krajin a není zde ani stopa po nějakých pixelech, rozpliznutí obrazu nebo jiných záležitostech té doby.

Interface není úplně jednoduchý, hlavní postava má spoustu příkazů (ale většinou se vybere ten správný) a navíc se zde funguje runové kouzlení. Na adventuru netradiční je pak first-person pohled, parádně vyřešená mapa a především že každou lokaci tvoří jedna statická obrazovka. Rovněž neobvyklé je získávání určitých postav, které s Vámi cestují. Musím říct, že na rozdíl od jiných pokusů mi ovládání přešlo rychle do krve. Co se týče samotné hratelnosti nemám co vytknout. Žádný otravný pixelhunting, dead endy, backtracking nebo jiné nešvary se nekonají. Puzzle nejsou lehké, ale pokud pozorně posloucháte a čtete, dá se na všechno přijít a pokud se podíváte na něco do návodu, řeknete si spíše že Vás řešení mohlo napadnout. I když hádanka se zrcadlovým obrazem je z kategorie pekelných. Od Sierrovek je pak vypůjčené sbírání bodů.

Hlavní devizou je ale příběh. Příběh s velkým P, který samozřejmě nevytvořili autoři hry, ale inspirovali se fantasy ságou (kterou jsem bohužel nečetl). I tak tvůrci odvedli vynikající práci. Bez mírných spoilerů se zde neobejdu. Svět ve kterém se pohybujete byl před tisíciletími rozdělen rasou Sartanů na pět částí - země, vzduch, voda, oheň a centrální svět s labyrintem a Nexem.

Vy se ujímáte role mladého Hapla, člena rasy Partynů, kteří byli Sartany uvězněni do vražedného labyrintu s touho vrátit jim vše co provedli. Lord Xar vám poskytne létající loď, navigaci do světa vzduchu a na Vás je projít 4 světy, získat části talismanu, zjistit o světech co nejvíce a zajistit znovuspojení světů. Každý ze světů je jiný a unikátní zážitek.

Arianus tvoří několik ostrovů kde proti sobě stojí elfové, lidé a trpaslíci a z povzdálí vše řídí Bratrstvo zabijáků, které má neproniknutelnou věž plnou starých artefaktů.

Pryan je pěkné místo, kde se bláznivý mág který jako by vypadl ze Země snaží dokázat nemožné - aby spolu lidi, elfové a trpaslíci žili v míru.

Abarrach přináší pořádně studenou sprchu. Pekelný lávový svět, kde lidi decimuje prostředí, tajemný mor i šílený a všemocný diktátor, bují zde nekromancie a oživlých mrtvol je více než živých.

A konečně Chelestra - město kde odpočívají původní Sartani a kde se objevuje ultimátní a nezničitelné zlo.

V průběhu hry Vás čeká TUNA velice obsáhlých rozhovorů, přečtete hory knížek a dovíte se do podrobností všechno o historii nejen světů, ale i konfliktu mezi Sartany a Patryny. Na každé téma se vedou sáhodlouhé rozhovory a musím přiznat, že ač je příběh i celý svět fascinující, toho čtení a poslouchání bylo na mě trochu moc. V průběhu hry se budete vloupávat do střežených prostor, zaštiťovat jednu romanci, stát proti různým monstrům, učit se roztodivná kouzla, odhalovat děsivou historii a snažit se měnit světy k lepšímu. A zároveň si klást otázky jako například stojím na té správné straně?

Zkrátka Death Gate je fascinující záležitost s parádním fantasy příběhem a grafikou, která nechává za sebou většinu konkurence té doby. S mírným odstupem adventura roku 1994.

Pro: Fantastický příběh, fantastická grafika, netradiční interface a ovládání, učení se kouzel, obrovská hloubka.

Proti: Příliš mnoho textů dokáže unavit.

+12

NieR: Automata

  • PC 60
U NieR nemám jasno. Atraktivní postapo svět doplněný úžasným soundtrackem nejde jen tak ignorovat. Zamlouvá se mi i nápad střídat herní žánry. Souboják, ve které člověk stráví většinu hry, mě bavil i přes skromnější pestrost nepřátel. Hlavně graficky a pohybově mají postavy co nabídnout; komba, chladné zbraně s palebnou podporou robůtka, co hrdlo ráčí.

Jenže problém nastává, že jakkoliv se hra snaží chovat akčně a plynule přecházet z jednoho stylu do druhého, trpí ovládání a kamera. Často jsem skončil dezorientován, mrtev či se dokonce snažil ovládat parťáka. Ovládání pro samotné herní styly je na mě až moc gaučofilní a s K+M jsem měl problém snad ve všech fázích.

Od špatného menu, kam člověk musí kolikrát zbytečně, například kvůli mapě, až po aktivování/mluvení stejnou klávesou, kdy samozřejmě parťák brání každou bedýnku nebo NPC vlastním tělem a chce, vtěrka, měnit bojové nastavení. Každá bedýnka se měnila na taneční lekce a bylo potřeba vytěsnit parťáka sumo stylem. V shmup sekcích jsem měl problém s myší zaměřovat a v plošinovkových zase skákat. V soubojích holčina hopká jako kamzík, jenže když má vyskočit dva metry na plošinku, tak jí ani doubleskok nestačí. Kolik nadávek padlo, než jsem přišel, že pro klid musím ve skákacích pasážích používat útoky během skoků...

Příběh mě popravdě nezaujal. Začátek vypadá nadějně, ale rychle se změní do klišárny. V hlavní roli chladná "gaťky sem, gaťky tam, gaťky kam se podívám" 2B s otravným parťákem 9S, co mě štval celou hru a když jsem zjistil, že druhý průchod hraju za něj, zbytek příběhu jsem vzdal. Do plusů počítám pár bizarních jap-momentů, které člověk očekává a přesto ho překvapí a často zpochybní koupi/hraní celé hry.

Pro: svět, grafika, OST, mísení žánrů, souboják

Proti: ovládání (na K+M), slabší nerubačkové části, save systém

+12

Until Dawn

  • PS4 80
Until Dawn je pro me prijemny prekvapeni. Ikdyz jsem totalni hororovej posera, tak tohle me lakalo hodne. Navic interaktivni hry bavej i pretelkyni (resp. jejich sledovani a debatovani o rozhodnutich), takze pak clovek nema vycity svedomi, kdyz u toho sedi celej den. A zrovna Until Dawn je hra, ktera se da projit za jedno delsi sezeni (ja to dal na dva rezy, kdy sem si posledni kapitolu nechal na dalsi den).

Asi je dulezity se na pribeh koukat tou spravnou optikou - je to proste hororovy becko plny tech nejvetsich klise. Tajemnym chlapkem s macetou pocinaje a debilnima teenagerama konce. Nic z udalosti nedava poradnej smysl, postavy se chovaj nelogicky, ale nad tim clovek nesmi premejslet a cim driv pristoupi na tyhle pravidla, tim vic si hru uzije. Predpokladam, ze nikdo normalni by se nevratil na chatu v horach, kde se mu loni ztratili dve kamosky. Obzvlast, kdyz je to tak trochu vase vina...

Pribeh zacina jako klasicka teenage vyvrazdovacka, aby se v druhy casti prehoupnul do hororu s uveritelnosti "Verte neverte" nebo obskurnich dokumentu na druhoradejch kanalech na kabelovce. Vic z pribehu neni potreba prozrazovat, ja mel o zapletce prvni casti jasno vcelku rychle.

Prijemne me prekvapili collectibles, ktery jsou tady celkem dulezity a castecne maji vliv na vyvoj udalosti. Jejich prostredictvim odkryvate zahadu zmizelych dvojcat, tajemnyho chlapka a udalosti z roku 1952. Dal tu muzete sledovat tzv. butterfly effect vasich rozhodnuti a nachazet muzete i totemy, ktery se mi osobne libily nejvic. Totemu je 5 druhu (death, danger, loss, guidance a fortune) a v ramci nekolika vterinovych zaberu vam poodhali mozne budouci udalosti, coz bylo v nekterejch momentech celkem zasadni (diky jednomu jsem objevil, celkem dulezitej predmet, kterej objasnil jednu ze zahad).

Na druhou stranu me mrzelo, ze hra neodpousti. Jedno spatny rozhodnuti, pokazeny QTE a postava je mrtva bez sance na "replay". Ten dostanete az po dohrani hry, kdy muzete znovu projit vybrany kapitoly. Ve finalni scene sem byl natolik zmatenej, ze sem nevedel co delat, takze mi umrely dalsi dve postavy, takze konec mel pro me trochu horkou prichut.

Pro: Perfektni collectibles, ktere proste chcete najit. Super hudba, ktera skvele doplnuje atmosferu. Kdyz to clovek bere jako hororovy becko, tak je to super zabava. Fantastickej casting vc. Hayden Panettiere a Petera Stormare.

Proti: Kamera je obcas dost debilni. Hra neodpousti chyby v QTE a obcas je rozhodnuti fakt blbe podany (napr. Matt vs. jeleni)

+12

DISTRAINT

  • PC 85
Jelikož jsem Jesseho Makkonena znal už z dřívějška díky jeho zdařilé hororové prvotině Silence of the Sleep, byl jsem zvědavý s čím Jesse přijde dále. Distraint rozhodně nezklamalo. Zpracováním se od SoS výrazně liší. Zdánlivě jednodušší, méně detailní, pixelovitá grafika připomíná spíše Lone survivora od Jaspera Byrneho a jeden by snad mohl tvrdit, že se jedná o krok zpět. Nicméně, v jednoduchosti je síla a rozhodně se nejedná o hendikep. JM potenciál 2D zpracování využívá na maximum a Mr. Price tak šlape svižně kupředu, tmou, mlhou či oběma zároveň, atmosférou, která by se dala krájet. Nečekejme příliš akce, schovávání se atd. Rovněž hádanky a adventurní prvky jsou spíše formalitou. Distraint je hra převážně o příběhu. Ačkoliv v jistých momentech lze vidět inspiraci Silent Hillem, jedná se spíše o náznaky. Hra má svůj unikátní styl, a to je potřeba ocenit, ačkoliv se rozsahem jedná spíše o kratši počin. Soundtrack je výborný a osobitý, podobně jako u SoS. Ačkoliv hra neobsahuje dabing, texty jsou kvalitně napsané a postavy tak působí dle možností uvěřitelně. Těším se na druhý díl, který už je naštěstí na světě.

Pro: Soundtrack, texty, atmosféra

Proti: kratší rozsah

+12

Mario + Rabbids Kingdom Battle

  • Switch 85
Skvelá, úžasná a perfektne hrateľná. Celá hra má dve časti – v jednej chodíte po Hubovom kráľovstve – viac-menej lineárne, zbierate mince, kupujete lepšie vybavenie, hľadáte tajné priechody a riešite príjemne základné hádanky. Čím ďalej v hre budete, tým vypečenejšie hádanky budú, ale nikdy to nie je niečo extra, tuhé a ťažké – je to len milé spestrenie na ceste za konečným cieľom hry. Teda, okrem toho spestrenia vám odmenou budú odomknuté bonsuové predmety či skúsenostné „orby“. Nikdy neviete, kedy sa môžu hodiť.

Hlavným ťahákom celej hry sú však taktické súboje. Na začiatku veľmi jednoduché, ale ako hra naberá na otáčkach, tak ich náročnosť celkom pekne stúpne. Možno si niektoré aj zopakujete. Hráč má v tíme maximálne tri postavičky. Jedna je vždy Mário (ako vodca celej skupiny) a aspoň jedna postava musí byť vždy nejaký králik. Každá z nich má svoj jednoduchý strom schopností a vlastností, ktoré si postupom času vylepšujú. Tieto vlastnosti nie sú úplne unikátne, ale každá postava má ich inú kombináciu. Zároveň nie každá postava si ich môže vylepšiť na rovnaký stupeň. Preto vás to v konečnom dôsledku núti kombinovať rôzne postavičky, pre rôzne náplne jednotlivých súbojov. Často máte za úlohu poraziť všetkých protivníkov, avšak sú tu i úlohy eskortného typu, potreby obsadiť určité body na mape či poraziť určitý počet protivníkov.

Pravda je, že ku koncu už možno začína hra trochu strácať dych. A tým ku koncu, myslím tak poslednú pol hodinku hry. Kedy na seba hra už len vŕši jeden súboj za druhým. Ani záverečný súboj s bossom nepatrí k tým objavným. ALE! Keď už spomíname bossov a mid-bossov, tí sú väčšinou zaujímavý a nádherne cvoknutý. Top zo všetkých bossov je však ten, ktorého stretnete asi v polovici hry. Akoby som to slušne napísal... Fantom Rulez! ;-)

Ubisoft v tejto hre vzdáva hold celému svetu Hubového kráľovstva a Máriovi a zároveň si z neho na mnohých miestach priateľsky uťahuje. Málokedy sa mi stane, že mám pri hraní priam (a možno to tu nádherne sedí) detskú radosť! Skrátka, výborný a nečakaný počin Ubisoftu – ak máte Switch, určite stojí za zahranie!

Pro: rýchle ťahové súboje, množstvo obsahu, vtipnosť a veselosť sveta, hudba, Fantóm!!! a samozrejme Rabbid Peach rulez! ;-)

Proti: poslednú pol hodinku hra trochu stráca dych

+12

Callahan's Crosstime Saloon

  • PC 70
Tohle bude těžký komentář, shodit hru která se všeobecně líbí, ale nemám na výběr. Callahan´s Crosstime Saloon mě prostě celkově nesedl. A dopředu říkám, že to není jen hrou, ale i mnou. Když jsem před léty začal hrát Legend hry, tuhle hru jsem rozehrál, ale odložil. Teď jsem se donutil ji dohrát, i když mě chvílemi šíleně štvala, chvílemi viděl její kvality, ale celkově mě příliš nebrala.

Grafika je podle mě ústupem od fantastických obrazů v Shannaře, Death Gate nebo Mission Critical. Je víceméně zdigitalizovaná, není špatná, ale ani nijak zajímavá.

Hratelnost zabíjí spousta věcí. Na rozdíl od předchozích legendovek tu není rozdělení na čtverce, ale "plynulé" otáčení po místnostech. Těch není v každé epizodě moc, čeho je ale moc je všeho ostatního. Hned na začátku na Vás v hospodě hra vychrlí snad 30 postav v hospodě, což pokračuje i na ulici v prvním úkolu a následně v kanclu (tady jsem to kdysi vzdal). Spousta postav má co říct, dialogy jsou větvené a velice složité, k čemuž se ještě vrátím. Totéž v bleděmodrém se týká aktivních míst, kterých je na každé obrazovce tuna, každá s dlouhým popisem a několika činnostmi co s nimi jde udělat. A 99% je jich na houby. U mě tak vznikl pocit přehlcenosti vším, záplavou textů, předmětů, postav a prostě mě to nebavilo. Ruku v ruce s tím jdou absolutně nelogické úkoly (ukradnete muži řezačku skla a označovač jen abyste mu je vrátili a dostali nálezné), občas brutální pixelhunting a puzzly na které normální člověk nemá šanci přijít.

Příběh je absurdní jak jen může být. V titulní hospodě se pohybuje dlouhovlasý chlápek, který pomáhá místním štamgastům s řešením problémů. Nejsou to ledajací štamgasti a ledajaké problémy. A tak se vydáte s časovou policistkou do Brazílie zachránit vzácný čokoládovník, starému upírovi ve městě plném příšer pomůžete s jeho láskou, mimozemšťanovi zase zastavit satelit s antitestosteronovým paprskem, podíváte se do budoucnosti sužovanou telepatickou drogou a z vládního zařízení zachráníte mluvícího psa. Nakonec musíte zabránit v zrušení našeho vesmíru (což vyplývá i z intra).

Příběhy jsou to podivné, první dva mě nebavily absolutně, třetí a čtvrtý ano (kosmická stanice je super, budoucnost ovládaná mafií taky), pátý obsahuje šílené bludiště a ten rámcový je prostě úlet. Prostředí hospůdky mě jakožto věčného štamgasta nakonec celkem chytlo. Hlavní problém je určitě ve mě a jmenuje se humor. Humor založený na dvojsmyslech, urážkách, narážkách a bohužel sdělovaný tak šíleně složitou angličtinou, že jsem drtivou většinu nepobral. A i to co jsem pobral mě nechytalo.

Kdyby byl Callahan´s Crosstime Saloon filmem, tak by to byl nějaký nezávislý nízkorozpočtový úlet. A to je můj další problém - já mám rád tradiční příběhy a ne ty alternativní. Prostě raději Jamese Camerona či Stevena Spielberga než Davida Lynche či Davida Cronenberga pokud se budu držet 90. let.

Pro: Některé příběhy, pro někoho humor a celková ulítlost.

Proti: Pro někoho humor a celková ulítlost, přehlcenost předměty, postavami a možnostmi, pixelhunting.

+12

Chronicle of Innsmouth

  • PC 80
Chronicle of Innsmouth je pixelartová adventura s tématikou povídek H. P. Lovecrafta. Vypráví o jakémsi mladíkovi, který se na nějaké své cestě přichomítne k záhadě malého zapadlého městečka, kde se děje cosi nekalého, víc samozřejmě neprozradím, abych nespoiloval. Hra je dělaná stylem lucasartovsých adventur, je zde tedy klasický point and click systém s příkazy use, push, look apod., je vidět, že autoři (víceméně dva lidé) mají v oblibě Monkey island, na který přímo ve hře odkazují (look, a three headed.... ). Hraje se to dobře, nejsou zde žádné neférové zákysy, ani hromady lokací a předmětů, obtížnost je rozumná a vyvážená, baví a nefrustruje. Jako, je tady pár chytáků, ale lidé protřelejší adventuřením si poradí. Pixelhunting se taky nějak extrémně nekoná, navíc se dá zapnout zobrazování aktivních míst po stlačení mezerníku. Délka hry je spíš kratší, ale berme to tak, že je to prostě povídka a ne román, mně délka hry sedla, řekl bych tak akorát, hra tak nesklouzne k nudě a repetetivnosti. S ohledem na tématiku drží i docela dobrou atmosféru a líbilo se mi, že se nebere příliš vážně a jsou zde i humorné momentky (prostě lucasovská adventura, no :-) ), celé je takové "creepy funny" (nevím jestli existuje nějaký termín "creepy humor", ale tato hra je podle mě prostě taková creepy humorná :-) ). Největší slabinou je asi grafika. Nechápejte mě špatně, miluju pixelart, ale tady je to místy až amatérské, i na poli pixelartových her je graficky Chronicle of Innsmouth slabší. O to víc mě překvapil podařený profesionální dabing, který zase hodně připomene Monkey island, a fajn hudba, která dobře doplňuje atmosféru. Za mě celkově fajn počin.

Pro: vyvážená obtížnost, atmosféra, fajn retro "lucasovská" adventura, creepy humor

Proti: grafika

+12

Dance of Death: Du Lac & Fey

  • PC 60
Základní námět nové adventury od nezávislého britského studia Salix Games zní velice zajímavě, kombinuje totiž dvě rozdílné britské legendy. Na jednu stranu udatného rytíře Sira Lancelota du Laca a proradnou čarodějnici Morganu Le Fay zakletou do psa, kteří jsou prokleti nesmrtelností a k páchání dobra. Druhou legendou je pak ta o Jacku Rozparovačovi, kde se Lancelot s Morganou snaží přijít na vrub všem těm vraždám.

Volba dvou diametrálně odlišných postav dává spoustu příležitostí různorodým a zajímavým kombinacím - vznešený pán Lancelot působí v chudinské čtvrti jako šlechtic a různí lidé se k němu tak chovají. Naopak Morgana v roli feny Fey může nenápadně pozorovat rozhovory ostatních a nepozorovaně navštěvovat místa, kam by se normální člověk nepodíval. Navíc má možnost využít svého citlivého čichu a jedinečnou schopnost mluvit s jinými zvířaty. Aby toho nebylo málo, tvůrci přidali ještě třetí hratelnou postavu - Mary Kelly, která má také své místo v historii - je totiž považována z poslední oběť Jacka Rozparovače. Ta naopak zná Whitechapel velmi dobře, hovoří místním dialektem, jak ji zobák narostl a jakožto prostitutku k ní všichni také přistupují.

Dance of Death: Du Lac & Fey není až tak úplně klasickou adventurou. Ve hře totiž nejsou žádné sbíratelné předměty, žádný inventář, logických puzzlů je opravdu minimum. Zbytek hry stojí hlavně na dialozích s jednotlivými postavami a čtení různých deníků, dopisů či novinových zpráv. Aby to hráč neměl příliš složité, jednotlivé kroky hráče jsou vždy zobrazeny jako nejbližší cíl, po jehož splnění se objeví další. I když by, vzhledem k omezenému množství lokací, hráč stejně neměl moc variant, kudy se vydat, tento prvek s přímočarým zobrazováním i těch nejprimitivnějších úkolů hráče přímo navádí, co má dělat a nedává mu tak příliš možností volby.

Hře určitě napomáhá i pěkná a stylizovaná grafika vystihující atmosféru Londýna viktoriánské doby a opravdu podařený dabing, na kterém se podílely i britské kapacity svého oboru.

Bohužel, všechno dobré přišlo vniveč brzkým vydáním hry. Dá se říct, že rozbitější hru jsem ještě neviděl. Nefungovalo skoro nic - už úvodní tutorialová mise ve Skandinávii ukázala první zásadní nedostatky hry - postavy se pohybují strašně, ale strašně pomalu. Je sice možnost dvojklikem postavu zrychlit, ale rozdíl je znatelný asi stejně jako mezi rychlostí šneka a hlemýždě. Do toho postavy nemají orientační smysl a z bodu A do bodu B jdou mnohdy nesmyslnou cestou, otáčí se na místě či jdou někam úplně jinam, než hráč chce. A když při této cestě náhodou narazí na jinou postavu, tak ji sprostě odtlačí. Nejhorší na tom všem je, že jakákoliv interakce na obrazovce, ať už jde o rozhovor, akci s předmětem či přechod do jiné obrazovky, probíhá pouze v případě, že námi ovládaná postava je poblíž. Není tedy možné prošmejdit celou obrazovku myší a hledat, kde je co aktivního, ale musíme postavičku přinutit, aby kolem těch důležitých věcí prošla či se k nim alespoň přiblížila.

K dovršení všeho má hra automatické ukládání do jediné možné pozice. Kdykoliv tedy hru ukončíte, ta si zapamatuje poslední pozici a při návratu se vrátíte na původní místo. Tak tedy alespoň zněla teorie, praxe je mnohem horší. Tento systém kolaboval téměř pokaždé a jakmile se uložený soubor rozbil, nebylo možné jej znovu nahrát a ve hře tak pokračovat. Jedinou šancí bylo začít znovu od začátku.

Nechápu, jak si tvůrci dovolili v tomto stavu hru prezentovat novinářům a bohužel pak i hráčům, protože řada z těchto neduhů nefungovala ani v den vydání ostré verze. Z důkladných rešerží obou legendárních příběhů, z propracovaného scénáře a dialogů je vidět, že si tvůrci na hře dali hodně záležet. A pak vše nechají pohřbít neprostou nefunkčností hry jako celku. Poté, co jsem třikrát prošel tutorial a úvodní pasáže v Londýně a hra opětovně spadla, jsem to vzdal a rozhodl se počkat, dokud hra nebude dohratelná.

Jde vidět, že tvůrci měli mnohem větší plány, než jak hra zatím dopadla. Autoři slibují, že ještě přidají další obsah a samozřejmě opraví spoustu z chyb či nedodělků, ale není to trochu pozdě? Každopádně, současná verze je dohratelná a kvůli zajímavému příběhu rozhodně stojí za zahrání. Když se přenesete přes krkolomné ovládání a teď už konečně trochu rychlejší chůzi a budete si naplno užívat postupujícího příběhu, hru si určitě užijete. Ale toho, kdo tuhle hru pohřbil naprosto nesmyslným vydáním v nefunkčním a totálně rozbitém stavu, toho bych, v souznění s drsnější whitechapelskou mluvou, pověsil za koule do průvanu.

Pro: zajímavý námět a scénář, kvalitní dialogy a dabing, tři hratelné postavy s rozdílným charakterem

Proti: bugy, bugy a zase bugy, absence puzzlů a předmětů, pomalý pohyb postav, spousta chybějícího obsahu

+12

Dragonsphere

  • PC 70
Dragonsphere mám už nějakou dobu staženou zdarma v knihovně GOG a při prvním pokusu o rozehrání mě odradila ošklivá grafika a přehršle textů. Proto si teď zahraji trošku na ďáblova advokáta a budu tvrdit, že ta hra není vůbec tak špatná, jak to z hodnocení tady vypadá.

Tentokrát začnu tím nelepším a tím je příběh. Před léty uvěznil starý král se svým čarodějem zlého kouzelníka. O 20 let později starý král umírá a mladý se ujímá těžkého úkolu zničit kouzelníka jednou provždy. A tak se vydá do tří zemí (nomádi, měňavci a víly) aby získal pomoc, prošel čarodějovou tvrzí plnou pastí a zatnul mu tipec. Celou dobu mi to připomínalo King Questy svým tradičním příběhem. Jenže zhruba v půlce hry čaroděje porazíte, nastane zvrat jak prase a pohodový King Quest se mění tak trochu na Hru o trůny. Víc prozrazovat by byl hřích, ale stojí to za to.

King Questy budu zmiňovat i nadále a to v dobrém i zlém. Hře nechybí zajímavé postavy, parádní gradace děje až do finále, ale bohužel také jako King Quest (5-6 díl) vypadá. Grafika je na rok vzniku opravdu prastará a nedetailní. Přesto jsem si kupodivu zvykl, protože jednotlivé obrazovky jsou celkem pěkně nakreslené. Ke hře navíc hraje pěkná pohádková hudba a vše je nadabované.

Hratelnost je rovněž dost ovlivněná sierovkama a to v dobrém i zlém. Takže tu máme spoustu zajímavých puzzlů a miniher (hádání kamenů, přeskakování sloupů), nechybí měnění podob, spousta kouzelných předmětů a spád (postupujete většinou stále dále). Bohužel také nechybí šílené rozhovory, kdy musíte přesně odhadnout pořadí odpovědí, přítomno je i umírání na každém kroku, některé naprosto nelogické úkoly, šílené hádanky (víly!!!) a spousta nevyužitelných předmětů. Těch se Vám v inventáři nahromadí asi kolem dvaceti a kromě tradičních deseti příkazů jako zatlač, polož atd... mají ještě každý dva-tři způsoby použití.

Takže obtížnost stoupá k nebeským výšinám a musím uznat že bez časté konzultace s návodem (resp. point listem) bych si nejspíše ani neškrtl. Posuďte sami - v jedné místnosti musíte vzít mrtvou krysu, zmrazit ji a nalepit na rám dveří s teleportem. Následně na tentýž rám použijete dvojici chapadel, načež hrdina milý teleport chytí, smotá a strčí do kapsy... Jak už jsem zmínil, ve hře se sbírají body, které ovlivní detaily konce hry.

Nakonec mě ale přes výtky Dragonsphere jakožto tradiční fantasy adventura docela bavila. Za rok 1994 určitě lepší volba než Kyrandia 3 nebo King Quest 7.

Pro: Tradiční King Questovské fantasy se skvělým příběhem, pěkná hudba, gradace, spousta nápadů.

Proti: Na rok vzniku zastaralá grafika, brutální obtížnost.

+12

SimCity 4: Rush Hour

  • PC 60
Herní výzva 2019: "Herní kutil"

Původně jsem si chtěl po letech znovu zkusit Sim City 3000, ale nakonec jsem dal přednost objevitelství a zkusil díl, co jsem nikdy nehrál.

Co oproti ostatním dílům hra nabízí je systém regionů. Jednoduše řečeno, nestavíte jedno megaměsto, ale sestavujete čtvrtě, regiony, co se navzájem ovlivňují. Tohle mi přišlo jako vůbec nejhorší na tomto díle. Já chci mít všechno pod kontrolou na jedné obrazovce, ne přepínat mezi regiony a nevidět a neovládat nikdy město v celku. Tohle lze snad chápat jako daň za technická omezení, ale herně to byl pro mě zabiják, ze kterého jsem se těžko vzpamatovával.

Dalším prvkem je micromanagment. Dříve stačilo postavit do oblasti školu, nemocnici, policajty a hasiče a bylo. Tady musíte úplně absurdně hledat jednotlivé instituce a nastavovat jim financování. Na velké mapě prakticky nemožné, nějaký rozumný přehled třeba škol, kdybyste měnili a viděli výsledky přerozdělování hromadně, chybí. S tím, že výsledky vidíte teprve po měsíci jde o zbytečnou prudu.

Dalším pro mě nepříjemným prvkem, ale v SC už tradičním prvkem, je zónování. Nechápu, proč rezidenční a komerční zóny nefungují stejně jako ty industriální. Tedy že postavím zónu a nemusím se kromě silnice, elektřiny a vody o nic starat. Tady musíte opatrně přetahovat a kontrolovat, zda budou baráky směrem k silnici, jedno překliknutí a máte zónu na vymazání. Když si s tím chce někdo hrát, prosím. Ale ať do toho nenutí hra mě.

To souvisí i s rigidností úprav terénů a dopravních cest, mnohdy nekompatibilní připojení či nemožnost stavět jinak než ve 4, při nejlepším v 8 směrech. Člověk si nemůže dělat nic intuitivně, snadno a logicky. Hra mu neustále hází klacky pod nohy, takže jednoduché rozšíření silnice se může protáhnout tím, jak na sebe ostatní silnice a prvky odmítají navázat. U stavění pláže či přístavů vám vlasy zešediví a znejistí se vám ruka, protože bez úprav terénu to prostě nejde.

Co musím pochválit je opravdu komplexní systém hromadné dopravy a množství nových prvků. I když něco tak jednoduchého, jako kruhový objezd, byste hledali marně.

I když můj komentář vyzněl velmi negativně, u SC4 jsem nakonec strávil přes 80 hodin a užil jsem si ho. A koukal jsem trochu i na komunitu. K SC4 stále vznikají mnohé mody, které hru mohou výrazně rozšířit a vylepšit. Ale stejně mi to připadá tak trochu jako vylepšování CD přehrávače, ten základ je už out. Kutilům v urbanistické oblasti bych doporučil zkusit něco novějšího.

Pro: Doprava, komplexnost

Proti: Micromanagment na otravné úrovni, nepřehlednost, regiony, technické problémy

+12

Assassin's Creed: Brotherhood

  • PS4 95
Herní výzva 2019 - Historie se opakuje

Moje oblíbená herní série, kde jsem valnou většinu dílu vůbec nehrál, tak to je Assassin's Creed. Je to série, pro kterou mám takovou tu slabost, kdy některé nedostatky přehlížíte, ačkoliv by jste je jinde zdrbali. Prostě je to můj šálek kávy.

Hned ze začátku potvrzuji, že Brotherhood je bezesporu důstojným nástupcem vynikajícího druhého dílu. Vlastně téměř všechno tu vylepšuje a hra na mě působila ještě zábavnějším dojmem, než tomu bylo u dvojky. Je zde mnohem víc aktivit, které jsou daleko různorodejší a mnohem méně repetitivní. Vlastně těch aktivit je tu až s podivem velké množství a toho, co tu jde dělat tu je na takovouto AAA akční adventuru až až.

Vlastně ze začátku jsem byl lehce v šoku, neboť hra na mě působila úplně stejně, což je na jednu stranu dobře (páč dvojka byla super), na stranu druhou jsem se chtěl posunout. Z toho důvodu bylo pro mě prvních 3-5 hodin ne úplně výborných a celá chuť do této série u mě opadla. Ono navážete tam, kde skončila dvojka, což je fajn, v příběhu se chceme posouvat, ale zas tak do nekonečna zábavnou hratelnost AC nemá.

Nicméně po těch cca 5 hodinách mi spadl kámen ze srdce, neboť tu je spousta vedlejších aktivit a misí, které hru dost obohacují. A světe div se, tentokrát tu jsou i vedlejší úkoly, které mají velmi slušný příběh a táhnou sami o sobě, takže se nejedná jen o takovou tu klasickou plochou výplň.

Dalším velmi zábavným aspektem bylo vedení samotného Bratrstva, kdy najímáte rekruty, postupně je vylepšujete, posíláte na mise a často si i díky nim ulehčujete postup. Když už jsem u toho postupu, tak musím pochválit, že hra byla vylepšena o několik zbraní a vynálezů (díky Leonardo), které hodně zpestřují váš postup při různých úkolech a vraždách.

Díky tomu samotná série dostává nový a zábavný náboj, jelikož co si budeme, bojový systém meč na meče je celkem velká nuda a pruda. Díky tomu jsem si zase mohl vychutnat o něco více stealthu. Kuše a především samotní asasíni z Bratrstva mi dopřávali kvalitnější postup při mých úkolech. Když totiž započítám ponechané věci z minulých dílů, tak se přeci jenom jedná už o docela pestrou zásobu stylů.

No a co je na AC nejvíc super? To je samozřejmě historické prostředí zasazené do nějakého dech beroucího města a doby. A to se tu povedlo na jedničku s hvězdičkou, neboť samotný Řím byl vynikající. Sám jsem ho minulý rok navštívil a musím potvrdit, že se prostředí velmi povedlo a působí hodně reálně a věrohodně. Tohle je asi ta největší paráda hry. Jen je škoda, že tu je jen jedna (ačkoliv hodně velká) lokace, neboť ty tři města (ač byla menší) to tak nějak rozbíjejí a prostředí se neokouká tak rychle.

Kladů bych našel asi ještě mnohem víc, hru jsem si totiž nesmírně užíval. Trochu slabší mi přišel hlavní příběh, ale to mi dost vynahradil závěr, který je parádní. Tohle jsem si ani nemusel dlouho rozmýšlet - Brotherhood je ještě o kousek lepší než druhý díl a já jsem dostal plnohodnotný assassínský zážitek.
+12

Inherit the Earth: Quest for the Orb

  • PC 65
Inherit the Earth je jedna z těch mnoha těch méně známých adventur, které nyní dohrávám prvně v životě. Celkově je zaměřená spíše na ty menší hráče ať už hratelností, nebo příběhem.

Ten přitom nezačíná špatně - lidé na Zemi už nejsou a místo nich zde žijí polidštěná zvířata v jakémsi polo-středověkém světě. Bojová prasata, ušlechtilí jeleni, kutilské fretky, krysy strážící historii, domorodé kočky, šlechtičtí psi a různé vlčí smečky. V tomto velice zajímavě nastřeleném světě je hlavní hrdina lišák Rif obviněn z krádeže Orbu Bouří, zařízení které umí předpovídat počasí. Aby dokázal svoji nevinu a zabránil hrozící válce, vydává se s dvojicí kanec Okk a jelen Eek orb najít.

Zní to velice zajímavě a v podstatě to není špatné, ale nestrhlo mě to. Možná proto že příběhu chybí jakákoliv gradace, napětí, uprostřed zjistíme kdo má být záporák a ten to taky je. V průběhu putování navštívíme i pár lidských lokací, ale bohužel o osudu lidí se nedovíme nic. A konec vyzní ve stylu "pokračování příště". Orb je mimo dosah a zahajuje éru sucha. Je to takové sluníčkové a občas vtipné, ale rozhodně ne napínavé.

Grafika je průměrná, takový tehdejší standart. Žádný rozplizlý hnus, žádná nádhera - i když musím uznat že postavy jsou animované parádně.

Nejvíce to ale hapruje v hratelnosti. Za celou dobu řešíte minimum adventurních problémů, většinou někam přijdete, vezmete jeden předmět, který jinde použijete, s někým pokecáte a ten Vám jasně řekne co dál. Autoři se bohužel shlédli v RPG stylu, takže chodíte po obrovské mapě, navštěvujete lokace, které poté procházíte v izomerickém pohledu. Lokace jsou obrovské (krysí jeskyně, svatyně, město, trhy), ale naprosto prázdné, 99% budov je opuštěných a procházet to je celkem nuda. K tomu se přidávají obrovské bludiště, které se špatně mapují. Výsledkem je jednoduchá, ale dost nezáživná hratelnost.

A ještě jsem nezmínil technické problémy. Defaultní GOG verze jede v malinkém okénku uprostřed (pokud nenastavíte pevně rozlišení na 640*480). Takže jsem to spustil ve ScummVM, což byla chyba. V krysích jeskyních hra padala, na mapě nejel kurzor a nakonec mi uprostřed hry odmítl hrdina použít dopis na dveře, čili jsem musel hrát znovu tentokrát přes standartní spouštěč. V tom se zase při Alt+Tab rozpadá grafika.

Zkrátka Inherit the Earth je čistočistý průměr graficky, hratelností i příběhově, vyniká pouze zajímavě vymyšleným světem.

Pro: Zajímavě vymyšlený svět, jednoduché.

Proti: Bugy, nudné procházení prázdných míst a bludišť.

+12

Tyrian 2000

  • PC 80
Kamarád mě navnadil na to, že si Tyrian stáhnul a tak jsem si na oddech od adventur rozhodl že si dám zas jednou nějaký "lehčí" žánr. Na GOG je Tyrian zadarmo v nové verzi, tak jsem sáhl po něm, i když jsem kdysi dohrával tu původní, nemám pocit že by se cokoliv změnilo.

Tyrian je tradiční "raketka", tedy žánr který kraloval na konzolích i na automatech, ale na PC byl jste podobných her moc nenašli. Napadá mě Raptor, Tubular World a dále...? Tyrian mě bavil vždycky nejvíce. Pěkná pestrobarevná grafika, spousta možností a opravdu obrovský rozsah hry. Hra má 5 epizod (původně tuším 4), každá epizoda obsahuje cca 8-10 kol a to pořádně dlouhých.

V každém kole sbíráte peníze a body za zničené nepřátele, za které si pak nakupujete spoustu vylepšení - loď, štíty, pohon, boční děla, zadní dělo, hlavní dělo. V každé kategorii máme několik možností a co se týče předního a zadního děla ještě asi 10 stupňů upgradů! Možnosti jsou tak nevyčerpatelné, navíc tohle se týká jen Story módu. V arcade módu se na to všechno vykašlete a upgrady sbíráte přímo na bojišti (a jsou to úplně jiné zbraně).

Skoro všechno se dá rozstřílet a zdemolovat a moc pěkně to bouchá, na konci každého kola je nějaký monumentální boss. Díky štítům (které se dobíjí) a brnění to není tradiční jeden zásah a smrt, navíc mezi koly se dá ukládat. Hra je tak celkem pohodová, ale je pravda, že v dalších epizodách obtížnost roste (hráno na normal) a našly se kola, které jsem opakoval a ne jednou (úplně předposlední jsem hrál snad 20*).

Slabinou je tak jen příběh, protože je to užvaněná tuna blábolů, které brzy začnete přeskakovat. Boj proti obrovské korporaci, milion postav, létání od čerta k ďáblu. No ale pro příběh se tyhle hry nehrají. Za mě spokojenost, Tyrian je pořád slušná zábava.

Pro: Pestrobarevná grafika, obrovský rozsah, spousta možností vylepšování lodě, příjemná hratelnost.

Proti: Příběh

+12

Hell: A Cyberpunk Thriller

  • PC 90
Hell byla moje vysněná adventura ze zlaté éry, kterou jsem chtěl už od doby prvního přečtení recenze ve Score. Představoval jsem si tu brutalitu v úžasné grafice a všechny ty výjevy, které Andrew popisoval. Ale popořádku.

Píše se rok 2095 a Amerika je v troskách. Imperátor Solene Solux ovládá s organizací Hand of God celé Státy a nedočkavě sahá po zbytku světa. Nad vším dohlíží ideopolicie Trangression (něco jak STB) a její likvidační tým, běžnou kriminalitu řeší ACR (něco jako VB). Bojuje se proti veškerému technickému pokroku, inteligentním věcem jako je satira, literatura, umění ale i hrám, pornu a dalším. Zkrátka diktatura před kterou by zbledli i komunisti. A jak to, že se lidi nevzbouří?

Inu ono je tu ještě peklo, které má s imperátorem dobrý vztah. Po zemi se prochází nižší démoni, pekelná muka jsou skutečná a nemilosrdná a těch pár šťastlivců (vlastně jeden), kteří se z něj dostali o něm vykládají s hrůzou v očích. Do toho světa patří i relativně slušní členové ACR, milenecký pár Rachel a Gideon, kteří jednou okusí vlastní medicínu a poté co vyřídí likvidační tým, vydají se do ulic zjistit proč měli zemřít. A brzy poznávají co je režim zač a pomalu se staví proti němu.

Proč se o příběhu tak rozepisuji? Protože je fantastický, takhle úžasnou dystopii jsem neviděl ani nepamatuji. Přes hrozbu ze strany vlády i pekla lidí páchají všechno možné. Nechybí tu nejrůznější gangy, psychopati, opilci, hackeři, androidi, sekty, telepati, démoni točící porno, ilegální sázky, zabijáci, černý trh a pochopitelně zprvu dobře ukrytý odboj. Každá jedna postava, kterou potkáte je živoucí, dýchající bytost, z některých Vám bude zle, některých Vám bude líto, někomu byste dali přes držku a kupodivu dvojice hrdinů to většinou vidí stejně. Hrdinové jsou dokonale napsaní a dialogy nemají chybu (včetně drobných mileneckých hádek), imperátora "třetí pohlaví" Soluxe budete od začátku nenávidět.

Jak tak budete sledovat příběh přijdou hned tři zvraty a každý Vás dostane úplně jiným způsobem. A pak je tu peklo. Samozřejmě Andrew trošku přeháněl, ale moc ne. Brutalita, mučení, oplzlosti, nechutní démoni korunovaní samotným Satanem, ale hratelnost na tom rozhodně nestojí. Prostě fantazie.

Ruku v ruce s tím jde kupodivu i hratelnost. Jeden kurzor řeší vše, ještě více řeší globální příkaz Examine, který ukáže všechny předměty a hlavně východy z místnosti!!! Haleluja už v roce 1994 někdo pochopil že pixelhunting není fajn. Předmětů není moc, jejich využití je většinou logické, i když občas byste autory nakopali, protože máte pět granátů, ale nemůžete je použít. Hra funguje spíše RPG způsobem - hned od začátku máte 16 částí města (většina má 1-3 lokace), pár stop na konci každé nich několik postav, které Vás směřují dále. Zadarmo ani kuře... takže za to pochopitelně každý něco chce. Úkolů a stop přibývá, předměty použijete jen občas aby se neřeklo (spíše v pekle), zato se zapotíte při naprosto šílených hádankách a hledání hesel. Kromě dvou plánů existence je tu bezva (animovaná) automapa, možnost přehrát si hovory a navíc budete najímat NPC, které občas něco umí co Vy ne. Akční sekvence (boje s démony) jsou zpracovány poměrně sympatickými animacemi. Zkrátka hratelnost je skvělá, navíc hra je obrovská, zabrala mi skoro 3 dny i s nakukováním do návodu (hlavně ty hesla).

A tady přichází mínusy a důvod proč ne 100%. Technická stránka je otřesná. Grafika je udělaná pěkně, ale animace se neuvěřitelně trhají. Hudba je naprosto otřesná, chvíli jsem přemýšlel, že se mi sekl počítač. Ve hře máte sice možnost zapnout/vypnout zvuk, řeč a titulky. Jenže v praxi pokud chcete popisy s titulky, musíte oželet zvuk a naopak. Proč proboha? Korunu tomu nastavuje padání hry. V některých místech hra očekává zvuk a pokud ho nedostane spadne. První (ale ne poslední) místo je v baru, kde zachraňujete psionika před vrahem - řešení je vypnout titulky a zapnout zvuk, hudbu i řeč. V inventáři když zkoušíte vše na všechno tak se sám vypíná... chcete někam jít a jde tam druhá postava, co Vám blokne cestu... zkrátka technická stránka se nepovedla a je to škoda, mohlo to být po dlouhé době 100%.

Pro: Úžasně vymyšlený svět budoucnosti plný živoucích postav, dialogy, skvělá "RPG" hratelnost a plnění úkolů,

Proti: Odfláknutá technická stránka, bugy.

+12