Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

AMID EVIL

  • PC 80
Veľmi dobre vyzerajúca retro fantasy-rúbačka, upútala z obrázkov a trailerov moju pozornosť svojou jednoduchou, staromódnou hratelnosťou. Hneď ako sa hra zmenila z predbežného prístupu na dokončenú-vydanú, som si ju zadovážil.

Hru majú na svedomí rovnakí tvorcovia, ktorí urobili retro strielačku DUSK. Narozdiel od neho je AMID EVIL akčné fantasy pripomínajúce hru Hexen alebo Heretic. 

Herný svet sa skladá zo 7-mich rozdielne štylizovaných epizód (svetov), kde každú epizódu tvoria 4 levely, pričom štvrtý je aréna vyhradená na súboj s bossom danej epizódy. Potešila ma úvodná štartovacia lokácia bez nepriatelov, kde je potrebné si zvoliť najskôr obtiažnosť vojdením do konkrétneho portálu a následne vyhladanie vstupného portálu do epizódy. Kto hral prvého QUAKA, vie o čom je reč.

Epizódy sú zaujimavé svojou rôznorodou tématikou a architektúrou, aj sadou unikátnych nepriateľov v nich. Všetky svety majú inú atmosféru. Pri niektorých leveloch sa mi vybavili spomienky na prvého Unreala, Quaka alebo Serious Sam. Potešila ma pritomnosť štatistickej obrazovky po dohraní každého levelu, kde je vidieť počet zabitých nepriateľov, objavených tajných skrýš, prečítaných nápisov...proste klasika.  Musím ale skonštatovať, že zábavnosť levelov je kolísavá, a niektoré epizódy majú zbytočne rozsiahle a prázdne levely, ktoré ma nudili.

Hratelnosť je presne taká, akú som si predstavoval. Rýchla jednoduchá akcia, rýchly pohyb hráčovej postavy, nepriatelia mi išli bez zaváhania ihneď po krku. Krv špliechala na všetky strany, telá nepriateľov trhalo na kusy, a všetky údy aj tekutiny ostávali na zemi celý čas. Nechýba hľadanie farebných klúćov k otvoreniu potrebných dverí a stláčanie tlačidiel. 
Obtiažnosť je rozumne stupňovaná, kde prvé epizódy sú prechádzka a postupne začne prituhovať. 
Zábavní mi prišli aj všetci siedmi bossovia. Tí neskorší sú aj správne ťažký, a na ich zdolanie som potreboval viacero pokusov.

Grafický šok v negatívnom slova zmysle, ako sa mi stal pri hre DUSK, sa naštastie nekoná. Spracovanie všetkých prostredí sa mi páčilo. Stvárnenie lokácii je veľmi pekné. Nasvietenie, odlesky na podlahách a rôzne atmosférické efekty sú dobre spravené. Pár krát som sa pri hraní aj zastavil a chvíľu sa kochal dalekými výhľadmi. Pri priblížení napr. ku stene je ale badateľná pixelovatá estetika, ktorá má navodiť dojem retra. Najviditelnejšie je to pri postavách protivníkov. Sú viac retro, než by som si prial. Moc krabicoidný, a v tom peknom prostredí na mňa pôsobili kontrastne. To je škoda, zbytočná degradácia, a teda mínusový bod.
A ešte jeden grafický efekt, konkrétne pri plávaní, ma dosť nasieral: pod vodou sa mi zfarbila celá obrazovka do tak silnej modrej farby, že som absolútne nič nevidel. Nebolo to ale v každom type vody, v niektorej to napr. nebolo vôbec. Divné.

Všetky zbrane sú dobre vyvážené a použiteľné. Pocit z boja uspokojivý, hlavne pri smaźení neštastníkov elektro-palicov sú explodujúce telá velká satisfakcia. A prekvapivo aj prvá sekera - jediná zbraň na blízko, sa v neskoršej časti hry stala veľmi vhodnou voľlbou proti rýchlim, nablízko útoćiacim protivníkom. Každý zabitý nepriateľ zanechá na bojovom poli svoju dušu. Po zozbieraní určitého počtu (pozdravujem Painkiller-a) je možné aktivovať na krátky čas soul-mode, to znamená pre každú zbraň alternatívny zosílený útok, ako to mal Heretic/Hexen2. Zosílený účinok je hneď poznať okamžite sa rozprskávajúcimi telami. A kto nechce za sebou nechať žiadny bordel, stačí vytvoriť čiernu dieru, tá všetky zlé bytosti nasaje, a je kľud.

Amid Evil nieje pre každého. Ten, kto hľadá old-school akciu s kúzelnými palicami, jednoduchou a rýchlou hrateľnosťou by mal byt spokojný. Mňa hra z väčšej časti bavila, ale zase nie až tak, aby som tomu mohol dať plný počet. Chýba mi v nej nejaký silný ťahák, ktorí by ma nútil hru zahrať znova.

Plusy:
+ old school fantasy strielačka
+ 7 tématicky rozdielnych epizód, každá so svojou sadou originálnych nepriateľov
+ grafika a vizuálne stvárnenie svetov
+ 7 dobre vyvážených zbraní, kaźdá so silnejšou variantou útoku
+ výborný soundtrack
+ zábavný bossovia

Mínusy:
- niektoré nudné levely
- zbytočne jednoduché modely nepriateľov
+12

XCOM: Enemy Unknown

  • PC 80
Je jaro 2015 a naše planeta čelí invazi mimozemšťanů. Skupina státu zvaná Council of Nation zakládá XCOM - elitní vojenskou a výzkumnou organizaci s jediným úkolem: zastavit útok mimozemšťanů.

Hra začíná výběrem lokality základny (každá lokalita má různé výhody) a následně se jde hned do první (tutorial) mise. Je hlášená mimozemská aktivita a naši neohrožení vojáci se musí zbavit veškeré jejich hrozby. Tím se dostáváme do akční části hry odehrávající se na kola. Mise probíhají v malých týmech, kde máme k dispozici 4 vojáky (později lze jejich počet rozšířit až 6). Každý voják může během svého tahu udělat celkem dvě akce. Mohou to být přesuny, výstřel, hod granátu, overwatch (sledování prostředí a automatické střelbě po případném nepříteli, pokud se objeví v dohledu), atd. Obě akce mohou být "utraceny" pro běh, pak je velmi vhodně graficky znázorněno, do jaké vzdálenosti běh spotřebuje jednu akci a kde dvě. Navíc se zde ukazuje, jak moc se bude v daném místě voják schopný se krýt. Jakmile dokončí své tahy vojáci XCOMu, jsou na řadě cizáci (případně civilisti). Mise končí odstraněním veškeré mimozemské hrozby, smrtí vojáků XCOM nebo útěkem, pokud jsou mimozemšťané až příliš silní.

Na konci mise může dojít k povýšení některých vojáků a s tím přichází i určení jejich specializace. Vojáci mohou mít třídu Assault (voják se specializuje se na útok na blízko), Heavy (voják používá těžké zbraně), Support (léčení), Sniper (boj na dálku). S každým dalším povýšením lze vybrat novou schopnost, kterou daný voják v dané specializaci bude navíc ovládat. V pozdější fázi hry se pak ještě bude u nadaných vojáku rozvíjet psionická specializace.

Po dokončení mise přecházíme do taktické části hry. Zde se setkáváme s důstojníkem Bradfordem, který má na starosti mise. Postupem času dostaneme informace o možných misích. Buď se jedná o mimozemskou aktivitu, UFO, co přistálo, sestřelené UFO, teroristická mise (je třeba zachránit co nejvíc civilistů) a nebo mise od Councilu. Zde obvykle dostaneme několik cílů, ale musíme si vybrat jeden, za který dostaneme specifickou odměnu, např. credity, vědce, inženýry, vojáky, atd. V samotné misi pak máme často nějaký specifický úkol.

Kromě řízení misí je třeba se věnovat i výzkumu, ten vede doktorka Shenová. Kromě vlastních technologií lze zkoumat veškeré cizácké artefakty, které vojáci dovezou z úspěšné mise. Technologický strom je dobře košatý a vše vede k objevům umožňující mimo jiné vyrábět lepší vybavení, atd. Samostatnou kapitolou jsou potom pitvy mimozemšťanů nebo jejich výslech v případě, že se je vojákům podaří omráčit. Ty jsou doprovázeny povedenou samostatnou video sekvencí.

Dále je zde ještě stavba nových oddělení a výroba vybavení. To vše má na starosti doktor Shen. Na oddělení je k dispozici omezený prostor (před stavbou je potřeba danou oblast vykopat), ve kterém lze budovat místnosti jako laboratoře, dílny, satelity (pro lepší pokrytí sledování UFO), generátory, atd. Nic však není zadarmo, vše stojí kredity (§) nebo další zdroje.

Závěrem musím říct, že XCOM: Enemy Unknown je důstojným nástupcem původního Ufo: Enemy Unknown (někde známo pod názvem XCOM: Ufo Defense). Bere všechny původní myšlenky a dává je do moderního hávu. Vše do sebe výtečně zapadá a hra baví. Hlavní nevýhodou budou časem stereotypní mise. Velmi doporučuji hrát hru s DLC XCOM: Enemy Within, který hře dodává další zábavné mechanismy.

Pro: Hratelnost, napětí

Proti: Časem stereotyp, občasné bugy

+12

Hill Climb Racing

  • PC 15
  • iOS 15
  • Android 15
No, nevím, co k tomu říct. :D Jednoduše, Hill Climb Racing známe nejspíš většina. I přes její známost hra nemá příliš mnoho procent a já s tímto hodnocením souhlasím. Vlastně zde není co řešit. Prostě je Vašim úkolem jet přes kopce a překážky co nejdéle. Hra je dostupná jak na Android a iOS, tak i na PC. Hra je dobrá leda tak do karantény, ve volným času bych s ní příliš mnoho času netrávil. Mám raději kategorii s příběhy - do této kategorie tato hra nespadá, proto dávám 15 %. :)

Pro: Zdarma

Proti: Fajn do karantény :)

+12

Tools Up!

  • PC 90
Kooperačních her není nikdy dost. Po skvělém Overcooked! se tenhle žánr nakonec více rozmohl a jednotliví vývojáři se nyní předhání v tom, kdo hráče postaví do zajímavější role. V Tools Up! tak nemáte roli kuchařů jako v již zmíněném Overcooked, ale hrajete za štukatéry, zedníky, malíře a pokladače podlah a koberců. Jelikož jsou tady na rozdíl od oné kuchařské hry o něco trošičku větší mapy, tak si hráči tolik nepletou navzájem pod nohy a zvládají si rozdělit jednotlivé úkony a místnosti, aniž by spolu mohli i promluvit. Až tak je ta hra intuitivní.

V celkem třiceti levelech si tak vyzkoušíte několik základních prací, které se pak sice opakují, ale na druhou stranu jsou levely, jak už to u takových her bývá, různorodé. V jednom musíte chytat věci v řece, v dalším bytě máte žhavou lávu nebo se vám pod nohy plete malý a otravný čokl. Není navíc nad to, když se rozhodnete pro roleplay, postavy si uděláte krapánek tmavší a mluvíte u toho jako pravý romský dělník. Jo, sranda musí být. Kuchaře i stavaře tak mám za sebou a koncem měsíce se pak můžu s plnou parádou vrhnout na stěhovací službu v podobě Moving Out. Tak snad ani tenhle titul nezklame.

Pro: Různorodost, zábavné ztvárnění jinak nezáživné práce, humorné postavičky

Proti: Koncem hry nastupuje stereotyp, práce s kamerou mohla být lepší

+12

Sea of Thieves

  • PC 85
nádherné moře, překrásné západy slunce, pátrání po pokladech, sbírání historek a legend, napínavé souboje, relaxační rybaření, zábavné večery při hudbě s korbelem grogu v ruce a ještě mnohem víc. sea of thieves vás netahá za ručičku. jste pirát a tohle je pirátská fantazie se vším všudy.

Pro: moře, crossplay

Proti: málo hudby

+12

Verdun

  • PC 90
Upřednostňuji, když hra připraví scénu pro nezapomenutelné zážitky místo toho, aby mi je naskriptované podávala a ony se pak vlastně staly fádními. Jedinečné momenty z Verdunu jsou malé střípky z obrazu běsnění první světové války. A v tom ohledu stojí za to.

Hra nabízí celkem čtyři mody, které si je možno doupravit v custom zápasech (např. počasí, či rok bitvy). Nejprve ty méně povedené. Na serverech moc lidí nehraje Deathmatch ani Attrition (teamdeathmatch s omezeným počtem respawnů na stranu). Jednak z tohoto nedostatku hráčů a také z důvodu náhodného spawnování na mapě považuji oba mody za prakticky nehratelné. Vícekrát se mi stalo, že jsem se pokoušel opatrně postupovat, aby se někdo respawnoval přímo kousek za mě a zabil mě. Nízký počet hráčů také v modech vede k dlouhým prodlevám než vůbec někoho na velké mapě potkáte. Zároveň mody úplně vynechávají skvělý prvek střeleckých družstev a armád a degradují hru prakticky jen na střílení s puškami. Nedoporučoval bych jejich hraní ani pro osvojení si hry, na to je zde jiný mód...

Squad defence je kooperativní mód, který staví vaše čtyřčlenné družstvo v roli obránců na jednom z bojišť První světové války proti sílícím vlnám útočníků. Tento mód je myslím nejvhodnější pro začátečníky neboť si mohou osvojit principy hry a cvičit jak střelbu tak zacházení se specifickou výbavou. Nepřátelé se jen hrnou na zákopy, občas vás potrápí dělostřelectvem (s bojovým plynem, kouřem, nebo klasicky výbušnou municí) a vy máte krátký čas mezi vlnami se reorganizovat a sesbírat síly. Bohužel však boti-protivníci v tomto módu jsou často velmi stupidní a běží až k zákopu, než začnou střílet, chodí stejnými cestami a tedy se stačí i s puškou vhodně postavit a kosit je. A hra končí dokud neprohrajete, což může znamenat, že jedna hra trvá i déle než hodinu a půl.

Vrcholem hry je potom mód Frontlines, který nádherně zosobňuje princip válčení za Velké války. Obě strany začínají ve svých zákopech a střídají se v útoku na zákop protivníka. Pokud uspějí, má protivník možnost protiútoku. Vyhrává ten, kdo nejčastěji zákop dobyl a udržel s tím, že hry jsou často velmi vyrovnané a tedy napínavé. Kromě toho, že krásně ilustrují jak bezvýchodný a zoufalý byl boj za samotné války. Boti v tomto modu často doplňují lidské hráče a tedy nepůsobí tak stupidně a naopak si díky nim užíváte vždy plný počet 64 válečníků a tedy pořádnou melu. Pěkné je už menu samotné, kdy jsou jednotlivá historická bojiště zanesena na mapě a vidíte, jaká družstva jsou v místech nasazena. Hráči často ponechávají původní generované názvy a tedy vidíte názvy realistické a zanechává to dojem vskutku frontového boje.

Každé družstvo sestává ze čtyř rolí, zhruba velitel, střelec, střelecká podpora a bojovník na blízko. Avšak výbava těchto rolí se mění nejen podle strany, za kterou hrajete (Dohoda a Centrální mocnosti), ale také podle jednotky, např. palebná podpora může někdy být odstřelovač, jinde to bude kulometčík; velitel může mít k dispozici minometnou podporu, jinde zase kouřovou clonu. Každá jednotka má svou roli na bojišti (je i oficiálně dané dělením na střelecká, ženijní ap. družstva). Dohoda je zastoupena velmi pestrou škálou armád od Ameriky, přes Francouze i s koloniemi, po Australany. Oproti tomu se staví různé specializované jednotky Německé armády (např. slavné Stoßtruppen). Jednotky i jednotlivé role mají Každá jednotka má navíc tři úrovně rolí, které si můžete během hraní postupně odemknout a které vám zpřístupní nejen další zbraně, ale také různé dovednosti. Dovednosti jsou často jen podpůrného rázu, např. rychlejší přebíjení. Soudržnost družstva potom podporuje možnost důstojníků dávat rozkazy kam se mají vojáci vydat a ti za dodržení rozkazů dostávají bonusové zkušenostní body. Taktéž má kolem sebe důstojník auru, která dává kromě zkušenosti také menší bonusy.

V čem hra exceluje je zvuk a celkové realistické zpracování bojiště. Ke kakofonii zvuků na bojišti se připojuje štěkání kulometů, řev mrtvých, rozkazy důstojníků, přelety průzkumných letadel nebo dělostřelectvo. Když třeba mezi střelbou v úzském zákopu uslyšíte z poza rohu rozkaz v jazyce protivníka ke zteči, nebo nedej bože zažehnutí plamenometu, je nejvyšší čas se stáhnout. Zejména bych zmínil zpracování plynové masky, která se hodí proti bojovým plynům, ale omezí vaše zorné pole a také ztlumí veškeré zvuky. Boj v mraku bojového plynu, kde není vidět ani na hrot bajonetu dostává ještě surrealističtější nádech.

Zákopy jsou modelovány, pokud vím, podle skutečných míst a i když jsou to pořád jen zákopy, časem se je naučíte rozlišovat a užívat si ty strategické odlišnosti jednotlivých bojišť. Máte zde jak připravné žebříky na zteč, tak různé strategické pozice pro kulomety nebo odstřelovačská hnízda. Země nikoho je posetá záterasy, ostnatými dráty, krátery a pozůstatky předešlých bojů (např. vyřazené tanky). Do toho se může bojiště dramaticky změnit podle počasí v jakém se bojuje, kdy noční zákopové boje jsou vskutku nejzběsilejším šílenstvím co jsem zažil. Výborná možnost si stiskem jedné klávesy odstranit HUD a tím si zkusit válku ještě o kapku realističtější. Případně jednotlivé prvky HUD lze v nastavení opodle libosti odstranit také.

Z herního hlediska obdivuji, nakolik mi hra přijde vyvážená. Každá jednotka má svou úlohu v boji a bojiště bude utvářeno rozhodnutími jednotlivých důstojníků o tom, kam poslat svou dělostřeleckou podporu nebo kam soustředit útok. Každá zbraň, resp. druh zbraně, má své výhody jak by se dalo čekat, ale působí společně dost vyrovnaně. Pistole vám v zákopu dobře poslouží, ale než se tam dostanete, tak je spíš k smíchu. Puška naopak může sejmout obránce na dálku, ale v zákopu abyste spíš spoléhali na bodák. Bude to vyžadovat trochu jiný způsob boje než jste zvyklí z arkádovitějších stříleček, ale nedá se říci, že by nebyl akční.

Obecně, hra slibuje, že je rozumně realistickým herním zpracováním bojů na západní frontě a domnívám se, že je přesně tím. Nikdy nezapomenu na ten pocit prvního nasazení ve Frontlines v zákopech, kdy celý ten válečný chaos a řev umírajících mě donutil hru na chvíli vypnout a rozdýchat to.

Pro: Boj o zákopy, zvuková podmalba, vyrovnanost stran, realističnost

Proti: Herní mody Deathmatch, Attrition; boty ve Squad defence

+12

Journey

  • PS4 95
Pro mě je tato hra opravdu něco tak unikátního co jsem za svůj život nikdy neviděl. Ta hudba, atmosféra a samotné finální vyvrcholení. Nemám zkrátka co říct, je to něco pro mě tak speciálního že jsem chvilkami opravdu ani nedýchal. To snad není ani hra, ale čisté umělecké dílo :)

Pro: Tak především hudba, vizuál a finální vyvrcholení které je opravdu unikátní.

Proti: Nenašel jsem snad žádnou chybu, až na jednu je příliš krátká. Hru dohrajete cca. za 2 hoďky.

+12

Carmageddon II: Carpocalypse Now

  • PC 90
První díl nasadil laťku zatraceně vysoko. Ale dalo se odolat dvojce, na kterou jsem viděl dodnes nezapomenutelnou reklamu se slovy - "Víte, kolik krve má slon?"

Ale začnu opět kritikou. Dvojka kráčí dál s několika inovacemi, ale ne vždy k lepšímu. Zaprvé to je rozdělení na kapitoly (což by nevadilo), ale každá obsahuje misi, které se prostě musí dojet pro další postup a ty jsou skoro ve všech případech neskutečně otravné (a to by vadilo). Závod na 3 kola bez jediného človíčka? Dejme tomu. Likvidace satelitů na střechách docela ušla nebo likvidace obřího náklaďáku v zábavním parku byla dost adrenalin. Ale jinak to byly spíše frustrující kousky - hlavně mise na letišti, kdy jste se museli v šibeničním limitu trefit do řídící věže - tu jsem nenáviděl tak, že jsem se snížil k cheatu.

Dále upgrady auta. Nestačí jen kredity, ale musíte na vylepšení mít i sloty a ty se zatraceně těžko hledaly. Takže nebyla výjimkou situace, že jsem měl nastřádáno půl milionu, ale nové sloty nikde. V dnešní době už by mi nevadilo se courat po mapě a hledat každý kout, ale tenkrát mě to dost otravovalo. Navíc volné sloty byly ve většině případů na skoro nedostupných místech, takže i když jsem je našel, ještě dalo dost práce s k nim vůbec nějak dostat.

Ale když pominu toto, tak vším ostatním se hra blížila k dokonalosti. Mapy obrovské se spoustou míst k vyblbnutí, jet se dá skoro kamkoliv. Stejně jako v jedničce 3 varianty výhry závodu (vždy jsem preferoval likvidaci všech soupeřů). Krásně šílené dočasné bonusy. A dodnes jeden z nejlepších modelů poškození. Taky se vám někdy povedlo auto rozpůlit, ale protože v té půlce zůstal motor, tak ono pořád jelo? :-)

Graficky to sice bylo early polygon 3D a hra nevypadala nijak zázračně, ale paní hratelnost to bohatě vynahradila. Auta soupeřů ohnutá do pravého úhlu a stále se snažící vás zlikvidovat, to prostě mělo svoje kouzlo. Nebo ten pocit, když jsem sebral electro bastard ray a rozpálil to do oblastí, kde bylo hodně lidiček. Bzzzzzz... :-)

Druhý Carmageddon sice po vizuální stránce trochu zestárl, ale v zábavnosti je pořád v těch krásných pubertálních telecích letech.

Pro: skvělé mapy, model poškození, skoro nekonečná zábavnost

Proti: otravné mise, sloty na upgrady

+12

Freedom Fighters

  • PC 65
Jedná se o můj komentář z roku 2011 v původní verzi. Kromě úpravy odstavců jsem jej nijak nepředělával, jelikož se vším níže zmíněným souhlasím i dnes.

O této hře a jejím poměrně vysokém hodnocení v některých médiích jsem věděl takřka již od jejího vydání, tuším nějakých osm let zpátky. Nikdy ve mně ovšem nějak nevzbuzovala pocit, že bych si ji musel ihned sehnat a zahrát. Dostala se ke mně tedy se značným zpožděním až nyní (což ale stejně nemá vliv na mé výsledné hodnocení).

Jak nejlépe definovat Freedom Fighters? Řekl bych asi takto: představte si druhý díl Hitmana, ovšem oklestěný o stealth prvky. Ano, jediné co tedy zbývá je chození a (občas) bezhlavé střílení po všem, co se hýbe. K tomu přičtěme to, že hra je opravdu velmi velmi krátká, zbraňový arzenál minimální, nepřátelé vypadají klasicky všichni totožně a po půl hodině hraní už nemá absolutně co nabídnout. Až mi v tuto chvíli připadá, že jsem to s hodnocením přepískl..

Ale ne, abych jen nehanil, musím uznat, že mě vcelku zaujala příběhová stránka (samozřejmě když si nebudu všímat toho do očí bijícího amerického patriotismu). Parťáci, které získáváte nárustem svého charisma, jsou taktéž docela užiteční a co mě překvapilo, ne až tak hloupí. Nazývat to ale "RPG prvkem" je dle mého názoru nesmysl. Nejvíce jsem se ale vždy těšil na konec mise, kde hrdinové v podzemních stokách doplouvají na voru do svého útočiště a na pozadí hraje úžasná hudba. Tato scéna se opakuje ve hře několikrát a pokaždé jsem se jí nemohl nabažit, měla své osobité kouzlo. 65%.

Pro: hudba, parťáci, příběh

Proti: délka hry, zbraně, nepřátelé, stereotyp

+12

Commander Keen Episode 1: Marooned on Mars

  • PC 70
Jedná se o můj krátký komentář z roku 2011 v původní verzi. Kromě úpravy odstavců jsem jej nijak nepředělával, jelikož se vším níže zmíněným souhlasím i dnes. Pouze s hodnocením jsem šel o pár procent dolů a na závěr přidávám ještě svůj aktuální pohled na celou sérii.

Tak jsem zhruba po dvanácti letech oprášil jednu ze svých starých disket se záměrem "pomstít se" Keenovi, který mi v útlém mládí dělal velké problémy a nikdy se mi ho nepodařilo dohrát do úplného konce. Nevím, jestli to bylo mojí tehdejší neznalostí některých herních možností, například, že se dá hra pomocí F5 uložit (ano, vtipné, já vím..) nebo o něco vyšší náročností. Upřímně, hry, kde stačil jediný kontakt s nepřítelem (namátkou třeba Dangerous Dave in the Haunted Mansion) k tomu, abyste opakovali celý level nebo někdy dokonce i celou hry, jsem moc v oblibě neměl.

Dnes je to už samozřejmě úsměvné, prvního Keena jsem pokořil během slabé půlhodinky bez nějakých větších obtíží. Na svou dobu se, dle mého názoru, jednalo o lehce nadprůměrnou skákačku s pár zajímavými prvky (příklad za všechny: pogo tyčka). Mé hodnocení o nějaké to procento navíc ovšem zvedá nostalgie. 70%.

Celou sérii jsem od té doby dohrál ještě asi dvakrát a musím říct, že nebýt to jedna ze základních her na mém úplně prvním PC, hodnotil bych mnohem přísněji. Za dohrání dnes už stojí podle mě jen první a čtvrtý díl, zbytek se dá považovat jen za ne moc povedené datadisky.
+12

Blood II: The Chosen - The Nightmare Levels

  • PC 50
Jedná se o můj velmi krátký komentář z roku 2010 v původní verzi. Kromě úpravy odstavců jsem jej nijak nepředělával, jelikož se vším níže zmíněným souhlasím i dnes.

Opravdu velmi krátký datadisk (dohráno bez problémů za hodinku a půl), nepřinášející téměř nic nového. Musím uznat, že stejně jako u původního Blood II: The Chosen, mě zde opět dostala ona ponurá atmosféra a příběh řešený stylem vyprávění čtyř postav u táboráku taktéž nebyl úplně špatný.
Bohužel ale, šest nepříliš dlouhých levelů a několik nových, ovšem zcela zbytečných zbraní, je pro mě málo. Hodnotím jako průměr. 50%.

Pro: atmosféra, vyprávění příběhu

Proti: minimum novinek, velmi krátká hrací doba

+12

Devil May Cry 3: Dante's Awakening

  • PC 85
Jedná se o můj komentář z roku 2011. Kromě úpravy odstavců jsem text v některých částech i mírně pozměnil.

V poslední době se mi nestává moc často, že bych u nově zakoupené a nainstalované hry vydržel více než půl hodiny a poté ji zase ihned neodinstaloval. V mém případě je tedy Devil May Cry 3: Dante's Awakening ona výjimka potvrzující pravidlo.

Bez jakékoliv předchozí znalosti série jsem se pustil do hry. Po solidním úvodním videu mě trošičku zdržely hrátky v hlavním menu a v tu chvíli už mi bylo taky jasné, že se jedná o hru konzolovitého typu a s ovládáním budu mít možná nemalé problémy. Po spuštění příběhové linie a proběhlém intru, následovaném počátečním seznámení se s postavou, se mi nějak nedařilo vstřebat onu podivnou atmosféru a neobvyklé prostředí společně s namyšleným ústředním charakterem. Ovládání mi nesedělo, kamera si lítala všude možně..Ovšem zhruba po dvaceti minutách se můj názor zcela rapidně změnil a už jsem jen mlátil, sekal, kopal, střílel a neskutečně si to užíval. Po několika hodinách nepřetržité anihilace nepřátel se už mé oči pomaličku začínaly hlásit o slovo, tudíž jsem hraní přerušil. Večer na druhý den se situace opakovala a třetí DMC byl úspěšně pokořen.

Co mě neskutečně potěšilo, byla určitě obrovská frekvence povedených a zajímavých in-game videí souvisejících s příběhem, který je už sám o sobě velmi "přitažlivý". Mezi častými bojovými sekvencemi nebyla nouze o hromadu logických úkolů, které mi sem tam daly docela zabrat (někdy i díky pitomé kameře), nadprůměrný počet všemožných bossů mi zde vůbec nevadil, každý z nich byl originálně pojatý a k jejich zabití nebylo potřeba nějakých zvláštních schopností. Zkrátka, hra mě velice překvapila a určitě jsem ji nehrál naposledy. 90%.

Pro: atmosféra, příběh, in-game scény, bossové, boj

Proti: optimalizace pro PC není úplně dokonale vychytaná, některé opakující se části hry

+12

Disney High School Musical 3: Senior Year Dance!

  • PC 45
Herní výzva 2020 - 3. ♫♫♫ (Hardcore)
Abych se hned z úvodu přiznal, hru jsem nainstaloval a odehrál čistě z důvodu výzvy. Zkrátka a dobře, jelikož jsem proti filmové sáze nikdy nic neměl a některé songy byly poněkud ,,chytlavé.. rozhodl jsem se zkusit své štěstí zde. A výsledek?
Co si budeme povídat, zkrátka to, co se dá očekávat. V této hře nás nečeká žádný příběh, ale čisté tancování v podobě klikání, případně mačkání kláves v určité načasování. Je to originální? Nikoliv. Je to... zábavné? Ano, ale i ne.
Pokud patříte mezi stejnou skupinu jako já, tedy jak jsem zmínil, některé songy máte i rádi, minimálně hodinku dvě se zabavíte. Hra je rozdělena na tři obtížnosti pojemenované Prvák, Druhá, Třeťák. Ovšem nenechte se tedy mylně zmást tak jako já, že v každé z těchto tří kategorií vás čekají tance na písně z postupně jdoucích filmů. Zkrátka v každé již zmíněné obtížnosti si odbudete všech 31 písní, pouze s těžšími gesty a složitějším načasováním (Ano, těch písní je opravdu 31!).
Postupně se odemykající písně jsou zpočátku poměrně zajímavé a ačkoliv grafika hry je místy naprosto otřesná, je zajímavé sledovat, jak si s daným tancem autoři poradili. Nyní se ale dostáváme k problémům. Stejné scenérie vás totiž čekají i na druhou potažmo třetí obtížnost. Ano, hra sice nabízí různý výběr postav k tanci z hlavních postav filmové ságy, ale to opravdu příliš nevylepší pohled na to, že scéna je stále naprosto stejná. Navíc v písni je samozřejmě zachován originální hlas původní postavy. Při tanci Taylor zní hlas Taylor, při tanci Zeeka zní Troy...
Grafická podoba hry se tedy nepovedla už vůbec, někdy jste rádi, že danou postavu poznáte a když už, je vám ji vlastně ve výsledku líto, jakže jí to autoři ,,zprasili,,.
Hra je plná různého odemykatelného obsahu alá oblečení, samolepky v ročence a další. To ovšem stále nenahradí poměrně výraznou ,,prázdnotu,, hry, která na hráče volá z každé strany.
Ve výsledku mohu hru s klidným svědomím doporučit pouze skalním fanouškům série, jinak dejte od hry ruce pryč a jděte hrát raději něco, co se alespoň trošku podobá hudební hře.

Hodnocení: 45%

Pro: Možná záměná hl. postav k tanci, odemykatelný obsah, všechny známé písně filmové trilogie

Proti: Grafické zpracování, repetetivní hratelnost, zpracování postav, zavádějící názvy obtížností

+12

The Quest For The Rest

  • Browser 40
Adventura na několik minut. Doslova. Herní doba je tak o polovinu kratší než u prvního Samorostu, nicméně tahle legrácka na zakázku mě ve výsledku bavila víc. Cestování přes tři obrazovky je roztomilé, jednoduché a s hudbou od Polyphonic Spree vytváří zajímavou symbiózu. Jedno se hodí k tomu druhému.

Proč tedy to nízké hodnocení? Délka. Hra se dá zvládnout za cca tři minutky a při veškeré úctě k fajn kombinaci grafiky a profi hudby to za mě na vysoké hodnocení není. Ale třeba jen nedokážu docenit uměleckou hloubku projektu.
+12

Satellite Reign

  • PC 55
Někdo v recenzích neustále připomíná legendární Syndicate, mně osobně ale Satellite Reign přišel spíš jako cyberpunkový klon Jagged Alliance. Navíc poměrně průměrný.

Satellite Reign měl před vydáním za sebou úspěšnou crowdfundingovou kampaň, což potvrzovalo, že lidi podobné taktické strategie prostě a jednoduše chtějí. Osobně můžu říct, že když takové hry fungují, tak se na ně nezapomíná, viz. Commandos, Desperados nebo už výše zmíněné Jagged Alliance. U Satellite Reign je to ale trošku složitější. Tady totiž plno věcí vůbec nefunguje. A to je sakra škoda.

Začal bych začátkem, jak jinak. Hra Vás vtáhne do děje a Vy vlastně vůbec netušíte, která bije. Jenom, že jste nějaký odboj proti současné vládě a ten se jí snaží svrhnout. V jednoduchosti je krása, ale tady je ten příběh úplně k ničemu. Hra nenabízí žádné kloudné úvodní vysvětlení, navíc v průběhu hry se v podstatě vůbec nic neděje. Vaším hlavním úkolem je projít čtyřmi obrovskými mapami a plnit mise, které různorodosti rozhodně nepobraly. Pokaždé je to naprosto stejné. Dostanete se do oblasti, aktivujete si všechny rodící se věže, vyberete bankomaty, vyloupíte banku, což je ještě všechno pořád v řádu objevování tamní mapy. Následně ale nastoupí úmorná rutina - vloupání do různých skladů, kasáren a kradení všeho, co se dá v boji dál použít. No a toto jsem ze začátku praktikoval s jednou ze čtyř postav, které máte na výběr, což vlastně dlouhou dobu stačilo. Skoro jsem si říkal, k čemu tam ostatní jsou, a to i přesto, že každá má jiné vlastnosti. Hacker byl ale nejúčinnější. S tlumičem kosil jednoho nepřítele za druhým a hlavně si odemknul všechno, co potřeboval. Jak ale přituhovalo a hra začala obrovsky nudit, začal jsem to kosit ve čtyřech a v podstatě nad hrou vůbec nepřemýšlel. Jestli hra něco nemá, tak je to řád. Dělat si můžete co chcete. Jinde to může být nespornou výhodou, zde je to neskutečně na obtíž.

Navíc během hraní se Vaše postavy vylepšují. Stejně tak i zkoumáte, co jste nakradli a tím se také vylepšujete. Tahle forma expení je ale spíš otravná, než zábavná. Ze začátku ty možnosti zkoumáte, pár jich je, vypadají zajímavě, ale postupem času Vám je úplně jedno, do čeho nově nabyté body vložíte. Dál totiž zástupy nepřátel se svojí partou kosíte...a to tak nějak stačí.

Dlouhou dobu jsem vůbec nevěděl, co je cíl hry. Co jinde je znázorněné nádherně nasnímanou mapou, tady v podstatě neexistuje. Prostě jsem tupě vykrádal jeden barák za druhým a vůbec nevěděl, kam to všechno smiřuje. Je tedy pravda, že jeden z hlavních důvodů, proč hru hraju, je nádherné cyberpunkové prostředí. I toho se ale v poslední - čtvrté - mapě přejíte. Je to pořád stejné, neměnné, a navíc často se opakující. Nespornou výhodou hry je ale její žánr a to je důvod, proč jsem hru pár desítek hodin hrál...abych se dostal do kýženého cíle.

I ten cíl vlastně docela stojí za to. To, co Vám hra nedá v průběhu hry - tedy příběh - Vám ukrojí měrou vrchovatou závěrem. Tam jsem teda zíral. Chladná hra, chladné prostředí. Asi to k sobě patří. Pro Satellite Reign ale u mě navždy bude znít označení nepovedené hry, která má ale něco málo dobrého a je jen na každém hráči, zdali mu stojí za to ji dohrát nebo ne.

Pro: Námět cyberpunkového prostředí v kombinaci s taktickou strategií je super...

Proti: ...jenže je také suprově nedotažený a tak postrádá příběh, variabilitu a mnohdy i zábavnost.

+12 +13 −1

Comics Quest

  • PC 70
Tak jsem se ve svém putování za českými freeware adventurami dostal i k tomuto v AGS vytvořenému počinu. Asi nejvíc mě štvala nemožnost prozkoumání předmětů v inventáři, kde si prostě musíte vystačit s obrázkem (jeden z puzzlů zahrnuje kombinaci barev, které získáváte právě použitím různých předmětů), takže pokud si nepamatujete, co jste to přesně sebrali, tak musíte zkoušet vše na vše. Což je mimochodem ve hře i tématizováno).

Hra není příliš rozsáhlá (čtyři obrazovky plus finální neinteraktivní místnost), ale přesto je relativně propracovaná a dostat se v jednom případně na druhý konec místnosti vyžaduje poměrně hodně úsilí. A s tou deklarovanou nutností vyznat se v komiksech to taky není tak žhavé...

BTW dle titulků byl jedním z betatesterů Pivo?
+12

Catacomb 3-D: The Descent

  • PC 60
Není vůbec jednoduché hodnotit tuhle stařešinu, protože vlastně definovala svůj žánr. Když si něco takového chcete dneska zahrát, musíte se ozbrojit velkou trpělivostí. Jde hlavně o nepřátelské ovládání. Alespoň, že to jde ovládat myší. Kdyby to nešlo, měl bych s hrou větší problém. Vlastně je to stejné ovládání jako ve Wolfovi.

Musíte se vypořádat také s bludištěm. Na ty jsem už dříve vyzrál tak, že ve hrách tohoto typu chodím pořád doprava a vždycky někam dojdu. V téhle hře se ještě nemůžete sklouznout po textuře. Dojdete-li ke zdi, zaseknete se a musíte couvnout. V adrenalinových bitkách proti přesile je to někdy k vzteku. Na začátku se mi ze hry chvíli motala hlava. I to jsem překonal, protože pustit se dneska do něčeho takového a vzdát to po první úrovni se mi fakt nechtělo.

Překvapivě se to dá docela hrát. Je to ale šílení klik-fest. Podržením tlačítka fireball jen nabijete s nevalným účinkem. Vyplatí se tedy zběsile klikat. Čím rychleji klikáte, tím větší palební sílu máte. K dispozici tu jsou tři zbraně. Až k bossovi jsem ale používal jen tu základní. Celá hratelnost je o bloudění ve stejných chodbách, kde vás portály přenáší cik cak mezi levely. Hru si tak jde o dost zkrátit a jde to dohrát hodně rychle. Třeba za hodinu. Svitky nejsou povinné. Dávají jen rady. Z nich jsem využil dvě. V Labyrintu a v posledním levelu. Kde se panáček po zdolání bosse zeptá, jestli nemám ručník.

Je to někdy o nervy. Je to někdy bloudění. Je to neuvěřitelně archaické, ale dá se to hrát. Naštěstí je to krátké. Spíš takový pokus, jestli by žánr mohl fungovat. Chtít za to dneska peníze je ale zlodějna. Wolf 3D je o dost dál.

Neseď doma (normal, notebook)

Pro: jedna z prvních v žánru, délka, je to hratelné

Proti: chaotické procházení levely, zasekávání se do zdí, šílené klikání

+12

Skyhill

  • PC 60
Opět jsem se setkal s tím, že jak v recenzích, tak i zde negativně hodnocené tituly, stojí za to vyzkoušet, protože se můžete dočkat nečekaně milého překvapení a kvalitního zabavení na pár hodin. Stejně tak je to totiž u tohoto titulu s praktickým názvem Skyhill.

S praktickým říkám proto, že příběh je vcelku prozaický. Jste týpek na vrcholu mrakodrapu hotelu Skyhill a jelikož se nacházíte ve 100. patře v momentě útoku zrůd a zombíků na věžák, tak Vaším úkolem je dostat se do přízemí a z mrakodrapu pláchnout. Příběhově jednoduché a herně jsem si přišel jak u dávno vydaných Neighbours from Hell. Dnešní hráči by hru možná přirovnali k This War of Mine. Jen s tím rozdílem, že Skyhill není tolik promakaný. Na rozdíl od výše zmíněných titulů. To ale neznamená, že je nutně špatný.

Začínáte ve VIP patře, slovem klasika - stovka je Vaše číslovka. Tam máte nějaký ten ponk, na kterém si vyrábíte jídlo nebo součástky na rozbitý výtah. Slovem dnešního hráče - ve vrchním patře craftujete, ve spodních patrech bojujete o přežití. Pak už je Váš úkol totiž jednoduchý. Jakmile si vyrobíte (vycraftíte), co potřebujete, cesta je Vaše a je jen na Vás, jak moc si ji uvolníte. Hrou tedy postupujete požárním schodištěm vedle výtahu s tím, že se můžete podívat do levé místnosti a do pravé místnosti. V každé je buď zrůda, nějaké ty věcičky na craftění nebo taky nic. No a když je v nějakém patře automat na sušenku a vy zrovna najdete nějakou tu kačku, tak i v tu chvíli máte vyhráno.

Takhle si tedy sestupujete dolů až do přízemí a to prosím pěkně na jeden zátah. Ukládat hru nelze, ale po každé Vaší smrti se Vám otevře něco nového. Hra má tedy za úkol získat si svoji znovuhratelnost, která ji tak nějak jde, i nejde. Možností je málo a tak to v podstatě stihnete během pár hodin vyzkoušet a jakmile se dostanete do cíle, můžete se sami rozhodnout, jakou cestou se vydáte. A jelikož se pokaždé mapa měnila, musím říct, že žádný z těch sestupů nebyl stejný.

Nápad jednoznačný, příběhově prázdné (a to i přesto, že hra má snahu formou našlých pásek nebo poznámek tvořit příběh), ale na pár hodin určitě bez problémů zábavné. Ze série podobných 2D her určitě kousek, který se za nic stydět nemusí. Já se docela zabavil.

Pro: Nápad, pokaždé nová mapa, různá vylepšení v průběhu hraní

Proti: Když se dostanete na úroveň 10. patra a nějaká zrůda Vás sejme, nemáte v tu chvíli chuť ani žít...graficky na úrovni freeware titulu

+12

Streets of Rage 4

  • PC 85
Mnou dlouho očekávaná mlátička právě dohrána cca za 7 hodin herního času. Pokud si pokládáte otázku, jestli hra stojí za momentálních 25 euro, tak na to existují dvě odpovědi. Pokud jste na prvních třech dílech vyrůstali jako já a je pro Vás tahle série naprosto oddanou srdcovkou, neváhejte, pokud ne, počkejte si na akci a to klidně sakra dlouho.
Tvůrci čtvrtého dílu slibovali, že se pokusí maximálně vycházet z původních her a to dodrželi se všemi plusy ale bohužel i mínusy dané série.
Začnu příběhem, který je jednoduchý, s příjemným nádechem retra a návazností na předešlé díly, ale o příběh u téhle série nikdy stejně nešlo.Vrací se tři základní postavy a to Axl, Blaze a hlavně Adam, který byl můj jasný favorit vždycky a bohužel byl jenom v prvním díle, takže jsem se trochu naštvaně zavrtěl když jsem při prvním zapnutí zjistil, že si ho nejdřív musím vybojovat. To sice netrvalo dlouho, ale o to víc rozčarovaný jsem byl, když jsem ho získal, jelikož není jako postava moc dobrý a tím se dostávám k těm kladům a mínusům které jsem zmiňoval.
Obtížnost téhle hry je doslova úchylná. Nevím, jestli sem jenom herní máslo, ale už jednička se v jednom prakticky nedala projít a hra stavěla na kooperaci dvou hráčů a tomu byla taky obtížnost přizpůsobená. Začal jsem na EASY a udělal jsem dobře, sám bych hru v životě na vyšší level nikdy neudělal a ještě k tomu jsem z 12 kol musel prostě odehrát 9 kol s Axelem, jelikož je jako jediný rychlý, silný, má skvělé obranné i útočné pohyby a jediný v tom šíleném počtu nepřátel obstojí. Adam je pomalý a jeho útoky ve větším počtu nepřátel nestačí. Blaze je sice úžasná, ale slabá a nedošel sem s ní přes šestý kolo. Ostatní dvě postavy nemá cenu zmiňovat. Jako zpestření pokud budete hrát hru ve dvou a více lidech může být, ale průměrný hráč jako jsem já si s nimi ani neškrtne.
Herní vlastnosti a grafika jsou perfektní, hra je zábavná a věřím, že i když hru projdete celkem rychle, zvládne Vás zabavit hned několikrát.
Levelů je 12 a přiznám se, že po tolika letech čekání bych jich uvítal klidně o 8 víc. Hlavní bossové jsou jako vždy mnohem těžší než finální, ale Mr. X byl ve všech předchozích dílech taky slabší než jeho gorily.
Během hry můžete přepínat z originálního soundtracku na původní melodie z prvních dílů, bohužel vybrané melodie nepatří k mým oblíbeným a dobré jsou asi jen tři, zbytek jsem buď ani nepoznal nebo byl hnusně upravený, aby hráč přeci jen dal přednost nové práci. Plusy a mínusy soundtracku jsou stejné jako kdysi, buď narazíte na naprosto fascinující syňtákovou pecku, nebo ujetou elektro šílenost ze které vám z bubínku po pěti minutách poteče krev. V posledním kole je ovšem soundtrack naprosto vymazelný.
Když shrnu všechny pojmy a dojmy, tak jsem sice čtvrtý díl sfouknul jedním dechem a nadšením, ale jsem si vědom neduhů které hra má a to je především pro mě šílená obtížnost a slabé postavy, které mi jako hernímu máslu nestačí abych hru zvládnul a dokázal si ji na plno užít. Hra, která na mě dýchla devadesátý léta donutila mě uronit nejednu slzu, ale taky si od plic zařvat a dostat menší záchvaty vzteku. Ostatně jako i původní díly. Je to svým způsobem víc než povedený návrat legendy, ale bez parťáka si to neužijete tak, jak byste chtěli.Proto ''jen'' 85%.
+12

Tomb Raider: Unfinished Business

  • PC 40
Když už se to jmenuje Unfinished Business, tak nemohu nezmínit ten úžasný business plán, který byl v datadiscích k Tomb Raiderům aplikován. Vždycky udělali datadisk rok a půl po původní hře, když už byl půl roku na světě nový díl, který zvlášť v té době byl obvykle technicky úplně jinde.

Nejvíc je to patrné hned u tohoto prvního datadisku, protože Tomb Raider II byl graficky i designérsky od jedničky obrovský skok. Unfinished Business nás vrací zpátky k "hnusné" jedničce. Máme tady 4 levely, dva jakože v Egyptě, dva jakože Atlantida (ale je to prostě samá láva a voda). Celé prostředí je vrcholně abstraktní a zvlášť v těch druhých dvou levelech i dost absurdní.

Příběh neexistuje. Od původní jedničky, co si tak pamatuji, dost přibylo soubojů a dost ubylo nějakých větších logických úkonů nebo potenciálních záseků (možná už ze mě jen mluví zkušenost). Zdá se mi, že i ubylo míst, kde hráč musel využít skutečně maximální možný doskok se záchytem na poslední chvíli, což je pohyb, který vnímám na Tomb Raiderech vlastně jako takový nejvíc uspokojující a taky je vždycky nejtěžší přijít na to, že zrovna na tom konkrétním místě je zapotřebí. V celých čtyřech levelech jsou jen asi dvě taková místa.

Co se týče obtížnosti a rozsáhlosti levelů je to někde na úrovni druhé půlky původní hry. Není to nic extra složitého, jen je tu hodně potvor, obzvlášť v posledním kole "The Hive", kde se už trochu utrhli ze řetězu.

Jsou tu asi dva zajímavé momenty související s padajícími balvany v prvním a posledním kole. V kole druhém je přítomna velice "zábavná" pasáž, kdy je nutno jeden kvádr přemístit z jednoho místa na druhé asi přes 25 herních čtverců (až teď z walkthrough jsem si všiml, že se to dá vyřešit jedním tajným vchodem, na který jsem nepřišel, takže je to vlastně klad, že se dají problémy vyřešit více způsoby). A pobavil mě třetí level, který jde ukončit velmi záhy po začátku, jenže když to nevíte a v jednu chvíli skočíte jinam, budete se pachtit dalších 45 minut ve zbytku kola úplně na nic (teda ok, možná pro ten jeden secret).

No a to je všechno. Jsou to prostě 4 kola navíc, které by mohl udělat klidně nějaký fanoušek a nikdo by nic nepoznal. Jenom je to teda oficiální no.
+12