Nejlépe hodnocené komentáře
Vietcong
Tron 2.0
Musím začít grafikou, ta je sice originální, ale ne vždy koukatelná. Hlavně ze začátku mi vadila, připadal jsem si jak na diskotéce, "všude svítí barvičky", ale to se naštěstí časem zlepšilo (těžko říct jestli byly lokace temnější nebo jsem si jednoduše zvyknul).
Naopak první sběratelské nadšení z upgradů časem opadlo, poněvadž hra je dost lineární a málokdy se objeví nějaká odbočka. Upgrady nebyly vlastně ani schované, prostě jen tak ležely poházené kolem cesty. Jejich využití bylo ale výborné a rád jsem si neustále se měnící inventář upravoval.
Motocykly, tak téhle minihře jsem na chuť nepřišel. Jednou na začátku pěkné zpestření, ale časem to bylo spíš na obtíž. Ještěže jsou arény dost lehké, většinou stačí jen kroužit a nepřátelé se vyřadí sami.
Skoro vše ale vynahrazuje svižný boj. Především házení disku je parádně zpracované. Ostatní zbraně jsem skoro nepoužil. Využití zbraní v průběhu hry: 70% Disk, 25% "Cucpracka" a 5% "zeleň-raketomet". Také je zde použitý můj oblíbený systém vypadávání duší z nepřátel, kdy je potřeba se na bojišti otáčet a sbírat, dokud je co. AI mi přišla zdařilá, nepřátelé se hýbou, občas mě překvapili a velice často volali posily. V boji jsem měl jediný problém, když mi disk odlétl a třeba 10 vteřin se nevracel, to jsem se musel někde schovat než se mi uráčí vrátit do ruky nebo dát rovnou load.
Nejsem žádný ajťák a nejspíš mi uniklo pár technických souvislostí z příběhu, i přesto jsem se u Trona dobře bavil a i přes mé četné výtky nenacházím nic zásadního, co by kazilo výbornou hratelnost.
Pro: Zbraně (disk a cucpracka), AI, upgrady a vývoj postavy.
Proti: Neškodila by větší otevřenost světa, motocykly, občasné toulání disku.
Soldier of Fortune: Payback
SoF se vždycky zaměřoval ne detailní poškození protivníků, což v tomto díle samozřejmě nechybí, čímž se hra od ostatních béček alespoň takto odlišuje. AI nepřátel je na standartní úrovni, nechybí ani spousta skriptů, které jsou ale spíše na škodu. Dále tu očas narazíme na nějákého toho bose, kteří jsou samozřejmě odolnější (půl zásobníku z AK do hlavy a furt nic, co je sakra?), celkově ale těžká není a o životy se tady starat taky nemusíte. Arsenál zbraní je celkem slušný, nechybí ani multiplaayer který ale za nic nestojí.
Naštěstí hra nabízí celkem dobrou hratelnost, což ji zachraňuje a vytahuje z podprůměru, dál je to pěkná grafika a lokace. Celkově je Payback nadprůměrným počinem který se ale dostal do rokou těm nesprávným lidem, jinde by totož s velkou pravděpodobností dopadl jinak
Pro: celkem dobrá hratelnost, počet zbraní, model poškození nepřátel, grafika
Proti: bossové!!!, stereotyp
Postal 2
Pro: Celá Postalova podstata.
Proti: Celá Postalova podstata.
Syberia II
Pro: Příběh, konec.
Proti: Pomalost a zdlouhavost.
TimeShift
Pro: Skvělé zbraně, optimalizace, grafika, kradení zbraně
Proti: Absence vtáhnutí do příběhu (nevíte kdo jste, proč tam jste a co jde)
F.E.A.R. 2: Project Origin
Pro: asi tak dvě mise
Proti: zzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz
S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl
-ozivovani zabitych stalkeru, staci 2-3 dny pockat a uz jsou zase mezi namy
-stamina vs. casove omezene ukoly, kdyz uz musim behat z jednoho konce sveta na druhej, tak by to apson mohlo trochu ubyhat bez neustalych prestavek
-zombie, jsou hloupe, porad huhlaji a desne se loudaji, to ze po me strili samopalem jeste zkousnu, ale ze na sebe nektere z niceho nic zacnou pokrikovat bojove pokyny..
-radiace je sice vsude, ale tech mutantu mi tam prislo proste malo
-raketomet, zbytecna to vec, nasel sem ho celkem 3x a raket do nej taky 3, jenze k cemu je, kvuli clobrdum ho tahat nebudu a na vrtulniky ani obrnence jaksi nefungoval
-malo moznosti co se tyce zapojeni k nektere z frakci a pocitu sounalezitosti s ni
B) Proč těch 95%
-všechno ostatni
Tomb Raider II
Pro: Hratelnost, nápaditost, design úrovní
Proti: AI nepřátel
Mini Ninjas
Jenže tyhle blbinky jsou docela na nic. Ze začátku to nevadí, člověk si užívá grafiku, která sice vypadá, že s vypuštěním pár efektů by stejně tak běhala i na Wii, ale je prostě hezká. Postupuje dál hrou, zabíjí první vlny nepřátel a... to dělá vlastně dál a dál, a když ho to přestane bavit, (jakože přestane, protože ta hra je jednoduchá že by to dohrála snad i moje matka) zjistí, že všechny ty extra postavy a alchymie jsou na nic.
Postav je dohromady... e... no... 6? Teď nevim. Každopádně není důvod používat jinou než vašeho Hira - je dostatečně rychlý, velmi silný, jediný umí používat magii. Na obří protivníky se hodí tlusťoch s palicí, občas člověk využije maníka s lukem pro boj na dálku a párkrát jsem využil i speciální schopnost holky s flétnou. 99% času jsem ale strávil v kůži Hira - není prostě důvod měnit, hra vás k tomu prakticky vůbec nijak nenutí.
Alchymie - občas jsem si vyrobil pár healing potionů, ale jinak opět naprosto zbytečná - obtížnost je tak nízko, že nemá smysl se s ní zabývat.
Jediná kouzla mají nějaké to využití, hlavně to jedno vylepšené na nejvyšším levelu je pak docela ultimátní. Ovládací systém vám ale umožňuje mít rychle po ruce jen 5 kouzel/předmětů, naštěstí obvykle platí, že jistá kouzla jsou lepší než jiná. I tak ten rychlý výběr ale nechápu - hra se při výběru stejně zapauzuje, tak proč tam nemít po ruce všechno?
Taky je to asi první hra, kde mi opravdu občas vadilo chování automatické kamery a i ovládání je v některých situacích ne zrovna ideálně řešené.
Příběh je jednoduchý, dětinský - zlý samurai master chce ovládnout svět, ze zvířátek si tvoří armádu samurajů. Pro vás to znamená, že postupujete směrem dopředu, kosíte samuraje/zvířátka, při tom zabijete 4 bossy a nakonec i toho hlavního zmetka. A to je všechno.
Na jedno místě se vyskytuje minihra "sjezd hory unikajíce před lavinou", kde jsem suverénně chcípnul víckrát, než za celý zbytek hry. V některých částech sebemenší chybka zmanená smrt a po primitivním a bezproblémovém dosavadním hraní mě tahle část neskutečně nasrala. (Abych ji následující den projel na 5. pokus.)
No prostě myslel jsem že to bude jako pro děti jen vypadat, ale ne - je to odfláknutá hopsačka/rubačka s líbivou grafikou, kde většina nadstandardních herních prvků nemá hlubší význam, než to, že tam jsou. A je to opravdu škoda a u mě aspirant na zklamání roku, i když to není bůhvíjak blbá hra.
Pro: pěkná - sic jednoduchá - grafika
Proti: reptetivní, odfláknuté - silně nevyužitý potenciál, řada featur naprosto zbytečná (skoro všechny), příbeh stojí za prd, kamera občas naštve
FIFA 10
Hlavním p*ůserem, proč se Be a Pro prostě nedá hrát, je naprosto, ale naprosto příšerná AI, která je pro tento mod klíčová. Ono když ovládáte jen jednoho hráče, tak se prostě na AI spoluhráčů musíte spolehnout - že zbytek týmu bude dobře bránit, nahrávat vám, nebude moc ztrácet míče a dělat chyby.
Bohužel, ani jedno AI nezvládá. Míče naprosto lacině ztrácí, špatně přihrává, dělá obrovské chyby, které vedou ke golu, velmi často vás vynechává z kombinace. Když přihrajete útočníkovi, tak dotyčný vezme míč a bezhlavě se rozeběhne na bránu, načež pokud neudělá kličku (což většinou neudělá), tak následuje ztráta míče (zase), protože míče se tu vypichují opravdu dětsky snadno. Stačí se jen přiblížit k hráči s míčem zepředu a máte téměř vyhráno. To vše ústí v opravdu velkou frustraci, protože například jakožto záložník získáváte míče, které spoluhráči za pár vteřin zase ztratí, snažíte se přihrát útočníkům, kteří míč hned lacině ztratí. A sami míče ztrácíte, když se snažíte hrát na 120%, protože spoluhráči jsou neschopní a nedokáží nic vymyslet.
Hloupé je, že už od začátku se svým mladým a "nevyvinutým" hráčem (samozřejmě zde ze zápasů získáváte xp a vylepšujete si schopnosti) hrajete v základu. Ono když si vytvoříte Pepu, kterej má hodnocení 60 a dáte ho do týmu, kde jsou samé 80+, tak to vypadá opravdu debilně. Tady mi daleko víc vyhovuje systém z PESa, kde se musíte do A týmu propracovat. Další nesmysl je, že v tomto modu se nestřídá a hrajete stále se stejnou sestavou. Nebo když se v repre týmu dostanete aspon na střídačku, tak vám hra po stisknutí Play akorát oznámí, že nehrajete a zápas přeskočí - wtf?
V Be a Pro se objevují tzv. Team task a Player task - před každým utkáním vám hra oznámí, že máte udělat tohle a tohle a pokud to splníte, tak dostanete důležité xp. Tímto způsobem vás má hra učit/motivovat dělat různé věci, bohužel se mi tento způsob vůbec nezdá. Hraju docela krátké zápasy (defaultně nastavená délka), protože u jednoho zápasu nechci moc vytvrdnout a na plnění těchto občas nesmyslných úkolů nemám moc času. Bohužel, pokud je nesplníte, tak přijdete o docela hodně xp, a tak jste do toho víceméně nuceni. Nezbývá nic jiného, než 3x vystřelit z absolutně nevýhodné pozice, protože to hra chce a já chci xp.
Dost už ale Be a Pro, shrnu to tak, že to je pro mě nehratelný mod, u kterého jsem vydržel jen 10 zápasů, než mi ruply nervy a šel jsem zkusit něco jiného. Naštěstí jsou tu ještě "The Season" a "Manager Mode". V "The season" si klasicky vezmete tým a projdete s ním celou sezonu, přičemž můžete měnit sestavu, určovat taktiku, nebo zápas nechat odsimulovat. Nic nového. Nejzajímavější volbou vzhledem k tragickému "Be a Pro" je tedy "Manager Mode".
Manager Mode přináší možnost v podstatě kompletně ovládat tým - určovat sestavu, podepisovat nové smlouvy s hráči, kupovat hráče, hrát zápasy, simulovat zápasy, atd. Však to znáte, takže rovnou k dojmům. Zaprvé - je to strašně mělké a povrchní. Jakožto hráč odkojený propracovaným Football Managerem mi ty možnosti prostě nestačí. Kdyby tady byl aspon nějakej ukazatel formy, kterej by ovlivnoval výkon hráčů v simulovanejch zápasech... Přesto, jedná se o nejlepší a nejhratelnější mod. Při ovládání všech 11 hráčů zčásti odpadá stupidní AI a už se to dá aspon trochu hrát, dokonce se občas objeví i nějaké světlé momenty.
Co musím pochválit je spousta hratelných lig a týmů včetně české ligy + výborný soundtrack. Naopak grafika je průměrná i na nejvyšší detaily, obličeje hráčů jsou velmi nepřesné, člověk by čekal, že aspon v těch top klubech budou hráči perfektně zpracovaní a 100% rozeznatelní, ale občas jsem se divil co to tam běhá za ksichta.
Stále je to hodně slabé a vypadá to, že mým favoritem i pro tento rok zůstane PES.
Pro: Licence, výborná hudba, komentář
Proti: Be a Pro mod, tragická AI, průměrná grafika, málo změn oproti předchozímu ročníku, paskvil ve srovnání s konzolovou verzí
Knights and Merchants: The Shattered Kingdom
Byl to šok...
Po dvou dnech strávený pařením jsem proklínal Prince, děkoval Laumberkovi a nenáviděl barbary.
Ale teď zpět k hodnocení: + příběh - rytíři, válka co si více můžete přát, oproti
age of empires nebo settlerům vás vtáhne do
sebe
+ ekonomika - nejvíce promakaná ve své éře
+ dabing - BOŽŽÍ jinak bych to v 7 nedohrál
+ taktika - zde nefunguje horda, ale i s domoodranou a
lučištníki můžete rosekat jízdu
- posun jednotlivců - tože nemůžete tomu flákajícímu
dělňasovi vysvětlit že to musí obejít je peklo
Zhodnocení:
Zamiloval jsem se, a po 10 letech se nic nezměnilo, taktiku překonal pouze Medivall 2 (mimochodem další láska). jinak asi není co měnit :-).
Pro: příběh, dabing, ekonomika, grafika, taktika a další
Proti: občas zabednění občané
Mortyr III
Prvé čo by som mal spomenúť, je že hra oproti predchodcom beží na chrome engine, ktorý si s mojím kompjútrom práve naviac nerozumie (neviem, či to je použitou zostavou alebo optimalizáciou hry). Ale na druhú stranu, grafika je celkom vydarená, takže nemám nejaké veľké námietky.
Druhá vec je podľa mňa pomerne originálny, alebo aspoň "nieažtakčastovidený" príbeh. Konečne som mal v nejakej WW2 hre možnosť hrať v službách partizánov.
Prichádzate ako ostrieľaný agent na pomoc odboju. Náplň misií je pomerne rôznorodá, takže sa nezačnete tak skoro nudiť. Alebo ani nestihnete. V niektorých momentoch sa hra inšpiruje sériou Medal of honor, jedna misia, teraz si nespomeniem ktorá konkrétne, mi pripomenula pasáž z Medal of Honor: Frontline a taktiež záver hry je vyriešený podobne ako ako v provom dieli MoH na PS1, ale to je len taký detail.
Ak by som už mal niečo vyložene proti, tak to bude AI, ktorá ako spomenuli kolegovia v komentároch nižšie pomerne, .... ehm .... zaostalá!
Hre bola dosť vytýkaná krátkosť hry. Ja si myslím, že tých 8 misií je úplne dostačujúca doba, pretože byť hra dlhšia, možno by som ju ani nedokončil. To je už ale vec názoru.
Na záver dodám, že Mortyr nie je žiadna revolučná alebo megaúspešná hra, ktorá dokázala pritiahnuť masy. Je to len klasická WW2 FPS, ktorá si medzi konkureciou ide svojou vlastnou cestnou. Ak si myslíte, že je to kombinácia, ktorá by Vám sadla, tak do toho, možno si prídete na svoje. Ostatní nech si to radšej premyslia.
Pro: Prostredie, grafika, tempo
Proti: Bugy, AI
Star Wars: The Force Unleashed
Nicméně i tak ale zdaleka nejde o dokonalou (nebo aspoň výbornou) záležitost. Na vině je zejména port z konzolí, který hru obdařil mnoha roztomilými vlastnostmi. První věc, která mě praštila do očí, je totální absence jakékoliv možnosti nastavit kvalitu grafiky. V Aspyru (porteři na pc) jsou asi pěkně líná a neschopná verbež. Já měl štěstí, že mi hra šlapala plynule, ale co chudáci se slabšími pc, kterým je odepřena volba snížit detaily? Prostě demence. Navíc možnost nastavit lepší vzhled než na konzolích, by skutečně bodla, protože hra je opravdu (na poměry roku 2009) hnusná.
Mizerné ovládání jsem tak nějak očekával, ale skutečnost předčila moje nejhorší očekávání. Kolikrát jsem měl pocit, že si ten panák dělá, co chce a dělá to jenom proto, aby mě nasral. Frustraci z hraní pak dovádí do nebeských výšin rozložení checkpointů, které je tak skvělé, že jsem kolikrát musel opakovat klidně dvacetiminutový úsek plný nepřátel a často jen proto, že mi panák sám vlezl do propasti (přeci sek mečem musí VŽDY doprovázet i krok vpřed, ne?).
Takže negativa technického rázu se ve většině pojí s odfláknutým portem. Bohužel jsem ale našel i pár záporů v herním konceptu samotném. Souboje s Jedi a jinými bossy mi přišly naprosto příšerné, nudné a kupodivu docela primitivní. „Mačkací“ momenty mi pak přišly už jako zcela debilní a nevim, proč se probůh těší takové oblibě.
Chtěl jsem ještě napsat, že je to jen tupá lineární rubačka, ale neudělám to. Současně s Force Unleashed jsem totiž hrál i Jedi Academy a musím říct, že je to stejná tupá lineární rubačka (leč na rozdíl od SWFU pekelně zábavná), jen o nějakých 6 let starší. Tudíž i dementní řezanice automaticky neznamená, že to bude nuda.
Přes všechna negativa ale nemůžu tuhle hru zatratit, protože jsem se vážně docela bavil. Grafika je sice hnusná (no jo dobře, zas tak strašné to není), ale některé úseky jsou vizuálně velmi pěkně nadesignované. Pobíhat mezi Imperiály a masakrovat je Silou je taky docela sranda (jen ty odporné zelené kuličky, které panák absorbuje ze zabitých nepřátel, si mohli autoři odpustit). Upgradování Síly je další příjemná motivace v hraní, snad mám jen (stokrát omílanou) výtku, že panák na to že jde jen o učedníka, dělá se silou neuvěřitelný věci.
Hlavním důvodem, proč jsem u hry zůstal i přes její příšerný rozjezd (kdo neviděl první level za Vadera, nepochopí) byl ale skvělý příběh, který je (kupodivu) plný zvratů a pěkně, jak už je u SW titulů zvykem, doplňuje a rozvíjí příběhové pozadí celého univerza. Navíc podání příběhu je velmi kvalitní a okořeněné přítomností hollywoodských herců (ovšem žádná 1. liga, navíc Carrie Fisher ani James Earl Jones se nekonají), kteří postavám poskytli nejen svůj hlas, ale i obličej.
Sečteno a podtrženo jde o klasický příklad, kdy ke své ohromné radosti zjistíte, že ta hnědá hromada na vašem talíři není produktem něčího rekta, ale že jde o vynikající čokoládový dezert.
Neverwinter Nights 2
Takže co nám tu zbylo? Stále docela velké množství nepřátel, kteří vesměs všichni dělají to samé - jen zraňují. Krom toho jsou skupiny opravdu skvěle navržené. Co nějací lučištníci v zadu? Nějaký naspídovaný trpaslík v přední linii? Mág, metající ohnivé koule na potkání? Pfff! Pět zlodějů, pět zlobrů s palicema nebo pět ještěrů a šmitec. Souboje nejsou až na výjímky žádnou výzvou. A ty která výzvou jsou? Inu, je tomu tak proto, že je hráč nějakým způsobem hloupě omezován. Buď nemůže kouzlit, nebo nemůže odpočívat (ve finále je potřeba vymlátit celé patro na jeden zátah - žádné obnovení kouzel, pokud si to vyplácal na začátku, jsi v prdeli) apod. Buďme štědří, i pár skutečně vynikajících soubojů se tu najde.
Problémy s umělou inteligencí nebo s kamerou nejsou nijak velké. Celkově se hra ovládá docela slušně. Jen některé speciální útoky by se mohly dát navolit na quick bar a zaměřování cíle je taky dost otravné. Hra je možná až příliš přeefektovaná což často vede k naprosté nepřehlednosti bojiště. Herní panely nejsou nijak vázané, takže si je můžete po obrazovce všemožne posouvat, můžete jich mít otevřeno víc přes sebe (velmi užitečné), ale nic to nemění na tom, že jsou všechny špatně navržené. Dialogové okno je malé, inventář nepřehledný (V NWN2 bych byl víc než kde jinde vděčný za textový inventář), mapu nelze zvětšit na celou obrazovku apod.
Prezentace? Málo z celkového počtu rozhovorů je nadabováno, žádné animace při rozhovorech, žádné vyjimečné lokace, špatně navržené dungeony. Na hráče to působí tak, že s přiloženým toolsetem by kde kdo dokázal vytvořit úplně to samé. Dabing je vcelku slušný, hudební doprovod také, dialogy jsou velmi slušně napsané a ač je příběh plný fantasy klišé s tunou zbytečných informací, nenudí. i když.. v jedné fázy hry musí hráč plnit úkoly pro jednu ze dvou stran jen proto, aby se dostal do další části města. Tomu říkám smrtelná rána pro konzistenci příběhu. Dobře napsaný deník by to spravil, žel, takový tu není. Kde jsou ty časy prvního baldura.
NWN2 jsou relativně kvalitním oldchool rpg v překrásné grafice. I přes omezení schopností nepřátel, špatné rozvržení nepřátelských skupinek (případně jejich levelů) a nezajímavý level design, dokáže NWN2 po většinu času slušně zabavit. Rozhodně však nejde o tříáčkový titul.
Pro: grafika, možnosti povolání, zajímavý děj, slušné ovládání, toolset
Proti: příliš mnoho omezení a zjednodušení
Wars and Warriors: Joan of Arc
Druhá rána přichází v podobě přidání žánru strategie. Pokud se pokusíte hrát Joan of Arc opravdu jako strategii, přeju pevné nervy. Důvod je jednoduchý – pathfinding jednotek je jeden z nejstrašnějších, co jsem kdy viděl. Vojáci se různě zasekávají o rohy budov nebo o schodiště, provádí různé kiksy (kanóny přijedou těsně před zeď a začnou pálit, místo toho aby ji ostřelovaly z dálky), anebo absolutně odmítají poslechnout rozkaz. Navíc minimapa se nedá posouvat a je zafixovaná na hlavní postavu, za kterou hrajete, což jenom přidává na nepřehlednosti bojiště. Kombinovat strategii a bojovku není výhodné, protože v momentu přepnutí mezi oběma mody postava na chvíli zamrzne a to vás klidně může stát život. V čisté bojovce zase chybí možnost jakkoliv rozkazovat.
Na celé hře je cítit opravdu nízký rozpočet a to nejen v samotném konceptu ale i v dabingu (La Hire se skotským přízvukem je k pousmání). Paradoxně ale neutrpěla hudba, která příjemně zapadá.
Alone in the Dark
Pro: atmosfera, ORIGINALITA, leveldesign, soundtrack, grafika
Proti: nepovedene zavrseni pribehu
Spellcross: Poslední bitva
Pro: Atmosféra, dabing, atmosféra, systém povyšování, atmosféra, systém velení, atmosféra.
Proti: Hromada map jde dohrát stylem "Zakopu vše co mám, průzkumníkem nepřítele vyprovokuji, a pak postřílím ze zákupů..."
Neuro Hunter
odkaz
LP serie
Pro: rozličné zbraně, příběh, oponenti, minihry
Proti: nesmyslné záseky v místech, kde to nečekáte
Prokletí Eridenu
Eriden ničím zvláštním nevynikal a skončil po právu na smetišti herního průmyslu. To ovšem nic nemění na tom, že ještě dnes, když zaslechnu tu mysteriózní hudbu, začne mě hlodat pokušení vydat se za dobrodružstvím do podzemí zakletého království Eridenu. Za tento pradávný a přesto stále živý a vzrušující pocit si pro mne titul vysloužil pěknou šedesátku. S podprůměrným hodnocením většiny, ovšem musím objektivně souhlasit.
Pro: hudební stránka, pěkná grafika, výběr postav, zajímavý systém magie
Proti: ani sebemenší inovace umírajícího žánru, systém soubojů, přilíš strohé a sterilní i oproti mnohem starším hrám ze stejné kategorie
Pro: Příběh, džungle, deník, rádio, hlášky.
Proti: Některé mise nudily, cutscény, ke konci stereotyp, závěr.