Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

The McCarthy Chronicles: Episode 1

  • PC --
Na poměry freeware adventury vytvořené pomocí AGS výborný počin. Na jednu stranu se The McCarthy Chronicles hraje takřka sám a ani není nijak dlouhý (cca jedna hodina stačí k dokončení), mimo to je ale hra kvalitně zpracována, dokonce obsahuje i povedený dabing. Hlavní předností je ale jistě černobílá grafika s možností nastavení šumu, která vytváří zajímavou atmosféru noirové detektivky.

Co se týče příběhu, točí se kolem prokletí jednoho rodu, konkrétně mladého majitele hotelu jenž je posledním z rodiny kdo ještě nezemřel. Autor si pravděpodobně vzal trochu inspirace z prvního Gabriela Knighta, především co se hlavního představitele týče, a tak tuto krátkou adventuru doporučím právě fanouškům této série.

Pro: grafika a dabing, atmosféra, hudba, téma

Proti: puzzly, krátké

+11

Penumbra: Requiem

  • PC 65
Tak ze zvědavosti jsem si Requiem zahrál a musím konstatovat, že kdybych tento díl nehrál, nic zvláštního by se asi nestalo. Ne snad, že bych se vyloženě nudil, ale... Hororová atmosféra klesla přibližně na desetinu oproti původnímu ražení. Absence nepřátel rázem udělala ze hry spíše logickou adventurku, ve které jen hledáte cestu jak postoupit dál. Sem tam klasické zákysy v podobě zavřených dveří, vypnutého proudu, nepřistavené plošiny, atd. Requiem vyžaduje také trochu víc zručnosti ve skákání a správném načasování. Celé je to spíše o zdolávání překážek a zřejmě též o demonstraci dalších vymožeností enginu, které původní hry nepojmuly.

Ačkoliv Requiem již tolik neděsí svou atmosférou jako předchůdci, i zde se najde pár situací, při kterých se člověk lekne, nebo minimálně trochu znejistí. Vybavují se mi teď jen dva momenty a sice zkamenělý červ, když se na něj kocháte pohledem, najednou v něm zapraská a on vydá svůj klasický zvuk... bravo Frictional. A druhý moment, když jdete po dlouhé chodbičce s kovovou podlahou, tudíž slyšíte dobře každý svůj krok, najednou se ozvou kroky navíc, což vás donutí se okamžitě otočit. Vzápětí se vám vysměje tajemný hlas, protože za vámi nikdo není a jde zase jen o jednu z šeredných hříček Clarence... bravo bravo. Co se mi moc nelíbilo, tak v podstatě žádná návaznost prostředí u jednotlivých levelů. Spíš mi to celé připadalo jako zdolávání jednotlivých Penumbrovských arén. Přičemž jedna pasáž se mi jevila, že už nemá s Penumbrou nic společného. Level s elektrickou koulí.
Možná je to záměrně, jako dodatky k jednotlivým částím hry. Každopádně jde tak trochu o slepenec...

Na nic živého, chodícího, lezoucího zde opravdu nenarazíte, nebo se mi to alespoň osobně nepovedlo. Na první pohled vám nikde nic nehrozí. Přesto však trocha opatrnosti není na škodu a vyplatí se, pokud se vám nechce opakovat třeba dlouhou pasáž s nudným skákáním. I zde narazíte na několik nástrah a brzy zjistíte, že zahučení do propasti není jediný způsob, jak přijít o kejhák. A může to být třeba TNT lahvička, pokud s ní nebudete manipulovat opatrně a překročíte určitou mez, škoda že tahle věcička nebyla již v původní hře...

I zde je možnost hledání a sbírání artefaktů, které vám zpřístupní záhadný kód, ale zda-li se to vyplatí, např. kvůli spuštění minihry, to už musí posoudit každý sám. Osobně jsem se tím nezatěžoval.

Takže shrnutí, herně nic moc, zážitek slabší, ikdyž pár světlejších míst by se našlo, dohrál jsem spíše jen z principu.

Pro: Nové úrovně, pár nových prvků, jako dodatek dobré...

Proti: Menší zklamání z atmosféry, po dvou výborných epizodách asi každý čekal trochu víc.

+11

Icy Tower

  • PC 90
Příjemná blbost, která (jak už spousta lidí předemnou napsala) zpříjemňuje hodiny informatiky. Ale nejen je! Icy Tower hraji i doma a je to jedna z těch her, kterou hrajete třeba půl hodiny, nejde vám to, naštvete se, vypnete to se slovy: "Už to hrát nebudu!", ale za 5 minut to máte znova zapnutý a společně odříkávátě Perfect! Great! apod. A když spadnete, tak překvapí: Try again!

Dobrá je též Facebooková verze týhle skákačky. Nabízí více věží s více nástrahami i vylepšeními. Například v Disco Tower skáče sám, je to výhoda i nevyhóda... V Jungle Tower jsou plošiny dál od sebe a občas se propadají... Ale zase máte po stranách záchranný houbičky.

Pro: Nikdy není stejná

Proti: Vysoká návykovost (ale to asi není tak úplně proti)

+11

Ultima Online

  • PC 100
Text komentáře: Ultima Online pro mě vždycky bude dokonalá. Strašně mě mrzí, že v době, kdy tahle hra vyšla, jsem si ještě hrál na písečku s bábovičkama. Zameškal jsem ty určitě nádherné časy, kdy byl plný server a podobně. K UO jsem se dostal zhruba někdy v roce 2003. Možná i mnohem dřív ale už je to tak dávno, že si to prostě nelze přesně pamatovat.

Ukazoval mi to kamarád doma na svém PC, říkal jsem si, že to musí bejt něco hroznýho, takováhle hra... a to odporná grafika... V téhle době jsme ještě měli internet s vytáčeným připojením takže dveře k této hře byli zavřené. Nicméně kamarád ze sídliště a jeho rodiče neplatili paušál za internet, tudíž jim byl internet vypnut a hle-nedalo se kde hrát. V tom jako čirý blesk z nebe buám prásk-týden na to jsme měli DSL 256kb/s a tak začala moje éra UO. Musel jsem logovat kamarádův accout aby mu ho nesmazali, tudíž jsem si k té hře nakonec vybudoval nějakej vztah. Je to jako dřív, kdy rodiče provdávali svoje dcery. Svoje manžely taky nemilovaly, ale časem začaly.

Založil jsem si nakonec vlastní účet a začal prozkoumávat obrovský svět kterej mi hra nabídla(konkrétně na serveru Dark Paradise). Každé nové monstrum, které jsem našel, pro mě byla výzva, každý kout jsem chtěl mít prozkoumaný... Hru mě sice kazili zákeřná PKčka ale nemění to nic na tom, že ve hře jsem potkal ne-jednoho hráče, kamarády, se kterými(ač jsou z druhého konce republiky) vídám dodnes i v reálu. Vzhledem k tomu, že jsou o mnoho starší jak já a v UO jsem se s nimi spřátelil v době své puberty, bylo asi těžké kamarádit se ve hře s náctiletým frackem. Ale chtěl jsem být jako oni, chovat se a přemýšlet jako oni-být dospělým. Díky nim jsem přečkal tohle období s nadhledem a v duši se smál ostatním spolužákům ve škole, že vůbec neví která bije. Chovali se jak hovada a já si připadal strašně dospěle :-)

V dnešní době už bohužel nejsou tací lidé, aby se připojili na UO a řekli- to chci zkusit- a založí si účet. Občas se taky ještě připojím a chvíli si zahraju, zajdu třeba na nějakou výpravu... ale všechno jen díky tomu, že to pořád hrajou kamarádi a mám se ke komu vracet. Dnešní UO svět už prostě není jen o hraní, ale také o přátelství.

Kromě obrovského světa, stovek různých monster, bezvadně vyvinuté PvP(pozn. hráč je defaultně modrý, ve městech je chráněn strážemi-3x zabití modrého hráče znamená "vyhoštění", stáváte se psancem-vstup do města, pokud vás spatří jiný hráč nebo stráže, pro vás znamená téměř stoprocentní smrt) se mi strašně líbilo přijímání do guild. Proces přijmutí do guildy někdy trval i půl roku, či rok... a majitelé si dávali hodně záležet, kdo v guildě bude.
Nesmím zapomenout také na smrt. Dnešní hry typu wow a tak dále se bojí a vlastně vůči hráčům se bojí oprávněně zavést něco jako hardcore smrt či loot. Velký odliv hráčů by byl téměř jistý. Na UO se mi vždy líbilo, že jakmile jste umřeli a někdo našel vaše tělo(než jste se stihli obživit u léčitele a doběhnout si k tělup pro věci) mohl ho klidně vylootovat. Když vás zabije v lese na houbách nějakej PK indián, je téměř jasné, že se můžete rozloučit s výbavou... a pokud ste měli s sebou koně, tak i s koněm.

Já bych mohl o UO psát klidně půl dne, ale myslím že je čas to utnout.

Nuže, všechno časem ormzí a hráče už omrzela grafika, důsledkem je, že na českých serverech je online průměrně tak 200-400 lidí, víc né a všichni jsou rozkouskování na několika serverech.

Dnešní době běží a má ještě nějakou hráčskou základnu:
http://www.endor.cz/
http://www.darkparadise.cz/
http://www.moria.cz/www/
http://auberon.stranky.org/
http://geomw.savana.cz/web/index.php?cont=

UO je pro mě srdcovka, a byl jsem díky ní vychován. 100%

Pro: pvp, hardcore loot, systém guild, gm se opravdu starají o zábavu, pořádek

Proti: v dnešní době už upadá, málo hráčů, nulový příliv hráčů

+11 +12 −1

Angry Birds

  • PC 90
Jenom pro začátek musím upozornit, že tuhle hru jsem dohrál na PC, iPhoneu a celkem dost jsem ji hrál na Androidu... Takže prostě bestovka, co se multiplatformních her týče.

Hru jsem objevil jako výstřelek, když vyšla na App Storeu Free verze. Nejdříve jsem tomu nevěnoval pozornost, ale jakmile to začali spolužáci masivně (zejmena o nudných hodinách dějepisu, češtiny ...) hrát. A jednou takhle při brouzdání internetem jsem objevil verzi na PC. Tak stahuju... Hned se toho chytnul kristmeister, a dohrál to taky :D. Protože jsem si na hru vypěstoval menší "závislost" a noťas s sebou do školy netahám každej den tak mi nezbylo než si to koupit (0,79€ za takovouhle blbůstu klidně dám) a hraju taky :D

Hra má příjemně barevné prostředí, vtipné zvuky (tak po hodině hraní začnou lízt na nervy), zajímavý příběh (ty prasata sou boží) a krásnou fyziku... Rozmanitost levelů, ptáků a krásnou architekturu nepočítaje.

Když se u hry začnete vztekat, tak si řeknete, že ty prasata sou strašný svině :D
Na mobilu jsem to dohrál a koukám, že vlastně ne... Vyhodilo mi to 2 další stránky s levelama a nápisem: Coming soon! ... Takže Naštvaní ptáci - těšim se na vás!

Pro: Grafika, fyzika, zábava...

Proti: Ztrácim nervy :D

+11 +12 −1

Buřtík

  • PC 85
Na to, že je Buřtík hra dělaná v něčem jako malování, je freeware a má poměrně jednoduduchou pointu levelů - chodit, skákat, střílet a uhýbat, je tato hra překvapivě povedená.

Nutno říci, že jsem ji hrál před zhruba 8-9 lety. Příběh ale není moc složitý (spíše naopak, snaha o jednoduchost) a je tak šílený, že jsem se u něj dobře bavil. Dokonce i docela často smál, vtipy má Buřtík dobré (duchové komančů, agresivní Gagarin, zombie horolezci, nerudní obyvatelé zatopené vesnice na Moravě a tak dál, nemá cenu je vyjmenovávat - fakt je, že se mi líbily).

Hratelnostně je B. poměrně jednoduchý - nepřátelé na stejné úrovni po vás buď jdou, nebo střílí (podle útoku), vy se musíte schovávat (pokud to jde), nebo po nich střílet zpátky. K tomu vám pomáhají různé plošinky, i když občas dojde na klasickou řež na rovince. Úrovně jsou krásně, i když poněkud jednoduše nakreslené a dost se od sebe liší. Obecně platí, že na každý level je určitý postup, kterým se dá dohrát.

Dohrání dá trochu zabrat, ale aspoň se hrdina ovládá daleko lépe, než v jiném počinu Albisoftu, 7th Heaven. Není to perfektní, ale jde to.

Takže suma sumárum - hezké vzpomínky a hraje se stále dobře i dnes.
+11

Face Off!

  • PC 50
Hra nabízela mnoho možností, na svou dobu nevídaných.

Graficky ve své době neměla hra v rámci hokeje konkurenci, dnes však už samozřejmě málokoho osloví. Čím naopak hra překvapí je fakt, že obsahuje téměř všechno co novější NHLka - únava a tedy i střídání řad, odvolání brankáře, bohaté taktické změny (jednotlivé hráče šlo stavět do různých soupisek i taktických rozestavení) i osobní souboje.

Velice zajímavé byly právě souboje a střelba, které měly zvláštní obrazovku. Zvukově už to bylo horší, nicméně znělky byly opravdu skoro stejné jako slyšíme dnes. Výborný byl ingame editor kde šlo nejen měnit názvy hráčů, ale i názvy týmů(!), takže šlo z NHL udělat extraligu, mistrovství světa nebo všechno co jste chtěli...

Bohužel hra měla i několik mínusů. Menu hry je nepěkné a bez nápadu, to co však vás trkne asi víc je fakt, že proti sobě hraje furt zelený tým s červeným. Jednoduše na ostatní barvy se nedostalo, btw na NHL tým hrající v zeleném si nějak nevzpomínám...

Hráči se na hřišti motají dosti podivně, často se dostanete do brejku aniž by jste vyvinuli jakékoliv úsilí. Zároveň však brejk není nějaká zvláštní výhoda, střílíte na brankáře stejně z brejku jako z 20 metrů přes 5 hráčů pokud vyžijete in-game pohled. Střílet lze i bez přesunu do "3d pohledu", když akorát puk dloubnete k brankáři. Když jste trochu zkušenější, tak právě s tímto můžete dávat velmi lehké góly. Naopak bránit můžete s hráčem, který má pořád připravenou hokejku na krosček a kosí protivníky po řadách bez jakéhokoliv rychlostního omezení...

Hra se tak časem stává velice lehkou a stereotypní. Znovuhratelnost může výrazně zvýšit hra ve dvou hráčích.

Pro: mnoho dobrých prvků - taktické možnosti, detaily

Proti: lehká obtížnost a stereotyp, týmy stejných barev

+11

Alley Cat

  • PC 60
Alley Cat, v mém okolí spíše důvěrně známá jako "Kočka", je asi nejstarší hra, kterou jsem kdy hrál. Hra sice ukazuje jako cíl pouhé políbení, ovšem zobrazení bonusových koťat ukazuje méně nevinné ambice kocoura.

K tomu, aby náš chlípník dosáhl cíle, není zas tak moc třeba. Hra má několik stupňů obtížnosti, což rozhodně nebylo zvykem, a kocour má i pár kočičích životů. S přibývající obtížností se překážky zvyšují dosti drasticky. Smějete se? Až bude na šňůrách asi stejně oblečení jako ve vesnicí domorodců v Amazonii tak si povíme.

Kocour sbírá body k cíli plněním řady miniúkolů, ke kterým se dostane skočením do příslušného okna. Tyto miniúkoly jsou docela nápadité - pití mlíčka mezi rozzuřenými hafany, chycení rybky mezi elektrickými úhoři, chycení brkouna v kleci, atd...při skocích trochu frustruje nulová tolerance, skočíte prostě vždy stejně, když o milimetr minete záclonu tak ji prostě minete.

Hra je v malém rozlišení a málo barvách, o to víc však překvapí, jak může být roztomilá. Úvodní znělka se jen tak nezapomene, každý kdo hru tehdy hrál tak vám melodii bez problému zabrouká.

Pro: různé stupně obtížnosti, nápadité minihry, roztomilá grafika, výborná znělka

Proti: až příliš velká relikvie, jen takové blbnutí bez hlubšího příběhu

+11

Project Nomads

  • PC 70
Když jsem si před nedávnem projížděl svůj seznam nedohraných her, Project Nomads mě v něm zaujal. Pamatoval jsem si totiž, že to byla hra hodně zvláštní, odlišující se od ostatních zajímavým příběhem, líbivou hudbou a ne zcela obvyklou hratelností. Co jsem si ale nepamatoval byl důvod, proč jsem ji nedohrál, a tak jsem se rozhodl, že na něj přijdu.

Na začátku jsem měl na výběr ze tří postav jménem Goliath, John a Susie, ale jelikož Goliath byl hrozně obrovský a vůbec se mi nezamlouval a John byl průměrný chlápek, kterého byste si v davu ani nevšimli, padla moje volba na sympaticky vzhlížející Susie.

Dostal jsem k dispozici létající ostrov, na kterém jsem začal stavět různé budovy, z nichž každá má svůj účel a jak jsem později zjistil z jedné recenze, jejich vzhled mají všechny postavy odlišný. Hlavní budovou je maják, po jehož zbourání se rozpadne celý ostrov, další důležitou budovou je strážní věž, kterou se ostrov řídí a nesmím zapomenout ani na elektrárnu, jenž vyrábí energii potřebnou na stavbu a opravu všech budov.

Ostatní budovy již nejsou potřebné pro chod ostrova, ale neobešel jsem se bez nich při dalším postupu ve hře. Patří sem stavby pro boj (střílny, děla, hangáry s letadly), sila, kde se ukládá nahromaděná energie, trezor, kam si ukládáte artefakty, ze kterých jsou všechny budovy tvořeny a jakýsi směšovač, kde správnou kombinací dvou artefaktů vznikne jeden artefakt vyšší třídy.

Problém je, že artefaktů je takové množství, že se vám nevejdou do trezoru a opasku ani po navýšení kapacity opasku, ale ani po jejich smíšení, takže se musíte rozhodnout, které artefakty už asi nebudete potřebovat a zbavit se jich. Dalším problémem je délka hry, která se pohybuje okolo deseti hodin, ale jelikož jsou zde tři postavy, za než se hraje přeci jenom trochu jinak, herní doba se dostane na přijatelnou úroveň.

Pro: zajímavý příběh, létající ostrovy, skvělá atmosféra, hudba, hratelnost

Proti: zbytečně velké množství artefaktů, za jednu postavu krátká herní doba

+11

Angry Birds Rio

  • PC 80
Ne nečekal jsem to, ale asi od dohrání původních Angry Birds, ke konci krapet stereotypních, uplynula už dost dlouhá doba a já se bavil stejně dobře jako poprvé. K Riu se nedá říct mnoho nového, kdo se bavil u prvního dílu, bude se bavit asi i tady, žádná zásadní změna, která by nějakým výraznějším způsobem měnila hratelnost tu není, jen místo prasat jsou za ty zlé tentokrát opice.

S popiskem nemůžu souhlasit v tom, že by hra byla těžší, to si rozhodně nemyslím, za celou dobu jsem neměl jediný zákys, abych musel level opakovat delší dobu a i onen boss padl hned napoprvé. A neřekl bych, že bych byl tak dobrej, spíš ta obtížnost šla trochu dolů :)

Pro: Staří dobří nasraní ptáci, tenktorkát na křížové výpravě proti opicím, zachována výborná hratelnost

Proti: Nic nového, obtížnost šla proti prvnímu dílu dolů

+11

Gemini Rue

  • PC 80
Veľmi príjemná oldchool adventúra so silnou bebopovsko-bladerunnerovskou atmosférou. Noirovsky večne upršaná planéta a dystopické nápravné zariadenie sú miestami kde síce hráč strávi všetok voľný čas, ale ich kontrast spolu s dvoma rozdielnymi postavami z nich nevytvára nič stereotypné.

Príbeh je dávkovaný relatívne pomaly, čo občas ústí do strácania tempa po nejakej tej atmosféricky silnejšej pasáži. A to možno aj preto, že väčšina hádaniek je "industriálneho" ladenia - prehadzovanie pák, súčiastok, káblov a podobne. Nič čo by hráča vyslovene otravovalo, ale zároveň ani vyslovene lákalo. Aktívnych predmetov na obrazovkách veľa nebýva, takže postup je pomerne plynulý. S hádankami súvisí aj ovládanie, na ktoré som si musel chvíľu zvykať a klikanie jedným tlačidlom myši a následný výber úkonu druhým tlačidlom mi neprišiel natoľko dobre zvládnutý, ako klasické sierrácké preklikávanie jednotlivých činností jedným a ich vykonávanie druhým tlačidlom myši. Originálna činnosť je aj použitie nohy, či už na vylezenie na rebrík, kopnutie a podobne. To je tiež občas mätúce, lebo človek vlastne nevie čo všetko tá noha "dokáže". :)

Dialógy vždy povedia k príbehu toľko, koľko hráč potrebuje vedieť, ani menej, ani viac. Hoci mám rád veľmi ukecané hry, tu mi to dávkovanie úplne vyhovovalo. Samotný príbeh je pomerne dobre zvládnutý, prinášajúci na záver možno aj trochu zamyslenia, hoci už nejaký ten čas pred koncom sa dá rozuzlenie vytušiť. Čo mi na príbehu trochu vadilo: postava šéfa nápravného komplexu mi prišla nedostatočne využitá, nevysvetlené motivácie, charakter, mohlo sa ísť viac do hĺbky a pridať nejaký ten rozhovor navyše. S dialógmi a príbehom súvisí dabing, ktorý je veľmi dobre zvládnutý, o to viac, že sa jedná o indie projekt jedného človeka.

Pro: atmosféra, príbeh,

Proti: ovládanie, strata tempa,

+11

Medal of Honor: Airborne

  • PC 60
Airborne je všechno jen ne originální nebo snad dokonce dlouhá hra. Tenhle vypečený kousek se snaží hráče zaujmout velice filmovým pojetím, kterého se zuby nehty drží od začátku do konce. Někdy úspěšněji, jindy však o něco méně. Čím se ale filmu blíží velice, to je délka. MoH:A není problém dohrát za jedno odpoledne a ještě vám zbyde čas na siestu po obědě, vydatnou svačinu a před večeří si klidně můžete jít ještě na nějakou tu hodinku zaběhat. Hra se snaží stopáž nahnat jak jen to jde, takže briefingy nebo zdlouhavé seskoky padákem (prakticky po každém úmrtí) nejdou přeskočit, stejně tak nejde skipnout ani úvodní EA logo a i samotný nájezd do menu trvá pěkných pár vteřin... Nějakých "pár vteřin" se nemusí zdát moc, ale v kontextu délky hry je to docela vysoké číslo.

Samotná herní náplň je překvapivě složená z velké části ze střílení. Kdo by to byl ve hře z druhé světové čekal? Krom toho si užijete i nějaké to házení granátů nebo odpalování výbušnin. A to je tak asi všechno, co hra nabízí. Příběh prakticky neexistuje, jedná se o pouhý slepenec celých šesti misí. V nich stačí pobíhat po mapě od šipky k šipce a plnit úkoly: "znič tohle" nebo "dojdi semhle". Proces inovace či invence autorům zřejmě nic moc neříkal...

I když zbraně působí spíš jako špuntovky nebo plivátka hrášků, tak střílení samotné je vcelku fajn, hlavně díky onomu filmovému zpracování. Všude totiž něco vybuchuje, létají letadla, padají padáky, sem tam nějaká cut scéna. Tohle je zkrátka asi nejsilnější prvek MoH:A. Zbraní ve hře není příliš a cca v polovině případů je nejde vzít ani padlým nepřátelům. Těch je x druhů, ale jsou si podobní jako vejce vejci, takže to je skoro vše na jedno brdo. Ke konci ale nastupuje elitní SS komando jak z nějakého béčkového filmu, které se do hry vůbec nehodí.

Celkově je Airborne ucházející zábava na jedno odpoledne. Dát za to víc než 2€ ve slevě, tak bych si rval vlasy a proklínal vývojáře. Takhle mávnu rukou a ponechám hru svému osudu (tzn. vyhnít).

Pro: filmové pojetí, prostředí

Proti: ostudná délka a i přesto zbytečné natahování hry, špatný systém checkpointů, bugy

+11

Mr. Bean

  • PC 10
Nejblbější hra, s níž jsem měl tu čest a totální fuck-off všem neznalým konzumentům v hypermarketu. Jako kdyby Mr. Bean pět hodin v kuse otevíral ústřici a nakonec si kápl citrón do oka.
+11

Brink

  • PC 60
Multiplayerová střílečka bez jediné dobré mapy nemá šanci na úspěch a to i přesto, že je systémem povolání sympatická a díky systému S.M.A.R.T. se příjemně ovládá. Boti jsou mezi živými hráči bohužel pěstmi na oči a celý záměr propojit hru jednoho hráče a online hru tak kvůli více méně drobným chybkám nemá naději na úspěch. Po Brink se zavřou stavidla dříve, než po Quake Wars a obávám se, že zapálení Splash Damage nedokáže vyvážit chybějící talent.
+11

Black Mirror III

  • PC 60
Druhá část tohoto německého pokračování od Cranberry Productions je bohužel až příliš nastavovaná a ačkoliv technicky stále není co vytýkat a dabing se povedl ještě lépe, než předtím, absence nové lokace a stálé prohlubování již poněkud absurdního prokletí rodiny Gordonů už neděsí, nýbrž nudí. Dojem z adventury tedy není přímo hořký, ale na patře mi zůstává zvláštní pachuť, že se dvojka s trojkou daly zkrátit do jedné, o to údernější hry.
+11 +13 −2

Broken Sword: The Shadow of the Templars

  • PC 50
Dobrý doklad toho, proč mám raději hry s intimním než s epickým příběhem. Když se pojednává o historickém - či nějakém velkém - tématu či záchraně světa, je třeba špičkového scénáristy, aby výsledek nepůsobil trapně. A Broken Sword působí často (nejvíc v poslední části) trapně dost; lépe by to dopadlo, i kdyby psal scénář onen Steven Spielberg nebo Dan Brown.

Ještě větší zápor pro mne představuje humor. Jistým problémem je už skutečnost, že nemám ani ve hrách humor rád, a Broken Sword je mimo jiných charakteristik adventurou humornou, nicméně takových 90 % textu obsaženého v rozhovorech se k příběhu nevztahuje a jsou jen odrazem snahy být především komický. Jako by nesměla projít věta, která komická nebude. No a jelikož je humor značně laciný, při pročítání textů jsem zpravidla trpěl (nejhorší je v tomto ohledu irský akt, v němž jsem měl chuť hru vypnout).

Co se týče herních činností, jedná se o jednu z lepších adventur, které jsem hrál. Úkoly i rébusy jsou až na výjimky logické a vesměs dobře zasazené do děje - pokud tedy člověk nepovažuje za bizarní, že přiletí do Sýrie a všech okolo se ptá na Templářský řád a jeho hlavní činností je hledání štětky z toalety a pobíhání s ručníkem z umývárny -, a Broken Sword připomíná nejvíce letní blockbuster v adventurních poměrech. Komiksová grafika, nízká obtížnost, spousta nenáročného humoru, vesměs letní prosluněná atmosféra s nějakým tím tajemstvím... Po "doplnění vzdělání" se vrátím k těm obskurním ze starých adventur.
+11 +15 −4

Sanitarium

  • PC 80
Sanitarium je jednou z tých príbehových záležitostí, kde nejde o cieľ cesty, ale o samotnú cestu. A tá cesta lunaparkom príšerností, ako keby požičaná z Riget Larsa Von Triera rozhodne netrpí neoriginalitou. Dokonca i v takomto pokrivenom tragikomickom prostredí je väčšina adventúrnych úkonov pomerne logických až jednoduchých. Jednotlivé prostredia sú diametrálne odlišné a postavy sa podobajú možno len v tom, ako si neuvedomujú svoju nenormálnosť (či vsugerujú normálnosť?).

Jediné čo kazí dojem z tejto atypickej a pre niekoho možno úchylnej (ach vy puritáni!) cesty, je naozaj príšerný dabing (o to viac to uši bolí, keď sa to jedná najmä hlavnej postavy), pôsobiaci dojmom, že autori hry nemali peniaze, tak si stopli prvých ľudí na ulici, či si nechcú zadabovať v nejakej tej pc hre. Druhá výtka smeruje k ovládaniu, kde držanie/ťahanie/smerovanie kurzoru pri pohybe chce naozaj zvyk, ale i tak to nemožno považovať za tú správnu voľbu, čo sa týka adventúr. Oboje tieto veci sú však len minoritnými záležitosťami vo svetle (či tme) toho, čo dokáže Sanitarium ponúknuť. O to viac v kontraste s tým, čo sa dnes za hry vlastne vyrába.

Pro: príbeh, atmosféra, prostredia a postavy

Proti: dabing, ovládanie, mohlo to byť dlhšie

+11

Assassin's Creed

  • PC 70
Dá se říct, že Assassin's Creed byla hodně přelomová hra. Být středověkým zabijákem a nevázaně se pohybovat po městech, to zní velice dobře. Jaký je tedy můj pocit ze hry?

Není tajemstvím, že ústřední příběh se odehrává v jakési nepříliš vzdálené budoucnosti, kde vědci přišli na to, že vzpomínky člověka se uchovávají v genech. Pomocí speciálního přístroje jménem Animus jsou pak schopni za určitý čas získat jakoukoliv důležitou vzpomínku.

Hráč, jakožto chlapík jménem Desmond, je unesen do výzkumného ústavu, kde je podrobován (jak jinak) výzkumu. Pomocí přístroje Animus se potom dostává do prostředí středověku v kůži zabijáka jménem Altair.

Příběh je vskutku zajímavý. Pojí události z let minulých s budoucností, a tak trochu manipuluje se známými fakty z dějepisu. Nápad je to opravdu výtečný. Pro mě je však celkový dojem z příběhu trochu odosobněný. Jak jsem řekl, příběh není vůbec špatný, ale Altair, v jehož kůži jsem strávil většinu hry, mi moc nepřirostl k srdci.

To by se asi dalo vysvětlit podobně málo osobními úkoly. Vždycky je vyznačen jeden cíl, který má hráč odpravit. Chodí tedy po městě a vyhrabává na takto označeného člověka informace a nakonec ho prostě sprovodí ze světa. Tady však vidím další mínus. Takovéto úkoly jsou dosti repetetivní a po čase (když je člověk plní už popáté, jen v jiném městě) začnou nudit. Někdy mi až připadalo, že hlavní příběh se tu objevuje doslova jako prd - kus je vypuštěn na světlo světa, chvíli těžce visí ve vzduchu, až ho nakonec rozfouká vítr do všech možných směrů a zůstane jen mlhavá památka.

Grafická stránka hry je takřka bezchybná. Města opravdu vypadají hodně živě, Altair šplhající po všech možných i nemožných stavbách také a samotné pohyby při soubojích jsou téměř dokonalé. Na grafiku si tedy člověk mého ražení (odchovaný na Doomu a Arkanoidu) opravdu nemůže stěžovat :))

Zvuk snad ani nemá smysl hodnotit. Není co vytknout...

Dále mě zaujal systém boje. Pracuje s tím, že Altair je prostě vynikající šermíř, a tak je možné provádět různé úhyby, protiútoky...zdá se mi, že tvůrci vymysleli jeden z nejlepších soubojových systémů. Jen by neškodilo, kdyby nepřátelští vojáci váhali s útokem o něco kratší dobu...pak se totiž z adrenalinového souboje postupem času stává hra na to, kdo udělá chybu jako první.

Co už se mi ale moc nezamlouvalo, to byly vedlejší úkoly v podobě sbírání vlaječek. Nenašel jsem více, než deset kusů od každé, ať jsem dělal, co jsem dělal :)) Kdyby bylo to sbírání podtrhnuto něčím, co stojí za tu námahu při sběru, pak bych se asi i snažil je hledat, ale tak tomu nebylo.

Celkově je tedy Assassins Creed velmi dobře vyvedenou hrou, v níž ale trochu skřípe hlavní herní mechanizmus, který je pořád dokola o tom samém. Plusové body je ale nutno přičíst za docela nečekaný závěr a za velmi dobrý nápad.

Pro: Živá města, povolání vraha, grafika, otevřené prostředí, soubojový systém, kombinace historie a sci-fi

Proti: Otravné opakování úkolů, příběh není moc osobní, souboje kvůli AI ztrácejí na dynamice

+11

Left 4 Dead

  • PC 90
Skvělá multiplayerová akce, která vám nedá spát. První díl dobrodružství se zombíky je poněkud pochmurnější a temnější než její následovník, ale na zábavnosti to určitě neubere.
L4D a L4D2 jsou skvělý v tom, že nezačnou nudit, multiplayer je opravdu zábavný, ať v režimu versus, kde proti sobě stojíte jako lidé vs zombíci a je jen na vás, na jakou stranu se přidáte, nebo v běžné kampani, kde se snažíte s partou dostat do bezpečného cíle.
Hra je skvělá, stejně jako nástupce L4D2, chytne a nepustí.

Pro: Akce, zábava, multiplayer, charaktery, atmosféra

Proti: Krátka hrací doba v offline verzi

+11 +13 −2

Dragon Age II: Legacy

  • PC 45
Tak dlho sa chodí s džbánom po vodu, až sa džbán rozbije... Začať komentár k DLC touto ľudovou múdrosťou sa môže zdať byť divné, ale myslím, že v tomto momente mi nič iné neostáva. Sám si kladiem otázku, čo som od DLC Legacy očakával*. Snáď asi zázraky? Neviem, možno som naivný, možno obľuba všetkého ostatného od Bioware mi zatvárala oči. Do istej miery chápem a toloreujem lineárny štýl - tzv. tunel, ktorý sa stal synonymom Bioware hier, avšak všetko má svoje medze. Obzvlášť keď z hľadiska formy dokáže malé poľské štúdio nakopať Kanaďanom gule. :)

Príbeh DLC je naznačený v popsie, ja len dodám, že okrem pár pochybných odhalení sa už v ňom naozaj nič iné diať nebude. Teda až na prechádzku tunelom od začiatku až do konca. Pri tejto prechádzke vám bude hra hádzať pod nohy "stovky" protivníkov a občas nejakého toho bossa - aby bol ten boj trochu zábavný. A on istým spôsobom je, keďže občas už aj treba rozmýšľať na koho, ako, kde a s čím zaútočiť. Bolo by to fajn, keby toho nebolo toľko. Presýťte niečím obsah a začne to byť otravné a nie zábavné. To sa presne (aspoň mne) stalo v prípade tohto DLC. Och áno, protivníci už nespawnujú pred vašimi očami (narozdiel od pôvodnej hry), ale niekde za rohom (kde to hráč nevidí) a potom pribiehajú na bojisko. Keď sa vám to zdá byť ako dobré vylepšenie...nech sa páči. Mne nie.

A to je vlastne všetko, čo sa dá o tomto DLC napísať. Čo iné by ste chceli počuť, že dabing je stále na relatívne dobrej úrovni? Áno je, ale to nie je žiadne prekvapenie a bojím sa povedať, že jediné pozitívum DLC. Samozrejme, keď neberieme do úvahy nové prostredie, v ktorom sa odohráva - a teda žiaden recyklát typu materská hra. Lenže to už dnes nestačí, ani v prípade DLC, ani v prípade plnohodnotnej hry. Vieme, že to ide lepšie a zaujímavejšie.

*Poznámka na záver: Úplne na samom počiatku DLC, to vo mne vyvolalo podivné očakávanie (netuším prečo), že by to mohlo byť niečo ako Watcher's Keep z Throne of Bhaal. Veľmi skoro po začiatku ma toto očakávanie prešlo... neviem čo som si myslel. :)

Pro: stále slušný dabing

Proti: kordior lezúci cez tunel do koridoru :), nič iné len séria súbojov, nudných a nezaujímavých

+11 +13 −2