Diskuze

@Tarhiel (10.11.2017 13:34): Je to zajímavé, ale při čtení tvého příspěvku jsem souhlasně přikyvoval, přestože s tím nesouhlasím :) To proto, že obecně to tak asi je, ale nejsem ochotný si připustit, že by to tak působilo i na mě :) Musel bych přiznat, že moje chování ve hře je předvídatelné. A že jsem zlenivěl.

Je fakt, že přístup "neřekneme hráči nic, ať si na to přijde sám" je vlastně designérské rozhodnutí, které je navíc dost riskantní a inovativní. V zásadě mi to nevadí, ale je tam pak ten risk, že se prostě hra a já mineme. A to se mi bohužel stalo.

@Karasman (10.11.2017 09:46): Pravda. Takhle jsem to taky zkoušel. Ale jak jsem psal, nejdřív jsem si musel všimnout, že se to vůbec dá měnit.

@Crash (10.11.2017 09:57): "detektiv hledá stopy a skládá střípky dohromady, což ho posunuje dál, a že tedy není dobré letět rovnou za nosem furt dopředu"
Naznačuješ, že jsem to chtěl "proletět", ale tak to není. Naopak jsem hned od začátku poctivě prolézal. Problém byl v tom, že jsem za to "prolézání" nedostal žádnou odměnu a tak jsem to vzdal. Třeba u toho prvního vlaku - vlak jsem obešel i s nejbližším okolím asi 6x, 4x jsem zkusil vystoupit a nastoupit. Ale když jsem nepochopil, že ty lítající nápisy se přiblíží k sobě, když koukám správným směrem, tak jsem byl bez šance.

@Crash (10.11.2017 08:01): Přečetl jsem si komixový prequel i ten článek od autorů hry. A pořád to cítím stejně. Prequel jen nastavuje atmosféru (neprozrazuje nic, jen malý detail, že Paul reaguje na Ethanův dopis). Článek od autorů je zaměřený na konec hry, se kterým jsem neměl problém. Naopak se mi velmi líbil a ta hlavní myšlenka (Ethan umírá a sledujeme jeho fantazii) mě celkem zasáhla. Jak jsem ke konci našel to ohořelé tělo vsedě, myslel jsem, že je to Ethan. To byl pro mě asi nejsilnější moment hry, kdy jsem byl hodně smutný. Takový ten pocit "to ne!..."

Pokud máme srovnávat s Dear Esther, tak na DE mi asi vyhovovala linearita. V Ethanovi je hráči dovoleno pohybovat se volně (i když stále v dost omezeném "otevřeném" světě), což má za následek, že může některé věci přehlédnout. A nechápu proč, ale já jsem přehlédl většinu. Naopak třeba šiškogranát jsem našel úplně omylem, použil jsem ho taky čistě náhodou (zrovna jsem se zastavil ke kochání na místě, kde to šlo použít). Tím mi unikla asi další část informací.

Pokud chtěli autoři vyprávět příběh, který nabízí možnosti interpretace hráčem, tak to mělo být míň otevřené.

V jakém vesmíru dává smysl "hádanka", kde si musíš zapamatovat jeden barák a pak podle toho uspořádat druhý? Proč to tam bylo v kontextu příběhu? Sice teď zpětně už chápu tu mechaniku (ale dost dlouho mi trvalo, než jsem zjistil, že se místnost na druhé straně portálu dá vyměnit), ale jak to zapadá do toho příběhu? Ten druhý dům jsem si prošel, vyslechl všechny střípky rozhovorů a stejně nevím.

@Garret (08.11.2017 22:07): a @Crash (08.11.2017 22:18): Díky. Problém je v tom, že jsem poprvé ty pasti našel jen čtyři (a myslel jsem, že jsou všechny) a při druhém pokusu jsem tím lesem prostě prošel a ničemu to nevadilo, tak jsem dospěl k závěru, že je to tam jen pro atmosféru.

Koukl jsem i na začátek speedrunu a podle toho jsem ušel něco mezi třetinou a polovinou "vzdálenosti" hry, ale za celou tu dobu jsem nevyřešil, ba ani nepotkal jediný z těch "adventurních úkonů".

Co dělám špatně? Prošel jsem les, přešel most, došel do "vesnice", našel vzkazy, hřbitov, prošel lesem u vesnice tam a zpět, prošel dvěma malými tunely... a zatím vůbec nechápu, o co jde. Jen z názvu hry tuším, že někdo zmizel, ale nemám nejmenší tušení kdo, kdo jsem já, kam se snažím dostat... prostě nic. Mám za sebou hodinu a když čtu, že hra je na hodinu a půl, tak musím kroutit hlavou. To přece není možný, aby to bylo všechno. Něco jsem škaredě nepochopil nebo nevím. Může mi někdo trochu pomoct se v tom zorientovat? Ne v příběhu, ale asi jsem přehlédl nějakou herní mechaniku nebo něco takového. Jsem jako chobotnice, které někdo usekl všechna chapadla. A co taková chobotnice dělá? Nechápe.