Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Deus Ex: Human Revolution
Deus Ex: Human Revolution
85

Komentáře

Všechny PC PS3 X360 XOne XboxX/S WiiU
Napsat vlastní komentář
ChuckChuck
Dohráno
  • PC 90
Ke hrám označených jako RPG od jisté doby přistupuji s notnou dávkou obezřetnosti, jelikož jejich loudavý průběh a odlišnější herní principy pro mě nejsou něčím, z čehož bych oplýval nadšením. Oním titulem, v němž jsem se o tomto pocitu přesvědčil, byl první díl věhlasného titulu Deus Ex, takže pustit se do dílu nejnovějšího s názvem Human Revolution byl přinejmenším risk. Ale světe div se, tento můj počin se vyplatil a jeho výsledek mohu proto rozebrat v následujících řádcích.

Třetí díl se podle očekávání snažil držet principů a určité podobnosti prvního dílu a z větší části se tak stalo. Hlavní postava Adam Jensen rozhodně nezapře svého dávnějšího předchůdce J. C. Dentona, a to jak svojí podobou a neústupným chováním a charismem, tak především i svým hlasem. Stejně jako Denton je i Jensen doslova prošpikován augmentačními technologiemi, které si v průběhu hraní je možné vylepšovat za tzv. body Praxis. A právě tady jsem narazil na kámen úrazu. Netvrdím, že to není moje chyba, ale získat tyto body pro mě nebylo zrovna nejjednodušší, přestože jsem po zlepšení hackování lezl všude, kam jen to trochu bylo možné a vybíral vše, co se dalo. Vylepšování Adamovy postavy a přiřazování některých jeho schopností jsem tak musel velmi pečlivě zvažovat a k některým z nich jsem se proto vůbec nedostal.

Výhodou hry je zvolení jejího postupu, a to buď ve formě akčního likvidátora, nebo diskrétně našlapujícího špióna. Přestože jsem si párkrát cvičně vyzkoušel první variantu, zůstal jsem jednoznačně u té druhé. Hlavním důvodem byla určitě moje mnohem větší náklonnost než k akčnímu stylu, ale nejen to. Hra je totiž podle mě k tichému postupu a jeho principům předurčena mnohem více a dává vám podstatně větší šance k plynulejšímu projití. A jelikož se to ve hře strážemi jen hemží a v případě vyzrazení vaší přítomnosti se jejich počet patřičně zvýší, neumím si představit, jak bych akčním stylem hru vůbec zvládl. Dalším aspektem volby stealth stylu byl pro mě také způsob likvidace. Ten hra sice výrazně zjednodušila, jelikož se tak děje stiskem akční klávesy a následným spuštěním animace, v níž Jensen protivníka zpacifikuje různými formami na pohled velmi efektní eliminace.

Po stránce příběhové jsem se občas trochu ztrácel a často proto zavzpomínal na reálnost a především zpracování příběhu v prvním díle.

Co dodat? Až na pár okamžiků v úvodu, kdy jsem proklínal hackovací systém a na občasné nudnější chvíle, které se však vyskytovaly poměrně zřídka, odcházím po dohrání s velmi dobrými pocity, avšak s téměř jistotou, že návrat k prvnímu dílu se s nejvyšší pravděpodobností konat nebude.
+52
tikendtikend
Dohráno
  • PC 90
Human Revolution je nielen dôstojným nástupcom prvých dvoch Deus Ex hier, ale prináša aj pár veľmi zaujímavých noviniek. Navyše implementuje dnes bežne využívané prvky v podobných hrách takmer bez chýb.

Začnem pri tom, čo podľa mňa robí Deus Ex Deus Exom, a to je unikátny svet, v ktorom sa hra odohráva. Tentokrát sa ocitneme v nie veľmi vzdialenej budúcnosti ešte pred udalosťami z pôvodnej hry, v rokoch, kedy augmentačná technológia začína hrať vo svete zaujímavú úlohu, a to sa nie každému páči.

Samozrejme tomu nechýba kopa konšpirácie, špinavostí, zvratov, ale tie si odhaľte sami počas hrania. Vy hráte za Adama Jensena, šéfa bezpečnosti v Sarif Industries a na začiatku hry budete nie práve dobrovoľne augmentovaný po útoku na sídlo tejto spoločnosti. Následne sa počas zvyšku hry snažíte prísť na to, kto stojí za útokom a po čom vlastne išli.

K tomu budete využívať rôzne prostriedky. Jeden zo základných sú dialógy, ktoré sú po väčšinu času sprevádzané skvelým voiceactingom, až na pár výnimiek. Väčšina dialógov je klasických, avšak hra obsahuje niekoľko kľúčových rozhovorov, v ktorých sa snažíte svojho oponenta k niečomu presvedčiť, k čomu vám dosť pomôže sociálna augmentácia na čítanie oponentov. Ak ho nepresvedčíte, tak sa nič dramatické nedeje (teda až na jeden prípad), avšak dosť si sťažíte ďalší postup, keďže sa budete musieť k cieľu dostať inak.

A to je druhá základná črta Deus Ex. Vždy je viac ciest ako sa dostať k cieľu. Nejde len o rôzne priechody ako hlavný vchod, vetracia šachta, okno atď. Ide hlavne o prístup, akýsi zvolíte. Môžete ísť na to stealth. Alebo radšej Rambo systém? K svojmu štýlu si Adama samozrejme môžete prispôsobiť augmentáciami. Do konca hry nenazbierate dosť bodíkov aby ste si odomkli všetko (mne sa podarila tak polovica), a tak musíte porozmýšlať, čo sa vám najviac hodí. Zamrzí, že stealth upgrady sú také nejaké nemastné neslané, teda aspoň väčšina (napr. zobrazenie smeru pohľadu nepriateľa). Samozrejme je tam kopa iných, ktoré to bohato vykompenzujú (napr. neviditeľnosť). Dosť mi však vadilo, že sa vám batéria automaticky dopĺňa len na jeden článok a zvyšok si musíte dopĺňať predmetmi, ktoré buď nájdete, alebo si ich kúpite.

Osobne odporúčam kombináciu stealth/hacker, ktoré mi prišla v hre veľmi intuitívna a zábavná, ale samozrejme sa dá na to ísť aj inak. Hackovanie je navyše riešene veľmi vydarenou minihrou, ktorá ma neomrzela aj keď som hackoval všetko na čo som natrafil, a verte, že je toho dosť. Ak sa však rozhodnete pre stealth a nie viac stručný prístup, dosť vás potrápia súboje s bossmi. Nie je to nič nezdolateľné, avšak dosť to kazí dojem, kedže si celú hru idete svoj štýl a potom ste prinútený rozstrieľať oponenta, navyše z nevylepšenou obranou a útokom. Avšak ide len o pár súbojov, ktoré sa dajú prekúsnuť.

Nech už si zvolíte akýkoľvek prístup, postup v hre vám uľahčí veľmi vydarený krycí systém. Či už ho budete využívať na skrytie sa pred zrakom nepriateľov alebo pred ich guľkami, je veľmi šikovný a plynulý a nespomínam si, že by mi spôsobil výraznejšie problémy. Teda až na moment, keď si hru v kryte uložíte zatiaľ čo je za rohom nepriateľ, a po načítaní hry nie ste prilepený pri stene a nepriateľ vás zbadá, ale to je asi jediná veľká chyba.

Na záver vás čaká klasické rozhodovanie, ako v prvých dvoch hrách. Neviem či tomu tak je, ale ja som mal pocit, že to čo si po výbere svojho konca vypočujete je ovplyvnené aj tým, ako ste hru hrali, teda najmä či ste svojich oponentov zabíjali, alebo ste ich len zneškodňovali. Nechcel som čakať kým si hru zbehne znova, a tak som si pozrel všetky konce a každý má niečo do seba.

Ak by nebolo tých bossfightov a niekoľko menších chybičiek, ktoré mi sem tam znepríjemnili hru, tak by išlo o absolútne hodnotenie, takto však Deus Ex končí tesne pod vrcholom.

Pro: príbeh, hrateľnosť, dialógy, minihry

Proti: bossfighty, menšie chyby

+23
FumanFuman
Dohráno
  • PC 90
Tak tohle je pro mě Nej hra roku 2012.
Je to naprosto důstojný následovník prvního dílu (dvojku jsem nedohrál a nemám důvod to měnit).
Třetí díl je tak nádheně retro po všech stránkách - hlavně hratelností a to se dneska už tak často nevidí.
-2 +6 −8
ArceeArcee
Dohráno
  • PC 90
Steam ukazuje něco přez 35 hodin a já jsem u konce. Nadšení z této hry je velké a nemohu se dočkat dalšího dílu, jak už naznačuje krátky rozhovor po titulkách.

Snažil jsem se hrát na maximálního puntičkáře, prolezl jsem snad vše co šlo, hacknul jsem vše co šlo, hrál jsem si na lidumila takže jsem se i pokoušel co nejméně zabijet, avšak jsem nenechával nikoho - kdo se na mně jen koutkem oka zamračil - při vědomí.

Dialogy jsou perfektní, jde vidět že s těmi si vývojaři hodně vyhráli. Přesvědčování postav mně velice bavilo. I když jsem měl nainstalované sociální vylepšení, vždy jsem se nažil postavy přemluvit klasickým způsobem, ale občas to vyžadovalo pár loadování.

Dobová atmosféra a zpracování jak interiéru tak exteriéru je dechberoucí a s tím skvěle sladěný soundtrack dělají z této hry prvotřídní záležitost.

Abych hru však stále jen nechválil, tak vypíchnu i pár much.
Za prvé design postav, poněkud zastaralí a jednoduchý. Na to že hra podporuje DirectX 11 s Tesselací nic moc...
Za druhé takedown animace, z prvu to byla krásná podívaná, ale jak se to začalo opakovat a jednu jsem viděl už snad po 20té, celkem mně to omrzelo.
Za třetí ekonomika hry. kreditů jsem měl u sebe v jednom kuse tisíce a jediné, co jsem nakupoval byly praxis soupravy, vše ostatní jsem našel. Jelikož jsem to hrál ve stealth stylu, nic moc jiného jsem ani nepotřeboval.
Za čtvrté obtížnost hry. Ani na nejtěžší obtížnost jsem s tím neměl sebemenší problémy. Od závěrečného protivníka - projektu Hyron - jsem očekával, že bude mít tuhý kořínek a bude s ním spousta práce, avšak jsem se mílil. Souboj mi netrval déle jak 3 minuty. I ostatní souboje s hlavními padouchy nestáli za nic a všechny jsem je zvládl na první pokus. Všechny až na Federovou.
A poslední, pátá moucha je energie. Jakožto tajný agent jsem ji potřeboval opravdu hodně, ale jelikož se pokaždé dobil pouze jeden článek, musel jsem postupovat velice pomalu a to také zabralo většinu mého odehraného času.

I přes všechny tyto nešvary má hra stále co nabídnout a kladů je bezesporu mnohem víc.

Pro: Atmosferická grafika, soundtrack, dialogy, příběh.

Proti: Design postav, obtížnost hry.

+37
kruddkrudd
Dohráno
  • PC 85
Tak jsem právě pokořil hru, na kterou jsem se minulý rok poměrně těšil. Nabídla mi něco přes 33 hodin zábavy naservírované ve stylovém prostředí blízké budoucnosti. A stálo to zato?

První s čím se u hry setkám je grafika a engine a ta je u Deus Ex povedená, ale ne zas až tak kvalitní, jak bych čekal. Předností jsou určitě postavy (až na jakési divné trhání hlavy). Na čem ale ztrácí jsou větší exteriéry v podobě 2D čmáranic, což je opravdu nic moc. Bohužel. Nehrál jsem sice uplně na plné detaily, ale na dost vysoké, abych dostal něco lepšího. Nicméně grafika je pro mě u her vžy až jakési plus. Hlavní jsou další aspeky jako hratelnost, příběh, apod.

Musím říct, že i když mě první minuty hraní nadchly a já se těšil, že si tohle prostředí vychutnám - ten zlatavý filtr tam sedí a hlavně Adam je sympaťák - nemůžu se ubránit dojmu, že je vše trochu napůl. Čím více se do toho boříte, tím více po čase začnete mít pocit lineárnosti a to jak v průchodu lokacemi, tak při eliminaci nepřátel, nacházení různých šachet, rozbíjení zdí, hackování, atd. Vše se prostě hrozně opakuje a tolik "povalujících se" hesel k počítačům (účtům) snad všude nemohli nechat ani v kriminálce v L.A. Na druhou stranu hackování samo o sobě mě bavilo natolik, že jsem prostě ohackoval co šlo, i když jsem našel heslo předem.

Systém soubojů a celková hratelnost mi sedly do ruky. Pěkně vychytané jsou i augmentace, které jsem ke konci měl už skoro všechny, ale z toho používal tak kolem pěti. Větší část hry jsem jel ve stealthu, ale přišlo mi, že druhá část trochu tlačí na akčnější prvky a všude se povaluje plno zbraní a nábojů. Já si až na boss fighty v klidu vystačil se Stun Gunem a hrál pacifistu. Není nad to někoho omráčit a pak ho strčit do šachty. Obtížnost "give me a challenge" má představovat normální obtížnost, se kterou bez problémů projdete celou hru (jen při souboji s druhým bossem jsem umřel asi 30?).

Velkou předností jsou bezpochyby rozhovory a dabing. Hlavně máte možnost si trochu vyhrát a k tomu přispívá i augmentace na zjišťování emocí, čehož pak právě v rozhovorech můžete využít. Ty pak slibují jiný výsledek a dopad na právě plněný quest. Trochu krkolomné je dobíjení energie na využití augmentací, kdy pojídáte "magické" tyčinky, kterých obecně moc není, hlavně ve druhé části hry. Ale dá se na to zvyknout, i když nevím, proč jsem mohl mít až 5 slotů energie - trochu předimenzované.

Silnou stránkou je pak solidní hudební doprovod - tenhle soundtrack patří mezi ty lepší a najde si místo v mém playlistu. Zkrátka ambientní, jak má být.

Závěr hry je pro mě přeci jen trošku zklamání plné zbytečného klišé. Bylo to tak opravdu potřeba? Ale co už, nemůžu mít vše. Vypadá to trochu negativně, ale Deus Ex je i přes to nadprůměrná hra a určitě bych ji doporučil. Hlavně je potřeba brát v úvahu, že s touto značkou to není žádná sranda, protože Deus Ex je pojem a i přes ty mouchy, je tohle kvalitní "předchůdce".

Pro: adamovy brýle, rozhovory, dabing, hudba, stealth

Proti: exteriéry, lineárnost

+15
Dawid199Dawid199
Dohráno
  • PC 85
Napřed bych se rád přiznal (i když mě možná mnozí z vás budou asi považovat za naprostého herního analfabeta), že jsem původní díl Deus Ex hrál jen opravdu malou chvilku, sám ani nevím, čím to je, zda jsem se někde zasekl a hra mě v podstatě ani nebavila.

Zato nové pokračování mě chytlo hned na samém začátku, kdy se rozeběhl příběh. Přiznám se, že mé největší obavy byly ze systému krytí, ale ty za pár minutek hraní ihned odpadly. Krytí je řešeno naprosto jednodušše a to stískem pravého myšítka, moc se mi také líbila možnost určitého "donaklonění", kdy jste se potřebovali ještě nahnout např. přes rampu, kdy stačilo pohnout myší v požadovaném směru.

Další věcí, který se mi líbila byla možnost (ehm, v podstatě nutnost) vylepšování, kde máte v podstatě volnou ruku a můžete si zlepšovat za nabrané XP, co se vám zachce- od síly hlavního hrdiny (např. velikost inventáře, fyzická síla atp.) až přes odolnost, regeneraci atp.

Arzenál zbraní též nepatří dlé mého názoru k nějákým slabinám hry. Zbraní je zde akorát tak dostatek. Naleznete zde jak různé pistole, lehký samopal, tak útočnou pušku, kulomet, laserová děla, či granátomet. Zbraně též můžete různě vylepšovat- dát jim lepší munici, což zvýší jejich účinnost, nebo k přehřívajícímu se kulometu přidat nový systém chlazení.

Asi poslední věcí, který mě velice potěšila byla naprostá volnost při řešení misí (ve hře najdete jak mise hlavní, tedy příběhové, tak mise vedlejší, které vám zadávají lidé, které během příběhu potkáte). Můžete se rozhodnout, zda se k cíli prostřílíte, nebo potichu zneškodníte nepřátelé a vezmete to "stealthově". Průbeh hrou můžete též z části ovlivnit svým chováním, tedy, ehm, chováním hlavního hrdiny, kdy mluvíte s ostatními postavami a můžete si vybrat z nabízejících se odpovědí.

V předposledním odstavci bych se rád vyjádřil k příběhu, který může pro někoho vypadat trošku klišovitě (hlavnímu hrdinovi byla zabita přítelkyně, načež on byl těžce zraněn a vydá se zjistit, co se vlastně stalo a kdo za útoky stojí), ale vše se téměř "detektivně" začne zaplétat, ale to už nebudu prozrazovat.

No a nyní k záporům, kterých moc není, v podstatě možná jeden- tím hlavním jsou celkem dlouhé loadingy, ale to je možná tím, že jsem po dlouhé době hrál novější hru, tak mě prosím nekamenujte. A druhým nedostatkem pro mě byl trošku kratší příběh, tak dvě mise navíc by podle mě neuškodily.

Pro: Systém krytí, příběh, augumentations (vylepšování), zbraně

Proti: Trošku delší loadování, délka hry

+13
AdieuAdieu
Dohráno
  • PC 65
Přiznávám, že původní Deus Ex jsem nikdy nehrál, či spíše jsem se o to dvakrát pokusil, avšak kombinace ohavné grafiky, tupé AI, třaslavé mušky a komických animací mne již před lety dokázala hned zkraje dokonale odradit. Překousl-li bych to, možná bych byl k novému Deus Ex ještě kritičtější, neboť údajně rozvíjí stejné motivy jako předchozí díly.

Přiznávám také, že ze začátku jsem byl i přes skeptický přístup skoro nadšen, to dokud nevyplynulo, jak nedobrá je Human Revolution po stránce hratelnosti. V městských lokacích, kde si to hráč štrádá po ulicích a plní sidequesty, to ještě nebylo patrné, jenže pak přichází všechna ta špionážní akce a jako akce stojí Human Revolution za hovno, stejně jako ji v stealth žánru poráží už první Thief; vraždí to především příšerná AI, která zmůže se maximálně na nekoordinovaný útok do boku nebo hod granátem, okupuje-li hráč fixní posici; která ztratí i vědomí vaší přesné posice, stáhnete-li se o pět metrů či ještě lépe prostě jen neprojdete dveřmi, v nichž vás spatřila; která hází brutální hlášky ve smyslu "víme, že tu někde je" pár vteřin poté, co to tam trochu vykropíte rotačákem; která s oblibou po jednom chodí do dveří, na jejichž prahu leží mrtvoly. V případě stealth postupu alarm neznamená žádný problém, protože nejen, že AI nedovede systematicky prohledávat, ono stačí jen pár chvil počkat, dokud nepřiletí mrak Alzheimera a všichni si zase nezačnou vesele pískat. Hackování je otravná minihra pro opičáky z nejsmutnějšího koutu Afriky (tím chci naznačit, že je to lehké asi ze soucitu) a už po třetině hry jsem skřípal zuby vždy, když jsem narazil na další počítač - a těch tam bylo hodně.
Městské lokace fungují jako taková kulisa. Zatímco hráč zdolává vzdálenosti mezi questy, civilisté jemu nablízku hovoří nerealisticky zasvěceně a názorově vždy v oposici jeden vůči druhému o současném dění. Tady nic proti, jen mě osobně ta šablona později už poněkud iritovala.

Mezi největší klady, vedle dokonalých animací a místy pěkné grafiky, což zajisté vůbec nemůže za to nadhodnocování, podle mě patří možnost hrát za Adama Jensena na poměry AAA titulu smysluplně a morálně - často se mi u her nestává, že bych rád plnil úkoly pro dobrý pocit ze zlepšení světa. Human Revolution je ke všemu parádně nadabovaný a s tím, jak se ve tvářích NPC zračí emoce, se ze mě stal hotový Ježíš (tedy spektakulárně zabíjející Ježíš). Biomechanická udělátka vám při význačnějších dialozích dokáží předhodit i polopatický psychologický profil postav, s jehož pomocí debatu nadále směřujete ke kýženému cíli. Tyto interaktivnější dialogy na mne působily poněkud... příliš vážně se beroucí... a ostatně celá ta hra dala by se přirovnat k nějakému patetickému americkému sci-fi, ale v době, kdy jsou na vrchol stavěny věci jako Mass Effect, evokující mi možná tak kanadský sci-fi seriál pro náctileté, je to stále plus; Human Revolution pracuje s klišé a pracuje s nimi překvapivě dobře.

Soundtrack je nudnej a pár procent strhávám za tu populární připosranou dehonestaci Che Guevary v jednom tvrďáckém vtípku. *zdvihlý prostředník* :D
+14 +16 −2
PidzeyPidzey
Dohráno
  • PC 90
Ačkoliv riskuji mnoho palců dolů. Nedá mi to abych neokomentoval tuhle skvělou gamesu.
Na začátku se chci zeptat vás i sám sebe, je Human Revolution lepší či horší než první Deus ex (kterého sám považuji za absolutní vrchol herní historie). Podle mě se to nedá aš tak dobře určit. Pokud odmyslíme grafiku která je u DX3 logicky lepší. Zůstává nám obsah. Zde taky tápu, protože obě hry se podle mě hrají úplně jinak a zároveň mají hodně společného. Nejspolečnějším faktorem je možnost každou situaci, misi či úkol splnit či provést mnoha způsoby a díky tomu má hra vysokou znovuhratelnost. Oproti prvním DX se tu poměrně rychle získávají zkušenosti a tak se z hráče rychleji stává superman. Ovšem má to i jistou nevýhodu, rychlí frkot úrovní má za následek že během hry můžete bez obav přeškolit z tichošlápka na Ramba a kazí to tak pocit ze hry. V původním DX jste si museli hned na začátku říct jak budete hrát a jeké si hned na začátku vyberete dovednosti, protože během hry byla jen minimální možnost se přeorientovat (i když se to taky dalo, ale jako tichošlápek vystřílet celí komplex raketometem to chtělo trpělivost vzhledem k tomu že nebylo zkušenosti) Tady si počkáte hodinku než dostanete dva tři body a už můžete vylepšit přesnost střelby sebrat si samopali a na nějaký obcházení a tichou likvidaci se vykašlat. (jak jsem to nakonec hrál sám.. ze začátku Sam Fisher později Painkiller). Největší problém mě připadl s energii. Během hry si můžete naskillovat až (tuším) pět „baterek“ ovšem někdy po vás hodí Emp granát a pic máte jen jednu která se doplňuje a ostatní nic. Tudíš je tu inventář (taky rozšířitelný pomocí agmentací což považuji stejně jak u energie za blbost) ze kterého si vezmete twixku a hned je o baterku víc. A protože energie u baterek hodně rychle ubývá, není tu moc velký protor pro kombinování několika schopností (jako tichošlápek jsem investoval do Tichého běhu a neviditelnost) jejichž společném spuštění jsem je mohl použítat sotva pár vteřin. Ale zas je dobré že některé agmentace se spouštějí automatiky ve chvíli použití. A ubírání baterky za tichou likvidaci mě zas tak nevadilo, později jsem to tejně používal minimálně.
Kategorii samou o sobě je hackovní, které je podle mě vyřešeno velmi dobře a zábavně a vyžaduje i hráčovu šikovnost, Jensen to za něho všechno neudělá.
A dostáváme se k boosům, kteří jsou pro mě vždy metlou a často mi znechutěj hraní jinak skvělé hry. Stejný problém jsem měl taky. Prvního jsem udolával asi měsíc než jsem si na netu našel jak na něj (použít výbušné kontejnery kterých se po místnost povaluje mraky mě fakt nenapadlo). Drhej byl docela v pohodě, ale taky mi musel poradit youtube. U třetího jsem se právě zasek a nevím kdy se mi zas do něj bude chtít. Víte, mě se hra poměrně pomalu načítá a tak když umřu během půl minuty musím další minutu čekat a to je fakt peklo. Ovšem tohle samosebou není dáno hrou je to spíš mou neschopností.
Takže jaká je odpověď na utázku kterou jsem položil za začátku komentáře?? Je DX3 lepší než DX? Myslím že není, ale je to velice důstojný následovník (preguel??) a je o barák lepší než DX2

Pro: Příběh,Spustu možností,zajímavá náplň hry,agmentace, odkazi na půvosni DX (teď nevím, dami si je najděte)

Proti: Krátké,zbytečně moc rychlé levelování, inventář a bateky mohli být už od začátku na maximum...

+12 +14 −2
GarretGarret
Dohráno
  • PC --
Nejnovější přírůstek do královského žánru „chytrých 3D akcí“ a zároveň prequel k nejlepší hře na světě. Je ostuda, jak dlouho mi trvalo se k němu dokopat a rozehrávat jej celkem nadvakrát.

Celá reklamní kampaň ohledně Sarif Industries, postavená na skutečných hercích, je velice působivá a k její uvěřitelnosti přispívá fakt, že tohle všechno není zase tak daleko od skutečnosti. Lži, pokroucené pravdy, ututlaná korupce. Příběh je až mrazivě přesným zrcadlem toho, kam směřuje současná společnost. Masy ovládají média, média ovládají politici a politiky ovládají korporace. Konspirační propletence, snaha kontrolovat a regulovat, nenávist vůči augumentovaným jedincům, ladění celé hry do žluto-hněda, to všechno tak nějak naznačuje, že se tady něco žene do pěkné prdele a že to bude stát za to.

Level-design není nejhorší, ale často postrádá smysl. Člověk nachází paleťáky a ještěrky v mezipatrech, kam vedou jen schody, ventilační šachty vedou odnikud-nikam a jejich existence je okatě účelová. Největším průserem je podle mě vymodelování městských částí, kterou jsou příliš malé a působí až legračně smrskle. Místnosti jsou naplněny krabicemi, ale uchopit lze jen některé, stejně tak ostatní vybavení je stacionární a po výstřelu z brokovnice se ani nehne. Jaký máme rok?

I na nejvyšší obtížnost je to ke konci celkem brnkačka, kupodivu náročnost soubojů s bossy časem klesá až k poslednímu, který snad bossem ani není. Hackování je až moc jednoduché a je ho hodně. Spoustu augumentací člověk využije jednou dvakrát za hru hlavně kvůli chudému designu, což z nich dělá zbytečný balast přidaný jen na efekt (prorážení zdí jen na daných místech, zacházení se zbraněmi už je v základu naprosto dostačující, některé hackovací vychytávky jsou zbytečné atp.) a např. takové dobíjení baterií pomocí energetických tyčinek je snad blbý vtip.

Ke hraní chytrých 3D akcí patří v mém případě jistá euforie, která se tady nedostavila. Třetí Deus Ex mě bavil, ale nebylo to tak úplně to, co jsem od něj čekal. A nečekal jsem moc...

***/5
+31
malarkeymalarkey
Dohráno
  • PC 75
Prvně by asi bylo dobré zmínit, co pro mě vlastně sága Deus Ex před tímto dílem znamenala. A popravdě neznamenala mnoho. Jedničku i dvojku jsem zkoušel hrát, ale nějak mě nechytly. Každopádně jsem to nechtěl vzdát a tak jsem trojku přecijen zkusil.

Od prvního spuštění mě potěšil post-moderní svět zkombinovaný s 3D akcí. Takovou kombinaci jsem dlouho nehrál a už minimálně to mě nalákalo. Každopádně bych řekl, že tvůrci trojku udělali vyčůraně aby se zalíbili každému. Hra totiž není už tolik hardcorová jako její předchozí dva díly. Ba naopak. Byly chvíle, kdy mě bavilo hrát vedlejší mise a loudat se mapami, ale naopak byly chvíle, kdy jsem na to vůbec neměl náladu a přiznám se...dokonce byly chvíle, kdy mě štval i samotný příběh.

Příběh si totiž zaslouží odstavec sám pro sebe. Když to řeknu na plnou hubu, nestojí za nic. Popravdě, poslední dobou v těch nových hrách mám problém, aby mě vůbec nějaký příběh chytl, každopádně tady tomu bych za příběh vysolil takovou průměrnou pětku (z deseti možných) a ještě by byl rád. Na to, jaký má v sobě potenciál, je absolutně nijaký, nezajímavý, často jsem se v něm ztrácel..a prostě. Kvůli příběhu jsem to vlastně ani nehrál. To už mě více zajímali příběhy lidí okolo. Co tu máme dál? Hru samotnou?

Ano, ta si z Deus Ex série vzala to nejlepší. Trošku mě ale mrzelo, že mě hra samotná do sebe nevpravila. Musel jsem to násilím udělat sám. Dám příklad například jednu z vedlejších misí. Musím jednoho chlápka donutit aby se přiznal k tomu, co provedl. Můžu to udělat buď jednoduše, a to tak, že za ním příjdu a prostě do něj budu hučet do té doby, dokud se nepřizná nebo budu chodit kolem jeho kanceláře a hledat důkazy, které by ho usvědčili. Hra samotná mě ale nedonutí hledat ty důkazy, dokud mě to samotného nenapadne, že to jde. Zjednodušeně. Proč to obcházet, když se můžu prostřílet...Takže i v tomhle jsem trošku ztrácel smysl otevřeného světa, který je vlastně dalším bodem hry. Svět jako takový je nádherně vykonstruovaný futurismus, který si pozornost zaslouží. Není úplně velký, ale také není úplně malý. Škoda jen, že pořád to vypadá stejně. Ať už jste v Detroitu, Japonsku nebo Singapuru. Každopádně onu pozornost si určitě zaslouží v porovnání s grafikou, která taktéž za pozornost stojí.

Co ale bylo tím největším důvodem, díky kterému jsem si hru užíval? Paradoxně hudba. Paradoxně proto, že málokdy mě ve hrách dokáže tak překvapit, jako překvapila právě v této hře. Chvílemi mi přišlo, jak kdybych poslouchal nový soundtrack k Tron: Legacy, kteří složili Daft Punk, což jen potvrzuje její kvality.

Na závěr tedy dodám, že Deus Ex si mě na zhruba dvacet čtyři hodin získal. Procházel jsem se futuristickým světem, poslouchal názory lidí, snažil se chovat správně, a to i v řízených dialozích a co je nejdůležitější, užíval jsem si to u jednoho z nejlepších herních soundtracků, co jsem kdy slyšel. Podtrženo a sečteno. Zklamaný jsem nebyl, ale nadšení ze mě také netřískalo.

Pro: HUDBA, futuristická atmosféra, grafika, design jednotlivých měst, videa + fantastický závěr, který stojí za zamyšlení

Proti: Tak trošku příběh, od kterého bych očekával o dost víc, stereotypní nepřátelé, slabá umělá inteligence

+15
FatalityFatality
Dohráno
  • PC 85
Jsem velký fanoušek původního Deus Ex, a tak jsem se na třetí díl s podtitulem Human Revolution opravdu těšil. O to víc jsem byl zklamán prvními levely. Opravdu nechápu, co si vývojáři mysleli! Chápu, že obzvláště první level je výukový, ale proč mi například chyběl ukazatel nábojů (nedívám se na trailery a tak jsem myslel, že celá hra bude beznábojová a taková nemastná neslaná přesně jako ta první úroveň)? Ten druhý level není o nic lepší a tehdy jsem od Deus Ex opustil s tím, že je to blbost téměř bez fyziky, se zvýrazněnými věcmi a špatnými augmentacemi. Jenže dávám 85 %. Proč?

Protože mi to nedalo, každý mi říkal jak je to skvělá hra a že jí mám dát šanci. Šanci jsem jí dal a ROZHODNĚ toho nelituji. Od detroitské části se jedná o hru, která vás zaujme na dnešní poměry skvělými možnostmi hackování, obcházení a hledání skrytých věcí, stejně jako výběrem mezi tichým postupem s minimálními obětmi na životech a rambo stylem. Osobně preferuji tedy tichý postup a myslím, že za celou hru jsem vyloženě zabil snad ani ne pět nepřátel. To mě opravdu potěšilo, plnil jsem všechny questy i postranní a příběh... Wow, příběh je výborný. Trošku mu dochází dech na konci, ale co, odpustím mu to.

Už první vynikající plus je Adam Jensen, který nemá vyříznutý jazyk jako většina dnešních hlavních postav (čti "umí mluvit"). I ostatní postavy a s nimi spojené dialogy nejsou extrémně košaté, nicméně na výběr máte vždy a rozhovory jsou udělané perfektně. Někdy máte i možnost svého diskutujícího kolegu přemluvit či přinutit k tomu, co potřebujete.

Zbraně jsou různorodé (ale pokud nepočítám bossy, tak jsem použil párkrát jen nesmrtící zbraně, spíše jsem obcházel nebo omračoval skrz augmentace), dávají vám na výběr, máme tu klasickou pistoli, brokovnici, samopal, těžký samopal, nějaké laserové a plasmové pušky, stejně jako granátomet nebo raketomet, samozřejmě granáty a miny (ty jsem teda nikdy nepoužil). Když došlo na souboj s bossem, nikdy mě nebavil. Až když jsem ho porazil (hrál jsem na střední obtížnost), tak se mi ten souboj líbil. V souboji s Namirem jsem měl implantovaný čip, takže jsem nemohl používat augmentace, ani HUD samozřejmě, a protože jsem hrál stealth, tak jsem měl opravdu málo zbraní a zemřel jsem tam nespočetněkrát - ani jsem nevěděl, že některé bedny fungují jako zásuvky a jsou tam náboje...

Augmentace jsou dobré, sice ne tak dobré jako v jedničce, ale musí být samozřejmě přizpůsobeny levelům a celkové herní době a struktuře. Takže jsem s nimi byl spokojený, i když většinu jsem nevyužil, například tajfun a tak dále. Nejpoužívanější jsem měl asi prohlížení skrz zdi :-) neocenitelný pomocník. Prošel jsem snad všechny možné lokace, s chutí četl všechny datakostky a noviny, které jsem nalezl, opravdu mě ta hra pohltila.

Co se týká záporů... Těch je bohužel docela dost, nicméně až tak mi nevadily v hraní téhle pecky. Tak například mi nejvíce asi vadilo to, že poslední článek na augmentace se obnovoval sám. Takže stačilo chvíli počkat a mohl jsem zase cokoliv dělat. Proč sakra?! Mnohem lepší by bylo, kdyby zmizel a já bych se musel o dobíjení starat přes tyčinky nebo jiné dobíjecí dobroty... To mě fakt mrzelo, díky autodobíjení to bylo všechno jednodušší. Autoheal je zde taky, nicméně protože jsem se nedostával do přestřelek, tak víceméně jediné co mi bralo životy, byly miny na zdech které jsem neměl jak sestřelovat, protože jsem nenosil většinou zbraně :) . Dále mi vadila v podstatě absence fyziky, tu zde nenajdeme. Ano, můžu zvedat bedny, ale to jsem mohl i ve hře před dvaceti lety. Ale jak už jsem psal, tyhle zápory mi nemohly zkazit zážitek z opravdu skvělé hry.

Pro: Vtahující atmosféra, skvělý příběh, možnost stealth postupu, hackování, augmentace, Adam Jensen, spousta možností

Proti: Absence fyziky, zvýrazněné interaktivní předměty, autodobíjení jednoho biočlánku!!

+25 +27 −2
MATADORMATADOR
Dohráno
  • PC 90
Do roje především pozitivních komentářů přihodím také jeden a hned zprvu zmíním, že Deus Ex: Human Revolution je HRA. Taková kterou jsem si dokázal užít v každé chvíli, v jakékoliv náladě a především bez nutnosti znát původní díly (neukamenujte mě, prosím!).

Komentář jsem začal sumírovat už po první misi (nemyslím ten sranda tutorial), jelikož jsme si nějak myslel, že toho potom bude hodně a taky že bylo. Průběh hraní mě překvapil, používal jsem stealth postup a dal za vděk, že se konečně zase našlo něco, co se dá hrát potichu. S tím souvisí i nebývalá možnost volby – do těch dveří, u kterých je stráž a nad ní kamera, se nedostanu, ale počkat, ... odsunu popelnici, nebo vlezu do kanálu, případně vyskáču a seskočím tam oknem. Hm, panečku a paničko, tohle mi dělalo radost. I když jsem objevil správnou cestu, nedalo mi to a porozhlédl jsem se i po cestě jiné. Liboval jsem si pročítáním knih, hackováním kompjůtrů, omračováním veškerých strážných, schováváním bezvládných těl, kochal se atmosférou, zaposlouchal jsem se do hudby, plnil vedlejší mise, vylepšoval si zbraň, objevoval tajná zákoutí, ...

Hratelnost je hotová nukleární bomba, což se určitě nedá říct o atmosféře, která je tak pade na pade. V některých momentech donutí k otevření huby (panoramata, volnost ve městech, ...), ale za okamžik jsem donucen řict "wtf?" (naprosto nehodící se souboje s bossy, některé nucené cesty, ...). Jasně, Human Revolution je perfektní hrou, tak nevím, jestli je to oblíbenosti dvoutlačítkových posunovačů (thx Cobot a jeho komentář k Black Ops), ale určité vlastnosti DE:HR se bohužel přehlédnout nedají a není to hlas hrdiny, nebo často zmiňovaný autoheal, zvláštní grafika, či cover systém. Je to DEMENCE a asi augmentacemi zaručený perfektní zrak všeho nepřátelského. Všechno (vojclové, kamery, roboti) Vás vidí na kilometry, i když jste někde v koutě tiše jako krysa. Ale jak se jedná o zpacifikování o dva metry dál stojícího kolegy, je to všem šumák a radši se dál dívají do prázdného kouta. U mě jediná, přesto dosti srážející vlastnost!

Human Revolution je komplexní hrou! Potěšil by mě častější důraz na rozhovoru. Konec by potěšil dle toho, jestli jsem byl hodný, nebo zlý! Perfektní by bylo i náhodné rozmístění nepřátel (viz SWAT4). Všechny zbraně by nemusely být tak future! Je toho hodně, ale přes výhrady jsem se bavil královsky, dostalo mě to ve stylu "jestě chvilku, dojdu jenom tam a končim! Ještě omráčím tohohle, a hacknu tu střílnu! Jej, ona uběhla zase hodina, sakra!" Mám za to, že jsem hru prolezl pořádně, prohledával i propocené skříňky v převlíkárnách, a celé mi to dalo 28h výsostné hratelnosti a dle Steamu splněno 26/49 achievmentů (53%).

PS: Docela by mě zajímal Vaš herní čas a styl hraní.

Pro: hratelnost, rozvrstvení příběhu, zajímavé lokace, HUDBA, vylepšování zbraní, vize budoucnosti, ...

Proti: souboje s bossy, umělá inteligence, orlí zrak nepřátel, ...

+14
NkDNkD
Dohráno
  • PC 90
Prvni DeusEx me minul a s odstupem casu uz jsem neprekousnul grafiku a animace. Nikdy jsem taky moc nevyznaval stealth prvky ve hre a na druhou stranu vyslovene nesnasim rubacky jako call of duty, kde jde hrac koridorem a strili naskriptovane objevujici se panaky.

Na tuto hru jsem se ale moc tesil a uz mam dohrano a bavilo... moc. Casto jsem se plizil a z kazdeho povedeno ticheho omraceni nepritele mel radost. Nekdy ale bylo o nervy spravne okoukat pohyby nepratel a vychytat koho prvniho omracit abych to dal cele potichu. Takze nekdy jsem se uchylil k Rambo stylu a tam uz se nepekne odhalila nedostatecna AI. Ale to vem cert. Nebylo to zas tak spatne.

Zapory:
- tupost nepratel v alarm modu. Nevlezou za vami do vetraci sachty. Jen tupe pobihaji a pak to po chvili vzdaji.
- zebrik dva metry nad zemi a nelze na nej vyskocit a vylezt.
- hacknete se do mistnosti/kancelare kde sedi majitel a vubec zadna reakce.
- takhle si nepredstavuju dva ruzne konce. To uz je fakt vysmech. Obvzlaste chybejici animace zatopeni komplexu nepotesila

Klady
- paradni mechanismy hry. Hackovani, prenaseni predmetu, stealth, RPG (praxis). Super. U tretiho bosse jsem mel upravu z Limb a tak jsem byl tlacitkem vypnut ;-) a souboj se pro me stal takrka neresitelny (hral jsem na max obtiznost). Asi 20x jsem opakoval a pak me napadlo vyjet nejdrive vytahem zpet a donest si kulometnou vez, ktera byla v levelu a par set metru zpet a kterou jsem hacknul aby utocila na nepritele. Svezl jsem ji vytahem a soupnul ji tak pet metru pred nej. Pak jsem pri souboji jen vychytal, aby si souper sundal maskovani pred vezi a uz jsem si jen pres stredove sklo vychutnal, jak mu to vez pekne vytmavila. To byl pocit jako vino.
- pribeh. Nuti to k zamysleni. I kdyz zase takova extra trida to nebyla.
+12 +15 −3
HolyMeatballHolyMeatball
Dohráno
  • PC 85
Původní Deus Ex jsem bohužel nikdy nedohrál (vlastně jsem ho hrál takovou chvilku, že dneska si z toho pamatuju velký prd D:), ale jeho myšlenku jsem si postupem let zamiloval - skoro jako simulátor života nějaké postavy z nějakého románu W. Gibsona. Human Revolution tento koncept rozhodně naplňuje a mě se dokonce podařilo to dohrát. Jelikož ód už tu bylo nazpíváno, že by to zadělalo na celoživotní poslech, zaměřím se spíš na to, co mi šlo proti srsti, a učiním tak v bodech, páč jsem líný prase.

To dobré:
- Příběh je napsán promyšleně.
- Akční mechanizmy jsou excelentí - pohyb, střelba a i to plížení působí uvěřitelně a všecko se to pohodlně ovládá.
- Art design je parádní a parádně vdýchává zdejšímu high-tech settingu život.
- Upgradovací systém je zábavný a různorodý, a jednotlivé upgrady jsou rozhodně cítit.
- Hackovací minihra je navržena tak pěkně, že by mohla sloužit jako základ pro kdejakou samostatnou mobilní hru (a vůbec je to asi poprvý, co mě od dob Elite Force 2 hackování vyloženě bavilo).

To nedobré:
- Scénář (zrovna mě nenapadá lepší slovo) je místy poněkud nabubřelý - všichni se snaží "upravit budoucnost lidstva k obrazu svému ňah ňah ňah!" Tohle nasere obzlváště na konci, kdy jste donuceni k opravdu závadné volbě a všechno je najednou OPRAVDU snobské.
- Městské oblasti jsou na pomyslném kreativním dnu, co se týče geografie - je vysloveně úžasné, že se korporační ústředna, klinika s implantáty, policejní stanice, konferenční centrum, všechny byty a opuštěná-benzínka-předělaná-na-maloobchod-s-ilegálními-zbraněmi shodou okolností nacházejí ve stejných třech blocích.
- Bitky s bossy jsou chabé, i když jakás takás satisfakce z likvidování konkrétně těchto zlounů přece jenom číhá. Ovšem samotná finální bossová bitka nemá ani to.
- Některé aspekty designu jsou zaseklé kdesi v devadesátkách. Skákání je čudné. Zvědněte bednu a ona se magicky teleportuje rovnou do vašich ruk. Jo, a ke konci jsem vnitřně sténal kdykoliv jsem viděl další nezajištěnou větrací šachtu o vyhovující lidské velikosti. Kdyby tak jenom držely pohromadě pomocí šroubů místo těch bezvadných obřích lubrikovaných pantů, zabezpečení takového zařízení by bylo hned vylepšeno, minimálně desateronásobně.
+16 +17 −1
Marty McFlyMarty McFly
Dohráno
  • PC 90
Tento rok vyšla dvě dlouho očekávaná pokračování (v přípradě Exu spíše předkračování), Duke a Deus. Jedno je daleko méně kvalitní, jakožto i původní DN3D byla hra méně revoluční, no a jak významný a oblíbený Deus Ex 1 byl a stále je, to nemusím zmiňovat. Tento následovník se vydařil. Lidé na DNF rádi kritizují konzolovost (2 zbraně, opakované mačkání "akční klávesy", autoheal etc), ale některým neduhům se ani Huma Revolution neubránilo. To chtě nechtě musím přiznat. Ač se mi DEHR líbí dost, má své chyby. Nemyslím bugy, ale spíše špatnosti v designu, moderního stylu.


Rozhodoval jsem se mezi 2. a 3. obtížností, ale nakonec jsem si zvolil nejtěžší, Deus Ex. Snažil jsem se prozkoumávat co šlo, prolézat větračky, sesbírat co nejvíc expů (za celou hru jsem asi tak dvakrát použil nalezené heslo). Nemalou část hry jsem strávil obdivováním okolí. Hra je opravdu tónována do zlatohnědé/černé barvy, což ale nevadí. Jedna je nevýrazná a druhá příjemná barva. Hru jsem si královsky užil, více v detailech níže:


Začnu tedy nedostatky. Kladů je však daleko více. Z tohoto prequelu jsem velice nadšen, protože splnil mé očekávání - pořádný příběh, dobrá hratelnost a málo neduhů moderní doby. V době kdy jsem tento komentář (recenzi) začal psát jsem sice hru nedohrál, ale už mám nahráno několik desítek hodin a než ho dopíšu, hra bude u konce.

- Filmečky pro sejmutí nepřítele, které jsou fajn ze začátku, ale protože je za takové killy nejvíce bodů, dělal jsem je - a viděl potom neustále. Icarus dopad mě však nikdy neomrzel, na to se krásně dívá.
- Souvisí s předchozím bodem - Připlížím se za dva nepřátele (druhý je metr za prvním, oba koukají stejným směrem). Qčkuji ho, porveme se (i když tato bitka je pozoruhodně jednostranná), on dvakrát zařve a potom poměrně hlučně dopadne na zem. Jeho kámoš metr (METR!) před ním nic neslyší a čumí dál jedním směrem.
- Lidé na ulici mluví a nevšímají si, že u nich stojím. Ani když je to soukromá konverzace, ani když říkají top secret informace, dokonce ani když mluví o mě a já stojím mezi nimi. V herním kódu zkrátka nemají naprogramované žádné reakce, nebo detekování.
- Několik blbostí v háčkování - otevře se mi černá obrazovka (než jsem poprvé pochopil, že si musím obraz posunout, uplynulo pár desítek sekund), kliknu na ovládnutí nodu a ono nic, protože to překrývá panel nahoře a pár dalším, nic vážného.
- Špatně fungující alarm/hostile. Občas se zbavím nepřítele takovým způsobem, že by o mně neměli jeho kamarádi vědět, ale oni ví a jdou po mě jak blbí. Ale nestává se to moc často.
- Na grafice mě trochu štve, že ač jsem vypnul vše co by mělo dávat ty nejvýraznější bloomy, pořád tam jsou v levelech tak ohromné záře, že se nemůžu ubránit dojmu - původní DE to neměl a byli jsme šťastni. Minimalismus a jednoduchost obrazu ustoupili přesvícenosti, na což spoléhá mnoho dnešních her. Nemám to moc rád, ale zde se to víceméně stylem hodilo. Kontrast přeplácanosti neonů a temna okolí. Ehm, i když temna se říci nedá - mám světelnost na minimum a stejně je všude světlo.
- Některé ne moc zajímavé prostory (Derelict Row - nuda nuda nuda)
- Tváře lidí jsou dost špatně udělané, stejně tak někdy lidé při mluvení mávají rukama až moc přehnaně. U tváří hlavních postav je to úplně naopak - dokonalá mimika i neverbální gesta jsou velice dobře zpracované. 'chjo.
- Autoheal tu je, OK, což je nevýhoda. Je ale tak pomalý, že v boji nepomáhá a zdraví se pořádně doplní jen když se schováte někam do krytu, kde si lížete rány.
- Hlas hlavního hrdiny je nudnýa hrozný, za celou dobu hraní jsem si na něj nedokázal zvyknout.



No a teď ta větší část, důvody pro mé nadšení.


* Diablovský inventář, neustále omezený místem. I na nejvyšší upgrade mám stále problémy s místem, musím šetřit, rozhodovat se (těžké jak Sophiina volba) co vyhodit. Díky bohu za tetrisovský inventář, už tak mě dost naštvalo, jak to kupříkladu Witcher 2 zmršil.
* Umělá inteligence je konečně hratelná
* Systém krytů zřejmě nějaké lidi naštval, ale mě vyhovoval, rychle jsem si na něj zvykl a mám ho rád. Což je zvláštní, protože jsem ho už dopředu nesnášel (z principu), našel jsem si k němu však cestu.
* FPS složka hry je příspůsobená na stealth boj a pokud jsem zkoušel kosit nepřátele přímo, vždy jsem umřel. Pomaličku je jednoho po druhém ničit, odlákávat, omračovat, tlumeně střílet a skrývat se před hlídkami, tato část je dokonale propracovaná. Nemám vyhrady. A pokud je DEHR v žánru FPS akce, tak opravdu za to může jen pohled hry, ne styl a tempo.
* Abych pravdu řekl (jsem si vědom že to zní divně), dostávat expy za každou pí€ovinu se mi líbí. Je to úchylné, ale kecal bych, kdybych říkal opak.
* Příběh. Stejně propracovaný, nevyzpytatelný (mnohokrát jsem ani netušil, kam bude dál směřovat), zajímavé postavy, no a těch ebooků, tabletů, emailů s blbostmi (a slohovkami) všeho druhu. Autoři si dali velkou práci s tím přimět hráče, aby se o ně zajímal, četl si je a vůbec - ponořil se do světa za 20 let.
* A další superlativ - skvěle provedený "sajbrpunk" svět. Nejsem žádný expert (a kdo je?), ale o styl se trochu zajímám a toto je má vize, jak by vypadal temný (ach jo, ač je přesvícený) svět lidských neřestí. Lidé s reálnými problémy, i když většina z nich jsou jen paňáci s dvěmi hláškami. Všelijaké maličké věci, jako manželka co píše do práce svému muži, aby tam nezůstával tak dlouho (což se mu nakonec nevyplatilo), poslouchání rozhovorů (nejen těch nejznámějších - za dveřmi v CHIRON b.) a nebo třeba zahrádka na jedné střeše v Číně, různé skrýše rozeseté po mapách, které zkrátka dávají smysl, nutí člověka přemýšlet jak na ně reagují lidé kolem, kdo je tam mohl nechat. Škoda snad jen, že není více side questů, to by bylo moc fajn.
* Hudba - ač nejsem fanoušek elektroniky všeho druhu, hudba v Human Revolution si mě získala. Problém je, že než člověk oběhá všechno potřebné, vyřeší veškeré hádanky a vypořádá se se všemi neřády, na což je často potřeba sedět, čekat a pozorovat jak nepřátelé chodí, kde se zastavují - jinými slovy wait wait wait. Není problém dohrát hru za 50 hodin, no a pokud to jako já hrajete každý den zhruba 8 hodin, začnou se některé tracky opakovat. Ale pořád se drží. Každé prostředí má svůj styl. Hudba v HIVE nádherně hypnotická, Detroit Hub příjemně melancholický. Jen bojová se rychle ohraje (zvlášť když se zasekne a hraje i dávno po neutralizaci hrozeb). Ambient zkrátka válí. Jak moc me nezaujala hudba v DE1, tak tady jsem byl velice spokojen.
* Místo, kde bloom opravdu (doslova) zazářil byl HIVE klub. Dokonalé, vskutku dokonalé prostředí. Sem se tento efekt velice hodil.
* Šanghaj
* Konečně se dají nastřádané věci i prodat, viva.
* Velice nízká míra konzolovitosti. Jak cenná vlastnost v dnešní době, že ?
* Potěší také krátké nahrávací časy (10-20 sekund v mém případě), o to víc, že levely jsou obrovské. Hru jsem za těch 5 dní hraní zapnul asi desetkrát, filmečky na začátku mi tak nějak nevadili. Nedají se přeskočit, ano, ovšem trvají 15 vteřin, což je směšný čas.

Ne tak dobré jako DE1 (ale jen o kousíček), daleko lepší než DE2, zkrátka velice slušná trojka. Teoreticky nultý díl.

* Další + k mé vizi propojení člověka se strojem


EDIT:
Skončil jsem s:
200.250 XP
31.539 penězi
102 Stop viry
130 Nuke viry
1534 screenshotů
chybělo mi do kompletu 7 (9) praxis pointů.

Vybral jsem si Sarif konec, protože věřím v techniku.

Pro: Příběh, důstojný následovník, stealth prvky, atmosféra světa kolem

Proti: Pár bugů - nic velkého

+20
GodOfTheSickGodOfTheSick
Dohráno
  • PC 75
Vzhledem k tomu, že Deus Ex: Human Revolution dostává nejvyšší možná hodnocení a pochvalných komentářů se časem objeví dost, tak nebudu psát o tom, co je na hře skvělé, ale pouze vypíchnu všechno špatné. Aneb proč jsem dal pouze 75%.

Hra mě prostě nebavila, tak jak by mě bavit měla. Hlavní příčinou je velmi slabá atmosféra. Během hraní mě nedokázala zcela pohltit, a proto jsem zaregistroval daleko více nedostatků, kterých bych si jinak vůbec nevšiml. Nebo bych je byl ochoten tolerovat, pokud by byl nový Deus Ex od začátku do konce strhující záležitostí. Jediný výraznější moment pro mě byla situace, kdy s Malikovou spadl vrtulník. Jinak jsem si pokaždé u situací, které měly patrně znamenat zvrat, jen řekl – a co má jako bejt!?

Vnitřní lokace jsou si velmi podobné a jejich provedení je nenápadité. Připomíná mi stejně fádní prostředí jako měl F.E.A.R. Architektura města je nelogická a městské byty jsou vyloženě odfláknuté. Zapamatování hodná lokace, která by se mi navždy vryla do paměti, ve hře vůbec není.

V ulicích vládne chaos, přesto jsou plné lidí, kteří se snaží předstírat, že něco dělají a mají důvod venku postávat. Přitom jenom čumí do blba a dělají prd. Iluze živoucího města se tak navodit nepovedla.

Nevýrazný a odtažitý hlas hlavního hrdiny. Často jsem měl pocit, jako by mu všechno bylo úplně jedno. Málo emocí. Chladné a nepropracované charaktery. Několikrát se zničehonic ve hře objevila do té doby neznámá postava, která chtěla s něčím pomoct. Podle keců to vypadalo, že jsou s Jensenem velcí kámoši, ale motivace ji pomáhat vůbec nebyla. Po splnění úkolu po ní už nebylo vidu ani slechu.

Šachty, žebříky, kanály...nevíš jak dál? Stačí se rozhlédnout kolem. „Tajné cesty“ jsou doslova na každém kroku a nelze je přehlédnout. Stačí si jen vybrat. Stealth pasáže často připomínají uměle vytvořenou překážkovou dráhu.

Ať už se jedná o dveře, počítač, sejf...vše má stejnou hackovací minihru, která je po chvíli nudná a po několika úspěšných prolomení nepředstavuje žádnou výzvu.

Někdy od půlky hry - po zapracování augmentací - šla obtížnost hry hodně dolů. Hloupé kamery a hloupé nepřátele lze díky speciálním schopnostem ještě více oblbnout.

Souboje s bossy jsou primitivní a s dobře zvolenou zbraní otázkou pár vteřin. Blížící se příchod bosse předznamenává zvýšený počet „náhodně odložených“ zbraní všude okolo, takže i hráč s prázdným inventářem jich má najednou přebytek.

Systém obchodování je nedomyšlený. Prakticky všechny věci jsou v hojném počtu rozházeny po lokacích. Není problém je najít a vůbec tak není potřeba cokoli kupovat. Investovat se vyplatí pouze do augmentací, ale přestože se Limb kliniky chlubí 24 hodinovou otvírací dobou, tak mají velice malé zásoby a po jedné návštěvě je na dlouhou dobu vyprodáno. Navíc obchody jsou většinou zastrčeny na konci slepé uličky, takže je otravné se kvůli pár věcem trmácet přes půl města a několik loadingů.

Závěrečná lokace, náplň mise a rozuzlení celého příběhu je hodně mizerné. Na scéně se objeví nový typ nepřítele – zmateně pobíhající „něcojakozombie“ člověk, který je schopen během chvilky zabít holýma rukama i v té době už silně augmentovaného Jensena. Stupidní plky, kterými se celý příběh uzavře musel vymyslet různými „ismy“ solidně vymytý mozek. Navíc jsem se pořádně nedozvěděl, co se stalo se Sharifem, Megan nebo Malikovou...místo toho záplava plků o novém/lepším světě. Kvůli jinému konci jsem si závěr zopakoval ještě jednou a za jeho stupiditu musel hodnocení ještě snížit. Tohle se opravdu nepovedlo.

100% od hráčů se pochopit dá, ale 100% od recenzentů považuji za hodně velký úlet, protože hra nad konkurencí ničím výrazně nevyniká. Naopak občas působí zcela obyčejně, někdy až zastarale. Hraje se to dobře, ale revoluce se rozhodně nekoná.
+24 +28 −4
PaulPaul
Dohráno
  • PC 85
Dohráno. Steam ukazuje téměř přes 40 hodin. Prozkoumával jsem všechno, prolézal všechny šachty, hackoval všechno..takže to tak asi bude. Užil jsem si to. Deus Ex 3 je dobrá hra, a asi i důstojný prequel. Core gameplay je solidní, atmosféra vtahující, příběh slušný, dialogy výborně napsané i zahrané, plus občasné dialogue battles? Super.
Ale je to hodně věcí co mi vadilo, ne že ne.

Např. third person takedowns. Jsou pěkné na koukání. Jenže jen na koukání. Není to gameplay, jen animace. Animace při které se zastaví čas, takže občas vypadá docela debilně. Zkrátka "press a button and awesome happens". To do Deus Ex nepatří..
Neustálé odměňování XP za každou blbost, a navíc takovým tím stylem "když ho omráčíš, dáme ti víc XP"...to tu taky nemá co dělat.

Ingame ekonomika moc nefunguje. Peněz je moc, není za ně moc co kupovat, praxis bodů bylo tolik že jsem nevěděl co s nimi. V jedničce jsem si vážil každého kanistru s nanoboty, navíc šel použít jen jeden ze dvou do každého slotu (yay replayability!). Zde jsem na konci měl i takové krámy jako dermal armor, prostě proto že už nebylo do čeho body cpát. A stejně jsem např. silent running nebo typhoon využil dvakrát za hru..

Taky mě štvalo jak tu zpracovali energii. Dobíjí se jen jeden point, na zbytek je nutné žrát čokoládu. Takže jsem bad ass agent nosící shades i ve tmě, ale abych mohl někoho omráčit, musím si dát Snickers? WTF.Tohle zpracování docela omezovalo možnost používat a kombinovat schopnosti.

Boss fighty. Zbytečný, nudný, o ničem. Ne ani tak proto, že by ty samotný souboje byly tak hrozný. Spíš jde o to, že ty bosse prostě hráč, ani Adam, nezná. Prostě na začátku je s nima jedna animace a to je všechno.Jsou zcela 2D. Takže žádnej boss fight zde nemá ani procento náboje co měly boss fighty s Annou, Simmonsem nebo Guntherem.

No trochu jsem zarantoval. Je to skvělá hra. Ale mohla být ještě o dost lepší. Ale jakožto debut nového studia je to úspěch. Snad bude další hra ještě blíže ideálu 11 let starého Deus Ex.

Pro: Atmosféra, dialogy, jádro gameplaye

Proti: Některá design decisions, slabší grafika

+69
EbbEbb
Dohráno
  • PC 60
Deus Ex:HR je klasický jack of all trades, master of none; FPS stránka je tuctová, RPG je okliešnené a filmové cut scény sú nudné.

Deus Ex sa tvári ako FPS a ono to aj je FPS, ale keď mám náladu na FPS, tak Deus Ex je to posledné čo by som zapol. Cut scéna sem, cut scéna tam, z dialógu do dialógu a namiesto akejkoľvek mojej interakcie s hrou som bol 50% času za PC pasívnym divákom. Na druhú stranu, systém hackovania, množstvo rôznych postranných ciest k rovnakému cieľu a relatívne pekná grafika ma dokázali zaujať.

Cyberpunk ako môj obľúbený žáner je bohužiaľ mierne zabitý ambientnou hudbou, ktorá sa záhadne podobá na Mass Effect Theme. Netvrdím, že to musí byť hneď Front Line Assembly, ale akýkoľvek negitarový industriál je ZÁKLADNÝM znakom Cyberpunku.

Napriek tomu, že už jednotka a hype okolo nej išiel celkom mimo mňa, som mal od HR naivne vysoké očakávanie. Za nezvládnutú cyberpunkovú atmosféru Deus Ex, otrasný voice acting hlavného hrdinu (prvých 5 minút som si myslel, že to je snáď sám Clint Eastwood), chaotický dej, neinteraktivitu a priemernú FPS stránku hodnotím Deus EX:HR tak ako hodnotím.
-3 +16 −19
PERKmanPERKman
Dohráno
  • PC 90
...but you can see it from here.

Vítej v 21. století, Perkmane.

V první řadě; Deus Ex bez pořadové čišlovky je pro mě top-notch. Vyjádřit 11 leté čekání skrz zábavný oslí můstek jde stěží, takže jednoduše: za tu dobu se tu pro mě neobjevilo nic, co by zpětně DE překonalo. Svět. Atmosféru. Pulz. Šumění větru v Paříži a ambientní hudbu, návaznosti příběhu i jeho pozadí. Do toho v ůvodu i zpětně Spector, ION Storm, vzpomínky. A demo. Červen 2000.

Uběhlo 11 let, při hraní trojky jsem si tohle hodně řikal. A objevil jsem, že Human Revolution dělá čest principům a ideálům dnešních her – bere si z nich od začátku to nejlepší, potom je taví do moderních mechanismů a nakonec zalije jednoduchostí; ať už vzhledem, všudepřítomným capslockem, ukazatelem směru mise, autohealem. A přes slabší ůvod – po první volnost v Detroitu – jsem se nejednou zastavil a řikal si - líbí se mi to? Je správně, že to vypadá jednoduše? Kde je multitool, kde je páčidlo? Je správně, že vím, kam jdu, je správně, že ačkoliv ten top-notch Deus Ex je nedotknutelný, tohle mě baví?

A ono baví. Principy třetího Deus Ex jsou pro mě krystalizovaná zábavnost v duchu vzpomínaných ‚moderních‘ her a vzdáleným úsměvem k prvnímu dílu. Funguje to. Bavilo mě prozkoumávat, bavilo mě zkoušet NPC, bavilo mě sledovat tu vzdálenost, jakou hry uběhly za jednu dekádu. I s tímhle se člověk nutně setká, pokud miluje první díl.

Nejsou tu multitooly, není tu „hra stínů“, všechno to vynahrazují ale jiné mechanismy – stealth, cover systém, hacking, jsou vnitřní, vlastní zábavné minihry, které dovolují hnát momentum hry dopředu. A že ho ženou vehementně.

Zatímco jednička kroužila kolem cyberpunku s malým fontem, žádnými ukazateli, kódy jste si museli psát na papírek a měla o něco větší nelinearitu, trojka zamířila ke ‚khool oranžové‘ vizi, která nabízí ponor, atmosféru, odkazy a nový, (opět) moderní desing, který patří a musí patřit do světa po 11 letech od originálu.

Jedničku jsem nečekal, ale mohl jsem – nakonec jsem ale pochopil vývoj a přišlo mi vyškrtnutí těch herních ideálů z minula a dodání jiných - jako jediná správná věc. Nečekal jsem Spectorovské „tři cesty na druhou“ (tichošlápek, akce, hacking a každá z nich ještě jednu vlastní odbočku), čekal jsem moderní, rychlou, jasnou hru, která ano, bude jednuduší, ale s pevným zázemím a fungujícím světěm. Dostal jsem. Co mě dohnalo k potlesku a ještě většímu nadšení pak byla ta všudepřítomná pokora a láska měrem k originálu, kterou Montreal hře dal. Rádio, remake některých (příběhových, mapových) schémat, poslední tóny některých skladeb a desítky dalších, drobných věcí.

Hra mě bavila, dohrál jsem ji na normální obtížnost za celých 32 hodin (lamička!) plus všechny ty zkoumání, mluvení a objevování a zažitek to byl stoprocentní. Plus závěrečné titulky, že jo. Den na to jsem to rozehrál znova, kvůli přitažlivosti a chtíči se vrátit. Chci víc. Investice absolutní a nelituju ani koruny.

Human Revolution je proto pro mě dospělé dítě, které našlo vlastní cestu od jedničky v zhýčkaném, zkratkovitém světě a pokud opravdu nečekáte, že hra v roce 2011 bude hrou z minulé dekády (jako kdyby původní Deus Ex kopíroval 20 let staré věci, že), dostanete ultimátum, krásu i oranžový desing, který patří do cyberpunkové evoluce stejně tak dobře, jako všemi milovaný originál od Spectora. Bravo!

Pro: Atmosféra, styl a moderní desing; zabalené v pokoře k jedničce

Proti: Občas buginy, pravděpodobně boss fighty

+37 +38 −1
pipboypipboy
Dohráno
  • PC 90
Nemůžu Human Revolution upírat kvality, o kterých si většina dnešní produkce může nechat zdát, ale i když je DX3 kvalitní hrou, nevyrovnává se původnímu Deus Ex. Navíc asi jediné, co by mě v tuhle chvíli motivovalo k dalšímu playthrough, je pokus projet to celé bez zabíjení a alarmů. Jako stealth hra asi nemá DX3 v posledních letech konkurenci.

Ale jinak... mě prostě štve, že pocity z hraní DX1 mi po tomhle už asi nikdo nezopakuje. DX3 je pořád po stránce mechanismů zjednodušené, po audiovizuální stránce snad až přeplácané. Možná že moderní grafika se všemi těmi detaily je taky část problému, ale nevěřím, že by to nešlo i jinak.

Čím mě DX3 zklamal nejvíc? Možnostma řešením situací. Za prvé tam, kde v DX vedle sebe existovalo páčení zámků, oblbování elektrických krabiček multitoolem a hackování systémů, tady je jen hackování. Narvete do toho pár bodů a dostanete se prakticky všude. Na konci jsem měl cca 40-50 podpůrných programů a kdybych to nevyhazoval kvůli místu v inventáři, tak určitě i přes 20 automatických odemykátek. Nutno uznat, že minihra je dobře zpracovaná a zdaleka člověka neomrzí tak snadno, jako konkurenční pokusy.

Za druhé ono "řešení situací podle herního stylu hráče" tady obvykle znamená, že k cíli vede x cest a na každé leží trochu jiná překážka. Vaše augs pak už jen určují, kterou cestu můžete projít a kterou ne. Neřeším, jestli mi někde za rohem nebudou chybět lockpicky/multitools, když je použiju teď, nebo jestli bych radši neměl obětovat emp granát na robota, co hlídkuje kolem dveří v sousední chodbě... Prostě buď tady přeskočím plot, nebo támhle projdu pro jiné smrtícím plynem, nebo tuhle vodou pod proudem, nebo tady prorazím zeď, nebo tady ty dveře hacknu. Ale do budoucna ničím z toho nic neriskuju.

Což mi připomíná, že přítomnost přesné mapy s vyznačeným cílem zážitku taky bůhvíjak nepomáhá. Mapy jsou navíc relativně kompaktní a spíš zaměřené na konflikt s nepřítelem, než na překonávání automatických bezpečnostních prvků, což mi trochu vadilo z hlediska toho, že skoro nikde nejde překážku odstranit hlučně, protože snad pokaždé je poblíž někdo, kdo to uslyší.

A samozřejmě bych mohl pokračovat o absenci chladných zbraní, alternativní munice, a vůbec řady vybavení, které mělo svoje místo v systému jedničky a které tady prostě není, nebo třeba o okamžité dostupnosti všech augs a skutečnosti, že jejich výběr v drtivé většině případů váš styl hraní nijak zásadně neovlivní. Jo a alarm se spustí v momentu, kdy jste rozpoznán jako nepřítel, čili alarm, bo "moment před smrtí si vás oběť všimla" je tu bohužel běžná věc. A i když vás při běhání nepřátelé slyší, když schovaný za rohem skáču jak blbec, abych nepřítele nalákal do pasti, tak to ignoruje. A hodit mu někam nějaký krám... můžete zvedat v podstatě jen obří krabice a bedny, zbytek je jen blbá dekorace.

Já vim, no, chci DX1, který jsem ještě nehrál, ale to mi už nikdo nedá, protože DX3 je líbivá a velmi kvalitní hra a minimálně mainstream bude mít za to, že legenda DX1 je tímto překonána, jakkoliv budu nesouhlasit. Takže dneska místo komentáře jen takovýhle rant. A možná po přečtení přehodnotíte ty vaše absolutna.

A ještě si kopnu do konce: ve finálním "souboji" jsem vůbec nevěděl, co se po mě chce. Rozstřílel jsem a nahackoval co šlo a pak byl konec, kde jsem si vybral tlačítko. A jinak je to celé takové Square-enixovsky efektní a líbivé a pro fandy DX1 je tu mrtě odkazů, které ani většinou nevyznívají nějak nuceně. A příběh? "Everybody lies?" ho ho. Nikdo zásadně neotočil, žádná MJ12 pod podlahou není. Ty největší zvraty jsou předloženy dost pomalu na to, by si je člověk dřív domyslel sám.

Je to hezké, je to po všech stránkách lepší, než skoro všechno, co v poslední době vychází. Ale i když Deus Exu ostudu nedělá, nemůže se s ním měřit. To vůbec.

No, mohl bych určitě napsat něco o tom, co je na DX:HR všechno pěkné a tak, ale při těch vašich hodnoceních to za mě jistě rád udělá někdo jiný.
+51 +53 −2
Kupte si hru na Humble Store Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 542 85
  • PS3 13 88
  • X360 4 92
  • XOne 2 80
  • XboxX/S 0 --
  • WiiU 0 --

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
4970
Odkaz:
http://dbher.cz/h4970
Přidána:
11.08.2011
13 let a 108 dní
Hodnocení:
561 (0-100 %)
Komentářů:
46
Oblíbenost:
Sledovat 58 Chci si zahrát 85
Rozehráno 39 Dohráno 535
Návštěvnost:
122647× (celkem)
135× (poslední měsíc)
19× (poslední týden)
0× (dnes)
Více