Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Uncharted 4: A Thief's End

  • PC 90
Herní výzva 2024 – 1. Nemova říše (Hardcore)
Jako hráč, který byl odchován na konkurenční sérii Tomb Raider, jsem byl velmi zvědavý, co vlastně Uncharted nabízí jiného. Nikdy jsem nezabředl do příběhu této opěvované série, pokud se nepočítá pár let staré filmové zpracování. Co tedy nabízí hra jiného, než zmíněný Tomb Raider? Hned na začátek musím říct, že to co mě opravdu nadchlo, byla grafická stránka hry. I přes to, že hra se na PC vydala až několik let po svém prvním vydání, hře opravdu není z tohoto pohledu co vytknout. Scenérie, které umí vykreslit ať už v pralese, na pláních nebo ve městě jsou opravdu povedené.

Příběh musím opět uznat, sérii Tomb Raider opravdu předčí ve všech ohledech (především pak v případě porovnání s posledními dvěma díly, kdy příběh byl v dobrodružství Lary Croft opravdu pomalu okrajová záležitost). Dokonce i přes veškeré obavy mi nijak výrazně nechyběla znalost lore z předchozích dílů natolik, abych si čtvrtý díl neužil. Ačkoliv bych někdy v budoucnu byl velmi rád, kdybych si i jako PC only hráč, mohl znalosti pomocí remasteru/remaku doplnit.

Samotná hratelnost se z mého pohledu dělí na dvě strany. Pohyb ve světě, povedené hádanky a všemožné skoky jsou velmi povedené a například to, že v případě využití lana je nutné skutečně daný objekt obejít a následně lano upnout považuji za opravdu povedený krok. Ačkoliv tím, jak postupně se více a více seznamuji s původně PlayStation exkluzivními hrami, zjišťuji, že takových kroků je v těchto hrách spousta. Řízení dopravních prostředků je zde opět na velmi povedené úrovni. Druhou stranou hratelnosti a tentokrát ne tolik pozitivní je střelba a obecně souboje. Bohužel, zde tomu trochu něco chybí. Ačkoliv chápu, že tato hra není primárně o střílení a boji obecně, tak se zde vyskytuje poměrně často. Pěstní souboje mě taktéž nenadchly a působily poměrně zjednodušeným dojmem.

I tak se jedná v celém spektru pozitiv o poměrně zanedbatelný nedostatek. Celá hra jinak působí velice dobře, i co se týče poměrně bohaté herní doby (navíc v rámci vydání na PC je doplněno i o DLC). Jak jsem již v průběhu textu zmínil, doufám, že se nejedná o mé poslední setkání s touto sérií a osobně po několika dlouhých letech musím připustit, že série Tomb Raider se zdá v porovnání s Uncharted být spíše chudý příbuzný.

Hodnocení: 90 %

Pro: Grafické zpracování, hratelnost, příběh i bez znalosti předchozích dílů, hádanky.

Proti: Souboje pěstní i se zbraní v ruce.

+17

ABZU

  • PC 85
No to je krása! Rozhodne je prospešné si občas zahrať hru typu Abzû. Obzvlášť, ak ste ako ja a milujete najrôznejšie náročné hry. Abzû je ich úplným protikladom: ide o meditatívnu artovku a viac než príjemný relax, ktorý vás navyše aj esteticky obohatí. Pokiaľ ste hrali podobný titul Journey, tak viete o čom hovorím.

Abzû je vizuálne krásny poetický zážitok s magickou hudbou, ktorý nemá problém si hráča podmaniť. Jasné, keďže ide skôr o ten zážitok, než hru, tak sú puzzle veľmi jednoduché, nejaký väčší zásek nehrozí a hráč vlastne len postupne preskúmava podmorský svet. Nemôže prehrať, nemôže sa mu nič stať. Znie to ako nuda? Možno, ale vo výsledku to nuda určite nie je.

Osobne Abzû možno preferujem pred Journey (hoci po stránke grafiky je Journey z môjho pohľadu o trošku kvalitnejšie), hlavne z toho dôvodu, že je dynamickejšie a má zaujímavejšie navrhnutý svet, ktorý mi nezriedka vyrazil dych. Celkovo som si tie dve a pol hodinky hrania dosť užil a rád sa nechal atmosférou pohltiť.

Nie je to určite pre každého, ale pokiaľ človeku nevadí, že Abzû nemá príliš veľa herných mechanizmov a chce sa proste nechať unášať atmosférou a symbolickým príbehom a chce kvalitný umelecký zážitok, tak s touto hrou vedľa nešliapne.

Pro: grafika, hudba, svet

Proti: je to skôr umelecký zážitok, než hra

+14

Operencia: The Stolen Sun

  • PC 50
Krokovací dungeony jsou můj milovaný žánr, kterému dokážu lecos odpustit. Proto je jasné, že když se hodnocení zastavilo na 50 %, o úplnou špičku se nejedná. Hra by si přesto možná zasloužila víc, ale z dobrých důvodů jí to nedopřeju. 

Jejími nejdůležitějšími devízami jsou prostředí a příběh. Alespoň to tak vypadá podle toho, kolik času jim vývojáři věnovali. Operencia je hodně ukecaná hra. Postavy nadšeně komentují svět kolem sebe, v krizových situacích se navzájem hecují a ve chvílích odpočinku s radostí tlachají. Vývojáři sešroubovali několik maďarských pověstí a pohádek a vytvořili zvláštní mišmaš, který hráč postupně prožívá. V principu to vypadá jako dobrý nápad, protože součástí tohoto zážitku je návštěva několika legendárních oblastí a bitev s mýtickými tvory, takže v jiném podání by to mohla být podnětná cesta. Bohužel o žádné radostné objevování nejde. Hra po splnění nějakého dílčího úkolu uvolnila dávku textu a zpřístupnila další lokaci. Z toho vyplývá, že cesta vpřed je koridor a hra je přísně lineární. Pro mě to také znamenalo, že dříve nebo později dojdu do bodu, kdy začnu tohle vyrušování sabotovat. Čím víc se mě hra snažila vtáhnout do děje, tím víc jsem ji ignoroval. Kdyby vyprávěla pomocí navštěvovaných lokací a sem tam něco pro prohloubení zážitku dořekla, dojem by byl mnohem lepší.

Pokud by se pro tento přístup vývojáři rozhodli, tak by to dokázali, protože prostředí měli vymyšlené skvěle. Úvodní potopený hrad a pozdější Strom světa a Skleněný palác mě nadchli svou nápaditostí, a ten zbytek za nimi v dojmu moc nezaostával. Ani tohle ovšem není bez kazu, protože Operencia dotáhla trend blyštivého vzhledu až do takové absurdnosti, že kameny vypadají jako leštěná měď a odlesky vrhá snad i listí na stromech. V Grimrocích mi to nevadilo a v The Keep nebo v The Deep Paths: Labyrinth Of Andokost jsem si toho téměř nevšiml, ale tady je to opravdu extrémní. 

Kvůli prostředí a příběhu ovšem nikdo dungeony nehraje. Těžištěm zábavy musí být soubojový systém a hádanky. Operencia nabízí oboje, bohužel v rozdílné kvalitě. Hádanky oplývají variabilitou ale rozhodně neoplývají obtížností. Pohybové téměř chybí, prostorových je málo a většinou jsou vyloženě primitivní. Logických je naštěstí dost a občas jsem se u nich pár minut strávil, ale i tady bych ocenil větší výzvu. Tu mi poskytly až tajné oblasti. Ani omylem jsem neobjevil všechny - a že jich je na některých mapách požehnaně. 

Soubojový systém je velká slabina Operencie. Na první pohled to tak nevypadá, protože i když se hráč po světě pohybuje v reálném čase, souboje se odehrávají na tahy. To většinou zaručuje komplexitu a nejrůznější taktické varianty. Skupina dobrodruhů má sedm různě zaměřených členů, ale do boje můžou jen čtyři, což teoreticky dává jistou pružnost ve výběru přístupu. V reálu bohužel boje trpí nevyrovnanou obtížností. Někteří nepřátelé jsou směšně slabí a jiní naopak nechutně silní, protože jejich obraný bonus je tak velký, že jim parta nedokáže spolehlivě udělovat zranění. To snižuje počet použitelných strategií a užitečných postav. Komba fungují náladově a o nějaké synergii mezi povoláními si můžete nechat jen zdát. Jestli máte nějakou zkušenost s Might and Magic X nebo s opomíjenými StarCrawlers, tak budou nedostatky Operencie ještě viditelnější, protože obě hry mají nápaditější a především funkčnější bojový systém. Potyčky s nepřáteli jsou proto spíš frustrující než příjemně náročné, takže jsem se nakonec do nich musel nutit. 

Počet výhrad by mohl plynule pokračovat, od nepřehledného inventáře, přes malé mapy, až po nedostatek zajímavých předmětů a zbraní. Jistou vadou na kráse by mohlo být ukládání jen u ohniště a léčení zpoplatněné používáním dřeva. I tohle původně vypadalo jako osvěžení, ale v kombinaci s náročnými šarvátkami polykajícími zdraví a s náruživostí s jakou se členové party při odpočinku vrhali do rozhovoru, se to stalo spíš záporem.

Operencia v zásadě není špatná hra. Její obrovskou slabinou ovšem je, že přímá konkurence dělá všechno mnohem lépe a nemá většinu jejích chyb. Pokud ji neznáte, tak Vás může zabavit a možná i nadchnout. V porovnání s nimi se ovšem ukáže, že tohle na víc než průměr není.

Pro: nápadité prostředí, mytologie, logické hádanky, grafika postav

Proti: nevyvážená obtížnost, ukecané postavy, kulhající soubojový systém, občas prostoduchý dojem, grafika lokací

+15

The Planet Crafter

  • PC 70
Námětem rozhodně zajímavá hra, která může mnohé odradit svým vizuálem (ale vzpomeňme na takový Minecraft a jeho vizuál, a jaký se z toho vyklubal fenomén). Tady je vidět poměrně pilná práce autorů, kteří s každou aktualizací přidávají nové a nové zajímavé možnosti a celkově prohlubují "příběh" hry, který tak zahrnuje více etap, než dojde k naplnění cíle - kompletní teraformaci celé planety. Bohužel faktem zůstává, že hra se stává postupem času poměrně monotónní, věčné přebíhání sem a tam už taky není příliš záživné (byť to osvěžuje postupně se proměňující krajina) a na teleport jen tak nedosáhnete, to až v pozdějších fázích hry. Věřím, že tyto nedostatky jsou zažehnány ve hře pro více hráčů, to nemohu posoudit, každopádně na vývojáře z mého pohledu určitě čeká ještě hodně práce se zaplněním světa větším životem, pestrostí a hlavně zajímavějšími činnostmi než jen "choď, objev, vykutej, seber, odnes, přečti,..." Pochválit pak musím svět, který se zajímavě proměňuje a s průběhem hry se naštěstí i odemykají nové cesty, kterými si zkrátíte jinak vzdálené biomy, ale také samozřejmě vylepšení pro vaši postavu a základnu. V závěru můžu říct, že hra má ještě hodně co zlepšovat, ale nesmírně se těším na to, jak bude za dalších pár měsíců či let vypadat.

Pro: Zajímavý námět, postupná teraformace, proměna světa, jednoduchost hry, nové aktualizace

Proti: Po čase monotónní, místy zdlouhavé, pro někoho odpudivá grafika

+11

Oddworld: Abe's Exoddus

  • PC 90
Nakoľko sa už blížim k záveru "Oddworld: Soulstorm", príde mi celkom vhodné, aby som povedal najprv niečo o tomto titule. Podľa toho, čo som mal možnosť zistiť bol Soulstorm hrou, ktorú tvorcovia Oddworldu chceli priniesť už hneď po ich úspešnom  Oddworld: Abe's Oddysee a je pravda, že z hľadiska rozprávania príbehu by to dávalo oveľa väčší zmysel a fungovalo možno kvalitnejšie. Pokiaľ som ale správne pochopil, tvorcovia počas tvorby narazili na veľké množstvo problémov, tak s Exoddus sa rozhodli nakoniec pre pokračovanie, ktoré bolo viac podobné tomu, čo sme mali možnosť už vidieť v prvej hre. No napriek tomu si stále myslím, že celkové nápady v rámci hrateľnosti sa napokon ukázali byť veľmi dobré. Za seba môžem povedať, že toto je môj obľúbený Oddworld titul.

V prvom rade sa mi páči, že Mudokoni majú tentokrát možnosť mať trochu viac osobnostnejších čŕt. Môžu byť deprimovaní, môžu byť zúriví, prípadne pobláznení nejakým rajským plynom, ktorý z nich urobí smejúcich sa bláznov. Najviac sa mi ale vždy ohromne páčilo, že na to, aby ste ich dostali do pohody stačí prísť k ním, ospravedlniť sa (často ani nie za niečo, čo ste urobili) a jednoducho povedia: "Okey". Keby sa dali takto riešiť všetky problémy sveta, bolo by to skutočne fantastické. Najlepšie ale bolo, že po stránke dabingu sa im podarilo spracovať aj smutných aj naštvaných Mudokonov tak, že ma bavilo sa s nimi rozprávať. Kým jedna strana každú odpoveď trochu smutne natiahne, tak druhá je tak strohá a odmeraná, až som sa vždy musel smiať.

Odhliadnuc ale od tohto faktu je tu ešte jeden element, ktorý vnímam veľmi pozitívne a to je možnosť ovládať tentokrát aj Scrabov a Paramitov. Tieto tvory sú zaujímavé, je super, že najmä v prípade Paramitov je možné s nimi aj komunikovať a dáva to hre niečo, čo sme v prvej hre nemali možnosť vidieť a vyskúšať si. Dokonca tentokrát môžeme v niektorých častiach si vyskúšať aj, čo to znamená ovládnuť mocných Glukkonov. Mimo to ovládanie Sligov je stále pre mňa asi jednou z najväčších zábaviek, ktoré táto hra ponúka. Plus už v Oddysee som oceňoval tvorcov, že mi dokázali odpovedať. Abe povie Hello, a Slig zareaguje: "Hi". Samozrejme funguje to len v prípade ak ste na rovnakej mape, ale reálne sa nevidíte.

Čo sa ostatného týka, Abe dostal viacero príkazov, ktoré sa dajú využiť, zmizlo pískanie, ale v princípe je všetko zachované tak, ako si to pamätáte z Oddysee. Pribudlo niekoľko nových nepriateľov a miestami je treba dávať pozor, či ste objavili všetky tajné miesta s Mudokonmi, ktorých môžete zachrániť, pretože v niektorých častiach je backtracking už prakticky nemožný. Dvere sa za vami zatvoria a už sa nedostanete naspäť. Ešte je tu však aj jeden drobný detail, ktorý robí hrateľnosť zaujímavou a tou sú slepí Mudokoni. Tých musíte presne navigovať a vedieť na chlp nájsť časti, kedy povedať "Wait" a "Follow Me". Takisto sa zbaviť všetkých výbušnín v ich ceste a nenechať ich spadnúť z kraja. Dáva to miestami hre nejaké nové výzvy. Sám som sa snažil zachrániť čo najviac Mudokonov, a neustále som mal pocit, že je to oveľa ťažšie, než to na prvý pohľad vyzerá.

Oddworld hry sú skvelé v jednom elemente. Sú dostatočne podmanivé a dajú sa veľmi jednoducho naučiť ovládať, no súčasne ponúkajú dostatočné množstvo náročných výzviev, kvalitne umiestntných secretov a zaujímavých prekážok, ktoré dokážu z hry urobiť niečo zábavné, no rovnako aj náročné. Po ukončení Soulstorm sa vyjadrím aj k tomu... a hoci musím oceniť všetky zmeny, ktoré tam boli implementované, nemôžem neuznať kvality ani tomuto titulu a nápadom, ktoré sem zapracovali. Je ale pravda, že po príbehovej stránke sú tu veci spracované oveľa viac zjednodušene, než komplexne vypracovaný Soulstorm. Ale k tomu sa dostanem už čoskoro.
+12

Princess Maker Refine

  • PC 30
Teda balance tady dostal hodně na prdel. Některé statistiky (speed) zdá se skoro vůbec nefungují (nebo tak minimálně, že nestojí ani za řeč), moje princezna je mistr meče, která vyhrála rytířský turnaj, porazila svého mistra v čestném boji a přesto se v lese zalekne každého vlka a utíká z boje. Někteří nepřátelé jsou schopní vám zasadit critical hit a vyřadit vás na ránu, i když máte statistiky jak kráva.
Neustále doplňování morálky v kostele je hrozně otravné a zdržující. Adventurní výprava se díky debilnímu, lineárnímu designu té lokace snad za těch 10 herních dní ani nedá projít celá (a stejně tam ani nic moc zajímavého není).
A ještě je to celé hrozně osekané a obsahuje to jen zlomeček obsahu oproti dvojce. Navíc chybí jakékoliv animace, takže koukáte jen na statické obrázky.
Vlastně to působí jako nějaká alpha verze dvojky, než nějaký kompletní vypilovaný produkt. A aby toho nebylo málo, "Refine" verze ještě občas padá při výpravách do divočiny, pokud máte zapnutou hudbu a v intru nejsou schopni napsat ani jméno vaší postavy a místo toho se tam objevují otazníky, navíc je text poměrně špatně čitelný.
GUI taktéž není nikterak odladěné a oproti dvojce musíte neustále přesouvat okna sem tam, aby nepřekrývala důležité informace, což po čase začne být taky vlastně dost otravné.

Osobně jsem očekával něco jako dvojku jen třeba lehce okleštěnější, ale s jiným obsahem, tj. čekal jsem určité oživení, ale takový velký sešup a nedomyšlenost herních aspektů tedy ne. Tohle fakt nestojí za více jak jedno dohrání a i to mi přišlo vlastně spíš jako ztráta času a pořád jsem při tom pomrkával po dvojce.

Pro: PM základy tu jsou

Proti: Špatný balance, málo obsahu, zdlouhavé, repetitivní.

+10

100 hidden frogs

  • PC 50
Hra určeno pro rychlý výdělek tvůrce. Možnost získání 100 achievementů pro uživatele. Malá cena. Hráč dohraje hru do maximálně deseti minut.

Pro: Vhodné pro lovce achievementů

+2

Vampire: The Masquerade - Bloodlines

  • PC 100
Pacifist run:

Možná budu v tomto komentáři působit jako malkavian, ale pubertu si zkrátka každý prožívá po svém. K Vampire: The Masquerade - Bloodlines mě totiž nepřivedla ani tátova (a poté i moje) láska k RPG žánru ani moje hraní Dungeons & Dragons. Vlastně jsem v té době ani netušila, že se jedná o RPGčko. Jakákoliv hra, kde se střílelo z pohledu první či třetí osoby, pro mě byla automaticky střílečka a až později jsem se dozvěděla o hrách jako Mass Effect a poznala tento shooter ARPG subžánr. K této hře mě před lety přivedl nějaký náhodně nalezený blog o pražských Vampire: The Masquerade srazech/larpech, kde jsem nevěřícně koukala na stylové oblečení zúčastněných a hltala každé slovo atmosferických popisů toho, co se během nich dělo. A co teprve ta erotika, co se děla po nich! Zkrátka jsem byla fascinována, fantazie pracovala na plné obrátky a doufala jsem, že se v dospělosti také na nějaký takový sraz dostanu.

A tak jsem rozehrála Bloodlines s očekáváním směsice temné atmosféry, strachu, vzrušení a krve hrající na nejnižší lidské pudy. Samozřejmě jsem čekala, že to videohra nikdy nemůže nabídnout. Jenže nabídla! A já po tom skočila a už se nikdy nechtěla vrátit do reality. V té době to pro mě bylo doslova porno. Samozřejmě dnes, v dospělosti, s úplně jinými zkušenostmi, to tak již nevnímám a internet je plný mnohem peprnějšího obsahu. Svět Maškarády pro mě však už navždy bude světem svůdným, dráždivým až pobuřujícím a hlavně svobodným. Jak napsal Dostojevskij, není-li Boha, může člověk všechno. Vše je dovoleno. No a tady jsem bezbožným tvorem noci. Upírem. Pojďme si užívat!

Svoboda je do VTMB zakomponována také v podobě mnoha způsobů, jak řešit problémy a postupovat dějem, včetně těch nenásilných. Na akční RPG nezvyklá věc. A tak jsem se rozhodla, že můj druhý průchod hrou bude pokus o pacifist run za mladou malkaviánku, což je klan šílených upírů s věšteckými schopnostmi, kteří se na první hraní této hry obecně nedoporučují, ale jejich odlišnost od zbytku upírských klanů představuje skvělou příležitost pro druhé rozehrání. Vůbec jsem tak nevěděla, co mě bude čekat a hlavně jak moc může být můj pacifist run úspěšný.

Hru začínáte jako právě "zrozený" upír, který dostane příležitost prokázat své schopnosti. A k tomu dostanete i služební byt v losangelské čtvrti Santa Monica. To by se mi líbilo! Při seznamování s místními jsem si uvědomila, jak podobný feeling má hra Cyberpunk 2077. Až jsem si posteskla, jak zajímavé by mohlo být, kdyby se sequelu ujal právě CD Projekt RED. V Santa Monice máte možnost každý povinný úkol vyřešit mírovou cestou, kromě toho posledního, kdy je vaším cílem odpálit místní skladiště. Nekonfliktní kradmý přístup je sice záhodný, ale nepochybuji, že následný výbuch ukončil pár (ne)životů.

Tento úspěch vás dostane až do centra Los Angeles, kde budete pracovat pro samotného Sebastiana LaCroix, prince vládnoucího klanu Ventrue. Naštěstí má rád, když jsou jeho úkoly plněny s jistou dávkou elegance. A to se nám hodí. Velké problémy tak začnou až v Čínské čtvrti. Jak jinak. Kolem našeho upíra se stáhne smyčka a před pádem do pasti není úniku. Napřed to odnese chudák Johnny, kápo místního gangu. Pak pět pokusných králíků. Zavírat upíra do pasti se nevyplácí! Strůjce oné pasti však nechávám naživu. Vězněný nosferatu Barabus tak milostivý není.

Další nutnost porušit mírumilovnost mě trochu naštvala. V kryptě rodiny Giovanniů se dveře neotevřou, dokud nezabijete šest zombíků. Scripted! Z následného dvojboss fightu s bratry Changovými se mi také vykecat nepodařilo. Stejně tak musel umřít lovec upírů Grünfeld Bach. Postupně se dostanete do rozpadajícího se hotelu Hallowbrook. Rozhodně nejtěžší lokace pacifist runu. Nepřátelé jsou tak nahusto v úzkých hotelových chodbách, že se kolem nich téměř nedá projít. Navíc stejně jako v kryptě Giovanniů jsou i tady naskriptováni nepřátelé, kteří vám rozbijí dveře k dalšímu postupu. V prvním případě stačí jen párkrát bouchnout do ozbrojených upírek, v druhém však musíte shodit upírského mága do vlastního ohně. Posledním soupeřem v hotelu je starý známý Andrei, upír z klanu Tzimisce a hlavně autor toho nejtvrdšího porna v Hollywoodu.

Finále si můžete zvolit z několika možností dle vašeho průchodu hrou. Já zůstala věrná Sebastianovi a rozhodla se tak odstranit vůdkyni asijských upírů v Los Angeles. To vedlo doslova k výbušnému konci této úžasné hry a mého celkově druhého (byť opět neúplného) pacifist runu. Pokud se budete někdy pokoušet o něco podobného, nezapomeňte si hru pořádně opatchovat neoficiálním patchem, neb originál prý není v dobrém technickém stavu. Užijte si hru a určitě se pochlubte svými zážitky.

Dohráno za 21 hodin.

Počet obětí: 18
Johnny (člověk)
Pět chudáků v testovací místnosti Fu Syndicate (člověk)
Šest zombie v kryptě Giovanniů (zombie)
Bratři Changovi (kuei-jin)
Grünfeld Bach (člověk)
Ohnivý mág v hotelu Hallowbrook (upír)
Andrei (upír)
Ming-Xiao (kuei-jin)

Počet teroristických útoků: 1
Jedno odpálené skladiště

Počet výstřelů ze střelných zbraní: 12+
Dvanáct výstřelů z pistole v testovacích místnostech Fu Syndicate
Nepočítaně do Ming-Xiao, aneb zbavujeme se nastřádané munice

Porušení Maškarády: 0
Lidskost: 10/10

Pro: Ani dnes, dvacet let po vydání, jsem se od této hry nemohla odtrhnout. Neuvěřitelně atmosferická záležitost.

Proti: Nic.

+34

FlatOut

  • PC 75
Pokud existuje něco, čemu opravdu nerozumím, jsou to auta. O dopravních vozidlech toho vím žalostně málo. Nikdy jsem nebyl příznivce pořadů Top Gear, Grand Tour či filmové série Fast & Furious, a tudíž jsem neměl důvod závodní hry hrát. FlatOut jsem poprvé hrál před devíti lety a hře jsem tehdy nevěnoval moc velkou pozornost. Po prvních deseti minutách jsem hru vzteky vypnul a odinstaloval. Nejspíš to bylo kvůli tomu, že na můj věk byly závody moc těžké. Tentokrát jsem se ke hře vrátil s cílem ji dohrát a možná i užít.

FlatOut jsem zvolil jako formu relaxace. Nevěděl jsem, že místo klídku, pohody a tabáčku se budu stresovat. Lidé, co mě znají, o mně mohou říct, že jsem klidný, trpělivý a mírumilovný člověk. Kdyby mě při hraní této hry viděli, nejspíš by změnili názor. Nenajde se moc věcí, které mne dokážou rozhodit, ale několikrát jsem se přistihl, jak u jednotlivých závodů nervózně a zuřivě mačkám šipky a častuji svého protivníka, který mne právě předjel, nadávkami a posílám ho do horoucích pekel. Vztekal jsem se i nad tím, když se protivníkovi podařilo do mě narazit způsobem, že mě vytlačil ze závodní tratě. Míru potu, kterou jsem u této hry vypotil, jsem nevypotil ani na základní škole, když jsem dobrovolně/povinně běhal závody na 60 metrů.

FlatOut je jedna z mála závodních her, která mne bavila. Závody nejsou repetitivní a místy dokážou být náročné. Hra vám nic nedá zadarmo. Pro nejlepší skóre musíte znát mapu nazpaměť. Jedna z věcí, která se mi na celé hře příčí, je její soundtrack. To neustálé skřehotání a bušení vařečkou do hrnce mi lezlo na nervy. Místy jsem hudbu úspěšně ignoroval, ale nakonec jsem ji musel vypnout.

Závodní hry nejsou videoherní žánr, který vyhledávám. V mládí jsem pár Need For Speedů hrál, ale závodění mě nikdy nedokázalo pohltit. U FlatOutu bych mohl říct totéž. Není to žádný magnum opus, ale (ne)příjemné a (ne)klidné chvilky se u toho strávit dají.

Pro: některé závody představují výzvu, grafika, demolice, tratě

Proti: příšerný soundtrack, absence příběhu, neustálé startování z 8. místa, citlivé ovládání

+23

Doom

  • PC 80
  • PS5 90
Rychlý a nabušený restart ikonické série. Skvěle propojení hudby a střílení démonických bytostí, až mě překvapilo s jakou lehkostí to funguje - a to i na konzoli s gamepadem místo myši a klávesnice.

Arzenál je naprosto napáradní a nové zbraně se do hry dostanu rychle, takže je čas je pořádně vyzkoušet a popřípadě upravit. Lehký systém vylepšení navíc funguje i skrz výzvy, které jsou pro dané modifikace dostupné. Stejně tak se mi líbilo zlepšovaní zdraví, zbroje a množství munice.

Prostředí na Marsu paráda, akorát v pekle mě to moc nebavilo a příšlo mi trochu nudnější.

Pro: synergie hudby a střílení

Proti: nazáživné prostřredí v pekle

+11

Aperture Desk Job

  • PC 70
Primárne som konzolový peasant. Mám síce aj počítač, ale na ňom každý deň pracujem a nemám príliš chuť tráviť pri ňom aj voľný čas. Zároveň som si ale chcel niektoré PC hry zahrať. Napríklad také, ktoré z rôznych dôvodov nevyšli na PlayStation, prípadne rôzne indie záležitosti, ktorým pristane skôr menšia obrazkovka a hranie v pohodlí gauča či postele.

Našťastie je tu Steam Deck, ktorý som si týchto dňoch zakúpil a ktorý je presne pre podobné potreby ako stvorený. Ako som tak premýšľal, ktorú hru na ňom spustiť ako prvú, preklikal som sa až k Aperture Desk Job. Čo je hra určená priamo na zoznámenie so Steam Deckom a jeho ovládaním. Nebolo teda o čom a do hry som sa so zvedavosťou ponoril.

A dostal som príjemnú a zábavnú jednohubku v pôsobivom grafickom kabátiku. Tá mi za pomoci jednoduchého príbehu vysvetlila základné mechanizmy Steam Decku. Tvorcovia sa nebáli ani humoru (hlášky robota Gradyho boli fajn) a ani nejakej tej akcie. Na zoznámenie sa s novou hernou mašinkou ako stvorené.

Pro: grafika, humor

+12

Polda 5

  • PC 50
V tomto prípade asi nie je treba chodiť okolo horúcej kaše. Polda 5 je bez debaty najslabšou časťou celej série. Paradoxne by som si však dovolil tvrdiť, že príčinou nie je nesúrodý dej, ktorý nie je nejako výraznejšie prepájaný (ako majú pocit autori zo Zima Software). Je pravda, že cestovanie v čase bolo spracované aj v skvelej štvrtej časti, no nemal som pocit, že tvorcovia vyslovene išli formou opakovania. Obdobia kam sa dostaneme sú dobré. Či už ide o Tróju, Nemecko 1915 alebo Egypt. Nemám pocit, že by v tomto smere autori výraznejšie zlyhali.

Kde však reálne tkvie kameň úrazu tejto epizódy je podľa mňa humor. Nedá sa povedať, že by predošlé časti série boli nejaké komediálne zázraky, no minimálne som mal pocit, že herci dokázali jednotlivé fóry celkom dobre predať a narážky a paródie na jednotlivé postavy celkom fungovali. Tu sa však z nejakého dôvodu rozhodli tvorcovia pre absolútne prvoplánový humor na úrovni 13-ročných detí, kde je veľké množstvo dvojzmyslov, sexuálnych podtónov a dokonca tu bude v jednom momente aj bordel po poriadnej sexuálnej revolúcii, čo je bez debaty najtrápnejšia časť celej hry. Druhá návšteva základne je fakt absolútna humorná žumpa. Človek má zrazu pocit, že sme sa po vážnejšom a kvalitnom Polda 4 prepadli niekam do komédie typu Panic je Nanic. Asi dokážete pochopiť moje rozčarovanie.

No okrem toho je pravda, že grafika v tejto časti nie je práve najvábnejšia (najviac sa mi páči Pankrácové tričko s Pac-Manom), postavy nie sú veľmi pamätné, riešenia problémov niekedy absolútne stupídne (omotať mačke na chvost obväz a pripútať ju k vrtuli je asi najlepší príklad) a celkovo oproti svojim predchodcom neprináša ani žiadne minihry, ani momentky, ktoré by výraznejšie ostali v pamäti, ani nič podobné. Nemôžem povedať, že by som počas hrania trpel, no momentky kedy som prevracal očami tu bolo skutočne neúrekom. Možno by to nedopadlo tak hrozne, keby to vyšlo po relatívne odľahčenom Polda 3, no po tom, čo sa im podarilo spraviť v štvorke to jednoducho bolo ako obrovský krok späť. Bohužiaľ.
+12

The Secret of Monkey Island

  • PC 95
„V jednoduchosti je krása“. Takto bych popsal The Secret of Monkey Island, první díl slavné point & click adventury. Když jsem hru viděl poprvé, nechtěl jsem ji hrát. Rozpixelovaná grafika a dětinský humor mě před 10 lety odrazovaly od tohoto skvostu. 10 let uběhlo jako voda a já se nacházím u svého počítače a píši recenzi na hru, u které jsem nečekal, že ji budu vůbec hrát. První pirátské dobrodružství Gaylorda Dickwooda, piráta s nevyslovitelným jménem, jsem si užil na plné pecky. Rozpixelovaný pirátský svět plný různých popkulturních narážek, humoru a dobrodružství mě vtáhl do děje svou kouzelnou atmosférou.

Největším kladem The Secret of Monkey Island jsou její postavy. Guybrush, Elaine, Stan, LeChuck a další jsou neodmyslitelnou součástí této skvělé hry. Zamiloval jsem se do půvabné Elaine, která mne svedla svým šarmem a rozpixelovaným vzhledem. Postavám nechybí důvtip a každá konverzace s nimi je zábavná. Soubojový systém je nápaditý. Dlouho jsem se tak nad soubojem s protivníkem nepobavil. Duely nejsou o tom, že se oháníte mečem pomocí dvou tlačítek na myši. Protivníka stačí častovat vtipnými invektivy. Orson Scott Card se opravdu vyřádil na jednotlivých urážkách a je zábava uvažovat nad tím, jakou urážkou nejvíce ponížíte a pokoříte protivníka.

Hře mohu vytknout zastaralé (a místy složité a otravné) ovládání, které se v dnešních point & click adventurách nevyskytuje. Monkey Island má celkem 9 tlačítek, s jejichž pomocí ovládáte protagonistu a interagujete s předměty a postavami. Víc jak polovinu hry jsem si zvykal, než jsem se všechna tlačítka naučil otrocky používat. Možná i příběh mohl být o něco delší, ale nestěžuji si. Těším se na další pokračování Opičího ostrova a dobrodružství Gemlishe Prickweeda.

Pro: příběh, pirátská atmosféra, postavy, humor, soubojový systém, grafika, absence dabingu

Proti: zastaralé a složité ovládání, příběh je na můj vkus až moc krátký

+24

The Curse of Monkey Island

  • PC 75
Třetí příběh o Guybrushi Threepwoodovi přináší nový grafický styl a zjednodušení uživatelského rozhraní. Otázkou ale je, jestli hra dokáže zaujmout svým příběhem.

A rovnou si kladně odpovím. Už z intra je jasné, že si autoři udrželi svůj smysl pro humor, vtípky působí někdy absurdně trapně, ale já si nemůžu pomoct, mně to k Monkey Islandu prostě sedí. Stejně jako podivné ale přitom legrační postavy, jako lebka Murray, piráti kadeřníci či můj oblíbený prodejce Stan, který si tentokrát rozjel business v pojišťovnictví s kanceláří přímo v hrobce.

Při hraní jsem se dobře bavil. Některá řešení byla podivná, třeba pašování zlatého zubu ve žvýkačce, jiná zase nechutná, jako způsob získání mapy. Další situace byly samy o sobě zábavné, jako zpěv pirátů na palubě lodi, falešný konec či katapultování mrtvoly. Došlo i na návrat soubojů pomocí urážek, avšak porážka kapitána Rottinghama nebyla zrovna jednoduchou záležitosti.

A když zmiňuji obtížnost, musím se bez okolků přiznat, že jsem se musel koukat do návodu až příliš často. Ať už například kvůli jednomu pixel huntingu, či občas až šíleným postupům. 

Grafický styl je tentokrát o dost jiný než u prvních dílů, zvláště když jsem si celkem oblíbil ten z remasterů. Chvíli jsem si tak musel zvykat, ale po čase jsem si tu ručně kreslenou grafiku celkem oblíbil.

Celkově jsem se hrou spokojený, avšak o něco méně než u předchozích dvou. Tak trochu mi tu chybělo vysvětlení konce druhého dílu, či nějaké navázání na danou scénu. Tak jako tak se moc těším na další díl.
+11

Wolfenstein: The New Order

  • PC 70
Tenhle Wolfenstein je zvláštní. Je to veskrze dobrá hra, zábavná střílečka s na akční hru i s velmi slušným příběhem. Přesto se ovšem nemůžu zbavit dojmu, že to občas nejde moc dohromady. Na jednu stranu tu máme lékárničky, po všech čertech rozházenou munici a rychlý pohyb, což evokuje old school hratelnost. Na stranu druhou je kladen velký důraz na příběh a poměrně značná část hry vlastně žádnou akci neobsahuje. Obtížnost je i na vyšší nastavení poměrně nízká, počet nepřátel je spíše střídmý a k monstrózní řežbě, kde je skutečně potřeba se ohánět či dokonce používat dual-wield (který osobně moc nemám rád), se hráč dostane až ke konci hry. Můj styl hratelnosti u většiny akčních her je velmi defenzivní a opatrný - dokud nejsem k pohybu hrou donucen a tady jsem příliš nucen nebyl. To není výtka, jen konstatování. Samotný gunplay je ale zábavný od začátku do konce, k němu nemám moc co vytknout. Otravovaly mě akorát energetické zbraně, resp. nutnost jejich dobíjení u terminálů, ale naštěstí lze po většinu času používat ty klasické palné.

Svět téhle reinkarnace působí na první pohled velmi zajímavě a mě jakožto nadšence do alternative history žánru dost zajímal. Nicméně není využitý ani zdaleka tak, jak bych si býval přál a řada věcí je tu jen tak letmo načrtnuta. Hra obsahuje nemálo lidsky silných momentů, ale celku chybí kvůli překotnému tempu větší hloubka. Lokace vypadají čas od času zajímavě, ale skutečně zajímavých nápadů je tu spíše pomálu a když už se k nim hráč dostane, jsou to záležitosti vždycky jen na pár minut (podvodní mise, procházka na měsíci apod.). Ke konci hry navíc tempo ještě dost razantně zrychlí, takže než si hráč nějaké místo vychutná, už pádí dál. Příběhové animace jsou super - hezky naanimované, dravé a parádně nadabované. Líbilo se mi, že se tam nemluví jen anglicky (s různými rádoby akcenty), ale zazní tam kromě angličtiny a němčiny třeba i skutečná polština nebo hebrejština. Jen ty přechody mezi hrou (16:9) a animacemi (2,39:1) občas působí až moc nahrubo.

Hra běží na id Tech 5 enginu, který co do optimalizace není špatný, ale ani na moderním HW neumí plynule bez doskakování nahrávat textury. Nic, co by trhalo žíly, ale znát to je. Vizuálně hra nevypadá nijak extra vábně, ale dobře se hýbe a enginu se musí nechat, že oproti konkurenci vypadá prostě jinak. Ne asi lépe než tehdejší verze Unreal enginu, ale jinak. A proto svěže.

Když to vezmu kolem a kolem, Wolfenstein: The New Order pocitově hodnotím jako obstojnou sedmičkovou hru. Je to pořád hodně nadprůměrná střílečka - jen se u ní nemohu tak úplně zbavit pocitu, že tak úplně neví, čím chce přesně být. Částečně boomer shooter, částečně naprosto aktuální střílečka v moderním kabátě a částečně příběhový walking sim. Kvůli tomu ani jedna složka není úplně 100% a trpí tím tempo celé hry. Tenhle dojem jsem měl před 8 lety, když jsem Wolfenstein: The New Order dohrál poprvé, a stejně tak ho mám i dnes. Když se ale dívám na hodnocení ostatních, asi v tom budu sám. :)

Pro: gunplay, způsob vyprávění příběhu, kvalita writingu dialogů a vnitřních monologů, je to lineární střílečka bez zbytečných featur navíc

Proti: nesourodost, nevyvážené tempo, příběh samotný, nevyužitý potenciál alternativního světa

+25

Dino Trauma

  • PC 70
Na hru jsem narazil opravdu náhodou, avšak ten trailer mne natolik zaujal, že do výzvy to byla jasná volba. Hlavně jsem fanda 90.tek a pixelová FPS s dinosaury a atmosférou starých dobrých filmových Jurských parků, no člověk nemusí říkat víc a jsem in.

Avšak hra je 90.tková se vším všudy a musí se tak k ní přistupovat. Dinosauři moc inteligence nepobrali, nečekejte bůhví jaké komplexní chování zbraní atd. Vše jede striktní notou a u těch dinousarů je to škoda. Přece jen když máte nějakýho bosse či většího dinosaura, nepředstavuje to zas takovou výzvu jakou by mohlo.

Ale kdo ví, hra není úplně ze všech směrů hotová, protože nějaké cutscény nebo něco takového se ve hře vůbec neobjevuje, je to škoda, hrozně by to tomu sedělo. Ale atmosféra a kulisy jsou opravdu fajn a dle předlohy.

Ale pozor, hra je opravdu lineární takže vás nepustí, kam nechce. A taky občas dokáže frustrovat tím, že se v těch koridorech člověk rychle ztratí. Ne jednou se mi stalo, že jsem bloudil a musel jsem opravdu dlouho dumat nad tím, jak dál.

Ale ve výsledku je to sympatická FPS s dobrou nadějí, otázka je, zda už vývojáři to budou brát jako hotovej produkt a nebo na hře ještě udělají nějaká ta vylepšení, na škodu by to rozhodně nebylo i za tu cenu, za jakou je k dispozici.

Pro: atmosféra filmových jurských parků, dinosauří FPS, více druhů dinousarů

Proti: inteligence nepřátel, v koridorech se hráč lehce ztratí, chybí cutscény, chtělo by to větší rozmanitost zbraní, vyšší cena

+17

Metro 2033 Redux

  • PC 60
Jsem rád, že jsem se překonal a hru jsem dohrál. Tohle nebyl zážitek pro mne, ale další výzva v rámci výzvy.

Nechápejte mne špatně, dával jsem hře šanci jak se to dalo, ale já jsem prostě tomu nepodlehl. Jasně, jedna věc je atmosféra, survival a tyhle prvky. To vše funguje na jedničku. A vizuálně to taky je perfektní, až teda na obličeje protagonistů.

Každopádně mne opravdu štvala ta repetitivnost celého konceptu. Prostě se snažíte přijít do úkrytu, jdete dál, potkáváte ty samé nepřátele, až teda ke konci se objeví i nějaký nový a prostě pořád jdete dál. K tomu se někdo přidá, občas jdete na vlastní pěst a vlastně tak postupujete do konce. A to je teda všechno?

Tak nějak jsem nepochopil, co na tomhle je jako tak zábavný a perfektní. Díky tomuhle zapomenete i vlastně na koncept příběhu a tak nějak občas mi nebylo jasné, proč vlastně jdu dál. Jasně, občas se hra snaží nabídnout naskriptované situace, trochu tu atmosféru nahonit, ale blbě. Hra ani není horor, tohle nemůže člověka vystrašit a to si nehraji na žádného kápa, rád se bojím, ale jako tady jsem ten strach neměl. Spíš když po mne šel knihovník nebo démon, tak jsem byl akorát frustrovaný i z toho, že jsem hru fůrt musel loadovat znovu.

Kde je nějaká pořádná story, kde jsou zajímavé NPC, prostě něco co by člověka k tý obrazovce upoutalo víc? Nevím, já tedy potřebuju daleko více, aby mne hra fakt bavila než tohle.

A jako to audio se taky moc nepovedlo. Když chodíte, pokaždé to má stejný zvuk. zbraně maj prostě divný zvuky, jediný co zvukově bylo super, tak byl ruský dabing. Ten se fakt povedl a v tomto ohledu nemám co bych vytkl.

Ale nechci jen kritizovat, má to i světlý stránky. Je pravda, že ke konci se hra rozjela a jako zaujala mne, to musím uznat že posledních pár misí mne bavilo a to bylo fajn.

Ale bohužel ve výsledku to je u mne těžký průměr, hratelně celkem fajn, ale já už se do Metra vracet nechci....

Pro: dabing, variabilita zbraní, dobrá hratelnost, dobrá hrací doba, grafika, některé monstra byly zajímavý

Proti: Arťom nemluví, hra umí být frustrující, repetitivnost celého konceptu, dostavuje se nuda, nezajímavé NPC, chybí hlubší pojetí příběhu, občas zbytečně natahovanej příběh, audio, hra neumí vystrašit, monstra jsou tuhé a občas střílení nemá žádný vliv na ně

+5 +6 −1

System Shock

  • PC 85
Jelikož jsem tu kdysi psal komentář na původní originální System Shock, přijde mi docela příhodné něco málo napsat i k tomuto remake. Budu se často opírat o původní System Shock, ale vzhledem k tomu, že jde o remake původní hry, mi to milostivý čtenář jistě promine :) Také chci upozornit na to, že zde zazní i nějaké ty (spíše neškodné) spoilery.

Tento komentář píšu jakožto hráč, který původní hru mnohokrát dohrál a mám ji celkem navnímanou.

Kdybych to měl shrnout v jedné větě, tak bych napsal, něco jako: "Pro příznivce originálu je tohle povinnost si zahrát!". Pro ty, co původní System Shock nehráli, ať už k tomu měli důvody jakékoliv, tak zahrát si tento remake též rozhodně není ztráta času :)

Ze hry jde cítit, že ji dělali lidé s úctou a pokorou k originálu. Level design úrovní je prostě wow - nepopsatelný. Nespočítal bych, kolikrát jsem se během hraní zastavil na místě a prostě jen tak koukal kolem sebe nebo ven z oken, rozplýval se a se slzou v oku si říkal, co bych asi říkal na to, vidět něco takového v roce 1994. Hra sice používá jakýsi filtr, který grafiku záměrně malinko rozpixelovává, ale není to na škodu věci. Každé patro stanice Citadel je po všech stránkách osobité a velmi uvěřitelné. Pastva pro oči. To celé na druhou.

Co se týče designu úrovní, tak mnoho věcí zůstalo jako v originálu, přičemž spousta míst a zákoutí je zde vypiplána k naprosté dokonalosti. Vše tak dává ještě větší smysl. Kupříkladu takový přesun ze stanice na hájky je vyřešen geniálně.

Nepřátelé jsou úžasní. Konečně si člověk může zblízka a do detailů prohlédnout všechny enemáky, kteří v původní hře byli jen shluk pixelů. Třeba takový Cortex Reaver působí konečně tak majestátně, jak bylo zamýšleno. Gorilla-Tiger mutant má krásnou hřívu a Edward Diego, coby cyborg, je též velmi povedený. Těšte se na "neviditelné" mutanty, v hojném počtu zastoupených ve třetím patře. Sice jakožto "poletující manty", byli tito mutanti nahrazeni "ježatými koulemi" (tyto se v původním System Shocku taky vyskytovaly), zatopit ale dokážou hráči úplně stejně. Ani na inteligenci nepřátel si netřeba stěžovat.

Některé změny ale neproběhly vždy k lepšímu. Zbraňový arzenál malinko prořídnul.  Zapomeňte na časování granátů. Nehledejte v cyberspace žádné mini-hry. Absence některých zbraní celkem zamrzí (třeba taková Flechette). Ale ty klasické perly zde najdete, včetně laserového rapíru či brutálního rail-gunu. Pokud jste pozorní, jde na první pohled vidět, jaký druh munice má zbraň nabito a nebo v jakém je přepnuta režimu. Velmi pěkné! Pobavilo, že munice do Magpulse je zde v množství více než dostatečném a není třeba šetřit :)

Většinu zbraní, které naleznete, lze upgradeovat. Do hry byl totiž zaveden sběr kreditů, které získáte buď tak, že je najdete, vytáhnete z bankomatů pomocí nalezených kreditek nebo recyklací některých předmětů v recyklátorech. Nevadilo mi to, naopak - přišlo mi to jako příjemné zpestření. Za kredity si pak můžete v upgradeovacích stanicích kupovat ModKity ke konkrétním zbraním.

Nakupovat lze i medikamenty a munici, ale to jsem za celou dobu hraní ani jednou nevyužil. Pokud si dáte tu práci a projdete vždy pečlivě celé patro stanice, vlezete do všech zákoutí a servisních chodbiček, neopomínáte šacovat padlé nepřátele, tak je munice a dalších zásob, celkem dostatek.

Drogy (medikamenty :), které máte k dispozici jsou OK, akorát mne trošku zamrzelo, že Reflex už nemá tak mocný účinek, jako v původní hře. Zato Berserk, v kombinaci s laserovým mečem, je brutální combo, díky kterému snadno umlátíte i Cortex Reavera či Diega. Halucinogenní vedlejší účinky Berserku mi zanechaly úsměv na tváři :) Night Dive prostě umí. Při aplikaci každé drogy, je nutno počítat s krátkou animací. Během této krátké chvíle nelze kloudně nic dělat. Což může v kritickém okamžiku boje způsobit, že přijdete o to nejcennější. Trochu rozporuplná změna.

Rovněž hardware, kterým lze vylepšit své herní alterego, bylo mírně pozměněno. Zde ale tolik záporů nevidím - třeba taková zadní kamera byla zbytečná už v roce 1994. Ač to tehdy vypadalo zatraceně cool :)

Gameplay mi přišel plus mínus stejný. Ač (především zpočátku) jsem hrál více opatrně. Nebylo vhodné aplikovat "rambo styl" a šetřil jsem každý náboj. Mlácení mutantů trubkou po hlavě je ještě docela OK, ale na roboty se musí velmi obezřetně. Když to podceníte, dokáží ošklivě zatopit.

Pády z výšek už konečně (ne)překvapivě berou zdraví :) Co mě však nebavilo, byly puzzle, který mi přišly jako zbytečné zdržování od samotného hraní. Dokonce jsem hru rozjel znovu, abych si nastavil obtížnost puzzle na minimální úroveň 1 (ve hře jsem pak ale nacházel dostatečné množstvi logic-probes). Je možné, že se Night Dive těmito puzzly snažili kompenzovat neexistenci možnosti nacházet mini-hry v cyberspace, nevím. Mě to však příšerně nudilo. Stejně tak jakési šachy, které se nacházejí v jednom z hájků, mne absolutně neoslovily. Možná to bude tím, že šachy nehraji :)

Zajímavě si tvůrci poradili se cyberspace. Z toho jsem měl bohužel rozporuplné pocity. Zde podobnost s původní hrou udělala asi největší krok stranou. Prvotní wow dojem sklouzne v opakovaný pattern: "vletím do místnosti, vystřílím co se dá a mohu pokračovat dál". Zvláště otravný byl cyberspace v šestém, Executive, patře stanice, kde pro mne z nepochopitelných důvodů IMO laťku obtížnosti poněkud přestřelili :-/ A jak jsem již zmiňoval v tom omezeném arzenálu - marně jsem si dělal naděje, kdy najdu upgrade pulseru.

Stejně tak závěr hry, který se odehrává v cyberspace, je pojatý poměrně dost arkádově. Ono to ale v původní hře koneckonců nebylo o moc jiné.

Na závěr bych se rád ještě zmínil o hudbě. Ta mi přišla nevýrazná. Uznávám, že některé základní linky melodií měly snahu napodobit originál (kupříkladu velmi se mi líbila hudba v Executive levelu, jejíž extended verzi si občas pustím při práci), nicméně to z mého pohledu stále není ono. Vůbec bych se nezlobil, kdyby tam té hudby zaznělo víc a nenechával bych všechno to vyprávění jen na grafice a ambientních zvucích. V tomto jsem holt odkojený originálem a původní hudbu adoruji. Vypíchl bych ale výborně zvolený závěrečný song od "PIL - The Order of Death", který tam sedne jak prdel na hrnec.

Dohráno na obtížnost: 2-2-2-1 (ty nešťastný otravný puzzle)

Pro: úžasný leveldesign, poměrně přesně zachovaný gameplay s úctou k originálu

Proti: slabší hudba, ochuzený arzenál, slabší cyberspace, otravný respawn nepřátel v počátku hry

+18

Mafia III

  • PC 55
Herní výzva 2024 - 10. V záři reflektorů

Mafia 3 bohužel nenabízí ani z poloviny to co nabízí Mafia 1 a 2. Mě to příjde jako směsice her The Godfather, The Godfather II a ,,GTAček''. Tahle hra má bohužel víc mínusů než plusů, (nemá český dabing, otřesná grafika, věčně se opakující úkoly - dojeď tam, vymlať to, zajeď zpátky, zase se vrať, protože je tam šéf, kterého máš oddělat nebo přidat na svou stranu a to všechno od začátku ještě jednou než se odemkne příběhová mise), takže NE, tohle není Mafia. Toto mělo být vymyšleno formou vedlejších aktivit nebo misí (dobývání města) a příběh měl být čistě lineární, jako je tomu v případě prvních dvou her Mafia.

Příběh Mafia 3 je přitom dobrý, skvěle odvyprávěný, poutavý (teda akorát že je to naprosté kliše) a proto je nejlepší ze hry ten její úvod, kdy hra jede v parádním sledu událostí příběhu, tedy až do momentu vypálení Sammyho baru. Poté již nastává repetitivní chod hry, a proto tak nadějně rozběhnutý děj, pomalu umírá. Aspoň ty hlavní příběhové mise baví a jsou skvělé, akorát než se k nim hráč prokouše, to je holé utrpení. Neříkám jednou, dvakrát ale když to musíte dělat s každou čtvrtí ve městě až do konce hry, no tak to nazdar...

Jenom krátce k jízdnímu modelu: no CO TO JE??? Kde jsou ty jízdní vlastnosti aut z první a především druhé Mafie?
Mě prostě přijde, že každé auto se mi ovládá naprosto stejně, co se týče rychlosti, zatáčení a odolnosti a to i na nastavení simulace. Nemluvě o tom, že auta nemají dafakto žádný damage při nárazu. Jízdní model a fyzika hold katastrofa, v tomhle nedám dopustit právě na Mafii 2, nejlepší jízdní model a fyzika aut co jsem kdy ve hrách viděl.
Nepočítám do toho závodní hry.

Ve výsledku, hra jako taková to není špatná, pokud bych ji bral jako samostatnou v žánru městských akcí ale do série Mafia by patřit neměla a bohužel, patří. Doufám, že budoucí čtvrtý díl, ať už prequel nebo pokračování, takový rozhodně nebude a chlapci z Hangar 13 se sakramentsky poučí a vrátí se to ke klasice jako 1 a 2.

Pro: cutscény

Proti: grafika, absence českého dabingu, opakující se mise, jízdní model, celkový image hry jako GTA

+11

Far Cry

  • PC 70
Jako pravověrného ctitele RPG, ještě k tomu herně zaseklého v devadesátkách, mě věčné hádky jestli je nejlepší střílečka Half-Life 2, DOOM 3 nebo Far Cry moc nezajímaly. Zpětně řečeno si myslím, že jim stejně natrhl zadek F.E.A.R., a to že vyšel až o rok později, na věci nic nemění. Postupně jsem se ale ke všem třem vrátil a musím říct, že nabízí širokou paletu přístupů. Porovnávat moc nejdou a když už, tak si každá najde svou vlastní oblast, ve které bezpečně dominuje. 

Co se týše Far Cray, tak je to nepochybně prostředí. Tehdy jsem měl s hrou jen letmou zkušenost, ale i tak si pamatuju, jak fantasticky vypadalo. Z odstupu dvaceti let dojem notně vybledl, takže místo aby byla grafika nádherná, tak bych ji označil za vysoce funkční. Cesta tropickým lesem má zvláštní kouzlo, protože viditelnost je sotva na pár kroků a nepřátelský bojovník je spíš slyšet, než vidět. Občas se někde něco mihne, nebo mezi listím prosvítá kousek uniformy. Pak stačí vyslat do houštin tři dávky z útočné pušky a čekat na uspokojivé zachroptění. Atmosféra je díky tomu parádně hutná, zvlášť v dnešních tropických dnech, kdy byl můj zážitek skoro 4D. 

Mapy jsou hodně otevřené a budí dojem nekonečnosti, takže hra je vcelku benevolentní co se plánování postupu týče. Chcete na férovku nakráčet do tábora plného nepřátel jako plukovník John Matrix z Komanda? Jde to. Chcete zkusit opatrný přístup s metodickou likvidací hlídek a následným útokem plným výbuchů jako John Rambo ve Vietnamu? Tohle jde taky. Chcete tam najet ve svém džípu a v havajské košili s pistolí v ruce vyřešit situaci jako Nick Slaughter z Vražedného pobřeží? Taky to půjde. Díky pestrým herním mechanikám jsem chvilku přemýšlel, jestli mi hra dovolí i jiné než čistě bojové postupy. Z variant postřílet, ukecat, obejít a infiltrovat nakonec funguje jen možnost postřílet, protože tohle není žádný Deus Ex. Dokonce ani plížení není plnohodnotná varianta, protože omračování protivníků neexistuje a zabíjet na blízko je šílené riziko. 

Moc mi to nevadilo, protože i pouhé střílení byla zábava. Postupem v příběhu do misí přibyly koridory, které herní systém svazovaly, ale na oplátku přidaly variabilitu prostředí, takže to byl férový obchod. Zápletka je úplně tuctová a naprosto předvídatelná - včetně bondovského padoucha se základnou v sopce a závěrečného zbytečného zvratu. Omluvila existenci nového druhu nepřátel - bez kterého bych se v pohodě obešel a zdůvodnila nadbytek navštívených základen. Vyloženě zklamaný jsem byl jen z nutnosti spolupracovat v rámci dvoučlenného týmu, což mi nabourávalo tempo a občas mě i zabilo - to když jsem musel spoléhat na řidičské schopnosti někoho jiného. Tuhle část mise jsem absolvoval snad tucetkrát. 

S tím souvisí obtížnost. Far Cry je těžká hra. Což by až tak nevadilo, ale ona je těžká tím nejblbějším způsobem - ukládá si kdy chce. Občas chce zbytečně často, občas se nechává dlouho prosit. Víc než jen několikrát se mi stalo, že jsem odstřelovačkou sundal hlídku ze strážní věže, v poklusu vpadl do základny, pár granáty zlikvidoval jednotku nepřátel, vyčistil dva baráky a efektně sundal vrtulník s posilami, jen aby mě blbě odpráskl nějaký šmejd, co seděl celou dobu ve křoví a teď se mi vplížil do zad. Druhý pokus by pomalejší, méně spektakulární a také nudnější. Proto vřele doporučuju nainstaloval mód Far Cry Add-On, který mi ukládání dovolil a opravil i blikající textury.

Far Cry je tvárná hra, která umožňuje najít si svou vlastní cestu a pořádně se u toho vyblbnout. Občas se kritizuje konzolovitost a prostoduchost moderních her, ale tohle je příklad, že to někdy může být i ku prospěchu.

Pro: mapy, atmosféra, zbraně, grafika, široká paleta možností, zvuky a hudba, s módem Far Cry Add-On si přičtěte 10% bodů k hodnocení

Proti: zparchantělý systém ukládání, mutanti, nezajímavý příběh, chybí pistole s tlumičem

+24