Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Demon's Souls

  • PS3 80
takze, vsetci hraju elden ring, ale ja so svojim ocd musim zacat od korenov a tak sa k souls zanru of fromsoftware pustam cez ich prve demon's souls. k soulsovkam vam obrovsky respekt, bavia ma kukat na yt a twithci majstrov tohto zanru jak si idu, nezatazeni s tym, ze ich na kazdom kroku moze chyba stat zivot...reku, skusim tiez.

tak som si splasil ps3, nainstaloval demon's souls a hor sa do toho....boletaria, moja prva facka ako zaciatocnik, nejak som sa predal az k phalanxovi a zvladol som to len vdaka tomu, ze som uz vedel z videi, ze si treba posetrit vsetko ohnive nanho :D nexus a ze vyskusam novu oblast, stonefang....prisiel som, videl som armor spidera, umrel som tam asi tak 1648434843448 krat a odisiel som :D

a to je na tomto zanry pekne, potreba ucit sa a git gud a tak som sa ucil, ze treba sa zamerat na jeden, dva staty na zaciatok a do toho cpat souly a tak sa stalo, nieco som naskreckoval, vyleveloval sa a zrazu pavuk isiel na par pokusov dole a takto je to s celou hrou...treba sa zlepsovat :)

Pro: ferova obtaznost, niektore boss fighty mali zaujimavu mechaniku na ich porazenie

Proti: kolotocarski skeletoni na shrine of storms a flamelurker

+14

Killzone 2

  • PS3 85
Killzone 2 má všechno, co musela mít každá správná FPS čerstvě po vydání Modern Warfare. Frenetickou přímočarou akci, autoheal, tři zbraně (pistoli, pušku a někdy nůž), pořádnou válečnou atmosféru, kde se pořád něco musí dít a krátkou herní dobu. Aby to po delší době stejné hratelnosti náhodou nezačalo nudit.

Mě tenhle styl baví. Je to hodně zaměřené na samotnou akci. Na rozdíl od "old school" her, kde musíte sbírat lékárny a v komplexních úrovních hledat cestu dál podle mapky. Autoheal a checkpointy jsou, podle mě, geniální vynálezy. Hry mají díky tomu větší spád. Nejsou tak rozkouskované. Nemusíte před každým skokem nebo po každé povedené ráně ukládat. Protože, co kdybych na to zapomněl a musel to hrát znova. Tady budete umírat taky. Hodí vás to na začátku checkpointu a znovu prověří schopnosti.

Killzone 2 má všechno. Má autoheal, frenetickou akci, pořádnou válečnou atmosféru, krátkou herní dobu a nemá quick load. Je přímočarý, ale kupodivu ne tak, jak by člověk čekal. Občas nějakou odbočku ve hře najdete. Občas se vracíte. Všechno je to ale poctivě naskriptováno a obejít pravidla vám hra nedovolí. Mě to ale vůbec nevadilo. Užíval jsem si akci, kde vás vyruší jen vlastní smrt, kde nemůžete zabloudit a kde vás parťáci pochválí, když se povede pěkný head shot. Užíval jsem si střílení. Pokud jsem se teda s dual shockem trefil. Ještě na něm nemám takový skill.

Co se týče míření s páčkami, tak má hra nevýhodu, že se nepřátelé nechtějí nechat snadno zabít. Pořád se kryjí, pořád jsou v pohybu. Jinak jsou Helgasti pořádně démoničtí a hra má hodně sirovou atmosféru. Hra zábavně dávkuje styl hraní. Klasické hraní, stacionární kulomety, dobývání, mise v mechovi, souboje s bossy. Killzone 2 je intenzivní a nemá úplně pitomý příběh. Jen jednu pitomou postavu. Kdybyste vy jako Sevchenko preventivně odpráskl Rica už na začátku, mohlo to skončit úplně jinak. Na druhou stranu občas pomohl v přestřelkách.

Pro: pocit ze střílení, válečná atmosféra, inteligence protivníků, hra chytne nepustí

Proti: jednu pušku navíc bych bral, hodně krátké, Rico

+14

Final Fantasy X-2: Last Mission

  • PS3 75
V této minihře je cílem projít osmdesátipatrovou věž, kde každé patro je krátký náhodně generovaný dungeon plný pastí, předmětů a monster. Tento dungeon procházíte po čtvercovém poli, striktně tahově a s kamerovým pohledem ze shora. Kromě pastí a monster vám bude v postupu bránit hlavně omezený dvacetislotový inventář, kam se toho opravdu moc nevejde.

Hlavní mechanikou hry jsou stejně jako ve Final Fantasy X-2, ke které Last Mission vyšlo jako bonusový doplněk, oblečky, které zde fungují trochu jako vylepšitelné zničitelné štíty, které vám zároveň poskytují různé schopnosti. Můžete jich mít nasazených současně až pět a některé velmi mocné pasivní schopnosti vám zpřístupní až jejich kombinace. Například Gun Mage, White Mage a Mascot vám dá 50% odolnost na všechno nebo Dark Knight s Gunnerem vám dá imunitu na zmatení. Tyto kombinace nejsou nikde ve hře napsané a musíte tak experimentovat.

Některé mechaniky hry jako třeba posílání přebytečných předmětů do vaultu před věží, restart celého postupu se zachováním úrovně či pokračování i po smrti postavy sice s vynulovanou úrovní, ale nesmazaným inventářem, se vám budou snažit namluvit, že věží máte postupovat iterativně ve snaze se vždy při dalším pokusu dostat o kousek dál (a mezi pokusy si doplnit předměty ve vaultu). Není to pravda! Daleko výhodnější je zůstat vysoko ve věži, přičemž každých pět pater je možné uložit hru.

Stejně tak vám bude připadat, že máte průběžně využívat nalezené oblečky jako štíty, zatímco v bezpečí "pod nimi" expíte postupem hrou svoji hlavní postavu. Ani to není pravda! Úroveň vaší postavy je téměř zbytečný údaj a nejsnazší postup hrou je maxovat svůj primární obleček, který za žádných okolností nesmí být zničen (a pokud jo, tak load). Ostatní čtyři oblečky nemusíte vůbec vylepšovat a jsou pouze zdrojem schopností, které můžete v případě potřeby měnit.

Teď to vypadá, že se vám snažím vnutit nějaký způsob hraní, který je navíc zcela v rozporu s původním záměrem autorů. Možná, ale pro mě to byl rozdíl mezi naprostým několikahodinovým utrpením, po kterém byl můj progress víceméně nula, a pohodovou velmi příjemnou zábavou, která asi po pěti hodinách vedla k úspěšnému zničení závěrečného bosse v osmdesátém patře věže. Není zač.

Pro: Jakmile na to přijdete, je to fakt návyková sranda s vyváženou obtížností.

Proti: Dokud na to nepřijdete, je to nehratelné utrpení.

+14

WET

  • PS3 45
Těšil jsem se, že budu nad vší tou akcí a referencemi na Tarantina a grindhouse obecně vhlnout, a místo toho název hry svědomě reflektuje iba tak vlhkej prd.

WET se hned v první minutě prezentuje jako čirá stylovka, od které je moudré nečekat jakoukoli hloubku, což se mi do aktuální nálady trefilo přímo náramně. Záhy jsem se i přes značně krkolomné ovládání a často dosti nemastnou kinestetiku úspěšně začal usmívat nad každým zpomaleným skokem, během po zdi, skluzu po podlaze a především sjezdu po žebříku, zatímco jsem střílel po všem živém i neživém. Bejt to půlhodinové tech demo, odcházím nadmíru spokojen.

Jenže tech demo to není, je třeba nějakou herní náplní zalepit aspoň pár hodin. A i tito opravdu suverénní tvůrci - vrchol jejichž suverenity osobně lepím na přítomnost české postavy jménem Kafka Dvorak; hned jsem pocítil inspiraci a jal se napsat povídku o německé bohaté paničce Remarque Beethoven, která životní nudu vyplňuje najímáním feministek ze školy Lary Croft k lovu vzácných knih - si byli vědomi, že zasadit celou hru do bulettajmu by jim neprošlo. A tak to samozřejmě má i obligátní dementní jakože platforming, dobově bolestivě typické rychlokvašné minihry vícero druhů, a boss fajty sestávající exkluzivně z QTE. 

Po nedávno investovaných bezmála 60 hodinách do remasteru původní TR trilogie jsem holt stále měl chuť na nějakou chladnokrevnou, samotářskou, dost možná sociopatickou ženskou, která má dva kvéry a ty ji ke štěstí stačí. Bohužel kde Lara má napříč třemi hrami alespoň nějaký prostor k alespoň nějaké osobnosti, tam zdejší Rubi prostě jen zabíjí, má dva nahodilé čínské kámoše, a v jedné scéně je svlečená do kalhotek. Kde Lara se ovládá naprosto dokonale precizně, tam si Rubi při divočejší akrobacii ráda dělá, co chce, a chuj s tym chujem na druhé straně obrazovky. Kde Lařino dobrodružství je na desítky hodin a já u toho ty desítky hodin opravdu stále nemám problém vydržet, tam je Rubi na návštěvě sotva na hoďky čtyři, a i to je moc. 

V jistých dezolátních, smyslu a lidskosti zhola zbavených koutech internetu - jako třeba youtube komentářích - se najdou kacíři, kteří zcela seriózně tuto hru zmíní v jedné větě i s takovým Maxem Paynem. Nenechte se ale ošálit; je to čistá arkáda, která je mechanicky v lecčem dost hrubě nedomrlá, a kdyby opravdu existovala ve velkým arkádovým automatu v libovolném shoppinu, sbírá tam leda prach.

Pro: Boží soundtrack; oukej příběh; povedená stylizace

Proti: Zabralo mi to čtyři hoďky, a šlo o dost možná ty nejdelší čtyři hodiny mého života

+14

Batman: Arkham Origins

  • PS3 80
Arkham trilogie patří mezi moje nejoblíbenější série. Dostal jsem se k ní ale až později na Xboxu One a tak jsem doposud neměl možnost se dostat k Origins, protože nejsou mezi hrami podporující zpětnou kompatibilitu. Zde na databázi má uvedeny platformy Xone i X/S, ale i teď když jsem to kontroloval, tak první odkaz na googlu i herní wiki mě potvrdil, že je možné hrát pouze na X360. Naopak mezi platformami chybí PS 5, kde jsem se ke hře přes streamovaní přes PS plus konečně dostal i já.

Origins jsou prequelem Arkham Asyslum, Batman teprve zřejmě začíná se svojí rolí ochránce Gothamu a nezná a až tady poprvé potkává svého hlavního nepřítele Jokera. Hra vyšla až po Arkham City a také se odehrává po celém Gothamu, tentokrát ale ve vánočním hávu. Všude jsou stromky, baňky a ostatní vánoční výzdoba, neustále sněží a je tma a atmosféra města je vynikající. Souboj je stále stejný (stejně dobrý), jediným gadgetem, který si nevybavuju z původních her jsou elektrické rukavice, které se hodí nejen v boji, ale při otvírání dveří. Jinak je to klasický tanec, kdy jedním tlačítkem mlátíte, druhým vykrýváte, třetím matete soupeře pláštěm a čtvrtým uskakujete. Soupeři jsou pořád stejní, na silnější (se štítem, nožem, elektrickým obuchem) pak platí nějaké úvodní kombo než je možné je začít mlátit.

Ke hře jsem se teď dostal jako k poslednímu kousku do letošní herní výzvy a protože mě tlačil čas, tak jsem se rozhodl jet jenom hlavní linku. U předchozích dílů jsem rád plnil bojové a stealth výzvy, Enigmovy výzvy, AR tratě, které jsou i zde zastoupené ve velké míře plus jsou tady vedlejší mise s jinými batmanovými soupeři (Tučňákem, Deadshotem, MadHatterem a dalšími). Rozhodnutí tento obsah skoro celý vynechat a nekompletovat trofeje bylo o to jednodušší, že dost trofejí je z multiplayeru, který jsem nezkoušel, ale zřejmě už po jedenácti letech moc aktivní nebude.

Souboje s bosy nebyly nějak objevné a nijak nevyčnívaly, určitě se neopakovalo nic jako můj oblíbený plošinkový fight se Scarecrowem u Arkham Asylum, tady se všechno nějak jenom mlátilo. Hra mě v této zrychlenější verzi bavila, příběh mě celkem zajímal, ale kdybych to koupil a hrál na launchi po dvou fantastických dílech, tak bych zřejmě byl trochu zklamaný, že dostávám takové horší Arkham City. Teď v rámci PS Plus na proběhnutí a jako nějaké doplnění trilogie od Rocksteady to bylo dobré. A taky sem po letech marných pokusů a vzdávání poprvé dokončil Herní výzvu.
+14

Resident Evil 5

  • PS3 20
Resident Evil, pořád ještě jedna z mých nejoblíbenějších sérií, i když po pátém dílu se musím hodně snažit, aby jí zůstala. Uznávám, že hra je zábava, ale nemůžu se zbavit zvláštního pocitu v žaludku.

V RE5 se vrací Chris Redfield, nabušený steroidy a pořád stejně nesympatický a nudný. Přidá se k němu chodící inventář jménem Sheva Alomar. Jinou roli jsem ji přes všechnu snahu nenašel. Po většinu času se akorát pletla pod nohy a plýtvala municí. Ashley ve čtyřce aspoň mohla někam zalézt a jít z cesty. Chápu, že v coopu je partner vítanou pomocí, jenže u RE na něj kašlu. Zpět je ještě Albert Wesker, který se pro změnu po RE4 zakoukal do Matrixu. Ostatní charaktery nestojí za zmínku. Charisma Luise nebo Salazara scénárista nejspíš zapálil, počůral a někde zahrabal.

Grafika je jednoduše hnusná. Zaostalé a tmavé Španělsko nahradila prosluněná a zářivá Afrika. Postavy se lesknou, jak z reklamy na Taft a atmosféra je v tahu. Připočtěme si ještě otřesný interface, který slovní spojení user friendly nepotkal ani cestou ve vlaku. Do konce hry jsem nepochopil, jak funguje. Příběh je patlanina plná jmen, postav a názvů z předchozích dílů a bez jejich znalosti se dá těžko pochopit.

Nutno ovšem uznat, že akce je zábava a střílení nepřátel hned tak neomrzí. Po dokončení příběhu se otevře známá minihra Mercenaries, která je lepší, než celý zbytek hry. Soustředí se právě a pouze na akci a nemusíte se starat o zbytečné parťáky. Smutné, ale je to pravda. Těžko říci, komu RE5 doporučit. Snad těm, kteří chtějí hrát akční hru v coopu a dokážou ignorovat vše ostatní.

I po všem, co lze číst výše Residentu věřím a šestému dílu dám v budoucnu šanci. Jenom doufám v lepší atmosféru, příběh, postavy a trochu logiky do toho všeho.

Pro: akce, minihra Mercenaries

Proti: příběh, postavy, grafika, interface

+13 +14 −1

Resistance: Fall of Man

  • PS3 70
Po Resistance, jednomu z launch titulů na PS3, jsem dlouhá léta pokukoval a po zakoupení konzole dal spíše přednost novějším exkluzivitám. Po jejich dohrání ale nastal čas dohnat i ty starší. Začal jsem survival hororem Condemned 2 a teď navázal střílečkou Resistance: Fall of Man.

Inu, nevím jestli je jako launch titul pro konzoli tehdejší nové generace vhodná úplně klasická střílečka. Jelikož to je moje první FPS odehraná na konzoli (v Condemned 2 se moc nestřílí), na ovládání jsem si musel dost zvykat. A ne, na ovladači se mi FPS prostě pohodlně nehrají. Na ovládání jsem si časem ale přeci jen navykl, naučil se nějaké tríčky, odpozoroval chování nepřátel a začal se solidně bavit.

Kolega Frit by tuhle hru určitě k smrti nenáviděl. Je to typická hra vydaná v počátcích předchozí generace. Mrňavé levely, šedivé a hnědé barvy, neostré textury. Při delším hraní je to vlastně docela stereotypní a ještě k tomu tvůrci vypráví ryze béčkový příběh skrze statické artworkové cutscény.

A přesto, nehraje se to špatně. Hra ničím vyloženě nevyčnívá a ani nic nedělá vyloženě blbě. Je to vlastně docela sázka na jistotu. Resistance opravdu ničím nepřekvapí, ale velice solidně si tam člověk zastřílí. No-brain akci mi trochu kazila nevyrovnaná obtížnost, obzvláště v poslední třetině hry, kdy začalo řádně přituhovat díky menšímu počtu lékárniček (resp. léčivého gelu?), otravným hojně se vyskytujícím nepřátelům střílejícím skrze zdi a především kvůli delším intervalům mezi checkpointy. Na střední obtížnost jsem na zásekové místo vyloženě nenarazil, ale naumíral jsem se opravdu hodně. Nutno dodat, že ale většinou vlastní neschopností něco trefit.

Zbraní je tuším něco okolo osmi, hráč využije všechny, ale na takové to řadové kosení jsem používal hlavně 2 základní a sniperku. V těch ostatních se buď rychle vystřílí munice a je záhodno si je šetřit na bossfighty nebo jsou nepřesné. To se ale bohužel týká i jedné z hlavních zbraní. Díky tomu jsou šarvátky s větším počtem nepřátel trochu únavné. Hráč se musí hodně krýt a zároveň být neustále v pohybu, jinak zhebne hodně rychle, kdežto i řadový emzák vydrží o dost víc jak hráč. Blízká setkání třetího druhu doporučuji raději nepraktikovat. Nejvíce se to projevilo klasicky v závěru hry, kdy už tvůrcům docházel dech jak po stránce dějové, tak po stránce hratelnosti. Hra je na poměry FPS fakt dlouhá a s blížícím se koncem jsem si čím dál tím více všímal až příliš primitivního designu a opakujících se asssetů (a to třeba i celých místností).

Hraní Resistance jsem si docela střídmě dávkoval a vydrželo mi skoro na měsíc. Herní dobu bych tipoval i k 15 hodinám (kdo není konzo-lama odkojená PC master race, tak možná k 12). Za ty prachy, co to dneska stojí, velmi solidní porce.

Pro: zasazení do alternativní historie po 1. světové válce, dlouhá herní doba, řemeslně dobře odvedená akce, ozvučení

Proti: po všech směrech až příliš generické a neinovativní, nevyvážená obtížnost, laciné cutscény, délka může být i zápor

+13

Killzone

  • PS3 70
Při hraní první mise jsem si nemohl nevzpomenout na Shellshock: Nam '67. Hra běží na stejném enginu a i ten pocit ze střelby je prakticky totožný. Jedná se o solidní retro a donutilo mě to zavzpomínat si na staré časy strávené u kamaráda při paření her na PS2.

Ale nechme nostalgie. Hrál jsem HD verzi, tedy remaster do 720p. Původní Killzone jsem v minulosti nezkoušel, ale Killzone HD vypadá velice solidně i dnes. Nemile mě však překvapily časté propady snímků (např. při pohledu na oheň, ale často i bezdůvodně). Ukazuje to na velice lajdáckou optimalizaci, obzvlášť když víme, co všechno stará PS3 dovede. U hry stavící na precizním ovládání je tohle problém.

Hra se skládá z 11 misí, navíc ještě rozkouskovaných do několika sekvencí rozdělených loadovacími obrazovkami. Zatímco v první polovině jsou tyto sekvence kratší, některé trvají dokonce okolo 5 minut, v pozdější fázi jsou o mnoho delší. Obtížnost je zprvu velice nízká a asi i díky naprosto vypatlané AI jde likvidace Helghastů jedna radost. Někde zhruba v polovině hry ale velmi přituhne. Základní bojovníky nahradí obrněnci, kteří vydrží klidně i celý zásobník z kulometu a zmrdi s granátomety, které jsem až do finální cutscény proklínal. Obtížnost je navíc zvýšena delšími misemi, přičemž některé jsou naprosto bez checkpointu a při neopatrném hraní není problém přijít třeba i o půlhodinový postup. Největší krize přišla v misi v bažinách, kde je obtížnost navíc zvýšena klasickým neduhem, který se objevuje u některých starších 3D her: mlha. Hráč totiž nevidí v mlze nic, AI vidí všechno. Přiletivší granát kdesi z dáli a jistý instakill tak mnohdy opravdu nepotěší.

Kdo čeká bezmyšlenkovitou rychlou FPS, tak bude nejspíš zklamán. Killzone je pomalá hra, kde nebezpečí představuje každý nepřítel, obzvlášť v pokročilých částech hry. Hráč je tlačen do opatrného postupu a preciznosti, což může být někdy u hraní s ovladačem problém. Nehledě na otravně nepřesné zbraně a již zmiňovanou optimalizaci. Naštěstí AI je natolik debilní (srsly, horší AI jsem v akční hře snad neviděl), že se i ty nejtužší situace dají nějakým způsobem zvládnout. Chce to ale určitou trpělivost. Hra se pak odmění parádním pocitem ze střelby (i animace zbraní jsou lahůdkové a nemohl jsem si nevzpomenout na Chasera) a syrovou atmosférou válečného konfliktu, který chvíli připomíná 2. světovou válku, chvíli zase Vietnam a přesto se odehrává na cizí planetě v daleké budoucnosti. Hra se ale velmi drží při zemi a kromě několika výsadkových lodí a zlovolného looku nepřátelských Helghastů to moc sci-fi hru nepřipomíná. Tím je ovšem paradoxně Killzone dost originální.

Potěší proměnné prostředí. Hráč navštíví jak ruiny města, tak třeba lesy, pustiny, polní tábory, džungli, ledové pláně a na závěr mají tvůrci připravené i malé překvapení. Design je zajímavý, občas málo členitý a neinteraktivní, ale to se dá od hry z roku 2004 očekávat. Herní náplň je prakticky jen o střílení, ale při správném dávkování nuda moc nehrozí. Příběh je velmi zapomenutelný a přišel mi i trochu nevyužitý. První Killzone působí spíš jako menší a komornější ochutnávka něčeho většího. Lore má rozhodně na víc.

Abych to shrnul. Chápu ony rozpačité recenze, které hra obdržela. Killzone má skutečně dost nedostatků. Od clunky ovládání a pohybu, určité pomalosti až po vypatlanou AI. Má ale i svá pozitiva. Takhle syrovou válečnou atmosféru hráč ve sci-fi střílečce jen tak nezažije a takhle poctivou a uspokojující střelbu jakbysmet. Kdo se obrní určitou trpělivostí, tak se mu hra odmění velmi dobrým 12h zážitkem ze staré školy.

Pro: syrová atmosféra, pocit ze střelby, hratelnost, solidní délka, vylepšená grafika, rozmanité prostředí

Proti: optimalizace, pitomá AI, občas uměle a neférově zvyšovaná obtížnost (mlha, granátomety, absence checkpointů)

+13

Dragon Age II

  • PS3 65
Konečně jsem dohrál druhý díl Dragon Age. Komentář píši ihned po dohrání, dokud mám zážitek ze hry stále v sobě.

Začnu tedy příběh od začátku. Jakožto fanoušek prvního, velmi povedeného dílu Dragon Age jsem si zakoupil na mou konzoli i druhý a třetí díl. Velmi jsem se těšil na to, až budu pokračovat v tak úspěšné hře/sérii. Byl jsem připraven na to, že se děj bude odehrávat v jednom městě s jinýma postavama. To mi nevadilo před hraním ani v průběhu. Problémy byly úplně jinde.

Jako první dojem jsem si odnesl vylepšenou grafiku. Byla by ostuda, kdyby tomu bylo jinak, vzhledem k tomu, jak se grafika obecně za ty tři roky posunula. Dobrý začátek, říkal jsem si. Ani pozměněný styl hraní mi tolik nevadil a první hodiny mě víceméně bavily. Jenže... Pak už se objevovaly jenom samý další jenže.

Hru jsem začal hrát na těžkou úroveň. Přecijen nejsem úplný začátečník a chtěl jsem, aby pro mě hra byla výzvou. Poté, co jsem zvládnul dark souls, zvládnu již vše, říkal jsem si. Tady to tak úplně neplatí. V průběhu celého hraní jsem si říkal čím dál tím více a více jednu věc: Takhle se to sakra nedělá! Pro mě právě nulová vybalancovanost byla hlavním problémem po celou dobu. Pokud hrajete hru na těžkou úroveň, čekáte těžší soupeře. Zde se dočkáte jen... více soupeřů. A nemá to vůbec žádný význam. Nepřátele se prostě jen tak z ničeho nic objeví. Vy si tedy říkáte, jak jste dokonale využili schopností postav, a pak dojde k takové absurditě, že v naprosto hermeticky uzavřené místnosti se najednou "objeví" další vlna. Vždyť to nedává vůbec smysl! Ale fajn, hra prostě není originální ve variabilitě soupeřů, tak tam nahází množství. Blbé řešení, ale člověk s tím počítá. Když už mi tedy některé souboje lezly na nervy, snížil jsem si obtížnost o jeden stupeň. A dostal jsem.... strašlivě jednoduchou klikačku. Hra nemá žádnou střední obtížnost. Pokud hrajete na střední obtížnost, můžete si v klidu zavázat oči a klikat na akční tlačítko a občas náhodně něco zmáčknout a máte vyřešeno. Hráč tedy nemá příliš na výběr. Na střední obtížnosti je hra klikačka, na těžší je hra otravná svými nekonečnými vlnami nepřátel. Hra pak v podstatě není výzva, je jen otravná.

Dost už ale o obtížnosti. Jdeme k dalšímu jenže. Poté, co se ve hře rozkoukáte, poznáváte město, vaším největším poznatkem v podstatě je to, že je vše naprosto stejné. Dostanete se zhruba do tří hlavních lokalit mimo hlavní město, a všechny jsou naprosto stejné. Na chlup. A to platí i o místech v rámci města. Jakmile se dostanete do nějaké budovy, zjistíte, že se opakují. Neustále. Tohle mi přijde naprosto skandální. V prvním díle byla právě ta rozličnost lokalit tak uchvacující a dechberoucí. Jak se může stát, že druhý díl tak odfláknou? Že jen zkopírují jednu místnost a dají jí všude? Na více místech jsem četl, že EA tlačilo na vydání hry. No, v tom případě děkuji pěkně za velké zklamání.

Dostávám se k trochu pozitivnějším aspektům hry, a to jsou postavy a příběh. Přestože není příběh bůhvíjak originální, život v jednom městě a stoupání společenským žebříčkem jsem si vlastně užil. Jelikož jsem perfekcionalista, dohrál jsem všechny vedlejší questy, a to i přesto, že mě naprosto rozčilovaly výše zmíněné aspekty. Velmi mě potěšily návraty některých postav z prvního dílu, i když byly jen krátké. Celkově možnost přizpůsobit svět vašim rozhodnutím z prvního dílu hodnotím velmi kladně. Když se zaměřím na soudružníky hlavní postavy Hawka, tak mi trvalo velmi dlouho, než jsem si k nim vytvořil nějaký vztah. Nejlepší je zřejmě Varric a Isabela, ovšem vzhledem k tomu, že jsem hrál za zloděje, další dva jsem ve čtyřčlenné družině neuživil. Škoda. Vlastně jsem si nakonec oblíbil všechny postavy až na jednu. Už dlouho jsem ve hře nezažil tak otravnou a zkaženou postavu jako je Anders. Do skupiny jsem ho nikdy nebral, pokud jsem nemusel. Na konci jsem si užil, když jsem ho mohl zapíchnout. Tuhle scénu bych nejradši opakoval do nekonečna.

Celkově hra docela dobře reaguje na rozhodnutí, která učiníte. Celkově mi ale nepřijdou tak zásadní jako v jedničce, a většinou ani nejsou tak složitá. Ke konci hra dostává skvělý pád, který ovšem opět kazí nesmyslné boje a dokonce i naprosté nelogičnosti. Nakonec jsem ale do šťastného konce došel a mohu si tuto hru odškrtnout. Nic mne však nebude nutit se k ní vrátit. A to ani abych viděl rozdílný vývoj příběhu v závislosti na různých rozhodnutí. Kdyby se přepracoval celý gameplay, udělala by se hra pořádně co se týče lokalit a odstranily některé nepříjemné bugy, rád bych tak učinil Za současných podmínek tak bohužel neučiním.

Celou dobu jsem se rozhodoval mezi cca 50% a 75%. Nakonec jsem zvolil 65%, a to přesto, že jsem na začátku poslední mise chtěl dát více. Když mne totiž hra bavila nejvíce, objevil se nepříjemný bug, a pak zase nesmyslné vlny nepřátel a nelogické chování postav. Přesto si myslím, že 65% je ještě krásné hodnocení. Teď už jen doufám, že trojka splní má očekávání mnohem lepšího počinu.

Pro: Kirkwall, sarkastický hrdina, vztah s NPC

Proti: vlny nepřátel, nulová diverzita lokalit, otravný Anders, bugy

+13

Uncharted 2: Among Thieves

  • PS3 80
Uncharted 2 byla z prvních her, možná i úplně první, kterou jsem hrál na vysněné nové konzoli. Jelikož jsem vždycky chtěl playstation, byl jsem ze hry nadšen. Jaká úžasná grafika, jaký skvělý prostředí! Ano, projevoval se u mě známý percepční omyl "haló efekt" a "efekt pořadí". Později jsem již k Uncharted 2 přistupoval s odstupem. Jo, je to dobrá hra, ale... Není zase tak výjimečná jak mi mohla připadat na začátku. Vlastně se tam hopsá, střílí a kecá. Jo, zábavný. Něco tam ale přesto hapruje. Je to příběh? Těžko říct, děj je docela zajímavý. Je to styl hraní? Asi ne, mechaniky jsou funkční. Tak co je to?

Na tuto otázku jsem odpověď našel až s časem. Je to klišé. Ohromné množství klišé. Hlavní hrdina přežije všechno, stejně jako kolegové. I když se chová naprosto nelogicky, tak se z toho vždy dostane. A záchrana světa? Opět jeden velký patos.

Přesto, že hra je dobře udělaná, příběh odsejpá, hlavní hrdina je hláškostroj a má charizma až na půdu, s odstupem času a s trochou nadhledu jsou ony mezery v logice a určitá neoriginalita smyslu vašeho počínání aspekty, které hře na hodnocení ubírá. Pokud do hraní půjdete s tím, že vám lehká šablona nevadí, pak směle do toho!

Pro: Hlavní postava, děj odsýpá, zabaví, dialogy

Proti: Klišé, typický neoriginální hrdina, závěrečný boss

+13

InFamous 2

  • PS3 70
Na pokračování inFamous jsem se i přes rozporuplné pocity z jedničky těšil. Možná hlavně proto, že New Marais, inspirované městem New Orleans a přilehlými bažinami, mě lákalo jako lokace daleko víc, než sterilní šedivé Empire City z jedničky. A vskutku, New Marais je daleko barevnější a živější místo, které už na první pohled dalo vědět, že tentokrát se budu bavit o něco více.

A inu, více jsem se bavil. A to nejen díky hezčímu prostředí, ale také díky příběhu a postavám, které již nejsou tak anonymní, jako v případě prvního dílu. Hra je protkaná daleko propracovanějšími ingame animacemi a celkově jsem měl pocit, že hraju o třídu lepší kousek. Naneštěstí je po stránce hratelnosti inFamous 2 spíše jen mírně vylepšenou jedničkou, než vyloženě pokračováním a neoplývá novými stavebními prvky. Vlastně jen pokračujeme přesně tam, kde první díl skončil. Cole MacGrath dostává nové město na hraní, stávající schopnosti se posouvají kupředu, postupně přibývají nějaké nové a třeba v závěru jsem už po městě lítal jako vítr sem a tam. Osobně se mi postupné urychlení pohybu velmi zamlouvalo a ve výsledku mě mrzelo, že jsem některé hračky jako přitahovací hák nebo svižnější plachtění neměl už od začátku. Hratelnosti to totiž jen přispělo.

S novým prostředím se dostávají na scénu i noví nepřátelé v podobě zdejší milice. Oproti reaperům a dalším anonymním potvorám z jedničky určitě krok správným směrem. Tvůrci se nebáli obohatit hratelnost o řadu různých bossů a polo-bossů, se kterými mám jen jeden jediný problém a to, že je v posledních misích tvůrci cpali úplně všude a spíše mě jejich likvidace zdržovala a nudila, než abych se bavil. Ono popadesáté sundávat tu samou nechutně odolnou horu kamenů není už takové terno. Přesto jejich výskyt beru spíše jako plus. Hra se tak nesla v daleko epičtějším duchu a to i díky docela slušné destrukci okolního prostředí.

Na hráče čeká čtyřicítka hlavních misí, jenž zaberou zhruba 14 hodin a minimálně šedesátka misí vedlejších, které se k mé radosti vyvarovaly otravných sledovacích a eskortovacích hovadin. Po čase se jejich náplň začne mírně opakovat, ale podobně jako u jedničky, každá mise je malinko odlišná, takže jsem si je s chutí dal téměř všechny. Nejde však o žádné designérské exhibice a to platí i o misích hlavních. inFamous 2 je opět spíše jen takový povrchní akční open-worldový zážitek, který pobaví, ale že by mě posadil na zadek, to se úplně říct nedá. Finále ve mě však vyvolalo slušný pocit zadostiučinění a příběh hlavního superhrdiny docela pěkně zakončil. Na budoucí druhý run to sice nevidím, ale odcházím s pocitem, že jsem si to vlastně docela rád zahrál.

Pro: akční hratelnost, řada různých vylepšení, hezčí město, konečně zábavné melee, o fous lepší příběh

Proti: spíše jen povrchní hratelnost, overused polo-bossové, do děje to zase úplně nevtáhne a po čase to upadá do stereotypu

+13

Blood Stone 007

  • PS3 75
Blood stone se mi již přes dva roky válel na poličce a vyzýval mě k tomu, abych jej prozkoumal. Dlouhou dobu jsem odolával, když jsem si však řekl, že nebudu kupovat nové hry dokud nedohraju ty, které již mám, a potřeboval jsem něco krátkého, došlo i na slavného agenta MI6.

Bondovka není ničím vjimečná střílečka, snad jen krom toho, že se v ní vyskytuje James Bond hraný hercem z filmů Craigem. Ne že by nebyla zajímavá, jen prostě není originální. A když se snaží nabáídnout něco nového, příliš to nefunguje. Naopak pasáže v různých dopravních prostředcích považuji na celé hře za to nejhorší. Škoda, že nešly přeskočit.

Práce teserů také nebyla dotažena na sto procent. To je vidět na v mnoha případech neexistujícím kolizním systému. Tak se mi například povedlo projet pod cisternou nebo rovnou skrz auto. Čekal jsem čelní srážku a logickou smrt, místo toho jsem autem proletěl a pokračoval dál. Dalším příkladem je situace, kdy jsem zblízka sejmul nepřátelského, a jelikož se spustil přednastavený pohyb a v cestě stála zeď, objevil jsem se přímo uprostřed této zdi.

Naopak dobré jsou stealth pasáže, které ale nejsou dotaženy do dokonalosti, jak bych si to představoval. Je zvláštní, když 007 sejme dva strážce a třetí si prochází kolem místa, kde hlídkovali, a není mu vůbec nic divného. Přesto snaha řešit věci potichu se cení.

Příběh je ulítlý jako příběh většiny bondovek. Někdy toho však bylo už trochu moc. Při scéně s letadlem jsem trpěl jak já, tak přítelkyně, která se zajímá o letectví. Ale tak hra se vážně nebere, tak proč ne :)

Pro: Stealth pasáže, soundtrack, herci

Proti: Pasáže v autě, kolizní systém, hra není příliš obtížná

+13

MotorStorm: Apocalypse

  • PS3 85
Pokud jste jako já a preferujete závodní hry, kde vůbec nejde o realistické ovládání vozu, ale o maximální adrenalin a spektákl, pak rozhodně doporučuji MotorStorm: Apocalypse neminout. Je to hra, která se neztratí vedle takových klasik jako je série BurnOut, FlatOut 2 nebo Split/Second.

Tratě nabízí poměrně velkou volnost a všude vás provázejí velkolepé úkazy jako jsou hroutící se budovy, padající letadla, divoce kličkující střely z raketometů, burácejí vlny z divokého moře... Je to naprostá arkáda, kde jde spíš o to uhýbat všem nástrahám a dobře hospodařit s nitrem než držet ideální stopu a správně najíždět do zatáček, ale ten zážitek stojí za to.

Vhodně je navržená i obtížnost, která není frustrující, ale zároveň se vám nikdy nestane, že byste nad svými protivníky měli výrazný náskok. Na druhou stranu - hra samozřejmě počítá s tím, že se občas vysekáte a není třeba kvůli tomu hned závod restartovat. Zkrátka něco jako již zmíněný FlatOut 2.

V čem vidím problém, jsou jako obvykle technické možnosti PS3. Hra vzhledem ke stáří a platformě vypadá perfektně, nicméně nestabilních 30 FPS prostě pro takovou rychlou a na přesnost náročnou hru není zrovna ideální framerate a ovládaní je kvůli němu nepříjemně tuhé.

Tato hra (či celá série MotorStorm) by si rozhodně zasloužila remake / remaster na moderní platformy, kde by tento problém byl vyřešen. S koupí bych neváhal ani sekundu.

Pro: adrenalin, grafika, spektakulárnost, zajímavé tratě se spoustou zkratek a jiných vychytávek

Proti: 30 FPS

+13

God of War II

  • PS3 80
Pokračování povedených a úspěšných her bývají často rozporuplná, ale v tomto případě je vše jak má být. Většina nepříjemných prvků z jedničky byla vyřešena nebo umírněna. Akrobatické kousky nejsou tak zdlouhavé, moc se neopakují a není nutné je zkoušet dvacetkrát. Také časové omezení některých hádanek zůstalo, ale tentokrát s malým prostorem pro chyby, takže není tak frustrující. Velký pokrok udělal i design jednotlivých úrovní. Vše je snad ještě epičtější a především propojenější. Kratos se častěji vrací do již navštívených lokací, ale cesta dále je většinou jasná, obvykle jde o výlety z větší oblasti aby se nakonec otevřela hlavní cesta dále.

Hlavní náplní jsou stále souboje a zde k žádným podstatným změnám nedošlo. Pár nových nepřátel, pohybů, ale jinak je vše při starém. Nová je z části magie, především magický luk jsem hodně ocenil. V první části na likvidaci vzdálených cílů, ale později se dost hodil i na některé bossy. To je také příjemná změna, větších soubojů je tentokrát výrazně více. QTE nebylo tak hrozné jako v prvním díle až na úplný závěr. Finální souboj proběhl celkem bez problémů, je o dost snazší než v prvním díle, ale poslední minuta s QTE je hrozná. Strávit půl hodiny snahou namačkat !4! tlačítka byla opravdu hrůza. Už jsem i uvažoval, že to nebudu dohrávat. Během hry také jeden boj proběhne v 2D, což možná byla drobná inspirace pro mobilní Betrayal.

Grafika je od prvního pohledu výrazně dále. Je vždy potěšující vidět, jak vývojáři postupně dokáží více využít stejnou platformu. Příběh dobře navazuje na jedničku, po dohraných třech dílech to vypadá docela nadějně. Vzhledem k žánru si autoři dávají celkem záležet. Odemknuté bonusy tentokrát tolik nezaujmou a režim výzev jsem ani nezkoušel. Celkově na mě druhý díl působil dobře a až na pár drobností ho považuji za povedenější než první. Stále jsem se ještě nerozhodl zda budu pokračovat plnohodnotnou trojkou nebo Chains of Olympus, ale sérii bych rád zkompletoval celou.
+13

Resistance: Fall of Man

  • PS3 75
Od prvního Resistance jsem dostal přesně to, co jsem čekal. Nenáročnou a vcelku zábavnou střílečku, která v hratelnosti ničím významným nevyčnívá. Řemeslně dobře zvládnutá akce, ve které vyčnívá hlavně námět a zasazení. Mám rád alternativní minulost ve hrách. Zajímá mě, jak autoři popustí uzdu své fantazii. Užíval jsem si prostředí v Iron Storm a nezklamalo mě ani tady. I když v Resistance je prostředí přeci jenom více neznámé (až na tu Anglii). Často se děj odehrává na lodích vetřelců a lidé si tentokrát za tuto válku nemohou. Byla neodvratná.

Resistance po celou dobu hraní nenudí. Máte tady klasický lineární postup, který vám občas zpestří parťáci z armády. Pasáže s nima jsou teprve to správné maso. Nepřátel bylo spousta a z každého zabitého, při dobývání (nebo bránění), jsem měl radost. Pak jsou tady pasáže v dopravním prostředku. V jednu chvíli jsem cítil velkou inspiraci v Half-Life 2. Poté přišly epičtější scény jak vystřižené z Call of Duty. Hra se snaží brát z toho nejlepšího a někdy se jí povede zobrazit pěkný moment.

Nepřátelé jsou velcí a jejich hodně. Mají nejradši zbraň, která střílí energetické kuličky nebo energetickou zbraň, jejíž střely dokážou proletět zdí či překážkou. Obě tyto zbraně ale dělají velký vizuální bordel. V kombinaci s relativní pomalostí jejich střel někdy bývají velké přestřelky nepřehledné a delší, než by hráč chtěl. Nebo kratší, pokud si hráč v tom bordelu nepohlídá zdraví. Jak jsou nepřátelé velcí, tak se do nich alespoň lépe trefuje. Zbraně jsou docela slušné. Pěkně se z nich střílí. Až na nepoužitelný vrhač nalepovacích koulí. Granáty jsou boží. Bavil mě hlavně granát Hedgehog.

Trochu mě zklamal konec hry. Žádný tuhý boss se bohužel nekoná. Škoda. Nepřátelé totiž nejsou kdovíjak pestří. Chiméra sice chrlí děsivé vojáky, ale člověk si na ně brzy zvykne. Občas jsem měl chuť si zastřílet i do něčeho jiného. Boss by hře slušel. Stejně tak mi tady chybí nějaká ultimátní rozdílová zbraň. Až na pár vetřelčích kousků je to docela rutina. Námět určitě dával větší prostor představivosti i v tomhle ohledu.

Resistance je slušná akce. Inovace moc nehledejte ani extra nabušený příběh. Není v ní nic na co by se dlouho pamatovalo. Hraje se ale dobře. A dá se hrát i ve splitscreenu.

Pro: slušně zvládnuté střílení, vetřelčí zbraně jsou celkem originální, námět a zasazení, pár super pasáží

Proti: občas nepřehledné přestřelky, repetitivní nepřátelé, suchý konec bez bosse

+13

Uncharted: Drake's Fortune

  • PS3 --
  • PS4 --
PS4 remaster se povedl a opravdu stojí za to. Možná je to momentálním rozpoložením, ale tenhle run jsem si užil mnohem víc, než ten původní na PS3. Může to být plynulostí, nemusí. Faktem je, že ve hře založené na pohybu, akčních přestřelkách a skákání je 60fps úplně jiná liga. Do toho vylepšená grafika a 1080p, nové obtížnosti...

Geometrie levelů je jednoduchá i pro rok 2007, levely postrádají detaily a jistý šmrnc. Autoři často používají laciné berličky pro prodloužení hraní, jako je vracení se zpět již jednou navštívenou lokací, zbytečné zasypávání hráče vlnami dalších a dalších nepřátel nebo frustrujícími pasážemi, které mohly skončit vždy o něco dříve a nic by se nestalo. Korunu tomu nasazuje hektický závěr, samozřejmě naprosto laciné herní zvraty a chování postav. Přesto jsem se na každé hraní hodně těšil a užil si to od začátku do konce.

Díky vyšší obtížnosti mi to tentokrát trvalo trochu déle, ale přestřelky dostaly alespoň trochu štiplavou příchuť nebezpečnosti. Tři je moc, ale ty dvě jsou hodně silné.

Hodnocení: ✰✰
Herní doba: 7hod 56min
+12

Uncharted 2: Among Thieves

  • PS3 --
  • PS4 --
Pořádný rozjezd začíná teprve až po Instanbulu a Borneu, příjezdem do Nepálu. Následuje několikahodinová jízda, při které jsem nemohl odlepit oči od obrazovky. Některé momenty jsou opravdu dech-beroucí. Vyvážený prostor mezi hopsačkou a střílečkou jen přispívá zábavnější hratelnosti. Později už se ale zase začne prosazovat jeden nebo druhý styl hraní, které sami o sobě nudí nebo frustrují. Skákání po příhodně rozesetých a absolutně nelogických rantlech (natřených nažluto, kdyby náhodou...) se začne rychle zajídat, souboje jsou zase předimenzované a hráč likviduje nereálné množství nepřátel respawnujících se ve všech směrech.

S jedničkou má U2 společný účelový level-design, k čemuž se váže legrační příhoda... To se takhle procházím vesničkou v Himalájích a říkám si, k čemu jsou sakra všude rozesety ty zídky nebo-li schovky, které tady vůbec nedávají žádný smysl. To vypadá, jako bych se tady měl vrátit a schovávat se za ně... a taky že jo. Po nějakém tom nudném skákání se vracím zpět, vesnička je v plamenech, plná nepřátel.

Chloe a Elena tvoří solidní základ pro jiskřící scény. Semtamové rýpnutí a připomínky postav k aktuálnímu dění potěší a místy následoval dokonce i můj mírný záškub koutku. Jakože to bylo vtipné...

U2 je ve všech ohledem lepší - dospělejší, epičtější, delší, poctivější - než první díl. Určitě se najdou slabá místa a chyby, víceméně se jedná o přehnaný popcorn ve stylu CoD, ale jako celek mě hra bavila. Ani tentokrát jsem se nenudil, jen už mi přišly některé pasáže hodně přestřelené. Jednička se držela více při zemi, byla komornější, což mi vyhovovalo více. Některé pasáže dvojky jsou až přes čáru přitažené za vlasy, ale takový je vlastně celý Uncharted...

Pár postřehů k příběhu nebo některým herním výjevům:

1. Borneo - takže Chloe má volný přístup v celém žoldáckém táboře, ale není schopná ukradnout dokumenty Lazarevičovi a Flynnovi. Za to je schopná rozmístit několik výbušnin po celém táboře, kterých si nikdo nevšimne. Nate "Crap" Drake potom objeví jeskyni jen pár výškových metrů nad táborem, ve kterém Flyn tři měsíce hledal další indicii ohledně Marco Polova pokladu?

2. zatímco já musím vyřešit nějakou super-sofistikovanou hádanku, abych se dostal do místa, kde už se dávno nachází Lazarevičovy muži a shodou okolností zavolám i Elenu, ať mě tam počká. Tak proč xakru musím řešit hádanku a otevírat dveře speciálním klíčem do místa, kde už se dávno někdo nachází?!

3. Nate tlačí do dveří, ale nemůže je otevřít. Řve na Elen, aby mu pomohla. Oba zatlačí, každý do jednoho křídla... facepalm hard.


Hodnocení: ✰✰✰
Herní doba PS3: 10hod 35min
Herní doba PS4 remaster: 11hod 10min
+12 +13 −1

Assassin's Creed

  • PC 80
  • PS3 80
Úplný začátek AC série na tu dobu to byla uplná pecka a hlavně grafika byla na ten rok top. Lezení po různých stěnách kostelech domech mě strašně bavilo , občas ta obtížnost byla na mě až příliš těžká , a nejvíc co mě asi tak štvalo tak bylo to unavné a nudné cestování na koni mezi městy ty mezilokace mě moc nebavily v dalších dílech už se oproti tomuhle prvnímu dílu zlepšily.

Pro: Grafika na ten rok to byla špička , Parkour

Proti: Inteligence NPC , nudné mezilokace a cestování na koni , obtížnost

+12

Far Cry

  • PC 100
  • PS3 100
Tak zase rozehrano... Kdyz jsem to dohral poprve v roce 2004/2005 tak mi nepřišla toliko tezkopadna. Je vidět jak hry starnou. Teda treba kromě doom/blood/shadow warrior je každá starší hra pro me v tuhle dobu skoro nehratelna. Jak si ted u modernějších her každý stěžuje že stealth je nefunkcni tak tady je Teda ultrafunkcni :).

Hru jsem znovukoupil (kdyz to vybehlo mel jsem origo) ted na ps3 a spustil tak jsem se zhrozil tim ovlAdanim... Pomooc, proooc...

A jak tu nekdo psal o urovni s vrtulnikem že to je nehratelny. Tak dokud jsem hru ted nespustil tak jsem si tu scenu/uroven nemohl vybavit.tak teď jsem si ji vybavil... a vůbec se na ni netesim...

E:1 dohrany dalsi dve mise, hezky se mi to vybavuje, ale ne tak ze dopredu. Zatím se na hraje fajn. Všiml jsem si ze když se pohybujes tak se vojaci do tebe trefuji mnohem snaz nez když stojis na miste. Jen tak ze srandy jsem nechal dva vojaky nez mne zabijou a trvalo jim to asi 5 minut, kdezto při hrani mne zabijou klidne za pul minuty :) nevím jestli to je náhoda...

E:2 tyjo, snajpi mne prez pul mapy, neuveritelny, vubec si nevybavuju ze by hra v tech 2004/2005 byla tak tezka. Fakt sem huste vymneknul, neuveritelny, tolik smrti jsem dlouho nezažil :)

E:3-1 misi s lodi a vrtulnikem jsem dal napoprve a hned z lodi raketometem.ani.sem neplaval na ostrov bylo to nejaky lehky. Takže jsem to kdysik nemohl hrat na nejlehci protoze sem tam umřel tak 50x...

3-2 Misi.s plizenim jsem po 4 pokusech vzdal a na 5 pokus sem bezel rovnou k vrtulniku odkud jsem je postrilel kulometama, ale nevedet to tak se taky.trapim

3-3 Mise s maniakem zaporakem hlavnim / dobrakem, probehla taky v pohode, skrcil.jsem se hned za stolečkem a vsichni.si prisli pro sprchu z brokovnice vcetne zombika doktora

3-4 Mise se dverema, 1 pokus jsem to zkusil vbehnout a strilet ale na 2 pokus opet na sraba, vykouknul jsem dalekohledem si zjistil pozice a pak to snajpil a ti co prisli.ke dverim dostali sprchu z brokovnice

Takze tolik ke hre nyni. Kdyz jsem hral hru pfvne takto bylo nejaky p4 3GHz a geforce 2MX 32MB? Neuveritelny jak ta hra tenkrat vypadala hnusne ( na lowendu jaký jsem měl ja) a hezky (na highendu jaký mel pepa motycka) a přitom krasne na nejnizsi detaily...

Hra z puvodniho dojmu i tak hodne ztratila ale i.prez to vsechno ode mne dostane 100procent. Z nostalgie. Jo

Pro: Grafika, leveldesign, absolutni volnost...

Proti: Obtiznost,nechápu jak někdo může hrát na tezsi než na nejlehci...

+12 +14 −2

God of War: Chains of Olympus

  • PS3 80
Chains of Olympus je jedna z tých málo hier, pre ktorú bol dôvod si zaobstarať kapesnú konzolu od Sony. Osobne som nikdy ju nevlastnil i ked jedného času sa k tomu schyľovalo. Po čase sa Sony rozhodla vydať kompliláciu psp God of War hier v remastrovanéj podobe na playstation 3. Tieto hry si to rozhodne zaslúžili a určite ich to aj trocha zachránilo pred zabudnutím ako ostatných hier na psp.

Dejovo Chains of Olympus je zasadený ešte pred udalosťami prvého God of War. Dá sa povedať, že je to tak trocha spin-off, ktorý rozširuje univerzum a dejovo obstojí aj sám o sebe. I keď príbeh pôsobí dosť tuctovo a zvratov sa tu moc nedočkáte, tak ako prequel určite obstojí a má svoje pevné miesto v sérií. Síce sa podľa mňa nemôže rovnať hrám z hlavnej dejovej linky, i tak je to v mojich očiach plnohodnotný titul, ktorý sa oplatí vyskúšať.

Dĺžka hry je celkom krátka, ale rozhodne nieje sa na čo sťažovať. Počas hry navštívite grécke mesto Attica potom Héliov palác a nakoniec Hádovo podsvetie. Síce hra je len jeden veľký HacKnSlash koridor, tak sa to skvele hrá a tlačí hru dopredu bez zbytočného balastu.

Horšie je to s technickým spracovaním hry. Celkom dosť často som sa stretával s rôznymi glitchmi alebo občas nereagujúcou A.I. Raz som sa dostal aj jednej na prvý pohľad neriešiteľnej situácie, kde som bol nútený hru znova prehrať od začiatku novej lokácie, kvôli tomu, že som mal nedostatok many a bez nej sa nedali poraziť dvaja mini bosovia. Najprv som si myslel, že to je len môj problém, ale ako som čítal na nete tak nebol som sám. Nikto však nevedel poradiť, takže jediná možnosť bol reset celej novej lokácie. Ďalší neduh hry, boli neviditeľné steny, keď vás monštrá k nej pritlačili, tak bolo občas ťažko úniku s nekonečnej slučky úderov a padania na zem.

Ak má niekto pocit, že hra pôsobí ako psp prívesok k hlavnej sérií, tak sa mýli. Je to skutočne plnohodnotný titul a ak má rad sériu God of War tak by ju určite nemal vynechať. Hra je skvelá aj dnes a rozhodne odporúčam!
+12