Nejlépe hodnocené komentáře

Byla to jízda panečku, ale vyplatilo se těch 30 hodin navíc, či nikoliv?
Co vzít prostředí Elden Ringu, využít systém vylepšování alá sekiro a inplementovat do něho protivníky, kdy většina inspirace je průřezem napříč tituly od Dark Souls 1-3 v kombinaci s bloodborne. Zní to celé hrozně hezky, avšak by to nebyl Fromsoftware, pokud by neposadil laťku náročnosti o něco výše.

Jak je již známe do prostředí Shadow se dostaneme skrze kokon miqueli a než se nadějeme jsme v úchvatném světe o velikosti limgrave, avšak nenechme se zmýlit onou velikosti, jelikož se zde staví na vertikální rozlehlosti, takže pokud jste měli problém s tím, že jste někdy neodhadli skok a zemřeli jste, pak mi věřte, že v tomto ohledu je prostředí Shadow ještě náročnější.
Ruku v ruce s tím jde i orientace na mapě, neboť tyto vertikální rozdíly, dělají značný problém, jak se dostat do určitých oblastí. Cesty jsou často nejasné a tak nezbývá, než trávit hodiny průzkumem (Značným extrémem potom je vstup do oblasti, do které se lze dostat pouze za pomoci gesta).

V tomto rozšíření nás čeká 10 rembrance bosů, chcete-li hlavních bosů. Každý je tak odlišný a prověří vaší schopnost, jak v boji, tak i flexibilitu ve smyslu, jak jste schopní se adaptovat, případně pozměnit svůj build. V mém případě to bylo NG+4 a musím říci, že v tomto ohledu jsem již celkem schopný se přizpůsobit. Nicméně z okruhu mých přátel vím, že pro některé, byli jednotlivý bossové opravdovým peklem, kdy na nich trávili i více jak 6-8 hodin, než se jim je podařilo porazit.
Hlavní změnou v tomto ohledu při těchto soubojích, je jak šíleně agresivní jsou. U většiny z nich je skoro nemožné vyvolat na začátku summony, aniž by vám nepřítel uštědřil jednu, či dvě rány, v nejhorším případě vás instantně zabil.
K soubojům mám jen jednu poznámku, kterou si nemůžu odpustit. S dlc vyšel i balance update a netuším co v něm vytvořili, ale z nějakého důvodu je na PS šílené aggro směrem k hráči a jakýkoliv summon je tak spíše členem do počtu, než by vás souboj usnadnil. Pokud už na sebe strne útok bosse, pak stačí jediný útok a zase jdou všechny útoky na vás (neplatí pokud jde o hru v kooperaci)
Další viditelnou změnou u těchto bossů je "dualita" či "trialita" jejich zaměření. Takže narážíme na kombinované útoky příkladem (oheň a krvácení, oheň a blesky, oheň a magie, jed a šarlatová hniloba) Trialitou poté je ještě fyzické poškození jako takové. Tím pádem dost často tyto kombinace dávají opravdu enormní poškození.

Jelikož jsou souboje náročné, tak nám do prostředí Shadow přidali několik možností, jak si hru ulehčit. Od nových zbraní typu parfurmer bottle, proti dračí kopí, silnějších incantation či kouzel. Vylepšení zaznamenaly i házející poty či nové crystal teary do wonderous flask.
Tím nejzásadnějším jsou Scadutree fragments (max .level 20) a Revered spirit (max. level 10), které mají zásadní vliv na průběh celého hraní. Fragmenty zvyšují poškození od hráče a zároveň zvyšují odolnost proti všemu poškození. Spirit má stejné vlastnosti jako u hráče jen je aplikován na summony (Co se nám tím snaží Miyazaki říci?).

Příběhově dostáváme zase několik indícií a tak rozvíjíme příběh původního Elden Ringu, avšak trochu jiným směrem. Nechci tu moc rozvíjet nějaké teorie, či spoilerovat příběh, a tak jen konstatuji, že na konci mám více otázek, než-li odpovědí. Největším fuck upem v tomto ohledu je závěrečný boss a následná vzpomínka, která nám vůbec nic neříká.

Byť jde o starší engine, stále dokáže překvapit, jak krásné lokace a hra se světlem navodí tu správnou atmosféru.
Třešničkou na dortu jsou pak epické hudební doprovody při souboji s bossy.

Ve hře jsem strávil něco přes 30 hodin a již jsem dokončil vše co se dalo. Osobně jsem jednoho bosse chodil pořád dokola, jelikož jsem ho porazil na třetí pokus a spostě lidem dělal nemalé vrásky
(Mesmer). Ovšem závěrečný boss je opravdu jiné kafe, neboť si dovolím konstatovat, že více neférového a nevyváženého, řekl bych až nesmyslně útočícího s minimální šancí na útok neznám.
Ani 8 hodin mi nestačilo ho porazit. Rozumím výzvě a tomu, že to opravdu má z vás dostat to nejlepší, jen bych si to představoval jinou formou.

Celkově jsem si rozšíření neskutečně užil a těším se na NG+5, abych se do Shadow znovu vrátil a nakopal všem zadky.

Každý z nás jistě hrál už nějakou tu závodní hru, kde se řítíte šílenou rychlostí v neuvěřitelně drahých autech. Ve většině případů tomu v mé knihovně her je tak, ale SnowRunner je odlišný. Nevsází na rychlé reakce při rychlé jízdě, právě naopak. Titul plynule navazuje na předchozí díl Spintires (dnes spíše známý jako MudRunner), i když náplň činností je rozmanitější. Navíc má všechno, co by sequel měl mít.

Od předchozího dílu, došlo k znatelnému rozšíření přepravovaného materiálu, a to je velké plus. Nebudete se tedy tahat jen s kousky dřeva, ale přepravovat materiál od náhradních dílů, přes stavební materiál, jakým jsou cihly, betonové desky, až po vrtací soupravy a nadměrné náklady. V tomto kontextu je množství rozličných materiálu opravdu bohaté.
V principu jde stále o staronové přepravování zadané komodity z bodu A do bodu B, avšak náročným až extrémním terénem, který prověří jak vaši schopnost trpělivosti, tak také systematické plánování doplňování paliva. Co omezuje váš dojez? Jednak je to velikost nádrže, a potom také aktuální spotřeba uváděná v litrech za minutu. Zní to sice velmi zvláštně, ale díky tomuto systému spotřeby zjistíte, že vaše vozidla mají astronomickou spotřebu. Neočekávejte, dojezd stovky kilometrů, ale spíše dvacet pět minut až hodinu času. Dobře zvolená taktika přepravy, tak může ušetřit čas i palivo. Doplňování „černého zlata“ je realizováno formou čerpacích stanic, či doplnění z cisternových vozů.
Pokud to doposud znělo jako příjemně odpočinková záležitost, potom tou největší výzvou jsou cesty a terén. Dopravit nadměrný náklad hustým bahnem, přes rozbouřenou řeku až po zasněžené oblasti, je dobrou zkouškou vašich nervů. Nemálo náročné jsou rozbořené peřeje, hluboké močály, kamenopády, nebo zledovatělé cesty

Základní hra bez rozšíření nabízí tři hlavní lokace, a těmi jsou Michigan, Aljaška a Tajmir. Od sebe navzájem se velmi liší, zatímco Michigan je kombinací silnic s kamením a bahnitými lesními cesty, tak Aljaška je rovnoměrně rozdělena na zpevněné silnice a zasněžené oblasti až zamrzlé vodní toky. Tajmir, který oproti předešlým lokacím se nachází v Rusku. Tomu také odpovídá terén, hluboké bahnité cesty prolínající se s močály.
Všechny tři lokace jsou rozděleny na čtyři menší mapy. Zpočátku je většina prostředí na mapách zakryta, lze jí odkrýt prozkoumáváním po cestách, nebo dosáhnutím vyhlídkové věže. Tyto vyhlídkové věže otevírají poměrnou část krajiny, avšak se nacházejí většinou na hůře dostupných lokacích. Způsob, jakým otevíráte jednotlivé kusy zakrytých míst evokují silnou inspiraci u Assassins Creed. 

Bez ohledu na zvolenou lokaci, všechny májí společný cíl a tím je ropa. Zatím co v Michiganu budujete ropný vrt, na Aljašce, v Rusku v obou případech hledáme naleziště ropy. Vyjma plnění úkolů pro korporace, jsou přítomny i pomoc místním osadám, případně jejich obyvatelům a výrobním závodům. Vedlejší mise jsou tvořeny vytahováním uvízlých vozů, doručením požadovaného nákladu, opravy poničených strojů až po odstranění překážek z cest a rekonstrukci poničeného potrubí. Právě opravování překážek odemyká snadnější způsob dopravy do objížďkami dostupných míst. Úspora času, pohonných hmot a lepší sjízdnost, třeba otevřením mostu přes divokou řeku, ve výsledku bude primárním cílem každé mapy. 

Pokud vás přestane bavit vozit jen materiál, můžete zkusit výzvy, jež jsou tvořeny formou závodů. Liší se svým zaměřením, jednou jde o snahu v co nejkratším čase doručit náklad, pokud možno s minimálním poškozením. Podruhé projetí kontrolních bodů z pohledu řidiče až dosažení těžko dostupných vrcholů bez časového omezení. Dosažené splnění je hodnoceno zlatou, stříbrnou či bronzovou medailí.
Za plnění úkolů a výzev dostáváte peníze a body zkušeností. Ve specifických misích lze získat také nový vůz. Ve hře máte systém postupu na vyšší úroveň, takže spolu s novým levelem se otevře i další vylepšení. Některé součástky umožňují lepší vybavení vozu, to ne jenom po stránce výkonu, ale i po vzhledu. V garáži se tak můžete v množnostech vlastněných peněz, vyřádit dosyta. Nejdůležitějším prvkem výměny jsou pneumatiky. Zde platí pravidlo vyšší úroveň, lepší kus. Třeba takovou Aljaškou jen obtížně projedete bez sněhových řetězů. Podobné je to i u bahna, kde bez pořádného vybavení jednoduše zapadnete. Poslední záchranou se pak stane naviják, jeho vylepšením se lze dostat ze situacích blízkých infarktu. Nejužitečnějším se v tomto smyslu stal autonomní naviják, který je funkční i pokud neběží motor, třeba přetočením náklaďáku na bok. Pokud dojde k převrhnutí přívěsu, potom dost často vypadne převážený materiál. Nejjednodušší se v takové situaci jeví nákladový jeřáb, umožňující zpětné naložení a upevnění nákladu.
Modifikací vozů a kamionů lze vytvořit od těžkého jeřábu, přes servisní vůz, cisternovou nádrž, bočnice až po rampu pro vozy, či uchycení pro specifické přívěsy. Možností připojení přívěsů, závisí od typu použitého vozidla. Nákup a prodej přívěsu provádíte ve vyznačeném čtverci. Zaparkované přívěsy lze nalézt i svévolně po mapě. Vybrané vozidla, umožňují i přepravu servisních součástek, náhradních kol, či kanystrů s palivem. 

Při hraní platí pravidlo, čím rychleji chcete daný úkol dokončit, tím pravděpodobnější je selhání. Za to ten neochvějný pocit blaženosti, když splníte náročnou misi, je k nezaplacení. Při přepravě dosti často zapadnete ať už v bahně, vodě, sněhu, nebo močálu, hlavní je zůstat rozvážným a pokusit se ze situace dostat pomocí správného uchycení navijáku. Pokud ani ten nepomůže, musíte odpojit přívěs, pokusit se vytáhnout pouze vozidlo, posléze i návěs. Nastane-li situace, že nejde vyprostit ani vozidlo, zůstávají pouhé dvě možnosti. Za prvé vezmete nový vůz, dojedete vytáhnout ten předešlý. Tou druhou možností je vrácení do garáže. Návrat lze realizovat pouze bez přívěsu. Osobně se mi to stalo několikrát, a to těsně před doručením zakázky, což dokáže opravdu vytočit. Systém navrácení do garáže hodnotím jako nešťastný, obzvláště v mapě, kde není přítomná garáž.
Pokud vás hra zaujala, ale nemáte svatou trpělivost, tak se tomuto hardcore offroad simulátoru vyhněte. Nejde o simulátor, jeho ovládání je spíše arkádové, i když hra umožňuje připojení volantu a pedálů. Pokud nemáte zkušenosti z předešlého dílu, důkladně si nastudujte co, který přívěs vyžaduje, ušetříte si čas a nervy. 

Musím konstatovat, že po vizuální stránce na PS5 jde o úžasně odvedenou práci, neboť detaily funkčních prvků vozů jsou fenomenální kopií skutečných vozidel. Prostředí map je až dech beroucí, plnící vysoký standard. Horší už je zpracování chování prostředí pod koly. V jednom případě jsem se zasekl, neboť jsem před sebou tlačil vrstvu bahna. K tomuto bych rád uvedl, že i po stránce fyziky jsou zde značné rozpory s realitou. Naleznete tu tak bahnitou cestu, skrze jíž projedeme bez sebemenšího problému. Při výjezdu z tohoto „bahna“ zapadnete, ve vrstvě, působící vizuálně jako méně hluboká oproti předešlé pasáži. Další nesrovnalostí jsou stromy. Pokud má strom více jak patnáct metrů, lze k němu připojit naviják a přitáhnout se, menší stromy naopak vytrhnete ze země. Pod stromy a okolo cest jsou popadané větvě, přesněji „super větve“ umožňující přitáhnutí i dvaceti tunového náklaďáku. Pak tu jsou větve přímo na stromě, pokud je vychýlíte o pár stupňů neumožní vám projet.

Pokud jde o naprogramování fyzického poškození, nemohu se zbavit pocitu, jak špatně je provedený. Náraz do skály vám ubere jednotky poškození, kdežto letmí dotyk svodidel bych přirovnal k najetí na protitankovou minu. Jsou to pouze dílčí věci, shazující výslední požitek z hraní.
Náročné je to i s kamerou, ta čas od času se nesmyslně vychýlí, abys se vrátila zpět. Problém je i pokud převážíte objemný náklad, kdy vaše kamera vidí skrze převážený materiál. Při pohledu z kabiny řidiče, tento problém nenastává.
Zvuková stránka je velmi průměrná. Možnosti nastavení zvuků minimální. Nejhorší je nemožnost vypnout zvuky skrze výstup v ovladači dualsense. Zvuk při píchnuté pneumatice je vyloženě otravný. 

Opravdová zábava začíná, pokud se plnit úkoly vydáte ve větším počtu. Hra umožňuje hrát současně až ve čtyřem hráčům. Jedinou vadou na této zábavě je, že pokud jste návštěvník, získáváte pouze zkušenosti a peníze, zatímco hostiteli se započítají i mise splněné návštěvníky. Ve více lidech se plní úkoly jednodušeji a rychleji. Během těchto kooperací se lze pohybovat pouze v lokaci, kde je i hostitel. Přesněji v Michiganu, Aljašce nebo Tajmiru. Pokud jde o možnosti vozů, lze využít vozidla, vlastněné v garáži dané lokace. Máte možnost řídit i vozy hostitele, avšak bez možnosti jejich vrácení zpět do garáže.
Základní hra při splnění všech misí a úkolů, může přesáhnout i více než dvě stě hodin. Hra nabízí i dalších 8 rozšíření. Ty můžete koupit jednotlivě, či zainvestovat do tzv. „Year passů“. Za zajímavost stojí zmínka, že hra obsahuje i české Tatry. V rozšíření dokonce obnovujete i provoz továrny, na tyto skvosty, bohužel ta se nenachází v Česku, ale v Rusku. 

SnowRunner je náročnou terénní simulací mající sice chyby, ty však vyvažuje svojí zábavností. Oproti předešlému titulu, jde o zdařilý posun. Jelikož hra nemá konkurenci, stává se průkopníkem, jestli se stane ikonou svého žánru, ukáže až čas.

Málokterá hra od nezávislých vývojářů si dokázala udělat svojí vizuální jedinečností takové renomé, jako právě Cuphead. Svým vizuálním zpracováním nápaditě odkazuje na animovaná díla z třicátých let ve stylu Walta Disneyho. Svou náročnou obtížností pak odkazuje na tituly, které měly za úkol maximálně prověřit schopnosti hráčů, například jako tomu bylo u hry Tempest či Metroid.

Příběh začíná seznámením mezi titulním Cupheadem a jeho bratrem Mugmanem, kteří jsou pro každou špatnost a díky tomu se dostanou do křížku se samotným ďáblem. Vsadí své duše při hraní kostek a prohrají. Prosí ďábla, aby jim umožnil odčinit tento hřích a propustil jejich duše, a proto jim ďábel dává možnost se vykoupit. Podmínkou je  získat duše ostatních dlužníků obývající ostrov Inkwell, kteří zatím své dluhy nesplatily.

Příběh Cupheada je poměrně přímočarý, ale odvádí dobrou práci, neboť jednotlivé charaktery postav odkazují na lidské hříchy, v tomto ohledu dostanete, co je signifikantní pro hru – strastiplné bitvy s bossy a získávání mincí. 
Ve třech herních světech proto narážíme na souboje proti bossům, oddělené do několika fází, jejichž úkolem je pocuchat nervy a dovést k nepříčetnost .Čeká vás lítý boj, protože zadarmo vám kontrakt žádný z bossů nedá jen tak. V tomto ohledu je Cuphead opravdovou výzvou, jehož primárním úkolem je prověřit, jak vaší svalovou paměť, reakční odezvu, tak do jisté míry i schopnost předvídání útoků. Útoky jsou často kombinované v několika možných sérií, kdy vám jistý čas zabere jejich naučení, někdy i v řádech hodin.

Převážné množství soubojů s bossy je čistě hráč proti protivníkovy, avšak postupem skrze ostrov narážíme na souboje doplněné o podpůrné protivníky s jednoduchým úkolem – co nejvíce vám znepříjemnit poražení bosse. Pro konečné vítězství v mnoha bitvách je podmíněno zapamatováním si všech těchto fázi s výběrem vhodného setu schopností, jak způsobit co největší poškození a přitom se vyhnout zásahu.

Cuphead a Mugman jsou ovšem křehké šálky a proto jsou od začátku vybaveni pouze třemi životy. Ztráta životů znamená smrt, tudíž se připravte,že budete hodně umírat. Investujte do vylepšení, protože Cuphead je koncipován primárně na využití snadno ovladatelných herních mechanismů,pro jejichž dokonalé zvládnutí je stoprocentně nezbytné, aby hráč strávil čas jejich osvojením, posléze zdokonalením.

Jistě se najde množství hráčů, které by odrazovala náročnost, a v tomto ohledu lze místo obtížnosti „Regular“(Normální), vydat se cestou režimu „Simple“(Jednoduchá). Nečekejte však, že v režimu jednoduché půjde o snadné poražení protivníků, neboť jde stále o 2D side-scrolling střílečku v duchu her typu Contra či Metal Slug.  Kromě singleplayeru lze využít i lokální kooperaci, ta ovšem značně zvýší život bosse, zatímco vy se na společné obrazovce často ztrácíte mezi Cupheadem a Mugmanem. Toto je umocněno opravdu malým prostorem pro uhýbání, když celou jednu třetinu obrazovky zabírá postava bosse a vy si dost často pomýlíte zda-li ovládáte postavu Cupheada či Mugmana.

Samotné hraní pak využívá běhání, skákání, střílení a úhybů (tzv. Dash). Pohyb jednotlivých hlavních postav velmi pohotově reaguje na změnu směru, či přikrčení ve snaze vyhnout se. Skákání je jedním z pilířů k přežití v samotné hře a ne jedenkrát vám zachrání život. Během skoku lze opakovaným stlačením skoku dosáhnout odražení (parry). Správné provedení odražení lze provést od jakékoliv růžového nepřítele nebo projektilu. Naučit se správně odrazit vám vždy usnadní život a v některých případech je pro pokrok zcela zásadní.

Na mapě budeme narážet na vedlejší úkoly typu Run and gun. Plnění těchto výzev obsahuje zlaté mince, jejichž sběrem můžeme nakoupit předměty k vylepšení, jenž zahrnuje přizpůsobení vašeho arzenálu jak z hlediska zbraní, tak předmětů, které upravují vaši sadu pohybů. Současně lze postavu vybavit dvěma různými typy zbraní a jedním předmětem. Jejich vhodné využití budete muset vyzkoušet sami v soubojích s bossy. Žádná z těchto zbraní nedodává nadlidskou sílu, či šlehá plameny pekelnými, jde pouze o specifické vlastnosti vhodné do rozličných situací.  Arzenál je tvořen zbraněmi, které při správné aplikaci, zajišťují značnou výhodu.
Příkladem je potřeba přeskakování mezi plošiny, kde je nemožné mířit, a proto lze využít vylepšení zvané „chaser“ (pronásledovatel), nabízející samo naváděných střel.

Narazíte na okruh lidí, kteří se hraní tohoto titulu vyhýbají jako čert kříži. Existuje jen pár her, u kterých je laťka obtížnosti takto vysoko. V tomto případě se obalte značnou trpělivostí, neboť budou situace, emitující silnou frustrací, kdy vás přepadne chuť smazat Cupheada a už se k němu nikdy více nevracet, a to by bylo škoda. Musím však pochválit, jak férová je hra. Každá chyba je zapříčiněním samotného hráče. Cupheadova výzva je koncepčně většinou spravedlivá, nicméně narazíte na několik bossů, o kterých si myslím, že jejich tvorba byla ovlivněna osobou na hraně totálního zešílení. Častokrát mě zachránilo jednoduše štěstí.

Ohromující ručně kreslené prostředí jehož vzorem se stal věk kreslených filmů 30. let. Silná inspirace W. Disneyem se promítá ve zpracování jednotlivých charakterů při souboji, kde zůstává staticky pouze pozadí, vše ostatní srší paletou barev.
Melodie pro jednotlivé souboje jsou doprovázeny spektakulárním vystoupením orchestrálního typu, fungující nejen jako dokreslující, či podprahový doprovod během boje, ale měnící svou intenzitu v závislosti na dané fázi. Samotné ozvučení při boji perfektně dokresluje celkový dojem z jednotlivých soubojů a v některých případech může sloužit jako vaše výhoda při uhýbání mezi sérií útoků, či rozdílem mezi poražením bosse a smrtí.


Cuphead cílí na úzkou a specifickou skupinu lidí, hledající náročné výzvy, při jejíž plnění se orosí nejedno čelo. Výsledné splnění všech úkolů vám nezajistí věčný život, minimálně však mezi získáte uznání z řad hardcore hráčů.