Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Mass Effect 3

  • PC 100
Hodnocená verze - Legendary Edition 

Roky jsem nezažila u hry pocit, že si jí tak moc užívám, že jí vlastně nechci dohrát. Už jsem skoro zapomněla na tu prázdnotu, která se po dohrání může dostavit. Na posedávání a zírání do prázdna jako Pablo Escobar bohužel nemám tolik času, ale kdybych ho měla, tak bych přesně tohle po dohrání Mass Effectu 3 dělala. Při prvním dohrání, kdy hra vyšla, jsem z toho tolik odvařená nebyla, jelikož konec byl mírně řečeno odfláknutý a nechával za celou trilogií nahořklou pachuť. V Legendary edition je konec notně vylepšený a konečně je to důstojná tečka za epickým Shepardovým dobrodružstvím. Druhým důvodem je má schopnost asi lépe docenit kvality hry, zejména vynikající úroveň scénáře a veškerých textů, budování atmosféry a tempa hry. 

Vyústění příběhu alá „Já jsem vám to říkal“ skvěle reflektuje náš reálný svět, kde by se tohle v politické sféře při mimozemské invazi do puntíku opakovalo, a navíc by ještě vzniklo hnutí za práva Reaperů. Nejen hlavní příběhová linka, ale i ty vedlejší jsou úžasně napsané a zakomponované do hry, že mi ani jako vedlejší nepřipadají. Shánění pomoci, kde se dá, v rámci settingu dává naprostý smysl. 

Skvěle napsaní společníci bývali biowaří devízou, která bohužel s ME3 skončila (s přivřenejma očima je Cole v Inquistion výjimka potvrzující pravidlo). Jeden je lepší než druhý, jedna hláška je lepší než druhá a největším dilematem je výběr, koho vzít na misi a s kým je kecat na Normandii. Potkávání bývalých společníků krásně hraje na nostalgickou strunu a i slzičky můžou klidně ukápnout při naplňování jejich osudů. 

DLC, která jsou součástí edice, jsou povedená a ráda jsem si je konečně zahrála. Pominu-li otázku, jestli měly nebo neměly být už součástí základní hry, tak na nich nemůžu najít v podstatě žádné zápory. Nový parťák je super týpek, Omega fajn akční vyblbnutí, Leviathan nevyužívá svůj maximální potenciál, ale i tak se mi pátrání líbilo a konečně Citadel…od začátku do konce fan service na 200%, ale naprosto super. 

Akční pasáže a střílení jsou o něco lepší než v předchozích dílech. Jak samotný gunplay/schopnosti, tak i dávkování nepřátel (Snad kromě nekonečného finálního koridoru, ale tím trpí většina her.). Hraní za Vanguarda bylo neskutečně zábavné a skill Biotic charge, který dává instakill, mi hodně zpříjemnil postup celou hrou. 

V podstatě jediná věc, kterou můžu hře vytknout, jsou vesmírné honičky s Reapery. Celá mechanika přivolávání a honění se po galaxii je otravná. 

Po druhém dohrání jsem zvedla hodnocení na 100% a těším se, až si zase někdy trilogii sjedu znovu. U Andromedy to nutkání vůbec nepociťuji. Zřejmě indoktrinace….

Pro: epické ukončení trilogie, příběh, atmosféra, vedlejší questy, společníci, DLC Citadel

Proti: vesmírné honičky s Reapery

+31

Horké léto, aneb Majer v akci

  • PC 80
Když už jsem tu párkrát zabrousil do historie, tak jsem si nemohl odpustit populárního Majera v podání Zdeňka Izera v Horkém Létu, to bylo něco skvělého.

Musím říct, že oprášit si to po těch pár letech mi dalo v některých fázích i docela zabrat. Někdy jsem nepochopil, že se dají zkombinovat předměty, které mi nedávali smysl. To je taková ta typická situace, když nevím, jak dále. Tak prostě kombinuji všechny předměty se všema, pokud se náhodou někde něco nespojí.

Je jasné, že hra je zábavná právě kvůli skvělým dabovaným hláškám Zdeňka Izera, které mě prostě vždycky pobavily a teď po letech se to opakuje. Nakonec po asi třech hodinách úspěšně dohráno!

Hru hodnotím určitě velmi kladně a nyní jdu oprášit dvojku. Dojmy třeba ještě dnes stihnu! :)

80%
+20

Final Fight: Streetwise

  • PS2 75
Final Fight se transformoval do 3D a překvapivě docela úspěšně. Základ hry zůstal v podstatě stejný. Hlavní hrdina, Codyho bratr Kyle, se pohybuje po ulicích Metro City a bojuje s nepřáteli. Jednotlivé úrovně jsou nahrazeny čtyřmi postupně se zpřístupňujícími čtvrtěmi, ale vždy jde jen o pár ulic, obchodů, barů a podobně. Rozsah není velký, ale plně dostačuje a alespoň se není problém orientovat. Rozšířené jsou i herní možnosti. Základní příběh o záchraně je stále lineární ve stylu boj, příběhová scéna a další boj, ale vše je zpestřeno vedlejšími aktivitami.

Vedlejší aktivity zahrnují krátké úkoly typu přinést ukradenou peněženku nebo někoho zachránit, ale také minihry. Jde většinou o tradiční věci jako šipky nebo střelnice, ale také pro sérii typickou demolici auta. Bojové dovednosti lze procvičit v několika nepovinných soubojích, ovšem dá se tím slušně vydělat. A peníze se hodí. Lze si zaplatit výcvik pro získání nových komb, pořídit zbraně nebo se vyléčit. Případně si dokoupit nové skladby do přehrávače a tím si rozšířit soundtrack - obsahující dost licencované hudby. Díky novým pohybům a zbraním je soubojový systém stále zajímavý, přesto je v něm cítit základ z klasického Final Fight. Snažil jsem se dohrát vše, ale jednu vedlejší misi a jeden souboj jsem někde bohužel vynechal.

Navzdory přesunu do 3D a množství nových prvků si hra stále zachovala beat 'em up původ a nemám problém jí brát za čtvrtý díl. Potěší i očekávaný výskyt známých postav. Hrál jsem PlayStation 2 verzi a technické zpracování je celkem slušné. Grafika neurazí, pohyby jsou plynulé a ovládání bez problémů. Během hraní se odemkne bonus v podobě hratelného prvního dílu (bohužel v menu a ne na všudypřítomných automatech) a nějaké nové možnosti do arkádového režimu. Tam jde ale pouze o sérii soubojů a jen jsem ho chvíli zkoušel.

Zatím jsem byl jen pozitivní. Bohužel poslední tak pětina hry dojem dost kazí. Svět se uzavře do lineárního koridoru, což by se dalo pochopit, ale jeho obsah je horší. Nejprve je na řadě otravná eskortní část, navíc docela obtížná. Poté následuje několik bojů s bossy proložených jen cutscénami a bohužel nejde o nic zajímavého. Souboje jsou dlouhé, nezajímavé a tak rychle nudné. Závěr příběhu ale není špatný. Celkově, především díky obecně špatnému hodnocení, je pro mě Streetwise příjemným překvapením. Většina hry je zábavná, ctí sérii a zároveň přináší mnoho svého. Škoda slabšího konce, přesto bych hraní spíše doporučil.
+13

Final Fight

  • PC 65
Na hry ze série Capcom Beat 'Em Up Bundle jsem se těšil, protože jsem si žánr arkádových mlátiček v poslední době celkem oblíbil. Až je mi líto, že mě v dřívějších dobách snad s čestnou výjimkou jménem Golden Axe míjel.

Příběh je takové typické klišé jak z devadesátkových hollywoodských akčních filmů, které jsem rád sledovával v době dospívání. Tedy nic nad čím je potřeba nějak přemýšlet, takže se stačí soustředit čistě jen na akci. Postupně jsem si vyzkoušel hru za všechny tři postavy, ale nakonec jsem si nejvíce oblíbil taťku starostu, bývalého wrestlera, se kterým jsem se nakonec promlátil celou hrou. No, promlátil není úplně výstižné slovo, protože jsem po své cestě dostával neskutečně co proto a někdy kolem 10. smrti jsem ty continues už přestal počítat. 

Ovládání postav je celkem jednoduché a jednotlivé postavy umí jen několik pohybů, které je potřeba vhodně a opakovaně aplikovat. Dost mi však chyběly nějaké obranné pohyby nebo úskoky, takže se mi často stávalo, že jsem se dostal do nějakého comba nepřítele, ze kterého jsem se už nedokázal dostat a můj plný ukazatel života se během chvilky obvykle zcela vyprázdnil. Dokud byli nepřátelé jen na jedné straně, tak se to ještě dalo celkem ukočírovat, ale dost často po mně šli z obou stran a to jsem dřív nebo později schytával nepříjemné rány. Jsou zde i zbraně, které souboje trochu ulehčují, ale jejich použití mělo u mě spíš kratšího trvání, protože jsem o ně často rychle zase přišel.

Na konci každé úrovně pak dojde na souboj s bossem, který je obvykle jen odolnější a silnější variantou běžných nepřátel. Nepřátel obecně je ve hře jen několik druhů a v průběhu hraní se neustále opakují, což po čase nudí.

Graficky hra vypadá dobře, zde nemám moc co vytknout. Zaujala mě blikající šipka s nápisem go, která mi i se svým specifickým zvukem připomínala tu z Golden Axe.

Celkově mám ze hry rozporuplné pocity. Na jednu stranu je to fajn mlátička, na stranu druhou je ovládání až moc těžkopádné a toho umírání bylo zbytečně moc. Něco mi říká, že kdybych tu hru hrál na skutečném automatu, tak tam projedu půlku výplaty.
+10

Shadow of the Tomb Raider

  • PC 80
Je to neuvěřitelných 8,5 roku, co jsem dohrál předchozí díl a byl z něj tehdy poněkud rozladěný. Nebyla to vůbec špatná hra, ale jestli mě na Rise of the Tomb Raider něco nechytlo, tak to byl nepříliš zajímavý setting. Druhá věc, která mi na hře vadila, bylo to, že když už tu konečně máme fakt atraktivní západní hrdinku, tak s ní musím prakticky po celou dobu běhat zabalený v bundě. Yo, prostě simple man...

A proto začnu hned zhurta a začnu tou největší výtkou, kterou ke trojce mám. Aniž bych nějak více spoileroval: Shadow of the Tomb Raider se odehrává v pro sérii naprosto klasickém tropickém prostředí a tvůrci v Definitive edici poněkud štědře hráče zahrnou množstvím více či méně zajímavých outfitů, což je super. Blbý ale je, že z příběhových důvodů jsou tyhle normální outfity po většinu hry locknuté a tvůrci mě ZASE nutí v oblasti Paititi, tvořící ústřední hub celé hry, nosit příšerné kostýmy - tentokrát jak z Horizon Zero Dawn. Srsly... proč proboha? Já chci své upnuté černé tílko ffs!

Uff, jed je venku a teď už můžu pokračovat více konstruktivně. Možná je to tím, že jsem si dal mezi hrami dlouhou pauzou, možná je to fakt krásnou grafikou, ale hraní Shadow of the Tomb Raider jsem si jinak fakt užil a únavu materiálem nepociťoval. Je pravda, že hra po příchodu do Paititi ztrácí docela výrazně tempo a příběh začne stagnovat a do konce hry se už pořádně nerozjede, ale jestli mě v SotTR něco bavilo, tak to byl exploring a hádanky. Všechny ty kobky a collectibly k prozkoumání mi zabraly slušnou řádku hodin a prakticky až do konce mě neomrzely. Možná i tím, že ústřední huby skutečně žijí a jsou zaplněné NPCčky, což je oproti liduprázdným předchozím dílům posun.

Ale není to až takový posun, abych hru nesrovnával s posledním Uncharted, protože tady Lara ve všech ohledech dost výrazně zaostává. Od trhavých, krkolomných a často glitchujících climbing animací, přes samotný mírně Ubi-like design až po fakt, že i přes všechnu tu zábavu z prozkoumávání kobek, odhalování dávno zapomenutých tajemství a sbírání všeho možného jsem z toho necítil to dobrodružství. Ten pocit z putování, díky kterému je Uncharted 4 tak jedinečný. Ale to je holt daň za to, že zatímco Uncharted je vesměs lineární dobrodružství s důrazem na příběh, survival trilogie Tomb Raider je tak trochu semi-open world metroidvania, kde jednotlivé lokace jsou spíše takové nelogické hřiště na hraní, než-li uvěřitelný svět. A navíc se ta jedna jediná lokace časem okouká. To je důvod, proč doufám, že jestli někdy nějaký další reboot téhle série vznikne, zvolí tvůrci právě spíše více lineární story-driven přístup. Jestli tomuto dílu něco fakt chybí, tak i navzdory mnoha vizuálně pohledným lokacím a hezkým kobkám především jakékoli silnější wow momenty, které by propojovaly měnící se vizuálno a příběh. Tedy, jsou tam, ale tvůrci je vystřílí hnedka v první třetině hry.

Potěšilo mě, že navzdory poměrně robustnímu crafting systému mě hra nenutila zbytečně grindit. Resp. pokud hrajete stylem jako já, že luxujete lokace od všeho, co není přibité, budete i na vyšší obtížnost trpět spíše neustálým přebytkem. Nečekané pro mě bylo velice střídmé množství akčních sekvencí (DLC to celkem vynahrazují), což jsem ale nakonec spíše uvítal, protože akce tu stejně není nic moc. Další věc, která mě vadila úplně stejně, jako v předchozích dílech, byla pevně stanovená místa, kde se sama skriptem aktivuje baterka. Hra mi ale často přišla dost tmavá a docela bych ocenil, kdyby tuhle volbu příště nechali tvůrci hry na mně. Podobných technických hovadin je ve hře poněkud dost. Za zmínku rozhodně stojí podivné design decision, kde hra v nastavení nabízí autentický režim, kdy jednotlivá NPC hovoří vždy svým rodným jazykem. Což zní jako super věc, takže jsem ji s nadšením zapl. Problém je, že autenticky hovoří opravdu jen ta NPC, kdežto Lara na ně žvatlá celou dobu anglicky. Dialogy tedy potom probíhají tak, že si tam každej mele svou řečí, což pochopitelně nedává žádný smysl.

Často mám tendenci ve svých komentářích akcentovat negativa, což může působit dojmem, že mě dané tituly nebavily nebo že je hejtím, ale tomu tak rozhodně není. I navzdory výše uvedeným výtkám je Shadow of the Tomb Raider velmi zábavná akční adventura s tunou obsahu. Velice solidní osmičková hra, u které je jenom škoda, že nedosahuje na ty nejvyšší příčky.

Pro: hratelnost, špičkový sound design, hodně kobek, vizuál, herní doba, chvályhodný DLC obsah, nevyužitá postava Lary

Proti: neuvěřitelně otravné omezení outfitů, od druhé třetiny příběhu absence nějakých větších wow momentů a postupný pád do určité rutiny

+20

Alan Wake: The Writer

  • PS5 70
Druhé rozšíření se hned zpočátku jevilo o něco o lépe než The Signal. Přišlo mi, že ubylo na četnosti soubojů a naopak přibylo na možnosti, jak více interagovat s prostředím pomocí světla baterky. Krom výbuchů jsem tak mohla nepřátele ničit padajícím kusem skály nebo nechat pod nimi zmizet kousek mostu. Což bylo fajn a trochu to oživilo už tak nezáživný soubojový systém.

Co jsem moc nečekala, tak byly pasáže jak vystřižené z nějaké plošinovky, už jen pohled z boku chyběl. Celou dobu jsem si u toho říkala, že Alan Wake rozhodně není postava, se kterou bych ty plošinky chtěla zdolávat a Alan nezklamal. Bylo komické rozbíhat Alana naprosto patetickým sprintem a očekávat ladný skok na další plošinku, když ve výsledku mi Alan zahučel do propasti, neboť jsem nepočítala s jeho váhou a těžkopádností, s jakou se pohybuje. Naštěstí ty plošinky byly spíše výjimečné, ale přišlo mi bizarní po Alanovi něco takového chtít.

Na konci jsem si říkala, že i přes absenci nějakého hlubšího příběhu tohle rozšíření není tak zlé, ale závěrečný souboj to nakonec zabil. Hra si totiž řekla, že když toho padoucha porazím jednou, tak ho oživí, budu ho muset porazit podruhé a pak raději ještě potřetí. Naprostá nuda a zbytečnost a já hru hned po titulních odinstalovala a běžela si na uklidnění koupit nejnovější Pokémony, ať se z té temnoty na chvíli dostanu.
+17

Go Home Dinosaurs!

  • PC 80
Herní výzva č. 8 - Cesta do pravěku 

To je ale blbost :D Veverky mají velký hlad a chtějí si prostě grilovat barbecue a chillovat. Ale to se nelíbí místním dinosaurům, kteří mají taky velký hlad! Hra je typickým příkladem žánru tower defense a od svých známějších kolegů se ani příliš neliší. Jak je známo u tohoto žánru – zbraně, síla nepřátel a obtížnost značně stoupá. I v této hře, která je zaměřena spíše na dětské publikum. Poslední levely a jsou extrémně těžké. Ale paradoxně jsem měl největší problém s 3 levelem od konce než s těmi úplně posledními :)

Postupně si člověk osvojí ideální zbraně proti nebohým dinosaurům a také taktiku, která v 90% map funguje. Až v obtížných levelech je třeba zkoumat nové taktiky metodou pokus omyl. Po porážce prvního bose se veverky rozhodly, že pojedou do zimních krajin, kde očekávají klid. Nic nebude! Dinosauři je našli a opět je chtějí vyžrat. Dinosauři nafasují vkusné zimní oblečení a zkouší opět ulovit kousek toho bbq pro sebe. Naštěstí se veverky umí statně bránit.

Hra je opravdu zábavná a jak tady zaznělo, je to tip hry, kdy stačí jeden – dva levely denně a v pohodě to člověk za nějaký čas dohraje :) Na závěr musím ocenit druhy dinosaurů a zbraní a taky vtipné hlášky veverek. Také zvuky a hudba jsou fajné :)

Outro mě pobavilo.

Pro: Skvělý level design, druhy zbraní a dinosaurů. Zvyšující se obtížnost a vtipní bosové.

Proti: /

+8

Christmas Shopper Simulator

  • PC 30
Herní výzva č. 6 -  Ukradené Vánoce  

Co k tomu napsat? Tahle rychlokvaška je poměrně jednoduchou hrou, kterou zvládne do hodinky dohrát každý a zároveň splnit zajímavé achivimenty. Hra je zaměřená na chaos a ničení a podle toho jsou stavěny i achivimenty typu rozbij X oken, ukradni X nákupních tašek, prď nebo kopej do lidí.

Co se misí týče ty jsou nejzajímavější části této hry. Vždy je potřeba sehnat nějaké zboží, které je potřeba doručit Santovi. Mise se zadávají pomocí telefonu jako ve starých GTAčkách, což je pěkné :) Obtížnost se postupně zvyšuje. Nejdříve jednoduché mise, kdy je potřeba vzít zboží z regálu se stupňuje o skákací úkoly, kdy je potřeba vzít nějakou věc z vyšších míst. Bohužel hrdina neumí moc dobře skákat a ani se chytat, takže je potřeba reálně nad tím přemýšlet. Jak říkám, překonat fyzické nástrahy hloupě ovládajícího se hrdiny a hra je dohrána během chvíle.

Co se týče technického stavu – které jak mě znáte – moc nehodnotím, tady udělám výjimku. Grafika je asi i horší než zmíněné GTA, žádné stíny, téměř žádné zvuky, hodně bugů, nic moc hudba, nezáživný gameplay, málo efektů. Znám freeware hry, které jsou propracovanější :)

Jo! A lidé v obchoďáku na vás moc nereagují. Nevadí jim, když na ně prdíte, neutíkají, když děláte mega bordel. A reagují pouze na to, když do nich žduchnete. To se oni spíše omluví vám. No kravina.

Pro: Nápad na hru, ke konci zajímavé úkoly, destrukce prostředí, občas nutno přemýšlet. Freeware

Proti: Vlastně vše ostatní, od zvuků po celkové zpracování.

+5

Kingdom Come: Deliverance

  • PS5 80
S touto hrou som to nemal ľahké. Spočiatku som sa do nej nedokázal dostať a z imerzie ma vytrhávali aj bugy, ktorých je aj po patchoch stále dosť. Trvalo to dlho, asi tak dvanásť hodín, kedy som zvažoval, či to mám vôbec hrať ďalej. A potom sa to zlomilo a ja som Kingdom Come podľahol. Odrazu ma to začalo baviť, začal som si užívať ten krásny historický svet, jazdu na koni či questy. Jedným z dôvodov, prečo mi trvalo tak dlho sa do hry zažrať, bol zrejme aj fakt, že som už open worldmi prejedený ako Jindřich kotlíkového guláša (či čo to bolo) a skôr vyhľadávam menej masívne hry.

Pravdaže, stále som musel prižmúriť oči nad grafickými nedokonalosťami, ktoré ma vytrhávali z diania, ale celkovo mi hra prišla po grafickej stránke plus-mínus vydarená. Výborný je hlavne svet. Polia, lúky, mestá, lesy (tie boli obzvlášť nádherné), potoky... Krása (akurát je škoda, že stromy, ľudia či budovy sa pred vami až príliš okato generujú, až keď sa priblížite). Ani mi neprišlo, že by svet pôsobil mŕtvo (ako sa niektorí sťažovali). Iste, nejakí tí jazdci na koňoch by dojem vylepšili, ale celkovo som zo sveta mal dobrý pocit. Ľudia obchodujú, venujú sa práci či odpočinku.

Postavy po grafickej stránke tiež ujdú, škoda len nie príliš vydarenej mimiky pri dialógoch. Súbojový systém je rozhodne originálny. Osobne som rád, keď tvorcovia prichádzajú s novými nápadmi a toto bolo naozaj zaujímavé. Niežeby mi to úplne sadlo (hlavne boje proti viacerým protivníkom sú spočiatku veľmi hardcore), ale keď som si na to ako-tak zvykol, bavilo ma to. Cením si tiež odvahu tvorcov zamerať sa viac na realizmus. To sa týka nielen historickej presnosti, ale aj herných mechaník (takže Jindra musí pravidelne jesť, spať, umývať sa, prípadne sa učiť čítať, lebo ako prostý sedlák to nevie).

Jasné, mnohým to bude vadiť, ale ja to vítam ako fajn osvieženie. Z toho všetkého vyplýva, že Kingdom Come nie je úplne jednoduchá hra. Nie je síce ani nejako hrozivo ťažká, ale poteší, že hráčovi nedá úplne všetko zadarmo. Samotný príbeh ma spočiatku príliš nechytil, ale postupne som sa naň naladil. Asi aj vďaka fajn napísaným postavám ako Diviš, Hanuš, Ptáček či Racek Kobyla. Dokonca aj ten spočiatku nemastný-neslaný Jindra mi celkom prirástol k srdcu.

Questy mi na prvý pohľad prišli menej zaujímavé, ale potom som si uvedomil, že tvorcovia sa proste museli držať realistických scenárov. Questy tomu teda zodpovedajú a keď som na ne nazrel touto optikou, už to bolo lepšie. A viaceré z nich ma aj veľmi dobre pobavili (chlastačka s farárom Bohutom nasledovaná improvizovanou kázňou či čarodejnícky sabat). Ocenil som, že sú aj pomerne košaté a to, čo sa zdalo ako jednoduchá úloha sa rozvinulo zaujímavými a nečakanými smermi.

Ale je faktom, že chýb je aj dnes v hre stále relatívne dosť: pravidelne sa mi zobrazovalo, že som sa prihlásil do turnaja v Ratajích, pričom som nič také neurobil, útek z Talmberku som dohováral so Štěpánkou len kúsok od Diviša, ktorý mi odísť zakázal, AI miestami blbla a vojak, ktorý ma chcel pokutovať ma nevidel, hoci som stál tri kroky od neho, dvoch vojakov som našiel v tábore zlodejov, ako si pospevujú pesničku a zlodejov ignorujú... Skrátka by hre prospel nejaký čas na doladenie.

A bolo tu aj niekoľko vecí, ktoré mi nesadli: mapa je síce veľmi pekne spracovaná, ale občas neprehľadná, otravovali ma kríky, ktoré sa nedali prejsť/prekročiť, môjmu koňovi občas robilo problém vyskočiť z potoka, a tak ďalej a tak podobne. Ale v zásade som sa aj napriek tomuto všetkému dobre bavil, čo považujem za najdôležitejšie. A na žiadny game/quest breaking bug som, našťastie, nenarazil (s výnimkou jednej situácie, keď som sa zasekol v kríku a musel hru reštartovať), takže tie grafické a iné nedokonalosti dokážem hodiť za hlavu.

Hru som si teda užil a som rád, že titul s rýdzo českým námetom a reáliami sa dokázal presadiť aj na medzinárodnej scéne a získať si plno fanúšikov z rôznych kútov sveta. To vždy poteší. Ostáva len dúfať, že tvorcovia sa z chýb poučili a v dvojke dodajú ešte lepší zážitok.

Pro: atmosféra, svet, questy

Proti: bugy a nedoladenosť

+21

Alan Wake: The Signal

  • PS5 65
První příběhové rozšíření, odehrávající se bezprostředně po konci hry, bylo pro mě spíše více téhož, než že by se jednalo o přidání nějakých novinek v hratelnosti. Ono ani po té příběhové stránce jsem se toho moc nedozvěděla a jak tu už někdo poznamenal v komentáři, na konci jsem si přišla jako na začátku.

Abych DLC úplně nekřivdila, tak menších změn jsem se přece jen dočkala. Alan mohl osvětlit nějaký nápis umístěný v prostředí a buď dostal nějaké vybavení, nebo se něco stalo (nejčastěji něco bouchlo, což bylo fajn, když se mi to podařilo načasovat s pohybem nepřátel). Co mě vůbec nepotěšilo, tak bylo zaměření na souboje, kdy skoro úplně vymizely ty klidné chvíle oddechu, a proto dávám rozšíření nižší hodnocení než základní hře. Měla jsem pocit, že nedělám nic jiného, než jen bojuji, takže jsem byla ráda, že jsem The Signal brzy dohrála.
+16

FlatOut 2

  • PC 50
Závodní hry nikdy nebyly mým oblíbeným videoherním žánrem. Ježdění, soupeření, kupování a vylepšování aut mi vždycky připadalo nudné. Dodnes nechápu, jak tento žánr her může stále někoho bavit. Repetitivní blbosti, ve kterých hráč dělá neustále jedno a to samé. Po dohrání prvního FlatOut jsem se automaticky vrhl na druhý díl, který má být podle zdejších recenzí nejlepším dílem z celé série.

Pro druhý díl slavné závodní série bych použil heslo: „Jezdím a tupě hledím“. Během prvních několika závodů jsem pocítil nepopsatelnou radost, když jsem své protivníky předjel a umístil se na prvním místě. Radost se ale začala proměňovat ve frustraci když jsem zjistil, jak jsou i ostatní závody repetitivní. Ano, párkrát jsem sice skončil na čtvrtém a pátém místě, ale zával vzteku či smutku to ve mně nevyvolalo. Proč s umělou inteligencí soupeřit o prvenství, když na tom stejně nezáleží?

Někdy jsem měl pocit, že místo pokračování prvního FlatOutu hraji ubohý klon série Need for Speed. Mapy se opakují a po několika závodech jsem se je naučil nazpaměť; poznal jsem tak, kde a kdy mám zpomalit či naopak zrychlit. Projíždění známých lokací mě po nějaké chvíli začalo unavovat. Zatáčky jsem vybíral bez problémů a předjíždění ostatních závodníků mi nedělalo problém.

Největším zklamáním je pro mě náročnost hry. První díl byl v mnoha ohledech těžší a závody spolu s protivníky mi dávaly zabrat. Ve druhém díle pro mě závody a protivníci nepředstavují výzvu. Hloupé AI je schopné vyřadit ostatní závodníky z trasy a dovolit mi dosáhnout cíle jako první.  První FlatOut dbal také na to, jak k ovládání přistupujete. Když jste byli opatrní a jezdili moc pomalu, umístili jste se na posledním místě. Když jste naopak jezdili moc rychle a nedávali pozor, rozsekali jste se i o nejmenší překážku, která se ve hře nacházela. Chyběly mi momenty, když jsem špatně zatočil, dostal smyk, auto se zvedlo do vzduchu a já se následně rozsekal. Ve druhém díle to naperu plnou rychlostí do traktoru a výsledek je jen menší škrábnutí a zpomalení. Druhý díl mě nepotrestá za to, když si trať budu zkracovat přes louky a lesy. Když vyjedu z trati, nic se nestane. Normálně mohu pokračovat v jízdě.

Soundtrack je oproti prvnímu dílu zlepšením. Sice mě z písniček nebolela hlava, ale i tak jsem poslouchal něco, co jsem po pár minutách musel vypnout. Některé z nich se dost často opakovaly. Např. 7 Minutes in Heaven od skupiny Fall Out Boy mě doprovázela snad při každém závodě.

FlatOut 2 je u mnoha hráčů videoherním klenotem, na který nedají dopustit. Pro mne tento "klenot" nepřináší do světa her nic nového. Druhý díl této slavné závodní série je nudným a opakujícím se stereotypem, který po první hodině omrzí.

Pro: derby, ostatní minihry, stravitelný soundtrack, prvních několik závodů

Proti: nudné a repetitivní závody, hra nepředstavuje výzvu, fyzika, opakující se mapy

+6 +9 −3

Disney Mirrorverse

  • iOS 75
No... bolo to fajn, kým to trvalo. Dosť ma zamrzela správa od Kabam, že 16. decembra 2024 sa s Mirrorverse navždy rozlúčime a servery budú vypnuté. Nie ani tak preto, že som do hry aj niečo zainvestoval, no najmä z toho dôvodu, že hra mala podľa mňa úžasný potenciál k tomu byť vynikajúcou. Neviem čo by ale bolo treba zmeniť, nakoľko ja som bol s výsledkom spokojný.

Zrkadlový svet Disney, kde v paralelnom vesmíre bojujú proti roztriešteným je zaujímavý, postavy boli nádherne nadizajnované (väčšinou) a páčilo sa mi, že každý disponoval svojimi vlastnými schopnosťami, ktoré boli často aj veľmi užitočné. Človeku možno chvíľu trvá, kým sa plnohodnotne dostane do hry, no v momente ako sa mu podarí zosilniť svojich hrdinov a nájsť tú správnu trojicu, hra bola veľmi zábavnou.

Vadilo mi dokopy iba pár vecí. V prvom rade som nechápal, prečo mi Mirrorverse behom chvíľky dokázal totálne rozpáliť telefón, zožrať celú batériu a navyše ešte k tomu následne začať lagovať. Ak som hral dlhšie ako 15 minút, bolo to absolútnou pravidelnosťou, že sa všetko spomalilo alebo sa dokonca zastavil celý obraz a musel som počkať, kým to odmrzne. Z času na čas som sa dočkal aj nejakého toho crashu.

Navyše ale ako plynul čas, tak Kabam začali robiť celkom nepríjemné rozhodnutia. Počas prvého roku v hre sme mali každý mesiac dve nové postavy. Následne sa ale rozhodli, že mnohí hráči nové postavy až toľko nepoužívajú, preto bude lepšie ak sa budú venovať tým čo už vytvorili a skúsia ich hráčom viac priniesť. Na papieri pekný nápad, ktorý však nedopadol úplne ideálne. Pretože zrazu sme sa ako komunita nemali už tak veľmi na čo tešiť. V hlave sme mali veľké množstvo nápadov na nových hrdinov, no neustále prevládal pocit, že sme ostali v tomto ohľade nakoniec trochu odignorovaní.

Treba aj priznať, že pokiaľ sú hráči príliš spokojní, je potrebné urobiť nejaké obmedzenia. V čase, keď do hry pribudli Elizabeth Swan a kráľ Triton totiž Kabam otvorili v eventovom queste aj dva špeciálne bonusové levely, ktorých úspešným zvládnutím ste mohli zosilniť vášho nového hrdinu. Podľa úrovne ste mohli získať tak hrdinu v rozpätí od 3 až do 5 hviezd. Výsledok bol ale ten, že zrazu veľa hráčov malo nové postavy na astrálnej úrovni a Kabam asi nechceli, aby boli hráči spokojní až tak veľmi. Koniec koncov, free to play hry potrebujú, aby hráči platili za mikrotransakcie.

Napriek tomu všetkému si však myslím, že hra mala veľmi dobre spracovaný bojový systém, príbehová kampaň bola dobrá, odmeňovací systém bol veľmi solídne nastavený a nikdy som nemal pocit, že by som absolútne musel míňať peniaze na to, aby som sa počas hrania bavil. Bol som schopný (väčšinou) v pohode vyžiť zo všetkého, čo nám Kabam dával ako denné odmeny a takisto aj za úspešne prechádzanie veží, dungeonov alebo neskôr "rift raids". Práve v tomto si myslím, že Mirrorverse oproti mnohým iným hrám bol voči svojim hráčom férovejší, než mnohé iné mobilné hry.

Keď som v júni 2023 tvorcom gratuloval k úspešnému roku, myslel som si, že nás ešte niekoľko ďalších bude čakť. Žiaľ, všetko je úplne inak. Jediné v čo aspoň trochu dúfam je, že Disney by si zobrali tento herný koncept a pretransformovali to do nejakého animovaného seriálu a hodili na Disney+. Pretože tento paralelný vesmír má už len svojou existenciou ohromný potenciál mať svojich fanúšikov. Uvidíme, či teda ešte niekedy v nejakej forme zrkadlové univerzum Disney navštívime, alebo to skutočne bude v decembri posledná klapka.
+10

Golf With Your Friends

  • PC 85
Když už jsem po nějaké době přidal komentář, tak zde dám ještě jeden! Zrovna u této hry toho moc napsat nejde. Je to odreagovačka, u které se můžete zaseknout na desítky hodin.

Na tuto hru jsem narazil poprvé na youtube a říkal jsem si proč to nezkusit.
Mechanika ovládání mi dala chvilku zabrat. Moje oblíbená mapa byla ve strašidelném domě, ale byla taky nejnáročnější. U her je možné i nastavit gravitaci, či náhodné symboly míčků.

Asi to není úplně hra, z které spadnete ze židle, ale rozhodně je to příjemná záležitost, u které se nudit nebudete!
+6

Tom and Jerry in Fists of Fury

  • PC 80
Tom a Jerry jsou mí oblíbenci už od dětství a když jsem narazil na tuto hru před několika lety, tak jsem si řekl, že to prostě musím zkusit.

Můžete si zvolit ze sedmi různých postav Tom, Jerry, Spike, Tyke, Ducling, Nibbles, Butch v minimálně deseti různých lokacích a musíte porazit soupeře. A jak ho zneškodníte, to už je na vás, jestli ho umlátíte vařečkou nebo po něm budete házet popelnici či židle.

Graficky na tu dobu to vypadalo suprově a když jsem si to zahrál po letech, tak milovníky Toma a Jerryho tato bojovka určitě neurazí. A já jsem jeden z nich!
+8

Warriors of Fate

  • PC 75
  • Arcade 75
Warriors of Fate je čtvrtou a poslední hrou založenou na manze Tenchi wo Kurau. Po dvou strategiích jde opět o beat 'em up a pokračování Dynasty Wars. Jako jeden z pěti bojovníků se na koni i bez něj probojováváte skrz devět úrovní. Herně jde o naprostou klasiku. Hrdinové jsou rozdílně silní, rychlí, mají odlišný dosah a zbraně. Prostředí i protivníci jsou fajn, sem tam si pomůžete sebranou lepší zbraní. Největší zajímavostí je pak jedna úroveň, ve které postupujete zprava doleva.

Bonusové fáze jsou dvě, rozbíjení figurín bosse a vtipná soutěž v jedení. Warriors of Fate nabízí tři různé konce. To je v tomto žánru vždy fajn a zvyšuje to znovu-hratelnost. Zde je bohužel rozdílný pouze samotný závěr a o volbě konce se rozhodně ani ne minutu před závěrečnými titulky. Západní verze umožňuje dva konce, třetí je pouze v japonské verzi. Drobné rozdíly mezi verzemi jsou i v příběhových scénách. Celkově jde o řemeslně dobře zpracovanou hru, která ale nemá nic opravdu jedinečného. Zajímavá je tak hlavně pro fanoušky Tří říší, výskyt známých postav a zbraní potěší.
+10

Four Last Things

  • PC 75
Staré obrazy mám rád, dá se říct, že rok od roku víc a víc. Podobně poťouchlý humor mi taky není úplně cizí a hra, která se snaží vyhnout se mainstreamu, to je přeci taky dobrý vklad. Tohle nemohlo dopadnout špatně.

Příběh hry je trochu na hlavu postavený, ale o to víc zábavnější. Spáchat všech 7 smrtelných hříchů, no kdo by odolal? :) Navíc, když je to pro dobrou věc a “spásu” hlavního hrdiny.

Procházení obrazovek má několik rovin, nejdřív se člověk kochá všemi detaily, pak se snaží najít všechny aktivní body a proklikat všechny možnosti, no a nakonec pak udělat pár bláznivých věcí, aby splnil, nebo se přiblížil splnění některého z hříchů.

Co hře uškozuje je především její délka, nebo spíš nedélka. Dá se dohrát do hodiny a do hodiny a půl pak udělat všechny akce, co hra nabízí a mít 100% achievementů. Pokud by byla hra aspoň 2-hodinová, hned bych tasil minimálně 90% hodnocení. Takhle je ale někde na půl cesty mezi hříčkou a pamětihodnou hrou. Ale bavil jsem se každou minutu a další hry od tohoto autora snad zvednou laťku ještě výš ;)

Pro: mnoho historických obrazů jako scény ve hře, vtip, narážky na náboženství a církev

Proti: krátkost, některá řešení dají zabrat

+17

Shenmue

  • PC 70
Nemá smysl psát tu slohovku. Takže jen v bodech.

Plusy:
+ Ukecaná adventura s neskutečným množství dialogů, které reagují na to, co se děje. Byť je chvílema trochu repetitivní v Dobuitě nebo přístavu všechny obcházet a čekat, až mi desátý dotázaný řekně něco, co mě posune, ale tak to prostě chodí. Jak jsem vypozoroval, cest, jak se posunout dál, je většinou více, což je dobře.
+ Technická stránka věci. GTA 3 si to jednoznačně maže na chleba. Množství detailů všude možně, stíny, motion blur a vynikající rozpohybování postav. K tomu perfektní cutscény jak z Mafie. Má to ale i minusy (viz níže). AutoHDR fungovalo.
+ Hra má fajn atmosféru. Mění se počasí, denní doba i prostředí podle toho, jaké datum je.
+ Příběh... no jak už jsem psal u mnohých her, nehovořil bych ani tak o příběhu, jako spíš o ději. Být to televizní seriál, byla by to jedna epizoda.
+ Závěrečná bitka, kdy si člověk připadal jako ten největší badass. Škoda, že poražení enemáci nezůstávají na zemi. Ale nebylo by kam šlápnout. Jen nevím, kam zmizel kámoš v obleku, když jsem se sám musel vypořádat s tím obřím členem Judas Priest.

Neutrální:
o Bojový systém. K mému štěstí jde vyhrát button mashingem. Dva special pohyby jsem si zapamatoval a pokoušel se je dělat, ale víceméně se jen znásilňuje A a X a nějak to dopadne. Až úplně na konci jsem díky návodu zjistil, že během souboje jde stiskem sprintu z boje utéct a dobít tak život.
o Quicktime eventy... hodně nekompromisní. Pitomé je, že když to člověk pokazí, zpravidla musí shlédnout nepřeskočitelnou animaci. Což je opruz, takže ke konci jsem koukal do návodu, abych byl připraven správně mačkat.
o Překvapilo mě množství cizinců. Nevím, zda to nějak odráželo realitu Japonska pozdních 80's, ale pomalu každý druhý byl náplava.
o Ve snu a spořiči obrazovky se mi zjevuje holka v čepici... o který nic nevím :-D

Negativa:
- Technická stránka věci. PC port jede na 30 FPS. Ok, dejme tomu, trochu pomohla interpolace televizí. Problém byl, že se hra občas rozhodla sekat, byť frametimes i FPS byly podle Afterburneru v pořádku. Prostě něco ve hře. Zamrzí, kolik módů člověk musí (nebo by minimálně měl) nainstalovat. Minimálně lepší textury (proč v remasteru nejsou by default?), lepší kvalitu dabingu (opět - když je vytáhl z Xboxové verze modder, proč ne vývojář?!) a odstranění ořezu cutscén, které jinak jedou v 4:3. Ano, asi ve dvou místech v celé hře jsem po stranách viděl nějaký renonc. To je podstatně menší problém, než koukat na kostku s pruhy po stranách.
- Ovládání. Škoda, že při vývoji tohohle remasteru nezkusili implementovat klasické moderní ovládání s free lookem. Rozhlížení po obchodech a malých cedulkách byl někdy docela boj. Couvat Ryo neumí, raději se rovnou otoči. Dost svérázné bylo i ovládání motorky na konci. Po pár hodinách to člověk chytí do ruky, ale zpočátku je to otravné.
- Neustálé čekání. Nejde posunout dopředu čas, takže holt necháte Rya někde stát a jdete s pískem nebo pro pití. Protože hraní šipek a různé arkády si zkusíte jednou, a to je poprvé a naposledy, kdy to chcete zkoušet.
- Speciální chvaty. Hra neřekne, jak je udělat. Takže třeba ten poslední od Master Chena jsem dělal snad 10 minut. Nejdřív totiž internet poradil, že je to > a pak X+A. Tak se to píše všude. Akorát že ve skutečnosti je to > + X a pak A. Jak na to má člověk přijít netuším.
- Přístav. Celý přístav! Proč si kdokoliv myslel, že závody v ještěrkách a pak vození beden je zábava? Pětkrát za sebou? Když splníte kvótu, stejně nemůžete vystoupit a jít dělat něco jinýho. Tahle část kompletně narušila flow celý hry. Hry, která mě bavila, na kterou jsem se těšil a na kterou jsem se těšit přestal, když jsem měl za sebou první den v přístavu. A do hraní jsem se pak musel nutit. Po pátým dnu v přístavu zase hra naskočila do starých kolejí a znovu mě to bavilo. Nejhorší je, že celý přístav je skutečně X hodin herního času. X hodin, kdy mě to nebavilo a celý mě to točilo o to víc, že vzadu v přístavu jsou vrata s nápisem Mad Angels, kde jsem tak nějak tušil, že asi budou Mad Angels, ale nebylo mi umožněno se tam pokusit dostat dřív, než jsem pětkrát přeskládal celý přístav. Meh.
- Nepřeskočitelné cutscény, hlavně tedy při opakování při pokaženým fightu nebo QTE. Dialogy přitom Béčkem přeskakovat jdou.
- Toporný dabing a podle mě i dost zvláštní angličtina v titulcích. A nejdivnější je Ryo a jeho vztah k Nozomi, kdy to celou dobu vypadá, že je jen její teplej kámoš.

Takže za něco málo přes 21 hodin to mám za sebou. A mám za sebou vlastně jen takové intro :-D Jsem rád, že jsem si to vybral jako hru do výzvy a jen je teď přede mnou dilema, zda rovnou navázat dvojkou a trojkou nebo se vrhnout na něco jiného a riskovat, že se k tomu dostanu za dalších 10 let. Nicméně dohrání mi potvrdilo to, co jsem čekal. Hra rozhodně o pár let předběhla dobu, a to jak technickým zpracováním, tak celkovou komplexností. A bude jedna z těch, na které rozhodně nezapomenu. Bez přístavu bych hodnotil minimálně o 5, ale možná i o 10 % výš.

Pro: Technické zpracování (grafika, mocap), atmosféra, gameplay

Proti: Přístav!, kvalita PC portu, ovládání, nové chvaty, čekání

+13

An English Haunting

  • PC 90
Pár měsíců zpátky jsem zde sepisoval mé nadšení z The Blind Prophet, což je titul, který zde jones vychvaloval stejně, jako An English Hauting a jelikož jsem říkal, že mě Prophet možná naučí mít rád point and click adventury, tak byla sázka na jistotu pustit se do další hry, kterou mi jones doporučí. A vida, trefil se, a to dokonce ještě o něco lépe, neb dobrodružství Patricka Moorea je opravdu skvělou duchařinou plnou lehkého humoru a taky mého oblíbeného pixel-artu, což mi teď se začínajícím podzimem skvěle sedlo do nálady.

Netradičně bych asi začal grafickou stránkou, tedy již zmíněným pixel-artem. Už ze screenshotů si můžete všimnout, že José zvolil poměrně jednoduchý styl, který na první pohled není příliš detailní. Nenechte se ale odradit a dejte An English Haunting šanci, protože v momentě, kdy se dá hra do pohybu, tak vše působí opravdu nádherně a hlavně atmosféricky. Londýn počátku 20. století na vás z každé obrazovky přímo dýchá a nejde jen o statické kresby, neb všude se něco děje, po ulicích jezdí vozky, prochází chodci a podobně. Navíc jsou všechny scény skvěle nasvícené, ať už jste v interiérech, ve večerní krajině nebo v zamlžených docích. Celkový pocit navíc pozitivně podtrhuje i výborná dobová hudba.

V těchhle kulisách se pak odehrává příběh Patricka Moorea, který musí dokázat existenci duchů, což je koníček, kterému se intenzivně věnuje při práci profesora na univerzitě. Na jeho cestě mu pomáhá, případně překáží, řada různorodých postav, které i přes primitivní pixely dokážou přirůst k srdci. Za zmínku stojí třeba Arthur Conan Doyle, který zde má pěknou roli a dokonce si za něj i zahrajete. Celkový writing je značně odlehčený a přes lehce hororovou atmosféru dokáže častěji spíš pobavit než vyděsit, což ale není rozhodně špatně. Osobně mi humor velice sedl a nic nepůsobí nuceně, vše nějak vyplyne z konverzace a rozhodně jde asi o jeden z největších kladů hry.

Herně veteráni žánru nemohou očekávat nějakou velkou výzvu. Veškeré aktivní předměty vám tak nějak jdou pod ruku, pokud poctivě zkoumáte každou scénu, kombinace jsou logické a probíhající situace vás k nim přímo vybízí. Inventář navíc nikdy není příliš velký a obsahuje jen pár předmětů, které vzápětí použijete. Na složité hádanky pak můžete rovnou zapomenout, neb titul je velmi příběhový a je zde víc cutscén a rozhovorů, než reálného hraní. Pro někoho nejspíš mínus, no pro mě přesně to, co od žánru chci. K dokonalosti tu tak chybí snad jen dabing, což se dá ale dílu jednoho indie vývojáře odpustit.

Tak teď hurá na starší díla Postmodern Adventures a vyhlížet chystanou novinku.

Pro: Příběh, humor, atmosféra, grafika, hudba

+18

Lara Croft and the Guardian of Light

  • PC 70
Tak nám autoři kozaté Lary Croft alias Tomb Raiderky představili už desátý díl a jakožto milovník této archeologicky adventurské série jsem nemohl odolat a konečně zapsat zářez na pažbu, tentokrát v rámci nového vizuálu v podobě izometrického pohledu shora. Zpočátku jsme k tomu přistupoval s ohrnutým nosem, postupem času jsem tomu krapet přišel na chuť až jsem zžil s ovládáním, no nicméně klasika je za mě povedenější.

Co se týče příběhu, archeoložka se ocitne v Mexiku pátrající o legendě, která se před tisíci lety odehrála bitva mezi božskými strážci světla a temnoty. Poražený Xolotl byl uvězněn v zrcadle a právě jej se snaží Lara najít, naneštěstí tlupa žoldáků ji při zkoumání zrcadla přistihne a neopatrným zacházením osvobodí záporáka. Kamenná socha Toteka, strážce světla, jí optimisticky sdělí, že musí porazit Xolotla než vyjde Slunce a tak roba musí vyrazit za nápravou věcí. Nemusí na to být sama, v novém kooperačním módu lze přizvat válečníka Toteca.

Arzenál mimo klasické dvou pistole obsahuje i jiné palné zbraně, oštěp, hák na překonávání překážek a neomezeným množstvím trhavin, které se dají libovolně odpalovat a likvidovat různorodé nepřátele. V rámci každého levelu jsou k dispozici jak cesty hlavního příběhu tak hrobky k prozkoumání, některé s hádankami. Za mě ta arkádovka nebyla úplně marná, dávám silný průměr a další díl Temple of Osiris si ujít nenechám – 70 %
+6

Wild Gunman

  • NES 75
Další PC hra z mého dětství.Dobrá "střílečka"z prostředí Divokého západu.Pěkná grafika a animace.

Pro: Animace pěkná,střílení dobré

Proti: Stará a okoukaná hra

+3 +4 −1