Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

TGM: Tryskem k republice

JumasJumas
Dohráno
  • Browser 60
Masaryk je jednou z nejdůležitějších osobností československých dějin, možná tou vůbec nejdůležitější. Je tak skvělé, že se Česká televize vrhla při stém výročí vniku Československa na tvorbu hry, která tohoto státníka vyzdvihuje.

Sice nejde o žádný velký počin, ale jen jednoduchou arkádu, avšak i to stačí, aby byl Masaryk a jeho vytrvalá snaha připomenut mladší generaci. Pět kapitol o dvou úrovních uteče jako voda a z vysokoškolského profesora se stane první prezident nové republiky. Mezi kapitolami se objevují dabované komentáře, co že se to ten daný rok dělo.

Ovládání, i když zahrnuje pouze dvě kurzorové šipky, občas neposlouchá a hlavně při skocích, které následují rychle za sebou, jsem mnohokrát ne vlastní vinou přišel o jeden z životů. Jelikož však po ztrátě všech tří srdcí následuje pouze opakování dané úrovně, nejde o žádnou fatální chybu, kvůli níž by hra byla nehratelná. Jinak totiž vše šlape tak, jak má a já už se těším na další podobný projekt ČT, třeba na Mendela.

Pro: Masaryk, kůň Hector, dabované komentáře

Proti: krátké, neposedné ovládání

+9

Days Gone

borac555borac555
Dohráno
  • PS4 90
Z hlediska gameplaye a mechanik je to do velké míry titul, ve kterém se spojují věci, které jsou už ve spoustě jiných her. V téhle hře, i když nepůsobí často úplně originálně, tak hratelnost přesto skvěle funguje. Největší odlišnost od jiných podobných her je za mě to, že v postapokalyptickém světě jezdíte s motorkou, kterou musíte opravovat, doplňovat benzín, vylepšovat jí. Je to zajímavý prvek. Přesto, že je to jenom stroj působila na mě motorka ve hře podobným dojmem jako kůň v Red Dead Redemption 2. Zkratka jsem se cítil jakoby to byl můj parťák. Další věc, která odlišuje hru od ostatních je systém hord. Ve hře můžete narazit na obří stáda zombíků, které přemoct je opravdu adrenalinová výzva. Velmi mě bavilo ve hře časté stopovaní, které je z hlediska principu docela jednouché. Ve vyznačené oblasti najedete něco podezřelého, podržíte jedno tlačítko a vidíte představu toho, co se stalo a pak pokračujete do další oblasti podle směru, který vám udala dána představa. Na to, jak je hra dlouhá mě překvapilo jaký poměr má příběhových k vedlejším misím. Tak relativně silně příběhově založenou hru jsem nečekal. Což je vlastně dobře jelikož příběh a práce s postavami je velmi solidní. Vizuálně je hra moc pěkná i dneska. Co pro mě bylo na hře největším problémem byl technicky stav na základní PS4ce. Hra má hodně často propady FPS. Přesto, že je to už pár let od vydaní hodně jsem narážel na bugy. Naštěstí nebyly nějak problematické, že by mě omezovali v postupu. Občas to, ale docela kazilo pocit z prožitku, když se mi například v některých cutscenách zobrazovalo oblečení postav v rozlišení a detailech na úrovní nějaké PS2 hry. Celkově byla pro mě hra velmi silným zážitkem a i když může pro někoho možná působit na první pohled trošku nevýrazně, tak má své kvality a kouzlo.

Pro: Příběh, postavy, poměr příběhových/vedlejších misí, systém správy motorky, mechanika hord zombií, stopovaní, crafting, pocit ze střelby, grafika

Proti: FPS propady na původní PS4, časté bugy; na první pohled to působí, jako nějaká další tuctová zombie hra (přesto, že hra má své kvality)

+13

Only Up: Lizards Must Fall

ChromistrChromistr
Dohráno
  • PC 50
Poslední díl skákaček Only Up! v porovnání s přechozím dílem nepřináší nic nového kromě prostředí, kterým je středověk podmaněný ještěry. Jako v každé hře tohoto typu, máte za cíl překonat překážky a doskákat až na nejvyšší bod, kde v tomto případě svrhnete krále ještěrů do propasti a tak zvítězíte. Žádný hlubší příběh není.

Pro usnadění hra obsahuje checkpointy, ke kterým se můžete vracet v případě neúspěšných skoků/pádů. Checkpoint aktivujete strčením ještěra, který kolem sebe má bílé kolečko, do hlubiny. Ostatní ještěři hráče při přiblížení odstrčí do pryč (kromě těch modlících se).

Hra běží na Unreal Enginu a jde znát, že většina věcí ve hře je z asset storu.
Dohrání celé hry časově vyjde na cca 1 až 2 hodiny, v závislosti na tom, jak se bude dařit skákání. Hra se dá hrát jak v singleplayeru, tak i online s více hráči, nicméně kromě nejrychlejšího času zde není nic v čem jiném soutěžit - jenom prostě tam nejste sami.

Koho tyhle hry baví, asi není vyloženě důvod si ji nezahrát. Ale nejedná se o nějak dobře a originálně udělanou hru, s tím je třeba počítat. Opotřebovaný mezerník je samozřejmostí.

Pro: možnost hrát s více hráči

Proti: nulová inovace a nižší obtížnost oproti předchozímu dílu (pokud hledáte výzvy), recyklované assety, až příliš mnoho checkpointů

+6

Shadow Tactics: Blades of the Shogun

malarkeymalarkey
Dohráno
  • PC 80
Každý rok si na vánoční svátky volím nějakou výpravnou hru, u které se pár drahných chvil zapotím, momenty s ní si dozajista užiju a při finálním dohrávání si začnu uvědomovat, že už je po Vánocích a blíží se zase klasický průběh nadcházejícího roku. Letos tato volba padla na strategickou hru Shadow Tactics. A dnes, po dohrání, s jistotou můžu říct, že to byla volba dobrá.

Jsem hrozně rád za to, že neustále existují vývojáři, kteří vytváří hry, co udržují žánr taktických strategií, který před léty započali Commandos. S Commandos jsem si užil nejednu horkou chvíli při ukládání a loudování, že doteď mi občas znovu načítání problikává v mysli při vzpomenutí na léta dávno minulá. A zde to tedy, musím říct, nebylo jiné. Nicméně s nadcházejícími roky jsem se (někdy častěji, někdy méně častěji) setkával s hrami podobnými, kdy jsem si je ve většině případů velice užil a zároveň pokaždé zavzpomínal právě na Commandos, kteří žánr etablovali…a hlavně žádná z her už nikdy nebyla tak těžká, jako právě tato. Což je vlastně dobře. Znova bych tu obtížnost zažít už nedokázal. Byť i zde bych mohl, když bych se rozhodl hrát na tu nejtěžší obtížnost, což je fakt. Ale fakt, který jsem upřímně zažít nechtěl. Chtěl jsem se hlavně bavit…a odpočinout si.

Shadow Tactics každopádně jede úplně v podobném duchu jako všechny předchozí hry podobného ražení. Nic zásadního nevymejšlí. Jen přináší nové, dosud neokoukané, prostředí feudálního Japonska, kde se zhostíme role pěti naprostých archetypů žánru, kteří se k Vám postupně přidávají v průběhu hraní hry, které dohromady čítá 13 mnohdy velice vydařených, a sem tam i zapamatovatelných, misí.

První postavou je Hayato. Klasický zabiják, jehož největší výhoda je, že umí na dálku házet shuriken. Jinak je to naprosto klasický standardně osvalený hrdina, který by ve filmovém příběhu hrál hlavní roli a občas by pronesl něco i trošku vtipného. Druhou postavou je pak Mugen, který zastupuje horu masa, která toho dokáže hodně najednou, ale zato velice pomalu. Třetí postavou je Yuki, nejmladší a nejnaivnější postava, která proklouzne všude a zároveň se vzhlédne ve všech ostatních hrdinech. Čtvrtou postavou je Aiko (která si vysloužila i samostatný datadisk). Tajemná Mata Hari, která se dokáže převléknout a splynout s nepřítelem. A poslední postavou je Takuma. Zkušený harcovník, kterému je snad sto let, ale svojí klidnou muškou na pušce střelí nepřítele do hlavy klidně i na sto japonských metrů.

Všichni tito hrdinové jsou absolutní součástí hry. Každý Vám pomůže v něčem, každý je součástí příběhu, každého z nich Vás bude bavit využívat v určitých situacích. Jen škoda, že na úkor velice pěkně zpracovanému prostředí, je příběh až nebývale obyčejný a nezajímavý. Vypráví vlastně příběh, kde současného šóguna začne ohrožovat tajuplný válečník, ze kterého se časem vyklube rodinné drama. Musím říct, že tak, jak jsem si oblíbil postavy, jsem se ale občas ztrácel v samotném příběhu, který s ničím vysloveně zajímavým nepřišel, a tak nezbývalo, než si užívat především úkoly v jednotlivých misích. Předchozí hry jako Commandos nebo Desperados příběh dokázali, řekl bych, vyprávět lépe.

Je to ale ve výsledku to nejmenší, co na této hře je. Pořád se jedná o povedenou taktickou záležitost z německého herního studia Mimimi, které hezkých dvanáct let fungovalo, pár dalších her podobného ražení představilo, než své brány v roce 2023 finálně uzavřelo. Škoda. Shadow Tactics je ale určitě hrou, na kterou budu i po letech vzpomínat a jsem rád, že byla součástí mých Vánoc roku 2024.
+24

Icewind Dale II

PeachPeach
Dohráno
  • PC 85
Hráno v co-opu:

Má cesta po Forgotten Realms v kooperativním hraní se nachýlila ke konci. Larian s tím taky sekl, a tak to vypadá na dlouhou dobu, a možná už napořád, poslední komentář z tohoto generického, přeplácaného, ale nádherného světa. Tentokrát mi jeho napsání trvalo obzvlášť dlouho, protože jsem nejdříve chtěla dohrát také novou fanouškovskou modifikaci "Enhanced Edition", která nedávno vyšla, a zmínit se i o ní. Musím říct, že na Baldur's Gate, Neverwinter Nights a Icewind Dale budu moc ráda vzpomínat a byť tento druhý díl poslední zmíněné série nepatří zrovna k těm nejlepším cRPG videohrám, tak byl velice zábavný a přinesl přechod na třetí edici Dungeons and Dragons v rámci nadčasového Infinity Enginu. Takže konec neintuitivnímu THAC0, záporným AC, podivným restrikcím na multiclassy a minimálním možnostem customizace charakterů. Pořád se to drží v relativní jednoduchosti, nejsou zde například žádné prestige classy, ale minimálně seznam featů jsem ocenila.

Stejně jako první díl Icewind Dale, ani zde nemáte žádné naverbovatelné společníky, musíte si celou skupinu sami vytvořit, a hra se soustředí hlavně na boj. Přesto mi přišlo, že příběhově je na tom hra o něco lépe. Je nápadité, že se jako hráč vracíte na Planinu ledového větru po třiceti letech a snažíte se uklidit po dobrodruzích z prvního dílu, kteří sice vyřešili akutní problémy, ale semínka těch dlouhodobých nechali vesele růst. Třicet let je pro některé obyvatele Forgotten Realms poměrně malý zlomek jejich života, a tak nechybí ani řada setkání se známými tvářemi. Trochu ubrat na množství nepřátel, přidat pár příběh ovlivňujících rozhodnutí a mohla to být velice dobrá příběhovka.

Jsou zde však i prvky, které mi vadily. Když lokaci přeexpíte, nedostáváte žádné expy z nepřátel. To nemám ráda. Souboje jsou pro mě mnohem zábavnější, když z nich mám nějakou odměnu (loot je také dost nevyrovnaný, často žádný). Také AI nepřátel mi ve srovnání s Baldur's Gate II (o dva roky starší hra) přišla velice špatná, a hlavně by to chtělo poladit vyváženost magických předmětů. Přišlo nám, že i ke konci hry je většina předmětů hrozně slabá a téměř k ničemu.

Většinu těchto problémů však řeší nová fanouškovská modifikace "Enhanced Edition", kterou jsem zmínila v úvodu. Akorát v současné době nefunguje v multiplayeru (a asi ani nikdy nebude). Pokud však máte v plánu rozehrát singleplayer IwDII, tak neváhejte, protože přidává hromadu kouzel a předmětů, rebalancuje spoustu mechanik, usnadňuje například lootění po vzoru Beamdogských oficiálních Enhanced Editions ostatních Infinity Engine her a dokonce přidává řadu společníků do party. Navíc se nejedná o nějaká nově vymyšlená NPC, ale postavy, které v původní hře jsou, jen nejdou přijmout do družiny. To hodně oceňuji. Navíc někteří jsou hodně originální ve srovnání s Baldur's Gate či Neverwinter Nights. V neposlední řadě tento mod také mění několik questů a lokací, které jsou v originále příliš zdlouhavé a nudné.

Jediné před čím musím varovat je obtížnost. Možná jsem prostě jen lama a tahali to moji kamarádi, ale originál v co-opu mi přišel mnohem snazší než Enhanced Edition. Také instalace by mohla být jednodušší, chápu, že řada expertů ocení naprostou svobodu volby jednotlivých úprav, ale já prostě chtěla as intended stav. Jediná subjektivní vada na kráse, kterou tento mod naopak přidal, je tak ošklivost portrétů nových společníků, ale to vyřešila AI a jejich nahrazení za upravené. Velký palec nahoru, že se ještě dneska modeři zabývají těmito starými, téměř zapomenutými hrami.

Dohráno za 62 hodin.

Pro: Nostalgický návrat na Planinu ledového větru, skvělé fanouškovské Enhanced Edition

Proti: Nechybělo zas tak moc a mohlo to být super příběhové cRPG ve stylu Baldur's Gate II, ale autoři to chtěli snazší a šli cestou lineárního postupu a hlavně narvat tam co nejvíce soubojů

+33

Ready Or Not: Dark Waters

DEUDEU
Dohráno
  • PC 80
Dark Waters je druhým DLC pro hru Ready Or Not. Po hurikánu Antonio, který z úrovně páté kategorie naprosto zpustošil zasaženou oblast, došlo k atentátu na nově zvoleného guvernéra. Ten byl naštěstí neúspěšný, ale teroristé říkající si United Peoples Front následně zaútočili na ropnou plošinu společnosti Heavywell. Z ní je hlášeno několik mrtvých a velká část zajatých civilistů.

Opět tedy vyrážíte do akce s vaším SWAT týmem. Budete vysláni na zajišťování luxusní jachty, na zmíněnou ropnou plošinu a například i do ostrovního letoviska. Teroristé, kterým půjdete po krku, jsou velmi dobře vybavení, vycvičení a nepůjde o žádnou procházku růžovou zahradou. Za odměnu dostanete další várku vybavení, zbraní, nové uniformy a nové achievementy.

DLC kvalitou nikterak nezaostává za svým předchůdcem a nebál bych se říct, že se obtížností blíží misím ve vanille. Hlavním tahákem opět bude plnění misí na co nejlepší hodnocení od F-S. Nyní vás do oblastí premiérově přepravuje vrtulník, případně loď, protože vozidlem se na ně dostat nemůžete. Lze využít i spolupráci a navigaci, kdy vám pilot díky pohledu z ptačí perspektivy může hlásit pozice nepřátel.

Bohužel opět dostáváte jen tři nové mise. Alespoň jejich obtížnost je vyšší a zejména mise v ostrovním letovisku vám zabere několik pokusů, než ji úspěšně zdoláte. Opět jde ale o zábavu maximálně na dvě odpoledne. Hra nicméně neztratila nic ze své surovosti a opět cílí výhradně na dospělé publikum.

Pro: nové lokace, nové tematické zaměření, obtížnější než Home Invasion, nové zbraně, uniformy

Proti: opět příliš krátké

+6

WRC II Extreme

David_CravfordDavid_Cravford
  • PS2 80
Jéé tak koukám že jsem první kdo tohle hodnotí tak jsem zvědavej zda tohle někdo bude číst. Moje adventura napříč WRC tituly od Evolution Studios pokračuje a nyní zde máme naprostýho giganta o proti prvnímu dílu. První WRC je benjamínek nicméně pár prvků má podle mě lépe zvládnutých. Udělám rozhodně detailní pitvu protože II Extreme je fakt robustní Rally zážitek.

Začnu chronologicky. Dostal jsem se do hry a začal hrát song od The Chemical Brothers kterej jsem musel vypnout protože mi po chvíli lezl na nervy - není špatnej ale rozhodně to není tak tématicky vyladěné jako Speed od Faithless v prvním díle (co byl speciálně vytvořený pro tu hru) a pro zbytek soundtracku vůbec nebyl prostor (hudby je hrozně málo..) a k tomu mi menu přišlo dost nepřehledné (první WRC ho má prosté a efektivní). Dál se mi nelíbilo že jsem si individuálně nemohl upravit HUD elementy jako v prvním WRC a je na výběr jen pár zakořeněných možností, bohužel... a tak jsem naskočil do prvního závodu. Před každým závodem se dočkáme helikopotvory která lítá nad celou tratí a je to hodně super element. A samozřejmě pořádné prezentace každé zemi kterou navštívíme (i když první díl nabídl podle mě lepší prezentaci přes menu, po zvuky a výběr hlasu). A pak jsem naskočil do auta a byl jsem zhrozen....

Ten jízdní model??? Zatímco první WRC je fakt jednoduché a arkádové, tady už auta neplují ale mají nějakou gravitaci a zejména zatáčení je fakt nepředvídatelnej bordel. Nebyl jsem schopnej vyjet první zatáčku do kopce... ale eventuálně jsem dojel šampionat suveréně na profesionála protože se mi podařilo najít způsob jak to ovládat. Nicméně v čem hra selhává je fyzika kolize, to je neskutečnej B U L L S H I T. Jenom nepatrně ťuknete do svodidla a odpálkuje vás to nebo se dostanete do hodin. Neskutečně frustrující a i některé pásky a ploty představují neviditelné stěny co vám dodrbou auto - na extrémní obtížnost je kvůli tomu hra téměř nehratelná ještě k tomu když zatáčení aut je zde fakt nepředvídatelné a auta jsou hodně "tuhé" a převrátí se při každé kravině. Pokud se naučíte s tim jezdit, je to návykové ale to nezmění ty ostatní problémy.

Nicméně.... božínku... ty tratě!!! Jsou i zde desetiminutové erzety a tratě jsou členité, vrstevnaté a neskutečně propracované. I vyprahlá Kěna byla fakt zábavná. Kypr (zejména ta desetiminutová erzeta) neskutečnej náhul, tam si s tou fyzikou a terénem vyhráli a pocítíte každej hrbol a těch tam je halaluja. Do hry jsou přidané nové země (Německo úžajasný, nekonečné silnice ahhh) a bude trvat dlouho než se přejíte těma erzetama. Noční jsou boj o přežití kvůli fakt blbé viditelnosti a déšť je nádhernej, kapky padaj na "monitor" - nadčasové.... ahááá...vidím že Evolution Studios dělali Drive Club... jablko nepadá daleko od stromu? ;-) tratě jsou navíc hodně úzké... bohaté.. daleko víc domečků všude (máme zde i okruhové závody, se skvělým designem) a plno fanoušků na každém rohu, úžasná atmosféra!!

II Extreme působí jako profesionální záležitost i když má zastaralé mantinely. Nicméně já nemohl přestat hrát jakmile se mi dařilo to ovládat... ale co je frustrující je to že zde není restart pro jednotlivé tratě. Já hraju videohru a prostě by mi fakt pomohlo kdyby tohle zde bylo (pak bych měl i důvod se pokusit o extrémní obtížnost). Přijde mi naprosto DEBILNÍ že to většina Rally her nemají. To po mě hned každej očekává že budu mít znalost tratě a každého kamínku co mi převrátí auto díky té šílené kolize??? Takže zase pokud podělám závod, musím do menu a jet znova ten co jsem projel. Fakt hloupej design.

Novinkou je servis auta, rychlejší load časy mezi menu a závodem, každej závodník má svojí vlastní "tvář", vážně se jim tohle povedlo je vykreslit podle jejich předloh - nebavil mě můj spolujezdec. Čte jako robot, v neskutečně vysoké kadenci a tak jsem se časem otupěl a spíš se soustředil na trať samotnou a nelíbí se mi ani systém šipek (často několik na jednou a to je o hubu se v tom snažit stíhat orientovat), obtížnost je nevyvážená (někdy třiceti vteřinovej náskok po jedné trati, pak hráč na jiné bojuje o každou setinu) - nicméně pocit z rychlosti je fantastickej a hra je fakt adrenalinová zábava. Samozřejmě je zde plno věcí na odemknutí (extrémní verze všech aut, cheaty) a mám takovej pocit že to není naposledy co jsem tohle hrál...

Druhé pokračování WRC od Evolution Studios je sice místama dost nedovařenej ale má neskutečně silnej kořen a náboj a především dost razantní tah na branku - mám i pocit že od teď to bude už jenom lepší. Fakt se musim přiznat že jsem se vždycky těšil až tuhle hru zapnu protože jsem se bavil... a o to přece jde ne? Aby měl hráč zábavu během hraní.

Pro: Pocit z rychlosti, erzety plné detailů a členitého terénu, grafické zpracování tratí, atmosféra, déšť, servis, helikoptéra před každým závodem

Proti: Stupidní kolize fyziky, nevyladěné a ztuhlé zatáčení, nepřehlednost v noci, slabší interface a celková prezentace, nelze restartovat jednotlivé tratě

+5

Fantasian

raisenraisen
Dohráno
  • PS5 85
O Fantasian jsem toho moc nevěděla. Snad jen, že to původně vyšlo na Apple Arcade a že první část hry byla super, ale druhá už šla do kytek kvůli šílené obtížnosti. Oznámení portů na konzole a PC mi udělalo radost, neboť mě hra zaujala svojí výtvarnou stránkou a lidmi, kteří se podíleli na tvorbě této hry.

První minuty byly ovšem bolestivé, neboť se mi hra po úvodní cut-scéně dvakrát sekla a já ji tak musela spouštět znovu a potřetí mi zase nešel zvuk, takže jsem jí rozjela až na počtvrté. Naštěstí až do konce hry žádné další technické obtíže nepřišly. Příběh hry začíná asi tím největším klišé, na které lze v jRPG narazit, tedy na ztrátu paměti protagonisty a jeho cestě k objevení jeho minulosti. Ovšem brzy je tato linka upozaděna a přichází jiný příběh a hlavně jiné postavy, které hlavního hrdinu doprovází. Všechny postavy v partě mi byly sympatické a bavilo mě, jak se postupně jejich příběh rozvíjel (i skrze krásně nakreslené scény z jejich vzpomínek) a jejich osobnost prohlubovala. Pobavily mě jejich interakce mezi sebou, ať už šlo o vzájemné rýpání do sebe u Eze a Zinikra nebo první setkání Cheryl a Kiny s roboty. Samozřejmě nechyběli ani antagonisté, kteří jsou neschopní a k smíchu (obdoba Rakeťáků) a každé jejich setkání s nimi mě pobavilo a byla jsem zvědavá, co si zase nového přichystali a co jim zase nevyjde.

Hra přichází s nevšední věcí, a to tou, že některé lokace vypadají jako dioráma a postavy se v tomto prostředí pohybují. Je to nádhera a těšila jsem se, jaké další biomy uvidím. Naštěstí mi hra v tomto přišla rozmanitá, takže nebyla nouze o nové prostředí. To navíc vybízí k pečlivému průzkumu, neboť některé truhly jsou schované tak, že je nutné vyčkat na otočení kamery, které zároveň odkryje truhlu. Navíc tu a tam leží na zemi "třpytka", které signalizuje nějaký předmět a která může netrpělivému oku uniknout, neboť problikává. A jsou i předměty, které ani nejsou vidět, ale pokud hráč zkouší mačkat interaktivní tlačítko u kdejaké fontány či sudu, tak může něco najít. Jinak to otáčení kamery dokáže být naprosto otravné, protože se změní i ovládání, a tak se mi kolikrát stalo, že jsem neustále přebíhala z obrazovky do obrazovky, jak se mi nebyly schopné spojit dva drátky v mozku a pochopit, že musím začít držet páčku na ovladači jiným směrem.

Dalším velkým kladem je tahový soubojový systém, který mě bavil až do konce hry i přes ty zástupy nepřátel, kterými jsem se probíjela. Bylo super moci zakřivovat dráhu útoku a trefit tak více nepřátel stojících v oblouku nebo třeba jen zaútočit na nepřátele vzadu, protože stojí za oponentem, který je brání štítem a přes kterého žádná rána neprojde. U některých bossů bylo třeba útoky i časovat, aby nedošlo k jejich vyblokování, ale tady jsem byla ráda, že to nakonec tak moc využito nebylo, protože mi to samozřejmě nešlo. Perfektní je artefakt Dimengeon, jenž umožňuje strkat nepřátele do zásobníku nestvůr a na chvíli tak "vypnout" náhodné souboje. Dimengeon pak po jeho naplnění hráče přinutí s těmito nepřáteli bojovat nebo to lze i postupně, jak se plní. Často jsem ho nechala úplně naplnit, protože bylo zábavné kosit nepřátele ve větším počtu.

O čem se vedly debaty, tak byla obtížnost, jakou tato verze přinese. Už před vydáním jsem četla, že původní verzi mnoho hráčů vzdalo právě kvůli vysoké obtížnosti v bossfightech. V nové verzi byla přidána obtížnost normal, zatímco ta původní se nyní jmenuje hard. Rozdíl mezi nimi je ten, že nepřátelé mají o 10 % méně životů a nevím, jak je to s poškozením, jestli je stejné nebo nižší u nepřátel. Některé bossfighty byly lehčí, kdy bylo možné jet na automat a stačilo jen neudělat závažnou chybu a opakovat věci, které fungovaly. Ovšem některé souboje s bossy byl boj o přežití, kdy jsem byla ráda, že jsem po velkém útoku protivníka stihla vyléčit partu (pokud všichni vůbec přežili), popřípadě nahodit buffy, či obnovit debuffy u bosse a strašně těžko se mi hledal prostor pro útok. Několikrát se mi stalo, že jsem byla jen v cyklu léčení a zotavování se z útoku oponenta, že jsem na něho zaútočila jen třeba jednou za dvě kola. Konec většinou přišel v tu chvíli, kdy jeden ze společníků padl a zbylí dva tak nějak sotva přežili. Protože pak většinou přišla zbytečná snaha, kdy jsem použila revive s jednou postavou, který sice mého mrtvého společníka oživil, ale měl tak málo životů, že nedokázal přežít ani jeden slabý útok od bosse, který přišel hned vzápětí, a byl mrtvý znovu, nebo třeba i další společník. V polovině druhé části jsem už začala využívat v soubojích s bossy všechny společníky, kteří šli naštěstí bez jakéhokoliv postihu měnit přímo v boji. Ale i přes tu obtížnost mě ty souboje s bossy bavily a byla jsem zvědavá, jakou další sviňárnu si na mě hra nachystá. Je fakt, že v téhle hře se musí využívat fakt vše, co hra nabízí.

Hra mě bavila od začátku až do konce, užívala jsem si postavy, jejich rozhovory, kterých teda bohužel v druhé části ubylo, a hlavně mě hra bavila po stránce hratelnosti, ať už šlo o souboje či průzkum prostředí a otvírání milionu truhel. Doufám, že přijde naznačované pokračování.

Pro: postavy, příběh, Rakeťáci, souboje, dioráma, truhly, Dimengeon

Proti: místy obtížnost a horší druhá část hry

+14

The Last of Us Part II

AvatharAvathar
Dohráno
  • PS5 100
Po mojom nadšení z jednotky som od dvojky očakával veľa a presne to som aj dostal. Dalo by sa argumentovať, že je to po hernej stránke veľmi podobné ako prvý diel (akurát obohatené o pár nových, skôr kozmetických, prvkov), ale mne to vôbec neprekážalo. Po audiovizuálnej stránke ide opäť o špičku a hra sa celkovo výborne hrá.

Možno ide len o môj dojem, ale mal som pocit, že hra je o niečo náročnejšia (na normal). V jednotke sa mi málokedy stalo, že som nemal vôbec žiadnu muníciu, tu párkrát hej. Čo bolo super, lebo som musel improvizovať a skúsiť nepriateľov zdolať inak. Vlastne ma celkom láka zahrať si The Last of Us 2 na ťažšej obtiažnosti.

Príbeh je temnejší, drsnejší, dojemnejší a vôbec komplexnejší. Tvorcovia sa nebáli viacerých riskantných krokov a rozhodnutí, ktorými síce možno viacerých nahnevali, ale pokiaľ sa nad tým človek zamyslí, tak príbeh dáva dokonalý zmysel. Každý čin má svoje následky a nikto nie je svätý, obzvlášť vo svete, v ktorom sa hra odohráva. A bolo výborné, že nám to tvorcovia dali patrične pocítiť.

Spočiatku som bol trochu v rozpakoch, keď som začal hrať za Abby. Prišlo mi, že to narušilo tempo rozprávania. Ako sa ale neskôr ukázalo, išlo o premyslený plán tvorcov a v závere do seba všetko zaklaplo. Abby je okrem toho veľmi dobre napísaná a zahraná a aby som bol úprimný: fandil som jej viac ako Ellie.  

Jej priateľstvo s Levom, jej odhodlanie chrániť ho aj pred vlastnými. (pri jej "You're my people!" sa mi od dojatia zarosili oči.) Bola mi skrátka sympatická a jej časť bola pre mňa vrcholom hry. Nehovoriac už o tom, že mala uveriteľné motivácie. To je vlastne veľká sila sequelu. Veľmi hodnoverne a civilne napísané postavy, ktoré sa hráčovi zaryjú do hlavy, vrátane citlivo vykreslených vzťahov medzi nimi. Hra ma dokázala až do konca držať v napätí, ako príbeh skončí a hoci záver bol trochu odhadnuteľný, aj tak ma dojal. Výborná práca a pre mňa jeden z najsilnejších herných zážitkov.

Ako menšiu výhradu vidím len trochu otravné "záchrany na poslednú chvíľu". Postava sa dostane do neriešiteľnej situácie a potom sa objaví starý kamoš, ktorý šiel náhodou okolo a v poslednej sekunde zasiahne. Jasné, nie je to nič nové a používa sa to dodnes aj vo filmoch, len tu toho bolo trošku veľa. Po čase to tak pôsobí až príliš strojene.

Pro: grafika, príbeh, postavy a ich vzájomné vzťahy, atmosféra

Proti: nič podstatné

+13

War Mongrels

DEUDEU
Dohráno
  • PC 70
Před více jak třemi lety jsem se dostal po hodně dlouhé době ke hraní RTS z doby druhé světové války. Šlo o Partisans 1941, boj v sovětských řadách proti nacistům jejich vyhánění ze SSSR. Ostřílený všemi díly Commandos s výjimkou Strike Force a remastrovaných verzí jsem po vyzkoušení dema Commandos: Origins po pár týdnech pořídil ve slevě War Mongrels a nelituji. Izometrická RTS od Destructive Creations je dalším příspěvkem do početné žánrové rodiny, kde se opět staráte o tým, kde každá postava umí něco jiného a kombinací jejich schopností musíte úspěšně přejít přes nepřátele a splnit úkoly. Tentokrát se boje budou odehrávat na východní frontě a ve střední Evropě.

Ve hře se vžijete do dvou Němců, bránících východní frontu kdesi v Bělorusku. Byli jste tam posláni za trest, jelikož jste doma odmítli střílet do "zrádců" zajatých nacisty. Ovšem poté, co váš náklaďák vybouchne a jediní dva Němci přežijí se v jejich kůži rozhodnete dezertovat. Musíte si přitom proklestit cestu řadami něměckých a především sovětských vojáků. Po úspěšném útěku Manfreda a Ewalda potkáte Litevce Lukase, který vás naverbuje do odboje způsobujícímu nacistům značné ztráty. Odboj si ale zároveň uvědomuje, že Sověti nebudou žádnou výhrou. Ve hře je celkem 12 misí, kdy budete působit nacistům škody pomocí malých týmů. Budete například osvobozovat zajatce určené k likvidaci, připravovat půdu pro povstání, utíkat z vězení a na chvíli zavítáte i do Francie, kde pomůžete tamnímu odboji v likvidaci důstojnického štábu. V misích bude přítomnost dobových symbolů i chování. Čekejte tedy svastiky na každém rohu, vojáky salutující na počest vůdce s odpovídajícím hlasovým doprovodem, propagandu z tlampačů a v neposlední řadě i viditelnou genocidu, kdy se budou po okolí válet mrtvá těla zabitých vězňů nebo budete svědky přímo jejich zabíjení pomocí plynu. Autoři šli v autenticitě dál, než bývá dnes obvyklé, a proto hru doporučuji spíše starším ročníkům.

Váš tým se skládá ze sedmi hrdinů, kde každý umí něco jiného. Ewald je drsňák a zastane práci, kdy je potřeba síla. Manfred se umí maskovat do uniforem vojáků, stříhat ploty nebo vypínat alarmy. Lukas je štíhlý jako pírko a dostane se pomocí háku i na vyvýšená místa. Dvojice drsňáků Lead a Rubble se skvěle doplňuje házením cigaret, nožů a používáním odstřelovací pušky. No a úplně na závěr zde máme Grétu a Joachima. Na něžné pohlaví je potřeba dávat velký pozor. Její nenávist vůči nacistům je převeliká a umí velmi dobře zacházet zejména s baterkou a tlumenou pistolí. Joachim se umí díky své němčině velmi dobře maskovat důstojnickými uniformami a využívat situace ve prospěch týmu. Co se týče vašich nepřátel, budete čelit protivníkům s puškami, samopaly, důstojníkům, kteří dokáží odhalit maskování v uniformě vojáků a na závěr i psům. Ti mohou být součástí hlídky a odhalí i Joachima v oficírské uniformě. Holt nějaká německá psí supervýchova. Jak postupujete misemi, je hra doplněna filmovým doprovodem. Nejsem si jistý, zda "Gorillaz" styl je pro WW2 vhodný, nicméně značně prohlubuje sklíčenou a depresivní atmosféru té doby.

Technická stránka hry je největším kamenem úrazu. Ve hře jsou přítomny bugy, kdy se například vaše postavy zasekávají o překážky a jediným řešením je opětovné nahrání pozice. Někdy vaše postavy nereagují na příkaz na pohyb, provedou pouze část příkazu, kdy se pouze pohnou a nezaútočí, nebo nejsou schopny zvedat mrtvoly ze země. AI je taktéž nepředvídatelná. Někdy reaguje a vyhlásí alarm naprosto nelogicky když vás viděl nepřítel sekundu na dálku, jindy protivník naprosto nereaguje na střelbu v blízkém okolí. Civilisté se někdy leknou vytažené zbraně nebo vaší přítomnosti a jindy naprosto ignorují masivní jatka hned vedle nich. S těmito zásadními nedostatky neměla být hra vůbec vydána, protože výrazným způsobem ničí hratelnost. Bez nich by se jednalo o devadesátkovou hru, protože atmosférou a zpracováním misí se řadí na nejvyšší úroveň. Na výběr je i pestrá škála obtížností. Já zvolil druhou nejtěžší Hard, přičemž nejtěžší Challenge nelze ukládat.

Pro: s důrazem na autenticitu zachycená východní fronta, atmosféru přiživující filmečky, sedm rozdílných postav, více obtížností

Proti: zpackaná technická stránka hry v podobě zásadních bugů a glitchů kazících hraní, nelogická AI

+5

Another World

NixNix
Dohráno
  • PS5 80
Dohánění restů pořád v plném proudu. A další hra, která je v žebříčcích must play. A musím říct, že jsem byl překvapen a frustrován zároveň.

Frustrován tím, že tohle je jedna z nejtěžších her, kterou jsem dohrál. Co mám rád na starých hrách je, že jsou nekompromisní. A slovo you died nebo některou ze screen uvidíte velice často. No tady naštěstí je nějaký systém checkpointů, takže jsem nemusel hru absolvovat dycky od začátku. Ale i tak jsem schopen některé screeny popsat detailně z toho jak jsem na nich byl často protože nekecám, že jsem umíral skoro na každém kroku.

Ale musím říct, že i tak mne to bavilo. Ten příběh je prostě fajn a celkově na tu dobu, opravdu hra působí, jako kdyby předběhla svou dobu. Ale úplně do vkusu se mi netrefila.

Ale co se musí pochválit je, že hra vypráví opravdu dobrý příběh bez jediného slova. A to chce opravdu um.

Hru jsem hrál na PS5 v nové edici, ale je tam i možnost přepínání do staré grafiky a porovnávat jsem to prostě musel a pořád hra vypadá dobře. Klobouk dolů.

Všehovšudy nevím co víc bych dodal jelikož je tu hra od roku 91, takže vše podstatné už dávno bylo řečeno. Proto jsem chtěl jen vyjádřit své pocity a doporučit ji asi spíš těm mladým hračům, aby viděli, co za nás frčelo.

Pro: filmovost, příběh bez jediného slova, grafika

Proti: obtížnost, hra vám dá opravdu zabrat, délka hry, doteď nevím jak checkpointy fungují

+10 +11 −1

Cat Quest

RedRed
Dohráno
  • PC 40
Cat Quest je akční RPG v té nejjednodušší podobě. Máte velkou mapu s pár dungeony a v ní opakujete mantru - přiskočit k protivníkovi, zasáhnout ho a odskočit před jeho útokem. Takto jedete celou mapu, občas použijete nějakou plošnější variantu útoku (magie). Je tu nějaké vybavení, ale jsou to jen čísla navíc, můžete tak zvýšit obranu, útok či manu.

Hodnotou navíc oproti jiným RPG na krácení času jsou vtipné dialogy a stylizace. Jedná se o kočičí svět a mnohé názvy jsou slovní hříčky. Po pár hodinách soustavného hraní vás to i přes úvodní pawriocity a okouzlující clawlines omrzí. Pokud hledáte RPG s komplexním příběhem a systémem tak ruce pryč. Pokud hledáte RPG na zkrácení času na zastávce, tak je Cat Quest dobrá volba.

Pro: jednoduchý systém, slovní hříčky

Proti: jednoduchý systém, slovní hříčky omrzí

+16

Xenosaga Freaks

TainaruTainaru
Dohráno
  • PS2 50
Vizuální novela volně navazující na Xenosagu I, kdo by to byl řekl. Zahrál jsem si dostupných 5 kapitolek v anglickém fanouškovském překladu a obsah zbývajících dvou jsem pročetl na Xenosaga-wiki. Příběhově se jedná o lehce infantilní, humorný fillerový akt, kdy dochází k hackerskému útoku na lodi Elsa, který postihne i KOS-MOS a Momo, přičemž se KOS-MOS vymkne kontrole, začne běsnit a demolovat vše kolem včetně řídícího můstku na vesmírné lodi Durandal, kde zrovna řeší technické problémy i Shelley, Mary a dvě 100-série Realianek.  
Každá kapitolka trvá odhadem 15-20 minut a věnuje se stejné situaci z pohledu jedné ze zúčastněných postav, vždy pak někde následuje sekvence s jednoduchým interaktivním kvízem. Díky přeloženým kapitolkám jsem si takto mohl zahrát za postavu Ziggyho, Momo, chaose, Jr. a KOS-MOS. Finální dvě se věnují Shion a Allenovi, kde dochází k rozuzlení celé zápletky.  

Postavy jsou plně dabované se stejnými herci z Xenosagy a hra je ozvučená. Vyprávění probíhá pomocí ilustrovaných obrazovek interiérů obou vesmírných lodí s mluvícími postavami, přičemž v případě chaose dochází i k boření čtvrté zdi, jelikož chaos promlouvá rutinně přímo k hráčovi.  

Xenosaga Freaks nepřidává své sérii nic extra a nic by nechybělo, kdyby jí nebylo. Pokus o humor zde obsažený reflektuje klasické anime klišé s fillerovou vatou a vzájemné hašteření postav kvůli dvěma love-crush, nicméně hacknutá KOS-MOS mě celkem bavila v kombinaci s chaosovým řešením situace. Do určité míry jsem teď zvědavý, co se z toho chaose časem vyklube, protože je to taková zvláštní postava, která očividně ví víc než ostatní, snad i vidí budoucnost, ale vše si nechává pro sebe a vždy někam záhadně zmizí, když by mohl něčím zajímavým přispět. 
Hra je určena jen největším fanouškům série, kteří asi stojí o jakékoliv rozšíření se svými oblíbenými postavami a chtějí je vidět i více civilněji bez vesmírných bitev, cestování vesmírem a vyšetřování mizejících planet. Ve své době jistě stála za pozornost i díky demoverzi druhé epizody.

Rozcestník na mé ostatní komentáře Xenosagy:
Xenosaga Episode I: Der Wille zur Macht   
Xenosaga Freaks (jsi zde!) 
Xenosaga Episode II: Jenseits von Gut und Böse   
Xenosaga Episode III: Also Sprach Zarathustra

Pro: Krátké; voice over původních herců

Proti: Nikdy nevyšel na západě; příběhově nic extra

+15

Indiana Jones and the Great Circle

GarretGarret
Dohráno
  • PC --
Nepatřím mezi cílovku Indyho, filmy jsem nepolíben a přestože mám Infernal Machine a Emperor's Tomb zaškatulkované jako slušný průměr, o tenhle díl bych zájem neprojevil, nebýt nadšených reakcí.

Rozdělení na tři otevřenější lokace mi naprosto vyhovuje a jak Vatikán, Gíza tak i Thajsko vypadají naprosto fenomenálně. Hlavně Vatikán jsem s Google Maps porovnával možná až nezdravě dlouho. Množství vedlejších úkolů a sběratelských předmětů je na takovou hru úctyhodné a jsem rád, že se nejedná o laciné sbírání vlaječek na nesmyslných místech (ala Assassins's Creed), ale o skutečně zajímavé nebo užitečné věcičky, často spojené s unikátní lokací nebo hádankou.

Je škoda, že jsou jednotlivé přechody mezi hlavními lokacemi vyplněny lineárními koridory, které sice stále vypadají fantasticky (hlavně Šanghaj), ale postrádají takové to archeologické ňahňání kolem. Jsou přehnaně akční, často až do úplného extrému ve stylu on-rail shooteru. Tyhle části mě naprosto nebavily a korunu tomu nasadilo zakončení, u kterého jsem padal ze židle. Ona ta příběhová zápletka je celkově primitivní a nikterak nápaditá, ale že se to stočí do takové srajdy, to jsem opravdu nečekal.

Bojový gameplay je zaměřený především na používání pěstí a všeho, co leží kolem. Obušky, košťata, láhve, berle, pánve, hasáky, mandolíny, kladiva, trubky, šroubováky, votvíráky, rovnáky i vohejbáky - je to jedno. Všechno můžete vzít do ruky a omlátit to náckům o hlavu, o xicht nebo o koule. Indy zároveň disponuje dost možná nejrealističtější animací přebíjení revolveru v historii videoher. Vlastně všechny střelné zbraně vypadají a zvučí opravdu parádně a samozřejmě je můžete otočit a omlátit je náckům však víte o co. Paradoxně je to jejich nejefektivnější použití, protože účinnost střelby je tak nízká, že ani brokovnice nemusí zabít skopčáka na tři rány do hlavy, pokud je zrovna nasranej. Když nezačne střílet Indy, nestřílí ani nepřátelé. A Indy má dvě traverzy místo pěstí a dokáže jimi vymlátit celý tábor a pomalu se u toho ani nezapotí... na nejvyšší obtížnost.

Dlouhou dobu to bylo jasných pět hvězd, kvůli příběhu by to bylo za čtyři, ale kvůli lineárním částem je to za tři. A taky kvůli Džíně. Indyho "bondgirl" je sice odvážná a svými pěstičkami se klidně postaví náckovi s kulometem, ale zároveň dokáže překážet před xichtem při řešení hádanek a pokud neustále dokola opakuje ty stejné hlášky, jen abych udělal to co po mě chce, mám chuť ji vzít traverzou po hlavě. Naštěstí je Džína alespoň pro nepřátele neviditelná a nesmrtelná. A umí se teleportovat. Když mi něco vykládala za zadkem, já otevřel dveře a ona se objevila přede mnou, úlekem jsem jí vzal pravým hákem. Problém je, když se zastaví v úzké chodbě, protože Džína je tvrdohlavá, neprůchozí a jak už jsem zmiňoval, taky nesmrtelná...

Tří-áčková produkce je znát na každém kroku - filmovost, výprava a výkony herců jsou top. Celková vyladěnost hned po vydání je na dnešní poměru solidní husarský kousek. Jen kousíček před koncem mě potkal nepříjemný bug, kde nebylo možno zmáčknout tlačítko patra ve výtahu. Jedinou možností bylo opakovat celý level, tedy vrácení se asi o půl hodiny zpět. Jinaxem narážel spíše na menší glitche nebo chyby v opakujícím se dabingu (Indy neustále opakoval stejné věty z hlavního questu u vedlejších úkolů). A bez tak za to mohla Džína!

Hodnocení: ✰✰✰
Herní doba: 28hod
+19 +20 −1

Pathfinder: Wrath of the Righteous

JabJab
Dohráno
  • PC 90
WotR je dlouhé RPG. Dokonce tak dlouhé, že kdyby bylo o polovinu kratší, tak by stále bylo dlouhé. Na nižší obtížnosti bude hrací doba okolo dvou set hodin. Na vyšší se zapnutými souboji na kola... Pokud máte práci a rodinu, tak to možná bude hra na zbytek Vašeho života.

Jsem na vážkách, zda jde o nejlepší RPG na Unity Engine (samozřejmě dalece za Disco Elysium), které jsem hrál. Určitě mě bavilo více než Pillars of Eternity či Tyranny. Zase ale mělo horší spád, děj i méně zajímavý svět než Shadowrun: Dragonfall - Director's Cut nebo Torment: Tides of Numenera.

Kde WotR vyniká než všechny uvedené je prostě ten obří svět se spoustou možností. Byť k těm se zase dostanete většinou jen v rámci nové Mythic Path a tedy i nové hry. Nicméně každé hraní za novou Mythic Path má skutečně odlišné velké porce děje a je tak zábava to projíždět znovu. Jeden zodpovědný gameplay i s DLC vyjde, jak uvádím výše, asi na dvě stě hodin hrací doby. Mythic cest je šest základních a čtyři vedlejší. Tady je prostě při násobení hrací doby ta porce zábavy, kterou WotR přináší, naprosto unikátní. Po druhém dohrání za Azatu jsem tak zvýšil hodnocení o deset procent a WotR zařadil na deváté místo svého seznamu Top 13 (nyní) RPG (viz můj profil).

Tady už by se dalo ale i trochu kritizovat, že WotR hráče kvůli některým rozhodnutím i přímo zdržuje. Loadingy jsou všudypřítomné a i s SSD trvají poměrně dlouho. Na druhou stranu možná to byla cena za to, že jsem na své obstaróžní Nvidii 1070 mohl hrát ve 4K. Tak či tak právě k tomu zdržování hráče systémem i mechanikami hry se budu v komentu vracet často.

WotR je neskutečně komplexní hra s hromadou možností ve vývoji postav. Pokud se v tom ale nechcete rochnit, tak se vám levelování všech družníků (kterých můžete mít v aktuální moment i kolem tuctu) bude velmi rychle zajídat. Naštěstí prý jde nějak levelování přednastavit. A tedy někde na internetech najít build nebo jej sám vytvořit a pak jej zadat do hry, aby podle něj družník povyšoval na novou úroveň.

Naopak ovládání Crusade v HoMaM stylu mě téměř vůbec neuráželo. Nebyl to vrchol žánru, ale celkem zábavné to bylo. A zase pojďme ocenit, že RPG má v sobě zabudovanou plně funkční tahovou strategii. Trochu tedy pije krev, že AI spawnuje nové armády daleko ve Vašem zázemí. Ještě jsem vysledoval, že přesně tam, kde máte nejmenší možnost reagovat adekvátní armádou. Ale tak vždy to nějak šlo řešit. Byť občas to bylo tak tak.

Když se ale ještě znovu vrátím k těm zdržujícím mechanikám hry... Na strategické mapě se přesunují nejen Vaše armády, ale i družina Vašeho hrdiny. A té to při cestě na více dní trvá opravdu dlouho. Sledovat modrého jezdce, jak se pomalu šourá po mapě... Velmi rychle se to ohraje a určitě to šlo vymyslet lépe. Bohužel i teleporty je možné stavět až od druhé úrovně pevnosti, což opět trvá strašně dlouho. Samotné tempo hry je občas také unylé. Některé lokace jsou úplně zbytečná vata. 

Textů je hodně, byť ne závratně moc. Ale kompletní dabing tu chybí naprosto neskutečně. Mnohé dialogy jsou jen standardní proklikávací trash. Kvalita textu obecně kolísá. Často i u družníků, byť ti toho vzato kol kolem neříkají až tak moc. A jejich osobní příběh a vývoj jejich charakteru je vlastně pravidelně docela krátký. Nejvíce jsem si oblíbil hedonistického Daerana, kterého doporučuji i do "dobré" party. Hodně fajn je i naivní Ember, která však svým přesvědčením může obrátit snad i samotné peklo. Arueshalae jako zástupkyně napraveného hříšníka je také fajn a zvolil jsem ji i pro romanci. Lanna a Woljifa bych volil v dalším sledu (oba jsou ok). Také Regill je se svým "účel světí prostředky" celkem zajímavý. Někam k tomu druhému sledu bych řadil i Ulbriga, z DLC The Last Sarkorians. Jinak už je to slabší, byť přímo mě snad neurážel žádný companion.

V mnoha ohledech je WotR komplexní a obří. Jinde naopak nestíhá. Děj je epický prakticky od první úrovně a nedává téměř smysl, proč je Váš charakter zvolen za velitele páté křížové výpravy proti démonům. Při tom všem se ale kolikrát zapomnělo na popis i mocnějšího vybavení a jeho historie (i po jejich detailním rozkliknutí), kde mají stařičké první dva Baldur's Gate citelně navrch. Tady by si takové epické RPG určitě zasloužilo větší důraz na detail. Také už mohlo být v roce 2021 vyřešeno AI družníků, aby střelci neblokovali vchody Vašim bojovníkům. Ale to je detail.

Měl bych také výhradu k Lawful možnostem, kdy se můj paladin jen horko těžko mohl držet v Lawful Good spektru (opakovaně jsem musel použít Toy Box, abych mu přesvědčení upravil a mohl tak brát další úrovně paladina). Tohle nejsou Lawful možnosti, to jsou možnosti absolutního sociopata. Popravovat ve velkém bez soudu přece není v očích LG Paladina "spravedlnost".

Toy Box si určitě někde stáhněte. Párkrát jsem s jeho pomocí opravoval nějaký bug. Ale hodí se obecně pro boj s mnohými mechanikami hry, které jsou zbytečně restriktivní (například některé timery). Ono i vynalézání mnohých dekretů na strategické mapě je neúměrně a stupidně dlouhé.

Za WotR je ohromné množství práce jeho autorů. Bohužel se také mnoho věcí nepovedlo a nedá se to opravit, pokud by se nepřekopaly části hry. Toy Box stáhnutelný na "čítování" je tu prakticky nutnost. Už jen to pak ukazuje, že ne všechny mechaniky hry jsou zdařile zpracované. Pokud máte ale hodně času, tak tomu dejte šanci. Zejména na druhý průchod za jinou mythic path už uvidíte, jak moc je to, i přes ty chyby, promakaná hra.

Pro: Kvantum možností v rámci obří hry, strategická tahovka ve hře, optimalizace pro starší hardware

Proti: Většinou bez dabingu, občas unylé tempo hry, mnohé mechaniky vysloveně hráče zdržují, chybí popisky historie mnohých mocných artefaktů, ne vždy funkční AI družníků

+31

Wilmot's Warehouse

hatifnathatifnat
Dohráno
  • PC 75
Hra pro lidi, které baví třídění – relaxační, stresující, případně obojí zároveň, podle osobního nastavení příslušného hráče.

Byla by skoro dokonalá, mám ji teď rozehranou asi popáté a pořád mě baví, i když nového zboží, které jsem ještě neviděla, už moc nepřibývá, ale v druhé půli to vždycky znova drhne a konec je vždycky znova takový antiklimaktický.

Každá hra vám náhodně přidělí 200 z celkových 500 možných druhů zboží, které přibývají vždy po 4. Vykládka nových druhů zboží nevyhnutelně přináší střídavě očekávání a zklamání: jste zvědaví, co nového mezi nimi bude, jestli vám pěkně doplní rozrůstající se skupiny třeba nářadí nebo galanterie – někdy ano, přibude něco hezkého/zajímavého, ale často jsou to bohužel samé nebo skoro samé kraviny (nicneříkající tvary, příspěvky do soutěže "poznej, co je to za bazmek").

Za včasný výdej zboží dostáváte hvězdičky, za které si můžete kupovat vylepšení: některá zrychlí pohyb po skladě nebo usnadní manipulaci se zbožím, jiná uvolní místo ze začátku zabrané pilíři. A to je potřeba, protože zboží se naskladňuje víc, než vydává, takže sklad se plní a plní. Když jsem občas něco nestihla doručit, protože se mi s věcmi v přeplněném skladě už špatně manipulovalo, nevadilo mi, že jsem nedodala požadované zboží svým spolupracovníkům (co je mi do nich), ale že jsem se tím pádem nezbavila pár věcí, kterých jsem se zbavit mohla, a promarnila tak možnost uvolnit si trochu místa.

Poslední 4 druhy zboží už vám jen ukážou a ani nenaskladní a hra končí. Hráči se tím upře to nejvyšší uspokojení, kdy by si v subjektivně ideálně uspořádaném skladě mohl alespoň chvíli po svém a bez stresu hospodařit. Jedna recenze na steamu, která celou hru analyzuje coby metaforu fungování kapitalismu, to označuje za součást záměru: ve chvíli, kdy by zaměstnanec (aka bezvýznamná pracovní síla) mohl konečně začít sklízet plody své práce, je zaměstnavatelem, který už ho díky robotizaci nepotřebuje, nemilosrdně vykopnut. Což lze ocenit jako koncept (pokud to tak opravdu bylo myšleno), ale z hlediska hratelnosti to člověka moc nepotěší. (Robota jako jedno z vylepšení – tehdy má člověku ještě pomáhat, ne ho nahradit – jsem si koupila jen v první hře a brzy ho odstavila do kouta, protože třídil špatně, respektive jinak, než jsem chtěla já, a předělávat to po něm dalo víc práce, než všechno rovnou udělat sama.) Mrzí mě, že pro nedostatek save slotů – jsou jen 3, z nichž jeden jsem vyhradila dceři – si člověk všechna svá stará skladiště nemůže schovat. Rozdíl mezi tím prvním, které vznikalo, když jsem ještě nevěděla, jak se hra vyvine, a tím posledním je obrovský a zajímavý, ale byla bych si opravdu ráda schovala všechny.

Hra nabízí expert mód, který ale jen umožňuje zkrátit si čas na třídění/doručení, časově omezit normálně nečasovanou fázi nebo skrýt objednávky, ani jsem ho nezkoušela, nepřišlo mi to jako čímkoli zajímavá challenge. A také co-op mód: upřímně si neumím představit, že by tuhle hru chtěl kdokoli v co-opu hrát. Každý si třídí podle svého a svým způsobem, já bych určitě nechtěla, aby mi do toho někdo mluvil, a být jen pomocná síla by mě už vůbec nebavilo.

Pro: třídění, variabilita vytváření skupin

Proti: příliš mnoho divných/nicneříkajících/nezajímavých kousků zboží v jejich celkovém poměru, přeplněnost skladu v závěru hry, nemožnost pokračovat v přijímání a vydávání zboží alespoň nějakou dobu po zkompletování sortimentu, málo save slotů

+10

The Book Of Unwritten Tales

Han22Han22
Dohráno
  • PC 80
Book of Unwritten Tales jsem si stáhl hlavně kvůli překrásné grafice, protože jsem si chtěl zase jednou něco, u čeho bych se mohl kochat. A grafika ani všechno ostatní mě rozhodně nezklamalo. Je to adventura z přelomu dekád přesně v té podobě jaké se mi nejvíce líbí.

Překrásné lokace, fantasy svět, klasické 2D zobrazení, 4 kapitoly nabité dějem i kombinacemi. Hru sice od začátku do konce provází jedno klišé za druhým - ostatně hned první postava kterou potkáme se jmenuje MacGuffin, ale autoři ten příběh odlehčují humorem jak se dá. A přes ten humor to není úplná šaškárna, ale pořád to funguje jako poměrně epické vyprávění.

V klasickém fantasy světě plném čarodějů, elfů, trpaslíků, gnómů, orků či trollů zuří mnohaletá válka bez konce. A zmíněný MacGuffin objeví stopu na artefakt nevídané moci, který by svému držiteli splnil všechna přání. O arfekt i MacGuffina proto projeví zájem trošku směšný záporák Munkus, který se bojí jen své matky (nedivím se) a z příběhu se postupně vynořuje trojice hrdinů.

1. Elfka Ivo trošku snobská profesionální hrdinka, která je sexy... no a dál už nic moc.
2. Malý gnóm Wilbur, který ač vyrůstá mezi spoustou úžasných vynálezů touží po tom stát se mágem a jehož pozitivní přístup a boj s vlastním strachem z něj dělá nejsympatičtější postavu.
3. Pašerák Nate, který myslí jen na sebe a až v průběhu příběhu se mění na klaďáka, ale ne zas moc a jeho cesta k hrdinství je plná podvádění a občasného škodění.
+ ještě si zahrajeme za jakousi bleptající příšerku, která toho moc nesvede, ale snaží se.
+ plus ještě jako doprovod je tu malinký ptáček Tschiep Tschiep

Příběh Vás provede všemi možnými i nemožnými fantasy lokacemi, nechybí působivá duchařská scéna, monumentální sídlo záporáka či městečko kde cestu dál blokuje otravný strážný a Wilbur se tak musí opravdu stát mágem. Na konci nechybí ani cestování časem a příběh je víceméně uzavřený, ale zároveň nechávající možnost pro pokračování. Humoru je tu taky dost, ze všeho nejvíce mě dostala dvojice postav hrajících RPG z našeho světa a admin-opičák či jedna doslovně převyprávěná scéna ze Star Wars. A samozřejmě pár ulítlých postav, kterým vévodí smrťák v depresi z toho, že v adventurách nikdo neumírá :)

Hraje se to opravdu báječně a zpočátku i jednoduše. Jeden kurzor na všechno, tlačítko na zobrazování aktivních míst, nepotřebné aktivní místa mizí, hlásí se jen použitelné kombinace. Autoři hru zpestřují tu minihrou (míchání lektvaru, lukostřelba) tu stealth dungeonem ve stylu izomerických RPG. A funguje i více hrdinů. Občas máte k dispozici jednoho, občas dva podle vývoje příběhu, v jednom výborném prostorovém puzzlu dokonce tři, ale vždy to parádně vyplývá ze hry, příběhy navazují, neruší se. Hrdinové si vyměňují předměty, občas musí něco synchronizovat, ale většinu hry hrajete za jednoho, protože to je princip klasické adventury.

Jak jsem psal, zpočátku je to jednoduché - pár obrazovek, rychlý postup. Už v druhé kapitole přituhne (tuna provázaných úkolů) a na konci se tvůrci utrhnou ze řetězu a Natův quest stát se válečníkem se táhne hodiny. Book of Unwritten Tales je opravdu megalomanský dlouhá a ke konci až příliš natahovaná, ale není to tím, že byste měli moc aktivních míst, zasekávali jste se, nevěděli jak dál. Na všechno se dá přijít, ale těch úkolů je tolik, že nevíte kde vám hlava stojí.

Book of Unwritten Tales je opravdu výborná hra která vydrží spoustu hodin. Jediné co bych vytknul je poměrně klišovitý svět a příběh a že to v podstatě není výzva. A třeba takový Chains of Satinav/Memoria nebo Whispered World z podobného žánru mě dostaly více. Proto 80%.
+14

The Adventures of Mr. Bobley

JumasJumas
Dohráno
  • PC 60
To si takhle jednou Jan Žižka (ne ten jednooký z Trocnova) řekl, že bude tvořit hry. Nejprve vzniklo pár freewarovek do soutěže Becherovka Game, ale vrhl se i na placené tituly. Mr. Bobley je má první zkušenost s tímto vývojářem a rozhodně ne špatná.

Ano, jde o hříčku s jednoduchou grafikou, stupidním příběhem a prapodivným ovládáním, ale já se při řešení jednotlivých hádanek v každé úrovni celkem bavil. Úrovně nejsou nijak zvlášť rozsáhlé, takže na správný postup lze přijít vcelku rychle. Horší je to s převedením myšlenky do praxe, protože již zmíněné ovládání, které nejde přenastavit, není moc intuitivní a často jsem stiskl jinou klávesu, než kterou jsem zrovna měl. Moc nepomáhá ani fixní kamera, která občas zapříčiní, že celou obrazovku zakryje obří objekt nebo se zobrazí pouze textury.

U hry jsem se občas pěkně navztekal, to nebudu zapírat. Přesto si myslím, že za vyzkoušení Mr. Bobley stojí a ty dvě Eura si případní hráči mohou nechat vrátit, když je do dvou hodin hra nechytne. Simulátor skiareálu od stejného autora možná někdy vyzkouším, ale Facteroids mě moc neláká.

Pro: Mr. Bobley, řešení hádanek, hudba

Proti: ovládání, kamera

+9

10 Dead Doves

jones1240jones1240
Dohráno
  • PC 90
Herní Výzva 2025 - Bdím či Spím - Normál (dá se i na HC)
 
Wow! Wow!

Píšu to minuty po dohrání a jsem v silně rozčarovaném stavu. Tahle na první pohled typická PSX hororovka toho skrývá tolik, že je veliká škoda, že zapadne. Nejen kvůli tomu, že si hráči to automaticky spojí s jumpscare hrami z toho žánru a budou následně zklamaní, ale také to může spoustu potenciálních zájemců odradit. Přeci jen, her s tímto vizuálem vzniká přemíra a lidi už jsou jimi přesyceni.

Byla by ale škoda, pokud by si jakýkoliv fanoušek hororů nechal tento skvost ujít. Je to hra, jenž nabízí neskonalou hloubku, silný příběh, Lynchovskou atmosféru, hravost, vizuální hrátky a to vše v trochu zavádějícím Blair Witch kabátku. Pojďme ale nejdříve na příběh.

Sledujeme tu dva kamarády, Marcuse a Seana, jenž se vydávají do Apalačských hor za nalezením bájné legendy jménem "Ant Farm". Celá výprava má navíc sloužit jako jejich poslední velká cesta a možnost si zavzpomínat na své mládí. Brzy ale zjistí, že tahle výprava skýtá mnohem více, než čekali. Brzy je tak čeká spád do čiré noční můry, oživlého lesa, absurdních výjevů a propadu do šílenství a vyrovnávání se svou minulostí.

Příběh může dle popisu znít průměrně, ale věřte, že jeho průběh má od toho daleko. Nechci spoilerovat, jelikož tu jde o ten zážitek. Jasně, nejradši bych vám to tu všechno vypsal, abyste viděli, jak je to skvělý, ale tím bych vám zkazil zážitek, takže mi zbývá jen doufat, že dáte na moje doporučení a půjdete do toho. Je to v nitru osobní a silně psychologický příběh, jenž ale i využívá hororové tropy a události souběžně s tím. Vy tu totiž krom psychiky hlavního hrdiny odkrýváte i tajemné legendy o lese, ve kterém se nacházíte, a co se v něm asi stalo. Tohle vše je navíc podpořeno skvělou prací s vizuálem a atmosférou, kdy hra kombinuje jak surrealistické obrazce, tak i různé grafické styly, kdy postavy mají obličej slepený z ústřišků novin apod. Určitě se nemusíte bát, že se jedná o klasickou unylou nudu, co jen spoléhá na nostalgickou PSX stylizaci a konec. To tu fakt nehrozí, tvůrci to ždímají na maximum a ještě si s tím vizuálem hrají a mění ho. Dovolil bych si tvrdit, že tohle je taková AAA hra mezi PSX look-alike tituly.

Takže ano, příběh, vizuál a samotné vyprávění jsou top notch, ale co postavy? Těch tu není mnoho a nejdůležitější je váš kámoš a parťák Sean, jenž se stará o velkou část humoru, a je to fajn sidekick. Samozřejmě má větší hloubku než to. Co ale chci vypíchnout, je organický banter a chemie, kterou postavy mají. Vždy, když jsou spolu, tak máte opravdu pocit, že to jsou kámoši, kteří toho spolu dost prožili, a dodává to i organičnost celému ději. Právě díky jejich humorným prupovídkám, hašteření se do nich více vžijete a celá atmosféra a horor fungují o to lépe.

Kde to pak může ale už lehce drhnout, je samotná hratelnost. Takhle, ona je sama o sobě fajn, ale pár zadrhelů má. Celá hra je váš klasický horor s fixní kamerou alá Resident, akorát s tím rozdílem, že se tu nebojuje a jedná se o více adventurně narativní zážitek. Puzzly tu jsou, ale jdou spolu s explorací. Máte například jednu velkou otevřenou lokaci, která se skládá z cca 18 obrazovek, a vy, jak jimi procházíte, tak postupně nacházíte a odemykáte další a další věci potřebné pro postup v příběhu. Nikdy jsem neměl žádný velký zásek, jelikož pokud budete pečlivě procházet a všímat si okolí, tak vše, co najdete, si ihned spojíte s tím, na co to máte použít. Takže za to palec nahoru. Na druhou stranu vám ale tyto jednodušší puzzly může ztížit právě fixní kamera. Často tak k předmětům musíte přijít pod nějakým úhlem, abyste s ním mohli interagovat, někdy zase je něco umístěno tak, že když se k tomu přiblížíte, tak kamera začne poskakovat mezi dvěma úhly a zamezuje náhlednutí třeba do krabice atd. Není to nic, co by vám výrazně zhoršilo hru, ale zamrzí to.

Také občas je na škodu, že postava ne vždy reaguje, jak má, a několikrát se mi stalo, že se během útěkových sekvencí nerozeběhla či se pohybovala, jak kdyby byla v podivné křeči, či se o něco zasekávala. Krom toho to jinak běželo bez chyby a nijak to nenarušovalo atmosféru. Ta je každopádně výborná a moc cením, jak si tvůrci hráli s jumpscary a nespoléhali se na levné strašení. Místo toho vkusně pracovali s hrou stínů, zvuky a okolím, díky čemuž bylo dost jumpscarů kreativních. I bez nich ale hra funguje a občas jsem se fakt bál to hrát v noci, jelikož na vás furt něco šeptá apod.

Když jsem načal ty zvuky, tak jen ještě musím vytknout špatný mixing soundů. Někdy jsou hlasy postav zbytečně udušeny, někdy zase řve hudba a dabing jde špatně slyšet. Často se tak stávalo, že nazvučení bylo nevyvážené. Jinak je ale dabing fajn a i soundtrack, jenž skvěle pomáhá celé atmosféře.

No, tím to asi ukončím. Pokud chcete jiný horor, něco, co vás vcucne a vyplivne zničeného, tak tady máte. Serte na český panelák, jenž nesahá této hře ani po kotníky. Tady dostanete skvělý psychologický horor, jenž na to jde trošku jinak, a budete se u něj bát, smát a hltat ho každým douškem. Fakt to doporučuji, je to neskutečný hidden gem a hororová pecka posledních let.

Pro: Příběh, postavy, mix humoru a hororu, atmosféra, surrealismus, fajn obtížnost puzzlů, chytré jumpscary, délka 6-7 hodin

Proti: Problémy s kamerou či pohybem postavy, nevyvážený zvuk.

+13

Short Trip

KattKatt
Dohráno
  • PC 85
Kdo by si nechtěl zkusit roli kočičího tramvajáka v krásně kreslené a relaxační hře? Já neodolala, ale největším fanouškem této hry je u nás doma rozhodně moje čtyřletá dcera. Poctivě zastavuje na zastávkách a při rozjíždění zacinká. Pak zacinká znovu. Pak ještě jednou. Pak znova, znova a znova. „Přestaň mačkat ten mezerník!!“ Jinak je to opravdu relaxační zážitek.

Autor hru kreslil 5 let, což je úplně nepředstavitelné, jelikož její dohrání trvá pár minut. Nicméně je to krásné umělecké pokoukáníčko a doufám, že to není jeho poslední počin. Ráda bych si zahrála klidně i za kočičího kapitána nebo pilota.

Pro: vizuál, nápad

Proti: cinkání tramvaje v rukou čtyřletého dítěte

+5
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • jvempire Gothic +32
    Napsal jvempire, 21 dní
    Populární a povedených RPG sérií není málo, ale Gothic přesto dokázal nezapadnout a zapsat…
  • Garret Kingdom Come:… +26
    Kingdom Come: Deliverance II
    Napsal Garret, 15 dní
    Vávra v jednom z rozhovorů uvedl, že hry dnes nejsou dělány jako zážitek. Když se nad tím…
  • adam.kulhanek Fallout Tactics:… +25
    Fallout Tactics: Brotherhood of Steel
    Napsal adam.kulhanek, 20 dní
    Z prvních dvou dílů Falloutu jsem byl velmi nadšený, dvojku považuji jako jednu z mých…
  • jvempire Kingdom Hearts +25
    Napsal jvempire, 27 dní
    Kingdom Hearts je skvělá RPG série vzniklá spojením Final Fantasy a Disney u které mám…
  • CrisBenton The Elder Scrolls… +22
    The Elder Scrolls IV: Oblivion
    Napsal CrisBenton, 13 dní
    Tak po dlouhé době jsem zase něco dohrál, pač nebylo moc času. Na předchozí hře Morrowindu…
  • S4TW Kingdom Come:… +22
    Kingdom Come: Deliverance II
    Napsal S4TW, 26 dní
    Herní výzva 2025 –  Zločin a trest     Tak tohle byla jízda! Hned z kraje mohu říct,…
  • Subject 13 Star Wars:… +21
    Star Wars: Knights of the Old Republic II: The Sith Lords
    Napsal Subject 13, 16 dní
    Jsou hry dobré a špatné. Jsou hry co se povedly a nepovedly… a potom jsou tu druhé KotORy.  …
  • ActualPigeon5 Kingdom Come:… +21
    Kingdom Come: Deliverance II
    Napsal ActualPigeon5, 26 dní
    Tak po 145 hodinách mě dojely titulky a i když je to z mnoha pohledů fantastická hra, tak ta…
  • jvempire Stray +21
    Napsal jvempire, 23 dní
    Tento kočičí příběh mě zaujal již v prvních ukázkách. Jde o dobrodružství se…
  • hanak_v_exilu S.T.A.L.K.E.… +20
    S.T.A.L.K.E.R.: Clear Sky
    Napsal hanak_v_exilu, 30 dní
    S.T.A.L.K.E.R. Clear Sky provází pověst nejslabšího dílu z původní trojice, jenže na…