Poslední komentáře

Po roce a pár měsících jsem dostal odvahu opět zapnout Resiho dvóju. Zprvu jsem dal akorát průchod za Leona a jaksi mi to stačilo. Zlom nastal, když vyšel remake trojky, měl jsem ho prakticky sfouknutý ihned, ale neměl jsem dost. Zapnul jsem tedy opět dvojku a za tento víkend jsem ho dohrál dvakrát (sice nedobrovolně, ale co už).

Vůbec nemám páru, kde začít a co vše sepsat. Vraťme se tedy rok zpět a začněme zde. Jakožto velký fanoušek Residenta jsem se na tenhle Remake těšil jak malé dítě. Abych si nic nespoileroval, viděl jsem pouze jedno gameplay video, které mě tehdy dost navnadilo a zároveň jsem si při něm nadělal do kalhot. Nastal osudný den vydání a PPL mi samozřejmě hned zkazilo radost, jelikož můj balíček z Xzonu odeslali kamsi do Liberce. Měl jsem dvě možnosti: Buď strávím celý víkend čuměním do zdi a okusováním nehtů a záděr anebo....se vyseru na nějaký PPLko a vydám se do kamenného obchodu a koupím to tam. Samozřejmě, že moje finanční situace druhou možnost nepovolila, takže jsem se vydal do obchodu hru koupit, že radši budu týden o rohlíkách. Poctivě instaluji a přesně ve 21:36 zapínám to, na co jsem dlouho čekal. Uvítalo mě celkem i pěkné menu a potěšil přechod na nový RE engine. V tu ránu jsem ale byl nehorázně zklamán, jak do prdele mohli zapomenout na ten vážný hlas, který pokaždé hrdě a nestoudně zahlásil: REZIDENT ÍVL TŮŮ??? No nevadí, zhlasl jsem světla, vybral si Leona, protože je to prostě Leon a odstartoval svůj uklidňovač tepu. Po celkem svižné cutscéně mě hra vtělila do nažehleného blonďáka a vyslala mě na benzínku. No a co si budem, uvítal mě nádherný leveldesing, suprová grafika a atmosféra, která by se nemusela stydět vyzvat P.T. Suprová hra světel a stínů, zvukové efekty nahánějící hrůzu, pistolka s minimem nábojů. Byl jsem ohromen, vážně ohromen. První výzva se zombákem vyšla docela dobře, sice potřeboval 6-7 kulek do hlavy, ale budiž. Nastal čas se vrátit k autu a zde Japonci ukázali, proč oni ty horory umí nejlépe. Než jsem se vymotal z benzínky, káknul jsem si tak 3x.

Následující řádky budu psát, jako bych dvojku nikdy nehrál, protože nechci psát neustále, co je jiné, co je stejné a tak. Uvítala mě stará známá policejní stanice a jeden suprový prvek a sice, že hra není lineární. Cest je zde mnoho, ale i zavřených dveří. Vývojáři rozhodně nešetřili na násilí, spousta krve, spousta mrtvol, zombíkům jdou odstřelit končetiny a pokud se vám podaří rozstříknout jeho hlavu na sračku, vydá to ještě velmi uspokojivý čvachtavý zvuk, přesně jak to mám rád. Libí se mi, jak je hra nepředvídatelná, nikdy nevíte, jaká mrtvola vstane, jestli za dveřmi nečeká sráč a radostí vás neobejme nebo z kterého stropu spadne Licker. Tak trošku vás upozorní hudba, která je v tomhle ohledu dynamická, ale strach taky dokáže nahnat. Hodně zde pomáhá mapa, která ukazuje, kde jste na něco zapomněli nebo kde již nic není. Nebýt jí, asi by mi trvalo neskutečně dlouho, než bych se vymotal ven. Taky se mi líbí, jak vám hra nedá nic zadarmo, nutí vás přemýšlet, plánovat trasu a taktizovat ohledně inventáře. Není totiž nic horšího než když potřebujete sebrat něco důležitého a nemáte místo. Nebo naopak něco potřebujete použít a leží to v bedně, která je nejbližší 20 minut od vás a cestu stráží dva lickeři a pár dalších potácivých pobudů. Puzzly jsou skvěle udělané, nejsou těžké, tudíž se nedá u nich zaseknout, ale za 5 vteřin je mít taky nebudete. Docela i bylo fajn, že hned všechna tajemství RPD neodhalíte ihned, takže člověk, když se dostal ven se akorát chvíli vztekal, že nemá všechno a nemůže se vrátit. Backtraking tu je, je ho tu hodně. Někomu se to může zdát otravné, ale odměny stojí za to. Jedna z odměn je, že se s vámi pokusí skamarádit pan X a jeho stalking je při prvním hraní dost depresivní a nepříjemný. Jeho dunivé kroky vám znějí v hlavě po celou dobu a nikdy nevíte, kdy se rozrazí dveře a bude se po vás sápat. Backtracking tu dosahuje takových hodnot, že se prakticky z konce hry můžete vrátit zpět na začátek, naštěstí je to už libovolné, takže speedrunneři a lineární kňouralové si mohou oddychnout. Hra si svojí atmosféru nechává po celou dobu hraní a když si myslíte, že horší už to být nemůže, tak bohužel...může. Po RPD přichází na řadu stoky. Ano každá správná hororovka má stoky, ale ne všechny jsou tak děsivé jako tu. Jistě za to může ten fakt, že zde už nemůžete používat sluch na detekci nepřátel, jelikož hučení vody ho anuluje a navíc....monstra zde si "zpívají"? Po stokách přichází samotný Nest. Krásně osvětlené laborky, co tu může být tak děsivého? Hmmm, co takhle nesmrtelné křoví alias trnitý Regenerados ze čtverky? Herní tempo nezpomaluje a klacky pod nohy hází neustále. Tímto bych uzavřel první dohrání a zmínil ještě pár věcí. Gunplay je zde hodně zábavný i když ho trochu brzdí nedostatek munice (jasný je to survival horor, takže to není výtka). Rozhodně ho i podporuje upgrade zbraní, s kterým je to pak ještě zábavnější. Lekačky jsou výborně udělané a nečekané. Dokonce i když o všech vím, tak jsem se zesral i tak (mrtvola ve skříňce, licker za zrcadlem..). Řev probouzejících zombíků ve mě neustále vyvolával husí kůži. Znovuhratelnost??? ROZHODNĚ!!!

I když mi to trvalo přes rok, nakonec jsem to přeci jen zapnul znovu. Tentokrát za Claire a....možná mi ujel prst, ale na HARDCORE. A bylo to Hardcore, víc nepřátel, méně nábojů, větší odolnost. Ale hlavně jeden masivní upgrade: V nastavení jsem si zvuk přepnul na DOLBY ATMOS a díky mému 9.1 domácímu kinu byl zážitek o 100% záživnější. V tento moment se teprve dá hodnotit zvuková složka hry. Ozvěna výstřelů, která se nese po celém pokoji, slintající lickeři, kteří mi funěli za zády, dokonce když se mi u nohou ozval zvuk vřískajícího zombáka, měl jsem totálně sevřené půlky a ve hře sprintoval jak o závod. To vše doplněné luxusní dynamickou hudbou, která v jednu chvíli v sobě nese temné a strašidelné tóny a po chvíli způsobuje nával adrenalinu. Za ten rok jsem spoustu věcí pozapomněl, ale v průběhy hry jsem pomaloučku polehoučku si začínal rozvzpomínat, kam jít, co udělat a tak. Tato HARDCORE záležitost mi zabrala 4 a půl hodiny. První průchod za Leona něco kolem šesti. Celkem zvláštní, jelikož jsem vymetl všechny možné kouty, dokonce jsem objevil i třetí backtrack na RPD. Herní dobu hlavně zkracuje segment se Sherry, s Adou se mi zdál o dost delší. Ale rozhodně jsem si druhý průchod užil o dost více než ten první. Přemýšlím teď, který průchod byl těžší, když nebudu hledět na zvolenou obtížnost. Claire má ze začátku blbou bambitku, která se přebíjí pomalu a damage o moc větší není než Leonova Matilda. Rozhodně i broka mi přišla lepší než granátomet, jelikož než zombák uhořel nebo se rozpustil, tak to také chvíli trvalo. Za to ale segment se Sherry je primitivní než ten s Adou. Asi tak či onak, je to vyrovnané, jedno má lepší to, druhé to.

Po dohrání jsem se rozhodl pro Second run neboli Scenario B. Ehm...no...vybral jsem si opět Claire, jelikož jsem si myslel, že to bude jen takový dodatek na chvíli. Po chvíli mi začalo docházet, že second run opravdu bude znamenat second run. Kupodivu jsem nijak frustrovaný nebyl, rozhodl jsem se pro achiev hunting a byl jsem zvědavej, co vše bude jinak. Chtěl jsem to mít dohrané co nejdříve, takže jsem nastolil neuvěřitelné tempo. Hesla od zámků a kombinace trezorů zůstaly nezměněné, víceméně jsem RPD proběhl na jeden dech a sbíral jen nejnutnější věci. To samé bylo i dále a second run mi zabral nějakých dvě a půl hodinky, čímž jsem si vysloužil eSkové hodnocení a achievementy za dohrání pod 4 hodiny, za neotevření bedny, za nepoužití healu a za dohrání s méně než 14000 kroky. Čas by byl kratší, kdybych nepoužíval inventář pro zastavení hry :D.

Jak se říká "za málo peněz, hodně muziky" a Resi dvojka je ukázkový příklad. Po dohrání second Runu jsem rozehrál Ghost Survivor mode. Tyto módy ukazují: co by, kdyby. Takže špetka příběhu v tom je, ale více se zaměřuje na rychlý průběh a hodně střílení, podobně jako Mercenaries v předchozích dílech. Runaway jsem proběhl s prstem v nose, je nejjednodušší, ale za to nejstrašidelnější. Může za to hlavně nová potvůrka, která nevypadá zrovna dvakrát atraktivně. Scénář za Kenda považuji za nejtěžší, jelikož cestu vám znepříjemňují jedovatí zombáci. Jejich dosah výparů je až neuvěřitelný, tudíž s brokou se na ně musí hodně opatrně. Forgotten Soldier je nejvíce akční a atmosféra se z něj úplně vytratila, což mě osobně nevadilo, protože se zde dá vyřádit na tom skvělém gunplayi. Po dohrání těchto 3 se vám odemkne ještě čtvrtý a sice No Way Out, který teprve otestuje váš skill. Celou dobu jste totiž zavření na benzínce ze začátku hry a váš úkol je zabít 100 zombáků, kteří se hrnou ze tří směrů. Je to nervy drásající a pěkně scary, ruce se mi klepaly ještě půl hodiny poté. Po dohrání Scenaria B se vám odemkne ještě 4th survivor a ten bych řekl, že byl pro mě nejzábavnější, jelikož měl suprovou atmosféru, člověk si pořádně zastřílel, luxusní hudbu a průchod všemi částmi hry s tunou monster za prdelí. Ale to ještě není všechno, po dohrání i tohohle scenaria se odemkl takzvaný TOFU mód, kde prostě hrajete za TOFU a máte jistý handicap. Máte jen nožíky. Toto je už čirá frustrace a vlastně jen spoléháte na to, že to proběhnete aniž by vás něco chytlo kulky. A ještě to není všechno, po dohrání se vám odemknou další druhy TOFU, kde jeden má jen granáty, druhý plamenomet atd. Pokud to člověk bere jako vtip, tak ok. Japonské nadávky pana TOFU jsou vážně k pousmání a music, která hraje při tomto módu je pro mě zdaleka nejlepší z celého soundtracku. Toto vše v jedné hře, hra nabízí desítky hodin i bez mulťáku nebo nutnosti připlatit si za obsah. Poklona Capcomu za tento kousek, nezklamali.

"You said the virus turn people into monsters, not reptiles!".