Poslední komentáře

Suikoden V jsem dlouho odkládal, bál jsem se, že pokračování zdaleka nedosáhne na kvality vynikající dvojky, která u mě celý žánr kdysi rehabilitovala. A úvod mé obavy celkem potvrzoval. Prvních asi 15h si opravdu nejste jistý, jestli hrajete rpg nebo dosti neinteraktivní walking adventuru. Přitom po stejné době jsem už třeba jedničku dohrával. Tady tak pořád dostáváte za úkol běhat z místa na místo (úkoly typu chce vás vidět princezna, chce vás vidět královna, chce vás vidět obchodnice s runami,....) v hlavním městě a koukat na připravené cutscény. Tento dlouhý pomalý rozjezd slouží k nastolení několika příběhových otazníků, prohloubení významu pozdějších událostí a emocionálního dopadu z nich. Někdy holt příběh potřebuje trochu zrát. Tentokrát je vaším hrdinou mlčenlivý princ s úsměvem Mona Lisy v kašpárkovském oblečení, který musí zachránit království (což není úplně přesně, panovnický rod se zde dědí výhradně po přeslici). Ta směs politických intrik, vztahů mezi postavami a zapomenutá minulost je opět povedená a pomáhá tomu i úsporný, ale funkční dabing. Suikoden tradičně vyniká v tom, vykreslit nějakou postavu jen pár dialogy, kde na to jiní potřebují tisíc slov. Na druhou stranu tu není žádný záporák typu Lucy Blighta, nepřátele nelitujete ani se vám nehnusí.

Grafika je poplatná své době a platformě. Bohužel dobová fascinace 3D a technologická omezení dost smrskla lokace, rozporcovala je mezi časté nahrávací obrazovky a dojem majestátnosti teď mají vzbuzovat dlouhé a prázdné koridory. Na druhou stranu je tu vidět i snaha o věrnější animace a mimiku postav, které však trochu dávají do popředí tu japonskou ujetost. No a jsou tu také efekty odrazů a stínů, které občas opravdu vykouzlí pěkné zátiší. To je také dané tím, že i když se pohybujeme v jedné zemi, tak každé město je originální. Máme tu japonskou, čínskou, evropskou i blízkovýchodní architekturu. Jak jsou pěkný města, tak dungeony jsou hodně nezajímavé. Samotné 3D gameplayově nic nepřináší, hra je izometricky statická bez nějakých zajímavých kamer. Což neberu po otravném natáčení kamery v Xenogears nebo v nedávném Wasteland 2 jako úplně negativní věc. Zvuky a hudba mi nepřišly tak epické, ale mají svůj půvab a konečně tu a tam místo chorálů a klavíru zazní nějaké asijské rytmy.

Když se příběh rozjede a vy dostanete trochu volnosti, tak hra konečně vytasí své klady, kterými je série pověstná. Prvním je množství postav, každá se svým charakterem a schopnostmi. Obzvláště zábavné jsou společné útoky, některé jsou hodně vtipné, některé opravdu užitečné, aspoň zpočátku než si postavy pořádně natrénujete. Možných postav je celkově 108 a jsou ztotožněni se souhvězdími, což je asi jediný odkaz na předlohu Příběhy od jezerního břehu. Bojové a magické animace jsou opravdu povedené, ale jak tomu bývá, tak po dvacáté už bych je rád přeskakoval.

Vedle klasických jrpg tahových soubojů, kde máte pod kontrolou svých šest bojovníků a můžete je vyměňovat a řadit do různých formací tu jsou osobní souboje. Ty jsou příběhově vázané a spočívají víceméně na principu kámen nůžky papír, kdy podle kecání a vysmívání protivníka musíte odhadnout, zda bude útočit či se bránit. Systém kámen nůžky papír funguje také v mnohem zábavnějších a četnějších hromadných bitvách, které jsou tentokrát real time. Celkem to funguje, když máte něco dobývat a soupeř je pasivní, potom můžete opravdu plánovat postup, odlákávat oddíly, používat schopnosti apod. Průšvih nastává, když se máte bránit vy, soupeř si to často rajcuje v chumlu a nebo svými vítězstvími tento chuml vytvoříte. No a potom je vítězství spíš otázkou náhody než plánování. Samozřejmostí je řada miniher, od hraní karet přes rybaření až závody na dracích. V průběhu hry dostanete a spravujete vlastní hrad, to je opravdu monumentální základna, která se v průběhu hry i přestavuje, aby se tam všechny postavy pohodlně vešly:)

Jsou tu velké tradiční neduhy, které se však na této platformě násobí. Prvním neduhem je nízká obtížnost. Asi právě kvůli tomu, že postavy volně můžete měnit a občas vám i hra vnutí nevytrénovanou postavu do party. Někdy to působí vesele, jak obrovský drak zdlouhavě slétává a kouzlí, aby vám ubral život v řádu jednotek, zatímco ta madlena s provazem místo zbraně mu dá jen tak mimochodem 250+. Grindování ve hře není vůbec potřeba, což oceňuji. Přesto aspoň já mám aspoň zpočátku snahu levelovat a vybavovat všechny postavy. No a tady nastává další velký neduh a to je omezený inventář a omezený sklad. Pokud rádi střídáte postavy a bojujete s nejlepším vybavením, tak vás čekají určitě hodiny přesouvání věcí mezi postavami, inventářem party a skladem. Sice tu některé ulehčující tlačítka jsou, stejně ale by si hra s tolika postavami zasloužila mnohem přístupnější inventář, nebál bych se přenosného neomezeného skladiště a tlačítka vybavit nejlépe současnou partu. Další věcí je, že příběhově vás hra tak trochu pořád někam žene, ale k získání všech společníků a k nejlepšímu konci a odhalení co nejvíc skrytého obsahu potřebuje dělat backtracking po místech, kde už jste byli. Tím hra ztrácí na tempu a je také pravda, že spousta skrytého obsahu a možností rekrutace je skrytá až do té míry, že bych zvážil použití nějakého návodu. Dalším obrovským problémem jsou náhodné souboje, kde jsem nezjistil, jak je eliminovat a i útěky/podplácení jsou příliš zdlouhavé.

Celkově bych se Suikoden V nebál srovnávat s jedničkou i legendární dvojkou. Jako vítěz z tohoto souboje nevyjde, ale obstojí se ctí. Hlavním problémem pro mě byla zdlouhavost, spoustu času strávíte v inventáři, pohybem po už prošlých lokacích a v nepřeskočitelných animacích a cutscénách. Hra mi zabrala asi 70h. Byl by fajn nějaký svižnější remake, ať v moderní či retro podobě.