Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

LEGO Harry Potter: Years 1-4

  • PC --
Aká je šanca, že človek nebude mať rád túto hru, keď má rád Lego a Harryho Pottera? Tu som išiel na istotu. Lego hry sú samé o sebe fajn a zábavné. Keď si k tomu môže človek ešte vybrať svet, ktorý má rád, tak je to o to lepšie. Zo všetkých, ktoré ponúkajú je u mňa Harry Potter top. Ďalšie veľké pozitívum je, že Steam už ponúka možnosť hrať online hry, ktoré majú len lokálny multiplayer. Ja som veľký fanúšik co-op hier, a to znamená, že táto hra je pre mňa ako stvorená. Našťastie nie je núdzu aj o ľudí, s ktorými to môžem hrať.

Nie je prekvapenie, že v tejto hre budete prežívať prvé 4 diely Harryho Pottera. Príbeh je spracovaný naozaj super. Nie je to 100% verná kópia, ale skôr vtipne upravené určité miesta. Celkovo je hra veľmi zábavná a nasmial som sa pri nej dosť. Najlepšie sú na tom jednotlivé animácie pomedzi herné pasáže, ale zábava nechýba ani pri samotnom hraní. Bude sa tu ničiť, riešiť hádanky, bojovať s nepriateľmi pomocou kúziel, behať po Rokforte a jeho okolí. Kúzla sa učíte postupne, postupne si odomykáte nové postavy a nie všetky pasáže sú dostupné hneď. To znamená, že prejdením príbehu Váš pobyt v tomto parádnom svete ani zďaleka nekončí. Už len príbeh sám o sebe je dostatočne dlhý na takúto hru. Môžete tu kľudne utopiť aj 30 hodín.

Nemá asi zmysel vyjadrovať sa ku grafike. Je to skrátka Lego a je to také, aké to byť má. Hrá býva často v akcii, tak odporúčam kúpiť, keďže ani za plnú cenu sa nemusí hanbiť.

Pro: zábavnosť, humor, co-op, svet

Proti: miestami trochu neprehľadné (kamera a čo treba urobiť)

+12

Dark Echo

  • PC 45
  • Android 45
Dark Echo má skvělý novátorský koncept a pěkný umělecký styl. Bohužel nenaplňuje svůj potenciál. Velmi se mi líbil začátek, ale později to začalo být nudné a zdlouhavé. Tmavé úrovně jsem hrál na Androidu, a část světlých úrovní na PC, takže mohu porovnat obě verze.

Ve hře jsou hlavní 3 mechaniky - poklepání, plížení a hození kamene. Ze začátku jsou zajímavé, ale v pozdějších fázích žádný další koncept nebo mechanika nepřibyde (možná s výjimkou pohnutí objektem v pozdějších úrovních). Hra působí nedokončeně - mohlo v ní být tolik zajímavých věcí, a nejsou.

Úrovní není mnoho. Je tu 40 temných úrovní, které jdou dokončit za pár hodin, a 40 světlých úrovní, což jsou ty samé jako temné, jenom s mnohem větším počtem (větších a rychlejších) nepřátel a výrazně nepříjemným kompletně bílým pozadím.

Ovládání není bohužel uděláno moc dobře. Na dotekových zařízeních se těžko plíží a občas uděláte místo plížení normální krok, což v pozdějších (světlých) úrovních znamená okamžitou smrt. Nepřesné ovládání na dotekových displejích byl důvod, proč jsem pro pozdější úrovně přešel na PC. Na druhou stranu, s dotykovým zařízením se vám velmi dobře házejí kameny do libovolného směru a můžete si tak velmi přesně nasměrovat nepřátele. Naprosto nepochopitelně tohle na PC provést nelze. Ačkoliv by dávalo perfektní smysl hodit kámen kurzorem myši, tak nemůžete, a lze házet jen do 8 základních směrů pomocí klávesnice. Také se musíte vždy podívat do směru, kam chcete hodit, takže nemůžete utíkat před nepřítelem a odvést jeho pozornost hozením kamene do strany, jak by bylo přirozené. S gamepadem můžete házet do libovolného směru, ale s páčkami se zase hůře míří. Takže ačkoliv se na PC verzi lépe pohybuje, tak se zase na ní hůře míří, v porovnání s dotykovými zařízeními. Postava se neovládá dobře na žádném zařízení. V pozdějších úrovních bylo ovládání postavy mým hlavním zdrojem frustrace. Přitom ideální ovládání se zdá být zjevné - levé myšítko pro chození, Shift pro plížení, mezera pro klepnutí, pravé myšítko pro hození do přesného směru. Škoda, že to tam není.

Snad někdo vezme tento herní koncept a udělá z toho výbornou hru, se zajímavějšími úrovněmi, více typy nepřátel, interaktivnějšími objekty a prostředím (představuji si např. zvlnění terénu, které pozmění šíření zvukových vln), lepším ovládáním a větší zábavou.

Celkové hodnocení: Nic moc / Dobrá 

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2016 v angličtině na Steamu).
+4

XCOM: Enemy Unknown

  • PC 65
XCOM: Enemy Unknown je slušná hra. Ze začátku jsem byl nadšený, ale ke konci mi to přišlo jako spíše zklamání.

Co se mi líbilo

* Můžete si opět prožít UFO v moderním enginu.
* Během prvního hraní, zejména v začátku, můžete mít ten napjatý, úzkostlivý pocit, že všechno jde do háje, mimozemšťané mají navrch, je tu tolik otázek a tak málo odpovědí, vaši vojáci umírají po trapných omylech, atd. Má to výtečnou atmosféru.
* Je to zábava. Je to UFO, takže je zábavné potkávat nové typy mimozemšťanů, zabít je nebo si nechat nakopat prdel, pak je vyslýchat nebo provádět pitvy, objevovat nové technologie. Zejména, pokud hru hrajete poprvé.
* Filmečky a komentář pomáhají dotvořit atmosféru (když je vidíte poprvé) a dobře zapadají do hry.
* Hra je zjednodušená, takže se do ní dá lehce dostat, nemá strmou učící křivku.
* Herní engine není příliš náročný a postavy vypadají zblízka poměrně pěkně (na obrazovce, kde je vybavujete do akce).
* Vzhled vojáků jde výrazně upravovat, takže si je můžete vytvořit dobře rozeznatelné a zapamatovatelné.
* Počet vojáků na bojišti je omezen na 4-6, což je dobře, protože to urychluje herní kola (oproti 12 vojákům v původním UFO: Enemy Unknown).

Co se mi nelíbilo

* Dokud plníte "prioritní" úkoly (dějovou linku) hned jakmile můžete, tak je hra napínavá a obtížná. Ale jakmile zjistíte, že tyto mise nemusíte plnit hned a nic zlého se nestane (hra nemá časový limit), tak můžete začít plnit obecné úkoly, vycvičit si vojáky, a hra se stane jednodušší a ztratí své kouzlo.
* Příběh hry je celkem krátký a nudný. Není zde uspokojivé zakončení, nedozvíte se nic zásadního o mimozemšťanech, jejich motivacích, prostě nic. Velké zklamání.
* Obecné úkoly nejsou moc pestré - zabij všechny emzáky (90% úkolů), zachraň lidi, eskortuj člověka, zastav bombu. Příběhové mise používají úplně ten stejný mustr. Příliš se to opakuje.
* Je zde několik prostředí, ale ne za tak mnoho - les, bar/obchod/něco, město. Kvůli grafické prezentaci hry nemá prostředí mnoho detailů, takže působí nevýrazně a v konečném důsledku všechny stejně. Není zde žádná poušť, sníh, oceán, hory, zajímavé budovy, atd, které by to zpestřily.
* Uživatelské rozhraní je velmi neohrabané. Je zjevně orientované na konzole, používání klávesnice a myši je nepříjemné (ani s myší nemůžete mít věci jako volně rotující kameru, jen otáčení o 90° - je to jak ovládat emulátor gamepadu pomocí myši). Ale i když gamepad použijete (a já to udělal), není to o mnoho lepší - výběr některých možností trvá dlouho, fixní kamera neustále zavazí, a důležité ovládání je nedostupné zrovna když ho potřebujete (Chcete otočit pohledem při házení granátem? Nene. Chcete snadno porovnat sílu dvou různých zbraní, aniž byste dokola zapínali a vypínali režim míření? Nehrozí). Přepínání mezi vojáky probíhá v nějakém nedeterministickém pořadí a působí, jako by vám dělalo naschvály. Není zde možnost, jak všem akceschopným vojákům nastavit hlídku (overwatch), musíte to pokaždé manuálně nastavovat u každého jednotlivě.
* Indikátory vzdálenosti a rozsahu jsou naprosto mimo, což je vysoce frustrující. Je téměř nemožné říct, jestli vaše raketa zasáhne nepřítele nebo ne, horší indikátor výbuchu jsem ještě neviděl. Často se stane, že mimozemšťan je poblíž kraje oblasti výbuchu (ale pořád uvnitř), a není zasažen, protože ukazatel vám lhal. To samé se stává s lékárničkami - přiběhnete k někomu přesně na vzdálenost ukazatele, abyste ho vyléčili, ale nemůžete, protože jste moc daleko, ukazatel lhal. Opět to samé se zachraňováním lidí, atd. V této hře podobná chyba znamená něčí smrt, a dost vás naštve, když to způsobí rozbité uživatelské rozhraní.
* Souboje byly zjednodušeny, což se mi moc nelíbí (akční body jsou prostě lepší systém), ale úplně proti tomu neprotestuji. Ale aspoň by to mělo dávat smysl, což aktuálně nedává. Pokud mám dvě akce, takže mohu běžet a střílet, nebo běžet a léčit, nebo běžet a přebít, nebo běžet a běžet, tak proč nemohu střílet a běžet, nebo léčit a běžet, nebo přebít a běžet? Nebo léčit a přebít? Je to prostě hloupé.
* Zbloudilé kulky nemohou nikoho jiného zranit. Takže pokud máte 6 vojáků těsně vedle sebe a emzák vystřelí po prostředním a nestrefí se, nikdy nezasáhne žádného jiného vojáka. A naopak, vy nestrefíte jiného emzáka. Hloupé.
* Další nesmyslná mechanika je, že mimozemské zbraně můžete získat, jen když mimoně omráčíte, ale ne, když je zabijete. Není tam ani procentuální šance, prostě jen binární ano/ne. Hratelnostně by to nebyl velký rozdíl, kdybyste měli malou šanci získat zbraně neporušené i po zabití nepřítele, a působilo by to mnohem přirozeněji. Aktuální přístup působí jako umělé omezení.
* Musíte si zapamatovat jména vašich vojáků, protože ukazatele třídy se neobjeví hned po přepnutí na vojáka, ale až po krátké stylové animaci. Což se velmi nehodí, pokud zrovna hledáte svého těžkooděnce/útočníka/odstřelovače atd, strašně to zpomaluje. Musíte si zapamatovat jméno, to se zobrazí okamžitě.
* Krycí systém je pěkný, ale občas i když se někomu dostanete zjevně do boku, tak je pořád krytý, protože tam je něco jako 1° zbývající v jeho krytí. Linie pohledu je ještě rozbitější, často někoho nevidíte, i když je naprosto zjevné, že ho vidět musíte. To se stává často při výškových rozdílech. Jakmile vylezete nahoru, tak je velmi těžké vidět někoho na zemi, i když je třeba jen 1 políčko od vás.
* Sestřelování UFA (minihra) je prostě nudná. Tady vývojáři propásli šanci udělat z toho více, než jen akci pro vojáky.
* Vývoj zbraní ve hře je nuda. Šedá zbraň -> červená zbraň -> zelená zbraň. Čísla se zvednou, žádná nová funkcionalita. Co třeba přidat zajímavou zbraň? S tou vší mimozemskou technologií není nic lepšího než laser a plasma, které jen obarví výstřel?
* Estetika/barevná paleta hry je slabá. V uživatelském rozhraní je všechno do modra, takže se vám bude těžko rozeznávat jedna ikona od druhé, jsou příliš podobné. V bojovém prostředí je všechno tmavé/ve stínu, takže vaše vojáky nerozeznáte podle zbroje/zbraní/barvy vlasů, všichni vypadají stejně - tmavé siluety. Umělci zde neodvedli dobrou práci - rozhraní se špatně používá a hra nevypadá pěkně.
* Hra je bohužel plná chyb, i dlouho po vydání. Některé hru rozbíjejí. Například nemůžete hrát na PC s gamepadem, protože se pak nedá otáčet glóbem. Na netu jsou stovky stížností, lehce nalezitelné, ale opravené to není. Musíte si ručně upravit konfigurační soubory, abyste to spravili. Jakmile máte více než 100 uložených pozic, začnou se špatně řadit, a bude se vám v nich špatně orientovat. To opravdu nikdo hru neotestoval s více než 100 pozicemi, vážně? Takže abyste se tomu vyhnuli, musíte držet počet pozic pod 100, mazat je ve správci souborů (ve hře byste na tom strávili mládí), zatímco Steam a hra běží (jinak se vám nasynchronizují zpátky). Ve hře je spousta chyb, když nahrajete souboj - např. postavy dostanou akční body, i když by neměli. Hodně mě překvapuje, kolik očividných chyb tam je, a nejsou opravené.
* Při startu hry jedou nepřeskočitelná videa, takže čekáte půl minuty místo několika sekund.

Hru mohu doporučit, pokud chcete jednoduchý, poněkud osekaný zážitek a nevadí vám potýkat se s uživatelským rozhraním a chybami. Ale hra mi nepřišla tak výjimečně skvělá, jak by celosvětové uživatelské hodnocení napovídalo.

Celkové hodnocení: Dobrá / Výborná

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2015 v angličtině na Steamu).
+11

Polda 2

  • PC 90
  • Android --
Polda 2 je takový smíšeně přijatý díl. Spousta lidí ho bere jako jeden z nejslabších ze série, pro mne osobně je naopak velmi vysoko.

Jeho velkým bonusem a zároveň chybou jsou pitoreskní reakce na dobové reálie, televizní i politické. Bonusem jsou proto, že se ke mne P2 dostal právě tou dobou po vydání, takže i přes poměrně nízký věk (tehdy mi bylo 12), si dobové seriály a politiky (už jen díky Šimkovi, který do nich spolu s Bubílkovou bušil ve své šou) vybavuji, takže si většinu těch prvků umím nostalgicky připomenout. To je ale zároveň velká chyba hry, protože pokud si ji dnes pustí někdo mladší, kdo tuto dobu nepamatuje, nepochopí naprostou většinu souvislostí, a tím pro něj hra hodně ztrácí (budou znát tak Zemana a Klause a novodobou Laru).

Dvojkou zároveň přišla naprostá změna stylizace, nic nezůstalo ani podobné prvnímu dílu. Z pokroucené postavičky Pankráce se stala poměrně normální komiksová postava, celkový vzhled prostředí i barevný styl jsou také úplně jiné. Nicméně mne se tento design od začátku líbil, zatímco z jedničky jsem měl takový trochu oldschool pocit, dvojka na mne působila hrozně moderně. Nicméně tyto věci jsou vždy individuální, každopádně dvojka se mi líbí dodnes.

Co se naštěstí nezměnilo, je dabing. Už v jedničce byl velmi povedený a profesionální. Hlavní postavu stále dabuje Luděk Sobota, kterého ač nemusím, tak dabing Poldy mu opravdu sedl a k postavičce začal neodmyslitelně patřit. Objevují se tu další známá česká dabérská esa, musím vyzdvihnout Václava Faltuse, který se tehdy specializoval na napodobování hlasů politiků, a ve dvojce si jich nemálo střihnul. Sekunduje tu Petr Nárožný, Jiří Lábus + několik dalších známých dabérů, kteří porůznu nadabovali postavy (většinou vícero postav).

Hudba ke hře sedí, mění se dle navštívené lokace, takže není monotónní.

Pokud jde o herní styl, jedná se o klasickou C&P adventuru. Tady musím říct, že hra udělala velký skok oproti jedničce. Zatímco jednička byla bez návodu (nebo opravdu obrovské trpělivosti) prakticky nedohratelná, jelikož obtížnost šplhala do výšin kvůli pixelhuntingu a občas opravdu hodně nesmyslným kombinacím předmětů, tak dvojka je v tomto ohledu mnohem hratelnější. Aktivní místa na obrazovce je možno zobrazit, počty předmětů v inventáři se umírnily, kombinace předmětů začaly být o něco smysluplnější (a v Android verzi se i zobrazuje nápověda, které předměty v inventáři jsou kombinovatelné). Zároveň je hra delší a obsahuje mnohem větší množství lokací i postav.

Jak jsem již zmínil na začátku (a samozřejmě už o tom psali předchozí recenzenti), hra je nacpaná odkazy na soudobé televizní seriály – Esmeralda, Pobřežní hlídka a politické postavy + herní postavy (Lara Croft) a historické postavy (Cézar, Hitler…).

Příběh hry je komiksově-adventurní, vůbec není nijak složitý ani hluboký, a není nosnou částí, která dokáže hráče u hry udržet. Tou jsou různé epizodní gagy a odkazy, které protýkají celou hru.

Tedy abych to shrnul, pro mne je druhý díl adventury ikonický a vždy se mi líbil a bavil mne. Ale chápu, že nemusí sednout každému a hlavně mladší obecenstvo se bude ztrácet v té náloži dobových odkazů.

Pro: Grafika, délka hry, dabing, hratelnost i bez návodu

Proti: Dobové odkazy, které časem ztrácí souvislosti

+22

Hubris

  • PC 85
Jakožto ostřílený hráč Mravenců jsem neodolal a zahrál si i tuto variaci na dnes již notoricky známou karetní hru. A proto že se jedná o takovou jednohubku tak výjimečně jen bodově:

Grafika, technické zpracování, zvuky - Grafika je pixel artová a nenadchne ale ani neurazí. Herní menu v krčmě je solidní, herní obrazovka, karty atd. též. Zvuky jsou na tom podobně, nic světoborného ale hru doplňují dobře. To hudba je na tom podstatně hůř a po pár poslechnutích jsem ji musel vypnout a pustil si na pozadí vlastní. Technickému zpracování se nedá nic vytknout, vše funguje jak má.

Příběh, hratelnost - Příběh je ve formě textu, který se přiznám jsem si přečetl jen jednou a v rychlosti takže už ani nevím co v něm bylo :D ale to že má hra alespoň nějaké příběhové pozadí je jednoznačně plus. Další výhodou je množství karet a nečekané kombinace účinků které dokáží zamíchat nejednou partií. Škoda že i tak jsou ale některé duely spíše o štěstí na karty ale to už ke hrám tohoto typu asi patří. Potěší i velké množství vstupních nastavení a cílů a velmi vítaná možnost urychlit animace.

Závěrečné hodnocení - Hubris mě celkově sice ne na dlouho ale dobře pobavil a protože od freeware titulu bych ani více chtít nemohl s radostí ho zařadím na svůj seznam tzv. "pětiminutovek"
+10

Mravenci

  • PC 80
  • Android 85
Mravenci mají v mém herním srdci zvláštní místo. V době kdy jsem totiž ještě nevlastnil namakaný herní noťas za 30 litrů ale 386ku po kdovíkolika majitelích, jsem díky Mravencům i tak mohl zažít jedno z prvních opravdových, herních pobláznění. A po dalších cca 15 letech i kapku nostalgie při opětovném dohrání na mobilu.

Je to tak, poprvé jsem mravence hrál ještě na základní škole kdy byla tahle gamesa jako příloha k jednomu z čísel legendárního časopisu PPK. S kamarádem který na tom byl s železem podobně jsme pak svedli nespočet bitev buď u jednoho nebo u druhého doma. Kamarád po nějakém čase přeci jen dostal lepší pc a začal drtit rally, skate, hokej atd. já ale musel ještě chvíli zůstat věrný stavění hradů z mravenišť. A i když jsem samosebou kámošovi trochu záviděl, Mravenci mě pořád bavily a dokola jsem porážel nepřátelský hmyz a stavěl větší a větší hrady v nekonečné hře.

O neuvěřitelných 15 let později když se ze mě pomalu ale velice jistě začal stávat i pařan mobilní, jsem na hru náhodou narazil na Google play a na pár dní se v duchu vrátil do těch let kdy jsem s touto hrou začínal svoji hráčskou "kariéru". A kupodivu mě to bavilo stejně jako tenkrát i když už samozřejmě ne tak dlouho. Mravenci prostě pro mě už navždy budou něčím víc než jen obstojnou, krátkou karetní hrou na zahnání dlouhé chvíle a za to vývojářům i těm kdo hru portovali na mobily patří velký dík ;)

Pro: Chytlavá hratelnost, časově i herně nenáročné

Proti: Grafické zpracování už je přeci jen za zenitem, u pc verze pomalejší tahy

+15

Cannon Brawl

  • PC --
Úžasná kombinace klasických tanků/wormsů a konceptu "tug of war". Moc pěkně provedeno, příjemný grafický styl, dobrá hudba, zábavná hratelnost. Je jednoduché začít, ale (předpokládám) těžké hru plně ovládnout. Ačkoliv to tak může působit kvůli grafice, toto není plytká mobilní hra, ale opravdu obsahuje hloubku strategického taktizování. A stejně důležité jsou samozřejmě i rychlé reflexy. Pokud máte rádi tento styl her, tak s Cannon Brawl určitě neprohloupíte.

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2015 v angličtině na Steamu).
+6

The Moment of Silence

  • PC 80
Je podzim léta páně 2044 a vy se jako Peter Wright stěhujete do nového bytu v Brooklynu, ve futuristickém New Yorku. Ocitáte se v dystopické společnosti, veškerá komunikace probíhá výhradně na elektronické úrovni, místo občanky, mobilního telefonu, peněženky či klíčů se používá jediný přístroj nazývaný messenger. Po městě jezdí speciální samořiditelné taxíky nebo vlaky, v továrnách nahrazují pracovníky samoovladatelní roboti. Prostě optimistická budoucnost jako vyšitá.

Peter však není v dobré náladě. Po pumovém atentátu na letadlo zemřela jeho manželka i se synem. To byl ostatně důvod stěhování do nového bytu - zapomenout na minulost. K novému bytu mu dopomohl i jeho zaměstnavatel z reklamní agentury Greenberg & Winter, kde se právě podílí na vládní kampani pro zákon ohledně svobody slova a hlavně zákazu šifrování. Z celé této pochmurné nálady ho vytrhne příjezd ozbrojené jednotky do jeho čtyřicetipatrového domu. Skrz kukátko ve dveřích sleduje, jak ozbrojení vojáci vnikají do sousedovic bytu a za řevu manželky a malého dítěte odvádějí souseda pryč. Peterovi to nedá a jde nabídnout sousedce pomocnou ruku.

Takto začíná adventura německého týmu House of Tales. Ocitáte se v ní ve futuristickém New Yorku, ovládaném elektronickými přístroji a pseudo-svobodu podporujícími nařízeními. Dokud se chováte jako ovečka ve stádě, skoro nic vám nehrozí. Jakmile se vám ale začne něco nezdát a vydáte se zkoumat podrobnosti, je zle. Podobně dopadá i Peter, který začne pátrat po příčině únosu souseda. Začátek celého příběhu je hodně pomalý a rozvláčný, prozkoumáváte okolí domu či kancelář v práci, bavíte se o obecných věcech, řešíte drobné problémy a pomalu se snažíte získat potřebné informace. Bohužel je tato část až příliš zdlouhavá a nepříliš záživná.

S pokračujícím získáváním nových informací a dostáváním se více a více pod kůži současnému režimu však začíná i příběh nabírat na obrátkách a s postupně houstnoucí atmosférou neustále zvyšuje kvality hry. Po pomalejším začátku je příběh politického sci-fi tím jednoznačně nejsilnějším prvkem celé hry. Vše to doplňují opravdu kvalitně napsané dialogy, kterých je sice celkem velké množství a jsou hodně obsáhlé, ve většině případů však mají co říct a smysluplně zapadají do celého světa i děje samotného příběhu. Co však trochu zamrzí je neustálá zabedněnost hlavní postavy, která strašně dlouhou dobu důvěřuje politické propagandě a i přes zjevné indicie pořád věří, že systém je naprosto ideální. Prozření hlavní postavy přišlo na můj vkus až příliš moc pozdě.

Také technické zpracování bylo na svou dobu velmi ucházející, jednalo se samozřejmě o klasickou point and click adventuru. Tvůrci se však nedokázali plně poučit z chyb z jejich předchozí hry Mystery of the Druids. I tentokrát nefunguje navigace po obrazovkách úplně nejlíp a tak je problém poznat, kudy se dá z obrazovky odejít. Obzvlášť v uzavřených místnostech, kdy se kamera každou chvílí přepíná do jiného směru, je orientace náročnější. K tomu je potřeba přidat i občas hodně matoucí pathfinding. Dalším zopakovaným nešvarem jsou hodně prťavé předměty, které mnohdy nejdou ani vidět a na přejetí myší reagují jen na velmi malém prostoru. Pro tyto dva zásadní nedostatky naštěstí funguje jako pomoc tlačítko H. Jednoduché stisknutí ukáže, kudy se dá z obrazovky odejít. Pokud však klávesu přidržíte trochu déle, zobrazí se i předměty, které lze v dané obrazovce použít či vzít. Podařilo se i vylepšit systém rozhovorů, kdy není potřeba rozhovory do zblbnutí opakovat od začátku, dokud nevystřílíte všechny otázky – přímo součástí rozhovorů jsou možnosti vrátit se o stupeň výš a přejít tak do jiné rozhovorové větvě.

Co se bohužel v rámci technického zpracování oproti předchozí hře nepodařilo zlepšit, tak je rychlost chůze postav. Tady dochází spíše ke zhoršení. Na řadě míst trvá obrovsky dlouhou dobu, než postava přejde z jednoho místa na druhé či opustí obrazovku. Dvojklikem se sice postava rozeběhne, ale i tak je to k uzoufání pomalé. Obzvlášť v pasážích, kdy vás hra nechává přesouvat z jednoho místa ve městě na druhé. Samozřejmě to vše ztěžuje již dříve zmíněný nepříliš vydařený pathfinding.

Celkově se ale jedná o velmi kvalitní futuristickou sci-fi adventuru z technokratického New Yorku. Pokud překonáte rozvláčnější začátek a pomalejší ovládání i pohyb postav, dostane se vám podařený politický thriller. Hra vyšla již v roce 2004 a když sleduju současný politický vývoj ve světě, tak mám strach, aby se vize tvůrce hry Martina Ganteföhra nenaplnila ještě dřív, než v roce 2044...
+27

Call of Duty: Black Ops Cold War

  • PC 60
První Call of Duty, které jsem si koupil (protože jsem musel, kvůli typu DRM) a už toho lituju. I když to bylo ve slevě.

U předchozího dílu jsem naříkal jak mě to vůbec nebaví, a jak je ten příběh absolutně nezajímavý. Měl jsem si toho zážitku víc vážit. Aspoň jsem měl možnost si trošku zastřílet.

Black Ops: Cold War je akční adventura. Sledujete filmečky, vedete rozhovory s parťáky a řešíte rébusy. Občas si i zastřílíte, ale stejně budete pobíhat po mapě a hledat důkazy, nebo se budete plížit kolem nepřátel.

Těžko říct kolik času jsem strávil hraním (combat) a kolik čuměním po mapách, složkách a kódech. U příští CoD hry, kterou si pravděpodobně (bohužel) také zahraju, si to stopnu. Protože tohle hrát znova fakt nechci. Nevím, proč se tahle hra snaží být něco, co nikdy nebude, ale někdo ty slepé uličky asi najít musí.

Hra vypadá místy velmi dobře, místy otřesně. Nerozjedu ji na ultra detaily, ale čekal bych, že na vysoké detaily bude hra vypadat alespoň dobře. Nevím, jestli to způsobují všechny ty moderní efekty, které asi vypadají dobře jen ohulené naplno, nebo je ta hra prostě rozbitá. Důkazem může být, že mi během první hodiny hraní mizely textury.

V jeden moment mě jedna z postav upozornila, abych se kolegy neptal na jeho jizvu. Musel jsem se na něj jít znovu podívat, protože jsem si jí kvůli jeho vlasům nevšiml.

Když už vám hra teda na chvilku půjčí bambitku, je to docela zábava. Nevím, jestli je to tím malým počtem akčních pasáží celkem, ale ani jednou jsem neumřel. Nepamatuji, že by se mi tohle v nějaké akční hře stalo (možná až na Duty Calls). To je z mého pohledu velké plus, jednoduchá obtížnost má být skutečně jednoduchá. Jsem hodně špatný hráč, vždy vybírám nejjednodušší obtížnost a často se musím uchylovat k cheatům abych hru vůbec dohrál. Pozitivně hodnotím i Battle.net, je to rozhodně responsivnější než slavný Steam.

Jo, vlastně kecám, jednou jsem "zemřel" protože friendly fire.

Pro: lze stáhnout jen tu část, kterou budu hrát, nízká obtížnost, střílecí minihry jsou obstojné

Proti: nelze koupit singleplayer zvlášť, odklon od akčního žánru, jméno Milada Horakova hra označila za vulgaritu

+11 +12 −1

Duke Nukem II

  • PC 65
Když jsem hru pustil poprvé, říkal jsem si, hraji skutečně dvojku? Graficky je hra sice o kus dál a okolí tak vypadá detailněji, než v jedničce. Na druhou stranu mi přišlo, že absence jednoduché grafiky značně zhoršila přehlednost úrovní. Minimálně z počátku, než jsem si na to po pár levelech naštěstí zvykl.

Další šok spočíval v tom, že při hraní na střední obtížnost mi zabralo celkem dost pokusů, než jsem vůbec dokázal dokončit první úroveň. Nebezpečí totiž ve dvojce číhá doslova na každém rohu a dokud si člověk nezvykne na všechny nepřátele a překážky, bude hodně nadávat. Ale i poté se často stává, že se nepřítel objeví a ihned Dukea zasáhne (hlavně ti zelení ptáci mi doslova pili krev), takže to často chce se danou úroveň dobře naučit. Každopádně se mi líbí i velká variabilita nepřátel (zelený sliz mi připomínal toho z Dangerous Davea 2), ale přišlo mi, že je všechny do hry vložili až příliš brzy, takže na poslední dvě epizody už na moc novinek nedošlo.

Super věc je, že se zde klade větší důraz na zbraně. Ano, hru jde projít se základní pistolí, ale přeci jen s raketometem a laserem to jde líp (navíc, základní pistolí není možné zničit otravné střílny).

Dále musím ocenit některé úrovně. V jedné úrovní lítá Duke v malém střílejícím letadle, jindy se úroveň odehrává venku na letící raketě, takže špatný skok znamená pád a okamžitou smrt. Lepší mi přišli také bossové na konci jednotlivých epizod. V jedničce jsem Dr. Protona vždy rychle "ustřílel", tady už to takové lážo plážo nebylo, hlavně toho úplně finálního jsem dostal jen s odřenýma ušima.

Co jsem naopak úplně nepochopil je systém checkpointů. Když Duke umře před jeho získáním, musí kompletně opakovat celou úroveň. Po jeho získání však jeho každý následný postup zůstává zachován a při případné smrti tak není potřeba některé sekvence v úrovni opakovat, protože získané předměty zůstávají v inventáři a zabití nepřátelé zůstávají mrtví. Takže po dosažení checkpointu není problém i s jedním životem pozabíjet všechny nepřátele a úroveň dokončit. Trochu nevyrovnané.

Hra je sice náročnější, ale pořád stejně zábavná. A to je nejdůležitější.

Pro: Vyšší obtížnost, hudba, hodně nepřátel

Proti: Z počátku nepřehledné, systém checkpointů

+14

Never Alone

  • PC 70
Na hru jsem měl zálusk už od jejího vzniku, ale nějak jsem hraní pořád odkládal, že na to přišel čas až teď. Po zkušenosti s Brothers: A Tale of Two Sons, kde jsem obě postavy ovládal sám, jsem si přizval bratránka, aby mi ovládal liščího parťáka, škoda, že se nedají obě postavy ovládat na klávesnici najednou, ale musí se mezi nimi přepínat. Gamepad se mi ale vytahovat nechtělo, tak jsme to nějak zvládli.

Zpracování hry je neotřelé a je to její hlavní devíza, tedy téma a ty různé dokumenty o životě aljašských eskymáků, to jsme si opravdu užívali a snad nás to kulturně obohatilo. Bylo by moc pěkné, kdyby vznikly podobné "vzdělávací hry" i o jiných kulturách, tichomořských divoších, afrických, nebo amerických kmenech. Velmi osvěžující byl i hlas vypravěče, který mluvil opravdovou "eskymáčtinou". Nádhera.

Dalším kladem je nádherná grafika, která ty různé ledové a sněhové scenérie dokáže opravdu skvěle vykreslit, obzvláště lední medvěd byl skvostný. Co je ale horší je samotný gameplay, nejsem sice nějaký vášnivý hráč plošinovek, ale tady to úplně nefunguje, úkoly a činnosti se až moc opakují. Je poznat, že se autoři, logicky, snažili podat tu eskymáckou tématiku, ale na vlastní tvorbu hry jim chyběly zkušenosti, finance, nebo čas. Není to tragédie, ale tuto unikátní hru to zbytečně shazuje. Nepomůžou tomu ani občasné bugy v podobě propadnutí texturou, nebo nevalná umělá inteligence postavy, která zrovna není ovládaná hráčem, ta dokáže nakráčet jisté smrti rovnou do chřtánu :)

Odehráli jsme i Never Alone: Foxtales, což je tedy úplná jednohubka, ale i tak to bylo příjemné, se vším dobrým i horším jako v původní hře.

Never Alone je pohříchu zjevem na herní scéně, který nemá obdoby. Tématika je velmi zajímavá, podání je však nevyvážené a samotná hratelnost slabší.

Pro: Eskymáci, dokumenty, krásná grafika, lze hrát ve dvou

Proti: slabší hopsačka, bugy, nevelká inteligence postav

+17

The Stanley Parable

  • PC 60
Místo toho, abyste hráli tuto hrou, tak tato hra si hraje s vámi... anebo ne?

Po pravdě, po zahrání dema (a vyslechnutí chvály TotalBiscuita) jsem očekával tuto hru trochu jinou a lepší (demo se mi líbilo více). Vypravěč je naprosto perfektní, ale hra samotná mohla být více o volbách a následcích, spíše než o hledání absurdně skrytých herních konců. Také jsem doufal, že to bude více o snaze uniknout z prázdného snového světa a konfrontování vypravěče, ale opět není. Je to zajímavý zážitek, ale s koupí bych počkal na slušnou slevu.

Celkové hodnocení: Dobrá

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2015 v angličtině na Steamu).
+9

ibb & obb

  • PC 70
Kouzelná malá logická plošinovka pro společné hraní. Ideální, když sedíte na pohovce s členem rodiny nebo kamarádem. Ale pozor, hra není pro úplné začátečníky. Začíná jednoduše, ale pozdější úrovně se stanou náročnějšími jak z pozice hádanek tak z pozice skákacích sekcí. Ve hře je pár míst, které vyžadují na pixel perfektní provedení (s vašimi velice na pixel neperfektními vstupními ovladači) a mohou být celkem frustrující. Tyto oblasti mi připomněly Super Meat Boy.

Celkové hodnocení: Výborná

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2015 v angličtině na Steamu).
+6

Nu, pogodi! Vypusk 3: Pesnja dlja zajca

  • PC 85
Děj je velice rozvolněný. Jedná se o starou hru tak musím tolerovat seky a nevydařenou animaci hry.

Pro: Čeština, Vtip

Proti: Špatně se kliká na předměty, Rozvolný děj

+3

Čtyřlístek: Víkend s Luckou

  • PC 50
Hodnotím jako nejhorší Čtyřlístek Cd-Romek, jelikož děj není úplně rozvinut a minihry mají nízkou úroveň.

Pro: Pár dobrých miniher

Proti: Špatný děj hlavního příběhu

+5

Call of the Sea

  • PC 70
Tak dohráno.
Je to poměrně krátká jednohubka. Hra se skládá z šesti oddělených kapitol, kdy každá jde zvládnout přibližně do hodiny. Rébusů není příliš mnoho a po prozkoumání prostředí člověk většinou ví, co má dělat. Jde často jen o kombinační věci, kdy je potřeba odhalit určitý klíč, co jak zmáčknout. Důležité prvky se ukládají do logbooku, takže vlastně zadání má člověk hned po ruce a nemusí běhat po prostředí sem tam. Stačí sesbírat indicie a pak to vyřešit.
Od hry jsem nic extra nečekal, grafika je příjemná, příběh na pozadí snesitelný, ačkoli za mě zbytečný, ale na potrápení mozkových závitů to bylo tak akorát.
Co bych hře vytknul, tak možná ty roztroušené papíry všude kolem a klikatelné předměty. Drtivá většina z nich není důležitá a je jen na podkreslení příběhu. A není jich zrovna málo. Plus u samotného závěru se musíte rozhodnout mezi dvěma konci. Přišlo mi to zde zbytečné.
Hrou jsem proběhl tuším za 4-5 hodin, ale přesně jsem si to nestopoval. Byly to tři krátké večery. Pro fanoušky tohoto typu her celkem fajn záležitost, která neurazí. Na druhou stranu ale nic světoborného a něco, co se následně zapomene.

Pro: hezká grafika, nezásekové hlavolamy

Proti: moc hlavolamů ve hře ve finále není

+15

Cyberpunk 2077

  • PC 80
Otevřený rozčarovaný dopis CDPR:

Jednou z toho možná bude zajímavá rozprávka. O tom, jak jste pět let zpátky probudili vy kulišáci jedni polští draka v podobě TW3, a to hezky bez přehnaných a předčasných fanfár, naopak jste nechali zarostlého Gerouše žít vlastním životem a průběžně postupem let budovat svou legendu, a svatokoulý Jaryn z toho hned byl tak paf, že musel napsat otevřený zamilovaný dopis se stejným adresátem. Proč měl TW3 Gwent? Protože banda zapálených pracantů si - tehdy ještě údajně dobrovolně - střihla pár přesčasů, aby jej mohli do hry pořádně zakomponovat. I rozjel se kosmetický vlak plnou párou ku namalování Vašeho portrétu jakožto silně nekorporátní korporace. A proč by taky ne, TW3 přes všechny své neduhy pořád byla naprosto zřetelná práce lásky, jejíž finanční úspěch každým krůčkem působil přinejlepším druhořadě, co se Vašich někdejších priorit týče. A nyní tu máme Cyberpunk, hru takřka exkluzivně o tom, kterak je vše korporátní hrozně moc fujky, a která každým druhým cloumem působí jako čirý korporátní produkt. A proč by taky ne, pořadí se dokonale obrátilo o stovosumdesátku, nejdřív jste vylili naprosto odporný peníze na naprosto přebytečném marketingu - apropos, casting Keanu Reevese také považuju za čistý marketing, nikoliv za nějaký umělecký směr s vizí - a pak dodali sic stále kvalitní, stále velmi zábavnou a chytlavou hru, ale také hru, ze které na mě místo práce lásky spíš řvala práce omujbožezabteměradši.

Tak třeba už jen ta skutečnost, že strukturou takmer šablonovitě kopírujete TW3. Čtyři rozdílné kategorie questů, vcelku pomalejší expení, snové/vzpomínkové sekvence se sekundární mrtě OP postavou, závodní turnaj, turnaj v pěstních soubojích, a vcelku neinteraktivní otevřený svět, kterým ale pořád může být neskonalá radost brouzdat už jen ku sledování životů těch prudce neinteraktivních NPCček. Tuto radost jsem u TW3 měl, ale víte co? Co fungovalo na výbornou pět let zpátky ve středověkém zasazení už nemusí zas tak dobře fungovat dnes v moderním sci-fi zasazení. Anebo je to jen o tom, že prostě absolutně nerozumím Vašim designerským rozhodnutím.

- Opravdu si stojíte za tím, že aktuální systém policie je lepší, než žádný?
- Nebudu se Vám tu rozepisovat o všech technických problémech, to bych délkou sekundoval Kingovu IT, ale opravdu jste tak brutálně nepodchytili QA, že i Váš ragdoll je naprosto rozbitej?
- Opravdu považujete za rozumně prioritizovanou progresivní reprezentaci to, že můžu hrát za chlapa s vagínou, ale jinak do příběhu nedáte jedinou pan/bi postavu? A opravdu si neuvědomujete, jak na palici to ve výsledku je, když postavám záleží na mém těle a hlase, ale mých genitáliích už ne? A že jakmile si někdo vytvoří mužskou postavu s ženským hlasem nebo naopak, tak je penalizujete, protože žádný románek si tím pádem nebudou schopni užít, a budou svoje potřeby nuceni vykonat exkluzivně na těch čtyřech eskortech (a teda mad props btw, dva prostituti dvě prostitutky, bez kila 3K cenový rozdíl, a všichni čtyři identické animace, dělo). Opravdu, upřímně, by nebylo lepší v tý hře radši nic takového nemít, než to tam mít na sílu v takto krátkozraké podobě?

Ale je fakt, že na romanci zas tak moc držkovat nemůžu, protože Panam je božská, její linka je legitimně fantastická, a vůbec jsem si právě s Nomády v Badlands pořádně konečně zavzpomínal na to, co mě tehdá tak solidně ukovalo k TW3. Spisovatele prostě na výplatnici máte furt echt prvotřídní, intimní scény (tím nemyslím sexuální) pořád děláte v rámci AAA mainstreamu na míle nejlíp. A opět jste kurva trefili do černýho s VA castingem a režií.

V rámci hratelnosti je Cyberpunk hrozně vanilkovej. Taková jalová nijaká střelba, jalová nijaká jízda, jalový a skrz bugy nepříčetně iritující skenování, papírově zajímavý-prakticky nezáživný hackování. A razantně neuspokojující budování postavy samozřejmě, protože to prostě muselo mít tři zádele Haliny Pawlovské perků, drtivá většina z nichž je jen nudnou hrou o nízká procenta navíc/namíň. Na rovině stavění buildu jsem se upřímně nejvíc zajímal pouze o to, jaké se mi skrz mé volby odemknou bonusové dialogové možnosti, a to i přesto že většinově tyto možnosti jen něco stejně štěknou do vzduchu a na nic to žádný další dopad nemá.

Ale Night City prostě je impozantní, třebaže čistě na povrchní úrovni, a atmosféru to má, obzvláště od večerních hodin do východu slunce, opravdu tuze kouzelnou. A, když zrovna nevypadává hudba či zvuky, je to i bez RT poctivým audiovizuálním štychem. A když se poštěstí a chvíli hrajete nerušeni závažnějšími brouky, tak to rozhodně umí pohltit i jako lecjakej immersive sim, přestože tím Cyberpunk není a nikdy ani být nechtěl. To jen já, ještě dlouho před trailerem z E3 2018, jsem si občas troufal toužebně doufat. Za pár měsíců si rád střihnu druhý průchod, snad k tomu budu mít pádný důvod v podobě již hotového produktu.

Dohráno za Nomáda na Hard s jedním krátkým přepnutím na Normal za 50h, všechny vedlejší mise, které mi hra dala, splněny. Ignoroval jsem ke konci jen gigs, kterých mi tam pravda zbylo fest.

Sbírka pohlednic

P.S. Za ten debakl s oldgen konzolemi zasloužíte lynč. :*

Pro: Atmosféra; worldbuilding + tučné všudypřítomné lore, ale jsou to všechno jen zdravé chutné tuky; top tier quest design; audiovizuál; scénář; VA; nabušený OST

Proti: Striktně průměrný až lehce nadprůměrný gameplay; tragikomická AI; herně beze smyslu pro detail; hafo nešťastných až vyloženě debilních design decisions; hrůzostrašný technický stav

+67 +72 −5

Portal 2

  • PC 90
Portal 2 samotny me bavil naramne. Obcas mi prisel trochu dlouhy, avsak jako fanousek jednicky jsem si ho uzil. Hadanky jsou opet zajimave, fyzikalni a osvezene o nove prvky.

Avsak co bylo nevidane vtipne byl Coop v Portal 2. Pravda, nejprve jsme netusili, ze lze celkem normalne komunikovat skrz mikrofon a tedy byla hra o dost zajimavejsi nebot jsme si mohli jen naznacovat (neco jako the Journey) a odhadovat, co ten druhy mysli. Kdyz oba pochopili reseni tak nasledovalo zbesile poskakovani radosti, ktere obcas skoncilo tragikomickym padem jednoho z nas a nutnosti uroven zkusit znova, ale vazneji. Do tohoto "hraci generovaneho" humoru vstupuje jeste samozrejme klasicky Portal humor, hlaskami ve stylu, ze jeden z vas je vyborny, ale ten druhy je nula, ktera jen zdrzuje genia. Samozrejme bez upresneni, ktery z vas :D

Pro: hadanky, coop mod

+12

The Banner Saga

  • PC 80
Banner Saga me vtahla zejmena svou krasou. Plahoceni se zimni krajinou je nadherne a do toho si autori vyhrali s tim, ze se slozeni skupiny pidimuziku plahocicich se temi planemi meni podle poradi a slozeni vasi druziny. Postavy a dej je zajimavy a svet i pribeh mnohavrstevny.

Hlavni napln hry je dvoji. Souboje, ktere jsou takticke tahove souboje s nekolika zajimavymi prvky (napr. zalezi na rozestaveni nepratel a pratel, postavy maji specialni energii (odhodlani), kterym mohou zvetsovat dosah svych akci, ale je to omezeny zdroj). Druha slozka je jakysi simulator putovani karavany. Resite zasoby, moralku v lidu a hlavne mnoho rozhodnuti, ktera jsou nekdy silne pribehova, ale jindy jsou to "jen" malickosti (zda tu pomoci nebo naopak se sami obohatit).

Asi jedina vec, ktera mi na Banner Saga vadila byl pocit, ze vlastne netusim, do ceho v danych rozhodnutitch jdu. Napr. v jeden moment, zda se mi, me opustila postava ac jsem delal (domnivam se) co chtela. Casto nevite a ani nemate podklad pro odhad, kolik stoji za to koupit zasob a kolik byste naopak meli investovat do dovednosti. Obcas mi to zkazilo zazitek ze hry, avsak casteji me to udrzovalo v takove nejistote a depresi jako bych vskutku vedl karavanu.

Pro: grafika, hudba, svet, rozhodnuti, boje

Proti: rozhodnuti

+8

Assassin's Creed: Valhalla

  • PS4 65
Tak další díl slavné megalomanské série dokončen. Navazuju hned po Origins, a Odyssey je teda poslední díl, který jsem nehrál, protože prostě nemám motivaci, nějak mě to nezajímá. Ale viděl jsem něco málo ze hry a z příběhu, co se týče Layly, Dariuse atd. Prostě ty věci v AC loru, které se spojují s ostatními díly.
Když už jsem u toho loru, tak musím zmínit, že tohle s ním zachází velmi dobře. Konečně. Po tom bordelu a slepých uličkách v moderní lince, se tady opět nachází viditelná červená nit, která šikovně navazuje na příběh z AC3, z doby, kdy hrál příběh ze současnosti velkou roli, a byl závislý na příběhu z minulosti. Linka z Juno už tady nehraje roli, ta byla vedena jen tak okrajově (jako celá modern day story) v několika post-AC3 dílech a ukončena v komiksu, takže tvůrci zručně spojují příběh z AC3 a příběh Layly. Po dohrání jsem nevěděl, co si o tom mám myslet, ale zpětně, podle toho co zjišťuju, to musím docenit víc. Ten příběh opravdu opět stojí na bizarních (v dobrém slova smyslu) twistech, a pomáhá naplňovat potenciál tohoto sci-fi/mytologického univerza. Je to fakt něco pro fanoušky.

Pak tady je ale opět "malý" problém. Hra mě většinou nebavila, neužíval jsem si ji, neměl jsem imerzivní pocit ze zážitku. Opět Ubisoft. Hra bez vnitřního zápalu, bez smyslu pro detail, bez citu pro příběh a postavy. Hru jsem si koupil, hrál a dohrál, protože mám celkem rád AC universum. Chtěl jsem si zahrát AC hru. Ne viking hru. Ale co mám dělat, když jde o viking hru odehrávající se v AC světě, a ne o AC hru odehrávající se ve viking světě. Tohle je zase snaha se zavděčit všem. Takže jsem se vlastně musel probít a prolozit a proutíkat hromadou viking contentu, který mě nezajímal. A možná by mě zajímal, kdyby tvůrci věděli, jak napsat poutavý příběh a zajímavé postavy. Tady to jakoby schovávají za tuny vedlejších questů, přičemž mi jako vedlejší quest přijde i část hlavních misí. Nefunguje to. Dostat v podstatě vikinga, který migruje ze Skandinávie do Anglie, kde získává jméno a spojence, je vlastně celkem basic vikingský příběh. Tak aby Ubisoft prodal tu vikingskou značku a hráč si tak mohl říct: "Já jsem si teďka zahrál vikingskou hru se vším všudy." Jo jenomže na druhou stranu chce Ubisoft prodat i tu svoji slavnou AC značku. Ale nemůže mít všechno. Ale chce. A to je to. Jakoby se na jednu stranu poučili z nudného side contentu z Origins a chtěli to udělat pestřejší, a ano oproti Origins to pestřejší je, ale furt mi přijde, že vařili z vody jak blázen, a vymýšleli kdejakou kravinu, jen aby tam v tom obrovitánském světě prostě něco bylo. Ne, opravdu si nemyslím, že obří mapa s šíleným množstvím side contentu je cesta k povedenému zážitku. Protože když to vezmu kolem a kolem: "I just don't fucking care." A to je ten problém. A vypadá to, že Ubisoft se prostě ne a ne poučit, když tak dobře prodává. Btw ten systém světýlek je ale celkem zajímavý koncept a chválím aspoň ten nápad, že hráč neví co potká. Podobně je to s perkovacím systémem, kdy můžu říct, že mi nepřišel zbytečný, nebo nezajímavý. Stačí se odklonit od zaběhnutého konceptu a sázet na to, že nevědomost je sladká, a máme to hned zajímavější.

Jen malá odbočka: obličeje a účesy vedlejších postav = furt stejné, tak nějak začnou splývat.

K misím: přijedete a intrikaříte. Ve skutečnosti se to ve výsledku dostane opět do odhalování zrádce a na závěr hrozně nudný útok na pevnost a bossfight. A bossfight... to je tady častý jev. Nevím co s tím tvůrci videoher furt mají, že to musí všude cpát. Značně to v nedobrém poznamenalo Star Wars Jedi: Fallen Order, a tady si na tom od Origins začali taky ujíždět. A tady ve Vallhale ještě víc, tady skoro s tím množstvím životů nepřátel skoro každý fight působí jako bossfight. Hrozné. Neříkám, že jsem kdovíjaký fanoušek toho předchozího combat systému, kdy v enginu AC3-AC4 nikdo žádné životy neměl, a vlastně jste ho museli zabít když ne pomocí řetězového zabití, tak prostě po nepřerušované sérii seků, jinak to bylo tak, že měl každý vlastně životů nekonečno. Ale tady ten systém neopravili, tady jakoby přešli do druhého extrému. A to je tak vůbec s touto sérií. Jednou je to příliš lehké (AC4), pak skoro až nehratelné (AC Unity), pak zas lehké (AC Syndicate), pak opět spíše lehčí, ale už se to začíná vyvažovat, a stealth začíná mít konečně pořádné slovo (AC Origins), načež v tomhletom posledním přídavku to viditelně vychází z Origins, ale jak je možné, že najednou se ze stealthu stal opět trn v oku (Hello Unity!). V distrust-oranžových oblastech se cítím jak se svázanýma rukama. Že se tam ani nemůžu projít, a když jo, tak hooodně opatrně a pomalinku, a když už tak, tak je furt velká možnost, že na mně přijdou. V těch červených-zakázaných oblastech mi přišlo, že nejsem schopný stealthově udělat pomalu nic a strážní jsou schopni hned na mně přijít. Pak si k tomu připočtu to, že se jich vlastně nedá zbavit, že jsou otravní až běda (opět klasická vlastnost nepřátel v AC sérii), a mám toho fakt po krk. Tohle si neužívám, tady si nehraju. Tady se potím a klepu, aby jsem si to zahrál, jak chci.

Plus tady se opět ozývala Ubisoftí bohatá historie s technickými problémy. Pravidelně se mi to vždycky po několika hodinách vypnulo. A vlastně i bez technického crashe se ozval hloupý level design nebo co to je, kdy jsem nevěděl jak splnit nějaký úkol, protože se hra jasně nevyjádřila a neukázala co mám dělat. K tomu musím "zatleskat" strašně "důvtipnému" Ubisoftu, který přišel s novým systémem dostávání se do skrytých lokací, za pomoci jakýchsi mini-puzzlů, týkající se výbušných džbánů, nebo hledání tajných vchodů. Kdyby to tak nebylo při každé příležitosti. Hraní to prostě jen zasekává a dělá nudnější.

Ubisoft má zvláštní hry. Na jednu stranu se jí snaží napsat chytře, a vlastně v lecčems chytré a zajímavé jsou. Mají pokaždé zcela jiný atmosférický svět. Dobré nápady a tak. Ale přijde mi to, že to je jakoby jen slupka, schovávající ten nedodělaný a mdlý mechanismus. Jako nevim co bych ještě měl asi dodávat. Něco by se našlo, ale to bych asi hejtil furt dokola.

Na závěr ještě nějaké poznámky k příběhu a k postavám:

-Líbilo se mi že vysvětlovali, jak se Eivor postupně dostává do světa asasínů. Viz Hythamovo cvičení leap of faith. 

-Celá prapodivná myšlenka s... hraním za Odina, a na to navazující hidden truth video vlastně dává smysl a doplňuje to závěr samotné hry, ovšem s tím přichází problém, a to jak úzce spjatá je hlavní linka s tou vedlejší. Když jsem nedodělal ty vedlejší věci, tak po dohrání hlavního příběhu jsem měl otázky. Ale jinak to, že Eivor je Odin a Basim je Loki je vlastně fajn a hezky a originálně to vysvětluje ledacos. 

-Oproti klasickým dynamičtějším cutscénám jsme dostali divně strojově naanimované rozhovory s mluvícími hlavami a s dialogovými volbami, které mě vlastně většinou nezajímaly a nebavily. A přišly mi zbytečné a kazily dojem z hraní. Jednou se to ubíralo jak jsem vůbec nechtěl, když sem pracoval pro... Halfdana a lhal jsem jeho věrnému pobočníkovi kvůli podezření ze zrady, načež jsem nabyl po rozhovoru s Halfdanovou léčitelkou podezření, že je Halfdan paranoidní a může se mýlit, a když jsem chtěl tomu jeho pobočníkovi kápnout božskou a přiznat se mu se svou lží, tak ta možnost tam samozřejmě nebyla, a hra si to chtěla i přes systém více možností nasměrovat po svém, a vlastně po těch všech možnostech, které jsem zvolil já, mi to přišlo celé nějaké divné. Jde o to, že ta hra po tom vlastně nemůže reflektovat mou volbu, protože neví jak jsem co zvolil. Viz můj vztah s Randvi, který byl jedním z mnoha možných milostných vztahů ve hře, a i když to byla podle mně důležitá postava v příběhu a manželka bratra Eivor, tak to bylo celé vlastně zbytečné. 

-Nelíbila se mi hlavní postava Eivor. Opět problém s tím, když hlavní postavě nedáte pořádně její vlastní charakter a vlastně skoro celá stojí na vašich volbách. Nejsem prostě fanouškem těchto dialogových voleb, a Eivor je důkazem proč. Neměla žádné charisma a já k ní neměl žádný vztah (hrál jsem za ženu, protože jsem nechal zvolit animus, který zvolí kanonickou verzi Eivor, kromě hraní za Haviho/Odina). Prostě nijaká. Plus slabý dabing. Z postav se mi vlastně líbil asi jen Sigurd a Basim.

-No a ještě zmíním moderní linku, která nebyla nejhorší. Vlastně byla zajímavá. Jen kdyby tam byla víc. Protože tam nebyla skoro vůbec. Jen na začátku hry a na konci. Proč jí nedají tvůrci více prostoru? Aspoň jako volitelnou část?
+19