Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Feudal Alloy

WebkrysaWebkrysa
Dohráno
  • Switch 70
Do této hry jsem se pustil ze dvou důvodů. Prvním byla grafická stylizace hry, kterou považuji za naprosto kouzelnou. Druhým motivem byla potom chuť prostřednictvím koupě hry podpořit toliko dvojčlenný český tým, který za ní stojí. Co do kvalit hry samotné, považuji za její největší devízu právě již zmíněnou grafickou stylizaci, která se promítá například i do nápaditosti stran podoby hlavního hrdiny, tj. robota s akvárkem místo hlavy, které obsahuje zlatou rybičku. Dále je hře třeba přiznat lehkost a svižnost s jakou se hraje. Na straně druhé je však jednoduchost současně i jejím dílčím nedostatkem. Hra totiž jednak neobsahuje příliš mnoho druhů nepřátel, jestliže nepočítám, že se jeden druh nepřátelského robota objevuje v různě silných iteracích. Dále zde sice existuje jakýsi strom vlastností, do nichž lze investovat body získané za dosažené úrovně, avšak veskrze jde toliko o vylepšení základních statistik Vašeho hrdiny (např. síly útoku, rychlosti a intenzity chladícího systému atd.). Současně však platí, že v průběhu hry nacházíte rovněž čipy, které si hlavní hrdina instaluje, a které Vám v duchu metroidvanie dávají nové schopnosti, jež umožní navštívit dosud neobjevené části mapy, popřípadě lze některé z nich uplatnit i v boji.

Za největší slabinu celé hry pak považuji v zásadě naprostou absenci příběhu. Chápu, že malý vývojářský tým asi neměl kapacitu na jeho sepsání, respektive, že hra ani nedeklarovala, že by měla být příběhovou. S výjimkou úvodního intra, mě však přesto úplná absence dějové linky, která by Vás alespoň trošku hnala kupředu, osobně zamrzela. I tak nicméně z důvodů výše uvedených považuji Feudal Alloy za příjemnou hru na cesty, tj. zejména na Switch.

Pro: kouzelná grafická stylizace hry, svižnost, přívětivost hry k méně zkušeným hráčům

Proti: malá různorodost nepřátel, v zásadě úplná absence příběhu

+18

The Lion's Song: Episode 1 - Silence

malarkeymalarkey
Dohráno
  • PC 70
Vlastně se nejedná o klasickou 2D adventuru, spíše se jedná o vizuální román s vizuálem 2D adventur devadesátých let. Nu což, i to mohou mít mazlíčkové rádi.

The Lion's Song je projekt rakouských vývojářů a první epizodu s názvem Silence uvolnili zdarma pro hráče, aby je nalákali na další, již placené, díly. Co Vám budu povídat, neodolal jsem ani já. Hru jsem tedy spustil a začal pozorovat, jak se začíná odvíjet příběh v originálních sépiových barvách. Příběh hudební skladatelky a houslistky Wilmy, o které všichni mluví, že je neuvěřitelně nadaná. Navíc její zaměstnavatel po ní chce složit nějaké skladby pro svůj budoucí koncert, který je za dva týdny. No a jelikož jí to moc nejde od ruky, pošle jí někam do Alp, kde to tamní démoni a samota z ní vymámí. Nebo i pěkný odkaz na Česko v podobě Leoše, který objevil možnosti telefonování a náhodou se dovolá zrovna Wilmě.

Moc pěkná a nápaditá jednohubka. Sice nad hrou příliš přemýšlet nemusíte, ale výběr možností Vám do budoucna určí průběh dalších epizod. Je totiž pravda, že během hodiny hraní jsem toho ve hře opravdu moc neudělal, ale zaujala mě svým nápaditým zpracováním natolik, že si rád zahraju i další epizody.

Pro: Jednoduchá, nápaditá, originálně sépiově zbarvená, atmosferická jednohubka s letmým odkazem na Česko, kterých si vždy vážím.

Proti: Počítejte s tím, že se jedná o opravdový úvod do hry, takže jediné, co hra první epizodou nabídne je nápad a nalákání na další epizody.

+16

The Red Strings Club

FredericcoFredericco
Dohráno
  • PC 80
Je deštivá noc a dole na ulici svítí kyber metropole nejrůznějšími barvami. Náhle se tříští sklo a neznámá osoba (později zjistíte, že jedna z hlavních postav) se řítí dolů z mrakodrapu vstříc jistému konci.
Přesně takto vás uvítá hra na samotném začátku. Nebo by bylo lepší říci konci?
Po chvilce se ocitáte zpátky v čase, nějakou dobou před vaším pádem. Nyní je jen na vás zjistit, jak k tomu všemu vlastně došlo.

The Red String Club je zajímavá hra, která se těžko popisuje. Pokud bych jí měl nějak zařadit, asi by to nejlépe vystihovalo označení interaktivní příběh s minihrami. To vše v kyberpunkovém kabátu, podkreslené pěknou hudbou.
Ve hře se ujmete dvou postav. Hackera Brandeise a barmana Donnovana. V jejich kůži se budete snažit zabránit plánu jisté megakorporace. Co je tím plánem a zda je vůbec nutné je zabránit, to musíte zjistit sami. Celá hratelnost se dělí na dvě části. Rozhovory s postavami a minihry. Ty jsou tu přesně tři. Míchání drinků, tvorba implantátů a na závěru i trochu hackování.

Hra je zajímavá a má dobrou atmosféru, ať už jde o příběh, nebo hudební podkres. Minihry jsou také zajímavé a vůbec mě nenudily. Co mě trochu zklamalo, je délka. Celkem rychle jsem se dostal na samotný konec a nijak zvlášť jsem nespěchal. Minihry, jak jsem říkal, jsou zajímavé, ale slouží tu hlavně jako takový puzzle, abyste mohli pokročit dál. Nic výrazného neovlivňují ani nemění.
Příběh samotný je také až na pár detailů stejný. Tak jako tak potkáte ty samé lidi a Brandeis nakonec vypadne z okna. Vzhledem k příběhu pochopitelné, ale je to drobné zklamání. Také zůstává spousta nezodpovězených otázek. Kdo byl tajemný Gost? Jaké je tajemství Red string klubu? A co se vlastně po to všem stalo s Donnovanem?

Nejedná se o žádný velký titul z kterého by jste se nutně posadili na zadek, ale je to příjemná jednohubka, která neurazí.

Pro: Hudba, atmosféra, minihry

Proti: Délka

+12

Amnesia: The Dark Descent

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 75
Po tolika letech, kdy jsem okolo Amnesie jen s obavami kroužil, dozrál konečně čas okusit její děsy. Zatímco Penumbra: Overture mě v tomhle ohledu překvapila dost nemile, daleko více mě zaujal její druhý díl a to navíc spíše svým zajímavým příběhem než-li děsivostí. Amnesia naopak své pověsti dostála, byť i k ní bych měl po dohrání jisté výhrady.

Hru jsem dohrál s grafickým módem příhodně pojmenovaný jako Amnesia: Remastered a musím říci, že hru skutečně omlazuje a po většinu času jsem neměl pocit, že hraju 10 let starý titul. Zejména upravené jemnější nasvícení a méně plastově vypadající textury dělají skutečné divy. Jen je potřeba myslet na zvýšené HW nároky.

Čím ovšem Amnesia vyniká už v základu jsou zvuky, které tvoří 90 % atmosféry. Různé zoufalé výkřiky, vzdálený hysterický řev, vrzání, řinčení řetězů atd. Prostě snad každé hororové klišé, ale že to dává v rámci děje relativně smysl (halucinace) a je to namixované fakt šikovně, tak to vůbec nevadí. Vyzdvihl bych hlavně pasáž, kde hráč v úvodní části hry postupuje potemnělými chodbami, kde slyší intenzivní bzučení. Tu je silnější, tu slabší. Co to je? Včely? Nebo něco jiného? Snad něco mnohem děsivějšího? Přichází to ze zdí? Nebo z podlahy? Podobného pohrávání si s hráčem čistě za pomocí zvuků je společně s chytlavými nejen fyzikálními hádankami ta nejzábavnější věc na celé Amnesii. Šolíchání s nepřáteli tu také nějaké je, ale naštěstí se jim dá celkem v pohodě vyhnout a když zrovna nedalo, tak jsem prostě insta-zdechnul a po loadingu byli pryč. Ideální stav, protože jsou dementní stejně jako v Penumbře a v průzkumu prostředí spíše překáží.

I příběhově zprvu působí Amnesia zajímavě a i když jsem ze statického deníkového odhalování zápletky obecně už trochu otrávený, nalezené útržky vzpomínek jsou napsány chytlavě a zajímavě. Nelze si nevšimnout inspirace dílem H. P. Lovecrafta, ale zavzpomínal jsem i na můj oblíbený sci-fi horor Horizont událostí. Ke konci však můj zájem už trochu opadal a finále mě vyloženě zklamalo. Po takovém build-upu jsem čekal něco asi trochu sofistikovanějšího.

Finální dojmy nicméně slušné. Hádanková hratelnost a hrátky s fyzikou mě stále baví a jako horor to funguje určitě lépe než Penumbra. Na druhou stranu Black Plague mě více zaujal příběhem a jsem rád, že se už, alespoň dle ohlasů, další tituly studia zaměřují více i na něj.

Pro: atmosféra, sound design, hratelnost, hádanky, absence laciných jump scarů, neviditelné monstrum

Proti: až moc klišé - setting, příběh; hodně statické, opět ty často prázdné kamenné chodby, žádné exteriéry, banální závěr

+22

Cyberpunk 2077

GuldyGuldy
Dohráno
  • PC 90
I když pro mě byl CP 77 nejočekávanější hrou roku a druhou nejočekávanější hrou vůbec, tak jsem se na něj snažil těšit rezervovaně, abych nebyl zklamán. Ale ani přes to jsem se v posledních týdnech před vydáním neubránil fantazírování o motivech a chování postavy, kterou bych hrál.

Hra disponuje silnou nabídkou herních stylů a možností, které jsou plně funkční. Můžete se vydat na dráhu střelce na blízko nebo dálku, bojovat pěstmi či bodnými zbraněmi, stát se hackerem, tiše se plížit nebo se realizovat v kombinaci mezi tím vším.

Většina příběhu vás bude držet uvnitř futuristického města. Město je audiovizuálně nádherné a nechybí mu ani bohaté, chudé, kancelářské či tovární oblasti nebo venkov. Je vskutku co prozkoumávat. Ulice města jsou zaplněny obyvateli nejrůznějšího druhu, vzhledu a stylu života. Cítil jsem, že chci v Night City trávit čas. Vůbec mi nevadilo se pouze projíždět, objevovat a kochat se krásnými pohledy na město či jeho okolí.

Na maximální nastavení jsem narazil na mnoho dechberoucích momentů, které jsou tvořeny za doprovodu grafických efektů v podobě světel, stínů, odlesků, počasí apod. Ulice mohou být zaplněny způsobem, kterému dosud nekonkuroval žádný jiný titul. Má to ale i své stinné stránky. Lidí můžete potkat realistické proudy jako ve skutečné metropoli, fungují ale převážně jako kulisa.

Tyto nádherné pohledy na rušné ulice a blýskající se luxusní automobily v zácpě jsou neotřele doplňovány mrazivými okamžiky v noci, špínou a bordelem, nebo silným průvanem dystopie třeba uvnitř bytového areálu, kde jste donuceni se zamyslet nad světem, do kterého jste se dostali. Město a jeho život dokáže promlouvat a podsouvat spoustu emocí. To je jeho plusem.

Ačkoliv se nacházíme v otevřené a velké metropoli, je třeba zdůraznit, že se nejedná o městskou akci. Pokud se pustíte do činností, které z takových her znáte, tak to poznáte velice rychle. Tato hra je především RPG. A tuto fantazii i myšlenky plní na výbornou. Hlavním pilířem hry je příběh a způsoby, kterými skrze toto vyprávění můžete z herního hlediska projít. Příběhové myšlenky, postavy či zvraty považuji za vysoce kvalitní a mnohdy i působivé, přestože jsou třeba logické (závěr s Evelyn). Přesto všechno jsou ale „městské“ aktivity k dispozici a fungují. Není to ale nic jako kulečník, šipky apod. a rozhodně mi to tam nechybí.

Můžete se dostat do úžasu z akce a jejího hudebního doprovodu, z prostředí s nasvícením ve správnou herní dobu, detailů aut či jejich celkového zpracování (protáčení kol, túrování, jiskry z výfuků), že díky implantátům máte najednou úplně nové možnosti a můžete být ta postava z vašeho oblíbeného filmu. Že jsou kolize a možnost k pohybu na místech, kam jste pracně vyskákali pouze díky implantátu umožňující dvojitý skok. Oproti tomu si všimnete, že destrukční model, voda a chování AI nejsou silnými stránkami hry. Záleží na vás, čemu přisuzujete hodnotu a jak to nabourá vaši zábavu.

Za mě se jedná o kvalitní RPG uvnitř zajímavého světa, do kterého se chci vracet.

Ve hrách nemám potřebu vyzobávat všechny aktivity, pokud se nejedná o kvalitní dílo, které mě naprosto vtáhne. Naposled jsem tak učinil u předchozího velkého titulu autorů Cyberpunku. Zde jsem to udělal znovu. Rád. A chci víc.

Statistika:
- Dohráno 12. 12., nejtěžší obtížnost
- Ke dnešku: 120 hodin, všechny aktivity vyzobány, dohráno jako samuraj

Pro: příběh, postavy, svět, atmosféra, akce, gameplay, možnosti, nápady, téma, rychlé loadingy a timeskip, technické provedení dialogů

Proti: AI, crime systém, teleportování NPC

+53 +54 −1

Pilgrims

adam.kulhanekadam.kulhanek
Dohráno
  • PC 80
Na hraní her od Amanita Design se vždycky hodně těším, protože obvykle přináší spoustu zábavy a to nejen mně, ale především mojí dcerce, která je ráda hraje se mnou (i když jejich nejnovější kousky už tak moc pohádkově nevypadají, ale to sem nepatří).

V krátkém intru se nám představila většina postav a už zde jsem se trochu lekl, zdali dcera zvládne přítomnost čerta (obvykle se strašidel bojí). Moje obavy byly naštěstí zbytečné, protože se z čertíka vyklubal velký srandista, takže hraní byla ve výsledku velká zábava (a odnášení duše do pekla se mi podařilo zakecat).

Ačkoliv je hra celkem krátká, líbí se mi její možnosti znovuhratelnosti, protože většina důležitých úkolů se dá splnit různými více či méně vtipnými způsoby. Dobrou pomůckou jsou pak i achievementy, z jejichž názvů a obrázků se obvykle dalo vydedukovat, co je potřeba udělat (nejvtipnější mi pak přišel achievement "Král je nahý", kde nahý loupežník získal princeznu za ženu a při opuštění zámku se vyměnila vlajka za červené trenky).

Audiovizuální stylizace je vynikající, jak už je u Amanity obvyklé. Zaujalo mě i namluvení postav, kdy postavy občas pod nosem něco zabroukají. Co jsem se tak díval na let's playe v angličtině, tak postavy stále mluví česky, což je možná škoda, protože to ocení jen česky rozumějící publikum.

Jak už jsem psal výše, hru jsme si s dcerkou užili a nepochybuji o tom, že si ji bude chtít časem zahrát znovu.
+19

Resident Evil Zero

IceCreamYouScreamIceCreamYouScream
Dohráno
  • PC 50
Tak po odehrání skvělého prvního dílu vzal můj průchod sérií Resident Evil solidní downhill. V očekávání více méně stejného zážitku jako u Resident Evil jsem se na hraní těšil, bohužel výsledek snad ani nemohl být horší.

Resident Evil Zero si bere to nejhorší z prvního dílu a přidává pár nových špatných rozhodnutí navrch. To největší a určitě nejhorší je absence Item Boxu, který budete postrádat každou sekundou strávenou ve hře. Postavy mají opět nepochopitelně mikroskopický inventář o šesti slotech, do kterých je třeba nacpat zbraň (2 sloty), náboje (1-2 sloty), léčení (1 slot), inkoust na ukládání (1 slot) a do toho klíče a předměty pro interakci s puzzly a postup hrou (2 sloty). Ano, počítáte správně, jste 2 sloty v mínusu. To by se dalo zvládnou, KDYBY byl ve hře box na odkládání předmětů, které zrovna nepotřebujete. Ten bohužel z nějakého důvodu ve hře není a tak budete nuceni každou chvíli vyhazovat věci na zem a pak se pro ně vracet nebo trávit 50% herní doby micro-managementem mezi vámi ovládanými dvěma postavami.

Ano, tentokrát hrajete za dvě postavy najednou a opět je tato změna pouze a jen k horšímu. Druhá postava vám většinu času jen překáží buď ve výhledu nebo v cestě, poskytuje jen malou nebo žádnou palebnou podporu a díky přítomnosti dvou hrdinů vezme za své taky stísněná osamocená hororová atmosféra prvního dílu. Přitom je vidět, že i autoři si byli vědomi toho, že vám bude druhá postava spíš překážet hlavně u bossfightů. Proto vás těsně před podobnou situací s druhou postavou rozdělí a vy ovládáte pouze jednu. To má za následek další problém, a to že musíte mít obě postavy vybavené vším potřebným, protože nikdy nevíte o kterou zrovna přijdete. Použití druhé postavy jako náhrady item boxu tím pádem pádem mizí. Postavy samy o sobě jsou stejně jako příběh podle očekávání solidní "béčko". Jill ani Chris sice taky nebyli zrovna jako z Tarantinových filmů, avšak naivní debilita postav a stupidiní dialogy v RE:0 jsou ještě o stupeň horší.

Rebecca:
"Did you really kill 23 people?"
"I'm not gonna judge you."

Puzzly a adventurní prvky jsou alespoň v první polovině hry čirou hrůzou. Typickým příkladem špatného designu je situace z přibližně poloviny hry kdy, se všechny designové fuck-upy prezentují ve sledu několika málo minut. Nejdřív vás čeká příšerný boj s létajícím bossem, kterého je prakticky nemožné trefit kvůli fixní kameře. Po spotřebování většiny munice a všech léčících prostředků, co se daly sebou pobrat vám hra naznačí následující :
"Pamatuješ na tu věc co zabírá dva sloty a použil jsi ji na samém začátku hry a pak ji 5 hodin nepotřeboval? No, tu teď musíš mít abys pokročil dál. Cože? Ty jsi ji celou dobu netáhnul sebou, aby ti zabírala místo v batohu? Tak to se pro ni asi musíš vrátit, leží na samotném začátku hry, tři lokace zpátky." Po tom co se ujistíte, že se vám to opravdu nezdá, se vydáte na zpáteční cestu, abyste zjistili, že na vašeho bossem vysíleného polomrtvého hrdinu (bez možnosti doplnění zásob) za prvními dveřmi čekají noví nepřátelé.

Pokud přežijete tyto momenty bez toho abyste zapálili svůj byt, naštěstí je druhá část hry trošku lepší svým level designem i puzzly, bohužel pachuť z první poloviny zůstává i po dohrání.

Hodnotím trošku lépe než bych chtěl jen proto, že se hra v principu hodně podobá tomu co se mi tak líbilo na prvním díle, i když dojmy ze hry jsou diametrálně odlišné. Resident Evil bylo zábavné hned rozehrát znovu. Resident Evil Zero nebyla zábava hrát ani na poprvé.

Pro: Grafika

Proti: Design, souboje, puzzly, bossové,

+16

Mini Metro

ripperripper
Dohráno
  • Android 60
Příjemná relaxační hra, ideální pro hraní v posteli nebo na záchodě. Jednoduché herní mechaniky, hezká grafika. Nikterak hluboké, takže spíše budete hrát v dávkách po 15 minutách, než hodiny v kuse.

Ve hře mi chybí nějaké pokročilé mechaniky. Mohlo tam být více typů kolejí, více možností, jak ovlivňovat tok veřejné dopravy, a spousta dalších věcí. Hra je celkem plytká, takže po odehrání všech map (za pár hodin) už jsem neměl potřebu pokračovat. Také, vyjma nekonečného režimu, zde není žádná možnost, jak pokořit úroveň v pokročilých fázích. Velmi brzo počet pasažérů přesáhne množství vašich vlaků a je konec hry, aniž byste to mohli jakkoliv oddálit. Vaše schopnost vydržet déle v pozdní hře záleží na náhodě při vytváření zastávek (příliš mnoho stejného typu blízko u sebe -> končíte).

Celkové hodnocení: Dobrá

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2016 v angličtině na Steamu).
+9

Dreams

SeekerSeeker
Dohráno
  • PS4 90
Unikátní projekt, který nemá ve světě herního průmyslu obdoby. Ani nevím, co mě fascinuje víc. Hráč, takzvaný Dreamer, má možnost vytvořit si libovolnou vlastní hru svých snů bez nutnosti jakýchkoliv znalostí programování nutnosti definovat jedinou řádku kódu. Přitom jsem nenarazil na žádné významnější limity, co by nešlo vytvořit. Autoři hry navíc hlasitě prohlašují, že v zásadě není žádný žánr (snad až na MMORPG), co by nešel v Dreams stvořit. Dokonce ani tak pokročilá věc jako VR nebo multiplayer zde není žádné cizí slovo. Stačí jen chuť, čas, nápad a odhodlání a během pár minut můžete vypustit do světa svůj film, hru, hudbu, myšlenku nebo jakýkoliv jiný "sen", co by nespadal do této kategorie. A nejvtipnější je, že to celé se odehrává na pozadí uzavřené platformy Playstationu, kde by samostatný release musel podléhat náročné certifikaci ze strany Sony. Aktuální Cyberpunk asi není třeba zmiňovat. A pokud si říkáte, že vás nic tvořit nebaví, nemáte čas se to učit nebo si myslíte, že zkrátka na to nemáte vlohy, můžete si celou tu krásu užívat z pohledu hráče a prostě jen hrát, objevovat a hodnotit výtvory druhých. A že se jich tu urodilo za tu dobu, co Dreams běží. Třeba takový Art's Dream mě dostal do kolen a to mám za sebou úžasnýho Oriho and the Blind Forest. Celý Dreams funguje na bázi určité sociální platformy a v mnoha ohledech připomíná známé sociální sítě jako Instagram. Jen zde sbíráte lajky a followery za to, co vyvtváříte nebo jak hodnotíte a doporučujete (kurátor), než kde jste byli na dovolený nebo co jste měli k večeři.
+13

Strife

VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 70
Téhle hry jsem se dlouhou dobu bál. Reference o slepých uličkách mě docela odrazovali. Nakonec jsem se přeci jenom vyhecoval. Hru jsem nainstaloval na notebook a na druhém počítači jsem si otevřel google překladač. Angličtinou tolik nevládnu a co kdyby mě v rozhovorech něco uniklo. Nakonec to nebylo tak strašné. Slepou uličku jsem objevil akorát jednu. Po tom, co jsem v dolech na zemi rozstřílel všechny bomby..

Hra je to určitě originální a na svou dobu nevídaná. Z level designu máte pocit jednoho komplexního a uceleného světa. Všechny lokace na sebe krásně navazují. Loadingu si pomalu ani nevšimnete a než začnete střílet je lepší si jít nejdřív pokecat. Hru obzvláštňují RPG prvky, které jsou pro zábavnosti hry naprosto klíčové. Větší sílu a zdraví získáte i za splnění nepovinných úkolů. Pokud chcete mít ke konci hry alespoň nějaké náboje, je potřeba to plnit, protože se základní sílou nepřátelé vydrží hodně munice.

Líbilo se mi, že lékárny v inventáři se sami používají, když už je to potřeba. Je to vlastně takový hodně nadsazený předchůdce autohealu. Dovoluje vám to mnohem víc se soustředit na přestřelku bez toho aniž by jste pořád kontrolovali, jak je na tom zdraví. Bohužel samotná akce už není tak skvělá. Nepřátelé jsou nudní a zbraně na tom nejsou o moc lépe. Když si vzpomenu na nesmrtelný rytmický drive v Doomovi, tak tohle mu nesahá ani po pás. Jediná výjimka je zdejší verze energetické brokovnice, která je na blízko opravdu ultimátní.

Kdo nemá rád bloudění a přemýšlení kam teď dál, ať jde o hru dál. Hra obsahuje docela dost nepovinných lokací. Musíte se často vracet i na starší místa a párkrát jsem nevěděl vůbec kam mám jít a jen namátkově prohledával velkou část herního světa. Naštěstí máte v hlavě našeptávačku, která vždycky okomentuje, když se blížíte na správné místo.

Strife není špatný. jen to chce větší dávku trpělivostí. Nebývalo zvykem, aby se FPSka v roce 96 pokoušeli o příběh. Zdejší příběh je sice dost brakový, ale je tam a obrázky, které ho doprovází jsou pěkné. Grafiku si do hezčí podoby můžete vylepšit GZDoomem. Může vypadat docela hezky. Kdybych si ale měl vybrat 10 FPS akcí z devadesátek, Strife by mezi něma určitě nebyl. I když to byla ve své době unikátní hra.

Pro: design herního světa, RPG a adventurní prvky, způsob léčení, příběh

Proti: nudní nepřátelé, nudné zbraně, slepé uličky

+18

Hellblade: Senua's Sacrifice

WebkrysaWebkrysa
Dohráno
  • XOne 70
Tak jako u řady dalších her mně k vyzkoušení Hellbladu dovedla možnost zahrát si jej v rámci předplatného Gamepassu, tedy v zásadě „zadarmo“. Nebýt toho, přiznám se, že by mě asi nálepka značně netradiční hry od jejího vyzkoušení odradila. Opravdu si přitom myslím, že platí, že Senua je značně „nemainstremová hra“, u které více než kde jinde platí, že i cesta může být cíl. Význam uvedeného dokresluje především „minidokument“ o vytváření této hry, který je její součásti a lze si jej tedy bez problému přehrát (důrazně doporučuji až po jejím dohrání, protože obsahuje některé dílčí spoilery). Zmíněný dokument především uvádí, jak tvůrci hry při jejím vytváření spolupracovali s odborníky z oblasti psychologie a psychiatrie, a jak se získané poznatky konkrétně promítly do vizuálu, respektive do mechanismů hry. Teprve po shlédnutí dokumentu jsem hru plně docenil a byl rád, že jsem si ji vyzkoušel a získal (pro mě) velmi netradiční herní zážitek.

Nahlíženo totiž čistě z hlediska hráčského, tedy bez poznatků zmíněného dokumentu, nejde podle mého o nijak zásadní, respektive výjimečnou hru. Její originalita vůči hrám mainstreamovým totiž sice v zásadě zůstává zachována, avšak herní hádanky podle mého názoru značně trpí až přílišnou repetitivností, v jejímž důsledku se bez mučení přiznám, že jsem místy nudil. V souhrnu všeho shora uvedeného si nicméně přesto myslím, že příliš podobných her aktuálně na herní scéně nenajdete, a při současném zohlednění rozumné herní doby by tudíž byla škoda se na tento originální herní výlet nevydat.

Pro: originalita, (pro mě) netradiční herní mechanismy, rozumná herní doba

Proti: jednotlivé typy hádanek se na můj vkus až příliš často opakují

+14

Mandagon

ZoltanZoltan
Dohráno
  • Android 70
Mandagon na první pohled ihned zaujme zajímavým vizuálem a atmosférou. A také tak trochu v hádankách vyprávěným příběhem. Hrajeme zde za totemovou hlavu a snažíme se otevřít dveře uprostřed velkého levelu. Otázkou však je, proč to vůbec děláme?

Hratelnost je jednoduchá, jedná se o 2D plošinovku, ve které nejde zemřít - každý pád z plošiny bolí jen hráče, protože se musí trmácet zpátky nahoru. Jde opravdu jen o skákání, hledání, sbírání a aktivování. Než jsem vychytal ovládání na telefonu, zažil jsem pár pěkně frustrujících pádů až na dno úrovně (hry na mobilu jinak nehraji, takže to byl nezvyk, po chvíli cviku usuzuji, že se hra ovládá vlastně dobře :))

Myslím, že na hodinovou hříčku zadarmo se jedná o docela fajn záležitost.
+14

Untitled Goose Game

WebkrysaWebkrysa
Dohráno
  • XOne 85
K této hře jsem se dostal v rámci rozruchu/hypu, který kolem sebe krátce po svém vydání celosvětově způsobila. Na základě informací, které o hře kolovaly, jsem k ní přistupoval toliko jako k určité drobné hříčce a ne snad jako k nějaké ambicióznější „indie hře“. A možná právě proto zcela naplnila má očekávání. Po celodenní práci jde dle mého o pohodové krátké hraní na závěr dne, které sice dokáže svými hádankami sem tam i potrápit, ale současně bez toho, aby snad vedlo k nějaké frustraci. Současně si myslím, že hlavní hrdinku prostě nelze nemít alespoň trošku rád a nezasmát se sem tam jejím zlomyslnostem, které jednotlivým obyvatelům „terorizovaného městečka“ provádí. Tím spíše, pokud plníte nejen povinné úkoly, ale dopouštíte se i dalších dobrovolné „podlostí“, což jednak prodlužují celkovou délku hry, a jednak to měšťanům ještě více zatápí. Celková stylizace této hry potom odpovídá právě jejímu oddechovému charakteru, tj. je spíše jednoduchá, v čemž ale podle mého názoru i zde tkví její síla. Suma sumárum, pokud se nechcete na hraní příliš soustředit, nebo se u něj dokonce trápit, ale naopak se chcete vyloženě (právě třeba po těžkém dni v práci) odreagovat a zasmát, nemohu než tento titul plně doporučit.

Pro: zábavná a oddechová hra s pěknou a čistou stylizací, sympatická a netradiční hlavní hrdinka

Proti: pro někoho snad herní doba, ale podle mého mínění plně odpovídá danému hernímu typu

+8

Gears 5

WebkrysaWebkrysa
Dohráno
  • XOne 75
Sérii Gears (of War) hraji od prvního dílu, ba dokonce byla důvodem, proč jsem svého času sáhl po koupit Xboxu 360. Všechny díly jsem přitom, stejně jako i nyní Gears 5, odehrál ve splitscreenu s kamarádem po boku. Nemohl jsem tak samozřejmě vynechat právě ani nejnovější přírůstek do série. Měl-li bych jej přitom shrnout do jedné jediné věty, jde podle mého o „kvalitní nášup téhož“. Jinými slovy, ačkoliv Gears 5 přináší zásadní změnu ve formě otevřené mapy (resp. vícero map), kdy lze dle vůle plnit postranní mise, či spíše určité encountery, nepřináší podle mého nový díl nad rámec uvedeného žádné další zásadnější novinky. To lze vidět například na zbraňovém arsenalu, kde typicky najdeme buď zbraně známé již z prvního dílu (např. Lancer, či Gnasher), nebo z dílů následujících. Případně sice obsahuje určité novinky, které jsou ale podle mého mínění spíše (nebo alespoň do určité míry) „reskinem“ již stávajících zbraní než novými zbraněmi v pravém slova smyslu. To platí minimálně v tom smyslu, že jejich používání „nenutí“ hráče ke změně taktiky během soubojů. Konečně ani souboje samotné nedoznaly v podstatě žádných zmínění hodných změn. Mám tím na mysli, že jejich podstatou je opět „přilepování se“/krytí se za různým překážkami do doby, kdy jedna ze stran padne. Nejzásadnější novinkou je tak podle mého názoru již výše zmíněný přechod na koncepci několika po sobě následujících otevřených map. Na mně osobně nicméně takto vyprávěný příběh působil méně svižně/adrenalinově než dřívější lineární pojetí. To je ale určitě velmi subjektivní otázka.

Vzhledem k výše uvedenému se může zdát podivné, proč jsem přesto hru ohodnotil 75 %. Je tomu tak proto, že ačkoliv jde, jak jsem zmínil úvodem, v zásadě o „více téhož“, je zde i nadále zachována vysoká kvalita, nebo chcete-li zábavnost, z předchozích dílů. Jestliže Vás tak bavilo pobíjení hordy Locustů hrdiny velkosti almary, jejich „drsné“ hlášky, a dorážení plazících se nepřátel ve formě krvavých finisherů, nebudete podle mého názoru ani nyní zklamáni. Alespoň já nebyl. Samozřejmě to platí oběma směry. Kdo se tak u dřívějších dílů nebavil, nemůže u Gears 5 čekat, že tomu najednou bude jinak. Připočtu-li pak k uvedenému možnost zahrát si celou kampaň ve splitscreenu (což si myslím je prostě něco jiného než hraní online), nemohl jsem dát nižší známku než 75 %.

Pro: zachování tradičních hodnot známých z předešlých dílů (drsní hrdinové, krvavost atd.) a dále možnost hrát mj. kampaň ve splitscreenu

Proti: velká podobnost s předchozími díly (v zásadě totožné zbraně, souboje)

+11

Stargate Adventure

KejteeKejtee
Dohráno
  • PC 75
Comtraya!

Ako veľký fanúšik Stargate som sa veľmi rada pustila do tejto jednohubky a musím ju hodnotiť kladne. Na to, že ju tvoril jeden človek ( alebo teda nejaký menší tým) je táto point and click adventúrka zvládnutá veľmi dobre. Pripomína mi zlaté dobre časy typických adventúr a aj keď sa kvalitou nemôže rovnať velikánom daného žánru, tak si nerobí hanbu a snaží sa ich svojim spôsobom dobehnúť.

Páčilo sa mi, že väčšina kombinácii predmetov dávala zmysel a nebol problém dopátrať sa k riešeniu. Našlo sa aj pár hádaniek, ktoré ma milo prekvapili a nebudem klamať, keď poviem, že som nad nimi musela aj trochu popremýšľať.
Páčili sa mi aj animácie ako napr. otvorenie Brány s následným vortexom alebo rôznorodé interakcie predmetov s prostredím.
Čo musím vypichnúť ako veľmi veľký klad je humor. Je vidno, že ten kto to tvoril bol fanúšik SG a o to viac vedel využiť humor jednotlivých postáv a vytvoriť tak niečo zaujímavé a vtipné.
Osobne tiež oceňujem spojenie rôznorodých prvkov, ktoré osviežili celý príbeh. Dostali sme z každého rožku trošku- politiku, Asgardov, Goa´uldov alebo tajomnú rasu Furlingov.

Naopak čo ma trochu miatlo bolo množstvo nevyužitých predmetov, ktoré mi ležalo v inventári. Je možné, že som neprišla na riešenie nejakej hádanky a preto mi tam ostali? Úprimne, neviem. V každom prípade som sa snažila vyriešiť úplne všetko čo šlo.
Ďalším záporom by bolo veľmi pomalé pohybovanie hlavnej postavy a uponáhľaný záver. Človek si myslí, že bude ešte niečo zaujímavé nasledovať a bum, je tu The End.

Vo všeobecnosti mám ale na túto hru kladný pohľad a určite by som ju odporučila skalným fanúšikom.

Pro: zaujímavý príbeh, humor

Proti: uponáhľaný záver, nevyužité predmety

+19

Důkaz 111

holmesjednaholmesjedna
Dohráno
  • Android 90
Unikátní mobilní hra Důkaz 111 je jedinečným zážitkem, který si naplno prožijete především díky své fantazii. Jedná se totiž o první českou audiohru, která je založena pouze na zvuku a ovládá se jen dotykem prstu. Pomocí jeho pohybu po displeji telefonu rozhodujete, jak se chcete v dané herní situaci rozhodnout. Hra je přizpůsobena i pro nevidomé, pro které bude zážitek o to intenzivnější.

Propracovaný detektivní příběh plný zvratů Vás v roli policistky Alice Wellsové (Tereza Hofová) přenese do USA roku 1985 a díky možnosti rozhodování nabídne rovnou několik možných konců. Vzhledem k herní době pohybující se okolo 2-3 hodin budete mít mnohem větší motivaci si hru klidně zahrát znovu. Během svého pátrání narazíte na několik skvostně napsaných postav, které jsou hvězdně obsazeny například Bohdanem Tůmou, Andreou Elsnerovou nebo Ondřejem Balcarem. Nemohu nezmínit Jana Šťastného, jenž se postaral i o dabing herního teaseru, který mi s jeho hlasem připomněl stařičký český trailer na legendární adventuru NiBiRu: Posel bohů.

Je až obdivuhodné, jak si špičkové binaurální audio dokáže pohrávat s lidskou představivostí a zároveň budovat temnou, někdy až hororovou atmosféru, která Vás vtáhne a nepustí až do šokujícího finále. Díky vlastním představám si mou fantazií vytvořený hotel, ve kterém se hra odehrává, dokážu stále detailně zmapovat. Každý hráč má tedy možnost si ve své hlavě vybudovat vlastní herní prostředí a sám s ním manipulovat. Nemalý podíl má na atmosféře samozřejmě i postupné budování napětí mezi dialogy a povedená hudba, o kterou se postaral skladatel Aleix Ramon. Mimo hudbu určenou přímo pro hru zde uslyšíme i třeba Ostravskou skupinu PLACES se songem Goodbye to Me, který jsem si obzvlášť oblíbil.

Experiment ve formě mobilní audiohry s názvem Důkaz 111 se velice povedl a rozhodně se k němu budu ještě vracet. Na Google Play a AppStore je volně dostupná demoverze, plná verze následně stojí pouhých 99Kč. Mimo jiné autor hry Tomáš Oramus v rozhovoru pro Vortex zmínil, že se v budoucnu možná dočkáme pokračování nebo prequelu.

Pro: Jedinečný zážitek, špičkové audio, hvězdné obsazení českého dabingu, příběh plný zvratů, znovuhratelnost, atmosféra a napětí

Proti: Krátká herní doba

+12

Hitman GO

ZoltanZoltan
Dohráno
  • PC 50
Hitman GO patří do té skupiny her, které bych si nebýt herní výzvy nikdy nezahrál. Je to taková odpočinková tahová logická hra, která není nijak náročná a má jen pár hodin. Svým způsobem ve všech ohledech obyčejná.

Co je plusem, levelů je hodně a stále překvapují něčím novým, a to včetně těch posledních. Nehrozí tedy úplná nuda, protože se hráč vždy musí vypořádat s novými situacemi. Obtížnost je však stále velmi jednoduchá a u většiny levelů není nutné ani přemýšlet a lze je vyřešit velmi lehce. V případě těch lehce složitějších pak stačí metoda pokus-omyl a je vyhráno.

Grafická stylizace je ok, hra vypadá jako deskovka a vlastně se i tak hraje. Co je hodně na pytel je nastavení kamery, která je často úplně na nic a chybí zde volný režim, lze si s ní jen lehce odzoomovat.

Hru jsem hrál na PC, mobilní verze má výhodu akorát v tom, že si může hráč ukrátit chvíli při čekání na autobus. Je ale otázkou, proč i tak nesáhnout po zábavnější hře.

Hitman GO je tedy naprosto průměrná logická hříčka, patřící díky slabé obtížnosti spíše mezi oddechové hry, které si člověk zahraje a ihned zapomene.
+16

Near Death

Marcia M.Marcia M.
Dohráno
  • PC 80
Letos jsem hrála spoustu her, které v sobě měly alespoň jednu vločku. Ale žádná neměla tak mrazivou atmosféru, jako psychologický thriller Near Death. Ocitáte se kdesi v okruhu neznámé základny, kolem Vás jen smrtící chlad a černočerná tma. A jelikož Vám zásob moc nezbývá, snažíte se přijít na to, jak se odsud dostat v jednom kuse a ideálně bez omrzlin. Potloukáte se tak od jedné budovy ke druhé, snažíte se zacpat jakoukoliv škvíru, kterou uniká teplo a pokoušíte se navázat spojení s někým, kdo by Vám mohl pomoct. Nebo Vám alespoň dokázal říct, kde přesně se nacházíte.

Je to jedna z těch her, které se mi povalují v knihovně, netuším odkud jsem k ní přišla a až po zahrání si uvědomím, jaká škoda by byla, kdyby mi nakonec proklouzla mezi prsty. Atmosféru má totiž fantastickou, a i když se vizuálně nejedná o prvotřídní kousek, chytne Vás a nepustí. Ono to možná nakonec funguje tak dobře právě proto, že neuvidíte všechno. To nejdůležitější je Vám jasné od začátku. V téhle zimě moc dlouho nepřežijete. Vítr s Vámi lomcuje, do očí padá sníh, v baterii dochází šťáva a na tomhle místě už pěkně dlouho nikdo nebyl. Hudební doprovod to vše jen podtrhuje. Je napínavý, stejně jako celá hra.

Pro: Atmosféra, hudební podkres, napětí, v jednoduchosti je krása, vykreslení zoufalosti situace, zima

Proti: Díky lomcování kamery větší šance kinetózy (mělo by jít v nastavení vypnout)

+11

Death by Game Show

ripperripper
Dohráno
  • PC 60
Původně jsem na Steamu nechal negativní recenzi, protože jsem byl frustrován neintuitivními herními mechanikami a uživatelským rozhraním, a zkritizoval jsem poměrně hodně věcí, které ve skutečnosti nebyly pravda, jen jsem je kvůli nedostatku dobrého tutoriálu a systému nápovědy špatně pochopil.

Vývojáři ovšem mým výtkám naslouchali, vedli se mnou rozhovor, a ačkoliv neprovedli žádné velké aktualizace uživatelského rozhraní (což chápu z hlediska rozpočtu, protože hra se zřejmě prodávala minimálně), tak udělali aspoň minoritní úpravy (snížili ve hře grinding a asi ji i trochu zlehčili). Vzbudili ve mně opětovný zájem o hru - rozhodl jsem se ji pořádně pochopit, což se konečně povedlo. Vytvořil jsem pro uživatele návod na Steamu, aby pro ně bylo jednodušší naskočit do hry a nebyli zmatení miliónem drobností. Snad to trochu pomůže prodejům hry. Návod si můžete přečíst zde:
https://steamcommunity.com/sharedfiles/filedetails/?id=832774845

Toto je tedy druhá recenze, kdy již hře rozumím, a už se v ní nyní hodně bavím. Je náročná, ale ne přehnaně obtížná, pokud víte, co děláte (to je ten zásadní rozdíl). Dokonce jsem v žebříčku top-10, což mi přijde hodně vtipný, když vezmu v potaz moje předchozí dojmy a recenzi. Hra je dobrým mixem akce a strategie.

Pořád jsem nešťastný z některých designových rozhodnutí, ale se zmíněným návodem už by to neměl být takový problém pro ostatní. Na fórech jsem vývojářům nechal dlouhý seznam postřehů a návrhů na zlepšení, a oni si to vše přečetli a okomentovali, což je fajn. Snad se některé ze zlepšení dostanou v budoucnu do hry, pokud se bude rozumně prodávat.

Celkové hodnocení: Dobrá

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2016 v angličtině na Steamu).
+6

The Beginner's Guide

ripperripper
Dohráno
  • PC 30
The Beginner's Guide bylo zklamání. Já na simulátory chození moc nejsem (až na What Remains of Edith Finch, to se mi dost líbilo), ovšem The Stanley Parable bylo jiné. Spíše to byl experiment s divákem/hráčem, než příběh. Nebyl skvělý, ale slušný. A tak od nové hry od stejného tvůrce jsem si sliboval podobný zážitek, jen lepší. Ovšem po odehrání "hry", kde se nic moc zajímavého neděje, bylo jediné, co jsem se dozvěděl, že známý vypravěče (nebo možná on sám) má (nějaký) problém. A to je vše, bez jakéhokoliv rozvedení či objasnění. Přišlo mi to, jako když se díváte na film, který celou dobu slibuje zápletku, a po hodině a půl zjistíte, že tam žádná nebyla a vůbec nic se tam nestalo. I když to nebylo zas tak moc času, stejně se o něj cítíte okradení, a máte v ústech pachuť. Je to film špatný, nebo je to vaše chyba, že jste si pustili alternativní dada žánr? Nevím, ale dobrý zážitek jsem si z toho neodnesl.

Celkové hodnocení: Nic moc

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2016 v angličtině na Steamu).
+1 +4 −3
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • raisen Alan Wake +31
    Napsala raisen, 21 dní
    Alan Wake byl můj mnohaletý rest. Zhruba v době, kdy to byla relativně ještě novinka, jsem…
  • Zoltan Terminator:… +30
    Terminator: Resistance
    Napsal Zoltan, 21 dní
    Teyon mě překvapil povedeným RoboCop: Rogue City, a tak jsem si vyzkoušel i jejich předešlou…
  • berry1009 Syberia +30
    Napsal berry1009, 10 dní
    V této adventuře ze začátku roku 2002 se v kůži mladé právničky Kate Walkerové vydáte do…
  • Katt Mass Effect 3 +29
    Napsala Katt, 16 dní
    Hodnocená verze - Legendary Edition  Roky jsem nezažila u hry pocit, že si jí tak moc…
  • H34D Mass Effect 3 +28
    Napsal H34D, 8 dní
    Jeden by řekl, že poté, co dvakrát spasíte galaxii, by ten klid a mír mohl nějakou chvilku…
  • H34D DOOM + DOOM II +24
    Napsal H34D, 3 dny
    Remasterovat původní Doom určitě byla jedna z největších výzev, které doposud masteři…
  • hanak_v_exilu Deus Ex: Human… +24
    Deus Ex: Human Revolution
    Napsal hanak_v_exilu, 27 dní
    Po rozpačitém druhém díle už nebylo kam klesat, protože i když šlo o průměrnou a hladce…
  • jvempire Monkey Island 2… +23
    Monkey Island 2 Special Edition: LeChuck’s Revenge
    Napsal jvempire, 28 dní
    Speciální edice druhého dílu Monkey Island to opravdu nemá lehké. Už původní hra totiž…
  • Tainaru Final Fantasy IV +22
    Napsal Tainaru, 7 dní
    Po dlouhém, opravdu dlouhém uvažování, rozmýšlení a rozvažování jsem se pustil do…
  • CrisBenton Ve stínu havrana +22
    Napsal CrisBenton, 15 dní
    No dobrá, jdu pokračovat ve své spanilé jízdě českými adventurami. Následoval Stín…