Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Tron 2.0

  • PC 80
Tron, jedna ze starších stříleček, ke které jsem se dlouho chtěl vrátit, ale vždycky mě odrazovala šílená složitost těch všech IT záležitostí. A nakonec to bylo co mě nejvíce bavilo. Kde začít? Asi u filmu (dvojka vznikla poté). Tron byl neskutečně originální záležitost nejen za rok vzniku, ale i na celá 80. léta, kdy se hrálo většinou na jistotu, rodinnou podívanou či naopak brutální akci. Bohužel si z příběhu moc nepamatuju, abych si hru lépe užil.

Hra nicméně začíná stejně - firmu jednoho z hrdinů přepadne konkurence, která chce určité programy a umělá inteligence zdigitalizuje jeho syna do počítačového světa. Ten dlouho neotálí a vydává se na megadlouhou cestu napříč sítěmi, počítači, servery a dalšími prostředími. Kromě děje v počítačovém světě, sledujeme i vývoj v laboratořích a nakonec se příběhy propojí. Nechybí spousta postav, rozhovorů, děj je svižný, ač mám pocit, že vlastně trošku o ničem (krádež nějakého programu).

Naprosto úžasná je grafika. Tvůrci nejenže zachovali podobu původního světa, ale rozšířili ji, obohatili a zasadili do nekonečné palety barev. Každý sektor, kolo vypadá trošku jinak a většinou odpovídá i prostředí, kde by se mělo odehrávat a moc pěkně se na to kouká.

Pocit IT prostředí dodává i hratelnost, kde se to jen hemží IT termíny a hlavně celý ten RPG systém, který mi trošku připomínal Deus Ex. Hrdina má pět statistik - zdraví, energie, výkon zbraní, rychlost oprav a rychlost stahování. Za splněné úkoly získáváte body a za každých sto bodů je hrdina vylepšen na lepší verzi a může do něčeho body rozdělit. Já se soustředil na energii, protože tu potřebujete jako sůl, pak na zdraví a ke konci na zbraně. Aby to levelování bylo zábavnější, v každém kole je rozeseto několik binů, které dají dva body zkušeností. Ve hře je je jich celkem 100, což dává dohromady dvě levely. Funguje to jako secrety, nechce se Vám kolo opouštět, dokud je nenajdete, ale dá se říct, že poctivým šmejděním po všech koutech nebudete mít problém.

Tím ale zábava nekončí - energie se totiž hodí na vylupování datových kostek, ve které nacházíte emaily, přístupové klíče a hlavně programy. Programy mají každý tři úrovně a je jich spousta ve třech katagoriích. Tou první jsou zbraňové doplňky, které jsem paradoxně moc nevyužíval, protože zbraně žerou energii a v rámci šetření na loupení jsem jel prakticky jen s diskem. Zbrojové doplňky Vám přidávají obranu a hodí se je mít, ke konci se 6 zlatými částmi zbroje a 300 životy jsem byl prakticky nesmrtelný. A pravou zábavou jsou doplňkové programy - životně důležitý skok, který Vás dostane na nepřístupná místa (ale ne natolik, abyste si rozbili průchodem kolem), virová ochrana pro Vás i programy, zoom, identifikace, blok. Jsou tu ještě optimizéry, které Vám vylepší jeden program, místa na doplňování zdraví a energi, můžete se nakazit zavirovaným programem a odvirovávat či naopak zkoumat neznámý program.

Tohle šmejdění, lovení programů, binů, klíčů, optimalizace (vše na sebe nenaplácáte, to až ke konci) mě neskutečně bavilo a hnalo celou hrou dopředu. Tvůrci navíc věděli, že je to často náročné a tak ke všemi přidali spoustu popisků, nápověd a to včetně úkolů.

Zbytek je "jen" solidní nadprůměr. Občas je tu skákání, po vzoru filmu se projedete na motorce ala "had", což mě děsně nešlo a nebavilo, zvlášť když soupeři mají tendence k sebevražedným útoků. Občas máte něco na čas, občas někoho bráníte.

A samozřejmě bojujete s nepřáteli. Těch je několik frakcí (zelené viry, rudí vojáci, teleportující se stínoví přízraci ze světa lidí), ale všechny jdou po Vás, kromě pár civilních programů. Ty pro změnu nesmíte zabíjet, jinak game over. Bohužel to samotné "střílení" je trochu nuda. Vyzkoušel jsem všechny z asi 4 zbraní, ale žraly životně nutnou energii a nebyly nijak skvělé. Takže jsem používal vrhací a (ne)vracející se disk, stejně jako spousta nepřátel a výsledek mi připomínal spíše vybíjenou než střílečku. Pocit ze střelby a akce je prostě slabý.

Jinak je Tron super hrou - celá RPG nástavby je fantastická, stejně jako grafika a prostředí a nudit se u ní nebudete.
+18

Resident Evil 3

  • PC 75
No, tak jsem asi v minoritě. Já totiž původního dílu jsem celkem fanoušek. Dohrál jsem ho víckrát, než původní RE2, takže můj názor asi dost ovlivnili vzpomínky. Přesto musím sdělit, jak se mi tento remake nelíbil...

Tak převážně. Tohle mělo být jednoduše DLC k fantastickýmu remaku druhýho dílu. Nejedná se ani tak o délku hry. Původní díl byl hodně krátkej, ale měl pamětihodný scény. Každý střet s Nemesisem byl pro mě skutečně nervy drásající. Převážně díky možnosti volby, kdy si v podstatě volíte jen menší zlo a doufáte v to nejlepší. Usmažíte toho grázla hozením elektrickýho kabele do vody nebo ho omráčíte reflektory? Jo, bylo to fakt super. A právě proto si nedokážu odůvodnit, proč tento prvek ze hry naprosto vypustili. To vážně na to tolik lidí nadávalo? Ale tohle není koment k původnímu dílu.

Pojďme trochu pokecat o hlavní devíze hry a tou by měl být Nemesis samotný.
Nevadí mi, když je survival horor laděný do hardcore béčkovosti. Vlastně to mám i celkem rád. Všechna ta vážnost a pseudofilozofický dotváření děje (nejlépe skrz dopisky, protože autoři neumí vytvořit atraktivní vyprávění příběhu) se v současný době objevuje až příliš. Není nad starou dobrou béčkovku, kde hlavní záporák neumí chcípnout a nahání vás po celou dobu. Je to jednoduše váš Nemesis a to je oč tu běží.
Musím uznat, že předchozí remake nastavil laťku až nechutně vysoko. Očekával jsem tedy asi příliš, ale vážně neumí vytvořit Nemesise tak, aby budil respekt? Já totiž po prvním střetnutí očekával, že mě bude urputně nahánět po celou hru. Ten badass vzhled ale velmi rychle změnil v...nějakou...žoužel? Ztratil se veškerý charakter záporáka. Už to nebyla nevypočitatelná OP bytost. Prostě "jen" další záporák, který odmítá chcípnout a každý souboj s ním je nechutně lineární. Ok, to bylo i v původním díle, ale tady jednoduše nejsou střety pamětihodný. Snad až na jeden (střet s plamenometem byl celkem cool, ale pořád to byl souboj jednoduchý. Jednoduše jsem necítil, že by měl Nemesis navrch) střet a to je celkem málo. Navíc když to tak trochu vykradlo původní hru (souboj s Nemesisem v hořícím domě). To by nebylo špatně. Přeci jen se jedná o remake. Co špatně ale je, že to osekalo všechnu tu adrenalinovou zábavu. Zabalilo to do průměrnýho bossfightu a dřív, než to začalo, tak to autoři odpískají. Nemesise tedy shledávám v tomto díle bezcharakterním a příliš jednoduchým. Oproti Mr.X se to nedá srovnat, sorry jako. Nechtěl bych ani tak lepší AI jako lepší naskriptovaný střety. Nejlépe s tou možností volby.

První hodiny v Raccoon City se mohou zdát splněný sen. Relativně otevřený prostor k prozkoumání a spousta zákoutí. Jenže ty vyflundrujete v první hodině (přibližně). Pak vás čeká nic moc lineární střílečka, kde se až tolik nehledí na stav munice a nalezených předmětů. Šmejdění se jednoduše moc často nevyplácí. Snad jen když už dopředu uvažujete o dalším průchodu a tak víte, co vyzobat. Jenže já to hrát znovu nechci. Proč jako? Protože mi nějakej jejich "shop" nabízí lepší gear? Co takhle nová kompletní linka za Carlose? A hlavně, proč se do prdele práce ze hry vystřihly všechny super lokace jako je Clocktower, park a větší průzkum policejní stanice? Konec je uspěchaný a i do těch přibližně 6h nevecpali autoři ani jednu z těchto stěžejních lokací. Co si totiž pamatuju, tak se velká část hry odehrávala práve v policejní stanici a v Clocktower.

Nutno ale poznamenat, že RE engine považuji stále za jeden z top enginu současnosti. Hrozně mě baví jednotlivý detaily. Například zombíci a krev vypadá fakt skvěle. Tohle se dá ale aplikovat už na předchozí remake, který je několikanásobně lepší. Já prostě jen chtěl vyloženě remake. Podobný lokace, cool Nemesis, sympatická Jill a badass situace. Co jsem dostal? Výbuch Raccoon city při odletu vrtulníku. To je jedna z mála podobností, která zůstala.

Abych tento už tak dlouhý koment uzavřel. Je to jen mé čisté brečení nad tím, jak jsem původní RE3 miloval a autoři mi to nemohli dát. Pokud jste původní díl nehráli, tak směle do remaku. Hráli jste ale druhý díl remaku? Nadechněte se a nekupujte ihned. Trochu si počtěte diskuzní fóra. Považujete se za HC fanouška původního dílu? V tom případě bych rád parafrázoval B.J. Blazkowicze. Count to four, inhale...count to four, exhale.

Pro: re engine, celkem ok atmosféra, pár střetů s Nemesisem

Proti: vystřihnuté lokace, krátká herní doba, minimální motivace k dalšímu průchodu, Nemesis, pacing

+12

Costume Quest 2

  • PC 50
První Costume Quest mi byl i přes pár much sympatický. Přesně vystihl tu dětskou fantazii a vzpomínky jak jsme jako malí byli vypuštěni do parku a hráli jsme si na kovboje a indiány nebo na želvy ninja, přitom jsme opravdu ty indiány a toho zlýho trhače viděli. Mezi další přednosti byl dětský humor, stylizovaná grafika a povedený bojový systém s vtipnými animacemi schopností jednotlivých kostýmů a i jejich nebojová využití ve světě. Bohužel bylo vidět, že je hra opravdu pro menší publikum, což se projevilo velmi nízkou obtížností a povrchností příběhu a postav. Souboje tak brzy vyčpěly, staly se repetitivními a jedinou motivací bylo získat nový kostým. Potom přišel datadisk, který přinesl prakticky to stejné, ale aspoň koncentrované do dvou hodin.

No mnozí z vás se teď asi drbají na hlavě, proč vlastně obšírně popisuji první díl v komentáři ke dvojce. Důvodem je to, že Costume Quest 2 je ve všech mechanismech totožný. Je to více téhož, v tom dobrém i v tom zlém. Herní mechaniky a stylizace jsou stejné. Obtížnost se snad ještě snížila, supluje ji tak nanejvýš možnost navléct jedno dítě do kostýmu, který místo obrany a útoku dělá opakující se hlášky. Příběh se tentokrát točí kolem zubaře s těžkým dětstvím a cestování v čase, no veškerý potenciál této scifi tematiky je zabitý tím, že všechny děti se chovají víceméně stejně (představte si South Park s třídou Kylů), takže orientace mezi postavami je nulová a potkávání někoho známého jako dítě v minulosti či dospěláka v budoucnosti nic nepřináší. Ani prostředí mě příliš nezaujmulo. Ta atmosféra předměstí amerického města v podvečer svátku všech svatých prvního dílu byla pro mě rozhodně mnohem silnější než atmosféra dystopické budoucnosti dílu druhého. Trošku to zachraňuje minulost, odehrávající se New Orleans a okolních bažinách Bayrou, ale to je tak hodinová část hry.

Ti, kteří byli původní hrou nadšeni a spořádali spokojeně i krátký první datadisk, nebudou zklamáni. Costume quest 2 není špatná hra. Ale přeci jen jsem čekal větší posun než nový příběh, prostředí a kostýmy. Celé to na mě působí jako druhý naředěný datadisk a já doufal v něco ambicióznějšího.

Pro: kouzlo dětské fantazie a humoru

Proti: opakující se mechanismy, primitivní obtížnost

+11

Subnautica: Below Zero

  • PC 60
První Subnautica pro mě bylo zjevení. Hru jsem spustil s očekáváním ničeho, chtěl jsem jí pouze vyzkoušet. O to větší šok mě čekal, když mě Subnautica bez ptaní chytila, nenechala mě pomalu ani nadechnout a potopila mě do tajemných a krásných scenérií, kdy mě nechala hladově hltat po kouskách zajímavě vyprávěný příběh, kde mi ukázala nádherné lokace, ze kterých se tajil dech, nebo kdy mě sevřela strachem z neznáma. Bohužel musím říct, že volné pokračování Below Zero je všechno, jenom ne skvělé… Pokud bych měl použít jedno jediné slovo, asi mi jako nejvíce příhodné přijde „Zklamání“...


Příběh je v původní Subnautice dávkovaný skvěle pomocí zápisníků, kdy hráč postupně zjišťuje kde to vlastně je, kým to je, proč tu je a co vlastně dělat s tou obří havarovanou lodí na obzoru.

Hlavní hrdinka Below Zero naopak skáče do akce doslova po hlavě a po zcela očekávaném tvrdém přistání na povrchu, pouze s notnou dávkou štěstí a přáním scénáristů, nachází kousek od své první pozice také první Fabrikátor v neporušené kapsli. První kroky jsou tedy stejné jako v původní hře, bohužel jakýkoliv náznak tajemna je pryč. Robin jedná jako smyslů zbavená a dostává se tak sama do situace, do které by se zdravý člověk dostat nechtěl ani omylem - natož výskokem na orbitu nad planetou 4546B se slovy “já si cestu zpět nějak najdu…”. Tohle byl můj první problém s Below Zero. Velmi těžko jsem se vžíval do role Robin, její naivní chování v kombinaci s neuváženými rozhodnutí jí příliš bodů a sympatií nepřihrálo. 

Samotný příběh navíc nedosahuje kvalit toho původního a i když hra odkazuje na původní Subnauticu, ve výsledku jí to moc platné není. Jednotlivé linky, který jsou tu tři, se ani v kombinaci nevyrovnají původní hře. Hlavní dějová linie navíc končí velmi rychle a působí nedotaženým dojmem.


Další věcí, kterou bohužel považuji za zklamání, je prostředí celé hry. Pryč jsou nádherné scenérie, nad kterými se tajil dech. Pryč jsou podvodní instalace, do kterých jsem se doslova bál vkročit. Teď mě neberte špatně, grafická stránka Below Zero je stále na výborné úrovni, bohužel určitá sterilita prostředí, které je navíc menší jak v původní hře, v kombinaci s doslova prázdnou spodní třetinou mapy, vyloženě nepříjemnou horní třetinou mapy a pocitem nezranitelnosti po určité době hraní hře doslova podkopávají nohy. Atmosféra je jednoduše pryč.

Spodní třetina mapy je, jak jsem psal, zcela prázdná. Sice je dno sem tam lemované nerosty, ale ve výsledku tato část nenabízí absolutně nic zajímavého, jako kdyby autoři hry neměli čas na dokončení. 

Horní třetina v podobě zmrzlého povrchu se neustále utápí ve sněhových bouřích, mlze a navíc disponuje agresivní faunou. Jestli autorům přišla zábavná představa, že se pomalu mrznoucí hráč neustále motá generickými jeskyněmi a pláněmi, kdy bez mapy nemá pomalu šanci poznat kde už byl a kde ne, protože vše vypadá k uzoufání stejně, tak mě tahle část přišla naopak jako největší slabina hry. Snowfox, což je nový dopravní prostředek pro pohyb na povrchu, se navíc velmi špatně ovládá. Po jeho vyrobení a vyzkoušení jsem rychle přišel na to, že se jedná o zcela zbytečný dopravní prostředek. 

Celou nadzemní část jsem tedy prošel v Prawnu, ve kterém jsem byl celou dobu v teple a nezranitelný od agresivních Snow Stalkerů. Hra v tu chvíli připomínala pití horké kávy u sledování dokumentu ztracené expedice kdesi v Himalájích. Cítíte, že to je drsné prostředí, ale je vám to zcela jedno, důležité je, že jste v pohodě. Jediné co tak zůstalo, bylo pouze nepříjemné bloudění nezajímavým prostředím. Takže, zjistit proč tu ta pevninská část vlastně vůbec je a a hurá pryč… Prawn jsem navíc, kromě použití na pevnině, neměl ani jak využít. Materiálů je všude dostatek a nutnost používání Prawnu, jako v první Subnautice, zde neexistuje.


Jednotlivé biomy jsou od sebe sice odlišné jak v barvě prostředí, tak v detailech typu výdechy magmatu, chaluhových lesů, zmrzlých částí, či krystalových jeskyní, ve výsledku jim ale chybí atmosféra. Chybí jim to překvapení, kdy hráč vpluje do nové lokace a klesne mu čelist, jak to uměla původní Subnautica například při prvním vstupu do Lost River, nebo když jsem poprvé viděl Giant Cove Tree, u kterého jsem si posléze v tichém úžasu postavil další základnu. Některé části jsou v Below Zero docela fajn, jiné ale postrádají cokoliv, co by mělo hráče zaujmout. Najít tak ve hře nějaké místo, které hráče okouzlí, připoutá ho k sobě svým prostředím tak, že si zde hráč začne stavět další základnu, je téměř nemožné. 

Jednotlivé biomy jsou navíc poměrně prázdné, pokud vynechám pár dravců, kteří sice na první pohled nahánějí hrůzu, ale po chvilce se z nich stane bezzubá karikatura sebe sama, vzhledem k nemožnosti hráče pořádně zranit, natož pokud pluje v SeaTrucku, což je nový druh ponorky. SeaTruck je nesnesitelně pomalý, je nevzhledný, ale dá se za něj napojovat několik modulů (s každým dalším modulem je navíc pomalejší a pomalejší), takže si za sebou hráč může tahat od výrobníku, přes skladiště až po postel co ho napadne. Ne že by to ve hře bylo potřeba, ale ta možnost tu je.


Hra obsahuje poměrně dost chyb, od proplouvajících ryb skrz základnu, kde není voda, přes ponorku, ve které po puštění ovládání naopak voda zničehonic najednou je, přes občasné prolínání textur a objektů, takže vidět Glow Whale jak napůl pluje v ledovci, napůl ve vodě, nebyl úkaz příliš ojedinělý.

Umělá inteligence je na bodu mrazu, ryby mají paměť jako akvarijní rybičky, takže sejde z očí, sejde z mysli, nejhorší ale je, že v ponorce po hráči agresivní tvorové jdou pouze v momentě, kdy drží kniply a ponorku ovládá. Stačí ale zmáčknout E, kniply pustit a „hrozivý“ Shadow Levithian zůstane stát před ponorkou zírající na hráče skrz přední sklo nevěda, co že to vlastně chtěl. Takže se sebere a odpluje. Stačí moment počkat, chytit opět ovládání a plout kam hráč potřebuje. Při jakémkoli náznaku problémů stačí pustit knipl a voilà, z agresivních levithianů jsou nevšímavé rybičky.

Strach, který jsem měl u levithianů v původní Subnautice, je zde zcela pryč a po určité době začnete agresivní faunu zcela ignorovat.


Samotné jádro hratelnosti zůstalo stejné. Pořád je to ta Subnautica, kterou si hráči zamilovali u původní hry. Bohužel ze hry zmizelo všechno, co jí dělalo výjimečnou. Pryč je tak skvěle dávkovaný a tajemný příběh, pryč je exploring dovolující hráči objevit nádherné biomy do kterých se zamiluje, navíc je tu naopak rozsáhlá, generická a nezábavná pevnina.

Pokud hledáte potápění, rybičky a hledání hromady materiálů k výrobě, budete se bavit. Pokud hledáte po všech stránkách vyváženou hru jako byla původní Subnautica, můžete být zklamáni...

Pro: Kvalitně podané potápění, některá dílčí vylepšení (velkoprostorová místnost), stavění základy

Proti: Místy prázdné prostředí, místy nezáživné prostředí, nepříliš zajímavý příběh, chyby a slabá umělá inteligence

+19

Kingdom Come: Deliverance

  • PS4 90
"Ještě si jááá, ještě si jááá, pohár piva zaplatím. Potom se jááá, potom se jááá, k mojej milej navrátím."

Tak aspoň v těch písničkách a nadávkách jsme si jako hrdí Češi mohli vychutnat mluvenou češtinu v českém prostředí. Nikde jinde totiž dabing nechybí víc, než právě tady. Ale jak poslední vývoj ukazuje, i to se brzy změní.

V Kingdom Come se totiž cítí člověk od první chvíle jako doma. Všude na mě mluví Tereza, Drahomíra, Lukáš, Pavel, i na svého jmenovce Miloše jsem narazil na smírčím kříži. Po všech těch záchranách vesmíru nebo hrách v hollywoodském stylu, kde na mě útočí John, Thomas, případně Jeffrey a kosím laserovými děly emzáky, tady otrhávám plevel v klášterní zahradě pro bratra Nikodéma, případně se vydávám na pěší cestu do Úžic, abych nebyl úplný negramot. Nic jiného mi aní nezbývá, protože na začátku hry jsem úplná nula a několik prvních dní přemyšlím, jak a jestli vůbec přežiju do dalšího rána nebo zemřu hlady. To vše v prostředí, které si na nic nehraje a kde nic není zadarmo. Tak jako ve skutečném životě. Často mi některé herní mechaniky přišly extrémní, až jsem si připadal spíš ve středověkém simulátoru než ve hře, ale právě ta snaha přiblížit celý herní svět víc realitě způsobí, že člověk příběh prožívá mnohem víc a několikrát mě hra napálila v situacích, se kterými jsem nepočítal, protože jako ostřílený hráč jsem byl přesvědčený, že to "tohle" se ve hrách nikdy nenapodobuje nebo se na to nikdo přeci neptá. Omyl. A tak jsem každý dialog četl najednou pozorně jak jen to šlo, až jsem se přistihnul, že za sebou v noci zavírám dveře do pokoje, protože přeci nepůjdu do postele s dveřmi dokořán ven.

Questy umí překvapit a dobře potrestat hráče, kteří nedávají pozor nebo jen tupě čtou text. Snaží se neopakovat a i když nejde o nic světoborného, působí neokoukaně, někdy dokreslují zajímavě tehdejší dobu a často umí zohlednit proběhlé události a rozhodnutí z dřívějška. Opět jsem si tu musel pozvdechnout, že bych se rád někdy dočkal hry, u které herní studio místo 200 talentovaných grafiků najme 200 scenáristů, kteří provážou všechny možné události, zohlední všechna rozhodnutí a naservírujou nám živý svět, kde volba skutečně něco znamená. Kingdome Come to sice taky zdaleka nedokázal, ale aspoň se o to pokusil a mnohde se mu to podařilo.

Výlet do lesa na lov, hledání pokladů, táborů nebo sběr bylin je doslova pastvou pro oči. I na PS4 bez jakýchkoliv módů je procházka lesem doslova zážitek a člověk se nestačí divit věrně zpracovanému prostředí všech kopečků, houští, keřů, pařezů, podvalů, louží a všeho možného, co je pro český les tak moc typické. V tomto ohledu může závidět i blockbuster Red Dead Redemption 2, který má sice technicky dokonalou a úžasnou grafiku, ale na míru věrnosti zpracování přírody v KCD prostě nemá. O to víc ale zamrzí nedotažený lov zvěře v lesích. Za normálních okolností by šlo o skvělou zábavu, protože zvířata se často dokážou nečekaně ztratit ve vysoké trávě, houští nebo za kopečkem, čemuž skvěle nahrává reálně zpracovaný les, ale co je to platné, když se zvíře při stopování často zasekává, respawnuje doslova před očima, nebo ho lze dohnat prostým sprintem.

Škoda také technického stavu. Na žádné zcela zásadní bugy co by mi bránily vyřešit úkol nebo postoupit ve hře jsem nenarazil. Byly převážně jen kosmetického rázu, ale když při rychlejší jízdě na koni začnou postavám mizet těla a zůstane jen hlava, případně přivoláním koně se teleportuje odnikud přímo před vás, protočí se mi panenky znovu a znovu. Gestikulace postav působila často přehnaně a nepřirozeně. Pohyb v záložkách uživatelského rozhraní je nepříjemně pomalé, obzvlášť přechod na mapu trvá.

Kingdom Come ukázal, kudy by se mohla herní scéna v budoucnosti dál rozvíjet, protože potenciál tu rozhodně je a open world RPG s generickým úkoly typu "vymlať tábor" naklonovanými po celé mapě se už myslím zajedly. Půdu pro případný druhý díl si připravil víc než dobře, tak nezbývá než čekat, že budeme mít možnost podívat se znovu do té země české, kde je domov můj.

Pro: obrovská míra imerze, kouzlo českého domácího prostředí, zajímavý kodex, originální questy

Proti: technický stav hry, katastrofální loadingy, přehnaně obtížné vylamování zámků

+33

Wolfenstein 3D

  • PC 80
Wolfenstein 3D je kultovní hra, se kterou jsem se již v minulosti setkal, ovšem v té době hlavně z pozice pozorovatele. To tehdá léty páně byly časy, kdy my malí prvňáčci hleděli s úctou a respektem přes ramena ostřílených a zkušených druháků na obrazovku starých počítačů ve školní družině.

Po mnoha letech jsem si na starého Wolfa vzpomněl během práce na očkovacím centru, kdy zejména zezačátku byly prostoje mezi pacienty dostatečně dlouhé k tomu, abych si je mohl krátit pařením této nesmrtelné hry.
Výhodou takto starých her je, že už dnes běží úplně na všem, i na těch nejpomalejších kancelářských počítačích a já tak mohl dohnat další herní rest.

Dnešnímu hráči už toho Wolf mnoho nenabídne, všechny systémy i mechaniky již byly dávno překonány. Přesto všechno je hra i dnes v pohodě hratelná a střelba kostičkovaných nacistů pořád nabízí dostatek zábavy a zadostiučinění.

Oceňuji především první 3 epizody, ve kterých postupně roste s počtem nepřátel obtížnost a jejich vrcholem není nic jiného než zabití samotného vůdce - už jen to považuji za dobrou motivaci si minimálně tyto 3 epizody zahrát. Zbylé 3 epizody jsou pak místy dost překombinované, jak blouděním, tak počtem nepřátel a jejich vynecháním hráč opravdu nic neztratí.

Je obdivuhodné, že otec (děda?) žánru FPS je i dnes hratelným a i přes své stáří značně zábavným kouskem. Fanoušci tohoto žánru by tak neměli váhat v putování za poznáním jeho kořenů, Wolf na rozdíl od jiných starších her víceméně žádné klacky pod nohy neháže, pomineme-li občasné bloudění plynoucí z absence mapy.

Pro: zábavné, výzva, na svou dobu revoluční, pocit ze střelby

Proti: absence mapy vedoucí k bloudění

+25

Iron Storm

  • PC 70
Iron Storm je jedna z posledních kdysi dohraných 3D akcí, ke kterým jsem se nikdy nevracel. Poté co jsem zkusil rozehrát x her různých žánrů a nic mě nechytlo mě nakonec zabavila obyčejná střílečka. I když úplně super to nebylo.

Iron Storm trpí ve všech ohledech nevyvážeností. Už ten příběh. Zasazení je parádní - v roce 1914 vypukla první světová válka... nu a v roce 1964 stále pokračuje. Proti sobě stojí západ a východ, přičemž ten tvoří samozřejmě rusáci, občas němci (donrvetr :D) a také mongolové v čele diktátorem baronem Ugenbergem. Stále se bojuje v zákopech, používají plyny, ale nechybí tu tanky, rakety, moderní vrtulníky i věže. Setting je výborný, ale autoři do toho dají klišovitý příběh o honbě za atomovkou, který končí naprosto antiklimaticky Jako deus ex machina se objeví nový záporák, který při dobývání pevnosti Ubengerga zabije a utíká i s plány atomovky. Jestli ho hrdina porazil se nedovíme a smrtí Ugenberga válka pokračuje s novou intenzitou.

Grafika je v podstatě totéž. Odpudivé modely postav, nevýrazné prostředí a občas překvapivě pěkná lokace jako by z jiné hry. Na rok vzniku průměr.

A nakonec hratelnost. Hrál jsem na easy, protože jsem se nechtěl vztekat a ze začátku si říkal o jaké obtížnosti tady mluví? Hra má šest (obrovitých) kol a první dvě jsou naprostá brnkačka. Procházíte zákopy, bunkry, s přesným a smrtícím kulometem čistíte naprosto neschopné vojáky, občas trefíte stejně neschopného snipera či sestřelíte vrtulník.

A pak přijdou ruiny města a stane se z toho absolutní peklo. Ze všech baráků na Vás někdo útočí, občas zafunguje respawn, se kterým nepočítáte. Je to naprosto hrozivé bludiště, vojáci občas používají zvláštní granátomet, který z Vás udělá hromadu masa a nejdou mu moc uhnout. A na každém kroku jsou snipeři, které můžete hledat i dlouhé minuty a prostě je nenajdete. Vrchol je náměstí, kde jich je asi pět a ještě tank, který nemáte čím zničit (zatím). Autory jsou proklínal až do pátého kolene.

A tak je to i po zbytek hry. Je tu skvělý vlak s relativně normálními soupeři. Laborky procházíte většinu hry na stealth. A závěrečná pevnost zabere pár hodin než se v ní jakžtakž zorientujete (a pochopíte co se po Vás chce s elektřinou). Doomovskému bludišti by slušela mapa, ale bohužel.

Nepřátelé někdy realisticky padnou na jednu ránu, někdy na dva zásobníky... a někdy vůbec, protože skript. Takhle jsem asi 10* loadoval jednu střílnu ve vlaku, než mě došlo, že autoři prostě nechtějí, aby jednoho z vojáků zabil, protože je mám zabít z dálky sniperkou... Jsou tu psi, kteří vydrží absurdně moc zásahů (a občas vybuchují).

Je tu stealth, který někdy funguje a někdy ne. Ne když hra usoudí, že stealth nebudete a prskne Vám do místnosti 6 vojáků, kteří okamžitě jdou po alarmu (vlak). Občas se to vyplatí, když nechcete zapnout alarm čelit nezničitelným věžičkám.

Zbraně - unesete pistoli, brokovnici, sniperku, bajonet, 5 druhů granátů a min ale jen jednu těžkou zbraň. Takže si musíte vybrat slabým automatem, silnějším poloautomatem se zaměřovačem, nepřesným granátometem a raketometem, který se občas hodí na nějaký těžký stroj. Zbraně fungují, nepřehřívají se, necukají, neroztahuje se jim kříž... ale buď teda máme realismus a unese dvě zbraně, nebo nemáme a pak mám unést všechno.

Celkově vzato Iron Storm není špatný, ale ani žádný zázrak. Slušná 3D akce, která nezklame, ale má některé podivné mechaniky.
+22

Yakuza 4

  • PC 75
Yakuza 4 - 4 protagonisté, 4 bojové styly, 4x více bušení, 4 final bossfigty, 4x více zábavy? Nu, to opravdu nevím, leč mohu s klidem v duši říci, že se jedná o lepší hru nežli je Yakuza 3. Krapet lepší souboják, příběh, který se tentokráte drží vice při zemi a taktně navazuje na události dílů minulých.

Každý protagonista má unikátní bojový styl, povahu, a tematické vedlejší úkoly: Akiyama -lichvář altruista, bývalý bankéř který hodným a pracovitým dlužníkům peníze daruje, je nejlepší ústřední postavou celé série. Svou lenivost a lehkou sociální zabedněnost nahrazuje svou přátelskou povahou, vysokou inteligencí, rozvážností, nadhledem a obecně pohodovou povahou. Jeho vedlejšáky se točí převážně kolem peněz, investic a pomáhání lidem, jenž jsou ve finanční tísni.  Používá v boji převážně dolní končetiny, nejrychlejší ze skvadry bouchačů, leč nedisponuje zajímavými abilitami, bojovat s ním mě bavilo nejméně.

Saejima - Odsouzený na smrt, velká zarostlá obluda, kterou by jsem nechtěl potkat v temné uličce za pokrývky noci. Má plno důvodů býti nasrán, dokáže své emoce a pudy překvapivě potlačovat, 25 let za katrem z něj udělalo takřka Mirka Dušína. Jeho část ve vězení byla super lame jak z hlediska desidnu, tak level designu, ale pokus o změnu se počítá. Jeho vedlejšáky se týkají té nejnižší společenské vrstvy, pomáhaní houmlesům, opuštěným dětem atd. má zajímavou minihru, kde v místním dojo učí skrze jednoduchý management systém partu hochů- Jeho souboják mě ze začátku díky topornosti nebavil, ale po odemčení několika nových triků se z něj stal druhý nejlepší mlátič z party.

Tanimura - Policat, fízl, švestka, lingvista, má na starost zdejší asijskou menšinu Čínanů, Thaivanců a Korejců, je největší hajzlík z party. Hraje hazardní hry, bere úplatky, což je asi jediná zajímavá věc o něm....je dobrý důvod, proč se v následujících dílech série neobjeví. Jeho vedlejšáky jsou taktéž zklamání -  docela jsem se těšil na to, jak tvůrci pojmou chlápka, který je z druhé strany pomyslné mince, patrně to, co jsem očekával dostanu až v Judgement. Mlácení s tím mě ale bavilo nejvíc, neb se jeho styl soustředí na obrážení útoků, načasování a prostorovou orientaci, jinými slovy neznásilnujetě v jeho kůži nebohou myš svým ukazovákem.

Kiryu - Ten tu hraje de facto druhé housle, hra se soustředí primárně na nové trio, což není na škodu, Kiryu není zrovna kdovíjak zajímavá postava, ale věci které se kolem něj udávají vždy zajímavé byly. Jinak nic nového, bojuje stejně jako ve trojce.
Z miniher je tu novinka stojní tenis, který je děsně blbý.

Celkově vzato je Y4 lepší než Y3. Příběhově se mi líbila mírná provázanost s předešlími díly a drog se scénaristé tentokrát vyvarovali, takže to dává celkem smysl, je to předvídatelné ale nikoliv špatné.

Pro Yakuzaholika jasná volba.

Pro: Stejné jako Yakuza 3 jen větší, plynulejší a méně zhulená

+12

Colin McRae: DiRT 2

  • PC 60
Původně jsem chtěl napsat, jestli se někdo v Codemasters úplně nepo**al, ale čtou to tu i děti, takže jen řeknu, že v Codemasters někdo absolutně neměl soudnost, a tak zadupal do země něco, co mohla být perla.

Dirt 2 je hra, která vás nejdřív úplně nadchne, aby se pak stala hrou, kterou přes veškeré přemáhání nedohrajete. Ne vážně, já jsem si řekl, že hry budu dohrávat, i když to bude stát trochu přemáhání, protože si je chci prostě odšrtnout a co kdyby třeba na konci bylo něco zajímavého. Ale tady pánové, tady jsem to vzdal.

Začneme tím dobrým. Vizuál je furt fantastický a kdo to dal v době vydání na max, musel být v nebi. Dnes, víc jak 10 let po vydání, to RX580 dala ve 4K klidně s 4× MSAA s prstem v nose na 60 FPS, a to i při power limitu -30 %. Telka to upgradla na 120 Hz a byla z toho ultimátní podívaná. Všechen zbytečnej HUD jde samozřejmě vypnout, což jedině přispívá pocitu, že člověk je tam. Co je horší, že narozdíl od snad všech předchozích dílů Colina tady je jen jeden pohled z kabiny, a to ten s celým volantem. U hraní s gamepadem na velký bedně to tak nevadí, ale stejně bych preferoval tu bližší, kde je vidět jen vršek volantu a skoro celou plochu zabírá čelní sklo. Nechápu, proč tam není.

Podpora ovladače je prvostřídní a jízdní model čitelný, ačkoliv jsem občas bojoval se smyky, který mi přišly jak naskriptovaný (prostě jsem toho kontra dal voe včas). Nicméně opět jde vracet čas, a tak krom jednoho místa v Chorvatsku, kde byla hned za horizontem zatáčka, od které když se člověk rewindoval, šlo to maximálně k tomu horizontu, tudíž se úplně stejně v té zatáčce rozmrdal, takže obtížnost není tak hrozná (hrál jsem na nějakou vyšší). Proč rewind je v každém okamžiku jinak dlouhý je mi stále záhadou.

No takže dobře to vypadá, dobře to jezdí, tak v čem je problém? Vážení, ta hra má několik lokací. Každá lokace má tak dvě, možná tři tratě, které mívají nějaké drobné variace, ale start a stop a nezanedbatelnou část vždy stejnou. Co z toho plyne? Dejte si v každé lokaci... ať nežeru... 4 turnaje, a máte za sebou celou hru. Ne vážně, víc tam toho není. Během první hodiny hru vyčerpáte, a já si rvu vlasy, že jsem dle počítadla ve hře se hrou strávil 10 hodin čisté jízdy (to čisté jízdy je důležité zmínit, protože hra je prošpikovaná spoustou animací, které nejdou přeskočit, a čím vícekrát je vidíte, tím jsou zábavnější). Těch 10 hodin bylo pocitově tak 30. Někdo v Codemasters se totiž pos..., teda neměl soudnost, a v každé lokaci udělal tak 12 až 20 turnajů. Každý turnaj je většinou ze tří závodů. A jak takový turnaj vypadá? No vezměme si třeba rally, což je to nejzábavnější, co se ve hře nachází. Jedete erzetu, dojedete ji. Pak jedete druhou, která začíná přesně tam, kde ta první skončila. A pak jedete třetí, a to se podržte, to jsou spojené ty dvě dohromady! Ano, jedete znova úplně to samé. Ani neotočí směr. Nic, prostě to samé. Dojedete to, a hádejte co je další turnaj? No přeci to samé. Na chlup, maximálně se změní pořadí těch tratí. Ještě úmornější je to u závodů s oponenty. Oni vám bez pr**le dají třeba 5 úplně stejných turnajů za sebou. Fakt, tak to je. Tratě celého světa umíte brzy úplně nazpaměť.

Takže tu máme hru, která v sobě obsahuje ptákoviny, jako tisíceré ohlédnutí do davu před vstupem do karavanu, Rimmerovské kostky na zrcátku a tunu dalších zbytečností. A máme tu taky pár tratí, které budete jezdit furt dokola. Furt, furt, neustále, dokud to nezvdáte, neodinstalujete a nezahrajete si některý zábavnější kousek z dílny Codies. Třeba prvního Dirta. Možná má hnusně přeefektovanou grafiku a auta brzdí na metru, ale hra vám neustále servíruje něco nového, má normální množství závodů a člověk se bude těšit, až ji zapne. To u dvojky nehrozí.

Pro: Grafika, pocit z jízdy, první hodina hry

Proti: Komické množství tratí, málo disciplín proti jedničce, absurdní množství závodů plus různých výzev a dalších věcí, co nebudete chtít hrát

+10

Frontlines: Fuel of War

  • PC 45
Měl jsem chuť na nějakou FPS a volba padla na Homefront. Drobná rešerše vedla k tomu, že duchovním předchůdcem je hra Frontlines: Fuel of War. Kombinace zdejších vcelku pochvalných komentářů o tom, že je hra dobrá v simulaci válečné vřavy, a českého dabingu, ve mě vyvolala naději na velmi slušný hidden gem. Za cenu nízkostupňového piva jsem koupil klíč, sosnul dabing a šlo se na věc.

Spuštění neprovázely technické potíže, RX580 zvládala bez problému 4K60 s jen výjimečnými dropy, ačkoliv celkový framepacing nebyl optimální, nicméně to se při hře vcelku ztratilo. Horší to bylo s ovládáním. Hra sice podporuje gamepad a je v defaultu nakonfigurovaný, ale ačkoliv střelba byla nastavena na pravý trigger, ADS tuším na Béčko. No, takže jsem si chtěl od píky rekonfigurovat celý ovládání, ale ouha - v nastavení jen prázdná tabulka. Hra má bug a v češtině (originál ze Steamu) neukazuje akce ani k nim přiřazené klávesy. Takže jsem musel hru přepnout do angličtiny, screennout si, jak jsem to vlastně nastavil a pak v případě výpadku paměti lovit ze screenshotu, jak ovládat vrtulník apod. No voser.

A dostáváme se ke hraní samotnému. No teda páni, to bylo zklamání. Divný pocit ze střelby bych přešel, ten měli i Freedom Fighters a jaká to byla hra. Ale to, že po první misi vlastně víte, o čem je hra celá, no to je tedy průšvih. Gameplay nejde popsat jinak, než jako battlefield s botama. Octnete se na mapě, tam máte pár míst, které musíte dobýt, když je získáte, posunete se na mapě o kus dál a tak furt dokola. To je celé, nic jiného ve hře není. Jedinou výjimkou je sniperská mise, kterou hrajete sami bez friendly NPC. Nepřátelské NPC se do zblbnutí respawnujou (tady nechci kecat, na některých místech je možná množství omezené) a vy máte pocit, že hrajete mulťák, jen... je to prostě single. Brzy člověk přejde k rushování, aby zastavit ten spawn, protože jakejkoliv inteligentní a trochu realistickej postup tady neuspěje. No a s rushováním se pojí časté smrti (střední obtížnost) a opakování. Ačkoliv jsou checkpointy relativně často, občas mě několikáté opakování některého úseku už dost točilo.

Grafika na rok 2008 asi celkem ok, není tam nějakej přehnanej filtr, bloom nebo rozostření, jak se to v early 7th gen s oblibou dělalo.

Takže abych to shrnul, hra obsahuje 8 map, na nichž vždy musíte zabrat několik trojic míst a do toho všeho se zase, znova, tudíž opakovaně spawnují enemáci a to je bohužel celé. Naprostá umělost a nevěrohodnost toho, co se kolem vás tudíž děje víceméně kazí celý zážitek. Snad jen poslední mise mi přišla trochu lepší než ostatní.

Příběhové pozadí... já doufám, že jsem tomu špatně nerozumněl, ale pochybuju, když to mluvilo česky, ale opravdu je plot o tom, že USA i Rusko chtějí ropu, Rusové získají naleziště dřív, přijedou Amíci, vystřílí to tam a pak všechno demolují až do Mosky, kterou celou rozsekají? No ty vole... kdo si chtěl zahrát hru, kde bude ten špatný, tohle lze doporučit.

Nope, it ain't no hidden gem.

PS: Nechyběla perla českých dabingů. Vy víte která. "Sakra jo!"

Pro: Mluvilo to česky, občas světlejší momenty, vypadá to obstojně

Proti: Pocit ze střelby, dementní namapování gamepadu, bug u změny ovládání, příběh a hlavně celý gameplay!

+7

Tukoni

  • PC 80
Opravdu krátká jednohubka, která nezabere ani dvacet minut. Na hru jsem narazila náhodou, ale obrázkové knížky pro děti od Oksany Buly jsem už znala. Nádherné ilustrace jsou tím hlavním, co hra nabízí, protože do čtyř částí, do kterých se dá hra rozdělit, se bohužel moc nevešlo. I tak bych hru doporučila (obzvláště rodičům a jejich ratolestem), protože přece jenom je zdarma takže tím člověk nic neztratí. Maximálně tu necelou půl hodinu času. Jestli v budoucnu někdy vyjde delší a obsáhlejší verze, určitě nezaváhám.

Pro: žaludový batůžek, au naturel termoska a muchomůrka v lékárničce

Proti: doba hraní

+17

Mafia: Definitive Edition

  • PC 80
Herní výzva 2021 - 6. Jménem zákona

Původní Mafia byla ve své době naprostá bomba a status kultu jí (minimálně v našich končinách) vydržel až dodnes. I já ji tenkrát zbožňoval a dohrál několikrát. Je to ale už pořádná řádka let, a proto přišli borci z Hangar 13, aby nám nabídli remake/remaster/reskin/rewhatever. Zkrátka nazývejte si to jak chcete, důležité je, že se do města Lost Heaven můžeme podívat znovu, navíc v parádní grafice, na jakou jsme už dnes u nových her zvyklí.

Ta je jedním slovem parádní a při projíždění města jsem si užíval každý kousek. Složení misí doznalo několik drobných změn, ale upřímně už je to tolik let, že úplně přesně nedokážu poznat, co v původní verzi bylo a co ne. Důležité je, že jsem se bavil celou dobu. V tomhle ohledu bych snad jen vytknul příliš rychlé tempo, přišlo mi, že ta hra skončila až moc rychle oproti originálu. Audio rovněž povedené. Potěšil opět český dabing od pánů Vašuta, Rychlého a dalších, nepotěšila naopak absence původního soundtracku, který do původní verze sedl jako prdel na hrnec, tento nový sice není špatný, ale už to prostě není ono.

Celkově bylo příjemné připomenou si původní příběh, nad kterým jsme tenkrát všichni tak slintali. Hratelnost byla skvělá, i když občas něco trochu zaskřípalo. Přestřelek je až příliš a AI zrovna moc nezáří, jízdní model je jak z arkády a celé město je vlastně až sprostě nevyužité (žádné vedlejší mise nebo aktivity). I tak jsem se ale bavil a nostalgicky zavzpomínal. Hangar 13 rozhodně stvořili kvalitní hru, za kterou se vůbec nemusí stydět.

Pro: Grafika; český dabing; hratelnost.

Proti: Příliš rychlé tempo; absence původního soundtracku; AI.

+29

Marble Madness

  • PC 50
Marble Madness je jedna z těch experimentálnějších textových adventur Emily Short, která zaujme spíše svým nápadem. Adam Cadre inicioval projekt, ve kterém patnáct tvůrců vytvořilo textové adventury dle klasických arkádových automatových her z osmdesátých let. Marble Madness je původně hra tvůrce českého původu Marka Černého z r. 1984, který se insipiroval minigolfem a Escherovými kresbami. Její převedení Emily Short poměrně zajímavě stylisticky uchopuje abstraktní estetiku hry:

You become aware of the presence of the Other, there between yourself and the ramp entrance.  Shaped like yourself, but motivated by other imperatives.  Unpersuaded by gravity, unmoved by the inevitability of time.  It is Black. 

Samotné hraní je přitom jakousi fúzí arkádových prvků a tahové podstaty textových adventur, které jsou situovány do určité lokace. Těch je, alespoň dle mé mapy, 14 a mezi nimi je možné se přesouvat směrovými příkazy zadávanými přes parser (typicky sw, se, nw, ne, protože toto reflektuje izometričnost původní hry). Pokud však cesta vede z kopce, dostane skleněnka, kterou ovládáte, určitou setrvačnost, takže pro přesun do další lokace ve stejném směru stačí napsat "wait".

Svou roli hraje také časový limit a znovuhratelnost, neboť to, jak rychle se dostanete do cíle, má vliv na bodové ohodnocení. V cestě vám navíc bude stát výše zmíněná černá skleněnka a jacísi zelení červi, kterým je třeba se vyhnout.
+12

MDK2

  • PC 80
MDK 2 mě dalo zabrat. Pokud jsem prvnímu dílu něco vytýkal, autoři to ve dvojce odstranili, přesto mě paradoxně bavil první díl trochu více.

Ze začátku jsem byl nadšený. MDK 2 konečně přichází s příběhem, který je vyprávěn v enginových animacích a na začátku a na konci stylově ve stylu starých komixů. V podstatě jde o to, že po odražení první vlny ufounů, se objevuje druhá, ještě silnější. Jsou tu dva opakující se a otravní bossové a hlavní záporák chce zničit Zemi protože se prostě nudí. Celé je to pojato ve stylu hodně dementního humoru - ale v dobrém. Bavil jsem se, zejména profesor Hawkins kraluje.

Grafika šla taky nahoru. A neskutečně. Lokace jsou obrovské, velkolepé (třeba výstup na věž je na rok 2000 opravdu úžasný), pryč je černo-žluto-hnědá stylizace prvního dílu, dvojka září všemi barvami. Přitom si ale grafika drží +/- styl prvního dílu.

Krátkost a jednoduchost je také pryč. Autoři přišli s 10 koly, které jsou ale monumentální a ač to ze začátku nevypadá, i na easy pekelně těžké. Je tu spousta puzzlů a úkolů, občas si pobloudíte a nebudete tušit kam jít. Je tu milion zkratek, rozstřelitelných cest, cest co se otevřou až po zničení něčeho, teleportů. Přituhlo i v soubojích a to pořádně. Nepřátelé používají naváděné střely, míří do protipohybu, některé lze zničit za přímého boje jen sniperováním - včetně otravných věží a megaotravných kuliček, nutných pro postup dál. Kapitolou sami o sobě jsou bossové. Snad žádný nejde zničit jen obyčejnou palbou, někde musíte zasáhnout určitou část, jindy zrušit štít, zastavit dobíjení, sejmout ho nějakou stacionární zbraní. Bohužel je tu také spousta respawnu a čas do času něco, co prostě nezničíte, což mě štvalo.

Jinak u Kurta je víceméně všechno při starém, Kurt ovšem není jediný, za koho si zahrajete. Na střídačku si projedete i šíleného doktora Hawkinse a také čtyřrukého psa Maxe.

U Kurta se hra zaměřuje hodně na létání padákem, sniperování včetně přímého boje a jinak je vše až na pár maličkostí při starém.

Max je killer. Má mnohem více životů, po cestě nachází zbraně a do každé ruky si můžete vzít jinou zbraň. Což je masakr. Ještě větší masakr jsou čtyři rotačáky, to pak potvory chcípají během sekundy/dvou. Max nemá padák, ani sniperku, ale dostává jetpak, kterému pomalu dochází palivo a při snahách někam doletět/vyletět si užijete v dobrém i zlém (docházející palivo nad kyselinou nepotěší).

A profesor Hawkins pro změnu killer není. Je to vědec, má málo hitpointů, žádnou zbraň, nikam nevyskočí a tak si musíte něco vytvořit. Toaster střílející radioaktivní topinky je super :) jinak ale u Hawkinse budete především řešit puzzle, občas si užijete srandu při deaktivaci bomb a občas frustraci při bloudění. Profesor se ještě umí proměnit v Hulka, který je killer, ale příšerně neohrabaný.

Do určité fáze je vše zábavné, možná více než jednička. Pak ale obtížnost, věčný pocit že nevím co mám dělat a nekonečná kola plná složitých úkolů vyvolají spíše frustraci. Závěrečný boj je peklo - napřed zničíte bosse, který Vás vtáhne dovnitř. Uvnitř musíte ničit jeho orgány, ale boss Vás čas od času vyplivne. Pokud ne, útočí na Vás kyselinoví hadi, kterým nejde uhnout, ani je zničit a ještě je potřeba skákat/lítat nahoru a třepe se obraz.

Ve hře jsem narazil na zajímavý bug - za Kurta funguje mouselook normálně, ale Max a Hawkins mají problémy s otáčením myší. Řešení viz zajímavosti.

Ač to vypadá, že jen kritizuju, dvojka je stále výborná střílečka. Je větší, delší, hezčí a s více možnostmi než jednička, ale ta byla díky rychlému a snadnějšímu průchodu zábavnější.
+22

Viscera Cleanup Detail: Shadow Warrior

  • PC 90
Parádní rozšíření již skvělé hry. Za obří plus oproti originálu považuju hlášky, které váš uklízeč (narozdíl od původní hry, kde nikdy nemluví) najednou vydává.

Ve dvou lidech jsme úklid zvládli na 100% pod 40 minut, takže se jedná o kratší DLC oproti některým původním mapám. Celkově bylo dohrání mnohem jednodušší, protože se zde na rozdíl od původních levelů vyskytují v každé místnosti pece a generátory kbelíků s vodou.

Pro: hlášky, další level navíc pro úklid

+8

MDK

  • PC 85
V jednoduchosti je síla a MDK je hrou, která to na 100% dokazuje. Na MDKčka si pamatuju ještě z 90. let z jedné brněnské herny, kdy jsem nechápal, proč hraju za chlápka se špičatou hlavou a proděravělým padákem :) Byla to ale parádní řežba a tou je MDK dodnes.

V každém ze šesti kol Vás čekají tři fáze. Seskok na cíl, který komplikuje radar a rakety, ale pokud jste šikovní, můžete posbírat cestou pár bonusů. Fáze číslo tři je odlet tunelem, který různě zatáčí a vy se snažíte dohonit energo bonus. A hlavní fáze je prakticky nonstop řežba v nějakém z kol. Ale jaká! MDK je uzpůsobené rychlé akci, takže kulometu nikdy nedojdou náboje, vyplatí se nevypínat běh a ovládání je naprosto perfektní. Hrdina zaměřuje víceméně automaticky pokud míříte aspoň přibližným směrem k monstrům a i když ne, tak je na obrazovkách většinou takový bordel, že stejně něco trefujete.

Nejrůznější variace příšer na Vás útočí ze vzduchu i ze země, nechybí respawnery, stíhačky i větší lodě, tužší protivníci na plošinkách se spoustou životů a další a další. Nejlepší na tom je, že na easy nepředstavují výraznější hrozbu, pokud se rychle hýbete, běháte, strafujete a nepouštíte prst ze spouště. Na tu destrukci máte kromě základního kulometu občas i upgradovaný, který je asi 5* silnější, bomby, občas nějakou srandičku typu návnada, tornádo či kladivo.

Samozřejmě jen se střílením by to byla brzy nuda, takže je tu ale jen jako doplněk pár vedlejších činností. Skáčete po plošinkách, přičemž k plachtění můžete použít padák. Používáte sniperku, kterou se dají odstřelovat hlavy nepřátel za štítem, děla z lodi a nebo také posílat mortarové granáty do různých puklin.

A není to tak úplně bezduché. Po vyčištění nějaké arény musíte najít cestu dál a občas to není tak jednoduché. Většinou je to o tom něco odstřelit, někam doletět, ale najdou se i špeky typu střelbou posunout nakladač na plošinku a vypnout silové pole. Na konci každého kola Vás čeká boss, který není vždy jen otázkou hrubé síly, zejména ten poslední je slušná výzva. Ale nic na co by se nedalo přijít a zrealizovat, na frustraci se tu nehraje.

To vše ve stylové temné grafice, která občas překvapí nějakým až animákovitým úletem, či vykouzlí nečekanou scenérii zimní krajinky.

Chyb je jen pár:
1: Hra je opravdu kraťoučká. Za 3-4 hodiny na easy je dohráno. Za mě to zas tak velký minus není, má to spád a drajv, ale někomu to může vadit.
2. Absence příběhu. MDK nemá ani intro, každá mise je ve stylu "nad město přilétá loď, zničit". Něco je v manuálu, ale žvanění šíleného vědce se mi nechtělo číst. Outro se ovšem povedlo, málokdy člověk vidí v outru sestřih hry s nějakým klipem, v tomto případě nějakým francouzským poprockem.
3. Ani za boha jsem nepřišel na to, jak hru z GOG spustit na klasické 19ce LCD monitoru bez černých pruhů ze všech stran. Nevím jestli je chyba u mě, nebo ve hře, ale zážitek byl poloviční.

I přes chybičky je MDK stále parádní frenetická akce se skvělým ovládáním.
+24

Doom II: No Rest for the Living

  • PC 80
Nenápadný přídavek, který však skrývá mnoho nefalšované zábavy. Pouhých 10 levelů o průměrné délce 10 minut může zavánět pachem zkaženého impího masa, ovšem akce je natolik vydatná, že na konci má člověk pocit, jako by zachránil svět. Líbí se mi, že bylo upuštěno od konceptu Master Levels for Doom II a Final Doomu, kde byly úrovně designovány někdy až příliš složitě, nebo chcete-li zákeřně. Mikro-přídavek No Rest For The Living má poměrně jednoduché a vlastně i spíše menší úrovně, v kterých se nedá zakysnout. Vizuálně jsou levely dokonce i hezčí, nebo chcete-li působivější než v originálním Doomu I a II. Klíče není třeba hledat, kolikrát se na vás smějí už z dálky, ale z designu okolního prostředí cítíte, že jakmile jej vezmete, otevřete bránu do pekel. Přepadovky monster zezadu zde tedy nejsou aktem zákeřnosti designéra, ale očekávaným a snad i chtěným mechanismem, který vyvolá v hráči opravdový pocit boje proti přesile.

Síla této jednohubky tedy spočívá ve frenetické akci na relativně malém prostoru, která společně s aktivovaným Brutal Modem dokáže zdatně konkurovat pozdějším dílům Doom 2016 a Doom Eternal. Myslím, že ani nejsem schopen hru hodnotit bez Brutal Modu, ten je pro zážitek z No Rest For The Living naprosto zásadní.
+15

Far Cry 4

  • PC 95
Po dohratí Far Cry 3 som sa veľmi tešil, kedy si budem môcť zahrať štvrtý diel. V okamihu kedy som hru zapol, ma zalial príjemný pocit šťastia.

Príbeh sa odohráva v himalájskej oblasti Kyrat, kam hlavný hrdina Ajay ide splniť posledné želanie svojej zosnulej matky. Avšak, čo by to bolo za príbeh bez poriadnej zápletky? Hneď zo začiatku sa jednoduchý plán zvrhne, a ocitáme sa v občianskej vojne medzi tyranom Pagan Minom a domácim odbojom Golden Path, ktorý bol založený Ajayovim otcom, Mohanom. Ajay bude musieť oslobodiť Kyrat, ale nebude to až tak ľahké, pretože sa musí rozhodnúť, či podporí Sabala, ktorý pokračuje v duchu Mohana vrátiť Kyratu tradičnosť, alebo Amitu, ktorá chce ‘slobodný’ Kyrat pre všetkých obyvateľov.

Osobne sa mi príbeh páčil, ale miestami bol jednotvárny. Našťastie ho oživovali práve spomínané rozhodnutia, pre koho misiu splníte, ale aj občasná prítomnosť nových, či starých a zaujímavých postáv. Nechýbali ani halucinogénne misie, ktorých som sa z počiatku obával, ale prekvapivo ma veľmi bavili. Taktiež som sa bál misií Shangri-La, kde sme sa v podobe Kalinaga dostali do mýtickej oblasti a museli sme tento svet oslobodiť od démonického vtáka Rakshasu a iných nepriateľských démonov. Posledná návšteva Shangi-Li v podobe bossfightu bola pre mňa výzvou, ale nakoniec som si to poriadne vychutnal. Okrem Kyratu a Shangri-Li sme zavítali aj do samotných Himaláj, kde to vôbec nebolo jednoduché hlavne s kyslíkom.

Vedľajších questov a aktivít bolo neúrekom. Nechýbali typické veže, ktoré odkryli časť Kyratu, a základne, ktoré ste mohli obsadiť rôznymi spôsobmi. Ja som mal najredšej zneškodňovanie nepriateľov z diaľky, či už s lukom, alebo neskôr so sniperkou. No nie všetko išlo po masle a pár krát som si s mojou ‘presnou’ muškou zavaril a musel improvizovať. A aby toho nebolo málo, tak ste museli stanoviská obraňovať pred Paganovimi vojakmi, pokým sa v oblasti nachádzala neobsadená pevnosť. Medzi questami boli najzaujímavejšie lovenie vzácnej zvery, oko za oko, alebo záchrana rukojemníkov. Taktiež ste mohli závodiť, alebo ničiť Paganove vozidlá, alebo si aj zabojovať v aréne. Absenciou neboli ani zberateľské predmety, či truhly, ktorých bolo až až. Po vyzbieraní denníkov a listov sa oplatí ich aj prečítať. V Mohanovom denníku sa dozvieme veľa o začiatku vojny v Kyrate, a listy zase odkryjú minulosť kapitána, ktorý sa taktiež dostal do Shangri-Li.

Upgrade systém bol dobre prepracovaný, ale niektoré upgrady som využil minimálne, ak nie vôbec, keďže si herný štýl veľmi nekomplikujem. Zbraňami sa tiež nešetrilo, ale počas hry som využíval len svoj top výber - luk, granátomet, sniperka a samopal. Zbieraním rastlín ste si mohli vyrobiť rôzne injekcie, a aj tie som len vyrábal pre liečenie. Lovením zvierat ste si zase mohli vylepšovať kapacitu peňaženky a batohov. Cestovať krajinou sa dalo klasickými vozidlami, plavidlami, ale aj gyrokoptérou, ba dokonca aj na slonovi. Od úvodu hry ma uchvátila skvelá grafika a celý Kyrat bol prekrásny. A soundtrack k tomu dodával výbornú atmosféru.

Hru som dohral na 100%, a áno, znamená to, že som dosiahol desiatu úroveň v aréne, len aby sa mi odomkla zbraň. A aby som to celé nemal také ľahké, tak som si dal aj výzvu objaviť všetky miesta, a opäť áno, objavil som aj to zabugované. Takže sa dá vydedukovať, že hra ma neskutočne bavila, a preto som ju aj tak ohodnotil.

TMI: Hady, môj úhlavný nepriateľ vo Far Cry. Štyri krát behom pol minúty som dostal infarkt, keď som nabehol do chrámu, kde ich bolo na každom rohu desiatky.

Pro: Príbeh, postavy, grafika, soundtrach, Kyrat, Shangri-La, vedľajšie aktivity

Proti: Obrana stanovísk, hady

+20

Sherlock Holmes: Crimes & Punishments

  • PC 85
So Sherlockom Holmesom som sa zatial stretla iba vo filmovej/seriálovej podobe, ktorá ma oslovila natoľko, že som si skúsila aj jednu z hier, v ktorej som mala možnosť riešiť zapeklité prípady.
Samotná hra sa skladala zo 6tich prípadov, ktoré mi prišli zaujímavé, nápadité a v ktorých som navštívila pestré množstvo oblastí. Počas ich riešenia ma zaujali postupy, ktoré som mala k dispozícii. Rôzne menšie minihry alebo už len samotný fakt, že mi hra ponúkla systém úvah, ktoré som mala spájať do teórií, ma veľmi potešil. Celý prípad teda závisel na mne a mojom porozumení dôkazov a ich správnom napojení na seba. Mohlo sa tak teda stať, že moja dedukcia nemusela byť správna a na konci som určila nesprávneho páchateľa. ( čo sa mi aj v jednom prípade stalo :) ) Takáto sloboda v rozhodovaní bola pre mňa novinkou a veľmi sa mi páčila. Mám rada ten pocit, že svojím rozhodnutím môžem ovplyvniť dianie v hre. Hoci ma tento systém rozhodovania rozhodne veľmi potešil, mala som dojem, že v niektorých prípadoch konečné rozhodnutie nevyznelo tak ako by som si priala, aj napriek tomu, že som našla všetky indície. Myslela som, že som prišla na vraha, ale jeho motív, tak ako bol vykreslený v závere, mi nedával zmysel a preto mi niekedy trvalo dlhšie rozhodnúť sa správne.

Čo ma celkom mrzelo bolo to, že môj pomocník doktor Watson bol len také, väčšinou zavadzajúce mi v ceste, NPC. Čakala som, že bude viac charizmatickejší a v prípadoch bude hrať väčšiu rolu. To jeho občasné zapojenie do príbehu mi rozhodne nestačilo. Naopak prítomnosť a využitie Tobyho bolo prekvapením a aj keď som ho nepotrebovala použiť veľakrát, prišlo mi to ako milé spestrenie.

Vo všeobecnosti však nemám veľke výtky k tejto hre. Párkrát sa mi síce sekla, no nakoniec sa vždy rozhýbala a pokračovala som ďalej. 

Toto bola moja prvá hra za Sherlocka Holmesa, ktorá ma uprímne veľmi nadchla a navnadila na to, aby som skúsila aj iné časti.
+18

UFO: Enemy Unknown

  • PC 95
Hraju OpenXcom (více info zde) ..

Matka, otec, dědeček i babička tahových strategií, kde ovládáte skupinu vojáčků. Málokterý čtyřicátník tuhle hru nezná. A málokterý mileniál ji kdy hrál. Za mého mládí, když jsem ještě neměl počítač, jsme ji chodili hrát o pátcích s mým kamarádem do práce k jeho tátovi, který pracoval ve statistickém ústavu. Nechápu co tam tenkrát ti chlápkové dělali, když tam měli na disketách výkvět tehdejšího herního výběru. UFO bylo spolu se Scorched Earth první dvě *moderní počítačové hry, které jsem hrál (na péé-céé, do té doby jsem hrál pouze nemoderní hry na zx spektru).

UFO asi nemá cenu představovat. Jste ve vedení celosvětové organizace XCOM, která bojuje proti hrozbě mimozemských vetřelců, kteří dělají bordel na zemi (kradou, terorizujou, znásilňují, občas někoho sežerou nebo rozpitvaj, neplatí lístky za parkování, nedodržují pravidla letového provozu, jsou velmi ne-estetičtí a nepoužívají deodorant). Vaší zbraní jest odvaha mezinárodního teamu nejlepších vojáků, mozky nejlepších vědců a šikovné ruce teamu inženýrů, kteří jsou schopni zhmotnit nejdivočejší vynálezy zrodivší se z v laboratořích vědeckého teamu, který se neúnavně dnem i nocí snaží prolomit mimozemské patenty (mají-li nějaké) a po vzoru staré dobré Číny je okopírovat. Samozřejmě máte k ruce ještě nejlepší světové stíhačky a přepravní stroje a veliký arzenál zbraní pro pozemní kontingenty vašich vojáků. Boj proti mimozemské selance se defakto odehrává na 3 úrovních.

* V geostrategickém režimu, kdy máte přehled o celé planetě, zde stavíte základny a snažíte se pokrývat jejich radarovým signálem části obydleného světa, vaše stíhačky zde pronásledují mimozemské lodě (průzkumníky, bitevníky, transporty) a vedou s nima boj - ačkoliv je lepší je spíše stínovat a počkat až si sami sednou na zem, neb lépe je získat nepřátelskou loď v co nejlepším stavu, radši než sestřelenou hromadu kouřících trosek. Patří sem ještě mapy a statistiky, jak se vám vede v té které části světa a jak jsou s vaší prací donátoři XCOMu, které představují jednotlivé státy, spokojeni. Na rozdíl od novějších inkarnací můžete mít naráz ve vzduchu množství stíhaček z různých základen. Stíhačky mají několik módů chování a útoků při souboji s nepřítelem, dochází jim realisticky palivo, potřebují realistickej čas na opravy poškození a přezbrojování, lze je přesouvat mezi jednotlivejma základnama, apod.

* Další hlavní režim je správa základny (resp. základen). Stavíte a budujete různá zařízení, spravujete vaše sklady a inventář jednotlivejch základen. Řešíte velikost ubikací, různý výzkum na každé se základen i různou výrobu a spravujete složení a vybavení jednotlivejch teamů vašeho protiemzáckého komanda. Předměty můžete přepravovat mezi základnama a každá základna má svojí posádku. Dokonce v pozdější fázi má každá základna jiný design a jinou úlohu. Budete mít hlavní vědeckou základnu, výrobní základny, radarové a raketové základny. Samozřejmě s herní dobou vzrůstá i množství micromanagementu, já ale jako milovník strategií chrochtám blahem. Ta hloubka a ty strategické možnosti jsou úžasné.

* Poslední hlavní režim je strategickej mod, kdy řídíte výsadek hrdinů a hrdinek při samotné akci proti emzákům. Na výběr máte množství zbraní a vybavení a množství různých taktických postupů. Mise jsou noční i denní, hratelné i nehratelné. UFO a emzáci neodpouští. Kliknete konec kola a na začátku dalšího je 2/3 vašeho teamu transformováno na popel nebo hromady biologického odpadu během jediného kola tahu ufounů. Nepřátelé nejsou protivníky do počtu, kteří vylepšují statistiky vašeho teamu. Každý nepřítel je smrtící a nebezpečný a vždy hodně znamená, pokud jdete dobývat UFO, které přistálo, a které jste nesestřelili a nebo dočistit vrak a sesbírat co nepodlehlo zkáze. V prvním případě čekejte tuhej boj a mnohdy mise, ze kterých se musíte stáhnout a poslat třeba i klidně další team z jiné základny (pokud neholdujete save scummingu). Po boji je běžné mít padlé a zranění se léčí klidně desítky dnů. Při samotné přípravě na výsadek hraje velkou roli skladba teamu, takže je obvyklé, že rotujete množství vojáků na základě jejich zkušenosti a zkušené velitele a veterány držíte spíše v pozadí.

Přemýšlím, jestli byla jiná doba. Byli jsme asi skromější a méně nároční ? Kecám. Nebyli! UFO je totiž naprostým opakem. UFO má obrovské množství herních mechanik, obrovskou hloubku a dalo by se říct i obrovskou složitost a vysokou obtížnost. Nedá se to srovnat se současnou generací XCOM her, které jsou navržené tak, aby byly přístupné, snadno jste se do nich dostali, nebyly moc obtížné. Ne, tohle je maso jak za starejch časů. Dáte-li si obtížnost vyšší než 2/5, skončíte nasekáni do konzerv mimozemských mazlíčků a nebo v mimozemských řetězcích rychlého občerstvení mezi dvěma půlkami housky. Co je teda ten rozdíl  oproti současné generaci ? Tahle hra není přístupná pro každého, není lehká, neodpouští, není zjednodušená. Do dnešního trendu by nezapadla, protože představuje esenci čistého anti-kasuáru. Pokud nemáš skill a vlohy velitele, jsi mrtvej. I na nejlehčí obtížnost. Obrovskou roli hraje co potkáte. Rozhodně tu neplatí, že máte vždycky šanci. Lodí emzáků je několik tříd a pokud potkáte a necháte dosednou malého průzkumníka, tak je naprosti diametrálně jiná taktika než pokud se vůbec odvážíte dobývat sestřelenej bitevník

Abych to shrnul. Herně a mechanismama je tohle mistrovské dílo, které předčí drtivou vetšinu konkurence z tohodle žánru. Jediné, co se dá vytknout je zastaralá grafika, ale jinak *naprosto* nic. Znovu zdůraňuju, hrajte OpenXcom, nikoliv původní hru z roku 94.

koment v1.0.0 (Sorry Jabe, asi tam mam chyby ...)
+18