Poslední komentáře

Rogue je hodně podobný Black Flag, se zásadním rozdílem - nehrajete zde za piráta v "roli assassína", nýbrž za assassína zradivšího své druhy a přidavšího se k templářům.
Čeká Vás tedy nová zápletka. Vlastně ne tak docela, jenom jsou obrácené strany. Vy jste opět ti dobří a teď jsou assassíni ti špatní. Zde je cítit nevyužitý potenciál, který se ještě prohlubuje s příběhem, jenž postrádá větší grády a jehož postavy jsou dost ploché, nezáživné a je Vám vlastně docela jedno, kdo z nich přežije, nebo nepřežije. Vzhledem k tomu, že zde vůbec poprvé v sérii stojíte proti svým bývalým druhům, bych čekal větší hloubku, lepší seznámení se záporáky a celkově propracovanější psychologii postav. Bohužel, nic takového zde není a kdybyste assassínům dali oblek templářů a templáři by si oblékli obleky assassínů, nepoznali byste žádný rozdíl oproti předchozím hrám.
Přesto je to zajímavé a je dobře, že se k tomu v Ubisoftu odhodlali, jen by to chtělo pro příště lépe zapracovat na příběhu, i postavách.
K tomu zmíním i Shaye, který ač zpočátku působí značně nesympaticky, postupně získá sympatie a je v rámci možností poměrně fajn. Jenže ze série snad zatím nejhorší hlavní postavou - nezáživnou a plochou.

Přejdu k prostředí, kdy se hra odehrává jak na moři, tak na souši. S mořem si bere inspiraci u staršího Black Flag s tím, že vše probíhá podstatně rychleji (tím odkazuji např. na vylepšení lodi, její získání a celkově i boje jsou o něco rychlejší). Jenomže zde chybí jakási hloubka bojů, kterou nabízí pouze 3 legendární a 1 epicky legendární loď. Jinak zde budete hledat marně nějaké větší napětí, zvláště, máte-li loď vylepšenou na maximum. Může za to i fakt, že mnohdy se na moři plaví i Vaši noví spojenci, kteří sem tam pomohou, ale spíše se pletou do střely (zvláště oblíbené u legendárních lodí, jen jsem čekal, kdy mě hra vyloučí za střílení do vlastních). A ani počasí, divoké bouře, vysoké vlny, tornáda - to všechno se zde zredukovalo. Ale naštěstí to bylo nahrazeno sněhem, tedy sněhovými bouřemi a možností vyvolat vlny pomocí potápění ledovců. Ale nějak to prostě nestačí.
Co ještě je třeba zkritizovat u vodních soubojů, tak je to fakt, že jsou značně stereotypní a zvláště ty úžasné nepřeskočitelné animace vždycky nalákají na to, abyste raději loď potopili a vzali si jen půlku lupu, než abyste už asi po padesáté koukali na stejnou ukázku se stejnými lidmi, stejnými reakcemi, stejnými pohyby a vším. K tomu ještě napomáhá neustále stejná hudba začínající hrát při zahakování se k cizí lodi.

Abych jen nekritizoval, přejdu k prostředí, které je velice pěkné, leč ne tak rozmanité jako v Black Flag. NY je zpracován poměrně dobře. Nesmírně potěšil návrat dobývání jak vodních pevností, tak i pevností na souši (viz AC2), vykrádání skladišť, přepadávání konvojů, a to i vězeňských a kradení zásob. Co naopak z aktivit nepotěšilo, je například už otravně nesmyslné osvobozování krčem (stále dvě stejné animace, stejný postup. Opět nepřeskočitelné..).
Série AC je již známá svým ohromným množstvím vedlejších úkolů, respektive sbíráním všelijakých věciček, a z toho i pramenících odměn. Zde si opět užijí perfekcionisti toužící dohrát hru na 100%.
Vyskytují se zde také náhodné vedlejší události, kterých se můžete, ale nemusíte účastnit. Je jich také jen pár druhů, ale vzhledem k své dobrovolnosti nejsou otravné.
Vrátím se ještě k vedlejším úkolům - vrací se lov, sbírání všeho možného, hledání pokladů, map, mečů, templářských křížů a totemů. Odhalování okolí pomocí vyvýšených bodů a s tím i naštěstí spojené možnosti rychlého cestování. Nově pak přibyla např. mise "zastavení assassínů", kde je cílem někoho ochránit a zabít všechny assassíny, kteří se pokusí o vraždu. Opět nezábavné.

Proč tedy 80%, když hlavně kritizuji? Je to díky tomu, že hra je i přes svou značnou stereotypnost, a sebeopakování se už po několikáté (zejména stále ta samá struktura úkolů), stále zábavnou a svým způsobem i přispívá ke vzdělání. Nevím, jak dlouho to bude vývojářům ještě procházet, každopádně, dokud to funguje, asi není třeba nic měnit. A AC: Rogue funguje, vylepšuje některé prvky Black Flag, vrací něco ze starších dílů a přidává něco svého. Jen ta grafika by mohla být lepší, a ozvučení taktéž. Nicméně soundtrack se povedl a některé písničky si bere i z Black Flag. Pro příběh platí, že je krátký a potenciál naprosto nevyužitý. O částech odehrávajících se mimo Animus raději ani nemluvě, protože ty postavy tam byste nejraději vyhodili oknem, pak pro ně došli, vyvezli je výtahem a vyhodili je znovu. Až tak otravné, trapné a zbytečné sekvence to jsou. A ti, kteří nadávali na Desmondovu linku z první trilogie, se musí obrnit notnou dávkou trpělivosti, protože Vaším jediným úkolem je zprovozňovat servery, neboť se Vám někdo do nich naboural a Vy jste v celé budově asi jediný, kdo to umí znovu celé nahodit.
Hodně důležitá informace na závěr: Co mnohé potěší nejvíce, je fakt, že oproti podobně starému Unity šlape hra jako hodinky.

Když bylo před oznámením Origins, mnozí se domnívali, že jsou to zas jen plané řeči Ubisoftu o tom, jak se jedná o restart značky. Při ukázání prvních záběrů se začalo docela jásat, po zahrání většina chválila nadšenými recenzemi a tak přišel čas na "druhý" díl tohoto restartu, který se už od počátku setkával jak s kladnými, tak i zápornými ohlasy typu "To je zas jen přeskin Origins", nebo "To už není Assassins Creed" atd. Kde tedy vězí pravda?

Co se týče grafické stránky, už Origins nabídlo úchvatnou podívanou, a Odyssea se rozhodlo dostat tuto laťku ještě výše. Nejen, že se vylepšení dočkaly modely postav, zbraní a všeho tohohle, ale hlavně rozmanitost prostředí, kterým se stává starověké nádherné Řecko plné barev, obřích soch, rozrostlých stromů, obrovského moře plného ostrůvků atd. A musím říct, že ačkoliv je mapa obrovská, tak snad ani chvilku jsem si neříkal nic o tom, že tohle už jsem někde viděl. Každá lokace je něčím jiná a zpracována do posledního nutného detailu.

Ozvučení se opět povedlo na výbornou, chvilku mi trvalo, než jsem si zvykl na Alexův hlas, ale pak mi docela sedl.

Teď ta nejvíce rozporuplná část - totiž hratelnost.
Inspirace Origins se zde rozhodně nezapře, ať už v podobě vymazlených bojů, skvěle fungujícího stealth systému, pohybů, úkolů atd. Odyssea ale přichází i s inovacemi, v níž nejžádanější je možnost mít vlastní velkou loď a cestovat s ní po moři, válčit a vylepšovat si ji. Upřímně, z této možnosti jsem byl zpočátku nadšený, ale když už jsem po několikáté dostal na frak a musel obrovskou vzdálenost plout znova, vykašlal jsem se na to, a k lodím se navrátil až po získání více surovin a peněz. A i tehdy, na nejvyšší úrovni jsem měl problém s některými loděmi, což je ovšem žádané kvůli výzvě. Problém spíše spatřuji ve stereotypnosti bitev, zejména pak naloďování, které mi přišlo po čase stejně úmorné jako v Black Flag a tak jsem už lodě potápěl z dálky a bral si menší lup.
Další novinkou je systém žoldáků, a zde je hlavní kámen úrazu, série vám konečně od Origins umožňuje omylem zabít i civilistu, aniž by hrozila desynchronizace, ale půjdou po vás žoldáci. To platí i po obsazení nepřátelského tábora. Pak se nabízí několik možností - buď žoldáka porazit, což ale vede k tomu, že získáte nějakou zbraň, peníze a dobrý pocit, ale za chvilku vám půjdou po krku další dva, nebo je prostě uplatit. A vězte, že po chvilce hraní je budete uplácet, protože když jdete vybít pevnost, v níž jsou dva žoldáci s úrovní vyšší jak vy, tak prostě a jednoduše nemáte šanci. Jedinými momenty, kdy mě tyto boje bavily, byl začátek hry a aréna.
Třetí nový prvek v hratelnosti - rozdělení světa mezi dvě frakce - Atéňany a Sparťany. Říkáte si možná jako já: "To bude super, třeba to bude stejný jako v GTA SA". Ne, nebude, dobývání území nemá absolutně žádný vliv na svět, příběh ani hratelnost (krom toho, že má na mapě jinou barvičku a objevují se na území vojáci vítězné strany). Stereotypní jsou i mise, jak území získat - musíte snížit vliv na území (zabíjení nepřátelských vojáků, likvidace jejich majetku) a pak závěrečná, naprosto nudná bitva, občas pozemská, občas vodní. A vězte, že po úvodní bitvě si budete říkat: "Vau, to je parádní, že tam tohle dáli.", ale po několika bitvách si řeknete: "Kašlu na to, stejně to nemá cenu."
A posledním, velice žádaným prvkem, se stalo větvení příběhu, které teď má několik zakončení a možností, jak se bude dále odvíjet. Upřímně, hrál jsem hru jen jednou, a níže vysvětlím, proč jsem si ji nezahrál znovu, abych zjistil, jak moc se jednotlivé možnosti odlišují. Ale tento prvek oceňuji, neboť je krokem správným směrem.
Zbytek hratelnosti zůstává víceméně při starým, bohužel i zde platí, stejně jako u Origins, že se po nějaké době začnete nudit kvůli nadměrnému rozměru hry, při němž si jedete pro úkol, cestou jich potkáte dalších pět a ty se rozvrství na další tři. A že jich je habaděj, ať už těch vedlejších, nebo těch náhodných. Příběhových jich bohužel moc není.
Další nedostatek se váže k soubojům, nebo spíše stealth způsobu, kdy chcete tiše inflitrovat pevnost, ale před vámi stojí protivník, jehož neskolíte jednou ranou. Nezbývá, než buď zlikvidovat ostatní a nechat si ho nakonec, ale stejně takových bude v pevnosti více, nebo ho napadnout a vyvolat poplach v celé pevnosti. Tím pak stealth ztrácí do jisté míry na svém účinku.
Prapodivným rozhodnutím se stalo i omezení inventáře na 250 částí zbroje, což je vzhledem k tomu, co hráč po své cestě posbírá, hodně málo. A že jejich prodej je hodně úmorný, protože zde není tlačítko "Prodat vše" a navíc nelze prodat tzv. "zlaté zbraně", což po čase zabírá v inventáři taky pěknou část.
Příznivě hodnotím strom dovedností, který je pěkně rozvětvený a nabízí širokou škálu možností, jak hru hrát, a souboje s bossy v čele s Medúzou, Minotaurem ad.

Paradoxně za vůbec nejhorší považuji příběh, nadějné postavy Phoibe i Vlka vyšupí kamsi do ztracena, možnost zvolit si vlastní postavu na začátku příběhu nemá až tak zásadní vliv na hratelnost, postavy, které potkáte, jsou veskrze zajímavé, zejména filosofický Sokrates či pomocník na palubě Barnabas, ale ty mají v příběhu tak malou roli, až je to škoda. Na druhé straně zde máte (hrál jsem za Alexe) naprosto trapnou, nepochopitelnou postavu Kassandry, a o jejich matce snad ani nemluvě. Žena, za kterou se ženete půl příběhu, abyste zjistili, co všechno vyzkoušela za povolání a pak zjistili, jak neskutečně nudná postava to je, postava rozporuplná, která neví, co vlastně chce, a která se na to, co údajně prožila, chová úplně nelogicky, no.. co k tomu dodat. Snad jen, že jsem byl rád za mise, v nichž se tyto postavy neobjevovaly.
Jak jsem již zmínil, příběh se vrství dle vašich voleb, těžko říci, jak velký mají dopad, protože jsem hru nehrál znovu z důvodu její rozsáhlosti a nepříliš zajímavému příběhu, kdy se půl hry honíte za tím, abyste zjistili, kde je matka, čtvrt hry za tím, kdo je otec a zbytek hry za cílem sjednotit rodinu. Toto téma se mně osobně líbí, ale bohužel zde bylo podáno tak divně, že nedává příliš smysl.
Nově se také hra vrství na takové "dva příběhy". V prvním se snažíte o sjednocení rodiny, v druhém o likvidaci kultu. Ten je víceméně o tom, že hledáte členy kultu pomocí různých vodítek a jednoho po druhém likvidujete.


Technická stránka hry se vyvedla, natož, o jak ohromný svět se jedná, jsem nenarazil na nic, co by mi hratelnost překazilo. Hra běžela plynule a i UI si vedla obstojně.

SHRNUTÍ:
Odyssea není revolucí v sérii, jako byl Origins, není ani plně assassínským dílem, protože se vžijete do role žoldáka, který jde po krku kultu, ale s řádem Assassínů to nemá nic společného. Kladně hodnotím perfektním grafickou stránku, povedenou stránku zvukovou, rozporuplně pak stránku hratelnostní, která kvůli obrovským rozměrům hry nabývá postupné stereotypnosti a potýká se s několika nedořešenými prvky, jako jsou žoldáci, bitvy a dobývání území, stejně rozporuplně na mě působil příběh, který jsem po čase už odkládal na poslední kolej a raději plnil všechno okolo, abych nemusel kroutit hlavou nad jeho nelogikou a nevyužitými postavami. A poslední bod, který zmíním, je vydařená optimalizace, jíž by se mohli mnozí inspirovat, protože v takto obrovské hře být takřka bez bugů, glitchů apod. narušujících hru, to je dneska hodně velké umění.