Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Police Quest 2: The Vengeance

jvempirejvempire
Dohráno
  • PC 80
Druhý díl policejního dobrodružství vydala Sierra už rok po prvním, ale přesto jde o zlepšení snad ve všech směrech. První co hráč uvidí je detailnější grafika (mimo jiné zásluha novějšího enginu SCI) a i hudba využívá možnosti Rolandu MT-32 lépe. Hratelnost a ovládání jsou s prvním dílem v podstatě shodné, což je dobře. Příkazová řádka už není vždy dole na obrazovce, ale vyskakuje až při začátku psaní. Tenhle systém mi asi sedí méně, ale jde o drobnost a novější hry to tak prostě mají. Velkou úlevou je vyškrtnutí řízení. Po nástupu do auta už jen stačí zadat textově kam jet a následuje animace s případnými dialogy. které vás mohou přesměrovat jinam. Jediná nepříjemná část bylo potápění. Najít potřebné věci trvá, ale čas je samozřejmě omezený zásobou kyslíku. Zabralo to dost pokusů, pomalu zjistit co kde je a pak to udělat na jeden zátah.

Příběh navazuje na první díl a Sonny musí čelit pomstě hlavního padoucha. Nejde o nic revolučního, ale obsahuje vše co od slušného příběhu z tohoto prostředí lze očekávat. Stejně jako v prvním díle je třeba dodržovat dané policejní postupy, ale tentokrát se mi jich zdálo méně. Zásadní je si každý den správně seřídit zbraň, jinak Sonny nic netrefí. S těmito procedurami, stejně jako s policejními kódy, vám pomůže pěkně zpracovaný manuál. Jeho přečtení opravdu doporučuji, vyhnete se zbytečné frustraci, za kterou hra nemůže. Pobavila mě vtipná implementace reklam na další hry do policejního počítače. Dobrý nápad je také používání náčiní na odběr otisků a podobné činnosti. Od nástupu do letadla hra hezky vrcholí a po dohrání mám hned chuť na pokračování.

Prostředí mě ze všemožných Quest sérií láká nejméně a přesto mě hra dokázala přikovat k monitoru na dlouhé hodiny. To beru jako jasný důkaz o povedenosti tohoto typu hratelnosti. Hra mě tak ve výsledku velmi mile překvapila a pokud vám nevadí ovládání parserem, mohu ji s klidem doporučit.
+23

The Legend of Zelda: Skyward Sword

kuthykuthy
Dohráno
  • Switch 90
Jsem moc rád, že Nintendo tak často remastruje svoje starý pecky, protože tohle je opravdu pecka.
Moje v pořadí pátá dohraná Zelda. Doufám, že Nintendo udělá remaster Twilight princess a Majora Mask, protože jestli se jim to povede stejně jako u Skyward Swordu, tak budu více než spokojený.

Skyward Sword je klasická zelda s pohybovým ovládáním, s klasickým schématem (potřebuješ meč a nějaký gadgety) a hurá na bosse. Cestou tě hra potrápí nějakou hádankou. Popřípadě se ještě vyskytne nepovinný úkol. Je to Zelda před BOTW, kdy musíte jít vytyčenou cestou a nemůžete udělat nic dopředu, dokud to hra nedovolí.
Pohybové ovládání se zdá super, ale vlastně mi moc super nepřišlo a většinu hry jsem dohrál v handheld modu, kdy je hra ještě o chlup hezčí.

Jakmile tohle akceptujete a necháte se unášet hrou tak není co řešit. Je to prostě pecka.

Pro: Pohybové ovládání, souboje, hudba

Proti: Kalibrace pohybového ovládání, přesuny mezi lokacema, začátek hry

+15

Dungeon Hack

hanak_v_exiluhanak_v_exilu
Dohráno
  • PC 60
V devadesátých letech byl obsah král. Na krabičkách se objevovala pyšná prohlášení o mamutím rozsahu a pochvalná zmínka o desítkách hodin potřebných k dokončení dobrodružství byla nezbytnou součástí každé dobré recenze. Jenže tenhle přístup nebyl zadarmo. Kdo neměl čas a zdroje na tvorbu gigantických her typu Wizardry VII a Might and Magic VI, musel se uchýlit k různým berličkám. 

Asi nejslavnější procedurálně generovaná hra pvní půlky devadesátek, The Elder Scrolls Arena, kombinuje poctivě promyšlené kobky se strojově vytvořenými. Zachovává tak to nejlepší z obou světů. Jak lidský přístup, tak nekonečné množství zábavy. Naproti tomu Dungeon Hack se opřel jen o sterilní algoritmus. Zdánlivě se totiž hry tohoto žánru bez osobitosti objedou. Dungeon Master má jednu barvu stěn, levely jsou koncipované jako účelové bludiště a o příběh člověk zavadí prakticky jen v manuálu. Jenže obsahuje množství hádanek a chytře vymyšlených oblastí, které posunují zážitek na další úroveň. Dungeon Hack se něčím takovým pochlubit nemůže. 

Vývojáři prohlašují, že počet možných kombinací chodeb je čtyři miliardy. Je to možné, jenže dojem z nich je vždy stejný. Po nastavení bohatého menu hra vygeneruje potřebný počet klikatých labyrintů a umístí hráče na první políčko. Cílem je dojít do posledního patra a tam zabít finálního netvora. Mění se barva stěn, materiál dveří a struktura bludiště. Druh protivníků je v každé hře totožný, nebo minimálně velice podobný. Každé patro obývají dva druhy lišící se vzhledem i útokem. Nedaleko schodiště do dalšího levelu je i jeden exemplář třetího druhu, jako ochutnávka věcí příštích. 

Dungeon Hack používá engine Eye of the Beholder. Není to úplně špatná volba. Hra je svižnější než je pro sérii obvyklé, a zdála se mi přívětivější na ovládání. Vítaným bonusem je použitelná automapa. Staré neduhy bohužel zůstaly zachovány, takže bitevní valčík chce mimo zručnosti i trochu toho štěstí. Uhýbání je přitom více než nezbytné, protože zvlášť v prvních levelech platí, že férový souboj je rychlá smrt. Můj nadupaný bojovník bez mrknutí oka minul klidně desetkrát za sebou, načež zahynul bídnou smrtí.

Do určité úrovně schopností je účelnější meče házet, než jimi máchat. Když jsem se přeorientoval na vrhací dýky a lukostřelbu, klesla obtížnost z kategorie frustrující až do kategorie příjemně stimulující. Pokud chcete aby klesala dále, vemte si klerika. Ten může spamovat výtečné kouzlo Spiritual Hammer a s tím jsem si vystačil celou hru. Klerik má repertoár léčivých kouzel a vytváří si své vlastní jídlo, bez čehož se v pustých chodbách neobejdete.

S obtížností se dá různě pohrát. Počet podlaží může být od 10-25, bludiště může obsahovat podvodní oblasti, levely v nichž nefunguje magie, nebo zámky k nimž na daném patře neexistuje klíč. Labužníci si mohou navolit i permadeath, kdy se po každé smrti smažou všechny uložené pozice. Zážitek to lehce ozvláštní, ale i tak zůstane v principu stále stejný. 

Hře chybí osobitost, chybí jí rafinovanost a postrádá schopnost překvapit. Smutným faktem zůstává, že i z dobrých důvodů neoblíbený, mizerně optimalizovaný a částečně odfláknutý Eye of the Beholder III je v jádru lepší hrou, než výborně optimalizovaný, přívětivý a lépe vypadající Dungeon Hack.

Pro: nekonečný obsah, automapa, slušná optimalizace, bohatá možnost nastavení obtížnosti, slušná atmosféra

Proti: dlouhé nahrávací časy, sterilnost hry, nevyváženost povolání, žádná hudba, žádný ručně vytvořený obsah

+20

Frog Detective 2: The Case of the Invisible Wizard

CrejziCrejzi
Dohráno
  • PC 90
Přemýšlela jsem, jakým stylem bych k této hře napsala komentář, a nakonec jsem došla k názoru, že nejvýstižnější bude toto:

- že někdo málem omylem vyluxuje neviditelného čaroděje je úplně normální,
- sob, který má hlad a nemůže vylézt z vody kvůli tomu, že se mu zkrabatila kůže na prstech je fakt nerudnej a drzej,
- vůbec nikdo nemá rád nosorožici, která ve svém volném čase zpívá,
- a jestli jste si mysleli, že si nejde splést žábu s humrem, tak jste na omylu.

Myslím si, že tahle hra je dokonalý učební materiál pro základní školu (asi možná i SŠ) do hodin angličtiny :-D. Nečekejte, že se u téhle hříčky nějak zapotíte. Je to taková jednohubka, kterou zapnete ve dvě ráno a dáte si k ní třeba vodnici. Pokud máte rádi "dad joky" a podobný humor, tak si hru opravdu užijete.

Pro: skvělý vtipný příběh

Proti: absence dabingu (zvlášť, když jsou dialogy často zaměřeny na intonaci/zvuky, které jsou popisovány slovy, působí to dost zvláštně), velmi krátká herní doba, grafika vytvořená v malování (nicméně to záleží na vkusu)

+11

Kena: Bridge of Spirits

HolyMeatballHolyMeatball
Dohráno
  • PC 70
Za takové klamání tělem by Keňa zasloužila po čuni. Tváří se totiž jako roztomiloučká ťuťuňuňu pohádka spíš pro mladší publikum, a přitom se hraje jako kostrbatý Tomb Raider říznutý kostrbatou soulsovkou.

A tahle disparita je suverénně protkána naprosto každým aspektem hry. Kontaktní souboje jsou většinově nezáživné a částečně nedomrlé (skutečnost, že hrdinka se s tvrdým úderem posune k nepříteli jen tehdy, kdy daný úder následuje v combu úder lehký, a jinak jen tak nehnutě máchne na místě, je prostě designérský pšouk), ale souběžně si žádají hodně přesné časování manévrů jako uskakování a parry. Přitom střelba z luku je velice příjemná a uspokojivá. Apropos, kontaktní souboje umí být nefalšovaně obtížné, ale souběžně hra obsahuje i řadu zlehčováků, jako automatické zpomalení času při zamíření lukem při skoku. Kontaktní souboje jsou vetšinově meh, ale souběžně hra obsahuje řadu velmi povedených bossů. Apropos, ten poslední je větší záhul než v lecjaké legitimní soulsovce.

Hra skrývá kvanta sběratelných blbostí, mnohé z nichž jsou skryty opravdu tuze důmyslně, přičemž dopad na hratelnost má jen jedna - rot, zdejší cuteness overload. Je jich v tom přesně 100, a množstevně jsou rozděleni do pěti chunků, kdy každý jednotlivý chunk hráči poskytne jednu extra rot akci, které pak honosně využije při soubojích. Poslední chunk si ale žádá 35 kusů, čehož člověk může dosáhnout až těsně před koncem hry, takže pátou rotoakci si stejně neužije. Člověk by docela i čekal, že nalezení celé stovky ovlivní i příběh, resp. jeho ukončení, ale ani prd. Dále může hráč sbírat pro jednotlivé roty čapky, peňonze na nákup oných čapek, a následně si nikdy při samotném hraní kterékoliv čapky reálně všimnout. V neposlední řadě to samozřejmě má i - vpravdě opravdu prostoduchý - upgrade systém, v rámci kterého se můžete těšit na celý pompézní tucet abilit a vylepšení, mezi kterými navzdory jejich nízkému počtu zpozorujete hned několik naprosto zbytečných.

Příběh samotný to isté - výprava je striktně povrchní, připomínající nejeden slabý animák opravdu pro ty nejmenší, a přitom tématicky je ta hra regulérně temná.

Tak vám nevím, jestli to takhle vědátoři ze Žhavé Laborky neudělali schválně. Protože jo, je z toho cítit jistý amatérismus typický pro herní debuty, jo je z toho na míle poznat, že tahle banda měla s herní tvorbou zkušenosti nulové, ale za to s tou filmovou více než adekvátní. Ale zároveň je ta hra o to divnější, a o to větší popud o ní mluvit, protože navzdory všem problémům, které jsem s tím měl, jsem se na každou hrací sešn těšil, a přestože navýsost nedokonalý, je to debut pořád velice působivý. Ale taky jsem možná jen triggered tím, že zrovna v takové roztomiloučké ťuťuňuňu hříčce jsem si posledního bosse musel rozdělit na dva herní dny, protože po prvních pěti neúspěšných pokusech byl rage quit. Není to tak dávno, co mi nevadily mozoly z tří hodin soustavné snahy zabít posledního zlosyna v Sekiru, ale interaktivní pixarovka ze mě vyždímá rage quit.

Pro: Působivý vizuál, v čele s krásnými animacemi; hratelnost sice často neohrabaná, ale stále chytlavá a návyková; je hodně fajn mít fakt poctivý herní animák

Proti: Ta hratelnost je fakt až moc často neohrabaná; tvůrci jsou buď géniové a udělali to schválně, anebo je to jenom prostě nedomrle nevyrovnaný na rovině forma vs obsah

+27 +28 −1

Dishonored: Death of the Outsider

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 85
Konečně jsem se dostal i k tomuto poslednímu kousku série Dishonored, kterou mám moc rád. Dokonce se opovážím tvrdit, že je to nejlepší série her z desetiletí 2010-2019, ty hry mají všechno - poutavý příběh, geniální a variabilní gameplay, osobitou stylizaci, pamětihodné postavy, soundtrack vhodně padnoucí do každé scény a hratelnost. Hratelnost s velkým H, protože mnoho hráčů donutí si hry projet ještě aspoň jednou, na jeden průchod totiž není takřka možné si všimnout každého detailu a hlavně hra za tichého "mírumilovného" hrdinu, nebo za běsnícího vražedného psychopata, nabízí diametrálně jiný zážitek.

Tento díl je hutným přídavkem k Dishonored 2 a ač se jedná asi o nejslabší příběhový kousek série, tak i přesto je hraní zábavou a zážitek je jen o ždibec menší. Ovšem ruku na srdce, pokud by žádná z předchozích her univerza neexistovala, tak by Smrt Outsidera čněla velmi vysoko v žebříčcích mnoha hráčů, shodou okolností je ale přeci jen trochu ve stínu předchozích kousků.

Musím říct, že moje hraní zpočátku trochu drhlo, po pěkné první, spíše tutoriálové misi, jsem strávil mnoho hodin v misi druhé, ta trochu vybočuje ze série, protože nabízí široké prostory ulic a zákoutí a hraje se za denního světla, hraní je tak takové zdlouhavé a nejvýraznější momenty mise se stejně odehrávají uvnitř budov a uzavřených prostor. Po dohrání této mise jsem byl trochu naštvaný, že ta další se odehrává v první polovině zase na stejných místech, ale nyní to bylo jiné, bylo to v noci, člověk už se zde bez problémů vyznal a hlavně všude možně byly vidět důsledky předchozího konání (to je vůbec silná zbraň celého Dishonored, hráč prostě cítí, že jeho činy mají vliv a je vlastně trochu jedno, že změny jsou často jen kosmetické). Druhá polovina této mise je pak nejsilnější částí celé hry. Procházení se po obrovské bance, kde jsou sice stráže omráčené, je nezapomenutelný zážitek, zvlášť, když jsem brzo zjistil, že to omráčení není stoprocentní a hrozí i další nebezpečí. Celou banku jsem tak hrál na jeden zátah a šel spát až někdy o půlnoci, což už se mi dlouho nestalo :) Čtvrté dobrodružství nabízí zase takovou správnou ponurost, která se táhne napříč celou sérií. No a závěrečná pátá mise je skvělá, ale s místy fádním prostředím. A závěr? Za mě je příběh Dauda a jeho družiny zakončen slušně, není to žádný hollywoodský konec plný akčních scén a srdceryvných momentů, ale myslím, že to plně dostačuje.

Nebudu si stěžovat na těch pár slabších věcí, na zážitek to nemá velký vliv, fandové Dishonored si hru pořád užijí a ti, co sérii neznají si před hraním této hry zahrají předchozí díly a fandy se stanou ;) Závěrem se musím pochlubit, že ač je celá Zneuctěná série většinou vnímána jako příběhy několika zabijáků, tak jsem ji celou dokončil bez jediného zabití, nikdo si mě dokonce ani nevšiml. Už kvůli tomu si jednou musím všechny hry zase zahrát a stát se tím krvelačnějším šiřitelem dobra, Dishonored si to zaslouží.

Pro: zakončení příběhu, třetí mise, vliv na svět kolem, nové schopnosti

Proti: slabší hrdinka, rozlehlé venkovní prostory, koridorový závěr

+22

Super Mario Party

kuthykuthy
  • Switch 80
Spousta pěkných miniher, některé lepší některé horší. S míň než 4 kamarádama to nemá smysl, protože jinak dostanete do týmu NPC s kterým to není ono.
Pak tu máte mix různých nadstaveb, ve kterých postupně hrajete nějaké minihry.
Největší problém vidím v tom, že musíte pokaždé vysvětlovat lidem co to hrajou poprvé co mají dělat.

Pokud máte skupinu stejně laděných lidi a baví je večer sedět u televize a hrát blbinky tak si to užijete.

Pro: Znovuhratelnost, zábava s kamarady

Proti: Vysvětlování, hry se ohrajou

+11

Feudal Alloy

Dan9KDan9K
Dohráno
  • PC 75
Málokdy dávám vyšší hodnocení, než je průměr, ale je dost dobře možné, že za to prostě může jen moje nezkušenost s žánrem metroidvania, se kterým jsem se v životě setkal jen párkrát, takže pro mě bylo vše velmi neokoukané a zábavné. Čistě objektivně ta hra vlastně nic nového nepřináší.

Je to ale přesně jedna z těch her, která mě nutí splnit úplně všechno (což se mi úplně nepodařilo, protože jsem nenašel všechny truhly) a vlastně nevidím žádné významnější chyby.

Grafická stylizace je skvělá, jakože dobové zasazení taky, muzika je fajn. Diskutabilní je ten příběh. Než jsem se začal o hru zajímat, myslel jsem si, že ho bude víc. Není tu prakticky vůbec. Je to ale skutečně negativum? Neustále všude čtu (například v Levelu), že hra by měla vytvářet exkluzivní příběh pro každého hráče zkrátka tím, jak hrou prochází. A to se děje. Jinak ale mám hry s neinteraktivními příběhovými vstupy rád.

Potěšilo mě, že to nebylo nijak výrazně těžké. Obvykle se s plošinovkami dost peru. Až ke konci, když se zpřístupní všechny schopnosti, tak už bylo některé skákání trochu náročnější, ale vlastně jen jednou se mi stalo, že jsem něco opakoval 20x, protože to vyžadovalo kombinaci schopností a chtělo to natrénovat. Jinak mě v téhle hře ale nic hratelnostně ani pohybově neštvalo, což je v žánru plošinovky dost neobvyklé. (měl jsem trochu problém jen se střílením enrergetického výboje, který směrem doleva blbnul, když jsem mačkal zároveň šipku doleva, nahoru a skákal, překvapivě směrem doprava problém nebyl. Zároveň není úplně chytré chtít po hráči, aby střílel tenhle výboj, když je na malé plošince, protože ovládání ho nutí vlastně k pohybu doleva či doprava, což se s malou plošinkou obvykle nepojí dobře)

Obecně na hře, krom stylizace, asi nejvíc oceňuji, jak dávkuje nové schopnosti a nové nepřátele. Podle mě je to udělané skvěle a hratelnost tím jen kvete. Nejvíce mě bavila práce s mapou a hledání nové cesty, což tady dost kritizujete, ale ze svého laického pohledu bych řekl, že...vo tom to je, ne?

Trochu mě štvaly potvůrky s pancéřem, co nejdou zabít. To obecně v plošinovkách nemám rád. Klidně ať je to těžké, ať musím udělat něco spešl, ale nemám rád, když to prostě nejde. Naopak mě bavily ty, co měly štít a s nima si chtělo hodně pohrát. Takže ano, mě to sekání prostě bavilo. Nepotřebuji speciální komba a deset druhů úderů. Tady to dělá zajímavější systém chlazení, mám bomby a úplně to stačí.

Líbilo se mi zpracování mapy či stromu dovedností. V inventáři mě štvalo, že jsem nemohl zjistit, co vlastně přesně nosím. Jen když jsem si to vyměnil s jiným oblečením, pak to v inventáři prozkoumat jde, ale bez jiného kusu hadru to ani nemůžete sundat. Tohle je vlastně asi nejvýraznější nedostatek celé hry.

Oceňuji také minimální přítomnost bossů, ty arény, které je většinou nahrazují, byla docela sranda.

Výslednému hodnocení přidávám 5-10 %, než jak bych to zážitkově cítil. Ale mě opravdu moc nenapadá, jak takovouhle hru udělat lépe a taky, že je to debut dvou českých tvůrců, takže mi přijde fér se k tomu nestavět jak ke hře mamutího studia. Ale je fakt strašně zásadní, kolik podobných her už má člověk za sebou, protože, kdyby to byla moje 20. metroidvania, tak si asi řeknu "hmm a co jako", ale takhle to bylo pro mě vlastně něco úplně jiného, než obvykle hraju.
+24

Diablo II: Resurrected

veselykralicekveselykralicek
Dohráno
  • PC 95
Hned na začátek musím napsat, že nezahrát si a nedohrát Diablo 2 Resurrected by ode mě bylo velký pokrytectví. Už v době, kdy vyšel remaster Starcraftu a všichni okolo mě ho hráli, jsem říkal, že to jde mimo mě, ale že remaster D2 bych si dal fakt rád. Remaster Warcraftu 3 kolem mě jenom profrčel, opět s tím, že bych dal přednost Diablu 2. Ostatně remaster Warcraftu 3 pro mě ani neměl smysl, hra vypadala podle mě dobře, podporovala i moderní rozlišení a remasteru měl chybět český dabing. Mnohokrát jsem žehral tvrzením, že remaster Diabla 2 nikdy nebude, že ztratili zdrojový kód a kdesi cosi. Pořád jsem říkal, že tohle by byla hra, u které bych ten remaster opravdu chtěl. A pak to přišlo - D2R byl oznámen a já hned porušil vše, co si u nových her zakazuju - předobjednal jsem, sledoval každou informaci, screenshot, hrál jsem uzavřenou i otevřenou betu, a následně hned, když hra vyšla - očekávání byla prostě obrovská..

.. a tvůrcům se je podařilo do puntíku naplnit. Diablo 2 Resurrected vypadá přesně tak, jak by Diablo 2 v roce 2021 mělo. Už v momentě, kdy jsem hru poprvé spustil a kliknul na výběr nové postavy, rázem jsem se ocitl o 20 let zpátky, kdy jsem byl z první ukázky hry u kamaráda tak nadšený, že mi musel výběr postav vyprinscreenovat, hodit na disketu a já si to pak doma hodil na plochu.. Nové modely postav zřejmě nemusí sednout každému. Na druhou stranu pohledem na ně příliš mnoho času ve hře nestrávíte. Hra přináší hlavně podporu moderních rozlišení a znatelné vylepšení grafiky. Ta vypadá prostě nádherně, přitom stále odkazuje na původní hru. Modely předmětů v inventáři, skillů, měst, příšer, prostředí, kouzel, vše je prostě vylepšené a tak nějak aktuální, nikoli úplně nové. A to je přesně to, co jsem od D2R chtěl. Stejnou hratelnost, stejný interface, stejné mechaniky. Už když jsem sledoval vývoj D2R, říkal jsem si jednu věc - proboha, hlavně ať tam nic nepřidávají! (jen tak mimochodem - s nadšením jsem se před časem pustil do modu Merge, který spojuje hry Might and Magic 6, 7 a 8 do jedné hry, možnost projít všechny hry s jednou partou v jenom velkém balíku mě strašně lákal - než jsem zjistil, že do toho přidávají nové věci, balancují některé mechaniky, něco mění, něco ruší.. A to mě spolehlivě odradilo.) Ale tohle ne, D2R je přesně takové, jak si ho pamatujeme a jak ho máme rádi. Někde jsem četl, že jeho koncept je zastaralý a že neosloví nové hráče. To mi je ale jedno, mně osobně tento remaster strašně sedí a jako otec dvou malých dětí, který po večerech dálkově studuje a věčně se vymlouvá, že nemá na nic čas, se mi po nocích podařilo dohrát už dvě postavy a hra se mi nechce vypínat, ani když vidím, že už je čtvrt na tři v noci..

Přesně jako to dělalo staré Diablo. Za ty roky jsem si říkal, že D2 je překonané, že hry jako Titan Quest, Grim Dawn nebo Path of Exile ho strčí do kapsy. Ale je pravda, že Diablo 2 je prostě klasika a Resurrected dokáže probudit opět ty stejné pocity, že Diablo 2 je prostě ta nejlepší diablovka. Je pravda, že Diablo 3 jsem zkoušel a dohrál asi 2 akty, ta hra mě nebavila, nutil jsem se do ní a tak nějak mě dost zklamala, přesto přinesla podle mě velmi příjemnou mechaniku, a tou bylo automatické sbírání zlata. Vracet se potom k Diablu 2 a jeho nepřebernému lootu, bylo sbírání zlata otrava. Moc mě potěšilo, že tuto mechaniku do Resurrected přidali a neřekl bych, jak rychle jsem si na ni zvykl. Ono totiž pořád nabíhat na Baala a pak sbírat těch milion malých hromádek v jeho závěrečné lokaci nebo se zlatem jen proběhnout, to je opravdu rozdíl. Stejně jako zvětšená truhla ve městě, která je navíc sdílená (konečně!), jsou nové mechaniky, které jdou správným směrem.

Asi budu jako jeden z mála, ale jako jeden z největších kladů hry považuju podporu starých sejvů z původního Diabla 2. Prostě stačí jen zkopírovat sejvy ze složky Diablo II do Diablo II Resurrected a můžete pokračovat tam, kde jste (před lety) skončili. Rovněž jsem odzkoušel, že sejvy z D2R fungují zpětně i v původním D2, ale upřímně - k tomu už se nyní zřejmě nikdy nevrátím..

Autory obdivuju a smekám před jejich citem a balancem mezi zachováním původního ducha hry a přiblížením moderní době / hráčům. Tímto posouvám Diablo 2 Resurrected na pomyslnou zlatou medaili remasterovaných her, které jsem hrál (2. místo C&C Remastered, 3. místo S.W.I.N.E. HD), končím a běžím si aktivovat další teleport / splnit úkol / odkrýt celou mapu oblasti / postoupit na další level / splnit akt, než u toho budu únavou usínat..

Pro: Zachování ducha původního Diabla 2, moderní rozlišení, nádherná grafika, automatický sběr zlata, větší sdílená truhla, podpora sejvů z původní hry.

Proti: 40€ se může někomu zdát za remaster hodně, návykovost, pro někoho zastaralý koncept.

+36

Yakuza 5

pajmičpajmič
Dohráno
  • PC 70
Slyšte, slyšte! Kolegové Yakuzáci! Yakuza 5 je velmi obsáhlá, dlouhá a rozvleklá hra. S příběhem rozměněným na úkor nových side stories (neplést si se zavedenými substories). V této hře hrajete za 5 postav...5! S těmito postavami budete lovit zvěř v lese, vozit lidi v taxíku, závodit, učit lidi hrát baseball, koulovat se, chovat závodní drůbež, hrát kulečník, kuželky, stolní (vzdušný) hokej, budete utíkat z vězení (opět), okusíte jaké to je být ve víru showbiznisu Jpopu a hromadu dalších věcí. Je toho tak moc, že jsem místama zapomínal, že ta hra má nějakou ucelenou hlavní dějovou linku, která je, jen tak mimochodem, poměrně nudná. A narozdíl od Yakuza 0 nedokáže vtáhnout.

Bušení je nejlepší z remasterované trilogie, což znamená, že hitboxy nevlastní velikost slona. Uhýbání dává tedy konečně význam. Na oko nevypadá Y5 parádně, ba bych se nebál prohlásit, že je ošklivější než remasterovaná Y3. Xichty vypadají divně, ulice jsou šedivé a obličejová mimika je panoptikum nočních můr.

Po Yakuza 0 nejobsáhlejší hra ze série vůbec. Ambiciozní velikost však nepomáhá kvalitě story, který se táhne jako rozpečená Eidam třicítka. Jsou zde však kvalitní již zmíněné side stories, které to jakžtakž kompenzují. Tudíž je tu vysoká pravděpodobnost, že se zdejší fans budou tetilit blahem, neb dostanou MNOHO jejich oblíbené Žakuzy.

Pro: Kvantita všeho - miniher, postav, příběhů, textu. Zajímavé vedlejší příběhy, nový obsah v remasteru, kvalitní port, hra nepadá a nezamrzává.

Proti: Hlavní příběh, ošklivá grafika a obecně málo vizuální péče.

+18

SnowRunner - Season 3: Locate & Deliver

GarretGarret
  • PC --
Velkou adicí Locate & Deliver je dřevařský byznys, který byl zpětně vsazen i do všech dosud existujících map, včetně původní hry. Každá mapa má tak svoje vlastní nové dřevařské úkoly, ale nemůžu říct, že bych si je užíval. Jsou sice dobře placené, ale také hodně zdlouhavé a finančně náročné. Protože nemám možnost v Hard Mode prodávat přívěsy zpět, zaplatím jen za nákup vhodných nosičů tolik peněz, že se mi investice do nich vrátí až po několika splněných zakázkách. Celý logging působí nevyváženě a nedodělaně a např. popis jednotlivých typů klád a potřebných přívěsů a nosičů ve hře je natolik vágní, že je lepší si projít tento přehled, než se rozčilovat po náročném příjezdu na pilu nad tím, že mám špatný attachment...

Ale zpět xamotným mapám L&D - v té první je úkolem zprovoznit fabriku na výrobu papíru, což obsahuje klasický svoz velkého množství materiálu. Novou mechanikou je možnost materiál vyrábět na předem určených místech s pomocí generátoru (maringotka s výfukem), který je potřeba nafutrovat palivem a to poté slouží jako platidlo za vytvořené suroviny. Oproti Yukonu tady je nejen dost pump, ale zároveň i solidní ceny, takže tahle nová mechanika není ekonomicky likvidační.

To druhá mapa je poněkud sofistikovanější. Nejprve je potřeba zrenovovat koleje. Jednotlivé segmenty je nutno vyrobit, dopravit na místo a manuálně jeřábem nainstalovat na existující kolejovou trať. Lokomotivu stačí jen dotlačit na konkrétní spot, ale její váha je značná a rozhýbat ji chce opravdu silný truck. Nakonec už stačí posbírat na mapě tři sekvoje a opět je jeřábem vyskládat do vagónů. U sekvojí mě čekalo nemilé překvapení - z nějakého důvodu je nelze zakurtovat do klasického nosiče na dřevo, ale je potřeba použít pětislotový přívěs na normální náklad. To nejenže nedává smysl, ale ještě se o tom nikde ve hře nedočtete.

Z nových trucků je k nalezení Pacific P-512, který bohužel nemá pohon všech kol a pouhý diferák zadní nápravy si neporadí s hlubokým bahnem nebo bažinou. Jak už se ukázalo u P16, bez pohonu všech kol je pohyb v mapách Snowrunner zbytečná sebetrýzeň. Druhý truck už je trochu jiná písnička - International Paystar 5600TS je šestnáctikolový macek, který sice vdechne i děti u silnice, ale má kompletní AWD a projede vším a všude. Nehledě na to, že dostal unikátní typ korby na tři jednotky nákladu nebo třeba rozšířenou cisternu s palivem.

Dvě příjemné mapy letního Wisconsinu bych doporučil na rozjezd celého prvního Season Passu všem méně zkušeným nadšencům do kulaté lopaty. I když lze narazit na pár komplikací, je tady docela dost asfaltu a minimum převýšení. Díky tomu je hraní relaxační, bez extra nebezpečných míst nebo šíleně otravných přejezdů.
+11

Grand Theft Auto: San Andreas

Han22Han22
Dohráno
  • PC 100
Na 400tý komentář mě vyšlo GTA San Andreas, asi největší hra, která na PC vyšla v roce 2005. A zároveň asi jedna z nejrozsáhlejších her, kterou jsem kdy dohrál. Zapomeňte na GTA 3 s "pár" submisemi i na rozsáhlé možnosti ve Vice City. Rockstar se zbláznili, podlehli vlastnímu megalomanství a do tohoto simulátoru gangstera nacpali snad úplně všechno, co vůbec jde. Ano budu kritizovat, budu nadávat, protože San Andreas si ke mě hledal cestu hůř než Vice City, ale za ty miliony možností a obrovitánskou rozsáhlost prostě nemůžu nedat 100%.

Odbudu si grafiku, která vypadá potřetí v podstatě stejně. Ano je hezčí, detailnější než v předchozích dílech, města i vesničky jsou vymodelované parádně, ale upřimně vizuálně a stylově mě třeba Vice City připadal hezčí.

S příběhem jsem bojoval a těžce. V něm se ujímáte Carla "CJ" Johnsona, černošského pouličního gangstera, který se po pěti letech vrací do Los Santos na pohřeb matky a rozhodne se pomoc svému gangu. Než jsem se z Groove Street vymotal a vydal cestou velkého zločinu, musel jsem přetrpět všechny ty hustokrutopřísný gangsta nigga řeči, hadry, gesta, šílenou mluvu, boje gangů, respekt. Prostě věci, které jsem vždycky absolutně nesnášel v akčních filmech či krimi. Je to subjektivní, částečně rasistický pohled, protože příběh včetně postav je napsaný skvěle, ale začal mě pořádně bavit až když se CJ dostane z ghetta.

Na své cestě potkáte kdekoho - triády, italskou mafii, mexické gangy, hipísáky, pasáky, rapery i wannabe rapery a také CIA. Budete získávat vliv ve třech různých městech - špinavé Los Santos plné gangů (alias L.A.), kopcovité San Fierro (San Francisco) a nablýskané město v poušti plné kasin Las Venturas (Vegas). Budete plnit neuvěřitelných 98 misí a to jen v rámci hlavního příběhu. A celou dobu Vám bude znepříjemňovat život důstojník Tenpenny, jeden z největších fízlovských zmrdů, jakého jsem kdy kde viděl.

Co se týče hratelnosti, ta se z 90% nezměnila. Interface, mapa, ikony, obchody fungují víceméně stejně. Občas se něco trošku jinak ovládá, občas je něco složitější či naopak jednodušší, ale víceméně se to hraje stejně. Místo změn se Rockstar vydalo cestou rozšíření, kterých je tolik, že jsem to hrál dlouhé týdny, abych se konečně dostal na finálních 100% včetně všech nepovinných věcí. A že to občas bylo peklo.

Takže co tu máme. Něco málo zmizelo (výtržnosti, vykrádání obchodů, telefonní vraždy).

Zůstaly živnosti, kde po splnění pár misí začne živnost vydělávat. Nechybí kurýrní mise, nenáviděný RC modely, parkování aut v hotelu, kamionová doprava či kamenolom.

Zůstaly i ilegální závody. V každém městě je jich 6 + 6 leteckých bez oponentů. Drtivá většina závodů se pozornou jízdou dá bez problémů vyhrát, občas přijde špek, ale nic strašného.

Mnohem horší jsou staré známé stadiony - kde závody motorek, aut, destruction derby a motokros vyhnali autoři do takových výšek, že v jednom konkrétním závodě jsem se musel uchýlit k likvidaci soupeřů a pak se modlit, abych vůbec dojel a motorku nerozflákal.

Pak jsou tu ještě výzvy pro BMX, motorku (sesbírat nepřístupné "korony") a naprosto šílený závod kol z hor, který se dá vyhrát fintou když postřílíte účastníky v cílovém prostoru sniperkou.

Samozřejmě se vrátily policejní, hasičské, saniťácké a taxíkářské mise, které jsem si moudře splnil hned na začátku a které mě v kontextu jiných misí přišly snadnější. Opět jsou za ně různé bonusy. Navíc k nim přibylo zábavné převážení děvek a jízda vlakem, která je pohodička když víte (resp. přečtete si jak na to). Docela zábavné jsou i lupičské mise, kde si se zlodějským autem vyberete baráčky k vykradení a nosíte do dodávky jednu televizi za druhou :)

Pravým peklíčkem se staly pro mě školy. Na auta, motorky, letadla a lodě máte sérii řidičských testů, které se sice dají zvládnout. Ale pokud chcete zlatou medaili, tak z některých testů zešílíte - například odjet 5 kol za 36 sekund v autě, či s helikoptérou zničit v časovém limitu 3 statické a 2 pohyblivé cíle. Tyhle mise jsem dělal asi 100*. Kromě řízení je tu čtyřfázová střelnice se čtyřmi různými zbraněmi. A když jsme u aut, opět je tu sbírání exotických vozidel, které nejenže jsou rozesety po celé obrovské mapě a musíte je dovézt bez poškození, ale ještě je musíte ručně jeřábem naložit na loď. Tím jsem strávil prakticky celý jeden den hraní.

Je libí sbírání? Pokud v GTA 3 a Vice City byl pevný počet určitých balíčků, tady sbíráte v každém městě jinou sadu věcí (přesprejovávání tagů, focení a podkovy) a ještě pod vodou hledáte po celé mapě mušle. Pro zbraně a dech pod vodou se to vyplatí a ke hře to patří. A ano, CJ umí jako první GTA hrdina konečně plavat a potápět se. Haleluja! Samozřejmě nechybí ani neskutečných 70 unikátních skoků, které se vlastně ani nepočítají do 100%.

Stejně jako v předchozí hře si kupujete i domy či hotely na save pointy. Protože ale příběhové mise dávají respekt (k tomu se dostanu) a peněz moc nemáte, vřele doporučuji následnou fintu. Vydělat tak 100 tisíc, vydat se do sázkové kanceláře a vsadit vše na nejslabšího koně s kurzem 12:1. Dříve nebo později to vyjde a pak jste finančně za vodou.

A pak jsou tu věci, které neskutečně zabíjí čas,  jsou zbytečně otravné, až debilní. CJ má po vzoru RPGček spoustu statistik. Můžete trénovat střelbou spoustu zbraní až do úrovně hitman, což jde neskutečně pomalu, ale díky tomu získáte přesnost, pohyb se zbraní a menší zaměřovač. Vlastní statistiky mají i řízení aut, letadel, lodí, motorek i kol. V posilce se učíte nové pohyby do boje a také trénujete výdrž a svaly. Zároveň musíte jíst, jinak pohybem ztrácíte energii a svaly. A když to přeženete s jezením, budete tlustí a nehnete se.

Úlítba nejspíše fanynkám Sims je customizace hrdiny. Ale šílená. Svaly/hubenost/tloušťka se totiž projeví i vizuálně. Kromě toho můžete měnit účesy, dělat si tetování na 9 částí těla a kupovat v šesti obchodech (otevírajících se postupně) nejrůznější oblečení. To vše má nejenom vizuální vliv, ale přidává body do respektu (ovlivňující kolik členů gangu můžete najmout) a sex appealu (ovlivňující randění). Já si s pomocí gta.cz musel udělat tabulku, abych věděl co se mi vyplatí koupit a musím říct, že se mi ke konci podařilo z losera z ghetta udělat naprosto cool oháknutou mafiánskou mašinu. Ale upřimně, bez všech těchto pičičáren bych se v klidu obešel.

Za naprostou ztrátu času a další úlitbou ženským považuji randění. Můžete randit až s šesti přítelkyněmi, což probíhá tak, že ji musíte vyzvednout v určitou dobu, zajet s ní na jídlo (po kterém se tloustne) či tancovat v debilní šipkové minihře či jezdi rychlostí co jim vyhovuje ve čtvrtích co se jim líbí. Neskutečný zdlouhavý opruz, podpořený tím, že CJ ve svých komentářích přítelkyně naprosto fakuje a ony se do něj zamilovávají... Odměnou je nějaký obleček, auto a toť vše.

Komu by to nedejbože bylo málo, může hrát videohry, tancovat, tunit auta, karbanit v kasinech, sázet, sportovat... A také je tu v podstatě strategická válka gangů na způsob Jagged Alliance. Dojdete na území cizího gangu, vyprovokujete válku a se svými najatými gangstery vyřídíte tři vlny nepřátel a území je Vaše. Nepřátelé můžou na území znovu zaútočit, území je šíleně moc, najít někdy gangstery je dost těžké. Přesto mě to bavilo a dám Vám dobrou radu - na začátku se na to vyprdněte, protože příběhovým zvratem o vše přijdete a pak to ke konci budete muset dobývat znovu.

Pár osobních dojmů. Střílecí pasáže jsou stále zábavné, i když k rotačáku se jen tak nedostanete. Pilotovat některé letadla je za trest - třeba taková stíhačku Hydru, vrtulníky jsou mnohem jankovitější než ve Vice City - a zapomeňte na sídlo s vrtulníkem na střeše. Doprava je naprosto šílená!!! Ve Vice City jsem bez problémů dojet kam jsem chtěl. Tady neexistuje. Auto chaoticky odbočují z pruhu do pruhů, většinou těsně před Vámi. Nebo se řítíte dálnicí a někdo Vás v plné rychlosti sestřelí z boku, zepředu z jiného pruhu. Na dálnicích vznikají bouračky jak z Kobry 11. Nevím jestli je to naschvál (pro větší akčnost), nebo jen debilní AI, ale jezdit na delší vzdálenosti bylo utrpení a jezdit budete hodně, protože díky monumentální mapě je všechno kurevsky daleko.

A nakonec rádia. Ve Vice City mě osmdesátky nadchly a tady... no ehm... vůbec. Příběh se odehrává v roce 1992 ale ty devadesátkový rádia trpí třemi neduhy. Vzhledem k zasazení je tu hlavně orientace na černoškou muziku, pak je to hlavně Amerika a chybí tu hity. Potíž je, že v Evropě jsme vyrůstali na eurodance, popu, baladách, zatímco v USA tou dobou jel hiphop, r´n´b, grunge, alt. rock.

Takže je tu 11 rádií, WCTR má mluvené slovo. K-Jah West hraje starší reggae, Master Sounds starší soul, Bounce FM starší funky nic z toho jsem nikdy neslyšel a drtivá většina z toho nebyla hitem ani v USA. Totéž v bledě modrém platí pro Playback FM a Radio Los Santos, které hrají hiphop, možná pro hopery je tu pár známých jmen, ale naprosto žádná známá písnička. Veškerá tahle černošská muzika se mě slévala v jeden guláš. K tomu je tu SF-UR hrající klubový a zcela neznámý house, který nemá absolutně grády (zlatý Rise FM z GTA 3). Šest rádií, které jsem víceméně brzy přepínal.

Z nouze jsem vzal za vděk těmi ostatními. Radio X hraje alt. rock plný celkem známých kapel a naprosto neznámých songů. Těch možností od Nirvany, Pearl Jam, Radiohead, Red Hotů co tam bylo... no nic. Aspoň je tu od Guns´n´Roses Welcome to the Jungle a nehodící se Personal Jesus od Depešáků.

K-DST hraje classic rock, což je v tomto případě takový mišmaš 70-90. let. Opět spousta neznámých kapela či neznámých písní známých kapel, ale v tomto případě i pár chytlavých písniček (Two Tickets to Paradise, Some Kind of Wonderful) a chvála bohů i hitů. Rod Stewart a jeho synťáková Young Turks je odkaz na Vice City, stejně jako eighties rock Hold the Line od Toto a jedna ze slabších, ale stále slušných hitovek od Billyho Idola White Wedding. Pro mě ovšem největší pecky u kterých jsem ani nevystupoval z auta jsou Lynyrd Skynyrd a Free Bird a America a Horse With No Name, jedny z nejklasičtějších rockových hitovek 70. let.

Kupodivu mě celkem bavilo i K-Rose, country rádio plné cajdáčků na uklidnění rozsahem cca 40 let. Willie Nelson a jeho přesladká Crazy je úžasná, stejně jako cynický All My Exes Live in Texas či relativně hitová I Love the Rainy Night. Největší hit Queen of Hearts od Juice Newton mě nepřijde úplně jako country.

Nakonec CSR 103, jediné černošské rádio, které jsem vzal na milost. Hraje r´n´b/pop kombinace z počátku 90. let zvanou new jack swing ve které je i pár hitovek - chytlavá Bobby Brown: Don´t Be Cruel, překvapivě rytmická Motownphilly od slaďákoidních Boyz II Men a především úžasná My Lovin od En Vogue, kterou jsem dokonce párkrát zaslechl i v českém éteru. 

Celkově byly rádia ale zklamáním, na větší hity a kapely asi nebyly peníze, přitom počátek devadesátek skýtal tolik možností.

A San Andreas? Nadával jsem, kritizoval, zuřil, proklínal, ale hrál jsem neskutečně dlouho, nemohl se odtrhnout a hra s tak neuvěřitelným množství různého obsahu nemůže dostat méně než 100%.
+24

Polda, aneb s poctivostí nejdřív pojdeš

Londo MollariLondo Mollari
Dohráno
  • PC 55
"Vážení přátelé, budoucí policisté. V naší krásné vlasti byla policie vždycky oblíbená. Tisíce mladých mužů sní o tom, že vstoupí do jejích řad. Naděláme z vás chlapy, že vás doma nepoznají." "Václave, jsou tu i ženy!" "Co můžu dělat, nejsou lidi. Nějaké dotazy?" 

Přesně jak ve svém proslovu zmínil Major Maisner, Václav, postavení policie v českých zemích bylo vždy specifické. Těžko říct, zda by se našlo na jinou profesní či sociální skupinu tolik vtipů a anekdot, jako právě na policisty. Policisté vystupují i v mnohých filmech. Prvorepublikovou Prahou nás provedl rada Vacátko a jeho mordparta. Major Zeman udatně bojoval proti přisluhovačům imperialismu i proti neklidným otcům u studní. Z porevolučních zmíním alespoň Četnické humoresky těžící z vlny prvorepublikové nostalgie, sérii Soukupových parodií Byl jednou jeden polda s kvalitativně sestupující tendencí a nesmím zapomenout ani na na pomezí undergroundu se pohybující Izerovu Policejní akademii. Není asi překvapením, že právě v naší zemi vznikla adventurní série Polda, přičemž hlavně první díl má u nás víceméně kultovní status. Celkem Polda nasčítal šest dílů, což je v našich luzích a hájích nevídaná série.

Poldu jsem hrál dosud dvakrát. Jednou jsem ho nedohrál, podruhé dohrál. Je to jediný díl, který jsem kdy zkoušel. Aktuálně jsem měl rozehranou jinou adventuru z lokální provenience (respektive vzniklou nedaleko za hranicemi), ale jelikož mi hra spadla bez jediného předchozího uložení a zároveň mě smrtelně nudila, vzal jsem zavděk druhým dohráním Poldy.

Polda je hrou ryze českou. Staví na tradičních českých porevolučních kulisách (bezdomovec, přitroublí úředníci a nadřízení, problémová mládež, sexshop) a do nich zavádí policistu Pankráce pátrajícího po dvou unesených občanech města Lupany. Polda je humoristická adventura. Humor někde pobaví (portrét ženy úředníka, spojit příjemné s užitečným, "pejsku, kde máš páníčka", druhé setkání s bezdomovcem), jindy je spíše trapnějšího rázu (například zkoušení kondomů v sexshopu). Po spuštění hra zaujme mizerným menu, které snad vytvořil grafik o obědové pauze v Malování. Co do grafiky se Polda samozřejmě nemůže srovnávat se západní konkurencí, ale to ani nechce. Graficky hra neurazí. Nějaká ta hudba tam také hraje. Není nijak výrazná, tedy není to něco zapamatování hodného, ale ani nenutí hráče ji vypnout. Silnou stránkou Poldy je namluvení. Hlavní party si střihli pánové Lábus či Nárožný a kromě nich se na namluvení podílela i řada dalších herců či dabérů.

Z hlediska hraní bohužel není Polda žádná hitparáda. Hra trpí veškerými adventurními zvrhlostmi, které byly v dané době a v daném žánru běžné. Polda trpí pixelhuntingem (již zmíněná štěnice), některé kroky je třeba udělat několikrát (trezor Pankrác otevře na třetí pokus, přičemž dvakrát zahlásí, že to nejde, umyvadlo je třeba vyčistit zvonem 2x, přičemž vůbec nechápu, jak se do odtoku dostaly elektrické dráty), hra nás zasype desítkami předmětů (ke konci hraní jsem jich měl v inventáři přes 30 a podobně na tom byl snad jen první Discworld). Na obrazovce se objevují aktivní místa tam, kde dříve nebyla (šílená eskapáda ohledně acylpyrinu). Nepotřebné předměty z inventáře nemizí, "vytěžená" místa zůstávají na mapě (absolutním extrémem jsou most a cvičiště pro psy, ty navštívíme 1x během prvního dne a od té doby jsou k ničemu).

Ve své době musel být kult Tomb Raidera opravdu silný, protože Polda je druhá hra v řadě, ve které si střihne svůj part Lara Croft.

Polda je ve své kategorii "středo- a východoevropská hra konce 90. let a přelomu tisíciletí" průměrnou hrou, přičemž do mírného nadprůměru ji táhne skvělý dabing. Musím ale připustit, že kdybych byl o nějakých 20-25 let mladší, hru bych ohodnotil jistě lépe.

Pro: Typicky české prostředí, některé humorné scénky, dabing, Pankrác nejde pro ránu daleko.

Proti: Nefér herní mechanismy (pro tuto kategorii her typické), jiné humorné scénky, hrubky, konec není nic moc.

+25

Fate of the World

NeanderthalNeanderthal
  • PC 80
Tak toto je fakt celkom netradičná a zložitá hra. Máme za úlohu do určitého času udržať v dvanástich svetových regiónoch podporovanie našej medzinárodnej organizácie, a dosiahnuť do toho času vždy nejaký určitý cieľ. Napr v misii Fuel Crisis je úlohou zabezpečiť, aby sa do roku 2120 globálne neoteplilo o viac než 3 stupne a aby index ľudského rozvoja (HDI) v každom regióne bol nad úrovňou 0,5. Alebo v misii The Flood je úlohou zabezpečiť, aby do roku 2200 nezomrelo viac než 10 miliónov ľudí v dôsledku klimatickej migrácie a viac než 1,5 miliardy v dôsledku preventívnych opatrení.

V každom regióne máme k dispozícii svoje vlastné orgány - úrad pre ochranu životného prostredia, technologický úrad, energetický úrad, úrad pre sociálne veci, úrad pre politické záležitosti a kancelárie pre rôzne projekty. Na každom z týchto orgánov máme na výber 10 - 20 možností a z nich všetkých si môžeme vybrať dokopy celkovo 6 zvlášť pre každý región. Môžeme napríklad podporovať organické farmárstvo (bez využívania pesticídov), rozšíriť produkciu biopalív, spustiť osvetovú kampaň v oblasti klimatickej zmeny, zaviesť politiku jedného dieťaťa, zaviesť v regióne bezuhlíkové energie, spustiť dlhoročné programy zalesňovania, atď.

Vôbec však nestačí naťukať si zelený program a čakať na víťazstvo. Regióny sú totiž postihované aj ekologickými katastrofami, ako povodne, znečistenie a lesné požiare, ktoré treba riešiť. Stavy rôznych oblastí regiónov sú poskytované prostredníctvom správ, grafov a štatistík, ktoré treba každý ťah sledovať. Miestni obyvatelia nás tiež zamestnávajú svojimi vlastnými požiadavkami, ktoré sa do plánu vôbec nehodia - chcú riešiť nezamestnanosť, výstavbu ciest, zabezpečovanie pitnej vody, dovoz liekov a potravín, inak začnú byť nespokojní. Začnú sa, nevďačníci, búriť napríklad aj vtedy, keď zavedieme opatrenia na ochranu prírody a ohrozených druhov (obmedzí to farmárčenie a lov), alebo keď zavedieme vegetariánsku revolúciu.

My potrebujeme zelený svet, ale zelený svet môže redukovať možnosti a blahobyt ľudí - a ľudia chcú blahobyt. Našťastie máme páky aj na situácie, keď začnú príliš vyskakovať - môžeme najať si vlastné tajné ozbrojené zložky, ktoré budú dočasne zabezpečovať naše ciele. Alebo tajne zafinancovať miestne povstalecké skupiny. Alebo napustiť antikoncepčné prípravky do zdrojov pitnej vody, a následne spustiť kampaň Baby Boom, v ktorej sa budeme tváriť, že sa tešíme z nových detičiek - zvýši to popularitu. A ak sú lídri nejakého regiónu nespokojní s našou ekologicko-humanitárnou organizáciou, môžeme zaťahať za nitky a skúsiť ich vymeniť. Najkrajnejšou možnosťou je vyvinúť biozbrane, ktoré budú usmrcovať miestne populácie druhu homo sapiens. Všetky nepopulárne praktiky zároveň môžeme zahaliť nekonečnými vlnami správ o celebritách a bulvárom, v rámci mediálnej dezinformačnej kampane. Napriek týmto možnostiam Fate of the World však nie je nič také ako Depopulation alebo Plague Inc, nekalé metódy k výhre zďaleka nestačia - a ak ich miestni odhalia, naša organizácia môže byť v regióne úplne zakázaná, a môže byť na jej riaditeľa dokonca spáchaný atentát (podobne ako v Democracy 3: Extremism) a tým hra okamžite končí prehrou.

Napriek tomu všetkému, čo som písal - napriek tomu, že táto hra je obalená ekologickými tematikami, nejde o žiadnu zelenú agitku! Je to len taký podnet vložený do strategickej klikačky, ktorá je náročná na trpezlivosť. Ale výhodou je, že v každom ťahu máme neobmedzený čas, teda si môžeme pomaličky prejsť každý región zvlášť bez toho, aby nás súrilo nejaké odpočítavanie. Navyše si môžeme každý ťah sejvovať a v prípade potreby sa teda vrátiť o pár ťahov naspäť. A verte tomu, že toto potrebovať budete.
+10

Dishonored: The Brigmore Witches

adam.kulhanekadam.kulhanek
Dohráno
  • PC 85
Poslední rozšíření přináší dokončení Daudova příběhu z předchozího DLC. Finále uvnitř obrazu mi připomněl podobnou situaci v Dark Souls. Pak se mi ještě docela líbil úplný závěr vycházející z původní hry, kde dle úrovně natropeného chaosu při hraní buď Corvo Dauda zabije nebo ušetří.

Když nepočítám prolog, tak jsou zde opět 3 mise a tentokrát mi přišlo, že poslední dvě jsou rozhodně delší než v předchozím rozšíření. Nejvíce mě pak bavila první mise v podobě infiltrace ve vězení a pak samotný závěrečný útok na vilu Delilah.

Vybavení a schopnosti jsou skoro totožné jako u předchozího DLC, je tu ale pár novinek. Nový prach jsem prakticky vůbec nepoužíval, ale nové corrupted charms jsou zajímavým rozšířením, kdy je potřeba přemýšlet, jestli ty pozitivní účinky dostatečně převýší ty negativní. Největší srandou je pak nová schopnost Pull/Přitažení, kterou jsem tentokrát používal docela dost. 

Rozšíření přináší pár nových achievementů s tím, že Peníze na nový začátek vyžaduje de facto dohrání i předchozího DLC, protože tolik mincí nejde v posledním rozšíření našetřit a k tomu se mi už vracet nechtělo. A pak se mi bohužel nepovedlo získat ani Vražedné ticho. Ani na 5. pokus se mi totiž nepovedla dokončit poslední mise bez zpozorování nepřáteli, tak jsem se na to nakonec vykašlal.

I toto rozšíření můžu všem vřele doporučit, dost jsem se při hraní bavil a myslím, že je to příjemná tečka za celým prvním dílem.
+18

Kona

ad142ad142
Dohráno
  • PC 70
Kona je ako väčšina amerických filmov. Začína skvelo, postupne sa dej stáva čoraz predvídateľnejším a nakoniec definitívne stratí dych. Toto je v skratke môj pocit z tohto inak pozoruhodného počinu. Pritom potenciál bol tak obrovský. Zasadenie do 70. rokov minulého storočia, opustená mrazivá krajina kdesi v kanadských horách a starnúci detektív, povolaný, aby vyriešil istý prípad, ktorý však nakoniec skončí vyšetrovaním niečoho úplne iného. Hra už spočiatku zaujme zvláštnou štylizáciou a veľmi mrazivou atmosférou a vôbec jej netrvá dlho, aby vás hodila do hektického riešenia problémov.

Hneď na začiatku sa súkromnému detektívovi Carlovi prihodí autonehoda. Následne musí nájsť úkryt, aby nezmrzol a okamžite je postavený pred problém, ako dať do poriadku auto. V takomto počasí, čo by nikto ani psa nevyhnal, by to bez neho totiž ďalej nešlo. A toto počiatočné skvelé tempo spoločne s atmosférou ďalej dokonca silnie...  Na benzínke vás namiesto predavača uvíta náhodná mŕtvola a absolútne nikde nie je ani živej duše. Následne sa teda rozbehne vyšetrovanie, spoločne s útekom pred vlkmi, ktorí si pomaly berú toto ľudoprázdne územie naspať. Atmosféra dosahuje vrcholu v momente, kedy navštívite prvé rodinne domy, v ktorých sa o osude ich obyvateľov dozvedáte len z ponechaných zápiskov a vo chvíli, kedy objavíte mŕtvolu zamrznutú pri okne. Keby táto úroveň atmosféry a tempo príbehu vydržali, mali by sme z tohto indie počinu prekvapivo takmer kandidáta na hru roka. Bohužiaľ, po tejto skvelej prvej tretine sa tempo upokojí a príbeh sa dokonca začína prepadať do priemernosti.

Určitým ozvláštneným je aj nápad, že vašu súčasnú situáciu komentuje akási starší chlap, ktorý aj občas naznačí, ako by ste mali ďalej postupovať. Keďže drvivú väčšinu hry nepočuť okrem tohto rozprávača nikoho iného, ide o ďalší zaujímavý aspekt, budujúci atmosféru. Neskôr síce narazíte aj na živého človeka, ale konverzácia s ním je veľmi limitovaná a celý čas ste nútení si vystačiť s pomerne prepracovaným zápisníkom, do ktorého sa ukladajú dôležité údaje. Denník zhromažďuje všetky zaujímavé stopy a automaticky nadhodí, kam by ste sta v koži Carla mali vydať ďalej.

Je už trošku pravidlom, že viaceré štúdia sa snažia dostať do svojich počinov aj survival prvky a Kona nie je výnimkou. Detektív Carl preto musí pravidelne hľadať v tomto zimnom počasí zdroje tepla. Čas, strávený v mrazivom prostredí, sa negatívne prejavuje iba na schopnosti bežať a koncentrovať. Takže nejde o nič kritické a tieto prvky sa dajú postupne celkom ignorovať, keďže v každom dome je nejaký krb a aj zápaliek, či dreva je tiež všade dostatok. Pred zimou Carla navyše chráni aj jeho auto, či dokonca v malej miere aj cigarety.

Celé snaženie logicky smeruje k vysvetleniu, čo sa vlastne na tomto území stalo, ale bol by som oveľa radšej, keby sa nevysvetlilo vôbec nič a bol by som ponechaný v neistote. Totiž práve neistota je najväčším tromfom tejto hry a je len škoda, že v závere sa jej tvorcovia tak nešikovne vzdali. Koniec je už takmer paródiou a obrovským sklamaním. Dokonca mám pocit, ako by scenárista skončil v slepej uličke a do konca vložil prvý nápad, čo sa mu objavil v hlave. Kona bola spočiatku plánovaná ako miniséria, až neskôr sa to zmenilo, takže tam niekde môže byť zakopaný pes v tomto nešťastnom a useknutom závere a premrhanom potenciáli. Celé to ešte mohli zachrániť výraznejšie survival prvky, ale ani tie nedokázali vývojári dotiahnuť k spokojnosti. Škoda, lebo tento počin mohol priniesť zážitok, na ktorý by som tak skoro nezabudol.

Pro: Skvelá počiatočná atmosféra, vhodná voľba hlavného hrdinu

Proti: Viaceré nedotiahnuté prvky, strmý úpadok atmosféry ku koncu a nevydarený záver

+20

Diablo II: Resurrected

DaymondeuXDaymondeuX
Dohráno
  • PC 80
Jedno prislovi rika, abychom si davali pozor na to, co si prejeme. Mohlo by se nam to totiz splnit. Vzpomnel jsem si nej pri hrani remasteru kultovniho Diabla 2 a zejmena pri cteni prvnich reakci. Predstavovat Diablo 2 jako takove by bylo nosenim drivi do lesa. Dulezite je, ze po jednadvaceti letech prichazi jeho remasterovana verze, ktera s sebou nese velka ocekavani a mnoho otazek. Bude to kvalitni a hraci oblibeny remaster jako napriklad novi Command and Conquer (vcetne Red Alert) nebo dalsi blizzardi pruser jako Warcraft 3: Reforged? A je to vubec remaster, nebo remake? A co takhle reimaginace?

Ano, variant zpristupneni starsich klasik dnesnim lacnym a hlavne solventnim tricatnikum a ctyricatnikum je mnoho, ale lide zodpovedni za oziveni Diabla 2 si zrejme zcela logicky a rozumne rekli, ze hraci meli (a maji) radi druhe Diablo pro to, co bylo a je, nikoliv proto, co nebylo a neni a prinesli cistokrevny remaster jedna ku jedne. Tedy obsahove. Kosmetickym zmenam neuslo UI, nove modely sedmi trid hrdinu, s nimiz budete putovat puvodnimi peti kapitolami nebo nektere zmeny v sitovem kodu, nebot nove Diablo je mozne hrat pouze pres servery Battle.net. Ale vsechno ostatni zustalo stejne a puvodni, coz je pro jedny zdrojem radosti a uspokojeni a pro druhe, jak uz to byva, duvodem ke kritice a hledani chyb.

A objektivne receno, ty chyby tam jsou. A 21 let evoluce zanru a herniho vyvoje je spise zduraznilo, nez zahladilo, zejmena v porovnani s modernimi tituly jako Path of Exile nebo skvelym Grim Dawn. Inventar je opet bolestive maly a hrac se nevyhne otravne castym teleportum do base campu; hra za nekromancera prinasi tytez starosti, jako kdysi, tedy zoufale spatny path finding vasich minionu, problemy s nekterymi boss fighty, a podobne. Nema cenu zminovat duraz na neustaly grind nebo detaily jako ze ruzne varianty zbrani nebo vyzbroje nemaji odpovidajici vizualni reprezentaci. Ta hra je 21 stara a kdo neveri, at se klavesou G prepne do puvodni grafiky. Docela sok, ze? Je zajimave, ze zpetne videno vypadalo Diablo 2 hur, nez jednicka.

Ale ty chyby a nedokonalosti jsou nutna dan za to, co jsme chteli. Navrat klasiky. Cisty remaster. A ten jsme dostali. Graficky je hra skvela – technicka stranka remasteru si sedla s urcitou strohosti a cistotou prostredi, tak casto preplacanemu a barevnemu v novejsich zastupcich zanru – a spolu s remasterovanou hudbou vas Resurrected pohlti svoji staromilskou, jasnou, cistou, primocarou a zabavnou hratelnosti. Novacci budou mozna prekvapeni, ze po zadani questu nevidi na mape marker a idealne i cestu k nemu, ale my ostatni budeme presne za tohle radi. Diablo 2: Resurrected je pro me jako klasicke americke auto z 80. let proti modernim elektromobilum. Jiny koncept, poctiva konstrukce, solidni vydrz, strohost a jednoduchost, ale take jakasi unikatnost a zcela jiny pocit z jizdy, pardon, z hrani.

Vice takovych remasteru!
+40

Deathloop

PaulPaul
Dohráno
  • PC 70
Před dvěma dny jsem Deathloop dokončil a "broke the loop".

Nechápu ty nadšené "10/10! MASTAHPIECE!" recenze. Prostě nechápu, sorry.

I když pominu příšerný technický stav (náhodné zasekávání, jak dokumentuje DF, náhodné pády, někdy i po hodině hraní bez možnosti uložení...), vedle kterého i Cyberpunk vypadá vyleštěně, je to... dobrá hra, to ano, ale na poměry Arkane slabá hra.

Předně, ačkoliv je design úrovní poměrně dobrý a je fajn, že se lokace mění v průběhu dne, nakonec máte stále jen 4 lokace, do kterých chodíte pořád dokola a porážíte stále stejné nepřátele. Před koncem to začne být ohrané, a to i přesto, že se jedná o nejkratší hru Arkane (zabralo mi to 26 hodin velmi metodického hraní, zatímco v Dishonored 2 jsem strávil přes 50 a v Prey 42).

Herecké výkony jsou dobré - Colt i Juliana mají charisma a určitou chemii, ale zklamává je psaní, které je dětinské a často prostě... nedává moc smysl.

Nejsou tu žádné WOW THIS IS GENIUS momenty jako v Dishonored 2 (Crack in the Slab, Clockwork mansion) nebo Prey.

Hra postrádá výraznou silnou atmosféru předchozích počinů Arkane, Blackreef je prostě tak nějak... nezajímavý, co se týče videoherních prostředí. A hra působí superšablonovitě kvůli neustálému vracení se do tunelů, vidění stejných obrazovek a poslouchání stejné hudby pořád dokola.

A konce byly pekelně neuspokojivé, všechny tři. To byla poslední šance, kterou hra měla, abych z ní odcházel se skvělým pocitem, ale nepodařilo se jí to.

I po všech těch negativních bodech bych Deathloopu přesto dal solidních, nadprůměrných, 7/10. Má to slušný hook, hratelnost je většinu času docela zábavná a má to ty Arkane imerzivní simulační mechanismy, které mám rád, i když se to spíš přiklání ke střílečce. A fenomenální soundtrack.

Každopádně...když je Raf Colantonio pryč a Deathloop je výsledkem jeho odchodu, a když se Arkane v další hře pokouší udělat svou variaci na Borderlands, nejsem zrovna super optimista, co se týče budoucnosti tohoto studia. Což je škoda, protože Dishonored 1/2 a Prey patří mezi mé nejoblíbenější hry všech dob. Deathloop jsem si koupil při uvedení na trh v podstatě čistě na základě oblíbenosti těchto her.
+32 +33 −1

Únos aneb Tajemství hlubin lesa

CathanCathan
  • PC 80
Mám vážně dojem, že tyhle hry mohly vycházet pouze v určitém období české historie. Nikde jinde na světě a v žádné jiné éře by to prostě nebylo možné. Tohle spojení mysteriózního hororu a úchylného, černého a bizardního humoru je tak neskutečně absurdní, že by to dneska už prostě nikdo nevymyslel.

Upřímně by mě zajímalo, jak ta hra vznikala. Jestli autoři napsali kostru scénáře a pak tam jen nacpali do každého dialogu tu největší nekorektní sprosťárnu co je napadla. Nic z toho mimochodem nemyslím ve zlém, protože ono to funguje. Na rozdíl od série Život není krásný, která je většina času jen systematicky úchylná a občas autor naznačí, že v sobě skrývá i něco hlubšího… zde je vážně primární ten mysteriózní děj a ten humor je značkou hry, ale zcela jí netáhne.

Hra je navíc rozdělena do kapitol, a mám dojem, že čím blíže jsme k cíli tím více přituhuje a humor se přesune do pozadí. Je to příběhově vlastně docela chytré, protože to rozděluje „civilizaci“ města a mysterióznost lesa na další úrovni. Je však škoda, že autoři nikdy neměli možnost příběh pořádně rozjet – za což může zřejmě absence původně plánovaného pokračování, a v takovém případě by Únos byl jen takovým prologem.

Nicméně – Únos je poměrně kvalitní adventura, s fajn malovanou grafikou, která není vhodná pro útlocitné povahy, a to skutečně myslím vážně, ne jako když vám někdo řekne, že Doom není pro citlivky – zde jsou někdy vejšplechty které i tomu nejzocelenějšímu hráči mohou hnout žlučí a hlavní hrdina – „hrdina“ – udělá věci na které by nebyl pyšný ani Dahmer. Zároveň však nabízí zajímavou mytologii, která bohužel nikdy nebyla rozpracovaná tak jak si zasloužila. Je to však symbol. Symbol počátku českého nového milénia, který byl takovým dozvukem devadesátek ve videoherní scéně.

Na závěr bych rád zmínil naprosto perfektní bonusovou kapitolu, která už na tu mytologii kašle a prostě tu esenci bizarnosti vezme a dovede na vrchol. A to je právě už tak trochu jako to ŽNK a všimnete si tam toho rozdílu ve vyprávění.
+15

Child of Light

SmartkaSmartka
  • PC 60
Tato hra asi nejvíce zaujme svojí grafikou. Je velice originální, a hlavně roztomilá. Je to prostě taková pohádka a tomu je zobrazení přizpůsobeno.

Příběh je taky roztomilý a pohádkový. Hře však chybí dabing. Čtení textu nebylo vůbec příjemné. Bohužel hra je pouze v angličtině, a ještě k tomu je většina textů rýmovaná. Asi nejsem dostatečně romantická duše, která si užívá básní (to ani v češtině) a jejich čtení v aj bylo opravdu náročné. Vlastně jsem pak ani vše nečetla. Kombinací toho, že řadě věcí jsem nerozuměla a řadu si ani nepřečetla, jsem nejspíše přišla o část příběhu. I když si myslím, že to hlavní jsem i tak pochopila.

Mimo hlavního příběhu je ve hře pár vedlejších úkolů. Možná to bylo mojí nepozorností, ale párkrát jsem zapomněla, kde zadavatel vedlejšího úkol byl a po jeho splnění jsem ho nemohla najít a vedlejší úkol tak dodělat. Prostě jsem si to nepamatovala a nikde ve hře jsem informaci o místě, kam jít, nenašla. Jednou se mi také povedlo hru „rozbít“ a musela jsem ukončit a načíst poslední save. Nějak mi propadla kostka, zavřeli se dveře a zůstala jsem trčet v uzavřeném prostoru. To nikdy nepotěší, ale takové věci se hold stávají.
Nikdy jsem nehrála jinou hru s podobným tahovým soubojovým systémem. Celkově tahové systémy soubojů moc nepreferuji. Ve hře existuje určitá časová osa s místem vybrání útoku a dalším s provedení útoku. Postavy se podle jejich vlastností různě po ose posouvají vpřed k útoku. To je možné ještě ovlivnit světluškou a postup nepřátel zpomalit. Na mě to působí originálně. Samozřejmě se to velmi rychle stane repetitivní. Ozvláštnění přináší pouze to, že na každého nepřítele platí něco jiného a hráč musí přijít na to, co. Při soubojích není vidět, kolik má nepřítel ještě života. Lze jen podle postoje poznat, když se blíží ke konci, ale to je vše. Měla jsem tak často pocit, hlavně při souboji s bossi, že moje útoky nic nedělají. Celkově souboje s bossy byly značně frustrující. Často jsem měla problém se vůbec dostat k útoku. Závěrečné souboje jsem se proto bála. Plán byl takový, že nejdříve použiji všechny možné výhody z inventáře a vybavím postavy oculi, aby byli co nejsilnější. Najednou tam ale hlavní nepřítel byl a souboj začal. Myslela jsem, že to bude katastrofa, ale k mé velké radosti jsem vyhrála na první pokus, i bez finálního vylepšování. Trochu mi chybělo to, že není možné vyměnit postavy, které do souboje půjdou mimo souboj. Ráda bych si skupinu před soubojem upravila.

Vylepšovat postavy jde několika způsoby. Hlavní je tradiční levelování, kde se pouze vybírá, která větev bude vylepšena. Dále je možné použít věci, které najdete v bednách, popř. dostanete z nepřátel. Ty spotřebujete a mohou vylepšit trvale, popř. dočasně, obranu, útok atd. Nakonec jsou tu oculi, které vytváříte z fragmentů, které najdete. Ty přiřadíte k postavě, nebo její zbrani a dostanete tak nějaké to zvýhodnění. Právě tvorba oculi není moc dobře zpracována. Není možné opakovaně vyrobit to samé, ale je nutné pokaždé každou část naklikávat. Pokud potřebujete vyrobit větší množství, je to otravné.

Tuto hru musím pochválit za to, na co si u řady her stěžuji. Jde rovnou vypnout a není třeba nejdříve chodit do hlavního menu.

Vhledem k tomu, jak se mi povedl poslední souboj, mám ze hry dobrý pocit. I přes repetitivní hratelnost. Prostě konec dobrý, všechno dobré.
+14
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • raisen Alan Wake +32
    Napsala raisen, 29 dní
    Alan Wake byl můj mnohaletý rest. Zhruba v době, kdy to byla relativně ještě novinka, jsem…
  • Zoltan Terminator:… +30
    Terminator: Resistance
    Napsal Zoltan, 29 dní
    Teyon mě překvapil povedeným RoboCop: Rogue City, a tak jsem si vyzkoušel i jejich předešlou…
  • berry1009 Syberia +30
    Napsal berry1009, 18 dní
    V této adventuře ze začátku roku 2002 se v kůži mladé právničky Kate Walkerové vydáte do…
  • Katt Mass Effect 3 +29
    Napsala Katt, 24 dní
    Hodnocená verze - Legendary Edition  Roky jsem nezažila u hry pocit, že si jí tak moc…
  • H34D Mass Effect 3 +28
    Napsal H34D, 16 dní
    Jeden by řekl, že poté, co dvakrát spasíte galaxii, by ten klid a mír mohl nějakou chvilku…
  • Flowerpot Silent Hill 2 +25
    Napsal Flowerpot, 3 dny
    Remake. Silent. Hillu. Dvojky. Sa. Podaril. Nejak tomu stále nemôžem veriť, pretože som…
  • H34D DOOM + DOOM II +24
    Napsal H34D, 11 dní
    Remasterovat původní Doom určitě byla jedna z největších výzev, které doposud masteři…
  • Jumas Dishonored 2 +22
    Napsal Jumas, 9 dní
    Dishonored bylo zjevení. Když jsem se k němu a k jeho rozšířením dlouho po vydání…
  • CrisBenton Ve stínu havrana +22
    Napsal CrisBenton, 22 dní
    No dobrá, jdu pokračovat ve své spanilé jízdě českými adventurami. Následoval Stín…
  • Tainaru Final Fantasy IV +22
    Napsal Tainaru, 14 dní
    Po dlouhém, opravdu dlouhém uvažování, rozmýšlení a rozvažování jsem se pustil do…