Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Final Fantasy XV

  • PC 80
Je mi jasný, že spousta lidí (včetně mě) se podívá na gameplaye a řekne si: Ty vole, já nechci hrát za bandu emo cápků. Na tohle seru.
Naštěstí jsem hrál dostatečný množství JRPG a hlavně dílů FF, takže jsem do toho nakonec díky lákavý slevě šel. Shodnu se s ostatními. Je to rozporuplná hra.

Víte, problém netkví v nekonsistentní story (o tom později), ale o nevyužitým potencionálu. Hlavní devízou jsou samozřejmě souboje. Většina questů a story se točí kolem soubojů. Vypadají fantasticky. Všechno bouchá, lítáte vzduchem, používáte spelly...ale ve skutečnosti stačí držet jedno tlačítko a vyhrajete. To je celkem průser u Final fantasy, protože to vždy spočívalo v celkem prostým taktickým postupu na principu "kámen, nůžky, papír". Ačkoliv vítám změnu soubojovýho systému z ATB na čistě akční, tak si myslím, že by se to dalo udělat o dost líp. Zvláště když se na hru dlouho čekalo. Všichni víme, že asiati jsou magoři, co se týče hloubky herních mechanik. Proč to udělali ve FF XV jako naprosto generický asijský mmo? Já tomu prostě nerozumím. Vždyť je to obrovská značka a tak by měli vývojaři přijít s něčím lepším, než "drž tenhle čudlík a zdarec". Nejdivnější na tom všem je, že mě to celkem baví. I po všech těch řečích je totiž FFXV docela casual hra. Obtížnost je nastavená nízko. To by nebyl až takový problém. Problém je, že necítíte absolutně žádnou satisfakci po úspěšně zdolaným bossovy (například). Neodvedly jste dobrou práci. Jen jste držely čudlík a sem tam při průseru do sebe vrhly nějakej ten lektvar. Copak je problém dát tomu sobojovýmu systému trochu komplexnosti? Stačily by třeba i blbý buildy. Za celou hru totiž nepotřebujete měnit strategii (mačkat na xbox gamepadu Y a pak B). Co je horší, tak herní systém nenabízí dostatek možností, aby jste se vyblbly. Změna obtížnosti tudíž ani nedává moc smysl. Jenže se to tak nějak hraje dobře. Nevím proč. Je to prostě v rámci soubojů oddychovka.

Systém magie je pro mě taky rozporuplný. Samotný hud je totiž tak trošku svině. Sbíráte sice randál lootu, ale nemáte z něj dobrej pocit. Abych vysvětlil, tak systém magie se točí kolem třech elementů. Ty kombíte s různými předměty. S tím se pojí problém, že nemáte (ze začátku) páru, co vlastně můžete prodat a co si nechat. Tak zvaný "catalyst" je totiž celkem esenciální při modifikaci různých elementů. Například curse / death / heal tady nefunguje jako u předešlých dílů. Musíte tak nějak vytušit, co jednotlivý itemy budou mít za funkci. Blbý je, že těch itemů je hromada. Stačilo by u objevených efektů například jen napsat, co dělají. Jaký má smysl si pamatovat, co jednotlivý item dělá? To se celkem tluče s tím casual způsobem boje. Tak je hra casual a nadbíhá hráči k pomoci nebo ho vysírá nedomyšleností a nedotažeností? Otázku jsem si pokládal téměř celou hru a osobně bych zvolil druhou možnost. Přitom je to docela škoda, protože hlavní myšlenka mechaniky není úplně špatná. Zvláště když spelly fungují fakt OP způsobem. Takhle mě ale docela hněte, že si nejsem jistý, co můžu střelit a co se nevyplatí. Zbývá vám tedy mít bordel v inventáři, aby jste měli od všeho něco. RIP všem lidem s OCD (tenhle komentář by měl dostat vyznamenání za použití zkratek).

Samotný systém expení jsem vlastně úplně nepochopil. Respektive jsem pochopil jeho funkci, ale účel té činnosti mi přijde zase uživatelsky nepříjemný. Levely totiž dostanete až když strávíte někde noc. Nasčítají se vám zkušenostní body. Výše bodů můžete ovlivnit místem, kde spíte. Podle jednotlivých obydlí se násobí modifikátory. Jako asi v pohodě, ale i tak. Sere mě to. Proč nemůžu dostávat levely hned? Aby se umocnil pocit road tripu? Celkem zvláštní, když se hra hraje jako casual hra. Asi to ale má svý opodstatnění, takže jsem schopen s tím nějak žít.

O story panuje spousta otazníků. Já jsem skočil do hry bez nějaký přípravy. Žádný anime ani žádný film. Říkal jsem si, že hra by měla dokázat vysvětlit svůj příběh bez berliček ve formě filmů. Příběh jsem i tak pochopil. Nepřijde mi nějak komplexní. Naopak mi přijde celkem ok. Sice to není FF7, ale samotný základ stojí na docela obstojných pilířích, které koketují (he, pilíře koketují. Někdy překvapují sám sebe) se zajetými stereotypy. Zachránit svět, warrior of light a takový ty kecy. Nic co by jste neznaly. Podrobnější zkoumání a jednotlivý situace jsou ale celkem zajímavý. Jenže zase je to nedotažený. Přibližně do třináctý kapitoly se moc toho neděje a strašně rychle to chytí spád. Nemáte šanci a čas se sžít s jednotlivými postavami. A je mi naprosto ukradený, že jejich osobnost vykreslují DLC, filmy a anime. Já koupil hru, protože jsem chtěl kompletní zážitek. Není to sakra žádný Dark souls, kde je děj patrný ze zkoumání. Měl by mi být předložen jasně a pozvolna. Pacing je tady naprosto v prdeli. I když jednotlivý postavy byly v slzách, tak to se mnou ani nehnulo a to je u Final Fantasy strašně špatně. Většina dílů mě totiž dokázala oslovit.

Ona celkově kombinace západního a východního open worldu je dost nestabilní. Nemáte totiž ani jedno pořádně. Ano, máte otevřený svět, ale je prázdný a naplněný fetch questy. Některý lokace stojí za prozkoumání, ale ne kvůli lootu. Kvůli atraktivnímu prostředí, který vybočuje z klasický palety světa. Nejsem si jistý, jestli je to dobře nebo ne. Každopádně mě průzkum celkem bavil.

Soundtrack mi přišel fantastický (vidíte, co jsem provedl?). Používá totiž jasný fan service. Soundtracky ze všech dílů FF. Za poznámku ale stojí, že i samotný soundtrack XV není špatný. Naopak mi přijde dost povedený a v určitých situacích dokáže umocnit celou scénu. Ústřední skladba je použita chytře a dává smysl skrz příběh. Osobně se mi tedy líbil, ačkoliv o tomto názoru panují po internetech (stejně bych je všechny zakázal) značný neshody. Někdo ho má rád a někdo ne. Je ale natolik citlivě vložen, že je celkem snadný ho ignorovat. Za tohle fakt plus.

Každý díl měl i svou vlastní ústřední minihru. Triple triad, golden saucer, blitzball (který nesnáším). Tady je to nejspíš monster justice V, který bylo pro mě instantní wtf. Funguje totiž na stejným principu, jako soubojový systém. Mačkáte jedno tlačítko a automaticky získáte profit. Přibližně po deseti minutách jsem se na to vysral a raději začal plnit fetch questy. To už samo o sobě leccos vypovídá.

Mírná poznámka k end gamu. Po dokončení příběhu můžete pokračovat v brouzdání v otevřeném světě s jednou "malou" změnou. Všechen váš progress v side questech a huntech se vám z nějakýho důvodu resetne. Tohle by mělo být v new game +. Nechci být trestaný za to, že si chci po konci hry objevit to, co jsem ještě neprošel. Celá mapa je tedy opět skryta a autoři vám tak dají facku přes koule. Bavilo tě to, co si dělal těch 30h? Fajn, tak to dělej všechno znovu. Sranda ne? A víš jak ti to zpestříme? Necháme ti tvůj dosavadní level, aby jsi všechno mohl sekat na první dobrou a mohl se progrindovat k těm 30h, který jsi v tý hře vyloženě promrhal. Velmi bolestivý zážitek. Nejsem si jistý, jestli ho chci absolvovat.

Proč jsem ale dal tak vysoký hodnocení? Hele, já vlastně ani pořádně nevím. Ono se to totiž přes všechny ty sračky hraje opravdu dobře. Je to pohodlný a respektuje to krátkou dobu hraní (většinou). Chytání ryb je super a jednotlivý jídla od Ignise vypadají fantasticky. Některý lokace jsou opravdu pěkný a jednotlivý dungeony taky nejsou k zahození. Přímá motivace z objevování je tedy na místě. Co mě ale nejvíc sere je promrhaný potenciál. Mohla to totiž být opravdu perfektní hra. Takhle je to pro mě "jen" nadprůměrný titul, který má ještě nějaký ten content, ale skrz násilný restart při endgamu si musím od hry dát pauzu. Komu tedy hru doporučím?

Rozhodně lidem, kteří jsou JRPG nepolíbeni. Tohle je ten nejlepší start, který mě napadá, že můžete mít. Fanoušci série mohou být lehce šokování, ale i tak hru dohraji s úsměvem na rtech (jako já). I když se za to budou nenávidět (jako já). Otázkou tedy je, komu bych hru nedoporučil...

Pro: soundtrack, příběh k závěru hry, casual styl hraní, solidní road trip, grafika je ok, fyzické proporce Cindy, vzhled Regalie, nejdetalnější grafický zpracování jídel

Proti: pacing příběhu, nezvládnutý endgame, nedotažené herní mechaniky, nevyužitý potenciál, nudné minihry

+10

Celtica

  • PC 60
Opět jedna na DH naprosto nehraná adventura - mystovka. Dal jsem se do ní hlavně proto, že se mi po keltech/Irsku nějak začalo stýskat (vzpomenu třeba jednu z částí Atlantis II nebo The Omega Stone).

Ale nemůžu říct, že by se tu nějak projevovali. Sice tu narazíte na keltské kříže a menhiry, ale jinak jsou puzzly taková všehochuť od astrologie přes ladění hudebně-hracího strojku (zábavné, miniaturní a náhodně generované) případně střílení z pušky na korouhvičku. Takový Myst pro chudé, případně s absťákem po adventuře z prvního pohledu. Bez NPC, bez dialogů, ale se spoustou útržků listin ke čtení.

Titul dost trpí nízkým rozlišením a s tím plynoucí prťavostí fontů (a nebo si musím pořídit silnější brýle). Hru jsem byl nucen hrát na virtualizovaném Windows XP.
+13

Lara Croft GO

  • PC 65
Lara Croft GO mi přišla o něco lepší než Hitman GO hlavně díky hezčímu prostředí a na můj vkus zábavnějším puzzlům. A byť je hra stále vcelku jednoduchá, u pozdějších levelů musí hráč občas zapojit mozek, trochu zapřemýšlet a tahy si pořádně rozpočítat. I když je jasné, že díky malé herní ploše jde vyřešit většinu puzzlů metodou pokus-omyl.

I zde se jedná o docela příjemnou oddechovku, která na ploše nějakých pěti hodin nezačne nudit, a to hlavně díky novým prvkům hratelnosti, které hra hráčovi dávkuje postupně až do úplného konce. Za zvlášť povedenou pasáž považuji tu s hadem. Hra má i nějaké přídavné příběhy/DLC, které jsou daleko tužší a zábavnější. 

Graficky je hra vydařená a vypadá slušně i na PC, i když je jasné, že je ideálnější hrát hry z GO série spíše někde ve vlaku na mobilu. Lara Croft GO jako odpočinková hríčka funguje docela dobře.

Pro: Odpočinková logická hříčka na cesty, hra stále překvapuje novými mechanismy

Proti: Příliš jednoduché, levely jdou splnit naprostou haluzí

+20

Alter Ego

  • PC 40
Po lehce experimentálních Reprobates se Future Games vrátili k osvědčené hratelnosti, ale šli na to tím nejnudnějším způsobem. Příběh ve mně nevyvolal žádné emoce, stejně jako byl bez náznaku emocí i hlavní antihrdina, který ve všech dialozích mluví, jako kdyby byl pod vlivem drog. Polovinu hry jsem strávil hraním dějové linky, která měla dodat background postavě, která tam vůbec nemusela být. Žádná z vedlejších postav není zajímavá, o mnohých z nich jsem se nedozvěděl vůbec nic. A pak ten konec. Milion způsobů, jak to mohli zakončit, a oni to udělají takhle? Člověk stráví čas hraním sice krátké, ale zato roztahané hry, a ani se nedočká nějakého smysluplného zakončení? To jim došly peníze už při vývoji? Připomnělo mi to film Sněhulák, jehož režisér přiznal, že prostě část scénáře nenatočili, ale stejně film splácali dohromady. Už se nedivím, že Future Games zkrachovali. A už mi to popravdě ani není tak líto. Po Poslu smrti šla kvalita dolů jako počet hospitalizací na JIP po zavedení očkování.

Pro: klasické ovládání, většinou pěkné prostředí

Proti: KONEC, příběh, nesympatické postavy

+11 +12 −1

Age of Empires II: Definitive Edition - Dawn of the Dukes

  • PC 80
Tak jsem snad poprvé dohrál celé DLC/datadisk k Age of Empires II a žel musím souhlasit s názorem, že česká kampaň je ze všech nejslabší. Tedy špatná není a dobývání českých měst a míst je pro našince vtipné, ale dvě další kampaně - polská a litevská - jsou zkrátka zdařilejší (plus jsou trochu provázané) a nebál bych se říct, že patří mezi to nejlepší, co AoE2 DE ve hře pro jednoho hráče nabízí.

Třeba u Jadwigy je jedna obranná mise, ve které se střídá den a noc (herní svět výrazně ztmavne), což má svůj význam - za světla se bráníte a po nocích pak obnovujete zástavbu a doplňujete stavy. Je neuvěřitelné, co s tak letitým engine dokážou tvůrci stále vymyslet. V polské kampaní jsou také hrdinové, kteří v rámci jedné hry levelují. A vůbec variabilita jednotlivých misí je tradičně vysoká a nechybí tu ani několik poměrně velkých bitev.

Jedinou věcí, nad kterou v případě kampaní kroutím hlavou, je ledabylá práce s fakty - vím, že AoE nikdy nebyla encyklopedie, ale stejně mi uniká, proč tvůrci samovolně přehodí dva údaje, aniž by to něčemu sloužilo (dramatický efekt by byl stejný). Jinak ale na standardy RTS mi to přišlo napsané slušně - tedy nic zvláštního, ale příběhy splňují svůj účel.

Z obou nových civilizací se pak za Poláky též hraje trochu lépe - a ne pouze kvůli tomu většímu mlýnu, který zabírá stejnou plochu jako pole. I když pořádná skupina houfnic má také něco do sebe (jen si moc neumím představit, že by se mi je podařilo nahromadit v multiplayeru).

Škoda, že s tou architekturou se tvůrci příliš netrápili. Výběr současného Karlštejnu jako referenčního designu pro specifický český hrad je vlastně takovou paralelou k jeho vlastní rekonstrukci - romantická představa mající s historickou skutečností jen pramálo společného. (Takže přesně v duchu Age of Empires.) Že právě "Karlštejn" produkuje vozové hradby je pak už jen úsměvné. Zato mnohem větší problém vidím v použití východoevropského architektonického stylu pro Čechy i Poláky. Tento styl má totiž pravoslavné kostely a to je vzhledem k tomu, jak velkou roli hraje katolická církev v jejich kampaních (o dějinách nemluvě), troufám si říct vcelku neodpustitelný omyl.

Sečteno podtrženo - Dawn of the Dukes je solidní rozšíření, které za těch pár stovek stojí, tedy pokud vás zajímají kampaně. O nic zásadního však ale samozřejmě nejde. Za svým způsobem pozitivní pak v případě Čechů považuju to, že konečně víme, jak se asi cítí potomci všech dříve adaptovaných civilizací ohledně toho, nakolik je jejich obraz ve hře blízký nebo spíše vzdálený skutečnosti.
+26

AMID EVIL

  • PC --
Retro hratelnost ano, ale vůbec ne taková, jakou jsem očekával.

Více než cokoliv jiného Amid Evil připomíná staré akční plošinovky - velmi jednoduchá hratelnost, různé power upy, spousta skákání po plošinkách a manévrování po úzkých římsách a nepřátelé, jejichž umělá inteligence funguje na principu "vidím hráče -> běžím zabít hráče". Levely jsou přímočaré, komplexní level design ustupuje rychlosti a plynulosti zážitku (pád z výšky nezraňuje, ve vodě se postava netopí).

Spíše než na Heretic a Hexen jsem si při hraní vzpomněl na Hocus Pocus.
+6

Baldur's Gate: Enhanced Edition

  • PC 85
1998 - Vyšel Baldur's Gate. 2021 - Poprvé jsem Baldur's Gate dohrál…

Žánr RPG je mým nejoblíbenějším. Většinou rozsáhlé příběhy, rozhodování se, vývoj postavy, důraz kladený nejen na boj, ale též na komunikaci, exploring. Nutnost přemýšlet. Ne nadarmo se RPG považuje za královský žánr počítačových her, byť dnes tato magická zkratka může znít až zprofanovaně, vzhledem k tomu, že se lehké RPG prvky objevují snad v každém žánru. Nic to nemění ale na tom, že klasické a  dobře udělané RPG je radost hrát. Jak je tedy možné, že jsem Baldur`s Gate dohrál až 23 let po vydání?

Nikdy nezapomenu na to, jak jsem jako náctiletý hrál s kamarády Dračí doupě. Dračák mi dovolil být kouzelníkem, nebo hraničářem. Když jsme jednou hráli na půdě za bouřky, všude jsme měli svíčky a náš PJ vyprávěl příběh zcela strhujícím způsobem, cítil jsem, že jsem tam. Že s tou partou přátel opravdu postupujeme skrz nástrahy a snažíme se naplnit náš vznešený cíl. Proč to píšu? Protože Baldur's Gate ve mě dokázal po delší době vyvolat podobné pocity. Pohltit mě. Přenést mě na Mečové pobřeží a prožít příběh, který začíná za branami Svítící tvrze…

O příběhu nicméně neřeknu ani slovo. Kromě faktu, že ho buď každý zná, nebo si ho může dohledat, je fér říct, že vědět dopředu určité věci prostě a jednoduše zážitek zkazí. Příběh Baldur's Gate přesto nepovažuji za špičku žánru. Pomalý rozjezd, určitá rozvleklost, uspěchaný konec. I když ale nepovažuji příběh za masterpiece, i tak dokáže hra vtáhnout a donutit hráče, aby si celý svět užíval. Příběh je zde totiž součástí většího celku.

Kromě hlavní dějové linie si ve hře lze užívat spousty vedlejších úkolů, které jsou občas vtipné, jindy smutné, v dalších případech bizarní. Ale nejenom vedlejší questy, ale také události, které se dějí při cestách krajinou, vtahují hráče do světa, dávajíc mu zapomenout, že vlastně sedí doma u počítače. Tu budete tahat kočku z vodopádu, jindy si koupíte údajně  mocný lektvar, který z vás ale po vypití udělá dementa, protože prodejce byl podvodník, v dalším případě budete poslouchat hrdinské příběhy, které vám bude vyprávět hrdina, kterého nikdo nezná, protože hrdina vlastně není. 

Svět Mečového pobřeží je rozlehlý a různorodý, přesto se hra nesnaží do jedné mapy vměstnat vše od pouště, přes hory, lesy, pustiny, palmové háje, zasněžené plochy  a další biomy, jak je to ve zvyku v dnešních hrách. V Baldur's Gate si tak hráč užívá především klasických lesů, luk a kopců, sem tam nějakou menší vesnici, či jinou zapamatováníhodnou stavbu, až se dostane do města Baldurova brána. Kde hra přehazuje na vyšší rychlost a diametrálně mění dosud prozkoumané prostředí venkova za městskou zástavbu, tak jako dochází k zahuštění úkolů, dialogů a obecně celá interakce se dostane o level výše. Škoda rozkouskování Baldurovy brány na několik celků, díky kterým město ztrácí na přehlednosti. Na druhou stranu, ve své době šlo o impozantní dílo. 

Čím Baldur's Gate exceluje jsou společníci. Mají své důvody se k hráči přidat, či odejít, a i když jsou spíše málomluvní, každý je jiný a to nejen do povolání, ale také do přesvědčení, povahy, stylu boje a podobně. Po určité době nejde nemít rád Imoem, Jaheiru či Minsca i s jeho křečkem. Ano, hrál jsem to s těmi nejvíce profláklými společníky, jednoduše mi seděli. 

Co mi ve hře také sedělo byl soubojový systém, který, byť se může odehrávat v reálném čase, se odehrává vnitřně na kola. A taktické bušení do mezerníku, které mi v bojích pozastavilo hru, dávaje mi čas a klid rozdělit útoky, pohyby, či úkony jednotlivých postav, se stalo zábavou po celou hru. Není nad to s neviditelným zlodějem prozkoumávat po krůčkách tajemné chodby a po zjištění, že se za rohem nachází parta nepřátel, zahájit souboj tím, že na ně s pomocí kouzelníka hodím kouzlo Pavučina a následně, poté co jsou nepřátelé připoutání na místě, mezi ně hodím Ohnivou kouli, která svým výbuchem způsobí mezi protivníky paseku. A poté pomocí lučištníků dokonat zbytek. Samozřejmě, ne vždy probíhají souboje takto hladce, naopak, především ke konci hry se stávají poměrně tuhými, dlouhými, ale stále zábavnými.

Vyzdvihnout musím také humor, který mě, především v některých rozhovorech, donutil se od srdce zasmát. Grafická i hudební stránka jsou též velmi povedené. Ano, hra vypadá na první pohled poplatně svému věku, to nic ale nemění na tom, že grafika je vykreslena v rámci možností opravdu do detailu, nikdy není vyloženě slabé místo a i dnes působí na pohled hezky a příjemně. Není zde místo pro fotorealismus, naopak, je zde místo pro fantazii. A nejen tu herní, ale také tu hráče. 

Pokud bych měl hře něco vytknout, tak určitě ne příliš dobře udělaný deník, který postrádá přehlednost a není problém se v něm ztratit. Taktéž poměrně časté zasekávání postav, především při průchodu dveřmi, není příjemné. Občas bylo ve hře předmětů více než hodně, takže buď jsem chodil přetížený, nebo naopak nechával většinu věcí ležet ladem. To jsou ale drobnosti na lesklém štítu jinak velmi dobré hry.

Nechci nosit dříví do lesa, protože si uvědomuji, že velká většina hráčů Baldur's Gate již dávno hrála. Ale pokud se přesto najde někdo, tak jako já, kdo holduje RPG hrám a přesto Baldur's Gate nehrál, rozhodně to koukejte napravit. Ta hra za to opravdu stojí. A já jdu na druhý díl.

Pro: Skvělá hratelnost, zábavný soubojový systém, zajímavé lokace, atmosféra, humor, postavy, audiovizuální stránka

Proti: Nepřehledný deník, zasekávání postav ve dveřích

+27

Far Cry 4: Valley of the Yetis

  • PC 70
Tak nějak jsem vypozoroval, že mě u ubisoftích her často příběhová DLC baví více, než základní hra. Z jednoho prostého důvodu: jsou kratší a obsahově více nahuštěná. A nejinak je tomu i u Valley of the Yetis. Sotva šestihodinová hrací doba je tak akorát, abych dostatečně prošmejdil nové území a zároveň se u toho nezačal nudit. Menší rozloha prospěla i designu, který není tolik generický a obsahuje pár pěkných míst, i když pravda je, že v mém případě na atraktivitě přidala i zasněžená krajina, která mi v původní hře citelně chyběla.

Hratelnost se naštěstí již nezabývá výplňovými kravinami. Hráč tak nějak leveluje průběžně se hrou a kůže potřebné na vylepšování nalézá různě po bednách jako loot. To bych býval osobně ocenil i v původní hře. Ve finále jsem tak běhal od mise k misi, které mě díky absenci debilních postav a méně generickému designu bavily o něco víc. Vedlejší aktivity až na jednu či dvě nenudí a zprvu trochu obávané bránění základny před nájezdy nakonec bylo docela příjemným zpestřením.

Akorát nevím, co měli znamenat ti Yetiové. Byla to jen přeskinovaná zvířata s jednoduchými dash útoky. Úlohu v příběhu hráli minimální a v otevřeném světě jsem je potkal všehovšudy dvakrát. Na to, že to měl být hlavní tahák, vskutku nic moc.

Pro: obsah nahuštěný na menším prostoru, sníh, gunplay, docela zábavné vedlejší aktivity

Proti: stále spíše průměrnější design, nijaký příběh

+22

Resistance 2

  • PS3 80
Jednoznačně mírné zlepšení. Samotné zbraně, pocit ze střelby a nepřátelé se od prvního dílu nezměnili. Za to se zlepšila grafika a celková výprava. Prostředí je mnohem různorodější a celkově živější. Přestřelky jsou více epičtější a hra se snaží často měnit tempo pomocí klidnějších pasáží. Ve kterých občas musíte zapřemýšlet nad postupem dál. Vliv Half-Life 2 je tady jasně znatelný. Hratelnost je takový crossover mezi Hal-Life a Modern Warfare. To není vůbec na škodu.

Výborné rozhodnutí bylo zapracování autohealu. Postupem času se ze mě stal velký zastánce autohealu. Střílečkám to většinou v hratelnosti pomáhá. Hry s ním jsou akčnější, dynamičtější. Nemusíte kalkulovat nad každým bodem zdraví. Nemusíte po každém povedeném zabití hned ukládat (ne, že by to na konzolích šlo). Horší rozhodnutí je omezení na dvě zbraně. Neustálé zvedání jiných zbraní ze země hratelnosti nepřidává. Je to vopruz pořád přemýšlet nad tím, jaká by se mi mohla hodit zbraň do budoucnosti. Díky tomu člověk nemá potřebu využívat všechny zbraně a jednoduše si v ruce nechá tu, co mu nejvíc sedne na první dobrou. Většinu hry. Alespoň tak to mám já. Jakmile to nemám všechno v inventáři, nemám potřebu to zdlouhavě hledat na bojišti a zkoušet.

Resistance 2 je řemeslně výborně zvládnutá akce. Zažijete v ní pocit z velké bitvy a zároveň drsný pocit neodvratitelnosti. Každá vyhraná bitva zároveň znamená rychlý postup Chiméry na jiných frontách. Každý zabitý vetřelec je vlastně přetransformovaný člověk. Můžete jich zabít stovky a tisíce se jich objeví. Chiméra má drtivou technologickou převahu a je nemilosrdná. S lidmi to vůbec nevypadá dobře.

Atmosféru umocňují obrovští bossové. Kterých je ve hře dost a jsou docela strašidelní. Souboje s nimi ale nejsou těžké. Hra vám dá jasně najevo jak na ně. Je to otázka jedné, maximálně dvou smrtí. Škoda také, že se autoři více nezaměřili na konvenční zbraně. Vetřelčí zbraně jsou sice designově pěkné, ale jejich funkce ve mě nebudili příliš pocit zabijáka. Hra na ně hodně sází. Například Auger je vyloženě berlička. Kterou jsem ale využíval hodně. Střílet nepřátele skrz zeď je takové bezbolestné.

Pro: často se měnící prostředí, atmosféra velké bitvy, měnící se hratelnost, hodně bossů, soumrak nad lidskou rasou

Proti: omezení na dvě zbraně, neuspokojivé vetřelčí energetické zbraně, souboje z bossy jsou příliš jednoduché

+17

GRIS

  • PC 70
Krásně zpracovaná mini hopsačka s puzlíkama na jeden večer.
Délka je vlastně tak akorát, protože dýl by to asi nikoho moc nebavilo
Příběh jsem nepobral a jdu si najít o čem to mělo být.
Celkově moc pěkná jednohubka.

Pro: Vizuál, hudba

+6

Prehistorik 2

  • PC 65
Druhý díl vlasatého neandrtálce ohájejícího se kyjem toužícího nasbírat nejen všemožné plodiny pro svou smečku nebo pro koho se prakticky nese ve stopách dílu prvního s krapet lepší grafikou. Hopsání přes pohyblivé plošiny, vyhýbání se všudepřítomným jeskynním medvědům, toužících roztrhnout Vás na kostičky, houpajícím se tarantulím a trnitým keřům.

Ovládání bohužel stojí za prd, díky velké obtížnosti by jeden vzteky tu klávesnici rozmlátil, v době vydání absolutně po čtvrtém levelu nehratelné, přiznám se, že teď bez návodu a nějakého toho cheatu to bylo skoro nedokončitelné, ale jinak to byla docela zábava v lepším průměru - 65 %
+14

LEGO Harry Potter: Years 5-7

  • PC 70
Na ztvárnění poslední tří/čtyř dílů HP jsem byl hodně zvědavý. První čtyři byly zpracované poměrně dobře, ale je pravda, že jsem je hrál už před několika lety. Teď se konečně dostala řada i na tento díl, a hned zkraje musím říct, že ty další lego hry, ať už novější či starší, udělaly své.

Hodnotit grafiku u lego her je poměrně zbytečné, přeci jen to není nějakou prioritou, ale zhodnotím samotné lokace, které se povedly ve většině případů hodně dobře, prostředí jak samotných Bradavic, tak i jiných lokací je obvykle hodně hezky zpracované, liší se od sebe a je prostě a jednoduše dobře postavené. Je tak i docela radost se do jednotlivých lokací navracet vyzobávat vše, co lze.

Druhou je ozvučení, které krom ozvučení ze samotné HP není nic extra, chybí dabing, na něhož si člověk už u novějších her navykl, ale nedá se říct, že by to bylo na škodu. Nakonec si autoři dokázali perfektně poradit i prostřednictvím různých grimas a vtípků.

Hratelnost je prakticky stejná jako u ostatních her. Rozbij toho co nejvíc, postav z kostiček to a to, vyřeš hádanku a pokračuj. Tady je to okořeněné o souboje s různými kouzelníky, které mě zpočátku okouzlily. Ale když jsem zjistil, že bojuji ten samý souboj už asi po třicáté, byť s jinou postavou, moc mě to už nebavilo. Samotné hratelnosti dodávají plusové body i postupně získávaná kouzla, o něž na začátku hry díky Umbridgové přijdete, a stáváte se tak zase silnějším čarodějem. Každá z postav pak má svá unika, s nimiž je potřeba spolupracovat, pokud chcete úspěšně hru dokončit.

Docela mě zamrzelo osekání příběhu na naprosté minimum, a ikdyž zde byla snaha důležité události vysvětlit, tak toho bylo spousta podstatného vynechána nebo udělána jinak. Naopak potěší, že se čerpalo z filmu i knihy, a že si autoři dokázali poradit i s temnější atmosférou a s tím se nesoucími obětmi dlouhotrvající války mezi Harrym a Voldermortem, kouzelníky a smrtijedy. A nutno podotknout, že jednotlivé části, které zde byly ztvárněny, byly udělány v rámci možností s citem a docela do sebe zapadají. Navíc je to celé okořeněno suprově laděným humorem, který dokáže i z tak dojemné scény, jako je smrt jednotlivých postav, udělat "odlehčenou" situaci tak, aby byla přístupnější malým dětem.

Technický stav byl ok, nic víc, nic míň, sem tam se občas stávalo, že se postava o něco zasekla, nemohla něco okouzlit, UI nespolupracovala nebo se nepřátelé respawnovali do nekonečna, ale ve výsledku to nebylo nic, co by vysloveně celou hru zkazilo.

Shrnutím mohu hru doporučit, v porovnání s dnešními lego hrami už těžko obstojí, ale pro fanoušky HP se jedná o docela důstojnou adaptaci, která doplácí na svůj občas haprující technický stav, osekání příběhu a stereotypní souboje. Jinak splňuje přesně to, co od lego hry můžete očekávat.

Pro: Prostředí, postavy, humor, atmosféra, novinky v hratelnosti, znovuhratelnost, kooperace

Proti: Stereotypní souboje, osekaný příběh, technický stav

+13

Deus Ex: Mankind Divided - Criminal Past

  • PC 85
Názory na koncept dodatečného, placeného obsahu, tedy DLC, bývají obvykle mezi hráči při nejlepším vlažné, avšak jak pravil jeden senilní, alkoholický dědek: „jen idiot nemění názory“ a Criminal Past je tady proto, aby Váš názor změnil. Podaří se mu to?

Série Deus Ex umí chytit již prvním okamžikem a toto rozšíření není výjimkou. Přelet nad spektakulární věznicí ve filmovém stylu (The Rock, Con Air) v kombinaci s retrospektivním vyprávěním představuje instantní zaháčkování hráče a střemhlavý ponor do atmosféry. Jste hozeni do cely jako prašivý pes, hlava vám třeští ze speciálního čipu, který neguje vaše augmentace, všude patrolují ozbrojené stráže, roboti i drony, co teď? Obtížnost je příjemně vysoká, konečně budete donuceni k častému využívání krytí a pečlivému ukládání hry. Nejdříve se vydáte na dvůr na menší seznamovačku, třeba budete moct někomu píchnout a on vám za to sežene biočlánek, který nějaký dobrák propašoval do věznice hluboko zasunutý v řitním otvoru… Lehce adventurní část připomíná legendární Chronicles of Riddick: Escape From Butcher Bay.

Rozlehlost věznice je úctyhodná, projdete ji několikrát, ale vůbec to nepůsobí jako natahování herní doby (viz The Missing Link), protože prostředí po splnění několika úkolů projde razantní změnou. Design je jako obvykle fantastický, jen se samozřejmě nabízí otázka, zda i v takto přísně střeženém prostoru je třeba mít „human size“ větrací šachty příhodně spojující řadu klíčových oblastí. :) Dialogů je na poměry DLC více než dost, velmi pěkně vykreslují dění ve věznici, dostatečně představí několik charakterů a připraví půdu pro několik zásadních rozhodnutí, které budete muset učinit. Třešničkou na dortu je pak ono retrospektivní vyprávění – určité instrukce při hře zazní formou krátké vsuvky dialogu mezi vámi a psycholožkou, které celý svůj zážitek z věznice vyprávíte formou debriefingu. Hrajete svůj vlastní flashback.

Potěšilo mě, že hra vás vyloženě nevodí za ručičku, např. (pozor, těžké spoilery!) v určité fázi hry, vám kápo jménem Flossy svěří do rukou speciální biočlánek, který dostanete za úkol odnést týpkovi s přezdívkou Red Shoes na samotce ve vedlejším bloku A. Hra vám však ani s navigační šipkou neprozradí, že byste si nejdřív měli vyměnit mundúr vašeho bloku B, jinak vás totiž v bloku A bude každý považovat za uprchlíka a ani samotný Red Shoes na vás nepromluví. Než jsem tohle zjistil, vydal jsem se po hlavní dějové lince do sprch, bohužel hra mi neoznámila, že poté už nebudu moct zpět, takže mi nakonec nezbylo nic než sám biočlánek užít (což byla jedna z prezentovaných možností od počátku). Nebyl by to však imerzivní simulátor, aby mě to na konci hry nekouslo do prdele, když jsem potřeboval k počítači, který čirou náhodu střežil Flossy a samozřejmě byl pekelně nasranej, že Red Shoes neobdržel svoji baterku! Paráda… Nicméně s příchodem augmentací se obtížnost obrací takřka o 180 stupňů, proto doporučuji je používat jen výjimečně. Přesto úžasná atmosféra zůstává a vůbec nevadí, že se nedočkáme ani žádné inovace herních mechanik typu „heat signature“ kamery ze System Riftu. Přídavek Criminal Past působí perfektně uceleně, pro mě je to nejlepší mise celého Mankind Divided a z rodiny DLC bych nad něj nadřadil pouze The Brigmore Witches z prvního Dishonored.
+16

Far Cry 6

  • PS5 60
Nebudu vás dlouho napínat a prostě napíšu, že Far Cry 6 je prostě jenom další Ubisofťácký open world. Zase tu máme vcelku povedené a funkční jádro obalené neskutečným množstvím balastu. Třeba budete obsazovat checkpointy na silnicích. Ve všech najdete asi čtyři vojáky a billboard ke zničení. Zabít, zničit a máte hotovo. Tahle zhruba třicetkrát. Základny to samé, jenom tam je těch nepřátel patnáct. Sledování balíků se zásobami opět dvacetkrát totéž.

Pravda, lze volit různé postupy. Teda stealth nebo Rambo. Plížit se nemá smysl, protože všechno vystřílet je podstatně jednodušší. A s tím se právě pojí nejzásadnější problém celé hry. Všechno vlastně děláte zbytečně. Převlékání oblečení sice dává různé schopnosti, ale použitelných je tak čtvrtina. A ani ty nepotřebujete. Že tu máme hromadu všemožných zbraní? Ostřelovačky a brokovnice nemají využití. Celou hru jsem prošel jen s kombinací samopal+útočná puška+raketomet. A jednotlivé druhy jsem měnil spíš ze zajímavosti, než nutnosti. A to tupou AI podporuje podivuhodný respawn.

Zbraně si můžete i vylepšovat. Použijte brněním procházející munici a zbytek je jedno. Naštěstí si aspoň můžete svojí M16 obarvit na růžovo a dát na ní přívěšek ve tvaru disko koule (točí se a bliká!). Někoho totiž napadlo, že nebudou konkrétní zbraně v konkrétních bednách (vyjma těch unikátních), ale bude záležet na pořadí otevírání. Tzn., že pokud otevřete těch cirka sto v první třetině mapy, tak v dalších naleznete jenom materiály pro upgrade, který ani nepotřebujete. Lze také stavět a (nečekaně) vylepšovat budovy v základních táborech. V jednom ale maximálně dvě ze šesti, čímž se podtrhuje nevyváženost. S trochou nepozornosti si tak odemknete skryté fast-travel body nebo důležitý wingsuit hodně pozdě. Můžete si ale vylepšit rybaření nebo lovení divé zvěře. Uvaříte si jídlo a dostanete buffy, které jsou k čemu? Správně, ničemu.

Příběh a postavy ale určitě stojí za to, říkáte? Vždyť je tam Esposito. Žel Bohu hlavní záporák dostává, vzhledem k marketingu, dost málo prostoru. Jeho pohůnci ani nestojí za řeč a celá linka s jeho synem vyjde tak nějak na prázdno. Snad jen sám protagonista Dani má konečně nějakou osobnost a i obyčejné cut-scény, kdy ho i vidíte, tím mají hned lepší opodstatnění. Ony i některé vedlejší postavy mají něco do sebe, ale typicky všechno zabíjí hustokrutopřísný scénář pro desetileté kluky. Čím více se FC 6 bere vážně, tím hloupěji působí.

Abych jenom nehanil, tak napíšu, že ovládání má Ubisoft vymakané. Ježdění na kdečems je intuitivní a pocit ze střelby parádní. Chvíle chaosu, kdy všechno kolem létá do povětří, mají své kouzlo. Mapa měla být sice o polovinu menší, dokáže však vytvořit nádherné scenérie.

Far Cry 6 jen podtrhuje ono známé pravidlo, že méně je někdy více.
+32

Red Dead Redemption 2

  • PC --
  • XOne 100
Red Dead Redemption 2 dle mého úsudku reprezentuje v herním průmyslu "Definitvní edici" westernového světa. Už první díl byl do detailu vytvořený svět divokého západu, který dvojka posunula ještě mnohem dál. A je propracovanější více než kdy předtím. Dokáže vás vtáhnout tak, že na několik dní zapomenete na reálný svět okolo vás. Ostatně mě se něco takového stalo, když se na pulty 26.10. 2018 dostala tato herní kovbojka.

Možná mě někteří z vás budou považovat za blázna, ale když jsem si v den vydání vyzvedl RDR 2 pro Xbox One a dorazil s ním domů, po nainstalování jsem se od hry neodtrhl téměř pět dní. A to je taktéž doba, za kterou se mi jí podařilo dohrát. Ano bylo to pět dní kdy jsem jen hrál, jedl, spal, hrál, jedl spal.....a tak to šlo stále dokola. Samozřejmě na osobní hygienu jsem nezapomněl aby jste si nemysleli, že po dohrání jsem vypadal a smrděl jak nějaký chudý farmář z West Elizabeth. Zkrátka dlouho se mi nestalo aby mě nějaká hra vtáhla tak moc, že jsem nebyl schopen dělat nic jiného. K mému štěstí jsem tehdy měl týden volno jinak bych hru zřejmě hrál mnohem déle.

Westernový svět v RDR 2 je oproti prvnímu dílu vskutku obrovský. Mapa je tentokrát alespoň 2x tak větší a přidává mnoho nových lokací, ale zároveň také ubírá. Mé milované Mexiko z prvního dílu bylo bohužel odstraněno což je veliká škoda. Zároveň, ale chápu že pro příběh by tato lokace byla zbytečná, jelikož i v New Austinu už v příběhové části trávíte minimum herního času. Postava Arthura Morgana za kterého hrajete, se vám vryje pod kůži a já s ním prožíval příběh silněji než s jakoukoliv jinou herní postavou za kterou jsem hrál. A obvzláště na konci kdy začne hrát píseň "That's the way it is" a vy jedete na svém hřebci splnit svůj poslední úkol. Tento herní moment by pro mě jeden z nejsilnějších. Mimo hlavní příběhovou linii, je zde klasicky mnoho vedlejších aktivit a misí. Věcí které zde můžete dělat je nepřeberné množství a i po dohrání je tedy stále co dělat. Můžete lovit zvěř, stahovat ji z kůže, rybařit, chytat psance, hledat poklady, opíjet se v baru, vykrádat domy, přepadnout vlak, hrát karty a tak dále. Svět působí velmi živě a uvěřitelně. Vše je od prvního dílu dotaženo k dokonalosti a třešničkou na dortu je opravdu nádherná grafika. Jen samotná procházka lesem, nebo projížďka na koni vás okouzlí.

Pokud však máte v singleplayeru většinu věcí splněno čeká na vás Online verze. Zde už jsem za poslední rok strávil podstatně více času. Online nabízí nekonečné množství zábavy a doplňuje hru o několik věcí navíc. Například si zde můžete vybrat jakou roli vaše postava bude hrát. Můžete být prodejce, lovec odměn, přírodovědec, sběratel nebo výrobce pálenky. Levelujete si jednak svou postavu a také své povolaní. Postupně se vám odemyká různé vybavení, zbraně a oblečení. Tempo je zde razantně pomalejší než v singleplayeru a na začátku nemáte zhola nic. Jste jen otrhaný vagabund, který má jen základní zbraň, koně a žádné peníze. Dokonce i ceny některých zbraní a vybavení jsou v online verzi podstatně větší. Trvá tak poněkud déle než se vypracujete. Online však nabízí svět pro hráče, kteří rádi tráví čas na divokém západě a žijí si svůj život psance nebo lovce. Je to zkrátka výborný simulátor westernového světa.

Hře nemám co vytknout. Nadchla mě ve všech směrech a stále si jí užívám. Příběh jsem dohrál na konzoli a když jsem si pořídil výkonnější počítač začal jsem hrát Online verzi na něm. 100% za nejlépe zpracovaný svět divokého západu co nám může herní průmysl nabídnout. A myslím, že dlouho zde nic lepšího ani nebude.
+25 +26 −1

Super Mario 3D World

  • Switch 75
Další Super Mario a vlastně ani nic víc ani míň. Pokud už jste dohráli Super Mario Odyssey a hledáte něco podobného, tak jste našli.

Super Mario 3D World:
Klasická Mario hopsačka. Potěší zejména kočičí skin.

Bowser fury:
Běháte po ostrovech a hledáte ukrytý tokeny aby jste vyčistili svět o Bowserova teroru. Během toho všeho vám pomáhá Bowser Jr., který chce aby se jeho táta vrátil do normálu.

Pro: Kočičí skin, hravé levely, bonusový obsah Bowser fury,Coop

Proti: recyklace

+9

Black Mirror III

  • PC 85
Hra pokračuje přesně tam, kde v minulém díle skončila. A já jsem hned na začátku hraní dospěl k menšímu prozření. Vždycky jsem si myslel, že Willow Creek je malá vesnička s hospodou, radnicí, vetešnictvím/muzeem a několika domy. Tedy místem, po kterém neštěkne ani pes (s výjimkou několika turistů, které sem nalákal Murray). Nyní se můžu s Darrenem podívat i do dříve nepřístupné části vesnice a zjišťuji, že je tu i policie, obchod a kavárna. A většina obyvatel je nejspíš z těch všech vražd a prokletí psychicky v háji, když se tu dokáže uživit i psycholožka. Co se ostatních lokací týče, líbí se mi, že je to tentokrát celé propojené a dá se tak postupně chodit z jednoho místa na jiné bez nutnosti používat mapu. Dále je super, že se podíváme na některé lokace z jedničky, které ve dvojce nebyly především Farnost Warmhill a také dům po Dr. Hermannovi.

Příběh se také vyvíjí pro mě líbivým směrem. Je super, jak se Darrenova/Adrianova pověst rychle rozšířila a podle toho na něj lidé reagují. Někteří obyvatelé tak z něj mají panickou hrůzu, hlavně paní prodavačka, která pro jistotu stáhne z prodeje nože hned poté, co si je Darren "divně" prohlížel. Murray se samozřejmě z dané situace snaží vytěžit maximum (Darren z kartonu mě fakt rozesmál). Pak se mi hodně líbilo, jak je Darren stále více a více rozčílený (i díky vlivu Mordreda) a podle toho se stále více a více choval k ostatním hnusně. Jinak ze začátku jsem měl trošku problém s tím, že je to trošku více duchařina (psi, Bílá paní), ale ve výsledku to dává smysl díky tomu posednutí. Hodně mě bavila postava inspektora Spoonera. Jak je na začátku přesvědčený o Darrenově vině a postupem času mění názor. Závěr je pak dobře tajemný a lepší než u dvojky.

Na druhou stranu ne vše se podle mě povedlo. Například se mi vůbec nelíbí postava Valentiny. Jako je pravda, že Darrena zastavila před sebevraždou, ale přijde mi, že jí po všech těch zkušenostech s ostatními nějak moc věří. To že se následně stane druhou hratelnou postavou je podle mě taky špatně. Příběh dvojky i trojky je celou dobu o Darrenovi, tak proč tam přidávat na poslední čtvrtinu další postavu? Je to celé takové jakoby na sílu, aby se mohlo psát, že hra obsahuje dvě hratelné postavy. Dále se mi úplně nezdá postava Lady Viktorie jako strážkyně portálů. Jestli jsem to správně pochopil, tak vlastně musela celou dobu vědět o Mordredovi a o prokletí a přitom se nesnažila nic udělat s Williamem nebo se Samuelem. Vlastně po celou dobu prvního dílu jen truchlila. A pak mi ještě přišlo nesprávné, že Darren své prababičce tyká. Přece i její vlastní syn Robert ji v jedničce vykal, ale to už je jen detail.

Co se hratelnosti týče, tak jsem měl jen pár záseků. Na můj vkus jsem měl v inventáři až moc předmětů, takže jsem se v tom trochu ztrácel, ale jinak v pohodě. Ze začátku mi přišlo, že je ve hře docela málo adventurních puzzlů, což mi bylo bohatě vynahrazeno v závěrečné kapitole, kde jsem si jich užil až až. Nejvíc mě bavilo procházení jinými kritizované bludiště s temnými stíny. Naopak skládání kostry mi přišlo zase hodně o náhodě.

K Poslům Smrti neodmyslitelně patří český dabing a tentokrát si na něm dali mnohem více záležet. Přijde mi, že hlasy mnohem lépe zní a jejich zabarvení mnohem více sedí na danou situaci. Mezi dabéry se tentokrát kromě Davida Prachaře objevují známější dabéři a celkově to tak působí mnohem lepším dojmem, než ve dvojce. Líbí se mi, že Bobby už konečně koktá, ale úplně nejlepší je pan Ptáčník v roli Murrayho. Z jeho hlasu je slyšet podlost a vypočítavost tohoto slizkého hoteliéra. Jedinou výtku bych měl k dabingu Ralfa, jehož hlas mi moc neseděl, ale to už je jen malá vada na kráse.

Oba nové díly se podle mě celkem povedly. Celý příběh je napínavý a má dobrý spád, hratelnostně to také nebylo vůbec špatné. Obě hry mají své chyby, ale nebylo to nic, co by se nedalo snadno překousnout.
+26 +27 −1

Silent Hill: Downpour

  • XOne 75
Slejvák byl mou první hrou ze světa SH. Zaujalo mě na ní to, že ji dělalo české studio, které tak mohlo vnést do tradiční japonské série nové prvky, i když nepochybuji, že vše, co ve hře tvůrci udělali, bylo pod pečlivým dohledem z Japonska. Je asi zbytečné psát o tom, že hra mě pohltila svoji atmosférou, ale i přesto tak učiním. Sama mám ráda deštivé, mlhavé a podzimní dny, takže se mi ponuré toulání se přírodou a samotným městem SH přesně trefilo do vkusu. 

Hlavní hrdina sice splňoval všechna klišé, která si tak v horových hrách vybavím, tedy muž kolem čtyřiceti, cynik, kterého tíží minulost, kterou si nepamatuje, nebo ji chce spíše zapomenout. To docela chápu. Je velmi snadné zahrabat svoji temnou či něčím poznamenanou minulost hluboko pod zem a dělat, že se to nikdy nestalo. Jenže minulost stejně člověka dožene. A Murphy se tomu dost bránil, ale Silent Hill je dost sviňské město, a tak mu ji neustále připomínalo a vracelo v jeho myšlenkách. Postupně jsem se tak dozvídala, co se Murphymu přihodilo a musím říct, že i přes některé známé motivy mě příběh držel a chtěla jsem se dostat až na jeho konec.

Hra si na mě přichystala rozličné lokace a pravidelně střídala exteriéry s interiéry, což mě potěšilo. Nejvíce mě bavila část v dolech s jízdou ve vozíku, která dokázala působit svým tísnivým dojmem opravdu nepříjemně. Byla jsem nakonec i ráda, že to mám za sebou. Samotné město nabízelo spoustu míst a vedlejších úkolů k prozkoumání a za pravidelného přísunu nepřátel jsem si málokdy mohla oddechnout. Tady ovšem musím pochválit, že nepřátelé se sice objevovali, ale nebyly to žádné absurdní počty, a tak se z hororové hry nestala akční hra. Tvůrci tak dokázali, že s celkem nízkým počtem nepřátel umí vybudovat atmosféru strachu a také neustálé očekávání, kdy se nějaká ta příšera zase objeví. Druhou věcí ze samotné herní části, která se mi líbila, tak byly hádanky. Jak je tu již zmíněno v komentáři, tak jsou zasazeny příhodně a jsou docela originální a přiměřeně těžké.

Teď něco málo k záporům. Co mě na hře vůbec nebavilo, tak byly pasáže z Otherworld. Ty byly naprosto nudné a stereotypní a neustále se opakovaly. Prostě někam běžet a vyhýbat se stále stejným věcem. Nejhorší to bylo ke konci, kdy jsem měla pocit, že je to nekonečné. Nebo to možná bylo i tím, že jsem zvládla párkrát v této části umřít, protože jsem se nedokázala v rychlosti správně rozhodnout, kam běžet. Jako další velké mínus považuji optimalizaci hry, kdy v některých částech se FPS docela propadly a hra byla vše jen ne plynulá. Ukládací systém se také moc nepovedl a rozhodně bych ocenila, kdyby se hra alespoň uložila, když ji opouštím.

Downpour nakonec hodnotím nadprůměrně. Spojení deště, napětí, střídmého množství nepřátel a také dobrého ozvučení se mi dost líbilo, ale naopak pro mě hru sráží některé její části a natahovaný závěr (zvlášť v těchto částích).
+21

Far Cry 4

  • PC 60
Když jsem dohrával Far Cry 3, říkal jsem si i přes veškeré nedostatky, že je to docela zajímavý prototyp a že s originálnějším prostředím to zajímavější teprve přijde. Něco jako první a posléze druhé Assassin's Creed. Jenže Ajay není Ezio a Ubisoft se na nějakou evoluci značky v tomto případě zcela vykašlal. A já to zase udělal. Zase jsem udělal tu chybu, když jsem uvěřil, že od Ubisoftu dostanu něco víc. A ne jen sterilní rychlokvašku, kde je reálný obsah na nějakých 6, možná 7 hodin rozředěn do zbytečně obřího openworldu.

Důvod, proč jsem se ale do čtvrtého dílu po pěti letech od dohrání trojky pustil, je vcelku prostý. Mám rád hory a hrozně mě lákalo zasazení do Himalájí. A fiktivní Kyrat skutečně v mnohém Nepál či jemu podobné asijské země připomíná. Úvod do hry je vcelku tradiční. Hlavní hrdina přijíždí do země, kterou... nečekaně... ovládá pošahaný diktátor, který splňuje všechna možná, i nemožná klišé.

Po několika úvodních cutscénách jsem se tedy vydal na průzkum světa a první dojmy, nebudu zapírat, byly vskutku impozantní. Jedná z mála věcí, které ve hře neomrzí, jsou právě výhledy na Himaláje. Vystřízlivění ale přichází velice brzy a zrovna tohle je věc, jež mě specificky u Ubisoftu, který jinak většinou tvoří na pohled fakt krásné a detailní světy, nemile překvapila. Až na pár důležitých míst a hezkých výhledů na hory celá mapa působí jako vygenerovaná v jakémsi generátoru. Pár cest, občas nějaký ten dům nebo rovnou vesnice a všude stále ty samé lesy a skály. Nepůsobí to moc hezky, zejména výhledy do dálky a hrozně rychle se to okouká. Ač je prostředí docela členité, do zasněžených hor se hráč podívá jen v několika málo skriptovaných misích. Kdo si představuje, že bude nejdříve poznávat kulturu a náboženství a poté se vydá na trek, kde se bude sunout po skalních výklencích v závratných výškách a škrábat se na vrcholky hor, ten bude zákonitě zklamán.

Far Cry 4 je zkrátka povrchní sandboxová střílečka, nic víc. Mimo hlavní kampaň hra v podstatě nemá žádný pořádný originální obsah. Kromě sbírání haldy collectibles je ve hře jen přemíra rozličných aktivit, které by byly fajn, kdyby to byly s mírou rozeseté doplňkové fetch questy pro vyplnění herní plochy. Ale ono tam nic dalšího prostě není. Nejen veškeré mise, ale i náhodné události ve hře jsou děsně basic - po stránce skriptů průhledné, arkádové a repetitivní. A paradoxně nadužívané. Doprčic i to rádio a monology hlasatelů se začnou po pár hodinách do zblbnutí opakovat. Světlou výjimkou jsou mise v Shangri-La, kde je cítit jakýsi záchvěv kreativity a ve finále mě i trochu mrzelo, že jich na úkor jiných generických aktivit není víc.

Ani kampaň příliš nestojí za řeč. Opět jako kdyby celou hru psal nějaký puberťák, který zná Nepál možná tak obrázků a přečetl si úvodní odstavec na wiki. Žádná vize, žádná hloubka. Místy mě až trochu uráželo, jak hra glorifikuje specifika rozvojových zemí a dělá si z nich srandu způsobem, který nejenže není moc chytrý, ale hlavně ani není moc vtipný. Všechny postavy jsou jednorozměrné, do absurdna vyvedené karikatury, ke kterým je nemožné vybudovat si nějaký vztah. Další věc, se kterou mám trochu problém, jsou masakry zvířat. Nejen že střílení do zvířat je fuj a hra se tomu ještě náramně směje, ale taky se jedná o nezábavnou, mnohdy až otravnou aktivitu, která mě stihla omrzet už ve trojce.

Dosud jsem v podstatě jen kritizoval, ale ne proto, že by Far Cry 4 bylo vyloženě špatnou hrou. On i řadu věcí dělá vlastně dobře. Gunplay mě bavil a po technické stránce, až na podivný save systém a vyloženě nasírací insta killy způsobené čímkoli, s čím se hlavní postava dostane do kolize, bych vlastně ani neměl moc, co vytknout. Výhodou určitě je, že to člověk může vždycky na pár minut zapnout, udělat 2-3 aktivity, dobýt stanoviště, sebrat pár collectibles a zase to bezstarostně vypnout. A kolikrát jsem se po práci fakt těšil, až si na hoďku-dvě zase zastřílím (do lidí). Na druhou stranu nelze přehlédnout, že je to prostě jen střílečkovitý na neutrál jedoucí Skyrim, který hráči krom instantní zábavy nedává vůbec nic navíc. Jestli je něco definicí zcela průměrného herního zážitku v tříáčkovém kabátku, tak je to rozhodně Far Cry 4. A je to škoda, protože minimálně v tom prostředí by potenciálu bylo skutečně habaděj.

Pro: prostředí Himalájí, gunplay, chytlavost a přístupnost, instantní zábava, Shangri-La mise, hudba, pointa v závěru

Proti: příšerný writing, generický design všech misí, průhledné skripty a typická ubisoftí schematičnost, generický a jinak pustý svět zahlcený náhodnými eventy a collectibles, nasírací instakilly, občas save systém, jízdní model

+37 +40 −3

Reprobates

  • PC 50
Bohužel, stejně jako u Nibiru, sestupná kvalita pokračuje. A přestože jsou Reprobates v některých ohledech lepší a nějaký posun se děje, jako celek však hra působí hůř než její předchůdci. Tvůrci měli pár skvělých nápadů, které se jim ale nepovedlo velmi dobře implementovat.

K velkému zlepšení došlo u animací, jejich návaznosti, a hlavně kvalitě modelů postav. Tento posun je ale dostatečný jen když hru posuzuju mimo kontext všech ostatních her, které v té době vycházely. Na Future Games dobrý, ale v porovnání s jinými hrami pořád nedostatečné.

Na začátku hry jsem měl pocit, že ti nejvíce talentovaní vývojáři z Future Games museli odejít, a hra na mě působila trochu jako pokus o easy money, který nevyšel. Tento pocit ve mně vyvolávala hlavně uměle natahovaná herní doba. Nevím, jestli v tom se mnou budou ostatní souhlasit, ale pro mě byly mnohé pasáže úmorné. Sbírání klacků a kamenů jak v Minecraftu, ale každý kus Adam zvedá 3-4 sekundy. Obzvlášť to člověka nasere, když unese kamení a klacky, ale jen hrst trávy. Šplhání, přeskakování, překračování, jsou všechno činnosti, které přidávají spoustu herního času, a vůbec mě nebavilo čumění na (přes zlepšení) stále špatně navazující animace. Adam pořád přešlapuje, popochází, točí se, odstupuje, obzvlášť když to vypadá nejvíc nepřirozeně. Pořád si schovává ruce do dlaní, kroutí hlavou, ohmatává si pupík, a to všechno přidává herní dobu.

U Nibiru jsem si stěžoval, že se možnosti interakce objevují po časových prodlevách. Tady mě zase štvalo, že nikdy nic nebylo jasně dané. Kombinace předmětů mi nedávaly smysl. Ve třetině hry jsem to vzdal, a začal jsem hrát podle návodu. Uvědomil sem si totiž, že až příliš často chodím po ostrově a absolutně netuším, co se ode mě očekává. Herní pasáže na ostrově jsou bez návodu v podstatě o neustálém cyklickém procházení všech obrazovek, vstupování do všech bungalovů, a modlení se za to, aby se někde najednou objevila postava nebo interaktivní místo, které hru posune dál. Autoři si byli vědomi nedostatků omezeného hracího pole, ale „vyřešili“ to tím, že každý den na ostrově dostane nové úhly kamery na ta samá místa. To ale znamená, že se mění i přechodová místa mezi lokacemi, které se často špatně hledají. Naštěstí je ve hře možnost si je pomocí klávesy E zobrazit.

Otravným prvkem je i energy bar, který teď hlavní postava má. Opět strávíte množství času pitím vody a jezením sušenek, samozřejmě po jedné po 3-4 sekundách. Což musíte zopakovat snad 10x pro plné doplnění. Nikdy nevíte co vám kolik energie sebere. Nikdy nevíte, jestli následující dvojklik sebere energii nebo ne, protože občas si Adam prostě musí srovnat nožičky, couvnout, a pak nesměle vykročit.

Některé dny jsou proloženy nočními můrami, které byly noční můry i pro mě, protože se v nich násobila frustrace z pomalého pohybu, spousty krkolomných a špatně navazujících animací a šíleného backtrackingu. Nejhorší jsou ty rychloklikací minihry, měl jsem hodně blízko k rage quitu.

Stejně jako v Nibiru se sem tam objeví nějaká vtipná hloupost, třeba když se bavíte s chlápkem, který chce ulovit racka, zatímco sami máte živého racka pod kabátem a on na to nereaguje. Nebo když Adam prohlásí, že je bezpečné přestříhnout napájecí šňůru od lampy, protože spínač na lampě je vypnutý. V určitém bodě dojde také k nepochopitelné změně chování jedné postavy, Edwin, který byl celou dobu nápomocný a přátelský se najednou chová jako Hermann. Zmátlo mě to, chvilku jsem si i myslel, že jsem si jména zapamatoval špatně.

Dabing a dialogy jsou asi na stejné úrovni jako Nibiru. Zápory jsou ale jiné. Dabéři už to nepředčítají jako knihu, ale zase dialogy častěji v kontextu situace nedávají smysl. Taky mi občas přišlo, že české znění bylo přeloženo z angličtiny, protože se tam objevují fráze typické při doslovném překládání právě z angličtiny. Nevím, jestli bylo nějak vysvětleno, jak si lidé z různých koutů světa rozumí, ale nepamatuju si, že by se o tom jediná postava zmínila.

Autoři jsou asi docela prasátka, protože mají nutkání neustále zobrazovat ženské postavy tak, aby jim byly vidět kalhotky, a ženské postavy jsou postavené na stereotypech typu držkatá černoška, zlatokopka, a kráska v nesnázích, která si „hraje“ na feministku. Samozřejmě dojde i na typicky česky trapné zobrazení homosexuála.

Líbil se mi námět, který ve mně většinu hry vyvolával zvědavost. Celkově ten koncept hry je dobrý nápad, a nějaké jiné studio z něj mohlo udělat kultovní hru. Reprobates ale ke konci dochází dech, a natahovaná herní doba tomu nepomáhá. Nevím, jaká byla skutečná herní doba, ale hrál jsem to tři dny. Musel jsem si dát pauzy, jinak se to nedalo. Hře by moc prospělo, kdyby byla osekaná o ty nezábavné činnosti. Ve světlých momentech bych ji i jako zajímavý slowburn doporučil, ale na konci musím říct, že tohle průměrný hráč asi nepřežije.

Pro: příběh, dabing, koncept

Proti: provedení, zdlouhavá a otravná hratelnost

+18