Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Resident Evil

  • PC 90
Do té doby, než jsem si zahrál Resident Evil, jsem byl velikým milovníkem Silent Hillu, ale nyní jsem i milovníkem Resident Evilu.

Říkal jsem si, proč to nezkusit, a kvůli příběhu hezky pěkně od prvního dílu. Bohužel se mi nepodařilo na mém počítači přes několikero nespočet pokusů rozjet Resident Evil z roku 1997. Tak jsem vzal za vděk Remasteru z roku 2015.

Mojí volbou byla hra za Jill Valentine, protože mi do toho zapadala lépe, a z pár ukázek, které jsem viděl, všichni hráli právě spíše za Jill (Neměl jsem vůbec potuchy, o tom, že má oproti Chrisovi určité výhody např. Lockpick).

Pustil jsem se tedy do hry. Pro mě to bylo něco okouzlujícího, protože rád prolézám různé místnosti a plním všemožné úkoly. Nezačal jsem příliš dobře, protože hned první zombie, kterou jsem potkal, tak mě zabila :-( Nejspíše to bylo dáno ovládáním, na které jsem nebyl zvyklý, a chvíli mi trvalo si na něj zvyknout.

Při prozkoumávání sídla, jsem objevoval různé poznámky a rozkrýval příběh rodiny, která v něm dříve žila. Atmosféra příběhu byla skvělá.

Nepřátelé zde hrají úlohu, kdy se vás snaží zakousnout, ale spíše vám blokují cestu. Většinou se kolem nich dalo proběhnout, ale pouze za předpokladu, že jste je povalili na zem nějakou střelou, nebo je rychle a šikovně oběhli, když k vám byli otočeni zády. Postupem času však přituhovalo, a tak už obíhání nebylo možné, především u takových těch zelených potvůrek s drápy, rychlými jako drak.

Jako klad, který napomáhal atmosféře byly pásky, přes které jste si ukládali pozici. Protože, když vám došli, museli jste hrát, dokud jste nenašli nové, nebo v horším případě nezemřeli. Jednou za hru, někdy ze začátku, jsem s tím měl problém, kdy jsem jich měl nedostatek, a musel jsem riskovat dlouhé a nebezpečné výpravy do neznáma.

Hudba a zvuky hře přidávali dostatečnou kvalitu a nijak nekazili hororovou atmosféru. Co mi vadilo, byl špatně zvládnutý dabing a cutscény, kde se často obraz předbíhal dabingu (nebo to bylo obráceně).

Již nyní se těším na další díly, které mám v plánu si v budoucnosti zahrát :-)

Pro: Atmosféra, příběh, hudba a zvuky, nemožnost ukládat kdykoliv se člověku zachce

Proti: Občas kamera a ovládání, cutscény

+19

Mass Effect: Andromeda

  • PC 85
Sice se mi původně k tomu nechtělo psát nic, ale nakonec jsem si stejně nemohla pomoc.
Když jsme slyšela první zmínky o Mass Effect Andromeda, tak to šlo mimo mě, protože jsem v tý době viděla Mass Effect možná tak na plakátě v herním obchodě a za to, že jsem se vůbec pustila do prvního dílu a později si zamilovala celé Mass Effect univerzum vděčím @gordon :D
Ok, ale k věci.
Schválně jsem nesledovala skoro žádné dění okolo, abych na sebe zbytečně nepřenesla zbytečně velký hype a pak byla zklamaná. A vyplatilo se to!
Hned po pár minutách hraní mě zaujaly novinky jako jetpack, který mě celou dobu spolu s využitím dashe hrozně bavil a urychloval pohyb po mapě i na bojišti. Co se mi taky hrozně líbilo, tak animaci při příletu Tempestu k nějaké planetě nebo jiným objektům. Ke konci, když pak lítáte z planety na planetu to ale začíná být lehce otravné a zdržující.
Co se postav týče, mám ráda všechny, což bych u Mass Effect říct nemohla, protože Ashley mi pila nervy už od začátku (RIP). Hrála jsem teda za defaultního Scotta a fakt jsem si ho oblíbila, působí na mě sympaticky a některé jeho hlášky mě rozsekaly. Z posádky mi k srdíčku nejvíce přirostla Vetra, protože turian a protože je prostě naprosto skvělá, taky jsem si hrozně oblíbila Dracka, protože s kroganem je vždycky sranda a můj nový spacebro místo Garra byl jednoznačně Jaal. A samozřejmě Gil, protože s tím měl můj Scott romanci. Což je ostatně věc, o které bych chtěla mluvit. Nelíbí se mi, jak jsou nespravedlivě udělané romance. Stačí porovnat romanci Cory a Gila, zatímco Cora je naprosto výborně propracovaná, Gil je... odfláknutý. Jo, argument, že je pořád více hráčů než hráček a gayů je v herním průmyslu málo je irelevantní a nesmyslný (zkuste si do vyhledávače na tumblr napsat Scott Ryder!) Co se dalších vztahů týče, Turian ask task byl pro mě jeden z oblíbených, protože Avitus zničený z toho, že nemůžou najít turianského pathfindera a ještě k tomu dodal, že "On je pro mě ale něco víc, než jej pathfinder, musíme ho zachránit" aawr, to bylo tak hezký a jako první mě napadlo,
že by bioware konečně přidal do hry i gay turiany.
Jako jednu z nejlepších postal považuju Reyese, který je prostě týpek. A fakt mě hrozně štve, že mi nešlo mít romanci jak s Reyesm tak s Gilem a štvát mě to bude ještě dlouho xD
Co se gameplaye týče, přišel mi zábavný, občas trochu stereotypní, ale to je snad v každé hře, kterou se snažíte projít na co nejvíce procent. Hra navíc trpí "syndromem Mafie", akorát to není jen v rámci jedné mapy, ale v rámci celé Andromedy. Dostanete úkol na Nexusu, abyste jeli na Kadaru, odkud vás pošlou na Eos, kde vás zase pošlou na Nexus a tam zase na Havarl,... No, začne vás to pak pěkně štvát. :D Vedlejších úkolů je tam plná... fakt hodně. Dělala jsem je asi 10 dní v kuse od rána do noci, abych pak v klidu mohla dodělat hlavní dějovou linku, a pořád přibývaly a nechtěly mizet. Co ale dávám jako velké plus tak loyalty missions, každá byla jiná a všechny byly zábavné. Nejvíce jsem se nasmála u Liama. Oceňuji nápad s hraním si s gravitací, to bylo skvělé oživení hry
Navíc je Andromeda hrozně otevřená, co se boje týče. Schopnosti si můžete mixovat jak chcete, výběr zbraní je poměrně velký a brnění si taky můžete vylepšit dle libosti. Navíc je tam ještě dost možností v craftění, takže si myslím, že si nikdo na nic nemůže stěžovat.
Nová rasa- Angara- mi přirostla k srdíčku stejně jako turiani v ME1. Krásná a zajímavá rasa, za kterou jsem hrozně ráda.
Ke grafice nemám žádné připomínky, level design je krásný. Do Havarlu jsem se zamilovala okamžitě, tam prostě chci žít. Jak všichni řeší špatné animace, tak ty mi nevadily a nepřišly mi ani tak špatné, ale hádám, že tohle je hodně subjektivní vnímání.
Dějovou linku bych vůbec neporovnávala s původní trilogií Mass Effect, protože bylo jasně řečeno, že jde o novou sérii. A příběh Andromedy mě bavil, přišel mi zajímavý a užila jsme si ho. (To ale bude tím, že nejsem takový ten "scifař", takže jsem nehrála, neviděla ani nečetla tolik "normálních" a "klasických" sci-fi, abych to dokázala porovnat, jestli jde o klišé nebo ne)
Závěrem, Andromedu v žádném případě neberu jako průměr hru, hrozně mě to bavilo, možností jak hru hrát je spousta a rozhodně bych po Andromedě sáhla znovu.

Pro: Postavy, poměrně velká svoboda pro hráče, hodiny zábavy, prostředí a planety, atmosféra, hlášky, loyalty missions

Proti: Syndrom mafie, po desítkách hodni hraní stereotypnost,

+19

The Cat Lady

  • PC 70
Herní výzva 2017 - 9. Kamarád doporučuje!

Chtěl jsem nějakou hezkou 2D adventuru, což Drolinovi asociuje barevnou, skvěle nakreslenou a zábavnou hru a doporučil The Cat Lady, tedy hru, která není ani barevná, ani skvěle nakreslená a občas ani zábavná. Takhle dopadnete, když poslechnete proradnýho komouše! :D

Upřímně můžu říct, že takhle vyndanou hru jsem snad ještě nehrál. Do této chvíle pro mě byl král depresivních her Fahrenheit, ale milá Kočička ho svou packou rozdrtila jak mravence kladivem a ještě mu nachcala na hrob. Vzhledem k tomu, že jsem od hry čekal něco trochu jiného a na takovou dávku deprese jsem nebyl připravený, mě hraní ze začátku vůbec nebavilo a musel jsem se do něj nutit (debilní Herní výzva), ale cca od třetiny mě to fakt chytlo a až na pár míst jsem si ji už pořádně užíval.

Grafika je sice hnusná, ale to u této hry vůbec nevadí, ba naopak. Hrubě nakreslená pozadí sem sednou, pouze na kostrbatý model hlavní postavy a její toporný pohyb jsem si nezvykl do konce hry. Vyzdvihnout musím parádní hudební doprovod, dabing se rovněž povedl, i když u něj je znát, že byl dělán na obyčejný mikrofon někde doma v pokojíčku (během rozhovorů je slyšet šumění na pozadí). Menší výtku mám rovněž k ovládání, k čemuž slouží pouze kurzorové šipky a občas je to opravdu o nervy.

Klíčovým prvkem hry jsou rozhovory a postupné odkrývání minulost převážně hlavní postavy a zde musím tvůrce pochválit, protože např. scéna kdy Susan popisuje svoje manželství a jak přišla o dceru jsou opravdu hodně silné.

The Cat Lady je adventura s brilantním příběhem plným deprese, zoufalství a děsu, s parádně napsanými dialogy a mrazivým audiovizuálním zpracováním. Není to sice můj šálek piva, ale zklamaný rozhodně nejsem.

Pro: Příběh a dialogy, povedený audiovizuál.

Proti: Toporné pohyby postav, horší ovládání, depka jako prase.

+19

Mafia III

  • PC 75
Úvod do deja
V koži Lincolna Claya sa vydáme na cestu pomsti talianskej mafii vedenej donom Marcanom.

Plusy hry
➤Hlavná zápletka: mne osobne sa veľmi páči aj ked´ niekomu môže prísť celkom klišé. ( Mňa jednoducho hry kde je hlavným motívom pomsta vždy lákali )
➤Lincoln Clay: celkom simpatický rambo ktorý sa nikoho ani ničoho nebojí
➤Donovan: vedlajšia postava ktorú som si veľmi obľúbil hlavne kvôli potitulkovej scéne.
➤New Bordeaux: či už mesto alebo celková mapa bola veľmi pekne spracovaná
➤Hudba: asi najvačší plus hry
➤Misie v ktorých trebalo zabiť kápov: keby tam ostali len tieto misie a ostatné bi sa vyškrtli vôbec by to neuškodilo
➤cutscený: niekedy až filmovo pojaté čo hre za mňa určite pridalo

Mínusy hry
➤Obsadzovacie misie: najvaší misus hry a vec ktorá hre najviac uškodila, hlavne preto pretože asi 60% tvoria tieto misie
➤občasné bugy
➤optimalizácia
➤vedlajšie misie pre spoločníkov: podľa mňa veľká zbytočnosť a stráta času
➤AI nepriateľov

Záverečné zhrnutie:
Určite sa nepridám k ľudom ktorý túto hru len kritizujú ale taktiež musím povedať ža to nieje jedna z mojich najlepších hier. Určite doporučujem skúsiť ale nad 10€ ju nekupujte. A nakoniec asi len to že keby sa hra nevolala Mafia III tak by určite mala lepšie hodnotenie.

➤Čas strávený v hre: 25 hodín

HODNOTENIE-75/100%

Pro: dej, Lincoln, Donovan, New Bordeaux, songy, cutscény

Proti: obsadzovacie misie, bugy, optimalizácia, AI

+19

Mass Effect: Andromeda

  • PC 80
Herní výzva 2017: "Právě vychází"

Upozorňuji předem na možné spoilery. Na ME:A jsem se velmi těšil, protože původní trilogie je jedna z nejlepších (ne-li nejlepší) herních sérií, které jsem kdy hrál. Proto jsem se moc nedíval na propagační trailery a gameplaye. Jen na launch trailer se skvělou hudbou Human. Ke hře jsem se dostal dva měsíce po vydání a došel jsem někde do poloviny hry. Po třech dalších měsících jsem se ke hře vrátil a za tři dny dohrál. Nejsem fanda her, kde musím plnit vedlejší úkoly, není čas a ani mě to nebaví, proto jsem ve hře strávil méně než ostatní. Hrál jsem pouze příběhové mise a jednu loyality misi pro Vetru, a je dobře, že jsem ji hrál, jelikož planet/meteor na které se odehrává má úchvatnou atmosféru. Co mě po vydání dost zarazilo, bylo, že si téměř všichni stěžovali na mimiku obličejů a tím hru strhali do hlubin zapomění a hejtu. Nevím jak většina hráčů, ale kdyby se o tom nepsalo nevšiml bych si toho. Hraju často staré hry (např. NOLF, Rogue Trooper) nemají vůbec žádné emoce v mimice a nevadí mi to. Sice je pravda že to nevypadá nejlépe, ale to neznamená, že to všichni pak vnímají jako odpad (tu hru). Hrál jsem neopatchovanou verzi, takže vím o čem mluvím a ta mimika a animace nejsou tak špatné, jak všichni jiní tvrdí.

Tento díl zůstal věrný předchozím a tak 80% času jsou dialogy a přesuny a 20% je akce. Na začátku si vytvoříte postavu a jdete rovnou do akce. Jdete osídlit planetu, tak není na co čekat. Intro perfektně vtáhlo do děje a elektrická planeta byla fakt boží. Následovala písečná planeta, zimní, džungloidní, nepřátelská loď, starobylé město a nakonec to nejlepší, Meridian (planeta naruby; velmi mi to připomnělo prstenec v Halu nebo ve Vanquish až nato že to byla planeta vtažena do sebe). Pestrost prostředí je tedy velmi rozmanitá a lepší ani být nemohla. ME:A je RPG střílečka a tak nesmí chybět ani tyto prvky. Postavu si můžete vylepšit skill pointy a ty investovat do zbraní, biotiky a techniky. Dále si můžete vylepšit, či koupit brnění, zbraně, zkoumat nové a dokonce si je i craftit. Jakmile jsem si koupil sniperku Black Widow 2 a pistol Carnifex 3, tak jsem byl za vodou a lepší nepotřeboval, hrál jsem totiž za infiltratora. Hratelnost je jedním slovem skvělá, dopomáhá k tomu jet-pack aktivní systém krytí, spelly a perfektní pocit ze střelby. Nepřátelská AI se kryje a umí vpadnout do zad. Přátelská AI také ujde a oživovat jsem je musel asi jen ve 2 případech. Hrál jsem na střední obtížnost a párkrát jsem zemřel, to bylo ale způsobené hlavně nejsilnějšími nepřáteli typu Destroyer a početní převahou nepřátel. Velmi se mi líbili přesuny mezi planetami, kdy v první osobě svištíte vesmírem. Multiplayer jsem nehrál.

Nejsem angličtinář a hodně věcí co se týče příběhu mi uteklo.Základní příběhovou kostru jsem ale snad pochopil. Vy jako neohrožená Pathfinder (Průzkumník?) Ryder se vydáváte ve šlépějích vašeho otce najít svět, který by se dalo kolonizovat. Tak nějak se brodíte planetami, vás z nějakého důvodu chce zajmout záporák Archon. No a více říkat nebudu, nechci spoilerovat. Archon jako záporák mě ale zklamal. Hlavně svým tuctovým vzhledem, a klišoidními plány. Nejvíce mě však naštvalo, že ho za celou hru uvidíme tak 3x-4x, takže se k němu ani žádný vztah vybudovat nedá.

Dostávám se k postavám. Vaše posádka se sestává z 10 členů. Oblíbil jsem si pouze turianku Vetru (něco na způsob Garuse v ženském provedení) a angarana Jaala, který svou neznalostí byl vtipný. Ostatní jsem moc nemusel, piloty lodi máme dva, ale na Jokera z původní trilogie nesahají ani po kotníky. Škoda, že se ve hře neobjeví Quariáni nebo že Salarián není v útočném týmu, je pouze jako pilot. Ve hře máte také sestru/bratra, ale ta/ten je v 99% hry na lůžku (dokonce si za ni/něj v tom 1% zahrajeme). Nové rasy tady máme dvě a to nepřátelské Ketty a přátelské Angarany. Škoda, že postavy nedabují známé tváře. Není zde Martin Sheen, Lance Hanriksen nebo Seth Green, jak v původní trilogii, ale dabing se i tak povedl.

Docela mě zklamala hudba. Ani ne tak zpracováním, ale její nevýrazností během hry, byla tam ale téměř jsem si ji nevšímal (jako by tam nebyla), což nebyl případ druhého (epická hudba při útěku na konci) nebo třetího dílu, kde hudba byla asi nejlepší a líbilo se mi mnoho tracků (zásluha 7 skladatelů mezi nimiž byl i filmový skladatel Clint Mansell), jinak u Andromedy se mi líbil hlavní motiv v menu a hudba v závěrečných titulcích (Under The Star - Aurora), která mě dost překvapila a byl jsem z ní nadšen (naposledy jsem byl u credits nadšený u Wolfensteinu New Order). Zvuky jsou ale naopak perfektní. Grafika je velmi povedená a hra je i slušně optimalizovaná. Je ale škoda, že tvůrci nepřešli z Unreal Enginu 3 na Unreal Engine 4. Autoři v něm už uměli pracovat a možná by nedocházelo právě v problémech v mimice a ostatních bugů. Když už mluvím o bugách, pár jsem jich měl. Ten největší byl, že se mi nesčetněkrát objevoval kurzor myši uprostřed obrazovky během gameplaye, stačilo ale 2x stisknout ESC a problém zmizel. Občas blikalo osvětlení a stíny. Jednou postava byla mimo Tempest ve vesmíru a chodila jako by se nic nestalo. No a jednou, když jsem vypnul hru tak se PC 10x zpomalil a musel jsem ho restartovat, i přesto že ve správci úloh už nic neběželo. Štvalo mě ještě, že jsem musel držet E pro akci (holt konzolovka) nebo že mohu mít jen 3 aktivní skilly (holt taky konzolovka). Nevím přesně, ale myslím si, že rozhodnutí nemají téměř žádný vliv na vyvíjení příběhu, a loyality mise též nemají vliv na přežití posádky, jak tomu bylo ve druhém díle. Konec se mi zdá taky, že je pouze 1 pouze s drobnými nuancemi.

Hodně jsem si v této recenzi stěžoval na různé věci. Hra ale hladce plyne, hratelnost to táhne nahoru a příběh má pár zvratů. Musím ale uznat že tento díl je rozhodně nejslabší. Možná až výjde čeština, tak hodnocení změním. S češtinou si dohraju celou hru znova a dokončím všechny loyality mise. Ve slevě za 500,- ale není nad čím váhat a lepší scifi akční rpg v současné době asi neexistuje.

Pro: audiovizuální stránka, hratelnost, rozmanitost prostředí

Proti: nevýrazná hudba, bugy, některé postavy (hlavně záporák)

+19

Day of the Tentacle: Remastered

  • PC 70
Herní výzva 2017 - 6. Šedá myška

I přes obrovskou popularitu původní adventury Maniac Mansion i pokračování Maniac Mansion: Day of the Tentacle jsem se k nim já osobně nikdy nedostal. Ano, slýchával jsem o nich hodně, i příběh jsem si poskládal, ale v životě jsem je nikdy neviděl. Byl jsem proto nadšený, když se na moderní vlně grafických remasterů svezl i tento kousek. Nevím, proč se autoři rozhodli pouze pro druhý díl, ale i tak jsem byl rád alespoň za něco.

Graficky se remaster povedl na jedničku, což je možné si kdykoliv ověřit stiskem F1, kdy se hra bez jakékoliv prodlevy okamžitě přepne do originálního vzhledu včetně původní MIDI hudby. Do moderního pláště se také předělalo ovládání přes kontextové menu na pravém tlačítku myši. Odpadá tak otravné klikání na "take", "talk to", apod.

Hratelnost není špatná, ale asi bych si užil hru více se znalostí původního originálu. Takto mi to vychází pouze na lehce nadprůměrnou adventuru, kterou jsem si sice zahrál s chutí, ale nedokážu na ní vypíchnout něco úplně supr čupr dupr.

Pro: Audiovizuál s možností přepnutí do původní podoby; příjemné ovládání.

Proti: Celkem krátké; bez znalosti originálu to není žádný zázrak.

+19

Perdition's Gate

  • PC 90
Perdition´s Gate - druhý komerční megawad z dílny Wraith Corporation, také s českým zastoupením Pavla Hodka pod nickem “Czech Doom Guru”, jsem proběhl takříkajíc jedním dechem. Takřka vzápětí po ukončení prvního megawadu z řady - Hell to Pay. Hlavním koordinátorem projektu je známý level designér Tom Mustaine, pozdější zakladatel a vůdčí persona Ritual Entertainment.

Zatímco Hell to Pay se vyznačoval propracovanou příběhovou kampaní, inteligentním level designem a přepracováním podstatné části modelů protivníků do futuristické podoby, aby respektovaly duch podávané story linky, Perdition´s Gate se prezentuje poněkud jinak. Sice má také příběh (který jsem v rychlém tempu ani nevnímal), nové textury i soundtrack. Ale nepřátelé jsou zachováni v původním provedení a hratelnost a design jsou uzpůsobeny hlavně velice rychlé akci. Takže příběhový podkres a komplikované puzzly jsou notně upozaděny.

Jednotlivé mapy jsou většinou kompaktní, nejsou veliké co do rozlohy i počtu nepřátel. Jedná se mnohdy takřka o arénové levely často se symetrickým designem uzpůsobeným pro akci, tudíž si dovedu představit zajímavá multiplayerová klání v některých úrovních. Bloudit víceméně nemusíte, průběh mapami je lineární a bez zádrhelů, tedy až na drobné výjimky. Nové textury příjemně oživují prostředí, což dává nový svěží vzhled někdy stereotypnímu doomovskému světu.

Zpočátku hra ubíhala ve zdánlivě klasickém tempu v tech based levelech, které, ačkoliv velice propracované, zdánlivě neprozrazovaly nic zvláštního. Ale od druhé třetiny Perdition´s Gate vyjevila plně svůj charakter popsaný v předchozím odstavci. Počet nepřátel není velký, mnohdy jen několik desítek, často i pod chabých 50, ale kompaktní a těsné prostory nabízí hektické souboje. Navíc autoři mají cit pro strategické umístění monster, takže se někdy zapotíme. Mutanti se často teleportují na různá místa úrovně, takže i zdánlivé vyčištění prostoru není 100% záruka klidu, Pokud by bylo více monster, tak bych se nebál styl hry zařadit až do slaughterfestu,

Celkově ale není Perdition´s Gate nadměrně obtížný, hra velice rychle odsýpala a za 2 dny jsem měl hotovo, nečekal jsem takové tempo a až tak rychlé ukončení. Hráči hloubající nad secrety a milovníci rozsáhlých úrovní jistě budou zklamáni. Ale nic nemění na tom, že hru jsem si velice příjemně užil a můj zážitek byl dokonce lepší než z Hell to Pay.

Jedinou vadou na kráse jsou dva tajné levely, při jejichž tvorbě museli designéři používat velmi kvalitní materiál. Protože tyto dva levely jsou totální úlet. Směsice sněhobílých nebo naopak tmavých stěn, nepřehledné lokace s prapodivnými hádankami, navíc pod GZ Doomem s bugy, byla těžká desiluze. Možná je lepší do secret levelů vůbec nechodit a tyto dvě šílenosti nechat ladem. Za ně dávám procenta dolů, jinak by Perdition´s Gate nemělo chybu.

Pro milovníka akce a zejména Doomu je tak tento poněkud kratší megawad povinností. Neexceluje dlouhou herní dobou, ale nepřetržitou vyladěnou akcí a skvělým designem. Tedy až na secret levely.

Pro: Nové textury a grafika. Zábavná rychlá hratelnost. Vyvážená obtížnost akce.

Proti: Secret levely. Krátká herní doba.

+19

The Elder Scrolls V: Skyrim

  • PC 90
Skyrime Skyrime, co s tebou? Jak tě ohodnotit?

Tak když bych to chtěl shrnout do jedné věty, je to prakticky zářný příklad stylu Bethesdy. A to nemyslím nijak špatně, hry od nich jsou jedny z mých nejoblíbenějších, Fallouty prostě žeru, ale pořád se nám tu opakují podobné chyby. No zkusím to vzít nějak popořadě.

Grafika a zvuky jsou dle mého velice dobré. I když hra už není žádná novinka, pořád se na grafiku dobře kouká, prostředí žije, jsou tu roviny i hory. Všechno je vymodelováno velice hezky a uvěřitelně, pohyb po mapě prostě člověka baví. A navíc pokud jde o grafiku, Skyrim má výhodu v tom, že se dá úplně snadno namódovat, takže není absolutně žádný problém si na Steam Workshopu či jinde postahovat několik módů, které ji dokáží vylepšit až k nepoznání (většinou teda je to ale znát na nárocích hry). V základu je to typická Bethesda, nejsou to žádné grafické orgie, ale dobře se na to kouká, a byť nepůsobí ani v době vydání nijak extra moderně, tak nemá problém vypadat koukatelně i po pár letech.

Množství úkolů je rozsáhlé, a opět jako třeba u Falloutu platí, že základní linie hry není příliš obtížná ani těžká, dá se dokončit relativně rychle, ale opět tvoří spojnici mezi kvantem dalších epizodních questů. Bohužel ani tady se nevyhnuli hromadě generických úkolů dojdi tam/seber tohle/osvoboď tohodle/zab tohodle. Tyhle úkoly se stále opakují a není to zábava. Kvalita questů je různorodá, od typu ať už to mám z krku, po škoda, že je konec. Ale celkově je to velice dobré, Skyrim nabízí opravdu spoustu herních hodin. A jako typické RPG, můžete věnovat čas i zlepšováním vlastností a dovedností postavy (mimochodem tu si můžete udělat doslova jak chcete, od bílé rasy císařské po kočku a ještěrku, a upravit vše od výšky nosu a huňatosti obočí, no takový The Sims ve Skyrimu). Můžete se učit kouzlit, kovat si zbraně či brnění, bojovat různými druhy zbraní, krást…Tady není co vytknout, postavu si lze opravdu „vychovat“ k obrazu svému, takže ať má hráč jakoukoli náturu, tady si přijde na své.

Herní principy i ovládání jsou slušné, dá se s tím sžít, ale třeba takový inventář, tak ten je hrozný. Jak toho má člověk víc, tak v tom něco hledat je zážitek (i proto existují módy právě na provedení inventáře). Sice jsem někde četl, že za to mohou konzole, ale podle mne ten inventář prostě zvorali. Souboje jsou někdy tak zvláštně nevyvážené, že nějakého trasořitku pomalu nemůžu zdolat, a pak obřího draka vezmu dvakrát kladivem po hlavě a šmitec.

Společníci jsou taky tak napůl cesty, je jich velké množství, že je člověk ani pomalu nemůže pořádně odzkoušet, na druhou stranu strašně opakují svoje výroky a neustále stojí v cestě, tak že často ani nemůžete projít dveřmi.

Rychlé cestování je fajn a navíc nutnost, protože běhat pokaždé po celé mapě je opravdu nepředstavitelné. Kůň bohužel moc nepomáhá, cestování s ním není nějak znatelně rychlejší než pěšky (opět, existuje mód). Dobrý doplněk je vozka, který Vás dokáže odvést od velkého města k ostatním velkým městům., zezačátku to pomůže při objevování mapy (a později už člověk používá jen fast travel).

Co je obří problém jsou Bethesdovské typické bugy. Kolik úkolů mi už nešlo splnit, protože se to a ono zaseklo, nebo jsem je splnil a nešly dokončit, protože ten poslední skript nějak zůstal viset, a k tomu různé grafické „zajímavosti“ (třeba pokud v Bílém průsmyku místo oživení starého stromu zasadíte nové semínko, tak ten nový strom sice hezky roste, jenže tak nějak skrz ten starý, očividně jej zapomněli nechat odstranit).

A dalo by se toho napsat hromady a hromady dalšího, ale nebudu už to natahovat. Když to shrnu, Skyrim má docela dost větších či menších chyb, ale to nemění nic na tom, že je to epické výpravné RPG, kde se hraním dá strávit velké množství hodin. A baví to dokonce i přítelkyni :-)

Pro: Velké množství úkolů, slušná grafika i ozvučení, RPG prvky, snadná modifikovatelnost

Proti: Bugy, generické úkoly, inventář

+19

Blood II: The Chosen

  • PC 70
O Bloodu 2 jsem psal u komentáře k Sinu, že si ho přes minimálně dvojité dohrání vůbec nevybavuju. A není se čemu divit, protože tohle je jedno z nejdivnějších herních pokračování, co jsem viděl. Kromě hlavního hrdiny a pár zbraní nemá prakticky vůbec nic společného s prvním dílem. Změnil se příběh, vizuál, atmosféra, prostředí, zmizela hororovost a v podstatě i humor. Ale popřadě.

Caleb už se neachází v roce 1928, ale o sto let později. Z temného kultu Cabal plného zombie, mnichů a monster se stala korporace se speciálními jednotkami a vrtulníky.. A Caleb nemá jinou motivaci, než nakopat prdel novému vůdce Gideonovi, protože mu vykolejil vlak. Honí se za ním přes 3 epizody, nakonec se k tomu přidá i nějaké prolínání realit a záchraná starých známých, ale celé je to na okraji jak příběhu, tak Calebova zájmu.

Změnila se i grafika a s tím i celá atmosféra. Litech engine byl špičkový, takže grafika vypadá i letech výborně, teda pokud se tvůrci nerozhodnou že bude černočerná tma. To Vám pak nepomůže ani zabugovaná baterka, která svítí jak se ji to hodí a na některé povrchy světlo odmítá reagovat. Bohužel atmosféra jedničky plné starých domů, kobek, jeskyní a chrámů je pryč. Dvojka je tradiční a projdeme si různé stokrát viděné laboratoře, kancly, základny. Občas se najde skvělá výjimka typu vzducholoď, ale občas naopak tvůrci recyklují až za hranu - 3x se vrátíte do vlaku, několikrát si projdete jedno patro kanclů či stanice metra.

Spolu s grafikou se vytratily veškeré odkazy, atmosféra, hororovost a humor. Ano Caleb občas něco zahláškuje a mezi epizodami jsou nějaké humorné popisky, ale není to vůbec vtipné. Zůstala tak obyčejná, tradiční a mimořádně krvavá střílečka v pělné grafice, což by nebylo málo.

Monstra celkem ujdou, sice u počátečných slaboučkých agentů jsem měl pocit že lovím nějaké mrňavé blechy, ale nakonec se dočkáme pár pěkných kousků korunovaných opravdu luxusním finálním bossem. Nejvíce času ale strávíte bojem se speciálními jednotkami, které moc nevydrží, ale umí nepříjemně překvapit.

Zbraní je moc. Přesněji 17 a poberete jich jen 10, což samozřejmě znamená, že něco musíte oželet. A ne že by to byl takový problém. Tvůrcům se podařilo ve zbraních zpackat co se dalo. Je tu dvojice naprosto slaboučkých raketometů. Rotačák který se roztáčí tak dlouho že než se roztočí jste mrtví. Naprosto neúčinná pistole na světlice a voodoo panenka. Tesla kanón, který Vám nablízko ubere víc než monstra. Zbytečné pistole, SMG (všechny zbraně na olovo používají stejné náboje). Naopak sniperka zabije jednou ranou prakticky cokoliv, totéž platí o dvojici upilovaných brokovnic a na rychlejší souboje postačuje slabší, ale funkční útočná puška.

Přes veškeré výtky by byla dvojka Blooda celkem pohodová střílečka, jenže pak jsou tu ještě bugy a to šílené. Hra (GOG verze) se v některých rozlíšeních prostě nespustí. Po chvíli se Vám začne třeba ruka se zbraní jako u Parkinsona, což vyřeší konzole a napsání "maxfps 60". Bohužel při každým loadu to musíte udělat znova, pokus o zápis téhož do autoexecu nezabral. Občas vypadnou textury, kusy těl a nábytku visí ve vzduchu, některé dveře prostě neotevřete i když předtím oteřít šly, Příšery se zasekávají, mrtvoly při loadu ožívají, občas někde prostě neprojdete, lezení po žebříku je horor.

Zkrátka a dobře, pokud odhlídnu od toho že jde o pokračování a přivřu oči na bugy, tak je Blood 2 nenáročná, svižná a krvavá střílečka, která mě sice chytla a nepustila, ale jako předtím si z ní za chvíli nebudu nic pamatovat.

Pro: Pěkná grafika, krvavost, svižná akce bez záseků

Proti: Neskutečně zabugované, abscence všeho, co se mi líbilo na jedničce

+19 +20 −1

Until Dawn

  • PS4 95
Interaktivní filmy a seriály pod krutovládou Dejva Klece a Telltale nijak zvlášť v lásce nemám. Kombinace hratelnosti stojící striktně na květéčkách a většinově mizerného writingu prostě smrdí, takže u většiny si vždycky říkám, o kolik lepší to mohlo být jako normální hra, popř. normální filmová tvorba. Ovšem Until Dawn pro mě existenci tohoto žánru naprosto opodstatnil.

Coby dosti vytříbené béčko to má naprosto famózní lekačky, jedny z nejlepších napříč všemi médii, a dost možná ty vůbec nejlepší v rámci her ever. A nedosahuje se jich skrze lacinost, nýbrž skrze pečlivě budované napětí, nesmírně hutnou atmosféru, bezchybné dávkování, a až maniakální průzkum, který tvůrci v základu podstoupili. Je jich relativně hodně, ale do louží předvídatelnosti se neponoří nikdy, takže sklízí úspěch takřka až do konce. Na anti-imerzivní interaktivní snímek vskutku působivé.

Má to motýlí efekt zakomponován jakožto stěžejní fíčurku. V teorii de facto stejný bulšit, jako nekončící telltejlovské připomínky toho, kterak si ten či onen NPC jouda bude pamatovat každý uniklý pšouk, ovšem v praxi vcelku nebe a dudy - tady se opravdu situace odvíjí jinak v závislosti na hráčových rozhodnutích, a taky neopomeňme tu roztomilou skutečnost, že tu vskutku může zemřít naprosto kdokoliv, stejně jako můžou všichni přežít. S lidovou délkou cca sedmi hodin to bůstuje znovuhratelnost jaxviňa.

Má to naprosto parádní collectibles ve formě zdejších vodítek a totemů. Tušil jsem, že to bude vrchovatě nadbytečná pičičárna do počtu, a byl jsem vedle jak ten Jaryn. Postavy s oblibou v dialozích zmiňují tyto své nalezy, a jejich následný pohled na věc je notně posilněn. Prakticky tyto totemy hráčovi dávají krátké úryvky toho, co se může v brzké budoucnosti odehrát. Hráč tak získá menší šanci se lépe připravit. Faktor překvapení tím ovšem netrpí, protože to jsou opravdu hodně krátké, většinou kontextu zbavené úryvky.

Má to fantastický hudební doprovod. Bez prdele jedno z da best hororových OST, jaké jsem kdy slyšel. Bezmála každá skladba naprosto dokonale doprovází každý napínavý moment do té míry, že to se mnou opravdu citově mávalo, ale zároveň jsem neměl prostor či iniciativu se přehnaně zaposlouchávat a tím se distraktovat. Debilně se to popisuje, takže jednoduše - funguje to kurva dobře.

Mno a taky to má Péťu Stormare, který napříč celou hrou hráče vyloženě profiluje, na základě čehož se pak mnoho věcí odlišně přizpůsobuje. Upřímně vůbec nechápu, co to v tý hře dělá, ale buřt s tym, z míry mě to vyvádělo s absolutním přehledem, a věřím, že o nic jiného ani nešlo.

Until Dawn by nefungoval jako klasičtější survival horror. Stejně tak by nefungoval jako normální film či minisérie. Funguje právě a výhradně jen díky tomu, že je to interaktivní film. Tím pádem je to automaticky ten nejlepší interaktivní film, s jakým jsem doposud měl tu čest. Áno, pompézní produkční hodnoty, hvězdné obsazení a kvalitní výkony taky udělaly své, ale rozumíme si.

Pro: Vysoce znovuhratelné; kvalitní writing a VA; příběhově je to béčko té nejlepší sorty; bravurně budované napětí a následné lekačky

Proti: Květéčka umí být pěkně frustrující; screen time jednotlivých postav je silně nevyvážený

+19

Silent Hill: Downpour

  • PS3 --
S Downpour je to těžké. Pod tlustou slupkou špatné optimalizace, těžkopádných soubojů, nejasných hádanek, nevhodně rozestavěných save-pointů a některých nezábavných pasáží, se skrývá jeden z nejlepších Silent Hillů vůbec.

Tak předně - neustále to laguje. Je to otravné a maximálně nasírací. Donebevolající amatérismus. Takhle si optimalizaci na uzavřené platformě (PS3) nepředstavuju. Souboje s chladnými zbraněmi tvoří hlavní pilíř akční složky a zrovna dvakrát se nepovedly. Postava často zalockuje na nepřítele válejícího se po zemi místo toho, co do mě zrovna buší, nelze uskakovat útokům a zbraně se po několika zásazích rozpadnou. Minimálně u protipožární sekery je to poněkud zvláštní. A samozřejmě lagování při souboji je no comment. Hádanky? Několikrát jsem se musel podívat do návodu, protože se jednalo o naprostou zhovadilost. Příkladem budiž hned první hádanka ve freeroam Silent Hillu, kde bylo potřeba odvolat policejní hlídky. Opravdu, na té tabuli s čísly hlídek byla jasně vidět "8" a né "B". Save-pointy? Není nic příjemnějšího, než půl hodiny prozkoumávat budovu, krůček po krůčku se snažit nasávat atmosféru, abych pak narazil na hádanku a nemohl si u ní uložit! Já chci jít spát a nechat si na to ráno, to ale musím zase prolézt celou budovu znova!!! Herdekfilek. Nezábavné pasáže? Hlavně Otherworld, kde je potřeba neustále před čímsi utíkat a pak taky finální část ve vězení nebyla nic nepříjemně příjemného.

Ale - příběh je fajn. Pochopitelný, na poměry Silent Hillu. Nápad s volným pohybem ve městě mi přijde výborný. A vedlejší úkoly taky! Sice odměnou je spíše jakési uspokojení duševna, ale proč ne. Atmosféra má grády, několikrát jsem se lekl, nenuceně a přirozeně. Ulice Silent Hillu vykouzlí dobrou atmosféru a když do toho začne pršet, je celkový dojem parádní.

Downpour dělala česká Vatra pro Konami. Zajímavé je, že na české poměry je to hra velice nadprůměrná a je až neuvěřitelné, jak moc se autorům povedla. Má svoje mouchy, ale převládá u mě spíše pozitivní dojem. Way to go, Vatra!

Btw, úplně mě minulo datum vydání. Marketing nějak zaspal...

Hodnocení: ✰✰✰
Herní doba: 18hod 23min
+19

Bloodborne

  • PS4 95
Velmi chvályhodný upgrade Databáze mi umožnil rozdat hned několik zasloužených vysokých hodnocení PS4 exclusive hrám. Bloodborne je stejně tak exkluzivní jako nemilosrdná hra, která mě svého času zcela pohltila tak, že jsem se po překonání první krize, kdy jsem do Googlu zadala "Bloodborne too hard unplayable" pak nemohla několik večerů odtrhnout od prolézání stok, temných lesů a ponurých hradů plných bizarních, krvelačných příšer. V paměti mi kromě zpívajících mozků, posměšku "Oh Amygdala, Amygdala have mercy," utkvěly i všechny ty geniální zkratky, na které na ten dvanáctý pokus najednou přijdete.

Hned po dohrání Bloodborne jsem si impulzivně pořídila nejnovější Dark Souls a --- nic. Nevím proč, protože středověké prostředí mě většinou automaticky baví, ale prostě mi to v tomto případě nic neříkalo. Zato Bloodborne mi říkalo hodně - hned od prvního momentu, kdy se probudíte v nepříliš hygienicky působící klinice, absolutně nevíte, kdo jste, co hledáte a co se vůbec děje, co je proboha "Paleblood" a proč vás ty nehezké bývalé osoby s vidlemi nemají rádi, mě to bavilo. Pak sice přišla ta zmiňované fáze bezmoci, kdy mě asi tak patnáckrát za sebou zabil jeden z prvních bossů Father Gascoigne, až mi to najednou začalo jít.

Bloodborne pro mě se svými omšelými budovami pod krvavým měsícem, na kterých se v pozdější fázi noci najednou objeví gigantická monstra, prostě oslovilo. Vyhovovala mi mechanika boje, ač mi tedy hodnou chvíli trvalo, než mi došlo, že úspěch tkví ve výstřelu ve správnou chvíli. Vyhovoval mi i útržkovitý příběh, který navozoval dojem toho, že se pod těmi střípky informací skrývá něco hlubokého. Líbila se mi hrůzostrašná a na první pokus smrtelná monstra a ty momenty, kdy už všechny namachrovaně kosím Ludwig's Blade a najednou šup šup a jsem zase ve snu ... prostě ta kombinace nejasnosti, neúprosnosti a pseudoviktoriánských staveb na mě fungovala. A když se ze mě nakonec stal nový Gehrman, no, mohlo to být horší, opravdu by mě bez návodu nenapadlo, že smyslem těch pupečních šňůr je, že je mám sníst....

Pro: náročná hra s velmi svébytnou atmosférou

+19

Uncharted: Drake's Fortune

  • PS4 85
Když si člověk přečtě Garretův komentář, popřípadě nahledne do diskuze, až by ho napadlo, že všechny ty původní recenze byly zaplacené a nedá se jim vůbec věřit :) Nicméně já jsem z tohoto prvního Nathonova dobrodružství nadšený.
S původní PS3 verzí bohužel nemám srovnání, ale myslím, že tento remaster se povedl. Grafika sice standardům dnešní doby neodpovídá (vždyť původně hra vyšla před deseti lety), ale pořád se jedná jenom o remaster. To ale neznamená, že by se na to ve výsledku nekoukalo hezky.

Příběh je jednoduchý a nikterak originální. Máme tu hlavního hrdinu v honbě za pokladem, holku, která mu občas vypomůže, když je to třeba, a hlavně záporáka, kterej jako na potvoru touží po stejném pokladu jako Nathan. Zkrátka nic složitého ani originálního, ale stejně jsem se těšil na každou další cutscénu, která ho popostrčí o další kousek dopředu a bavilo mě ho sledovat. Přece jen jsem vyrostl na filmech Indiana Jonese a Nathonovo dobrodružství má právě s tímto chlápkem v klobouku mnoho společného. Byť Nathan nemá bič, ani ten klobouk.

Hru ale nedělají cutscény, ale to co je mezi nimi. Což se skládá povětšinou s četných přestřelek s jednotkami nepřátel, kteří se na Vás valí ve vlnách. Zkrátka dokud nezabijete jednu vlnu nepřátel, jejich kámoši budou čekat schovaní za stromem, abych jich náhodou na scéně nebylo moc najednou. Přičemž když už se na bojišti objeví, o jejich inteligenci by se také mohly vést diskuze. Není výjimkou, že například při pokusu hodit po Vás granát, skončí pod nohama jim nebo jejich kolegů.

Právě ta lineárnost a naskriptovanost s ne zrovna dokonalým AI jsou největší neduhy hry. Ale víte co? Mně to ve výsledku vůbec nevadilo, protože jsem si tu hru užil a neustále jsem se těšil na to, co bude dál, a to je pro mě pořád to nejdůležitější. Nevěřím tomu, že kdyby hra nebyla takto naskriptovaná, že by se tvůrcům podařilo vybudovat tak skvělou atmosféru. Mnohdy jsem si připadal opravdu jako v nějakém dobrodružném filmu.

Druhou složkou hry jsou puzzle, kterých bych ve hře uvítal mnohem víc, protože zde zkrátka hrají druhé housle, a to poměrně výrazně. Odhadem bych řekl, že tak 85% času strávíte v soubojích a 15% při řešení hádanek. Ty jsou navíc totiž poměrně zajímavé, byť nikterak těžké. A když už si člověk náhodou neví rady, po chvíli se objeví nápověda, která ho nakopne ke správnému řešení. Tohle je totiž jedna velká jízda, kde na prostoje zkrátka není čas, a jak se jednou nastartuje, není čas zpomalit, natož zastavit.

Už jsem toho napsal dost, tak to nějak uzavřu - hra má svoje chyby a chápu, že pro spoustu lidí mohou být zejména souboje poměrně iritující, ale pro mě je zkrátka pořád důležitější ten pocit radosti a euforie, které jsem během hry zažil. Radši budu hrát hru s chybama u které se budu královsky bavit než technicky dokonalou hru bez duše.

Pro: příběh, puzzle, atmosféra, skvěle se to hraje

Proti: souboje, AI nepřátel, pro někoho grafické zpracování, byť za mě je poplatné době

+19

Pivo's Grand Adventures Episode 1: Pivo Go Home

  • PC 40
Hodnotit jako hru téměř nemožné, ale hodnotit tento počin jako vtip – jako závěrečnou tečku za eskapádami jednoho „výjimečného“ DH uživatele, to je velmi možné. Pro humor jsem všemi deseti, takže chci tímto krátkým komentářem alespoň podpořit autora ve snaze udělat z vymazání Piva určitý milník, na který budeme vzpomínat i po letech (třeba při příležitosti vydání druhého dílu)… Takto se tvoří legendy, nebude to sice legenda o Zeldě, ale bude to legenda o Pivu. :-)
+19

Uncharted: The Lost Legacy

  • PS4 --
Můj prvotní přístup k Lost Legacy byl dost chladný. Čekal jsem krátký datadiskový nášup se dvěma kopretinami v hlavní roli, co budou sypat hromady feministických hlášek a budou si hrát na děsné badassky. Chloe se ale ukáže nejen jako schopná náhrada za Drakea, ona ho dokonce i strčí do kapsy. Vtipem, chováním, motivací... a hezčím zadkem.

Pocitově bych tipoval LL na kratší záležitost, ale in-game ukazatel času byl nekompromisní - herní doba je v mém případě srovnatelná se třetím dílem a dokonce překonává díl první. Na rozdíl od nich ale neobsahuje žádné hluché místa a je to jedna velká jízda od začátku až do konce.

Už pomalý začátek v Indii jsem hrál s držkou otevřenou dokořán, s detaily interiérů si někdo opravdu máknul a odfláknutý kout aby člověk pohledal. Autoři si vyhráli s každou pídí a každým záhybem, všechno krásně lícuje a zvučí, jen těžko se hledají nedostatky. Navazuje open-space část v divočině, kde se můžu volně pohybovat s jeepem a plnit úkoly v libovolném pořadí. Navíc, hráč může splnit ještě jeden dlouhý vedlejšák, na jehož konci dostane Chloe docela užitečnou věcičku. Musím říct, že tuhle otevřenou část jsem si užil nejvíce. Scéna s jógou byla úchvatná, některé výhledy naprosto fantastické. Poté se hra přesouvá do lineárnějšího gameplaye, výhledy jsou ještě fantastičtější a level-design představuje naprostou špičku dobrodružných her. Hektické finále mě pro svou bombastičnost spíše otravovalo, ale to je možná způsobeno kombinací všech herních mechanik, se kterými se člověk v Uncharted mohl setkat.

LL je pro mě jednoznačně obrovské překvapení, nečekal jsem to ani zdaleka tak dobré a s klidným svědomím ho označím za nejlepší Uncharted so far...

Herní doba: 9hod 25min (střední obtížnost)
Hodnocení: ✰✰✰✰
+19

Outlaws

  • PC 75
Outlaws byl v roce 1997 tak trochu ve stínu slavnějších 3D akcí. V něčem po zásluze, v něčem neprávem. Už jej kdysi dohrál, ale bez nějakých vzpomínek.

Není divu, westernů znám jen pár a navíc největší slabina hry praští do očí hned na začátku. Je to grafika, která je ručně kreslená, velmi velmi jednoduchá a nepříliš povedená. Ani GOG remaster s ní nic moc neudělal, dá se říct že Outlaws po grafické stránce strkají do kapsy s přehledem i všechny Buildovky.

Příběh je taková westernová klasika - bohatý magnát chce stavět železnici a v cestě mu stojí farma. A protože majitel, bývalý maršál odmítá prodat, zloduch vyšle poskoky aby postrašili jeho manželku a dceru. Dopadne to tak, že farma shoří na popel, manželka umírá hrdinovi v náručí a navíc padouch unese dceru. A maršál, který už dávno odložil kolty se vydává po stopě zloduchů, nakopat jim prdel a zachránit dcerku. Je to sice klišé, ale moc hezky zpracované, po každé misi přijde nějaká krásně nakreslená animace a dá se říct, že spolu s naprosto úžasnou "Morricone" hudbou táhne hru neskutečně dopředu. Animace se navíc fakt povedly, jsou nabité akcí, osudovými okamžiky i dialogy a nechybí ani klasický odjezd do západu slunce :)

Ale ke hře. Tvůrci tušili, že s podobným námětem nemůžou natáhnout hru na 30 kol a udělal jen 9 misí. A udělali moc dobře, protože mise jsou každá z úplně jiného prostředí (pevnost, městečko, skály, doly, vlak..), většina z nich je docela dlouhá, docela složitá, plná klíčů, secretů a hlavně nepřátel. Některé mise jsou přímočaré, v jiných si pobloudíte, budete muset nějaké puzle a občas zakysnete, protože pro cestu dál je občas potřeba najít i nějakou tajnou pasáž (třeba v posledním kole). Dá se říct, že díky měnícímu se prostředí, těšení se na další filmeček a především díky heroické akci se ale určitě nudit nebudete. A samozřejmě aby to nebylo málo, po dohrání si můžete vybrat historické mise, kterých je celkem 13 v 5 tématických celcích a které Vám dají pořádně zabrat.

Co se nepovedlo jsou easter eggy. Narazit na králíka ze Sam a Max je divný, stejně jako to že pod westernovým městečkem je odporně nakreslená mimozemská loď.

A samotná akce? Paráda! Lucasové se drželi westernových reálíí, takže na Vás útočí pouze ozbrojení banditi a občas ve stoce pavouci. A zbraně jsou typicky westernové - kolťák, opakovačka, kulovnice, brokovnice dlouhá i krátká, dynamit, nože a v posledním kole i gatling. Tvůrci zařadili ruční nabíjení, takže kolťák musíte nabít po 6 výstřelech, opakovačku po desíti a ostatní pušky se nabíjí po jednom výstřelu. Ve víru akce, kde bojujete vždy aspoň s 3-5 protivníky se stávají tak některé zbraně nepoužitelné. Ale vůbec mě to nevadilo, s kolťákem a opakovačkou jsem si připadal opravdu jak na Divokém západě, navíc pro opakovačku můžete najít dalekohled a stane se z ní skvělá sniperka. Což je trochu úlet, ale budiž.

Každopádně nepřátel jsou opravdu hordy, tipl bych tak 80-100 na kolo a je tu neskutečná řežba. V každé rohu na Vás někdo vykoukne a většinou ji rychle koupí, ale pokud jich je hodně, budete mít brzo problémy. Pak se nezbývá než krýt, přebíhat a přebíjet (a nebo hrát na easy). Trošku jsem si připadal jak v akčním filmu a ne ve westernu, ale pak jsem si vzpoměl na Sedm statečných (původní) a finální akci s desítkami mrtvých a vzal jsem to. I western může být akční nářez.

Takže finální verdikt? Outlaws se skvěl hraje, perfektně se drží reálií Divokého západu a táhne ho výborný a výborně zpracovaný příběh. Jen ta grafika je fakt ošklivá a toho bloudění a hledání tajných cest je občas trochu moc.

Pro: Příběh, perfektní westernová střílečka, spousta misí navíc.

Proti: Grafika, občas bloudění a hledání jak dál.

+19

Crash Bandicoot

  • PS1 80
První dobrodružství mého oblíbeného vačnatce. V prvním díle umí pouze skákat a točit se.
Ve hře navštívíme celkem 3 ostrovy. Úrovně jsou různorodé. Někdy navštívíme ztracené město, někdy prcháme před koulí a nebo jedeme na praseti. Hru lze dohrát na 100%.
Ve hře lze získat 26 drahokamů z nich 6 je barevných. Drahokamy lze získat rozbitým všech beden v úrovni. Ve hře projdeme celkem 32 úrovní, z nich v 6 úrovních musíme porazit bosse. Ve hře narazíme na různé nepřátelé, třeba kraby nebo domorodce.

Pro: Vše

Proti: Nic

+19 +20 −1

Gran Turismo

  • PS1 100
Hru jsem poprvé objevil v roce 2013. I dnes pro mne není lehké uvěřit, že byla vydána na přelomu 1997/98 s ohledem na tehdejší ponuku závodních her na PC (NFS, Screamer). Po úvodním seznámení s členěním hry jsem se rozhodl nejdřív odehrát její arkádovou část s tím, že simulační část bude přeci jen podstatně těžší. Arkáda posloužila jako seznamka s některými auty a zároveň jako přípravka nebo jezdecká škola pro simulaci.
Jenže ouha, nejdřív jsem byl nucen si odemknout všechny licence. Znamenalo to měsíce tréninku, který se ale nakonec ukázal ve smyslu "tězce na cvičišti, ještě těžčeji na bojišti". Simulace fungovala na principu vyhrávaní kreditů závoděním, nákupu dílů vylepšujících výkony aut a samotném tuningu. Některé závodní série nebo těžší závody mne za první místo odměnili hezkými a většinou perfektně vyladěnými závodními speciály. Hra disponuje americkými, britskými a japonskými vozy, s důrazem na množství japončíků. Dále se vozy dělí na předokolky, zadokolky, čtyřkolky a vozy s motorem umístěným ve středu. Každý vůz je hezky popsán s jeho klady i zápory.
Samotné závodění bych přirovnal k návyku na těžkou drogu. Jakmile jsem byl nucen měnit parametry aut, zkoušet jestli a jak to funguje na okruhu, stávala se ze hry záležitost pohlcující mne i na několik hodin denně. Pomalu jsem si garáž plnil vozy které jsem považoval za nejlépe ovladatelné, což se ne vždycky shodovalo s pojmem nejvýkonnější. Byla tam i možnost auto prodat, bohužel s výraznou ztrátou, protože hra jaksi nebrala v potaz upgrade ani počet závodů jako v NFS Porsche.
Ve hře bylo mnoho technických okruhů se záludnými zatáčkami a mnohdy i nerovným povrchem na kterém auto dokonce poskakovalo. Nejdelší závody, jako např. "300km Endurance Race" trvaly téměř dvě hodiny - samozřejmě v závislosti od auta - a já musel navštívit boxy kvůli výměně ojetých pneumatik a dotankování paliva. Takže kromě ježdění jsem také musel přemýšlet nad strategií boxů. Co se týče poškození vozů, fungovalo bohužel jenom v licencích.
Jediné mínus hry bylo divné chování auta při delším kontaktu s některými mantinely. Jinak vím, že hra má několik různých bugů ale já se nesetkal ani s jedným.

Ještě musím spomenout možnost srovnat své časy s časy závodníků z téměř celého světa na stránkách gtplanet.net a cyberscore.me.uk. I když je GT dvacet let stará hra, pořád přibývají nové časy, dokonce i nové rekordy, což jenom potvrzuje její nadčasovost.

Pro: Obrovské množství aut, hezké tratě, pocit ze závodění, kvalitní systém tuningu

Proti: Divné chování auta při delším doteku s mantinelem

+19

Firewatch

  • PC 75
Vážně začínám mít hodně rád adventury. A právě Firewatch mně sednul parádně. Hutná atmosféra, napínavé a zajímavé vyprávění, povedený soundtrack a líbivé vizuální zpracování dávají dohromady příjemné a pohodové hraní.

Když se ve hře spojí příběh, hudba, filmovost a atmosféra, tak ani nepotřebuju žádnou zběsilou akci - obyčejné chození po lese a přemýšlení nad životem, záhadami a podivnostmi je zcela dostačující.

Jedinou větší výtku mám snad jen k závěru toho celého herního “vyšetřování”. Ke konci jsem poněkud ztrácel ponětí o tom, co se děje a nakonec to nějak rychle vyšumělo do ztracena a skončilo. Ale aspoň úplný závěr byl docela poetický.

Pro: Atmosféra, příběh, soundtrack, vizuál, odpočinek

Proti: Trochu neologičností a chaotičnosti v závěru příběhu

+19

Dear Esteban

  • PC 5
Herní výzva 2017 - 7. No fujtajbl!

Vzhledem k tomu, že datadisk na Arcanii je opravdový shit a po cca hodině hraní jsem se do něj za celý měsíc nedokázal dokopat, hodil jsem ho k ledu a jal se sedmý bod Herní výzvy 2017 trochu vochcat a na Kwokyho radu zkusil Dear Esteban. Co jsem se tak dočetl, je to prý taková parodie na Dear Esther a hlavně je to za pár minut dohrané.

Opravdu jsem ovšem nečekal, že pár minut je to doslova a že celý proces (stažení, do hrání, smazání) bude trvat minut maximálně pět. Parodie to ovšem není, protože humor... well... nenalezen, ergo kokotinec a ztráta času. Aspoň ta Herní výzva je z krku... :D

Pro: Nemusím se crcat s datáčem na Arcanii...

Proti: Kravina.

+19