Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Broken Age

  • PC 60
V poslední době se objevují zajímavé kousky v populárním, protože nejpřístupnějším žánru adventur, které se soustředí na prezentaci poutavého příběhu v hezkém grafickém hávu s minimální interakcí hráče, který spíš sleduje než hraje.

Broken Age je jednou z takových her: námětem je kreslená pohádka, která zobrazuje v rámci možností invenční příběh o dospívání, špatných rodičích a seberealizaci plný -přesně podle vzoru současných animovaných filmů- umírněného humoru a ponaučení na každém kroku. Zabaví celou rodinu, ale hlavně asi spíš ty mladší členy. Jestli mě totiž jedinkrát v životě napadlo Škoda, že nemám děti, tak to bylo při hraní Broken Age, protože samotnou mě hra docela nudila, neboť se mi mechanismy jejího vyprávění zdály předvídatelné.

Kritickým problémem hry je samozřejmě to, že zatím nemá konec, takže ji do vydání druhého dílu nemá smysl hrát.

Pro: slušná hezky kreslená pohádka

Proti: jen první díl, chvílemi nuda

+16 +17 −1

Cut the Rope

  • PC 70
Om Nom je roztomilá a věčně hladová příšerka, kterou jsem při hraní Cut the rope dostal do opatrovnictví. Podobně jako v kdysi velmi populárním Tamagotchi se musím starat o krmení, ale žádné venčení nebo mazlení se už nekoná. O rozptýlení Om Noma je totiž postaráno pomocí různých překážek v krmení.

Nejhorší překážkou pro mě samotného jsou asi ostny a některá kola byla kvůli jejich rozmístění pekelně těžká. Zato pavouci se vcelku dali zvládnout. Mimo překážek se v jednotlivých kolech nacházejí také pomocníci ve formě bublin, provazů, včel, myší či mých oblíbených duchů, díky kterým bylo zelenou zrůdičku radost krmit.

Za každé kolo jsem mohl dostat až tři hvězdičky, a protože jsem soutěživý a navíc jsou hvězdičky potřeba k dalšímu postupu, musel jsem vždy mít všechny. Po dosažení určitého počtu hvězdiček se otevírala také zábavná videa, kde se postupně vyvíjel příběh Om Noma. V jednom videu třeba majitelka Om Noma zkouší, co by tak mohl jíst, a po odmítnutí brokolice či další zeleniny přijdou na řadu sladkosti, které jsou jeho jedinou potravou.

Občas hra spadla a i splněné kolo se muselo opakovat, i když se hvězdičky připsaly, což naštvalo hlavně po jeho úporném plnění, ale nakonec se mi všechna kola podařila dokončit na tři hvězdičky a mohl jsem tak spatřit Om Noma, sedícího na kupě sladkostí.

Pro: Om Nom, překážky, pomocníci, videa, hudba, zvuky

Proti: nestabilita hry, některé levely příliš těžké

+16

GTR: FIA GT Racing Game

  • PC 80
Hrál jsem tuhle hru moc rád. Byla to moje první pořádná simulace závodů. Do té doby jsem poznal jen některé starší Need for Speed, ale pak jsem si koupil GTR a jen jsem se divil. Nezajel jsem jediné kolo bez nějaké kolize. Někdy větší, někdy menší, ale vždycky něco. Nefrustrovalo mě to, bral jsem to jako výzvu. Nakonec jsem se dopracoval k tomu, že jsem na střední obtížnost dojezdil šampionát na třetím místě. Pro mě to byl skvělý výsledek!
Chystám se ještě zkusit šampionát na nejvyšší obtížnost (plná simulace), ale zatím na to nedošlo. Snad někdy.
Z dnešního pohledu je hra po grafické i zvukové stránce samozřejmě zastaralá, zvláště zvuky skoro nemají s auty nic společného. Ale hratelnost to všechno vynahrazuje.
Můžete si jenom cvičně jezdit po okruzích, nebo si dát jednoduchý závod nebo závodní den. A až se ty auta naučíte pořádně ovládat, pak si dáte šampionát v jedné ze tří úrovní. Každý závod šampionátu se skládá z tréninků, kvalifikace a závodu.
Aut je tu plno, myslím, že si vybere každý. Tratí je celkem taky dost a jsou dobře udělané. U aut je možno nastavit spoustu věcí, neodborník se v tom ani nezorientuje.
Pokud jste fandové závodních her a tuhle jste vynechali, tak to rychle napravte.

Pro: auta, dráhy, šampionát, plno možností

Proti: snad jen ty zvuky, trochu nepřehledné menu

+16

Dark Messiah of Might and Magic

  • PC 55
Celá hra se dá rozdělit na dvě části.

První, se skvělým soubojovým systémem a dvěma ženskými postavami, které se hráči neustále serou do hraní a otravují ho nespočtem neustávajících a laciných sexuálních narážek a vnucování, aniž by měl hráč zájem byť o jedinou z těch dvou stíhaček...

...a část druhou, ve které už hlavní pilíř hry - soubojový systém, je velmi silně potlačen vývojem postavy a ziskem nových předmětů, díky kterým je jakékoliv taktizování zbytečné a zbytek hry se dá profrčet maštěním levého tlačítka myši. Druhé části tak moc chybí hratelnost např. Severance Blade of Darkness.

Příběh tam nějaký je. Nevím, o co přesně tam šlo, už je to pár minut, co jsem to dojel. Zkrátka se opět zachraňuje svět a jsou tam kouzla, nemrtví, mocné artefakty, mocní záporňáci a ta další omáčka kolem. S hlavním záporňákem je samozřejmě také potřeba bojovat nadvakrát. Prý protože jsem si i já prý "přivedl pomoc", která zůstala stát někde v půlce levelu kdesi na schodech.

Co hře nemůžu vytknout je příjemně tajemná atmosféra a zvuky. Kdo hrál Arx Fatalis od stejného studia tu bude jako doma.

Pokud máte rádi silné příběhy, jděte o dům dál. Pokud jdete spíše po hratelnosti a zajímavém soubojovém systému, chybu neuděláte - i na dnešní dobu se navíc na hru dá koukat celkem fajn, i když je až příliš často ponořená do tmy.
+16 +17 −1

Outlast: Whistleblower

  • PC 85
Od Whistleblowera jsem dostal přesně to, co jsem chtěl - rozšíření hry a "nový" příběh. Mohu předeslat, že stav spodního prádla je třeba kontrolovat stejně často, jako v původní hře.

Nebudu popisovat audiovizuální stránku, jelikož je stejně bravurně vyvedená jako v původní hře. A to platí i o atmosféře.

Ta je opět tíživá jako kovářská kovadlina. Sotva hra začne, už je hráč vystaven všemu hnusu a marastu, který na něho blázinec v Mount Massive dokáže vyzvracet. Zde možná vidím jeden z menších problémů - v původní hře byla atmosféra budována poněkud pomaleji, a tak ji bylo možné pořádně vstřebat a vytvořit si k nepřátelům určitý vztah.

Musím jednoznačně vyzvednout nebetyčnou úroveň šílenosti, které je hráč ve Whistleblowerovi svědkem. Rozmlsaný kanibal s elektrickou pilkou na mrtvoly by ještě ušel, ale ... ten hajzl, co ze mě chtěl udělat eunucha pomocí cirkulárky, to bylo moc! Ježíši! Po tomhle magorském čísle jsem potřeboval dost dlouhou chvíli na vydýchání. Autoři se opět dost vyřádili na prvcích, které hráče dále vtáhnou do hry (hrát za postavu, která místo běhu kulhá, je infarktový zážitek a situace, kdy hráče polapí nějaký magor mě donutily bolestně úpět).

Jediný zápor, za který chtě nechtě musím dát nižší známku, je mírná chaotičnost některých úrovní. Je vážně na pytel, když je nutné s křikem utíkat po labyrintu s rozlohou menšího fotbalového hřiště a nevědět, do kterých z dvaceti dveří zahnout, abyste neskončili s kudlou v zádech. Pokud je navíc z důvodu častého umírání takovou pasáž nutno opakovat, hodně to kazí dojem z příběhu a atmosféry.

Whistleblower je každopádně stejně kvalitní jako jeho předchůdce. Staví na úplně stejných principech, ale to vůbec nevadí, protože jsou jednoduché, efektní a nechávají v mnoha případech hráče, aby se bál úplně pro nic za nic. A to je dobře.

Pro: Atmosféra, audiovizuální zpracování, kamera, magoři, opravdový horor

Proti: Mírná designová chaotičnost určitých pasáží (nebo jsem debil a neumím hledat správné cesty)

+16

IL-2 Sturmovik

  • PC 95
Nejsem sice expert přes letecké simulátory, k několika jsem se ale přece jen dostal. Dovolím si tedy s klidem tvrdit (nezkoušejte mi to vymluvit :D ale pokud nesouhlasíte, pošlete tip), že pro mě je Il-2 Sturmovik naprostá špička co se do grafického zpracování, realismu a hratelnosti týče. Už demoverze mě naprosto nadchla a nemohl jsem se dočkat až využiju všech možností hry.

Pravda, nejsem takový nadšenec, abych musel odlétat všechny kampaně za každou ze zúčastněných stran, nicméně jsem si nenechal ujít možnost bojovat jak za SSSR (dle preferencí hráče je možnost usednout např. do kokpitu Il-2 Sturmoviku, jehož jméno hra nese, roztomile buclatého I-16 Rata anebo mého osobního favorita, kterým byl letoun Lavočkin La-5) tak za Třetí říši (klasika... Fockewulf Fw-190 a Messerschmit Bf-109). Realismus hry mě dostal. Zkuste si přistát s letounem, kterému nějaký zlořád bez milosti ustřelil směrovku (v pohodě), výškovku (těžký oříšek) nebo celý ocas (bez šance).

Pro: Realismus, grafika.

+16

I of the Dragon

  • PC 75
Říkají tomu "akční RPG". To ano, ale....z pohledu draka! Pecka!
Království Nimoa je ohroženo, musíme ho zachránit. Takže si vybereme jednoho z draků a hurá do boje za záchranu lidstva. Každý z draků má jiné schopnosti (spálit, zničit kouzlem, zkamenět mrazivým dechem) a každý má jiný poměr rychlosti a síly. Což je důležité pro určení strategie v boji. Používat mohou celkem asi 50 kouzel.
Kromě bojování je nutné věnovat se i vytváření nových osad a zajišťování pořádku.
Grafika je nádherná, fantasy svět je krásně a nápaditě vytvořený. Stejně tak draci vypadají krásně. Zvuky už tak dobré nejsou. Menu a úvodní výběr draka mně přišlo trochu nepřehledné, určitě bych si to uměl představit líp. Ale třeba to někomu vyhovuje.
Hratelnost je ze začátku výborná, zvláště funkce "chytit, sežrat", která doplňuje zdraví a sílu je velice zábavná. Úkoly se ale časem začnou v podstatě opakovat a pak už to taková zábava není.

Pro: 3D fantasy svět, draci, chytit-sežrat

Proti: zvuky, nepřehledné menu, repetitivnost

+16

Dracula 3: Path of the Dragon

  • PC 85
Francouzska serie (v roce 2014 jiz petidilna) o Draculovi je pomerne unikatni v tom, jak na sebe jednotlive dily navazuji a ze na jednotlivych dilech pracuji ruzna studia. Prvni dil (Dracula: Resurrection) je vpodstate jen nanicovate a z prstu vycuvane pokracovani puvodniho romanu Brama Stokera, ktere si castecne vypujcuje vizual z Coppolovy filmove verze (Harker je podobny Keanu Reevesovi tak moc, az je to na zalobu). Hospoda, dlouha noc v Transylvanii, hrbitov, doly a nakonec Draculuv hrad, na kterem jsou pametihodne snad jen nahe upirky a zaverecny odlet na letajicim kole Jana Tleskace (ehm).

Druhy dil, Dracula: The Last Sanctuary, je pak epictejsi, obtiznejsi, hadanky jsou zvlaste ke konci, v Draculove tajne skrysi, opravdu hodne brutalni.

O treti dil se postaralo moje oblibene, nejmenovane studio a po vetsinu herni doby jde o jednu z nejlepsich adventur, kterou jsem kdy hral. Obrovska skoda, ze si hra sve tempo zajimavost neudrzi az do sameho konce (posledni den aka Path of the Dragon).

Pro Kheops Studio je tu tentokrat pomerne netypicky nizke mnozstvi predmetu do inventare (bohate si vystacite se dvemi strankami) a ani na nejakou kombinaci predmetu neprijde rada. Bohate to vsak vynahrazuje zkoumani desitek tistenych, fotografickych, auditivnich i vecnych pramenu (obrazy, vazy...) a predevsim puzzly mechanicke. Je libo zalustit si pomoci predchudce sifrovaciho stroje Enigma? Nebo snad odebirat krev a testovat ji na krevni skupiny ci primo pod mikroskopem? A nebo se procitat triceti lety vesnickeho vestniku? Nemluve o naprosto neskutecne knihovne, ve ktere je snad kazda kniha popsana nazvem a autorem (zdravime Indiana Jonese) a KATALOG BYL SPALEN NA POPEL.

Jako bonus pak autori pridali kompletni Bibli v latine (pres 5000 stran huste popsaneho textu, z nejz jen casti jsou prelozene do anglictiny) nebo samotny roman Dracula (Stoker je ve hre primo zminen, stejne tak jako Murnauova nelegalni filmova verze pod nazvem Nosferatu: Symfonie hruzy). Krome zminene latiny si polygloti prijdou na sve predevsim u textu v nemcine (a to nejen te soucasne) nebo v rumunstine. Jako by tohle nebylo malo, nechybi ani zminka o spolecnosti Thule a dokonce prijde na pretres i jista strana Antona Drexlera, ktera se rada schazi v jedne mnichovske pivnici.

***

Hrat za kneze se cloveku v pocitacovych hrach prilis nepostesti, vybavuji si maximalne slizkeho padre aka prestrojeneho Gabriela Knighta v Sins of the Fathers. Zde nemohu souhlasit s kolegou Lukasonem, Father Arno si me ziskal od prvni minuty ve vatikanskem prologu. Pravda je, ze se za nej hraje jinak, nez za dobrodruha z povolani ci cloveka z lidu.

Co rict zaverem: jsem neskutecne rad, ze jsem si tuto hru mohl zahrat (navic zase jednou v anglictine - jsem zvedavy, jak je na tom cesky preklad, jestli napr. pouzili ekumenicky preklad ci primo kralickou verzi:-P) i kdyz je mi jasne, ze adventura tohoto typu a zamereni asi neuchvati vsechny. Byt jsem chtel se serii nadobro skoncit po druhem dilu, jsem rad, ze jsem to neudelal a dokonce jsem i zvedavy na ctvrtou a patou cast (opet od jineho studia). Pro porovnani jsem rozehral i paralelni titul Dracula: Origin, ale zatim v nem nejsem tak daleko, abych mohl zodpovedne posoudit jeho kvality. No a stale po ocku koukam po Black Dahlia, ktera ma s timto Draculou spolecneho vic, nez by se na prvni pohled mohlo zdat...

EDIT: PS1. V cestine podle vseho hra vubec nevysla, na rozdil od Originu a prvnich dvou dilu. Dostupny je amatersky preklad.

PS2. Pisu to jiz v diskuzi, ale pro jistotu i sem. Byl jsem nemile prekvapen verzi z Big Fish Games, ktera je rozdelena na tri casti, obsahuje zjednodusujici overlay vrstvu, ktera ukazuje aktivni mista (kam jit a kde co pouzit) a predevsim vysekava vetsinu hadanek. GOG verze je naprosto v poradku a verze ze Steamu snad taky, ale tu jsem nezkousel.
+16

Titan Quest: Immortal Throne

  • PC 80
Docenění kvalit tohoto datadisku bude hodně záležet na tom, po jak dlouhé době od hraní původní Titan Questu jste se k němu dostali a samozřejmě jak moc vás právě ten okouzlil. 'IT' je totiž lautr to stejné co se hratelnosti týče a přináší "jen" nový příběh, nové lokace, nové nepřátele, nové bossy, nová kouzla, nové předměty... vlastně toho přináší hodně, byť ve stejném duchu. A je dlouhý. JE DLOUHÝ! datadisk jsem hrál hned po původním 'TQ' a přišlo mi to skoro stejně dlouhé. Lokací není málo, jsou rozlehlé i záměrně koridorově promotané, aby i malá lokace trvala déle, a mají množství odboček do jeskyní. Cesta za nakopáním zadku pána podsvětí mě celkem bavila, protože mnohé nové příšerky a lokace jsou skutečně pekné a promyšlené a je skutečně radost po dlouhé době v temných kobkách s duchy lemujícími Styx, vylézt na Elysejských pláních, na sluníčko, bílá řecká stavení a zelenkavou ve větru se vlnící trávou. Už jsem ale věděl, jak ten svět funguje a tak mi mnohé nebylo zas až takovým překvapení a takovou výzvou. Většinu svých magických schopností jsem nevyužíval, protože nebyl důvod (vystačil jsem si s dobrým lukem, hromadou lektvarů, odstupem a ochranářským elementálem) a většinu haraburdí, vypadávajícího z bestií a hrobek a truhel jsem nechával ležet ladem pro jejich zbytečnost a nicotnou hodnotu. V tomhle ohledu je škoda, že datadisk nenabízí vypnutí zobrazování/vypadávání odpadu, který vám na vašem levelu (jelikož musíte ve hře pokračovat se svoji postavou nebo stejně začít od začátku původní hry) je většina kořisti jen odpad. Postupem času tak vlastně už jen sbíráte léčivé lektvary a výjimečně sem tam prohodíte nějakou tu zbraň. Hra zjevně znovu a zase počítá s tím, že jí budete hrát na vyšší obtížnosti znovu, protože u finálního bosse mi měla vypadnout ještě jedna jakási relikvie, umožňující mi projít si ještě jeden extra tuhý bonusový level - což mi dovoleno nebylo, páčto mi relivkie z Háda nevypadla. Ke konci hry ale i tak nastupuje jistý stereotyp, protože už děláte všechno stále stejně dokola, nepřátelé už žádní nový stejně moc nesjou, víte na kterého co platí a jen se prodíráte mapam do té další a protože zkušenosti natékají poměrně pomalu, už nemáte ani moc motivací vypomáhat s vedlejšími úkoly postav.

To ovšem vůbec neznamená, že je hra špatná, ani omylem. Pokud jste 'TQ' hráli už dříve a máte stále uloženou svoji postavu před finálním vchodem po posledního portálu, přičtěte si ke hře dalších klidně 10%. Hra je to furt dobrá - děsný žrout času :)

Pro: Nové lokace, nepřátelé, kouzla, úkoly, děj, sem tam humor; hrací doba; na dnešní dobu hezký vzhled při malých HW nárocích

Proti: Nutnost mít uloženou postavu z TQ, jinak začínáte zase od píky; postupem času zase určitý stereotyp; množství zbytečného haraburdí; místy nepotěší obživlé potvory na vyčistěných místech po návratu zpět do hry

+16

Knights and Merchants: The Shattered Kingdom

  • PC 80
Ačkoliv si na strategie příliš nepotrpím (nedostatek trpělivosti), Rytíři a Kupci byla první strategie, kterou jsem hrál, takže už jen toto "poprvé" se zákonitě musí odrazit na mém hodnocení. Vzpomínám si, že jsem byl přesvědčený, že se jedná o českou hru, protože jsem vyfasoval verzi s úsměvným českým dabingem a tak si rovněž vybavuji stoupající adrenalin při hláškách typu: Vaši nevolníci jsou napadeni! Celkově se jednalo o roztomile malovanou podívanou, které na zábavnosti ubíralo snad jen dosti pomalé tempo. Pro obveselení přikládám odkaz na tenhle parádní remix :) enjoy

https://www.youtube.com/watch?v=eB3LzOJ0iQc

Pro: pěkná grafika, povedený design misí

Proti: pomaaalééé!

+16

Lifeless Planet

  • PC 75
Lifeless Planet je hra, kterou jsem si pořídil čistě ze zvědavosti ještě v rámci Early Access. Jako dílo (téměř) jediného člověka, nelze od hry čekat standardy AAA titulů. Grafika ze židle nikoho nezvedne, ale ani neurazí. Herní mechaniky jsou poněkud chudé - většinu času člověk jenom prochází lokacemi, občas uhýbá před smrtelnými pastmi (kterým je těžké se nevyhnout) a výjimečně narazí na nějakou hádanku. Hra obsahuje docela hodně platformingu, ale překonávat propasti je natolik jednoduché, že jej bohužel jen s těží lze považovat za větší výzvu. To je věčná škoda, protože právě platforming měl být hlavní náplní hry.

Soundtrack hry a zvuky patří v rámci indie her k těžkému nadprůměru, obzvláště tedy ten soundtrack. Příběh je takový docela rozpačitý. Nelze nijak hlouběji přemýšlet nad okolnostmi mimo samotné dění, jinak člověk naráží na díry, a jeho vyprávění je trochu kostrbaté, díky čemuž se do něj lze těžko vnést. Na druhou stranu je vidět, že do něj někdo vložil několik dobrých myšlenek.
Kde hra vyniká úplně nejvíc, jsou lokace a atmosféra. Ačkoliv se celá hra dá považovat za exploraci, jednotlivé lokace toho k průzkumu moc nenabízejí a tak opravdu nejzajímavějším aspektem hry je to, co dostanete přímo pod nos.

Herní doba +/- 5-7 hodin, samozřejmě podle hráče. 3 hvězdičky a osobní plusko k tomu. Dost se mi to líbilo.

Pro: Atmosféra, hudba, dabing,

Proti: Linearita, málo herních prvků, rozpačitý příběh

+16

Air Control

  • PC 0
Wow, už som videl všetko možné, ale toto je pravdeopdobne najhoršia hra akú som hral za posledné roky (hoci by som ju hrou ani moc nenazýval), ľahko prekonávajúca aj Ride To Hell: Retribution.

"Hru" urobil nejaký ožratý Rus vo svojej spálni a povedal si že urobí absolútne debilnú a nehrateľnú pakovinu v Unity Engine za menej ako 3 hodiny, dá to na Steam a bude dúfať že to nejakí debili schvália a kúpia, podarilo sa.

To čo za tie 3 hodiny vyšlo sa nedá ani poriadne popísať,ale ja sa o to pokúsim.
Ako popis spomína, má to niekoľko módov hrateľnosti, ale tie na zážitku menia figu borovú. Tak si vyberiem prvý Casual mód 1, ktorý začína akýmsi nezmyselným introm kde vystupuje zombík, viking a chlap v obleku, potom sa dostanete do hry a skutočné utrpenie môže začať. To, že grafika je hnusná a o minimálne 10 rokov pozadu a mnohé zvuky a modely vykradnuté z iných hier je úplná samozrejmosť, ale to, že prvých 10 minút som ani nevedel, čo robiť, to už je moc, nakoniec som ale zistil, že "hra" aj tak žiadny cieľ nemá, len sa opakuje nezmyselné chodenie po lietadle, strieľanie do najblbších teroristov na svete s absolútne hroznými zbraňami, pár primitívne debilných logických hádanok, stupídna kópia Flappy Bird a prechádzanie takými lokáciami, ktoré by nevymyslel ani Snoop Dogg, keby vyhulil 5 jointov naraz. A ešte k tomu to furt padá a má nekonečné loadingy a ak chcete skúsiť ďalší mód, musíte hru reštartovať.

Ale to nie je všetko! ponúkané sú ešte 2 ďalšie módy (a 3. je v príprave). Killjoy mode je absolútne odfláknutá paródia na letecký simulátor, kde neexistuje vôbec žiadna fyzika a Realistic mode je nudná prechádzka v lietadle okolo zmrznuzých ĺudí.

Najhoršie na tom je, že pravdepodobne nejde ani o žart, keďže túto sračku vypustili za nehoráznu cenu 6 Eur, a niektorí idioti si to naozaj kúpili. Sám vývojár reagoval potom na recenzie uživateľov, ktorí povedali, že hra im nejde spustiť a povedal im že potrebuje lepší počítač a mnohí uživatelia kritizujúci kvalitu hry dotali ban.

Táto "hra" je len dôkazom, že Steam potrebuje poriadnu kontrolu kvality, ale to Valve očividne netrápi a GabeN si zatiaľ vypeká svoje šunky a zarába na DotE a TF2 klobúkoch.

EDIT: tak tento odpad nakoniec konečne stiahli s predaja.

Pro: Absolútne, ale absolútne nič

Proti: Absolútne, ale absolútne všetko

+16

Deus Ex: The Fall

  • PC 70
Ano, je to zabugovanej, znatelně lobotomizovanej mix Human Revolution a Invisible War, voice acting je úsměvnej a mobilní kořeny na hráče vystrkujou růžky na každým kroku.

Nicméně i přes všechny nedostatky se jedná o docela zábavnou záležitost, jež si díky dobrý hudbě (vykuchaný z HR) a lehce nelineárním levelům udržuje velmi dobrou atmosféru a hratelnost ne nepodobnou Human Revolution.

Čekal jsem neovladatelnej šit, ale nakonec jsem dostal celkem příjemnou jednohubku, která mě za ten jeden večer ani nezačala srát. Naopak bych si klidně hned zahrál druhej díl, protože konec je dost useklej s odkazem na případný pokračování.

(btw: Možná není špatný mít přečtenej Icarus Effect, protože celej The Fall se motá kolem postav s knihy)
+16

Overlord II

  • PC 80
Z druhému dílu Overlorda mám rozporuplné pocity. Něco se povedlo super vylepšit, něco totálně domrvit.

Vše zábavné z jedničky, ve dvojce zůstalo a navíc se hra obohatila o spoustu nových nápadů, jako je plavba na lodích, extrémně ničivá střelba z katapultů, zvířátka, na kterých můžou skřeti rajtovat, převtělování se do skřeta, takže pak můžete vlézt kamkoli, apod. Ani jsem nečekal, že se to pokračování TAK dobře povede. A navíc, hra se neopakuje. Téměř vše, co tam uvidíte, je zbrusu nové. Nový svět, nová města, nový hrad, nové manželky, i noví nepřátelé. Jen věrný Gnarl nám zůstal, ačkoli už s ním zdaleka není taková sranda a jeho hlášky se dost opakují.

S Overlordem na jeho cestě za světovládou, zavítáme na mořské pláže, i na romanticky zasněžený sever. Půjdeme do džungle, i do nádherného římského města. Budeme prolézat starobylé ruiny na povrchu, i temné kobky pod zemí. Za normálních okolností bych neváhal říct, že je to výborně hratelné, zábavné - prostě herní skvost a udělil bych 90%. Ale to neudělám a neudělím. Můj spolehlivý indikátor kvality u jakékoli hry je - neochotně končím a ochotně se do hry zase vracím. Zde jsem POKAŽDÉ končil totálně vystresovaný, protože se mi nechtělo už ZASE opakovat jeden a ten samý level.

Jednička měla ukládání dobře vyladěné, savepointy byly inteligentně rozmístěné a pokud už jsem musel něco opakovat, byl to jen krátký úsek. Ve dvojce mi mizerně řešené savepointy doslova drásaly nervy a ničily herní zážitek. Já jsem té hře úplně přestal věřit. Ke konci už jsem přestal rozbíjet i bedny. Stejně je za chvíli budu rozbíjet znova, zbytečná práce. Hra mě s ukládáním několikrát tak vypekla, že jsem jen nevěřícně mrkal a nechápal, jak jim TOHLE mohlo utéct při betatestu. To jako VÁŽNĚ musím hrát celý ten těžký level zase znovu? To se vážně NIC neuložilo, ani když jsem si byl uložit až ve věži?

Nepotěšilo mě ani těžkopádné ovládání Overlorda, který reaguje na myš a klávesnici s viditelným zpožděním a pokud právě vykonává nějakou animaci boje, pak nereaguje vůbec, dokud neskončí. Stálo mě to sérii zbytečných úmrtí. Nepamatuji si, že bych měl v jedničce problém s bugováním skřetů. Tady skoro pořád. Chci poslat služebníky na cíl, ale ono to nejde, protože se mi samovolně stáčí kamera. Pošlu někam skřety, zaseknou se a už se nevrátí. Chci je poslat do otevřených dveří stanu, který stojí přímo přede mnou, nejde to. Hýbu s myší někam, ale skřeti se rozhodli jít přesně opačným směrem.

Samozřejmě, žádný ten bug nebyl fatální, stačilo zapnout/vypnout menu, poodejít a tak. Jen mě to štvalo. Na můj vkus bylo ve hře příliš mnoho zásekových míst, kde jsem se musel koukat do návodu. Hra už hráče neobtěžuje ani morálními dilematy, jednou hrajete za pána zla, tak se nesmíte divit. Ačkoli činy Overlorda ve hře, jsou téměř skutky milosrdenství matky Terezy, oproti tomu, co prováděli skuteční vládcové ve středověku (i někteří dnešní).

Mimochodem, když člověk udělí hodnocení během psaní, tak se mu napsaný komentář ztratí. Není nad to, něco psát dvakrát. Hned to dostane méně květnatý sloh a údernější styl.

Pro: Nové nápady, nový svět, zábavné, hratelné.

Proti: Otřesný systém ukládání, těžkopádné a bugující ovládání, zbytečné opakování misí.

+16

Enemy Front

  • PC 65
O této hře jsem se dozvěděl vlastně teprve nedávno, kdy jsem viděl docela zajímavý trailer. Po jeho zhlédnutí jsem se i docela těšil, po zjištění, kdo za hrou stojí, už tolik ne. City Interactive, studio stojící za sérií Sniper Ghost Warrior, nemá zrovna pověst ve vytváření kvalitních titulů.

Hra se odehrává za Druhé světové války v okupované Evropě. Hlavní postavou je americký válečný reportér Robert Hawkins. Hra sleduje zejména Varšavské povstání na podzim 1944, kterého se účastníte jako pomocník polských partyzánů. Během hry se ve flashbacích podíváme taky do Francie nebo do Norska, jak jinak než mezi partyzány. Celou hru jste prakticky jejich pomocníkem a plníte pro ně různé mise, jako je například osvobození zajatce, odpálení mostu či klasická pomoc při bránění určitého bodu. Spíš než jako válečný reportér mi přijde Hawkins jako voják ze speciální jednotky. Ale co, každý má v sobě přece špetku toho hrdinství a i reportér přece dokáže vyhodit do vzduchu most … a nebo ne?

Nicméně chválím autory, že se vydali do vod stále ne moc prozkoumaných, jako je druhoválečné Polsko či Norsko. Za tento originální nápad u mě mají malé bezvýznamné plus.

Bohužel, na chválení toho už tolik nebude a proto nejprve vyzdvihnu světlá místa.
Docela povedená se mi zdála zvuková stránka hry, ať už samotné zvuky zbraní či hudba během misí, která jim dávala tu správnou atmosféru.

Nejvíc plusů ode mě hra získá nejspíš za samotný gameplay. Volnost pohybu po mapě, možnost jít buď stealth nebo Rambo stylem a celková zábavnost misí mě velmi potěšila a třeba takové mise v malebné krajince francouzského venkova a norských hor byla přímo radost hrát. Stejně tak působivé ruiny Varšavy, které vypadaly krásně a autenticky, ve mně vyvolávaly pocit dobré hry. Samotné polské mise mě sice už nijak zvlášť nebavily, ale občas se našla i výjimka.

Taktéž mě potěšilo, že autoři nezapomněli na různé malé drobnosti, které nejsou sice moc podstatné, ale potěší. Například možnost nastavit časovač u bomby (což např. u CoD či MoH série nikdy nešlo), možnost chytit vojáka zezadu a použít ho jako živý štít (Splinter Cell) nebo třeba pohled na rotující kulku po výstřelu z odstřelovací pušky jako ve SGW 2. Určitě by se našly ještě další, těch si však během hraní všimnete zajisté sami.
Poslední plusovou věcí, kterou prostě musím zmínit, je výskyt zajímavých zbraní, které jsem ještě v žádné jiné hře neviděl. Například De Lisle Carbine, britská puška s integrovaným tlumičem, polská kopie amerického BARu, RKM wz.28 či zajímavá bolt-action pistole Welrod s integrovaným tlumičem, kterou jsem poprvé viděl teprve nedávno při hraní Sniper Elite V2.

Ačkoliv nerad, musím přejít k tomu horšímu, co tato hra obsahuje.

Předně tedy začnu s grafickou stránkou hry. Stejně jako SGW2, i tuto hru pohání CryEngine nové generace. A stejně jako ve výše zmíněné hře, i tady je jeho potenciál využit velmi málo. Některé aspekty jako různé efekty počasí, výbuchů či střelby jsou docela povedené, naopak třeba celkově textury jsou hodně špatné a neostré. Ruku v ruce s průměrnou grafikou bych čekal docela přijatelné FPSka. V tomto případě tomu tak je i není. Na nastavení High mi na určitých místech klesaly snímky za vteřinu až k číslu 20 (zejména ve Varšavě), na jiných místech se naopak šplhaly až ke krásným 50-60 (zejména mise v Norsku). Je to dáno zejména prostředí, kdy ve Varšavě vše hořelo, oblohu křižovala letadla a protiletadlová palba.

Technická stránka hry. Bohužel, hra trpí docela častými bugy, namátkou třeba levitující textura kamenné dlažby, létající vojáci po tom, co je zabijete nebo třeba občasné záseky vojáků o textury. A to rozhodně nejsou všechny. No zážitek z hraní to rozhodně nevylepšuje.

Z umělé inteligence nepřátelských i přátelských vojáků jsem taky nebyl zrovna dvakrát nadšený. Když míříte na nepřítele skrz díru ve zdi, najednou vás odstrčí váš kolega, vleze do té díry a zasekne se v ní, stačíte už jen nevěřícně říct WTF. Stejně tak, když jste schovaní v úkrytu a nepřátelé vám nabíhají 10 centimetrů od hlavy jeden po druhém, aby mohli dostat ránu pažbou, není o nic menší WTF. O jejich chování při boji ani nemluvím, jednou jsou blbí jak tágo, že vás nedokáží trefit ani z metru, jindy vás MP40tkou trefí i na 100 metrů jako by se nechumelilo.

Málem bych však zapomněl na asi nejvtipnější nelogičnost této hry. Jako jedna z fíčur je zde možnost odnést tělo padlého nepřítele, aby si ho ostatní nevšimli a nevyvolali poplach. Na tom by nebylo vůbec nic špatného, kdyby zde však nehrál zásadní roli fakt, že těla nepřátel po 10 – 30 vteřinách zmizí (někdy se mi stalo, že zmizela okamžitě, co jsem je zastřelil). Tohle páni vývojáři nějak nedomysleli, po prvním WTF jsem to však bral s humorem a docela jsem se zasmál.

Abych to shrnul, technická (potažmo i grafická) stránka hry mi přišla hrozně odfláknutá a dělaná jako by horkou jehlou a narychlo.

Ani samotné ovládání pro mě zrovna 2x příjemné nebylo kvůli své těžkopádnosti. To však může být pouze a jen můj osobní pocit. Nicméně tomu nepomáhal ani fakt, že hra neumožňuje možnost přepínat mířidla kliknutím. Při míření musíte hezky celou dobu držet pravé tlačítko myši (nebo třeba Scroll Lock, to je každého svobodná volba), což mě osobně přišlo dost nepohodlné.

Dvě stránky ve wordu jsou popsány a stále mám co psát. Ale to už by z toho byla slohovka jak ze střední školy.

Ještě bych však chtěl zmínit jednu důležitou věc a tou je herní doba. Ta je velice proměnná, co jsem zjistil. Kolují názory, že hru jde dohrát za něco málo pod 4 hodiny, já osobně jsem jí i s bonusovou misí dohrál za 6 a půl hodiny. U mě to však bylo dáno nejspíš faktem, že jsem velice často mise opakoval, neboť jsem je chtěl projít stealth způsobem a často jsem to prostě ... posral.

Na závěr musím ještě konstatovat, že asi v půlce hry jsem měl velkou krizi a měl jsem velké, ale opravdu velké nutkání jí ukončit, smazat a nikdy víc se k ní nevrátit. Jelikož se tak lehce nevzdávám, po pár minutách vlastního překecávání jsem hru znovu zapl a pokračoval v té příšerné misi. Musím říct, že v tu dobu jsem měl nutkání udělit 30% a nějak to obhájit. Jenže v tomto bodě pro mě přišel zlom a až do konce mě hra už jen bavila a i bugů a nedodělků bylo méně.

Hodnocení proto musím zvýšit o celých 35% na konečných 65%.

Pro: + originální nápad + zbraně, co jsem ještě nikde neviděl + Gameplay! + Pěkné prostředí (francouzský venkov a norské hory) + zvuk

Proti: - nevyužitý potenciál CryEnginu 3, s tím související grafická stránka a náročnost - technická stránka hry, bugy - AI - nelogičnost s mizením těl (samotné mizení těl beru taky jako velký zápor)

+16

The Witcher

  • PC 95
K Zaklínačovi som už od začiatku pristupoval s rešpektom a veľkým očakávaním (o hre sa stále hovorilo len v dobrom a ja som si roky nenašiel čas, aby som rozohral toto dobrodružstvo). No konečne prišla tá chvíľa a možnosť zotrieť prach z obalu s diskom. Hneď na začiatku ma potešilo, že aj pôvodná verzia sa dá upgradnuť na Enhanced Edition len niekoľkými patchmi aj keď na mojej 32 bitovej Viste sa takto doba inštalácie rapídne predĺžila, no ja som sa nevzdal a pol druha hodiny čakania stálo za to.

Hneď na úvod musím podotknúť, že som Zaklínača hral aj s cz dabingom, keď už táto hra vyšla ako jedna z mála s plnou lokalizáciou, prečo ju v hrať v EN (dobre možno PL alebo EN dabing je lepší, ale užiť si hru s plnou lokalizáciou sa dá len z času na čas). Dabing nie je zlý, ale ani najlepší, v hre sú pasáže, keď vedené dialógy dodajú hre aj kus atmosféry, ale mnohé sú bez duše a emócií, škoda. Pár krát sa mi stalo, že dabing vôbec nenabehol len išli titulky, ale z počtu dialógov v hre je ten počet zanedbateľný.

K príbehu sa netreba veľmi vyjadrovať, je svojský a už od začiatku vás dokáže úplne pohltiť, že prestanete vnímať svet okolo vás. Plníte rôzne hlavné a vedľajšie questy a postupujete z jednej príbehovej kapitoly do druhej, pričom nie je to len tuctové RPG s nič nehovoriacimi úlohami a postavami, ktoré večne chcú od hráča to isté, ale tento krát aj vedľajšie questy a hlavne vaše rozhodnutia ovplyvnia celý príbeh. Zaklínač nie je o tom, či sa chcete prikloniť na stranu dobra alebo zla, ale skôr rozhodnúť sa, čo je pre vás menšie zlo a to je niekedy problém, keďže obidve cesty sa spočiatku zdajú totožné, ale konečný výsledok je úplne odlišný ako sa na začiatku zdalo, že to všetko môže dopadnúť. Príbeh vás jednoducho drží v šachu a vy tak stojíte pred malicherným rozhodnutím, ktoré môže mať výrazný vplyv na celý zvyšok deja.

Rozhovory s postavami sú vopred dané, takže nemusíte behať od NPC k NPC, aby ste sa dozvedeli niečo, čo vám tá predchádzajúca nepovedala. Takže rozhovory typu Morrowind - pýtaj sa, čo ťa napadne a hľadaj medzi desiatkami možností, či niečo nové nepribudlo - nie sú súčasťou tejto hry. Takto sú všetky rozhovory unikátne a postavy sa k vám správajú skôr relatívne neutrálne alebo priateľsky. Mnohé dialógy sú vedené humorne v iných sa zase divíte, že v jednej vete sa môže vyskytovať toľko vulgarizmov... Súčasťou rozhovorov sa takto stáva aj podplácanie, resp. obdarovanie, ale aj obchodovanie (ako v každom RPG ceny sú predražené). Zaujímavou možnosťou počas vedenia dialógov sú potom jednotlivé minihry. Pästné súboje sú jedným zo spôsobov ako zarobiť nejaké orény (miestna mena). Potom sú to vytrvalostné súboje v pití rozličného alkoholu (pre mňa to bolo skôr nutné zlo, počas hry som nikdy nenašiel recept na elixír proti opitosti a pohyb v bezpečnej zóne v takomto stave je utrpenie). A poslednou minihrou (asi aj mojou najobľúbenejšou) je kockový poker, hádžete 5 kociek a v závislosti od šťastia a správneho odhadu hry máte možnosť naplniť si vrecká.

Súčasťou tohto je aj respawn, pokiaľ opustíte miestnosť, kde ste niekoho porazili v pästnom súboji alebo v kockách a on s vami odmietne opäť súťažiť, tak opustíte danú oblasť a ihneď sa tam vrátite máte automaticky možnosť hrať/biť sa znovu aj keď ste to pred chvíľou nemohli uskutočniť. Taktiež respawn nepriateľov je smrtiaci, pokiaľ zabijete 10 utopencov o vojdete do nejakého domu počítajte tým, že s najväčšou pravdepodobnosťou ich budete musieť zabiť znovu ihneď ako výjdete von.

Počas rozhovorov som sa stretol s pár chybami najme prekrývanie sa textúr, ako sa postavy pohybujú, ale aj tak ma najviac pobavilo zaseknutie Geralta pri ukazovaní prsteňa, keď počas celého rozhovoru sa pohyboval akoby ukazoval prsteň a aj po ukončení rozhovoru to ostalo chvíľku takto zaseknuté.

Stav opitosti, dokáže výrazne ovplyvniť hru, obraz sa rozmaže, postavy vidíte trojmo a pohybujete sa extrémne pomaly, aj keď naopak, keď máte možnosť tasiť meč získavate väčšiu rýchlosť. Pokiaľ to však s alkoholom preženiete tak vás to položí (skúšal som to len v krčme, ale aj tak by ma zaujímalo ako to dopadne počas boja...). Zaujímavé, ale na tom všetkom je to, že to nemá vplyv na vedenie dialógov.

Hrateľnosť
Geralt môže naraz niesť 4 zbrane (neskôr 5), klasický meč proti ľuďom a strieborný meč proti príšerám a taktiež ťažkú zbraň a ľahkú ( neviem aký majú vôbec význam posledné 2 spomínané, keďže nejako som necítil potrebu ich počas hry používať ). Pri boji s mečmi sa vyberá 1 z 3 štýlov, ktorým chcete bojovať, výber závisí od nepriateľa proti ktorému bojujete. Plus neviem, či to bol len môj pocit, ale pri tasenom meči s rýchlym štýlom sa mi zdalo, že Geralt behá rýchlejšie. Boj je vedení klikacím štýlom, takže sa snažíte nepriateľa zasiahnuť v ten pravý okamih, pričom krytie je automatické a pomôcť si môžete 1 z 5 rozdielnych znakov slúžiacich na čarovanie. Taktiež hra umožňuje hráčovi si vybrať ako chce hru hrať – výlučne s myškou z vtáčej perspektívy alebo aj s klávesnicou s klasickým TPS pohľadom.

Grafika a hudba
Nemám slov... Dobre sa na to pozerá a ešte lepšie sa to počúva , čo viac by som chcel ?

Inventár
Inventár je rozdelený do 3 častí – príbehové predmety (nemusíte zúfať, že sa vám podarí predať príbehový predmet), klasické predmety a ingrediencie na elixíry. Spočiatku som si hovoril, aký je to obrovský inventár, keď môžem naskladať na seba až 10 predmetov (niekde aj viac), no rýchlo som zistil ako som sa mýlil, hlavne keď začali pribúdať ďalšie a ďalšie predmety a ja som nevedel, kde ich mám dávať. Aspoň že je tu možnosť ukladať ich do skladu v krčme. A tu je jeden z problémov hry, a to, že pokiaľ máte toho v sklade veľa a náhodou zistíte, že si niečo chcete z neho po čase vybrať, tak máte problém lebo orientácia v tomto tzv. inventári sa zasekáva a vy takto môžete len nadávať prečo ste tam toho toľko vložili.

V hre je hromada predmetov, ktoré sa ani nedajú použiť (už len tie desiatky druhov jedál, pričom obnova zdravia z nich je zanedbateľná alebo za celú hernú dobu som nepochopil na čo je stredne silný alkohol). Takto teda potrebujete silný alkohol na elixíry, tuk na oleje slúžiace na potretie meča alebo prach na petardy (nikdy som ich nevyskúšal). Na výrobu týchto predmetov, ale potrebujete aj ingrediencie, každá ingrediencia (časť príšery, kvet alebo nerast) obsahuje 1 alebo 2 látky, ktoré potrebujete vybrať podľa receptu podľa správnych ingrediencií na základe ich obsahu látok, aby ste vytvorili daný elixír.

Ako v správnom RPG aj tu levlujete získavaním XP za úlohy a zabíjanie nepriateľov. Počas odpočinku takto máte možnosť rozdeliť skúsenostné body a odomknúť si vylepšenia Geralta. Je to vcelku šikovne vyriešené, spočiatku získavate bronzové body a ako postupujete vyššie, odomknú sa vám aj strieborné a potom zlaté. Počas meditácie máte možnosť namiešať si aj elixíry, čo tiež neprebieha okamžite, ale musíte potom čakať.

Nepriatelia
Počas príbehu sa stretnete s rozdielnymi protivníkmi či už ľudskými alebo príšerami. V hre potrebujete študovať knihy, aby ste sa dozvedeli niečo o príšerách a zistili tak, ako z nich získať ingrediencie alebo aké sú ich slabé stránky. Variabilita príšer a bossov je veľmi široká, takže do konca hry sa nezačnete nudiť z nedostatku nových exemplárov, ktoré by chceli ochutnať čepeľ vášho meča.

Enhanced Edition
Enhanced Edition do hry pridáva 2 nové oficiálne dobrodružstva a 5 neoficiálnych. Tie 2 oficiálne sú s kompletnou českou lokalizáciou a neoficiálne sú s EN titulkami bez dabingu.

Cena Neutrality
Máte možnosť opäť navštíviť Kaer Morhen a dozvedieť sa niečo o Eskelovi, inak ten príbeh je (aspoň podľa mňa) dosť suchý. Vystupuje tu niekoľko nových postáv, z ktorých ma ani jedna nejako obzvlášť neoslovila a vaši starí známi zaklínači. Príbeh má 4 rôzne konce aj keď nie veľmi rozdielne pre Eskela.

Vedlejší účinky
Máte zarobiť 2000 orénov a zachrániť Marigolda. Počas plnenia questov som sa stretol s bugom, keď sa mi na scéne neobjavila liečiteľka a ja som tak nedostal ani kľúč k cintorínu, takže som čo najrýchlejšie zarobil peniaze a ukončil tento príbeh.

Damn Those Swamps
Je to prvé neoficiálne dobrodružstvo, ktoré som hral, takže som bol prekvapený absenciou dabingu, ale nejako som si na to zvykol. Celkovo pôsobí dosť mysteriózne a chvíľku som rozmýšľal, či ešte vôbec hrám zaklínača, ale je to dosť krátke, no napriek všetkému ho považujem za druhé najlepšie.

Deceits a Wraths of Quiet Hamlet
Obidva tieto dobrodružstva sa odohrávajú na mape Bahníc, obsahujú niekoľko vedľajších úloh, ale sú dosť podobné. Prvé spomínané je dosť predvídateľné a záverečný boss padol jednou ranou... A druhé tiež veľa nového neprináša.

The Wedding
Aj keď sa počas tohto dobrodružstva len rozprávate so známymi postavami, hra je plná humoru a skrytých náznakov na Pána prsteňov. Skrátka nestíhal som sa diviť, s čím ďalším autori prídu. Podľa mňa najlepšie dobrodružstvo (ak prekusnete absenciu súbojov).

Merry Witchmas
Ocitnete sa v zimnej Wyzime pred „Vianocami“. Príbeh má dva odlišné konce a je len na vás, či počúvnete zlé čarodejnice a spustíte koniec sveta alebo počúvnete hovoriaceho utopenca... Od tvorcov The Wedding.

Záver
Nič netrvá večne a ja som sa prebil až na záver svojho príbehu... vlastne Geraltovho príbehu. ( Príbeh zaklínača som pokoril za 50 hodín a bonusové dobrodružstvá za ďalších 17 hodín.) Koniec sa myslím nedá ovplyvniť, takže kvôli tomu by som hru asi nanovo nehral, ale zaujímalo by ma, ako by to prebiehalo, keby som sa pridal na stranu veveríc už od začiatku alebo všetky rozhodnutia som robil inak... Od času Warhammer-u som sa už dlho nestretol s tým, že by ma nový fantasy svet takto ohúril ako sa to podarilo zaklínačovi. Po dohraní hry stojím tento krát ja pred ťažkým rozhodnutím s dvomi možnosťami : a) ísť kúpiť knihu b) ísť kúpiť Zaklínača 2 – Vrahovia kráľov , no uvidíme ako toto rozhodnutie ovplyvní môj osud... (alebo čo bude pre mňa menším zlom ? :D)

Pro: príbeh, grafika, hudba, kompletne v cz, súboje, príšery, a spomínal som už skvelý príbeh ?

Proti: občasné padanie do Windowsu, respawn, pár maličkostí

+16

Deus Ex: The Fall

  • PC 50
Tak za dvě a půl eura příjemná hříčka z telefonů a tabletů předělána na PC. Nečekal jsem od ní mnoho díky negativním recenzím a hráčským reakcím. Hrála se ale překvapivě dobře.

Ze začátku si je třeba uvědomit, že nelze čekat zázraky od hry z mobilu. Grafika je jednoduchá, postavy a NPC taky jednají úplně nejzákladněji a od jejich AI nečekejte nic převratného.

Přesto hra v sobě něco má z Deus Ex. Kromě solidní hudby, i ta atmosféra města a augmentace, prolézání šachet, hackování, případný stealth postup a likvidace nepřátel ze zálohy. Jelikož přestřelky jsou opravdu špatně zvládnuté, zbraně a nepřátelé reagují všelijak. Občas došlo i na výpadek zvuku při dabovaných rozhovorech což taky nepotěší.

Hra tedy nese odkaz Deus Ex, ale je to fakt spíš hříčka z tohoto univerza a za ty 2,5 eura lze strávit s ní 5 a půl hodiny. Jen od ní nečekejte nic velkého.
+16

Gothic 3: Forsaken Gods

  • PC 50
Tak jsem si skompletoval mého oblíbeného Gothica. K lepšímu počítači jsem se dostal až v pozdější době. Takže se ke mě dostala až opravená verze téhle hry. Ještě že tak. Škoda, že se hra dostala do rukou takovým amatérům. Až mě to docela mrzí, co se stalo ke konci s mou nejoblíbenější sérií.

Poučen z minulosti jsem hru hned od začátku začal hrát na těžkou obtížnost. Konečně se hra s obtížností alespoň přiblížila odatadiskované dvojce. Tady se dají ale boje ošmelit. Využít terén, stupidní AI a se slabou postavou se můžete dostat na relativně nedostupná místa. I když, a to mi trochu vadilo, tady nejsou nějaká vyloženě lehká a těžká místa. Všechno je to pěkně namíchaný. Trolové, vlci, stínové šelmy, mrchožrouti.. Zvířata si tu své teritoria moc nedrží.

Dialogy mě zezačátku trochu šokovaly. Sebestředný, fanatický, panovačný a hodně uřvaný hrdina se hodně změnil. Buduje se tu takový kult osobnosti. Stupidní úkoly typu: "Tenhle nechce to, co chci já. Zabij ho. Ne, nezabíjej mě. Dám ti dvojnásobek, když zabiješ jeho." Nebo: "Zajdi tam, a někoho mi přiveď." Takové úkoly se bohužel pořád opakují. Amatérismus, odfláklost, nedostatek invence, nedostatek talentu? Jako, kdyby se autoři teprve nedávno naučili psát. Fakt béčko.

U hry mě docela dlouho držela pěkná příroda a moje úchylka v prohledávání všeho možného. Pokud máte rádi procházky v přírodě, sbírání bylinek a hub, tak se i tady vyřádíte. Mě to sbírání a následné hraní si na alchymistu, kováře, lovce docela bavilo. Konečně už je tu i normální rozloha. Myslim, že tak akorát. Po zvládnutí všech questů mi to zabíjení zvířat na nové úrovně už nějak nestačilo, tak jsem skončil.

Tady v Myrtaně víc žije přírodní fauna, než nějaká lidská inteligence vyvýjející se důslekama těch pár rozhodnutí. A to outro je trapný.

Pro: pěkná příroda, akorát rozloha, tempo Gothica

Proti: hrozná, pořád se opakující hudba, strašné dialogy, stupidní úkoly, nudný příběh

+16

Divine Divinity

  • PC 90
No, musím připustit, že tu hru jsem zatím nikdy nedohrál (narozdíl od Diablo a Diablo II). Ale připouštím, že v sérii všech těch RPG, které využívají více či méně isometrickou grafiku je tento o něčem trochu jiném.

A to především proto, že příběh je, no, trochu odlišný od ostatních, neboť k konci nevede přímá cesta jako v případě výše zmíněných dvou her řady Diablo. A navíc je možné coby výzbroj použít i alternativní předměty, jako třeba hrábě, lopaty, hrnce, a jiné.

Podobně jako v DII a DII:LoD i zde je možné předměty vylepšit vložením speciálních kamenů. Nicméně tyto runy mají jen ten účinek, který je u nich napsaný a vložením v určitém pořadí žádný další účinek nepřibývá.

Hra je dosti ukecaná, ale dialogy jsou, přestože někdy značně dlouhé, velmi zábavné, třebaže ne tak moc jako v případě volného pokračování jménem Beyond Divinity.

Pro: alternativní předměty použitelné jako výbava, nepřímý postup hrou

Proti: ne vždy přehledná grafika

+16

Valiant Hearts: The Great War

  • PC --
Spíše prožitek hrůz války skrz dojemný příběh a reálné historické fakty, než nějaká sofistikovaná plošinovko-adventura.

Herní náplň sestává z řešení jednoduchých hádanek a různých miniher a díky systému nápovědy se nikdo nemusí bát zákysů. Nefrustruje, rychle utíká, dokáže pobavit i dojmout. Se svou odlehčenou výtvarnou stránkou a úchvatnou hudbou se jedná o pěknou oddychovou záležitost.

***/5
+16