Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Gunman Chronicles

  • PC 75
Celkem slušná oldschool Doomovka, kupodivu v mnohém i dost předbíhající svou dobu - například používání vozidel s destrukcí okolí v této podobě myslím přišlo až o pár let později s Medal of Honor, to samé platí o modifikovatelných zbraních.

Skriptování a zapojení příběhu je ve hře tak akorát aby hráče nijak nezpomalovalo, a ten si mohl v klidu užít solidně provedenou řežbu s navzájem bojujícími roboty, mutanty a lidmi (podobně jako monstra z Xenu proti lidem v HL) - v čemž je hra tedy násobně zábavnější než prakticky všechny zoufale pomalé a zdržující moderní akční filmy. Pardon, akční hry, jsem chtěl říct.

Srovnání se tedy nabízí dokonce i se samotným vrcholem žánru - Half Lifem, pro který původně Gunman vznikal jako mod. Samozřejmě, toto je hra mnohem jednodušší a přímočařejší, s méně estetickou vizuální stránkou (problém jsou nehezké textury a na negeometrické prostředí příliš malý počet polygonů) a bohužel méně zábavnými souboji s vojáky, nicméně není hratelností až tak vzdálená aby se i jen takovéto srovnání nedalo brát jako pochvala.

A hlavně uteče při velmi dobré dynamice hraní dost rychle, takže ani na chvíli nestihne začít nudit.
+15

Call of Duty: Ghosts

  • PC 75
Hrán pouze singleplayer :)

Jak se říká, do třetice všeho dobrého. Třetí Call of Duty během týdne a musím říct, že tvrzení „nejlepší nakonec“ zde opravdu platilo.

Tentokrát jsem však po dvou předchozích dílech „vyměnil“ Treyarch za Infinity Wand (dále jen IW) a musím říct, že jsem to hned na první pohled poznal. Styl IW je stále založen na stejných principech už od samotného prvního dílu celé megasérie. Možná to bude znít divně, ale já prostě styl IW a Treyarchu rozpoznám hned. Nemohu si pomoct, ale styl IW se mi líbí víc, o dost víc.

Nicméně, po všech negativních ohlasech na Ghosts, jsem neočekával zhola nic. O to více jsem byl příjemně překvapen. A to i přes skutečnost, že se mi tento trend vydávání co rok vůbec nezamlouvá a původně jsem po dohrání Modern Warfare 3 nechtěl už žádný díl CoD ani vidět.

Ale zpět k samotné hře. Na rozdíl od Black Opsů je zde příběh podán mnohem lépe a přehledněji a prakticky už od začátku víte, na čem jste. A teď hratelnost. Naprostá většina misí je zábavná a docela originální (i když to jde po těch všech dílech už velmi těžko) a musím uznat, že byly dokonce lepší, než v Black Opsech. Zbraní a různých vychytávek zde sice znatelně ubylo, avšak na hratelnosti to není nijak poznat. Stejně jsem většinu zbraní v BO2 vlastně ani nepoužil, ba co víc, ani neodemkl. Zajímavou novinkou je zde čtyřnohý přítel, německý ovčák Riley, který vám bude dělat v několika misích parťáka. Tuto snahu o inovaci cením.

Ke grafické a zvukové stránce hry bych chtěl říci jen jedno. Je to stále ten stejný engine už od druhého dílu stále doplňován o další a další efekty a inovace, avšak na dnešní enginy už zdaleka nestačí. Takže slibované next-gen je prozatím ten tam a až na pár maličkostí vypadá hra pořád stejně jako předchozích pár dílů.

Myslím, že vše důležité jsem shrnul a s konstatováním, že revoluce opět nepřišla, musím hře udělit o málo lepší hodnocení než Black Opsům, 75%.

Pro: + Zábavné mise + Docela slušný děj + Pejsek + Infinity Ward Styl

Proti: - Pořád stejný engine - Pořád to stejné - evoluce, nikoliv revoluce

+15

To the Moon

  • PC 100
Jako bych se vrátil do dětských let a vyslechl si pohádku o lásce a dosud nenaplněném snu o cestě k měsíci. Vaším úkolem je se pomocí přístroje přenést do vzpomínek umírajícího starce a změnit chod událostí tak, aby se mu jeho sen vyplnil. Při cestě napříč různými vzpomínkami se postupně rozvíjí příběh, během kterého narazíte na osudové okamžiky, různé záhady a hlavně strasti i radosti života. Hra si zakládá hlavně na silném romantickém příběhu, ale za zmínku rozhodně stojí i grafické zpracování celé hry a hudební doprovod, který je parádní a celé to završuje skladba "Everything's Alright", při které ve spojení s příběhem nezůstane jedno oko suché.
+15

Call of Juarez: Gunslinger

  • PC 80
Vítr mlátí dveřmi poloprázdného saloonu, koule roští se kutálí kolem a do města přijíždí cizinec. Rozhlíží po městě, kde chcípl pes, ale sup nad ním kroužil ještě dříve než vydechl naposledy. Bez váhání vyráží do saloonu, kde na něj spočinou čtyři páry očí. První barmanovy, který si drsňácky odplivne žvýkacího tabáku, druhé mladého chlpace, který vidí hrdinu z povídaček dědečků, třetí šlapky, které ten neznámý cizinec něčím nesedí, ale přeci jen ji neskutečně přitahuje, že by mu dala i zadarmo a poslední pár očí patří staříkovi, ke kterému občas každý z města zajde pro nějakou tu radu.
Takhle nějak začíná další příběh série CoJ, který nenavazuje na ty předchozí.
Náš, tak trochu ulhaný hrdina, si po šesti zrzavejch a dvanácti ohnivejch vodách vymýšlí, jak se znal s Billy the Kidem a dalšími legendami divokého západu. To vše jakoby pod taktovkou Quentina Tarantina a Mela Brookse režírujících Charlieho Sheena v roli chlastem zničeného milovníka žen, kořalky a zbraní.
Polští Techland opět ukázali svižnost svého enginu, který rozhýbe spaghetti western i na starších strojích a stále vypadá fantasticky při minimálních detailech. A pokud se vám nedostaly po vaše špinavý pracky předchozí díly CoJ, nevadí. Zahrajte si tuhle parodii na příběhové FPS vůbec a skvěle se bavte.
Bravo, Techlanďáci - Osemdešont procent.

Pro: grafika, způsob vyprávění

Proti: krátké, někdy až příliš obtížné, absence multiplayeru

+15

Hexen: Deathkings of the Dark Citadel

  • PC 70
O tom, že existuje nějaký oficiální přídavek do Hexenu jsem se dozvěděl až nedávno. Celý natěšený jsem ho sehnal a nainstaloval, nicméně mé nadšení brzy opadlo, protože…

Deathkings of the Dark Citadel (dále DDC) se nese v duchu oficiálních přídavků ke všem Doomovkám. Ať už šlo o Ultimate Doom, o Plutonia Experiment či o Shadow of Serpent Riders, vše přineslo jen jedinou novinku – nové mapy. DDC je na tom stejně a přitom by nemohl být takový problém oživit hru pár novými monstry a třeba přidat každému charakteru jednu zbraň. Místo toho tu jsou jen tři nové epizody, které jsou o něco těžší než základní hra.

Stejně jako Hexen, i DDC jsem hrál na čtvrtou obtížnost a měl jsem na rozdíl od Hexenu co dělat. Nepřátel je totiž mnohem víc a co je horší – velmi často se respawnují. Nevím, jak tomu je na nižších úrovních obtížnosti, nicméně zde jsem každou chvílí čelil novým přívalům monster a nešlo o obyčejné Ettiny, nýbrž o všehochuť, včetně otravných Stalkerů (bestie z bažin). Nějaká radost z toho, že jsem vyčistil úroveň, se tedy nekonala a to je škoda. Vzhledem k tomu, že epizody jsou opět spletité a opět hrozí bloudění, byl častý respawn silných nepřátel o to horší, neboť mana docházela a zdraví též. DDC se vyznačuje i tím, že vzácné předměty jako třeba Icon of Defender (nesmrtelnost) či Dark Servant (Maulotaur) se vyskytují v hojném počtu. Vzpomínám, že Maulotaura jsem v Hexenu našel asi jen třikrát, kdežto zde jich je více než deset.

Dojmy z kapitol - díky cheatu SHADOWCASTER jsem každou kapitolu hrál za jiný charakter

1. Blight (hráno za Klerika)
Kupodivu nejtěžší kapitola. Je tu strašně málo munice a tak není čím střílet, což souvisí i s tím, že najít třetí zbraň vyžaduje navštívit tu správnou úroveň a ještě učinit určitý pokrok v kapitole. A tak jsem s tou nejslabší zbraní ze všech musel utlouct hordy Kentaurů a draků (Chaos Serpent). Co zamrzelo, bylo to, že první kapitola vytasí prakticky všechny trumfy – téměř všechny nepřátele, všechny předměty a všechny zbraně, včetně té speciální. Navíc je kapitola poměrně spletitá a dlouhá. Najít tajnou úroveň bych bez nahlédnutí do návodu asi nedokázal, protože drahokam, který k ní otevře přístup, se nachází za posuvnou stěnou, která je nachlup stejná jako stěna okolo. Samotná tajná úroveň taky moc nepotěšila, neboť nejde o nic zvláštního. Jednoznačně považuji Blight za nejhorší kapitolu. Přišlo mi to dokonce tak hrozné, až jsem zvažoval konec a uninstal.

2. Constable’s Gate (hráno za Mága)
Tohle je už jiná káva… Kapitola přehledná, o dost snazší a hlavně zábavná. Respawn nepřátel je pořád hrozně otravný, ale když na něj zkusím zapomenout, byla kapitola hodně povedená. Svým nápadem mě zaujala třeba úroveň Treasury, kde se obcházela jáma s vodou a neustále se stoupalo výš a výš. Odsud se také dalo vcelku snadno dostat do tajné úrovně, která se vyznačuje tím, že zde jsou úplně všechny zbraně ve hře. Zbraně, které patří jiným charakterům vám však dají jen munici.

3. Nave (hráno za Bojovníka)
Asi nejpřehlednější a nejlehčí kapitola. Když pominu první velkou bitvu v chrámu a pak závěrečný souboj s bossy, neměl jsem žádný větší problém. To ale může být dáno i hrou za nejodolnější charakter, který je nejlépe uzpůsoben na časté respawny monster a který má nejlepší třetí zbraň, pro kterou tu je hromada munice. Nalezení tajné úrovně není zase tak obtížné a samotná úroveň je speciální nejen spoustou předmětů a munice, ale především jediným druhem monstra – Wendigo. Závěrečný boss hry je vlastně trojice záporných hlavních charakterů, tak jak se objevili už v Hexenu. Protože se však souboj odehrává v aréně, kde se není za co schovat, jde skutečně o velmi obtížnou bitku a to především proti Mágovi, před jehož střelami nejde utéct ani uhnout. Takže rada na závěr – šetřete si na bosse nesmrtelnost :)

Pro: 20 nových map ve třech epizodách

Proti: Žádné inovace, častý a výrazný respawn nepřátel

+15

Sniper Elite V2

  • PC 50
Sniper Elite V2 je obrovským zklamáním. První díl patří mezi moje střílečkové srdcovky a tak jsem se na dvojku docela těšil, zejména coop vypadal velice slibně. Proto tedy nechápu, proč je sakra hra zaměřená na snipery tupou koridorovkou s neviditelnými zdmi a nulovou možností zahnout někam, kde to nechtěli samotní tvůrci. Hru jsme zvládli za cca 6 hodin s tím, že jsme neustále očekávali nějakou epickou misi. Misi, kde bychom si užili sniperování na velké vzdálenosti. Takové mise jsme se vůbec nedočkali. Místo toho jsme se neustále pohybovali uvnitř různých objektů a základen. Už někde u třetí mise jsme tušili, že je něco špatně.

Celá hra se odehrává v rozbořených městech během druhé světové války – po všech těch moderních konfliktech fajn zjištění. Nutno uznat, že grafika vypadá skutečně hezky a cit pro detail je znát. Pocit z pohybu po bojišti je ale silně budgetový. Toporné animace, hromada technických bugů a hlasitý dusot bot typický pro pravěké hry. Samotné střílení je fajn, ale kdybych dostal do ruky samopal, tak bych si hru asi užil víc. Díky malým mapám je hraní si na odstřelovače dost o ničem. Během hraní jsme s JackemCZ se slzou v oku vzpomínali na rozlehlé mapy v Hidden & Dangerous 2 a jak by mohl Sniper Elite V2 vypadat, kdyby ho do rukou dostali schopní level designéři a ne paka.

V momentě, kdy jsme měli pocit, že se hra konečně začala trochu rozjíždět, nastal docela náhlý a trapný závěr se snad tím nejvíc klišé závěrečným slovem vůbec. Hra nabízí i moderní krycí systém, který je ale v praxi naprosto nepoužitelný – opět kvůli technickému nezvládnutí. Těšili jsme se alespoň na jakýs takýs stealth, který je taktéž nepoužitelný. Nepřátelská AI často vidí skrze zeď, a jakmile hráče zmerčí nácek jeden, tak o jeho pozici ví i zbytek, takže se záškodnická akce změní v zuřivou přestřelku. Zmrvenou (ne)účinnost pistole s tlumičem raději ani nezmiňovat.

Abych hru úplně nehanil, zastříleli jsme si slušně. V coopu je to dost dobrá zábava. Jen je lepší přistoupit na podmínky hry a nezkoušet nějaké komplexnější záškodnické akce. Klávesnice by to totiž nemusela přežít. Suma sumárum je Sniper Elite V2 průměrný titul. Hrát a dohrát se to dá, ale znova bych si to už asi nedal.

Pro: pocit ze střelby, pěkná grafika

Proti: hloupý design - navíc malých a krátkých - levelů, nezvládnuté herní mechanismy

+15

Quake II Mission Pack: The Reckoning

  • PC --
The Reckoning má natolik otřesný začátek, že už jsem jej jednou poslal k ledu. Když se ale člověk prokouše přes ty kanály, začíná skutečně kvalitní level-design a pořádná akce, která má více testosteronu než všechny CoDy dohromady. Opravdu jsem se skvěle bavil a v kombinace s parádním soundtrackem se jedná o velké překvapení, které zlomilo kletbu nad Quake datadisky.

Líbila se mi část na Strogg základně na Měsíci s nízkou gravitací nebo získávání lokátoru pro letecký útok. Nové potvůrky toho moc neukázaly, za to ty staré jsou natolik modifikované, že dokonce i uhýbat umí - ale jen před Phalanxem.

Po zkušenosti s Ground Zero na Hard jsem raději zvolil Normal obtížnost. Většinu času jsem tak běhal s HP >100, kapsama plnými munice a power-upů. Finální boss byl příjemným překvapením, jeho posmrtné chvění vyvolalo miloučký úsměv na mé tváři.

Verze: KMQuake2 v0.20 Beta 3 with hotfix 5
+15

Baldur's Gate II: Throne of Bhaal

  • PC 85
Velkolepá série si žadá, stejně velkolepé zakončení a datadisk Throne of Bhaal tomu jednoznačně dostál.

Hráč se posouvá na jih kontinentu aby nalezl chaos, oheň a proudy krve. A z rychlosti, se kterou jsem se do tohoto chaosu dostal, jsem byl chvíli vyjevený. Události nabraly na solidním spádu a každý touží po Vaší krvi. To jak se Bhaalovi zplozenci vraždí mezi sebou a že jde čím dál více o Vaši hlavu....tak to je chutˇovka.

Jak tu již bylo řečeno, tak hře schází větší množství questů a to je jedna ze dvou chyb, které bych ToB vytknul. V datadisku mi opravdu chybělo takovéto potulování po vedlejší příběhové linii. Řešení lokálních questů a problémů. Dále pak hledání nových členů do družiny a skládání speciálních předmětů.

Co se týká nového vybavení tak sem tam se objevily nopvé kousky, Ale jak už jsem naznačil, chybí tomu to volnější potulování ze SoA. Atmosféra ToB mě naopak hnala abych co nejrychleji pokračoval po hlavní linii.

To co je asi nejlepší stránkou hry, je zaměření na identitu hlavního hrdiny. Hledání sebe sama, a pokladání si důležitých otázek vede k zajímavým odpovědím a zamyšlení.Právě příběhové části z osobní sféry, byly ty nejoblíbenější.

ToB je výborným zakončením celé série, které důstojně uzavírá celý příběh. Člověku jen ztěžkne srdce a zabolí, když si musí říci že už je konec. A to že je tento datadisk poslední hrou série, to je ta druhá chyba. Na druhou stranu je lepší když se nedočkáme zprzněného komerčního pokračování (příběh Baldur´s Gate byl ukončen,pokus o umělé navázání by snad jinak ani nedopadl).
85%

Pro: Epické zakončení série

Proti: Trochu více vedlejších linií a questů by nic nezkazilo. Škoda, že už je konec...

+15

Command & Conquer: The Covert Operations

  • PC 70
Pro fanoušky rts strategie s C&C v názvu se jeví datadisk k prvnímu dílu o tibériových eskapádách jako povinnost, pro ostatní ale nemá moc co nabídnout. Je to slepenec, někdy s mistrně promyšlenými misemi, ovšem nijak na sebe nenavazujícími. Žádný příběh, žádný posun z místa, kde byla ukončena původní hra. Řeknu vám, že já koupit tento datadisk v době své premiéry, asi bych byl hodně rozladěn, že jsem za těžce vydělaný groš pořídil jen kolekci skirmish misí...

Ale zpět ke hře samotné. Jak jsem již naznačil, některé mise jsou hodně povedené - mají myšlenku, patřičnou hratelnost, náboj a jistou zajímavější obtížnost. Ta dodává patřičnou výzvu, a některé levely tak není možné úspěšně dokončit v rámci několika desítek minut, ale vyžadují spíše hodiny. Ani zde se to ovšem neobejde bez vzteklých provolání typu "proč lezeš koprem, když máš mašírovat přes střed?!?". Repetitivnost v používání stále stejné taktiky je jaksi na obligátní listině. Taky mi hodně vadila nemožnost velet jedné (SSM launcher) ze dvou nových jednotek (ještě s Chem trooper), navíc se vyskytující jen v jedné misi za NODy. Když už tam nějaká nová jednotka je, tak si ji chci samozřejmě postavit a použít, no ne? A ta naprostá nevyváženost a z toho plynoucí obtížnost za stranu GDI, kdy protivník ihned ze začátku disponoval i třemi Harvestery a plně vybudovanou základnou s možností častého vypouštění atomových střel - i když, aspoň se zas pořád něco dělo...

Může se zdát, že dojmy ze hry jsou spíše negativní. Není tomu tak. Značka si zachovává kvalitu v hratelnosti, hudebním doprovodu a za použití patche (díky Crashi) i lepší rozlišení. Je to prostě C&C a i když se v toku času začíná v erozi drolit, pořád jako správný mohykán drží.

Pro: stále je to C&C

Proti: obtížnost za GDI, pathfinder, nové jednotky

+15

Don't Starve

  • PC 90
Znáte to, jste kreslená, pseudoviktoriánská postavička gentlemana vědce a najednou se ocitnete ve vylidněné krajině, kde vás uvěznil zlosyn v cylindru Maxwell. Cíl je jediný: přežít.

Ze začátku se to zdá jako zcela nemožné a nevydržíte ani jeden den, protože zkrátka ještě nemáte naučené, co vám škodí a co vám prospívá, ale časem si to okoukáte a povýšíte z prostého sbírání mrkví na pěstování melounů, ze slámového brnění na pořádnou helmu, z trapného nočního postávání vedle ohně na spaní ve stanu nebo produktivní pobíhání s čelovkou. Musíte se totiž neustále starat o čtyři věci: abyste byli najezení, v teple, světle a aby vás nic nesežralo. Všechno to chce trpělivost a pevné nervy, protože zrovna ve chvíli, kdy si myslíte, že jste v bezpečí, tak na vás zaútočí eskymák s bandou psů. Stresovým situací, kdy pomalu umrzáte a zoufale hledáte dřevo na rozdělání ohně se nevyhnete, na druhou stranu je kompenzuje pocit z dobře odvedené práce, když si postavíte zombie panenku sebe sama, která vám zaručí oživení.

Prostředí je poměrně barvité: mapa hry má několik biomů (poušť, les, bažina, louka), z nichž každý vám poskytne jinak důležité suroviny. Z těch si pak můžete vyrábět další věci, které vám pomůžou přežít v měnících se podmínkách: při dešti nebo když přijde zima. V Maxwellově světe nejsou jen nepřátelská monstra jako pavouci a kyklop ptáci, ale i přátelská prasátka, kterým nevadí, že jim vykradete zahrádku (pokud nenarazíte na jejich bratrance ninja a mutanty). Jak přežíváte více a více dní, odemykají se vám další hratelné postavičky jako například prokletý dřevorubec nebo knihovnice, co má dopředu naučených několik receptů. Pak už je na vás, jestli se budete snažit rozšiřovat svůj vědecký rozhled a vynalézat čím dál vychytanější (a relativně zbytečné) předměty, stanete se farmářem, pořídíte si podlahu a králíkárnu a usadíte nebo jestli se rozhodnete prozkoumávat okolí a narazíte na bránu do jiného světa.

Pokud se rozhodnete portálem projít, údajně vás má čekat dobrodružná cesta pěti různými světy, na jejichž konci se možná dočkáte vysvobození. Co vás čeká reálně je ubíjejí frustrace, protože přežít, sesbírat části dalšího portálu a postoupit dál byť jen z prvního světa do druhého je zatraceně těžké. A když už se dostanete třeba až do pátého kola, jste krůček před cílem a zničehonic chcípnete, protože je tam celodenní tma a pasti, tak musíte začínat celé "dobrodružství" znovu. Já to nakonec dokončila jen díky upravení hry módy; člověk, který to dohrál normálně si zaslouží buď hluboký obdiv nebo hlubokou lítost, podle úhlu pohledu.

Pro: timburtonovské postavičky, design světa a jeho příležitostí, smrt na každém rohu

Proti: adventure mode je prostě až moc

+15

Zaklínač a Antikrist

  • PC --
Zaklínač a Antikrist vypráví příběh znovu založeného řádu, který byl vystavěn na základech vědomostí a výzkumů řádu původního. Jeho cílem není nic jiného, než chránit okolní krajiny před nájezdy zákeřných monster.
Je to zajímavé dobrodružství, které jistě mnohé zaujme i dlouhou herní dobou a tajemným příběhem. Hra je z dvourozměrného pohledu shora.

Hrdina při postupu na novou úroveň dostane bod zkušenosti, který si může rozložit do jedné ze tří vlastností: útoku, obrany a životní energie. Souboje probíhají v duchu standardů akčních RPG, tedy jde převážně o sekání a jednoho ohnivého kouzla.
Zaklínač může využít magického sprintu, který je však vykoupen jednorázovým úbytkem zdraví při aktivaci a to dost štvalo a kvůli tomuhle neduhu četně pomalé chůze, jsem to pustil k ledu.

Rozhodně mě vadí lidi, co hru odsoudili, kvůli pravopisu autora. Bohužel vždy se najde skupina rejpalů, co si na hře pochuchnává, ale za zády jí pomlouvá či autora.

Škoda té myšlenky, že sprint bude vykoupen životem hra by jinak dostala 80%.





Pro: příběh,Morian, hlášky, vedlejší úkoly.

Proti: Rychlost vykoupená životem, pomalý pohyb., zasekávaní o překážky.

+15 +16 −1

Trials Evolution

  • PC 80
Občas je důležité trochu zvolnit a přestat zachraňovat svět, nejít sveřepě za pomstou, neřešit záhady a vraždy a jen tak pro radost a pro zábavu si zablbnout. S touto ideou jsem šel do Trials - občas si dát pár kol a zase je nechat spát... Nu, idea je jedna věc, Trials druhá. Oázu klidu a radosti poměrně brzo střídá barel plný vzteku.

Z počátku není problém udělat licenci a na pár pokusů udělat nejlehčí obtížnost, pak tu těžší a zase licenci a opět o něco náročnější tratě. Do toho šílené výzvy jako je vystřelení chudáka jezdce z motocyklu (s deskami na rukou jako křídly) co možná nejdál nebo válení koule skrz v oblacích plovoucí trať. A pravě zde začíná přituhovat: pro další postup a odemykání nových tratí a výzev je nutné sbírat zlaté medaile, protože ty bronzové se dostanou pokaždé, stačí dokončit tratě. Člověk je tvor soutěživý, soutěží hlavně sám se sebou, a tak začíná zkoušet, jak by bylo možné docílit oněch příček nejvyšších... Je nutné obrnit se velkou dávkou trpělivosti, frustrace ze stále se opakujících pokusů je až hmatatelná (jako krizové se vždy ukáže stejné místo, nic nepomůže znát trať nazpaměť). K stejné chybě dochází pravidelně, třeba po stošesté...

Moc oddychově to nezní, což? Má to jeden vůbec zapotřebí? Odpověď přichází velmi rychle, když hráč jakoby ledabyle přejede přes tlačítko restartu tratě a s nesmrtelnými slovy na rtech (říkajících něco o opravdu posledním pokusu) znovu vyráží vstříc novým metám. Asi právě tato návykovost činní ze hry v onom konečném zúčtování zábavnou hru (když hráč přijme výzvu za vlastní a je schopen ovládat svůj stroj s jemností hodinářské práce).

Vše je zabalené v pěkně slušivém kabátku, občasná myšlenka na závěrečné masakrování jezdce zavání sice po perverzi, takový padající vagón na uhlí ale musí vyvolat úsměv u každého, no ne?Zajímavě jsou vymyšlené i samotné tratě, mají rozdílné umístění a jistou variabilitu nabízí i závodní stroje (po postupném zpřístupňování úprav). Samostatnou kapitolou je pak audio složka (notně napomáhající zvedání adrenalinu), fajný editor a možnost uložení videa přímo na Youtube. Ale abych jen nechválil, zde asi více než kde jinde dalo by se uplatnit pravidlo o tom, že méně je někdy více a tak klidně stačí takových deset závodů na jedno sezení, protože potom je to už dokola se opakující spirála. Občas taky dochází k záškubům a pádům do systému a úplně optimálně nefungují ani "actions", kdy jsem měl mít po dohrání odemknuté všechny, ale ze mně neznámému důvodu se odemknul jen jeden.

Pro: audiovizuál, cílové pasáže, zakončení, šílené disciplíny, výzva

Proti: na jeden zátah stále to samé, pokles fps, pády do os

+15

Elasto Mania

  • PC 90
Na tuhle elastickou srandu mám velice příjemné vzpomínky ze střední. Nebyl lepší způsob jak zabít čas při hodinách informatiky. Tehdy se totiž ještě vyučující naivně domnívali, že je zcela zásadní naučit nás psát růžovou barvou ve wordu nebo nakreslit sluníčko v "Malování" apod. Tragické bylo, že i tehdy byl běžný teenager podstatně gramotnější co se počítače týče než většina vyučujících.

Dosti bylo nostalgického vzpomínání na staré dobré časy, teď k věci. Elasto Mania je návyková a roztomilá 2D záležitost... motorkář sbírající jablíčka a skákající z jedné 2D plošinku na druhou, ještě více 2D plošinku... to je přece setsakra roztomilé, nemám pravdu?

A po sebrání všech jablíček to napálil do cíle = květinka. A pak znovu a znovu... Samozřejmě v případě, že nepadl za oběť nějaké rafinované pasti (miny) či si nenatloukl kokos o zeď. hra nabízela mrtě levelů a k tomu editor. Když k tomu přidám multiplayer, pardon, splitscreen, bylo o hodiny infantilní zábavy postaráno. Kdo poznal, rozumí. Ostatním nezbývá než spolknout vlastní hrdost a vesele se vrátit do dětských let

Pro: květinky, jablíčka a motorky... a spousta srandy

Proti: absence hrušek a jiného tropického ovoce. Ale ne... vážně... :)

+15

Warhammer 40,000: Dawn of War II

  • PC 70
O světě Warhammeru jsem dosavad věděl pouze to, že existuje a vychází z nějaký deskový hry. Byl jsem tedy připraven na to, že naskočením do druhého dílu, ještě navíc W40K odnože, to příběhově nemusím pobrat a spousta věcí mi unikne. Neunikla... Po slibném intru totiž toho již moc zajímavého nenásleduje a zhruba od půlky hry jsem to prostě přestal vnímat úplně, jen mě rozčilovaly rádoby filozofující kecy bezcitného Avituse, naivního Thaddeuse, pesimistického Cyruse a smířlivého Tarkuse, které jsem jako nezúčastněný velitel byl nucen sledovat v pasážích mezi misemi. Aspoň že Dreadnought toho moc nenamluvil. Je to trochu škoda i ve strategiích se dá vystavět slušné příběhové pozadí, ale dobře, budeme dělat, že kvůli tomu tady nejsme.

To co většinu hráčů zajímá je hratelnost a jako jo, musím uznat, že se to po většinu času hraje dobře. Jen se mi po celou dobu hry na mysl vkrádala otázka, jaký žánr hry to vlastně hraji? Nebudu tvrdit, že to strategie není, ale jak akční tak RPG složka je zde velmi výrazná a naopak některé řekněme typické prvky strategií jsou zde dost potlačeny. To není ani tak kritika jako spíš konstatování faktu. Stavění základny tu žádné není, zdroje tu jsou jen v podobě bonusy přidávajících strategických staveb, které v průběhu boje zabíráte. Nějaký jejich management a rozhodování o prioritách zde neexistuje, pokud nepočítáme rozhodování o tom, kterou stavbu budeme bránit při obranných misích. Pak je zde ještě jakási globální statistika v podobě Tyranidského zamoření planet, která je ale zhola k ničemu. Pokud to tedy nebudete hrát jako bartas (viz jeho komentář), pak se celá hra dostává na vyšší úroveň. ;-)

Nějaké výraznější promýšlení a naučení taktiky boje si vyžaduje asi skutečně jen ta nejvyšší úroveň obtížnosti. Hrál jsem druhou nejvyšší (Captain) a sice netvrdím, že by vůbec nebylo potřeba vědět, na co je které družstvo dobré, ale víceméně jsem si skoro na všechno vystačil s jednou dokola opakující se taktikou. Problémy mi dělaly hlavně ze začátku obranné mise, ale po pár základních radách ( děkuji Jackovi Darkovi) a hlavně po získání Dreadnoughta jsem i zde získal značnou rutinu. Jinak relativně dost času jsem strávil hrou s výbavičkou důstojníků, to je celkem fajn, akorát mi tu chyběly nějaké funkce usnadňující práci s inventářem, alespoň seřazení výbavy podle úrovně by se hodilo. Mimochodem, proč se nepotřebná výbava odevzdává do "knihovny" mi není moc jasné, ale to možná souvisí s neznalostí příběhového pozadí.

Suma sumárum hra je to dobrá, pár desítek hodin jsem se u ní příjemně bavil, i když určitému stereotypu v závěru jsem se nevyhnul a sem tam mě otravovaly již výše zmíněné prkotiny.
+15

ÜberSoldier

  • PC 80
Projekt Ubersoldier (alebo jednoducho fiktívnu výskum Tretej ríše na vytvorenie neporaziteľnej armády suprevojakov schopných zvrátiť blížiaci sa výsledok vojny) sa stal dosť často používaným motívom v poslednom čase, aby opäť prilákal ako filmových tak aj herných fanúšikov k dielam z druhej svetovej vojny.

Pamätám si rôzne možnosti ako mal daný supervojak vyzerať a vždy bol výsledok niečím výnimočný oproti konkurencii snažiacej sa zobraziť podobnú tématiku. Už starší RtCW mal svojich šialených vedcov a tajné laboratória produkujúce supervojakov a to nehovorím o filme Outpost ( Bunker Smrti ), ktorý keby mal byť vyjadrený v hernej podobe stal by sa survival hororom s 0 šancou na prežitie... A tu prišli vývojári zo štúdia Burut a ukázali hráčom, aké by to bolo keby sa mohol vžiť do role takého supervojaka.

Ubersoldier sa nesnaží o tvorbu monštier, ktoré by v celkovom výsledku vyzerali ako Frankensteinovo monštrum alebo bezmyšlienkovité zombie ( aj keď k druhému spomínanému to už malo trochu bližšie ). Základ tohto projektu spočíval v oživení mŕtvych, ktorých mozog nebol poškodený a vybudovaní armády nadopovanej liekom na počúvanie rozkazov. Vy sa tak ujmete role Carla Stolza, ale zhodou okolností sa stanete členom nie nemeckých síl, ale naopak nemeckého odboja. Príbehová zložka sa točí okolo odhalenia celkového projektu Ubersoldier a jeho následného zneškodnenia.

Celkovo je to klasická hra z 2. svetovej vojny a s tým spojenými úlohami, typu zachráň spojencov, použi dynamit na zneškodnenie tanku, ukradni dôležité dokumenty atď. Nadovšetko musím ale vyzdvihnúť misiu na ponorke, ktorá z celého obsahu misií pôsobila najoriginálnejšie, veď kto by nechcel torpédovať nemecké lode s nemeckou ponorkou a potom kropiť paľbou z guľometu lietadlá Luftwaffe.

Základným a originálnym prvkom hry, ktorý charakterizuje nášho supervojaka je ochranný štíť. Štít vás chráni pred guľkami a dokáže ich zachytiť a poslať späť na nepriateľa. Spočiatku mi to prišlo trošku aj ako podvod voči nepriateľovi, ale ku koncu som štít už s radosťou používal. Je škoda, že tak ako guľky nepriateľa neprejdú za štít, tak ani vaše neprejdú cez neho von. Súčasťou hry je aj menší systém upgradovania Carla, na základe trojice headshotov sa vám zvýši maximálna energia štítu a pokiaľ v časovom limite zabijete nožom troch protivníkov navýši sa vám maximálny život o 2 ( zaujímalo by ma koľko môže byť max. život za dĺžku kampane, keďže mne sa podarilo dosiahnuť hranicu 208 a to som si myslel, že 200 bude max).

Zbraňový arzenál je široký od rôznych pištolí, pušiek ( aj Gewehr s optikou), samopalov, Panzerfaust, plameňomet, granáty a samozrejme váš účinný nôž. Zbraní je toľko, že si ich ani nebude mať kedy všetky vyskúšať. Napriek tomu, že môžete niesť 4 zbrane, môžete zbierať muníciu aj do všetkých ostatných zbraní, takže pokiaľ by vám náhodou došla munícia, nemusíte sa báť, že zostanete na suchu. Ubersoldier tiež prináša terminátorský pocit nesmrteľnosti, keď si s MG 42 vykračujete priamo proti armáde nepriateľov.

Z hľadiska rozmanitosti nepriateľov vám hra prináša klasických nemeckých dôstojníkov a vojakov, ale stretnete sa aj s bláznami (pokusné subjekty), telekinetickými supervojakmi a supervojakmi s MG 42. Pokiaľ nerátam záverečného bossa, tak nepriatelia sú pomerne slabí, jeden presne mierený headshot ich pošle k zemi aj keď nie je najľahšie ten headshot dať, väčšinou sa v takýchto hrách spolieham na kovové mieridlá, ale v tomto prípade som urobil výnimku, nepriateľa skôr zasiahnete bez priblíženia a munície je vždy dostatok, takže ňou nemusíte šetriť.

Po zvukovej stránke musím hre vytknúť dabing v niektorých pasážach, keď som dosť zreteľne rozumel, čo hovorí Carl, ale na tej druhej strane aj keď sme sa rozprávali zoči voči to znelo trochu tlmene. Ale zase pre zmenu ma trochu nadchlo drsne ozvučené menu.

Ku grafike toho nemám veľa čo povedať, podľa mňa je grafika celkom detailná (až na tie ohne, ktoré vyzerajú dosť umelo) a s nejakými chybami v textúrach som sa nestretol. No fyzikálny model to je už iná vec, predmety aj ľudské tela sa správajú akoby žiadna gravitácia neexistovala, pri čo i najmenšom výbuchu všetko všade lieta a padá, takže vyzerá to, akoby práve zúrilo tornádo. Správanie sa pohyblivých predmetov tiež stojí za komentár, nechápem prečo pri jazde v lanovke je Carl neustále posúvaný v protismere, akoby nedokázal stáť na jednom mieste a potom sú tu ešte mŕtvoly vznášajúce sa vo výťahu... Keď už je gravitácia v hre taká slabá, nechápem prečo Carl nie je schopný preskočiť, čo i len polmetrový zátaras.

Aj keď má Ubersoldier pár drobností, ktoré by som mu vytkol nemôžem mu odoprieť celkový dobrý dojem, ktorý vo mne zanechal, hoci bola hra dosť krátka (cca. 5 hodín) dokázala ma zabaviť a to nedokážem povedať o všetkých FPS. Pomerne krátka herná doba nestihla priniesť stereotyp, takže hra na mňa pôsobila vcelku originálne až dokonca, ale musím priznať, že hry z 2. svetovej patria k mojím najobľúbenejším, takže pokiaľ už niekomu hry z 2. svetovej lezú von krkom nech si hodnotenie trochu zníži, ale napriek všetkému hru odporúčam vyskúšať.

Pro: zbraňový arzenál, štít, grafika, misia v ponorke

Proti: krátka príbehová línia, občasné chyby vo fyzike

+15

Worms Armageddon

  • PC 85
Budu mluvit na rovinu. Worms je tak nehorázně návyková záležitost, že jsem se jednou (během zkouškového, jak jinak) musel odhodlat k radikálnímu kroku a bez milosti hru odinstalovat. Začala mi totiž zasádně zasahovat do studijního plánu. Je to podobný syndrom jako s dvacetiminutovými díly sit-comů... ještě jeden a pak už se opravdu půjdu učit. Všichni znají, nemám pravdu? Jednoduše, ať už hrajete mise nebo turnaj či jen náhodně generované mise, je to koncentrovaná brutální sranda, která nebere konce. Worms se snad na první pohled tváří jako nějaká pochybná infantilní hračička (roztomilí červíčci vesele si vegetující v poklidné malované krajině), ale slovo Armageddon je vskutku výstižné. Za zmínku taky stojí parádní hlášky jednotlivých červíků...
+15

Darkstone: Evil Reigns

  • PC 90
Hrdina se poprvé objevuje ve městě, kde ho přivítá dobrácký starosta, seznámí ho s kramáři a rovnou ho pošle na cvičiště, kde si procvičí svůj meč i luk. Vzápětí dostane nabídku prozkoumat blízké okolí a sestoupit do zatuchlých kobek pro předměty velké ceny. Než hrdina opustí město, místní bard ze své loutny vykouzlí nádherné tóny, romantické balady, která se Vám vryje do paměti, stejně jako líbezný hlas pěvkyně, kterou minstrel doprovází. Plni pohádkové atmosféry vyrážíte do čarovného lesa za dobrodružstvím.

Tolik k úvodu, hra si mě získala ještě jako malého kluka, kdy jsem poznával kouzlo her na hrdiny a strávil jsem u ní mnoho hodin, základním prvkem, který tuhle diablovku odlišoval, byla možnost vytvořit si druhého, vlastního hrdinu/hrdinku a celé dobrodružství tak procházet ve dvou. Což mělo za následek zvýšený pocit smysluplnosti a cítili jste se být milování, také Vás to leckdy postavilo před frustrující okamžiky, kdy partner zemřel. Od čeho ale potom byli svitky vzkříšení :-) Protlučete se několika podzemními kobkami, a na konci vaší cesty Vás čeká hlavní boj a velkolepé finále, s kým ale neprozradím, snad jen název hry by Vám mohl napovědět :-)

Určitě si užijete i audio složku hry, konkrétně ústřední motiv je perfektní a doporučuji shlédnout video na YT (odkaz zde ve videích), které by Vás mělo naladit na to, Darkstone si alespoň vyzkoušet. A dobrá zpráva pro všechny majitele androidfounů, hra vyšla i na tuto platformu a sviští perfektně :-) Já jí momentálně buřím na Xperii M a je to paráda :-)

Pro: Nostalgie, OST, volná kamera, old school grafika, vyšlo na android a free :-)

Proti: V dnešní době může leckoho odradit hranatá grafika, několik bugů, výrazně usnadňující průchod hrou (což může být i plus)

+15

F.3.A.R.

  • PC 50
Co jste mi s tou značkou udělali soudruzi? Já vám to řeknu jedním slovem: "POSRALI jste jí!"

Vzpomeňte si na první Fear. Vzpomeňte si na všechno dobré v tý hře. A teď jsi vážení a milí představte F.3.A.R - "řekli jsme si, že ta naše hra není originální, tak vymyslíme originální název a při hledání tý trojky zabavíme děti a mentálně zaostalé haha" - vše co bylo na jedničce dobrý tu není, nebo to nefunguje a nebo to je posranééé.

Zmáčkni tlačítko abys zabil vojáka a získal pistoli, zabij pár dalších aby se ti otevřeli dveře dál. Jo a čistě náhodou vám mířidla na pistoli zaměněji barvu, když míříte na vojáka aby jste se čistě náhodou netrefili. Krycí systém kůůůl....aha on je úplně k hovnu...aha no jasně. On je totiž dělanej pro gamepády. Ale já jsem to vočůral, mě totiž stačí zmáčknout to osvědčený "c" a taky občas vykouknout. Tak teda jo. Je mi opravdu líto, že nebudu mít splněnej ačívment, za prdění v koutě, nebo zabití 50 blbů z toho krytu. Že můžu přebíhat mezi bednama pomocí jediného tlačítka? Kůůůl. Jen kdyby mě zajímalo hrát FPS na GAMEPADU! Eh. Proč bych chtěl hrát FPS na gamepádu? A proč mě vůbec nutěj do hrošího rypáku využívat ten konzolovitej cover systém?

Jdu dál, spustí se skript.....
"baf!!!! Leknul ses?"
"Ne"
Jdu dál, panák se mě snaží zabít, což je velice chválihodné. Jak si mu ale ušel drobný fakt, že se ukrývám za neprůstřelným okénkem.
Nevadí, zabiju opět blbečky......skript....
"Leknul jsi se?"
"NE"
Najednou se objevím venku....mezi barákama...to je Irák? Hraju COD? Kde je Almička? Kde je tíživá amtoška? Nevadí. Zavřou se za mnou dveře. "Ahá" říkám jsi " to mě Almička chce určitě jen provokuje holka"
Dostanu granátem....nevadí, protože hrajeme za Wolverina (opravdu tak vypadá) takže mu ta končetina doroste. Dostanu blbečky, jdu dál. Bum!! Zavřou se dveře. Nemůžu se teda vrátit pro raketomet, kdybych ho čistě náhodou potřeboval. Náhle se objeví těžkooděnec...eh ok jsem v háji. Mimochodem, ta hra má problémy s akcelerací myši. At jsem si citlivost nastavil málo, nebo hodně, pořád to divně klouzalo a nedalo se s přesně mířit. Takový problémy jsem u předchozích her neměl.

Grafika....možná jsem divnej, ale celkově se mi zdá horší než u dvojky. Shadery, a některý efekty jsou lepší než u dvojky, ale textury, stíny a nasvícení se mi zdají horší. A to jsem to měl vymaxovaný úplně naplno.

No ale nakonec ta hra není zcela marná. Zvuk je celkově kvalitní. Zbraně znějí fajn a střílet z nich je stále solidní zábava. Nepřátel je dost. To však bohužel platí jak pro variabilitu tak i rychlost spawnu. Nepřátelé nabíhají a nabíhají. A si říkám "Kdyby ta hra neměla v názvu Fear....teda F.3.E.R myslel bych si, že hraju nějakou budgetovou náhražku Modern Warfare ,nebo Painkillera. Fakt. Kde je ten Strach do prdele svatý? Když se náhodou Alma objeví tak na takovém místě aby jste ji schválně neviděli, nebo ještě hůř. Objeví se za váma, ale vy to nevíte, prostě se otočíte o něco se zaseknete. Podíváte se níže a ejhle...malá almička provádí svému synáčkovi orální sex. Roztomilé. Jako vážně, neleknul jsem se ani jednou. Jediný dobrý nápad jsem ocenil v obchodě kde svítili televize a magoři běhali kolem. Občas se objevila jejich silueta a vy nemáte šajn odkud na vás skočej. Ale to je asi tak vše.

F.3.E.R naprosto zprznil příběh prvního dílu. Ti co měli být mrtvý, mrtvý nejsou a ti co měli zůstat naživu zemřeli. Ano já vím, že je tu ta kauza s autorskými právy. To jsi ale mohli radší vymyslet něco úplně novýho.
Taky moc nechápu, proč se musím "bratříčkovat" s debilem Fetelem, který jednak naprosto ztratil to démonické charisma a druhak mi z scenáristickýho hlediska prostě přišel debilní. Proč musel kretén zabít Benetta? Proč vlastně hraju za bezcharakterní pako co jen čumí jako nasranej houmlesák, kterýmu na sociálce odmítly přiznat nárok na životní minimum? Proč ta hra dopadla jak dopadla? Proč? Proč?
Já vám řeknu proč. Protoč.

Chce to restart. Chce to nový příběh, novýho hrdinu s charakterem a hlasem, chce to hodně Almičky, chce to atmosféru. Chci aby ta hra si ten název "F.E.A.R" zasloužila. Chci toho snad moc?

Pro: Ozvučení, pořád solidní hratelnost, slušná herní doba, rozmanitost lokací a nepřátel....

Proti: ...,ti jsou ale zcela debilní, horší grafika, krycí systém, příběh, nulová atmosféra, linearita, konzole, konzole EVERYWHERE

+15 +16 −1

Final Fantasy III

  • PC 70
Vždycky jsem první tři díly Final Fantasy považoval spíše za zajímavý výlet do historie videoher, než nějaké skvělé hry. Zvědavost mi ale nedala, a tak započalo mé putování remakem právě trojky. Výsledkem je docela příjemné překvapení, které však rozhodně neohrožuje velikány žánru.

Jako první jistě upoutá grafika nepopírající své DS základy. Bez detailů, až dětinsky barevná a přeci jen docela hezká. Všechny důležitější postavy mají výrazné rysy pomáhající k jejich zapamatování a celkově jsou roztomilé, obzvláště v porovnání se současnou rádoby realistickou nebo přehnanou manga stylizací. Nehledě na odfláklé dungeony a navzájem podobná města tak jednoznačně palec nahoru.

Hlavní devízu FFIII ale představuje bojový systém. Základy tvoří prachobyčejné tahy známé z předchůdců i blízkých nástupců, ale doplněny jsou možností kdykoli během hry libovolně změnit povolání každé ze čtveřice hrdinů. Klidně můžete mít třeba pouze černé mágy nebo tři bílé mágy podporované bardem. Přes dvacet těchto povolování, každé se svými plusy a mínusy, tak tvoří nesčetné taktické možnosti pro postup hrou. Navíc se levelují nejen jednotlivá povolání, ale i samostatné postavy, takže i při změně v samotném závěru nebude dotyčný pouze slabým otloukánkem, nýbrž důležitou součástí skupiny.

Celou hrou provází, se sérií pevně spjatá, vynikající hudba. Horší je už příběh vyprávějící o vyvolených sirotcích chránících světlo před temnotou a sloužící spíše jako průvodce po mapě, než nezapomenutelný děj známý z pozdějších přírůstků se jmenovkou Final Fantasy.

Zmíním ještě tuhou obtížnost, kdy už od počátku čekejte několikrát obrazovku s nápisem "your party has been defeated“. Trochu se zlepší s příchodem nových povolání a možností s nimi experimentovat. Poslední dungeon je nicméně opravdu hardcore (projít celý dungeon, zabít bosse, projít další dungeon a oddělat čtyři sub-bosse a konečně se utkat s hlavní záporačkou, po celou cestu jsou samozřejmě přítomny náhodné souboje a není možnost hru uložit) a ukládáním pouze na mapě světa vše ještě umocňuje.

Final Fantasy III rozhodně k JRPG nové fanoušky nepřivede. Těm stávajícím může ale nabídnout vcelku povedenou cestu do minulosti.

Pro: systém povolání, hezká grafika, hudba

Proti: nudný příběh, vysoká obtížnost, ukládání pouze na mapě světa

+15

Tomb Raider: Underworld

  • PC 90
Tomb Raider je o skákání a po předchozích opičárnách by mě nikdy nenapadlo, že mě to bude bavit. hned zkraje si teda troufnu tvrdit, že tohle neurazí nikoho, protože je to fakt dobře zvládnutá hra (pecka), na který budete chyby jen těžko hledat. ta kamerka tam je, ale kdykoliv předtím máte možnost se zorientovat v terénu, takže to chce trénovat pamatováka, jinak ovládání vám nedovoluje udělat žádnou chybu a přece, když ji uděláte, končí to milým pádem do propasti doprovázeným skřekem Keeley Hawes https://www.google.cz/webhp?sourceid=chr ... F-8#q=keeley%20haves, který si hned po prvním karambolu zamilujete. duležité na tom je umět hledat cestu a znalost základních pohybu, jako je třeba komínový skok, kdy se těsně odrážíte od protější skály (to se dá využít i několika zpusoby, třeba když z podesty někam nedosáhnete), je tady zásadní. bitky jsou zajímavým zpestřením, když se občas musíte zbavit dotěrné havěti nebo smečky tygru, vojáku se zbavíte nejlépe granátem, aby nepřekáželi. pak jsou tu hádanky, které nejsou ani lehké ani těžké, ale určitě vás taky zpomalí. Underworld je hlavně o Laře samotné, která pusobí neskutečně přirozeně, takže ta mytologie kolem, která jí provází na cestách z džungle až po ledovce v zamrzlém oceánu, jenom podtrhává dokonalý titul, který zatím kraluje v mém portfoliu TR. jsem zvědav na srovnání s TR z 2013, kterému dám ještě určitě šanci.

Pro: nápověda a konečně se jí dá dívat i na zadek, takže u mě i kamerka je v pohodě!

+15