Nejlépe hodnocené komentáře

Pravděpodobně nejpohodovější logická hra, kterou jsem kdy měl tu možnost hrát. Nejednoduché herní principy, žádné časové limity, hezká kreslená grafika a příjemný ambientní sountrack, žádný stres. A navíc poměrně originální koncept, který defakto hru dělí do 3 fází.

První fáze je samotná teraformace krajiny. Obohacení půdy, vykopání říčních koryt, navýšení vlhkosti, osazení prostoru florou atd. V druhé části jste nucení osídlit planetu zvířectvem, což je pasáž která mě moc nebrala. Tedy hlavně z počátku, poněvadž každé zvířátko má velmi specifické požadavky pro místo, kde by mohlo žít. Navíc podrobné info se odemkne až potom, co se vám ho metodou pokus-omyl podaří "fláknout" na to správné místo. Třetí fáze je recyklace všeho, co jste na planetě postavili a co tam jednoduše nepatří. Pokud tak učiníte, máte vyhráno. Tudíž se můžete přesunout jinam a následně proces opakovat.

Plánování dopředu je zcela nezbytné, jelikož vaše prostředky nejsou neomezené, vy proto musíte terén a budovy poupravit/zkonstruovat tak, aby se ke konci vaše recyklační lodě mohli dostat co nejblíže vašim budovám, zdecimovat je, zabalit a odtáhnout s nimi hodně daleko. To je někdy docela oříšek, z prvu se vám může zdát, že máte vše naplánované a suprově postavené, nakonec vás však zradí zapomenutý generátor na kraji mapy, ke kterému není možné se již dostat, restart a znova. Na to jsem si ale poměrně rychle zvykl a podobných chyb se po čase vyvaroval.

Byl jsem vskutku překvapen návykovostí této zapadlé šedé myšky. Terra Nil je obtížností přístupná a podle mě je to ideální záležitost na ukrácení hodinky. Či možná dvou.

Je tomu již 9 let, co kluci a holky ze Záhřebu tak trochu zbláznili, jelikož místo své obvyklé lineární řezničiny pro lobotomy (Serious Sam) vytvořili nervy protahující, duši obohacující, mysl stimulující logicko filozofickou kulišárnu, The Talos Principle. Ta s takřka veletuctem dobře navržených hádanek, a neméně skvěle zkonstruovaným příběhem, dokázala po velmi dlouhé době obnovit můj zatuchlý zájem v logický žánr. Druhý díl byl oznámen i vydán poněkud potichu. A zcela upřímně, nebýt zdejšího profilu, totálně by mi proklouzl mezi prsty. Mělo to ale i nezpochybnitelnou výhodu v tom, že jsem do toho šel prakticky naslepo.

Počítal jsem s tím, že uzřím lépe vypadající hru, co jsem ale neočekával byla rozloha a množství obsahu, který Croteam do hry nacpal. Talos 2 je indie kolos kterému není rovno. Kdybych měl Talos 2 přirovnat k jedničce, použil bych vizuální analogii skrz cover hry. Malý člobrda s lucerničkou ( Talos 1) hledíc do tváře monumentálnímu titánovi ( Talos 2). Tento fakt na mě z počátku působil mírně rozpačitě, jelikož jednička vlastní onu velice unikátní atmošku, která svým pojetím příběhu, hudbou, minimálním dabingem a téměř nulovou interakcí s jinými entitami, evokuje pocit naprosté izolace. Talos 2 je toho totiž pravým opakem. Ten pocit rozpačitosti mě však velmi rychle přešel a já se začal nejen kochat, ale zároven jsem si uvědomil že defakto všechny výtky, které jsem měl u jedničky, tu jsou opraveny a vylepšeny.

První a nejočividnější věcí, která upoutá vaše kukadla, je značně vylepšený vizuál. Croteam přešel ze svého Serious enginu na aktuální Unreal 5. A i přes fakt, že tuto technologii použili poprvé, je konečný výsledek nadmíru povedený. Talos 2 umě využívá dvou největších taháků tohoto proklamovaného endžinu - nasvícení a obrovskou dohlednost. Většina textur zde, obzvláště pak z blízka, nevypadá zrovna k světu. Dokonce mám pocit, že spousta byla importována z jedničky. Celá scéna je ale vždy tak hezky a vkusně nasvícená, že to vlastně vůbec nevadí. Totéž platí o brutálně pohledných částicových efektech. Těch tu sice není mnoho, ale když vám tisíce náhle zformovaných fluorescenčních částic prosvítí temnou místnost je to pohled vskutku hodný obdivu. Prostředí jsou rozmanitá a opravdu veliká, (některá až oslňující), nikoliv však samoúčelně. Krom působivých panoramat (díky až překvapivé vertikálnosti) je tu dost místa k prozkoumávání - hledání skrytých puzzlů, audiologů, hvězdic, či "artefaktů" minulosti, jako je třeba zrezivělá pračka. Hojná porce detailů a péče byla do jednotlivých biomů vložena. Navíc jsou osídleny faunou z několika živočišných tříd - savci, ptactvo, obojživelníci, hmyz. Opravdu je se na co koukat. Z technického hlediska jsem krom roz-kostičkovaných vzdálených vodních odrazů nenarazil na žádné bugy či nedostatky. Hra mi za 30+hodin spadla jen jednou. Optimalizace je velmi dobrá a pokud srazíte kvalitu stínů neměli byste mít problém ani na průměrném stroji. Jinými slovy: O nějakém euro/Slav junku tu nemůže být řeč.

Dialogů je zde též hojné množství. Jak jsem psal výše, byl to z počátku poněkud nezvyk, po nějaké chvíli se však ostatní roboti stali velice vítanou a příjemnou společností, která celé to "rébusování" dokázala patřičně oživit. Vaši syntetičtí kolegové jsou rozmanitá parta s odlišnými charaktery,názory a celkově jiným pohledem na svět. Rozhovory s nimi mne bavili a témata, o kterých jsme vedli debatu, byla zajímavá a zamyšleni-hodná. Stejně jako celá hra. Krom mluveného slova je tu i sociální sít, kde můžete číst postřehy ostatních, zprávy, či dokonce debatovat v diskuzích. Jistá rozhodnutí mají menší či větší dopad na budoucí rozhovory. To přidává na dynamičnosti, což platí vlastně o všech rozhovorech. Žádné tuny zbytečnýho tlachání o ničem, či rétorický tancování kolem horký kaše. Texty I rozhovory mají spád a nenudí. Stejně tak i všichni dabéři, kteří své repliky čtou dostatečně přesvědčivě a poutavě. Hudba reflektuje rozmáchlost a dobrodružnou povahu celé anabáze a je opakem kompozice jedničky. Celkový hudbení a zvukový rozsah je mnohem barvitější, tony jsou "světlejší" a celé to dýchá epickou ale přesto velmi decentní atmosférou - od klasických sci-fi syntezátorů, po delikátní kytarové licky a epické chorály. Kvalita.

Příběh se tentokráte věnuje lidstvu jakožto civilizaci v moderních dobách. Opět opak jedničky která se zaměřila na existenci jenotlivce, vnímání sebe-sama a okolního protředí. Mohl bych o tom napsat mnohé, tento koment je už ale i tak dost dlouhý tudíž to shrnu jen do jedné věty: Lidstvo je snad nejkomplikovanější hádanka na Zemi, kterou asi není možné vyluštit.

A jak se to vlastně celé hraje? Velmi dobře. Pokud se vám líbila jednička, budete si zde libovat. Většina hádanek (těch je 120+) je zábavných, pár věcí z jedničky tu croteam ozvláštnil a pár překopal. A vlastně každá nová mapa/biom vám dá do pařátů novou hračku pro ukočirování stereotypu. Někdy jsou hádanky super jednoduché, i když na oko vypadají komplikovaně a naopak. Rozmanitosti je tu dost, kreativity též. Jediná věc, která mě mrzí, je absence coopu. Některé hádanky k tomu doslova vybízejí, kdo ví, třeba Croteam najde do budoucnosti odvahu.

Celkově vzato mě Talos 2 velmi překvapil. Nejenom že ti Chorvatský neřádi opravili jedničku, oni ji vylepšili v každém aspektu a do toho ji nafoukli do super rozměrů. Do tohoto roku byl Portal 2 na neotřesitelné pozici mé top logic game ever. Talos 2 je jí velmi blízko. Dle mého skromného názoru nejlepší hra Croteamu, vrchol logického žánru a jeden z nejlepších Slovanských výtvorů za mnoho let. A zmínil jsem, že Talos 2 je pouze za 30 éček?? Wow. Jen doufám ve finanční úspěch, neb Talos 2 je trestuhodně přehlížený a prakticky neviděný na žebříčcích nejlepší gamesy roku. No, já však za tohle letos pojedu na dovelenou do Chorvatska minimálně 2 x.

Nuda mne přemohla, chut na retro napadla. A proto jsem je chtěl rychle a bezbolestně utišit. Tudíž jsem si řekl. Zahraju si Duka 3D. Ale za toho ukecanýho bobuláka jsem už hrál bambilionkrát, což si takhle, po sakra dlouhé době, vyzkoušet jeho němou a prostorově méně objemnou verzi? Budiž. A byl jsem tuze překvapen jak se to stále pohodlně hraje. Skákání je na tu dobu přesné i responsivní a střílení do syntetických zmetků je díky efektům docela sranda. Jsou tu "secrets" sbíráte barevné klíče pro otevření dveří, které korespondují s barvou onoho klíče, duh.... vlastně je to Duke 3D, jen bez té "madam hloubky" v prostoru. Hromada věcí na sebrání i na odbouchnutí tu je též. Na tu dobu až nezvykle přístupná obtížnost - dostatek životů a hojné množství žrádla, které život doplňuje, plus k tomu máte nekonečno munice. Pro casuály 90.let jak dělaný.

Hrát to ale delší dobu je pro oči, tudíž i mozek, poměrně nepohodlné ba i lehce bolestivé. Hergot, moderní gejming ze mě udělal pěknou měkkotu! Málo oddálená "kamera" pro tehdejší zlepšení výkonu a trhaný/neplynulý srolling je prostě dneska fuj. Dukovi by se hodila Carmackova "Adaptive tile refresh" technologie. Hra je i na tu dobu škaredá. A na tu kakofonickou defloraci ušních bubínků od prdícího PC-SPEAKERU jsem si nikdy nezvykl. Když vezmu v potaz, že půl roku na to vyšel Commander Keen 4, vedle kterého Duke vypadá a zní jako vandrák trpící malomocenstvím, je mi toho nasteroidovaného hocha krapet líto. Ale účel splnil a tu mojí sociální otravu zneškodnil. Díky, Duku!