Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Total War: Shogun 2

  • PC 95
Rozhodne najlepší Total War - nielen vďaka settingu (ja holt milujem túto časť japonskej histórie), nielen vďaka grafike (nájazd kavalérie na peších samurajov pri západe slnka na trávnatom poli s trasúcou sa kamerou, to je jednoducho nádhera), ale hlavne preto, že tento Total War je vyslovene ťažký a za akúkoľvek chybu - či už politickú, alebo taktickú - budete kruto platiť. Morálka vojakov hrá väčšiu rolu, než kedykoľvek predtým, politické napätie na kampaňovej mape je tak veľké, že budete konštantne bojovať s minimálne troma rodmi.

Ale v tom práve spočíva čaro Total War: Shogun 2 - tá hra je neľútostná a umelá inteligencia vám nakope zadok hneď ako sa vám podarí nedať si na niečo pozor. Zabudli ste si dotrénovať obranu pre svoje mestá? Tak sa s nimi rozlúčte. Máte zle naplánovaný útok na svojich nepriateľov? Bez zásobovania vaše vojská skončia skôr, než stihnú ustúpiť spät na svoje územia. Máte dojem, že vám všetko vychádza, nepriatelia ustupujú a vy dobíjate Japonsko? Shogun sa vás zľakne a povolá do boja proti vašemu rodu všetky ostatné klany. Že máte veľa aliancii a nebojíte sa? Buďte si istý, že od dýky v chrbte vás delí už len jedno kliknutie na "end this turn". A čo keď do hry vstúpia cudzie vplyvy? Budete obchodovať s Gaijinmi, prídete o svoju česť a posilnite svoje vojská o pušky? Rátajte však s tým, že s príchodom západných lodí prichádza aj kresťanstvo a to sa vašim spojencom rozhodne páčiť nebude...

A čo tak stavba miest? mnohokrát sa musíte rozhodnúť, aký typ budovy postavíte. Netreba však zabudnúť na to, že na jedného Ninju sa oplatí mať aspoň jedného diplomata a že postaviť v každom meste kasárne pre pešie vojská bude znamenať, že vás nepriateľ ozbrojený lukmi a šípmi rozporcuje a dá si vaše vojsko na raňajky.

Shogun 2 je stratégia, ktorá dokonalo preverí vaše politicko-taktické schopnosti. A to som ešte nespomenul samotné boje, ktoré sa vám môžu zdať vyhraté a o minútu budete zúfalo sledovať ústup vašich vojsk, ktoré len tak mimochodom zozadu kosí dobiehajúca kavaléria. A čo takto námorné bitky? Zabudnite na plachetnice z Empire: Total War - Japonci a ich plávajúce krabice vám jasne ukážu, že sa o bitkách na mori ešte máte hodne čo učiť... Vo všeobecnosti sa dá povedať, že bitky využívajú klasický princíp "kameň-papier-nožnice", ale obsahujú tiež veľkú dávku nepredvídateľnosti.

Chlapci z Creative Assembly konečne dopilovali interface a ovládanie, takže konečne sa nestane, že vám skape pol armády, kým nastavíte kameru. Táto hra je proste geniálna a jediný problém je, že na skutočne plnohodnotné odohranie vyžaduje veľa času. Ale to predsa pre nás nie je problém, všakže? :)

Pro: grafika, hudba, herné mechanizmy, umelá inteligencia, skrátka všetko

Proti: námorné bitky sú možno trochu príliš náhodné

+14

Magicka

  • PC 70
Zmítají mnou rozporuplné pocity. Magicka totiž není vůbec špatná hra; bohužel jí ale hyzdí několik problémů; k tomu se ale dostanu.

Už od prvního pohledu je hra svým vzezřením velice sympatická, plná barev a přes kreslenou stylizaci se tu v žádném případě nešetří krví, které už od první úrovně chlístají všude kolem hektolitry. Po grafické stránce je to tedy paráda a osobně si dokážu představit, že tahle kreslenost nezestárne ani po dvaceti letech. Hudba je pak mírně repetetivní, ale za to povedená a na to, aby jí člověk poslouchal, nebude mít v bitevní vřavě moc času.

Největším kladem této hry je samozřejmě naprosto vychytané parodování různých her a filmů. Dokonce si dělá srandu i sama ze sebe. Například lze prozkoumat téměř každé dveře s tím, že vám vaše postavička řekne variaci na: "Překvapení! ...zase zamčeno". Nebo je tu Vlad se svými skoro upírskými schopnostmi. Na pořádně dlouho mě rozesmálo, když Vlad na vzducholodi vyšel z kabiny, zavřel za sebou dveře a vyskočil, že si prý musí něco zařídit ve vesnici. Jakmile jsem se pak pokusil otevřít dveře do oné kabiny, postava mi řekla: "Je zavřeno zevnitř" :)) V tomhle směru je hra naprostá špička.

Druhá skvělá věc je, že si hráč sám vytváří kouzla. Je na výběr osm elementů, přičemž do kouzla jich lze použít pět a každý má svůj protiklad, se kterým se v zaklínadle nesnese. Když jste mokří a použijete blesk, dostanete šok. když jste zmrzlí a zapálíte se, rozmrznete; když zkombinujete chlad a vodu, střílíte rampouchy. Můžete kouzlit na nepřátele, na sebe, kolem sebe nebo na meč. Zpočátku je to mírně zmatečné, ale nakonec si člověk přivykne a kouzla chrlí velmi rychle. To se ale dostáváme k jednomu hernímu mechanismu, z kterého mám dost rozporuplné pocity: od začátku jste tím pádem schopni vytvářet naprosto všechna bojová kouzla (nepočítám-li ty z knih, která hráč sbírá v průběhu hry z knih a jsou podobná kouzlům, jaké známe - blesk, oživení, atd.). U mě osobně hraje dost důležitou roli honba za lepšími a lepšími schopnostmi (kór v takovéhle akční "mlátičce"). A jelikož ani příběh není nijak extra zajímavý (když nepočítám vtip), neměl jsem tendenci u Magicky sedět dlouhé hodiny, jako tomu bylo třeba u Diabla II. Jenže Diablo už by se dalo prakticky považovat za jiný žánr, takže já vlastně nevím, s čím Magicku srovnat...RPG to rozhodně není :))

S kydáním špíny budu pokračovat, protože hra je zabugovaná (umřu a musím hru vypnout, protože se nerestartuje; zaseknu se ve zdi; nemůžu kouzlit; skoro mrtvý boss zmizí a je nutný restart; atd.). Hra je naprosto neoptimalizovaná (myslím si to, protože ač vlastním ATI Radeon HD 3870, což už se dá považovat za muzejní kousek, hra mi i při velkých bojích (20 a více postav) jede plynule a když v jedné klidné části hoří malý, stupidní ohýnek, je schopná se tak neuvěřitelně hryzat, že je totálně nemožné se i pohnout.). A naprosto největší průser (záměrně píšu sprostě PRŮSER) je fakt, který si nechám do dalšího odstavce, jaký to je průser.

Největší PRŮSER je ukládání na checkpointech. Ty jsou totiž tak neuvěřitelně retardovaně umístěné, že jsem byl schopen zaseknout se v jednom debilním boji na ŠEST HODIN, protože tupý nepřátelský kouzelník si balvany o velikosti dospělého slona jen tak nazdařbůh metal před sebe...na místo, kde jsem náááhodou stál! Hru jsem už vypínal, byl jsem připraven ji smazat, zabít sousedy, zabít kolemjdoucí, zabít sebe. Tak mi nadskakoval dekl! Nakonec jsem klesnul k tomu, že si snížím obtížnost. Počkat, jakou obtížnost?! No právě! Není tu nastavení obtížnosti! Dobrá, chystal jsem se stáhnout trainer, abych tu nechutně těžkou část prošel a ulevil svému nemocnému srdíčku. ...TRAINER NEFUNGOVAL! Pak mi asi požehnal bůh, protože se mi nějakým zázrakem podařilo tu část projít. Musím se přiznat, že takhle bytostně nasrat se mi nepodařilo ještě u žádné hry. Jasně, hra by neměla hráčovi dávat všechno zadarmo a já nejspíš nejsem nijak zdatný, ale tohle je prostě extrém. No a určitě není dobře, když souboje s Bossy trvají kratší dobu než vypořádání se s řadovými zmetky...

Takže...Magicku určitě nemůžu doporučit lidem, co jsou vznětliví, ba možná ani lidem, co jsou úplně normální. Nejlépe se při jejím hraní asi budou cítit letargičtí flegmatici, které nerozhází ani když jim hoří vlastní matka. Když ale pominu tenhle neduh velikosti horkovzdušného balonu, musím uznat, že Magicka je vtipná, je zábavná a ve více lidech to může být docela slušná návykovka.

Pro: Naprosto skvělý humor, grafika, nápad s vytvářením vlastních kouzel

Proti: CHECKPOINTY!, bugy (i přes pokročilou verzi 1.4.13.1), místy nemožně obtížné boje, špatná optimalizace (tuším)

+14

Spec Ops: The Line

  • PC 60
Je to jako znamení, mé hodnocení je sté. 100 hodnocení je dostatečně vypovídající. A opět jsem se musel zklamat, v generaci dnešních hráčů. To, co dnešnímu hráči stačí k uspokojení je smutné. Tak málo a stačí to. Je povrchní si stěžovat na CoD a honorovat a přehlížet chyby mnoha průměrných her, které již pár let vycházejí jako houby po dešti. Ne, že bych pedantně stál na starých dobrých hrách (2006 a starší) i v dnešní době vyjde (ač okleštěné až na kost) něco slušného, je jen problém, že je to doslova 1-2 hry z 10ti. Kupuji všechny velké hry daného roku, ale většina stojí za prd a je mi líto, že jsem za to ty peníze dal, jsou prázdné, neosobité a nikdo by si na ně nevzpomněl. Je to smutné. The Line mělo být jiné, bohužel. Již se nelze ani spoléhat na lidi s podobným vkusem, kterých jsem si tady na DH cenil, za odměřené, střídmé, střízlivé a nonteen overrated hodnocení. Že se hra o něco snaží a snaží se býti jinou, neznamená, že slepě odhlédnu od faktu, že ta hra je děsně průměrná až k základnímu kódu.

Přitom jsem byl velkým fandou téhle hry, vyhlížel jsem ji ještě o rok dříve, než o ni většina věděla a hltal vše o téhle nadějné TPS. Měj jsem ji i předobjednánu, ale nějaký ten 6tý smysl velil jinak(díky!). Pro rok 2012 to pro mne byla magická 3jka - GR: Future Soldier, SO:The Line a Max Payne 3. GRFS nebyl žádný zázrak, SOTL byl košatější průměr a Maxe jsem raděj ještě nehrál, jelikož už asi tuším :/.

Proklamovaný písek se smrsknul na pár lineárních okamžiků, které bych dokázal spočítat na prstech jedné ruky. Ty kecy jakože to bude velký prvek v hratelnosti a bude hrát velkou roli byly jen prázdné výkřiky do tmy. Základní prvek hratelnosti - cover systém vůbec nefunguje, což byl dosti velký hřebíček do rakve. Demo tupé coop akce Army of Two 3 mělo alespoň skvělý a funkční cover systém. Zde vůbec nefunguje prosté přebíhání do krytů. Díky sprintu se kolikrát postava "nepřilepí" k překážce a vůbec celé ovládání bylo zmatené.

Druhý podstatný hřebíček byla směšná AI, hlavně spolubojovníků, která frustrovala snad nejvíce. To, že hraji jen já a oni střílí slepými, takže jsem na vše sám jsem ještě přežil, ale to že si chodí přímo pod hlavně nepřátel a pořád mi chcípají(od poloviny dále) a kvůli nim se hlavně vše opakovalo bylo k vzteku. AI nepřátel taky moc nepředvedlo, ale u těchhle cover TPS to není nic nového...Samozřejmě jsem hrál na HARD a spíše házela hra klacky pod nohy, než by byla těžká. O životnosti nepřátel vs hl.postavy ani nemluvě...

Ozvučení? Totální katastrofa! Hlavně zvuky výbuchů(granáty) byly jako petardičky od Vietnamců. Dabing nezachránil ani můj milovaný Nolan North, postava Martina Walkera mne neoslovila a spíše mi jeho (jindy skvělý) hlas lezl na nervy.

Captain Martin Walker, toť taky zajímavé téma. Na něm to vše stojí. Emoce od hráče? Jak? Za jednu scénu? Když hra netrvá ani 4,5hodiny(!!!)(na Easy 3h nebo co?) a animací a dialogů je minimum. Za tak krátkou dobu se vyloženě žádné vztahy mezi Walkerem a 2ma souputníky nevybudují. Ano, povrchní, ale taky čekejte povrchní zážitek. Příběh je jiný, tím je zajímavý, ale rozhodně ne dobře zpracovaný. Nic není dostatečně zakořeněno, prohloubeno. Tahle Walkerova pouť mi byla tak nějak putna. Oba teamati byli nevýrazní, jen pyskovali, jak je vše se** a špiclovali se mezi sebou. Žádný zajímavý background. Žádné silné a zajímavé dialogy. Je to jen procházka zajímavým prostředím, kde na vás střílí každý, koho potkáte, nikde se nezastavíte si odpočinout, si trochu zauvažovat, proč všechny musíte vraždit. Příběh má spoustu děr a působí nekonzistentně, je fajn že je "jiný" ale je průměrný (ale pořád lepší než ostatní válečné hry na hodné a zlé). Ale to z toho nedělá žádný zázrak pro další generace. Takže rovnice "jiný" ale průměr nerovná se propracované drásající sociální drama, které nenechá jedince klidného a začne přemýšlet nad otázkami války a zabíjení. Rovnice "jiný" ale průměr = ok, fajn, lepší jak průměrné kliše = dobrý , je ta, která se více blíží..

To někomu došlo až teď co je válka a zabíjení? Pár mrtvol v řadě a ztuhlý popel figurín to v téhle prezentaci rozhodně neukáže ani zdaleka. Natož nad tím fňukat, či přemýšlet.

Celá hra tak byla pouhou nudnou vatou, stejně tak jako jeho předobraz filmový, kde se putovalo po řece(ve hře po písku) oba velitelé vypadali na BOHY

(se kterými se nemohu dočkat, až se setkám, vždyť to bude ta nejlepší část, že? viď že ano? slib mi to! prosím!)

ale rychlý konec u obou zklame a je jakoby useklý. Zklamání. Divák/hráč je tahán za ruku a ty nejlepší konspirace on vymýšlí sám, je v rauši, jak to dopadne a on je vlastně ten konec tak prázdný. Člověk je tak manipulován, za hledání cesty na konec, to ho žene a motivuje, jenže dostane facku a uvědomí si, že za tím, za čím se hnal nestálo za ty fantazie, ale hlavně celá jeho cesta k cíli byla zbytečná a naprosto prázdná, nudná šeď...


Ještě bych zmínil naprosto tragickou jízdu na cisterně s vodou, která byla jako z roku 2000! Naprosto nejhorší(gameplay/prostředí/AI/fyzika?) a nejhnusnější část celé hry! Tlumiče jsou k ničemu, když to hrát stealth nejde a choise momenty taky nic nezmění.

The Line je jen prostě průměrná hra(hratelnostně): 50% se zajímavým příběhem : +10%, která se jednou zahraje a zapomene = 60%...nic víc bych v tom nehledal.


Z nejvíce očekávané hry 2012 se stal jen stín a s povzdechnutím jedeme dále. Už mne nebaví probírat se tou znětí průměrných her. Alespoň letos(doufejme) dorazí Ground Zeroes, první část MGS5, která nezklame ve všech ohledech. Bude to bohužel zase jen jedna hra roku 2013, která bude opravdu stát za to, bude jiná, než to stokrát viděné a stejné.

Jak se rozloučit? asi jen písní s naivní představou, že se situace zlepší, že nebudou jen průměrné a dobré hry. Že ještě budou zase i výborné a excelentní hry a že se lidi proberou se svými chabými nároky. To co Vám stačí, to dostanete! Nic navíc...

Pro: prostředí

+14 +17 −3

Dead Space 3

  • PC --
Ačkoli jsem nečekal žádný zázrak vzhledem k avizovanému odklonu od survival hororu a většímu množství akce, nakonec jsem se hodně dobře bavil. Více, než u druhého dílu. Finální část hry příliš nebavila a souboj s bossem už nemohl být větší klišé, (což stálo DS3 jednu hvězdu), ale dobrá atmosféra zůstala, potyčky už nejsou tak arénovité, mají drive a občas dokážou potrápit. Za hlavu jsem se nad zvraty chytal jen občas a většinou za to mohl Isaac "always falling somewhere" Clark.

Vedlejší mise jsou možná dobrý nápad pro rozšíření příběhu, opakované hraní nebo jen delší hrací dobu, ale savovat se tam nedá (kurva!!!) a loot na konci každého levelu mi nepřišel tak dobrý, aby se mi kvůli němu vyplatilo přijít o většinu zásob munice a lékáren. Protože ony ty vedlejšáky jsou místy docela tuhé...

Ad tuhost. Byl jsem překvapený, že jsem se s nedostatkem munice a lékáren potýkal více, než v minulých dílech. Možná jsem si jen nevytvářel dost velký buffer u ponku, ale několikrát se mi stalo, že jsem zakrákal pro nedostatek střeliva, resp. zdraví.

Trochu problém jsou zbraně. Interface upgradovacího ponku je nepřehledný a často není jasné, co jsem to vlastně sebral za součástku. Kromě toho mi tak do půlky hry trvalo, než jsem si našel vhodnou kombinaci, se kterou jsem pak vydržel do konce. Personifikování arzenálu je možná dobrý nápad, ale se svou variabilitou paradoxně způsobuje to, že hráč zůstane viset na jednom typu zbraně až do konce.

DS3 jsem si užil a jedná se o solidní zakončení magoroidního příběhu.

***/5

Obtížnost: Hard
Herní doba: 19hod 24min
+14

Mass Effect 3

  • PC 85
Hrál jsem za Šeprdku kolem 25 hodin a bavil jsem se dobře.

Třídu Vanguard, kterou jsem si vybral byla dost akčí a její schopnost Biotic Charge, která se mi rychle nabíjela dělala s kombinací brokovnice, nebo sniperky/assaul rifle mezi nepřáteli velkou paseku.

Na souboje sem si zvykal celkem dlouho, ale jakmile jsem všechno pobral, tak byla radost taktizovat a kombinovat schopnosti celého týmu s explozivními výsledky.

Příběh je o tom že zachraňujete celou galaxii před Reapery. V praxi to znamená, že plníte menší či větší úkoly a za ty sbíráte "War assets". Tenhle systém sem moc nepochopil a ve finále to má význam asi jen pro počet možností konců hry. Líbilo se mi, že řešíte velké témata Mass Effectího universa (vzpomínám si jen na dvě), což je dost epické.

Co se parťáků týče, tak sem měl ve finále na výběr jenom ze čtyř. Dva parťáci jsou nový a nezajímavý a dva staří dobří známí, který sem měl po boku téměř pořád.

Ohledně rpg prvku.
Schopnosti můžete naštěstí všem vyresetovat a rozdělit znovu. Zbraně se odemykají buď nakupováním, nebo hledáním. Zbraně maj dva custom sloty pro různé zakoupené nebo nalezené mody. Volby v rozhovorech jsou snad ještě menší a "jednodušší" než v předchozích dílech. Případů kdy jsem se moh z něčeho vykecat bylo hodně málo.

Hru sem hrál na PS 3, takže sem měl hodně technických nedostatků přes strašný framerate, časté a dlouhé loadingy, hnusné textury, divné úhly kamery, různé grafické bugy a konzole dokonce i jednou zamrzla.
I přes všechny tyhle neduhy má hra pořád svůj unikátní a líbivý audiovizuál. Dabing je špička, zvuky efektů sou supr a hra má moc pěkné barvy a design je cool.

Multiplayer mě u téhle hry nezajímá a mám pocit, že sem nepatří.

Další díl si rád zahraju, ale očekávám nový engine, který mi vyrazí dech při rozhovorech, bude si jistý svou akční složkou a přepracovaným stromem možností dialogu. Chtěl bych všechno propracované do detailu a né abych měl pocit, že jím dort od pejska a kočičky.

Pro: audiovizuál, velká rozhodnutí, akce, emoce, obtížnost, filmovost, scifi téma

Proti: málo parťáku, dost zjednodušené, starý engine, opakující se malé vedlejší mise, nedotaženosti, dlcčka, hra téměř nutí použít staré savy, deník na nic.

+14 +16 −2

King's Bounty: Warriors of the North

  • PC 70
Nový stand-alone datadisk k The Legend je opět RPG s tahovými hexovými souboji až megalomanských armád a Heroes syndromem – ještě jeden boj a jdu spát. Přesto v gameplayi došlo k několika změnám, které v následujících odstavcích blíže rozeberu.

Už zpočátku si můžete všimnout, že k vyváženosti mezi bojovníkem a paladinem (třetí volitelné povolání je mág). Paladinem, který do té doby byl pouze něco mezi zbylými dvěma povoláními a jeho vlastní dovednosti nebyly ničím výjimečné. Nyní dostal do vínku nejvíce bodů vedení, díky němuž si do své armády může najmout nejvíce jednotek. Bojovníkovi, aby nepřišel zkrátka, byly upraveny schopnosti o mnohem vyšší útok, obranu a šanci na kritické poškození. Ale i efektivnost mága byla upravena. Nová (runová) magie má hned několik kouzel, které způsobují fyzické poškození. Proto i boj s přesilou černých draků, kteří jsou proti většině kouzel imunní, není bojem o holý život, ale procházka růžovým sadem. Přesto je vhodné při hře za mága dobře vybírat, které kouzlo se naučit a které ne, protože magických krystalů je ve hře nedostatek. Krystaly slouží jednak k možnosti přepsat kouzla ze svitků do magické knihy a naučit se je tak trvale, tak i vylepšit na vyšší úrovně. Na místech, kde se v přechozích dílech nacházely krystaly, jsou teď runy pro zlepšování schopností, kterých je naopak nadbytek. Je jich tak moc, že ani ne před třetinou hry lze získat všechny schopnosti vývojové větve zvoleného povolání. Mág má, ale ještě jednu výhodu. Regenerace many mezi souboji byla extrémně urychlena.

Jako protiváha magie v sérii existují schopnosti zuřivosti. Pro jejich použití jsou, ale místo bodů many, potřeba tzv. body zuřivosti. Na rozdíl od many, které se mimo souboje doplňuje automaticky, zuřivost naopak klesá. A protože se nejvíce doplňuje při střetávání jednotek, hodí se spíše pro bojovníka a paladina. Jak mezi 16 schopnostmi duchů zuřivosti v The Legend, tak i 9 schopnostmi dráčka v Armored Princess, bylo několik velmi silných schopností, působících vysoké poškození nepřátelským jednotkám. Přesto nikdy nedosahovaly síly mágových plošných kouzel. Valkýrie, náhrada v tomto datadisku, se ale dvakrát nepovedly. Naštěstí kromě pěti Valkyrií s pěti schopnostmi zuřivosti a jedné bonusové, kterou hráči získají v průběhu hry, disponuje hrdina i třemi vlastními. Má tak možnost se přímo zapojit do bitvy, i když se v praxi jedná jen o krátkou animaci, protože sám nemůže být zraněn. Hlavním problémem je, že na rozdíl od schopností zuřivosti hrdiny, které působí relativně slušné poškození, od začátku až do konce hry, schopnosti Valkyrií nepřátele spíše polechtají.

Obtížnost hry se dá rozdělit na "před prvním bossem", "po něm" a "bossové". Na prvních čtyřech ostrovech, z nichž jeden slouží jako tutoriál, hráč narazí na dosti silné nepřátelé a bude si moci najmout jen velmi omezený počet jednotek. A zpravidla v době, kdy začnou docházet, narazí na prvního velmi silného bosse, proto určitě není ostudou hrát na lehké obtížnosti. Bohužel se nedá v průběhu hry změnit, protože po opuštění úvodních čtyř ostrovů se začne karta obracet a stane se z vás tank na zabíjení, který na větší výzvu narazí až u dalšího bosse.

Četl jsem mnoho vyjádření, že první boss je natolik silný, že kvůli němu hráči uvažují o seknutí s celou hrou, protože přes něj prostě nepřejdou. Ano souboj s ním rozhodně není jednoduchý. Když už chybí štěstíčko na jednotky nebo schopnost vymyslet vhodnou strategii, tak bych osobně doporučil se o řešení poradit nebo si ho vygooglit, raději než hru nedohrát. Byla by to určitě škoda. Ale aspoň není nazýván boss pro nic za nic, že?

Hra samotná se odehrává jak v Greenwortu, na Ostrovech svobody a Kordaru, dějištích základní hry, tak i na nových ostrovech okolních. Přesto se nenechte mýlit, zbrusu nových map je víc než dost. A i mapy původních oblastí byly upraveny, aby nevypadaly jako dělané přes kopírák. Greenwort je zdecimován válkou s nemrtvými a Kordar byl překopán úplně. Trpaslíci nyní žijí pouze v podzemí, jehož tunely jsou přímočařejší.

Map je víc než dost? Ano, některé budete zkoumat i opětovně, a to tehdy co po postupu v příběhu, dojde k jejich resetování o nové jednotky a nové úkoly. Několikrát jsem si během hraní říkal, že už se určitě blížím ke konci, ale ve skutečnosti jsem ještě nebyl ani ve čtvrtině, třetině, polovině. A to proto, že datadisk delší než základní hra se jen tak nevidí. Mým hrubým odhadem je, že hra je 1,5x - 2x delší než základní hra. Tedy přibližně 100 hodin (nepřeháním).

Délka hry ovlivňuje i celkové množství textu, se kterým se ve hře setkáte. Zatímco popisy jednotek, předmětů a schopností jsou relativně krátké, tak dialogy a popisy úkolů jsou poměrně rozsáhlé a je jich ve hře obrovské množství. Sice si zachovaly svou nadsázku a vtip, ale komu by se to chtělo všechno číst, natož překládat, opravdu netuším. V době, kdy jsem hru dohrál, bych vám poradil: I když oficiální čeština nevznikne, počkejte si alespoň na neoficiální češtinu od Starého Pazůra, který přeložil předchozí díly. Bohužel, vzhledem k časové náročnosti, od projektu odstoupil. Z toho vyplývají dvě věci. Pokud máte hru vyhlédnutou, není důvod dále na něco čekat. Ale pokud neovládáte některý ze světových jazyků jako rodilý mluvčí nebo nemáte dva roky prázdnin, nebudete si hru moci plně vychutnat.

Noví hlavní vývojáři také evidentně nepochopili, že tzv. medaile patří mezi achievementy a přidali tak klasické, které nepřidávají žádnou užitnou hodnotu. Pzn. medaile byly v sérii poprvé představeny v AP, vyžadovali např. vyhrát boje bez ztrát, využívat určitá kouzla či najít X pokladů a za odměnu zvyšovaly počet najmutelných bytostí, růst zkušeností, množství nebo třeba i šanci na kritické poškození. Tyto jsou naštěstí i zde a jen lehce upraveny.

Snad vám předchozí odstavce něco daly nebo vás aspoň inspirovaly k rozehrání. Osobně jsem si hru užil, ale přece jenom už mi tato datadisková série připadá vyčpělá a doufám, že příští King 's Bounty nebude jen další datadisk, ale plnohodnotný díl.

Pro: Gigantická herní doba; povolání paladina, již není jen do počtu, nostalgické pocity ve staronových lokacích.

Proti: Nevyvážená obtížnost, Valkýrie jsou na dvě věci, mág je přehnaně silný, absence češtiny.

+14 +15 −1

BioShock Infinite

  • PC 100
Na BioSchock Infinite jsem se docela těšil a to i na vzdory tomu, že mě první díl moc nechytl (hrál jsem ho v blbých podmínkách, asi ho budu muset ještě přehodnotit), Infinite mě totiž oslovil hlavně originálním městem Columbie. Nakonec mě úspěch v recenzích zlomil a ještě jsem si stihl hru předobjednat. A musím říct, že nelituju jediné koruny.

Po grafické stránce mi ve výsledku hra nepřišla nijak úžasná. Žádné přelomové technologie, posouvání hranic a podobné věci se zde nekonají. Z čeho jsem ale padnul na prdel je estetická stránka hry. I přes to, že po technologické stránce mi přišla grafika opravdu průměrná, Columbie vypadá úžasně. Město dokáže působit krásně, elegantně, čistě, monumentálně ale i falešně a beznadějně a to přesně v těch pravých chvílích. Nádech steampunku (nebo dieslepunku, moc se v tom nevyznám) a zasazení do historického období tomu nasazují korunu. Další složka hry, která mě velmi zaujala jsou scriptované scény. Ať už se jednalo o komplexní části posouvající děj, nebo o drobné záležitosti dotvářející život na Columbii (hrozně se mi třeba líbil přílet zpívajícího kvarteta na začátku), většina těchto scén mi přišla naprosto nenucená. Občas je zde také možnost volby, která v zásadě nic nezmění. Díky těmto scénám je tak Bioschock docela jízda, kde není moc prázdných, či stereotypních momentů o to víc je tu však momentů, kdy mě opravdu zamrazilo v zádech (například tombola). Příběh hry mě také dostal, přišel mi dost zajímavý a navíc zcela nepředvídatelný (mám to štěstí, že v této oblasti nepatřím zrovna k nejbystřejším). Tolik opíraný konec na mě pak zapůsobil velmi silně, ale zcela chápu že takovýto mindfuck každému nesedí. Já si musel vytvořit novou teorii, která sice asi není správná, ale dokážu s ní vysvětlit většinu nesrovnalostí. Samotný gameplay a souboje mi pak přišeli v pohodě. Nebyla to pro mě sice žádná výzva, ale díky mnoha různým prvkům a mechanizmům mě souboje i tak bavili, navíc tato hra na soubojích tolik nestojí. Navíc je zde několik scén které ukazují, že vaši nepřátelé jsou stále lidi.

Co se týče záporů, tak kromě toho, že jsem si musel vytvořit vlastní teorii, aby mě konec dával smysl, mě žádné nenapadají.

A ještě věnuji pár řádků Elisabeth, alfě i omeze celého Bioschocku. Vývojáři si s touto postavou dali opravdu do detailu záležet s vidinou toho, že si jí většina hráčů zamiluje. Myslím že se jim to povedlo. Elisabeth je za prvý krásná a za druhý mi byla strašně sympatická. V soubojích je nepřáteli ignorována a navíc občas hodí nějaký užitečný předmět, nebo "přisumoní" něco užitečného, navíc má opravdu dobré dialogy, reaguje na prostředí, časem se mění jak vizuálně tak psychicky a umí se teleportovat za záda. Ve výsledku to znamená, že jsem s ní neměl jediný problém a většinu času byla nápomocná. (a ty její oči... (očima myslím oči))

Původně jsem opravdu nechtěl psát jen další ódu na Bioschock, ale ta hra mě opravdu dostala, tak mi to prosím odpusťte.

Pro: Elisabeth, Columbie, příběh, silný konec, estetika a stylizace.

Proti: Konec byl opravdu velký mindfuck

+14 +15 −1

Spec Ops: The Line

  • PC 85
Toto je jedna z hier, ktoré sa naozaj dajú posúdiť až po dokončení. Hlavne po stránke deja je v podstate nutné hru najprv dohrať, pretože finálna kapitola (po vzoru mnohých moderných hier) prevracia celú hru naruby a vykresľuje pred hráčmi posolstvo desivej vojny ako kontrast proti rollercoasterom typu Call of Duty.

Aj bez konca je však nutné uznať, že SOTL je omnoho tvrdší v deji a hutnejší v atmosfére, než iné moderné strieľačky. K tomu dopomáha vynikajúci dabing Nolana Northa a samozrejme tiež okolitý svet - postapokalyptický Dubaj zaviaty pieskom je naozaj výborné prostredie a hra vďaka nemu pôsobí veľmi jedinečne.

Keď som ale pri tom piesku, musím povedať, že som bol jeho spracovaním mierne sklamaný. Trailery a interview hovorili o piesku ako o taktickom prvku, ale obvykle pri prestrelkách sa buď piesková pasca nevyskytne, alebo je použitá veľmi primitívne... Zrovna tu by som čakal, že vám hra dovolí "premanévrovať" opozíciu a dostať ich do pasce a následne na nich pustiť pieskovú prietrž.

Vo všetkom ostatnom je totiž gameplay veľmi solídny. Neobsahuje nijaké extrémne inovatívne prvky, ale hrá sa dobre, nie je príliš jednoduchý - umelá inteligencia na strednej obtiažnosti vie čo robí a váš avatar rozhodne nie je typická špongia na náboje. Checkpointov je tiež omnoho menej, než sme zvyknutý, takže každá smrť zabolí. V hre funguje obstojný cover systém a z množstva zbraní si isto každý vyberie sadu svojich obľúbených. Hra (vďakabohu) neobsahuje levelovanie ani podobné vylomeniny. Je to proste klasícká akcia z tretej osoby so všetkým, čo k tomu patrí.

V rámci možnosti sa celkom slušne obmieňajú herné prvky a tak napriek tomu, že celá hra sa odohráva v jednom meste, nezačne vás len tak nudiť. Pokiaľ náhodou áno, môžete sa pokúsiť o jednoduché taktizovanie pomocou svojich dvoch umelointeligentných spolubojovníkov.

Grafika sa podarila a autorom sa veľmi šikovne podarilo zamaskovať použitie Unreal Engine 3, takže hra nevyzerá ako všetky ostatné Unrealovky (áno, Bioshock, na teba sa dívam). Piesok je spracovaný pekne, aj keď Uncharted 3 je Uncharted 3. Hudba mi trochu vadila, myslím, že zrovna sem by sa viac hodilo niečo na štýl Zimmerovho Black Hawk Down. A dabing som už pochválil...

Spec Ops: The Line však stojí na smutnom príbehu a silnej atmosfére. Je to solídna hra, ktorá má však aj to čosi navyše. Hier, ako SO:TL a Medal of Honor (2010) potrebujeme čo najviac, aby si náhodou mladšia generácia nezačala myslieť, že vojna je nejaká extrémna zábava na štýl CoD - Spec Ops krásne vykreslili brutálnu realitu vojenského remesla a to je dnes veľmi zriedkavé.

Pro: atmosféra, dej, postavy a ich psychika, grafika (hlavne piesočné búrky)

Proti: hudba, koniec mohol byť trochu obšírnejší

+14 +15 −1

Mravenci

  • PC 75
Nemáte moc času nebo se vám nechce rozehrávat něco většího a přece si chcete na počítači něco zábavného zahrát? Máte už plné zuby hledání min či hraní solitaire? Mravenci jsou pro vás ta správná volba! Jedná se vskutku o povedenou karetní hříčku na ne příliš složitých principech, u které více než kdy jindy platí pořekadlo - v jednoduchosti je síla. Pokud nemáte vedle sebe žádnou lidskou bytost ochotnou si s vámi zahrát, zahrajte si proti počítači. Pakliže vedle vás někdo takový je a Mravence má rád, dejte si souboj s ním. O zábavu máte postaráno v obou dvou případech a k Mravencům se budete rádi vracet, tak jako já. :-)

+14 +15 −1

Mafia II: Zrada Jimmyho

  • PC 55
Tak se mi konečně dostala do rukou Mafia II. i s datadisky. Proto jsem po 3 letech oprášil i základní hru, které jsem zvedl hodnocení o 5%. Byl jsem tehdá trochu přísnej. Asi to bylo tím zklamáním z očekávání. Nebo z to bylo očekávané zklamání? No každopádně, když Mafia II. po těch letech čekání vyšla, mohli jsme tušit, že to nebude takový hustolez jako jednička. Tehdy jsem ji vytýkal hlavně lineárnost a hrací dobu (sice to bylo možná tím jak jsem ji nadrženej propařil na jeden zátah). Na druhou stranu v něčem MII. svou předchůdkyni i překonala. Grafika je prostě o 8 let vepředu, jízdní model aut, system krytí i pěstní souboje se mi velmi páčily.

Pojďme tedy na Jimmyho. Oba datadisky jsou vlastně jedna hra rozdělena příběhově na dvě části, na to jak Jimmyho zradí a jak se pak mstí (jak nám název napovídá). Proto hodnotím dohromady jako celek. Jedna z věcí, které jsem Mafii II. vytýkal byla lineárnost, člověk jel scénář přesně po lince tvůrců, a skoro ani neměl čas odskočit si někam třeba vytunit auto, a když ten čas měl, tak neměl peníze, protože pořád dlužil nějakým židovským lichvářům, nebo tak něco. To se dá pochopit. Tvůrci chtěli navodit atmosféru, že sláva i bohatství gangsterů je pomíjivá, a člověk se spíše koupe v dluzích a malérech. Proto jsem bral Mafii II. spíš jako interaktivní film (což byla svým způsobem i stará Mafia).
Datadisk o Jimmym je vlastně pravý opak. Filmový nádech dodávají hlavně videa na začátku a někdy i konci každé mise. U Jimmyho je tu ale jenom hodně našlapané Intro a Outro. Tím to končí, pak tu máme jen obrázky s textem, a ty i když jsou pěkně stylové, tak se opakují. To mi připadá jako by to někdo odfláknul. Jinak je hra jako nějaké okleštěné GTA, člověk má na výběr z více misí. Jenomže ty mise jsou úplně bez nápadu a často jsou si úplně podobné (ukradni auto, rozstřílej obchod atd.). To je škoda, z téma jako je čistič pro mafii a jeho pomsty, by se daly vytřískat daleko lepší scénáře. Osobně bych si představoval něco typu Hitman. No ale shrňme to. Mafia byla legendární interaktivní film. Mafia II. byla dobrý interaktivní film. A konečné datadisky o Jimmym jsou jen arkáda. Nic víc, nic míň. Takzvaně nic proti ničemu. Bez těchto DLC by nebyla Mafia II. o nic chudší, ale s nimi zas není o nic horší.

Pro: Postava Jimmyho je hodně přísná, jeho hlášky, pár nových zbraní a aut.

Proti: Jednotvárné mise, odbytý příběh,

+14

8-Bit Commando

  • PC 55
Od dob Contry na NES jsem v podstatě nehrál žádnou podobnou plošinovku, ale díky bundlům, kterých je dnes docela velké množství a každý se snaží přivydělat na slově "indie", se kolikrát naskytne možnost vyzkoušet méně známé a zajímavé tituly. Takovým případem je i 8-bit Commando...

Inspirace z Contry je opravdu znatelná a to nejen svou stylizací, ale také některé části lokací jsou vcelku podobné. Krom obyčejného hopkání a střílení na všechno co se hne si vyzkoušíte i jízdu na motorce, která mě dala asi nejvíce zabrat. Tím se dostáváme k obtížnosti hry, která není nijak vysoká a váš největší nepřítel bude nejspíš časový limit při kochání se okolím. Ani boss fighty nejsou zrovna obtížné. Po vzoru Contry zde padají i zbraně, kterým se po opakovaném hraní nejspíš budete vyhýbat, protože občas jsou akorát na škodu. Soundtrack je fajn, ale nic, co byste si pamatovali ještě několik let.

Bohužel z Contry si to bere i celkovou délku. Těm loudavějším to zabere maximálně hodinu a znovu si to zahrajete jedině pokud se chcete s někým předhánět ve score. Přesně o tom ta hra je, ale já nejsem zrovna typ, který by potřeboval být ve světovém žebříčku a honit si ego. Za pět euro špatný vtip, ale při nějaké slevě či v bundlu to pro lidi, kteří na takových hrách vyrůstali, není špatné. Idealní by to bylo jako flashovka nebo freeware.

Pro: Contra hratelnost a stylizace

Proti: krátké

+14

Tomb Raider

  • PC --
Od prvního oznámení mi bylo jasné, že tohle bude svěží vánek do zatuchlých šortek Lary. Samotná série od třetího dílu započala sekvenci nudného skákání, generického střílení a přehnaně účelového level-designu plného dementních akrobatických hádanek. Nový Tomb Raider na to jde z druhé strany a je to přesně ten styl, který se mi líbí. Lara se z asexuální macho dojnice stala přitažlivým kusem ženské, která projevuje emoce a křičí bolestí.

Všechny pasáže hry jsou perfektně vybalancovány, ať už se jedná o skákání, které tady (na rozdíl od minulých dílů nebo Uncharted) nepůsobí tak nuceně nebo akční pasáže, u kterých jsem si vyloženě pochrochtával. Překvapil mě i level-design, který předvádí relativní volnost v jinak lineární hře. Noční lov nepřátel v lese pomocí luku neměl chybu, stejně tak pláž s vraky lodí nebo krátké procházky v uzavřených prostorách plných lidských ostatků. Lara si vůbec projde peklem a jediné moje očekávání se později soustředilo jen na to, jestli nakonec skončí z nějakého důvodu v žumpě po hlavu zasypaná hovnama.

Očekával jsem ale trochu silnější survival prvek, který se na začátku začne plusminus rýsovat, ale po zabití první srnky kvůli jídlu, resp. naučení se zacházení s lukem, už se absolutně vytrácí.

Potýkal jsem se s menšími technickými problémy, jako bylo zamrzání, prolínání textur nebo seknutý zvuk, pokaždé ale stačilo hru restartovat a vše bylo v pořádku. Některé herní mechanismy nejsou příliš šťastné, především pak sbírání „univerzálního materiálu“ na upgrade zbraní (přičemž upgrade z pumpovací brokovnice na automatickou Spasku u trampského ohně není nic neobvyklého), ale tyhle věci jsem se naučil v nových hrách ignorovat.

Největším mínusem tak pro mě zůstává snad jen nadpřirozeno na konci hry. Když už to vypadá, že tenhle TR bude mít opravdu koule, objeví se tam takový gay shit.

Bavil jsem se více jak u všech Uncharted dohromady a rád si to střihnu ještě jednou.

****/5
Hard
Completed: 72%
+14 +15 −1

I.G.I.-2: Covert Strike

  • PC 75
Starý IGI se mi ve svý době líbilo a i po nedávném dalším dohrání jsem byl v celku spokojen a tak jsem neváhal vyzkoušet pokračování. Na rozdíl od jiných považuju dvojku za rozhodný krok v před, nikoli slabej odvar jedničky.

Měl jsem pocit, jakoby autoři pečlivě prošli všechny uživatelský diskuze a rozhodli se vše, co hráčům nesedělo, upravit. A skutečně:

Chůze již vydává zvuk, přibyla možnost několikrát za misi hru SAVEnout, mrtvoly nemizí po několika vteřinách (dokonce snad nemizí vůbec!), repspawn nepřátel jsem zde taky tentokrát nezaznamenal, náš hrdina dokonce už umí i plavat. Taky prostředí se několikrát výrazně změní (Afrika, Rusko, Čína).

Mise jsou dobrý, uvěřitelný, mají atmosféru, ke které přispívá i sednoucí hudební podkreslení. Jako u jedné z málo stříleček jsem hudbu nechal zapnutou.

Příběh žádná sláva, ale k takovýmto akcím snad není ani zapotřebí něco výraznějšího vymýšlet. Jako provázání jednotlivých misí to funguje dobře.

K záporům hry bohužel musím zařadit právě některá vylepšení, který by před finálním nasazením stálo za to líp odzkoušet.

Třeba (pomalá) chůze: Když jdu pomalu v druhém patře budovy, nepředpokládám, že voják v přízemí toto uslyší, co hůř, vyhodnotí to jako hrozbu a spustí poplach. Opravdu netuším jak vojáci rozeznají podle zvuků, kdo se nachází o dvě patra výš, přičemž to mohl být právě předtím odpravenej vojákův kolega.

Nemizení mrtvol potěší, ale když jde o to nespustit poplach, stálo by za to zařadit zároveň i funkci manipulace s mrtvými těly, aby člověk po sobě moch uklidit.

Poslední věc, co se dá hře vyčíst, je obtížnost. Né že by hra byla moc lehká, nebo dokonce naopak moc těžká. Jde o jinou věc:

Když budu hrát stealth (bez spuštění alarmu a spatření nepřítelem) tak to je to fajn – příjemně obtížný. Když ale náhodou poplach spustím (což se stane i opatrnýmu hráči), je mrzutý, že není žádnej problém vystřílet všechny živý duše na mapě. Několikrát jsem hru loadnul, jen abych se vyvaroval alarmu, ale přesto jsem věděl, že právě onen alarm mi hru tolik ulehčí – stačí dobře zalehnout a ti blbci nám naběhnou pod hlaveň jeden po druhym.

Verdikt: Lepší jak jednička! Slušná stealth akce, pár chyb ale má. 75%

Pro: Atmosféra, prostředí, poměrně slušná délka, zbraně, poměrně reálná akce

Proti: Občas podivná UI, výhoda v agresivním stylu hry

+14

Serious Sam: The Second Encounter

  • PC 75
-Výrazně větší lokace než ve FE. Na můj vkus až příliš velké, trvá celou věčnost než přeběhnete celé údolí.
-Nové prostředí Aztécké říše potěší, stejně jako pár nových zbraní, zvlášt odstřelovačka.
-Je tu pár nových nepřátel, ale bohužel i hromada těch starých.
-Novinkou jsou powerupy jako např.rychlost, nezranitelnost, serious damage (dvojnásobné poškození) apod.
-Přibylo pár grafických efektů a ty staré byly vylepšeny, grafika celkově také prošla mírným upgradem.
-Přibylo také mnohem více pastí - více či méně originálních.
-Celkem je SS:SE dobrý datadisk ale nic nového v základu nepřináší a je to vlastně stále to samé. Ale pořád je to zábava.

Pro: Nové zbraně,prostředí,nepřátelé,větší mapy,powerupy.

+14

Mass Effect 3: From Ashes

  • PC 55
Důležitá postava v příběhu ME3. Záhada jak vlastně ti protheané vypadali. A nakonec z toho vznikne first day DLC. Soubory s Javikem už jsou na disku se hrou a poměrně jednoduchou fintou si můžete Javika zpřístupnit jako hratelnou postavu. Že v tom má pracky EA o tom není snad pochyb. From Ashes je jediné DLC a vlastně produkt od BW za který své peníze už z principu nedám.

Kdyby ale DLC bylo zadarmo a nebo ještě lépe by tato část byla součástí hry neřekl bych ani popel. Ono je to totiž docela povedené DLC,s opravdu pěkným prostředím a designem. Krásně tu můžeme vidět jaký pokrok udělali výtvarníci a designeři,oproti Eden Prime v ME1.

Javik je napsán Johnem Dombrowem,scénárista Wrexe a Garruse v ME3,Overlord DLC a vyléčení genofágu. Javik je zajímavá postava s ještě zajímavějšími dialogy.
Javik je skvělou vizí "trolla" z budoucnosti je to vocas ale zábavný. Jeho úchylka "Throw it out the airlock" je hlavně v Citadel DLC skvěle využita. Škoda že BW odstranilo likvidátor odpadu v Zaeedově kajutě. Javik by byl v nebi.

Pro: Javik,pěkně vymodelované prostředí Eden Prime,zajímavé doplnění příběhu

Proti: 1 Day DLC,přemrštěná cena a navíc velmi krátké

+14 +15 −1

Remember Me

  • PC 65
Remember Me je ďalším skvelým prípadom hry so dobrým konceptom a slabým prevedením. Na prvý pohľad sa môže zdať že ide o originálnu hru, ale v skutočnosti skoro všetko bolo vykradnuté z iných hier (platforming z PoP a Assassin's Creed, vizuály z Mirror's Edge, bojový systém s Arkham hier, hacking a mnoho myšlienok z Deus Ex)

Linearita mi vo väčšine hier nevadí ak hru drží dobrý príbeh a je veci okolo aspoň trochu možné preskúmať, Rememer Me je ale koridor ako hrom, vždy existuje len jedna cesta vpred, ktorú máte dobre podsvietenú, platforming je teda nezáživný a keď mi hra stále ukazuje, kde mám skákať, tak si pripadám ako úplný debil. A keď sú aj nejaké zberateľné predmety, minúť ich môže naozaj len slepý. Bojový systém je absolútne priemerný a nudný a po chvíli vás to klikanie a vyrábanie rôznych combo killov (podľa mňa zbytočný prvok) prestane baviť. Sú tu síce aj pasáže, kde ľuďom upavujete spomienky, ale tých je zúfalo málo a sú krátke.

Týmto nechcem povedať, že hra je nejaká zlá. prostredie a Príbeh ju drží dosť dobre, aj keď je predvídateľný. Developer je neskúsený a je to jeho prvá hra, takže nabudúce sa snáď dočkáme niečoho lepšieho.

Zaujímavosť: túto hru pôvodne nechcel nikto publikovať, pretože údajne hra s ženskou hrdinkou nemôže dobre predávať, pozrite sa ako dopadlo napr. Beyond Good & Evil. Bohužiaľ aj keď som rád, keď je v hrách viac nezávislých ženských postáv, Nilin som si za tie 2 hodiny moc neobľúbil.

Pro: Koncept, Remixovanie spomienok, Pekné prostredie

Proti: Linearita, Hra robí veci ktoré mnohé hry urobili predtým a lepšie

+14 +17 −3

Broken Sword 2.5: The Return of the Templars

  • PC --
Německý dabing mi nebyl příjemný na poslech a rozhodně jsem se nechystal u něj trpět až do konce hry. Po nějaké době vychází update s anglickým dabingem, které není úplně profi, ale umožňuje mi konečně se do hry ponořit nerušen žvatláním, kterému nerozumím.

Bohužel, tenhle fandovský přídavek není nic, co by stálo za zahrání. Především samotná hratelnost, spočívající často pouze v jedné akci na obrazovce, mi neskutečně narušovala celkový feeling s kvalitního adventuření. Když už se hra uchýlí k provádění hned několika věcí, jedná se o vcelku hloupé akce a reakce. Např. lákání slepeckého psa bylo natolik debilní, že jsem málem spadnul ze židle úžasem nad hloupostí celé situace. O chvíli později se ocitám někde úplně jinde, bez vysvětlení, jaxem se tam k čertu dostal... jen proto, abych řešil další debilní věci, které nedávají smysl.

Až na jednu obrazovku (oslava na Rue Jerry) vypadají nové lokace uvěřitelně a ačkoli nejsou tak detailní jako originál, svůj účel plní bez chyb.

Tak jako tak není o co stát...
+14

Blade & Sword 2

  • PC 70
Blade & Sword 2 je pokračování Blade & Sword, na počátku vypadá díky minimu změn spíše jako datadisk. Místo tří původních postav jsou na výběr čtyři, já jsem hrál stejně jako v případě jedničky za Swordsmana. První drobná výtka spočívá v tom, že speciální techniky jsou pro dvě stejné postavy totožné jako v jedničce (což samo o sobě nevadí), zejména ovšem zarazí, že člověk má na dvanáctém levelu získané všechny, nadále se načítají body pro pořizování speciálních technik, ale už za ně není jaksi co pořídit. Zůstal také koncept "killing blows", které ovšem lehce klamou tělem. Ne že by byly vyloženě k ničemu, ale na to, že se jmenují "killing blows" a jejich nabíjení trvá celkem dlouho, tak s nimi sejmete s bídou jednoho dva základní nepřátele.

Hra je opět rozdělená do tří aktů, ty mají dohromady okolo třiceti map. Začíná na stejném místě jako minule, jen z vesnice se stalo městečko. Z úvodní mapy vedou čtyři východy, nicméně na počátku je možné vejít pouze do jedné mapy ze čtyř, další se zpřístupní až podle postupu v příběhu. Bestiář je velmi podobný jako minule, pár nových nepřátel ovšem přibylo, zejména je to znát v pokročilejších levelech (jedoví ettini, různé druhy duchů atd.). Za zmínku rozhodně stojí to, že běžní nepřátelé mají konečně pouze jeden "life bar", boje tedy nejsou (až tak) zdlouhavé jako v jedničce.

V každé ze tří kapitol je krom hlavních questů také pár vedlejších, které se rozhodně vyplatí plnit, ne ani tak kvůli zisku zkušeností jako spíše kvůli zisku předmětů (drahokamy, speciální předměty do "magic bag"). Drobný problém opět spočívá v tom, že jejich zadání je často značně vágní, pan XY řekne, že ztratil svitek a jestli byste mu jej nenašli. Jaksi si ale nepamatuje, ve které z deseti map jej ztratil a v momentě, kdy si s dotyčným nepovídáte přesně tehdy, kdy autoři mysleli, že byste měli, tak klidně danou mapu dávno minete. Na dané mapě je sice předmět zobrazený malou červenou tečkou, ale pořád musíte vědět, kam máte jít a danou mapu pořádně prochodit. Za zmínku také stojí to, že při přechodu do další kapitoly už nemůžete plnit úkoly z kapitol předchozích a ačkoli se městečka s teleporty zobrazují bez problémů na mapě, tak není možné se do nich přemístit.

Vybavení u obchodníků (svitky, lektvary, vrhací zbraně) je úplně stejné jako posledně. "Spagyric cube" na mixování předmětů máte tentokrát od počátku, většina receptů z jedničky funguje i zde. Problém se "Spagyric cube" spočíval v tom, že při mixování velkého množství drahokamů (vím, většina receptů používá dva nebo tři, ale holt jsem experimentoval) nebo při transformaci kamenů Jade hra často padala. Samotné drahokamy vypadávají podle mého o něco častěji než v jedničce, takže už konečně plní obdobnou funkci jako vybavení typu zbraně/brnění ve většině ostatních ARPG.

Za zmínku snad stojí ještě pár drobností. Jednoho bosse nezabijete jinak než s pomocí NPC, které mu na nějakou dobu útokem zruší štít (slušný nápad). Ve hře opět nezjistíte některé vlastnosti postavy (rychlost útoku nebo elementární ochranu). Na některých mapách je postava vystavena náhodným elementární útokům, na které příliš nefunguje elementární ochrana a tak je lepší danou mapou proskákat (na jednom takovém místě musíte do 150 sekund zabít jednu postavu, která má u sebe speciální kámen ochrany proti ohni), celé mi to přišlo jako zbytečný a obtěžující nápad. A stále se opakuje nevyrovnanost obtížnosti, dva levely dám bez problémů, další dva jsou celkem peklo a další dva opět bez problémů (přestože následují z hlediska příběhu bezprostředně za sebou). A na některých místech (elementární útoky nebo bariéry, které bylo třeba vypnout) mi hra dost zpomalovala. Hru jsem jinak dohrál na 78. levelu za naměřený čas 28 hodin.

Hra vyšla pouze rusky (a čínsky, ale to je pro nás asi zbytečná informace), je možné ji stáhnout z Adventurelegends (ano, také bych si raději koupil). Možná budete mít problém s ruštinou ve hře, ve Win7 je třeba v "Oblast a jazyk" v jazyce pro soubory, nepodporující Unicode, nastavit ruštinu (boužel to samozřejmě přepne veškeré ostatní nonUnicode znaky do ruštiny, ale dá se s tím chvíli žít a pak to přepnete zase zpátky).

Autoři (některé) problémy původní hry alespoň částečně opravili a tak je dvojka podle mého názoru nakonec o třídu lepší než jednička.

Pro: vylepšené souboje a vybavování postavy

Proti: na pokračování poměrně málo novinek, boje stále trvají i na easy příliš dlouho a obtížnost je pořád nevyrovnaná, vágní zadání některých úkolů, lehké technické problémy

+14

Tom Clancy's Ghost Recon

  • PC 65
Ghost Recon patří společně se starším stájovým bratránkem Rainbow Six k základním kamenům žánru taktických stříleček. Místo antiteroristických CQB akcí se však tentokrát účastníte záškodnických akcí v týlu konvenční armády. S tím souvisí i přesun na větší a volnější mapy či zapojení nepřátelské těžké techniky. Mapy mají velmi slušnou atmosféru a jejich vizuální zpracování ani po letech neurazí.

Stejně jako u ostatních zástupců žánru i zde narazíme na poměrně vysokou obtížnost a hratelnost, jež neodpouští chyby. Každá kulka může ukončit hráčův virtuální život a za celou hru se tak stane mnohokrát.

Bohužel se tak však neděje pouze v důsledku chybování, nýbrž i kvůli nefér skriptům a vůbec přestřelené obtížnosti některých pasáží. Hra se snaží být velmi hardcore, nicméně toho občas dosahuje špatnými způsoby. Vzhledem k supermanským reakčním a střeleckým schopnostem umělé inteligence hratelnost sklouzává do kolotoče savování, memorování nepřátelských pozic a umírání. A když i to hráč překoná, autoři mu pro jistotu přichystali pár neférových skriptovaných spawnů nepřátel do zad v tu nejhorší chvíli.

Vždycky jsem měl názor, že každá mise v kvalitní taktické střílečce by měla jít splnit na první pokus, za předpokladu, že člověk správně nakládá s informacemi, jež hra poskytuje, volí vhodnou taktiku a nedělá chyby v exekuci plánovaného postupu. Ghost Recon bohužel tento parametr nesplňuje, neboť hrou prakticky nelze procházet bez čerpání informací skrz umírání a loadování. V reálu by nikdy nikdo nešel pracovat do speciálních jednotek, pokud by v nich byla byť jen vzdáleně podobná úmrtnost jako v GR.

Podobný problém mají i ostatní redstormovské hry, v prvním Ghost Reconu je to však podle mě asi nejhorší.

(hráno na prostřední obtížnost - Veteran)
+14

Mass Effect 2: Overlord

  • PC 85
Overlord, aneb hororové DLC do ME2. Ne teď si nedělám srandu, během hraní tohoto DLC sem měla opravdu nahnáno a srdce mi bušelo o sto šest. Z toho jasně plyne, že největším kladem přídavku je ojedinělá atmosféra, o kteou se zaručily skvěle napsaný příběh a hudba. Dále stojí za zmíńku nádnerné a různorodé lokace. Jediným mínusem pro mě byla nutnost použití vozítka Hammerhead, které je ještě horší než Mako (ano, skutečně něco takového existuje).

Pro: příběh, hudba, atmosféra, nové lokace

Proti: Hammerhead

+14 +15 −1