Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Battlefield 4

  • PC 60
Dobré poledne a dobrou chuť, pokud právě obědváte, dám vám jednu hádanku. Co je to – vypadá to jako Battlefield 3, zní to jako Battlefield 3, je z toho cítit Battlefield 3, hraje se to jako Battlefield 3… Nevíte? No, přeci Battlefield 4!

Kluci v DICE si hodili kostkou a padla jim dvojka, takže do dvou let museli sesmolit pokračování zaslouženě úspěšného Battlefieldu 3. Dva roky ale nestačí, rozhodně ne pro hranaté mozky v DICE. Urputně jsem se snažil v Battlefieldu 4 nalézt nějaká citelná vylepšení oproti svému předchůdci, jenže marně, ba naopak některé věci se mi zdály ještě horší, ale všechno popořádku…

Grafika nedoznala žádných změn, jenž by dokázalo zaregistrovat oko běžného smrtelníka, stále však vypadá velice k světu. Zejména exteriéry působí příjemně, do jisté míry i realisticky. Pochválit musím zejména ztvárnění počasí, ať už jde o ostré Slunce, déšť, zimu, mlhu a hlavně vítr, který běžně ve hrách není tak výrazný. Design prostředí je taktéž ucházející, prostory jsou plné různých drobností, ve vzduchu často něco poletuje, to je pěkné. Není však náhoda, že vše zatímco vše se na povrchu pěkně leskne, po bližším prozkoumání můžete narazit na nejeden kaz. Zatímco z jedné, dvou problikávajících textur, či modelů ojediněle se vykreslujících s malinkým zpožděním bych mohl vinit svůj hardware, z neviditelných zdí a otřesného scriptování už mohu směle vinit herní designéry. V roce 2013 už opravdu neodpouštím situace, kdy nemohu někam projít, protože programátor nepočítal s tím, že tam budu chtít jít, popř. počítal s tím, že přijdu odjinud. Hra obsahuje poměrně dost momentů, kdy vybočení z naplánované cesty znamená selhání scriptu. Někdy se to projeví tím, že se musíte vrátit a projít určitým místem znova, někdy musíte v dané lokaci všechny zabít, aby se aktivoval spouštěč. Co je ale horší, že dvakrát během 7 hodinové kampaně se mi neuložil checkpoint, protože jsem nejspíš prošel jinudy a dvakrát jsem musel dokonce checkpoint restartovat, neboť jednou se pomrdal script a jednou jsem se propadl podlahou mimo level.

Z technické stránky musím ještě vytknout podivný, neautentický pocit při řízení auta, jehož zvuky nebyly dokonale sladěny s jízdou a dementní umělou inteligenci.

Co se týče hratelnosti, ta je vedena ve stylu BF3, resp. spíš horší. Občas si připadáte jako na „bojišti“ – jste v realistickém prostředí, máte rozhled, postupujete si dopředu střední rychlostí (hra je pomalejší než Modern Warfare), jenže v místech, kde by měly mise vrcholit, či přinést něco nového, se nestane nic. Nejlepší je rozhodně třetí mise na lodi, zbytek je poměrně triviální, nejsou zde žádné silnější momenty. Příběh totiž postrádá nápad, je obyčejný, téměř nijaký, charaktery mdlé – kampaň v BF3 s civilní zápletkou (výslech) a nechronologickým vyprávěním byla nesrovnatelně intenzivnější.

Celkově nemyslím, že by BF4 byl vyloženě špatný, jenže k jeho smůle zde existuje hra, která se jmenuje Battlefield 3 a ta je zkrátka lepší – nehledě na to, že má za sebou už dva roky. BF4 bych přirovnal spíše k datadisku – nová kampaň v tom samém herním systému, bohužel více odbytá. K tomu možná pár vychytávek do multiplayeru, ale to mi pro fungl novou hru jaksi nestačí… Dobrou noc a hodně štěstí u Battlefieldu 5!
+14

Warcraft: Orcs & Humans

  • PC 100
Tuto hru jsem dohrál teprve nedávno. Po projetí všech dosud vydaných Starcraftů a Diabel, jsem se chtěl pustit do dalšího Blizzardovského světa a to Azerothu. Opravdu jsem byl zvědav na Warcraft III a jeho podobnosti s prvním starcraftem. Ale co bych to byl za správného hráče, kdybych nezačal celou sérii pěkně od začátku.

Jaké byly moje první dojmy? - "To je strašný...." .

Této hře se povedlo, srazit mě do kolen. A po prvním jakž takž projeté misi, jsem byl rozhodnut, že se k tomu nevrátím. Ale chtěl jsem si zahrát trojku a jelikož ze zásady projíždím celé herní serie odzačátku, nezbylo mi než se po čase vrátit.

Na WARCRAFT je potřeba si zvyknout. Přetrpět první hodiny špatného ovládání, kdy člověk kombinuje levé tlačítko myši s klávesou. Po této fázi člověka naštve. když zjistí, že lze označit naráz až "čtyři" jednotky (mimochodem já na to přišel až v půlce orkské kampaně). Takže začátky jsou o nervy a ústa plná sprostých výrazů. Ale postupem času si člověk prostě zvykne, naučí se to správné ovládání a jede.

Oproti DUNE II, je warcraft mnohem pestřejší. Vývojáří pilně Dunu okopírovali ale zároveň dokázali přidat množství novot a vylepšení, což posunulo celé RTS o velký krok dále. S dunou jsem se setkal již dříve a pojí mě sní pevná nostalgie. Ale musím uznat, že Warcraft, Dunu zkopíroval a předčil. Celkově aspekty jako dvě těžené suroviny, či překážky v podobě lesa či potoku, hru velice mění. Mapy v duně jsou prostě jednotvárná placka, někde s pevným podložím, několika červy ale minimem překážek. V tomto ohledu už musí člověk více taktizovat.

Jednotky obou ras se liší minimálně. Je tam rozdíl jen v dosahu a pak v několika kouzlech (Např. Necrolyte disponují vyvoláním kostlivce, zatímco klerici zase umí léčit)
Ovšem další kladná známka pro Warcraft jsou speciální jednotky. Jednotky které nejsou čistě bojové a disponují speciálními schopnostmi, kterými poškozují, nebo podporují. JSou sice hůře ovladatelné ale mohou přinést značnou výhodu.

Co se týká UI - nelze čekat nic velkolepého, je přece jenom rok 1994. Na druhou stranu ale musíme brát v potaz špatné ovládání - to že hráč může ovládat pouze čtyři jednotky naráz a používat spec. schopnosti jen dosti obtížně,zatímco počítač ovládá všechny jednotky zaráz. Takže obtížnost to zhruba vyvažuje

Jinak je hra velice pěkně graficky ztvárněna. Atmosféru jsem si pochvaloval, byla velice hutná a i když to má prachbídné rozlišení a barev nemnoho, je to prostě klasa.

Takže závěrem musím říci, že jsem rád že projíždím celé série, protože nezahrát si tuto legendu by bylo škoda. Vzhledem k roku vydání, ji nemůžu nic vytknout, jediné co mě mrzí, že lidská kampaň je čistě alternativní historie, uvítal bych kdyby lidská kampaň, byla spíše pokračováním jednoho příběhu, než jen jeho alternací
- Ale i tak 100%

Pro: Dost fajn hra

Proti: Kampaně na sebe nenavazují, je to jen alternativní děj

+14

Carmageddon

  • PC 90
Tato hra vyvolává silné vzpomínky. Tenkrát kámoš ze základky, který u nás přespával přinesl nenápadné CD s nápisem Carmageddon, co to bude za blbost, řekl jsem si, a za chvíli jsem nestihl valit oči.

Žádné pošťuchování na předem nalajnované trati, ale drsné Destruction Derby na celkem rozsáhlé mapě, kde můžete jet kam chcete. Pokud teda máte dostatek času. A jak ho získat? Žádné honění Checkpointů, ale pěkně nakopat zadek soupeřům, anebo potáhnout pneumatiky kůží z místních obyvatel. Třeba již tu zmíněná babička s fofrklackama. Brutální, hnusné.........a neskutečně zábavné.

Ano, celkem se pak tratě začnou opakovat (nebo spíš oblasti, ve kterých se závod koná), ani úkoly žádné nemáte. Ale ta neskutečná řežba se dlouho neomrzí.

Grafika hry i ozvučení je skvělé, a hlavně hodně své. Zvuky a grafiku Carmageddonu poznám kdykoli :-)

P.S.: Tuto hru jsem hrál od svých 12-13 let, a následně se ze mne stal zodpovědný a rozumný řidič, to jen pro odpůrce herního násilí ;-)

Pro: Grafika, zvuk, zábava, ojedinělost.

+14

Stargate Adventure

  • PC 70
Příjemná adventurní jednohubka klasického střihu z populárního univerza. Krásná oldschoolová grafika, skvělé hlášky a logické hádanky (i přesto jsem asi ve dvou případech musel použít návod). Neskutečně mě však vytáčela rychlost (či spíše pomalost), s jakou se O’Neill ploužil po obrazovce...

Pro: Krásná retro grafika, univerzum SG, skvělé hlášky, logické hádanky

Proti: Frustrující pohyb hlavního hrdiny

+14

Shadowrun Returns

  • PC 85
Vynikající adventura-taktická akce v jednom z nejzajímavějších settingů vůbec. Tak výživný cyberpunk si nepamatuju od prvního Deus-Ex, obzvlášť teď po nedávném přečtení Neuromancera jsem měl obrovskou radost z každého detailu, dělajícího z herního světa něco mnohem životnějšího než jak je u takto lineárních a nedlouhých her běžné. Mohu jen doufat že v podobném duchu se do jeho dotváření pustí i fanouškovská základna Shadowrunu.

Hra samotná opravdu není na desítky hodin pařby, ale ani se nedá označit za vyloženou jednohubku a některé momenty v ní patří k jedněm z nejlepších jaké jsem v žánru kdy potkal obzvlášť raid na síť korporátní budovy se souběžnou obranou hackujícího deckera v realitě je dokonalý. Jediné co ji vyloženě kazí jsou občasné bugy, a hlavně opravdu VELMI debilní systém savování.

Oproti Jagged Aliance a snad i Fallout Tatics se mohou zdát strategické možnosti boje poněkud zjednodušené, ale důležitější je že je hratelnost pak mnohem plynulejší a soustředěná stejnou měrou i na klasické adventuření - zkoumání pochmurného světa ve stínech a solidní příběh. A z toho vycházející vývoj postavy, který sice nemá na průchod hrou až tak velký dopad jako třeba ve zmíněném Deus Ex, ale stejně dokáže ovlivnit mnohé a to nejen v bojových situacích.
+14

The Residents: Freak Show

  • PC 50
The Residents: Freak Show se nesnaží o hru. Jde ve své podstatě o interaktivní reklamu na hudbu i specifický vizuální styl The Residents. To by za běžných okolností znamenalo zcela minutelný produkt – styl tohoto experimentálního uskupení je však natolik zajímavý, že bych Freak Show (společně s poslechem stejnojmenného alba) doporučil i lidem tímto fenoménem nezasaženým.

V první řadě je třeba zdůraznit, že hratelnější půlku dua her tvoří Bad Day on the Midway, které má podobu adventury z prvního pohledu a nabízí i některé překážky v postupu. Starší Freak Show také nabízí pohyb, značně však omezen pouze na ubikace zdejších „zrůd“, které je obvykle třeba nalézt, jelikož se straní návštěvníků. Po tomto nálezu následuje jejich představení formou komixu, hudebního videoklipu nebo i opery. A kvalitu doprovodné hudbu The Residents není třeba ani zmiňovat - je výborná. Vše dovršuje jistá dávka humoru a satiry, i to i v místnosti, kde je možno „objednat“ produkty Residentů.

Oproti Bad Day je výhodou snadné spuštění, jelikož titul nevyžaduje speciální QuickTime. Pro fanoušky… kapely povinné, ostatní projdou bez povšimnutí. V historickém kontextu jde však o poučení, jak by měla vypadat do značné míry reklamní hra (ač Pepsiman to zvládl také na výbornou).

Pro: hudba, vizuální styl, humor

Proti: -

+14

The Scourge Project

  • PC 45
Verze 1.4 dohrána. Pozdější patche upravují (značně) umělou inteligenci spolubojovníků (už se léčí navzájem, neignorují rozkazy, podle situace na bojišti neléčí s osmi nepřáteli za zády atd.). Jejich inteligence sice stále není žádný zázrak, nicméně hra se dá konečně dohrát. Na některých místech přibyly checkpointy, hra si pamatuje vybavení v momentě průchodu checkpointem a konečně je možné přeskakovat animace. Přes veškeré opravy (které ovšem měly přijít v době vydání hry a ne potom, co autoři vydanou "betou" odstrašili většinu kupujících) se ovšem stále jedná o těžký průměr. Přestřelky jsou funkční, ale pořád žádný zázrak (protivníci se kryjí podle nálady, spolubojovníci používají melee útoky na blízko i když střelba je účinnější, nepřátelé jsou schopní atát členům týmu na hlavě a další a další drobnosti), audiovizuální stránka taktéž (počínaje ozvučením zbraní až po animace pohybu).

Přes všechny problémy má hra nápadité boje s bossy, zvláštní atmosféru a zajímavý příběh. Celé to na mě působí tak, že si autoři ukousli větší sousto než dokázali nakonec spořádat. Mimochodem, tato hra byla znovu vydána pod názvem Scourge Outbreak (zatím na X360, verze pro PC je v přípravě, ale těžko říct, jestli někdy vyjde). Na Metacritics průměr 40 (resp. 60 od hráčů). Tak nějak člověku vytane na mysli Derek Smart, že.

---------------------------------------------------------------------------------------

Původní recenze verze 1.0

Kvůli Scourge Project poruším zásadu nehodnotit hry, které jsem nedohrál do konce. Neboť ve verzi 1.0 je hra díky tomu, jak je špatně udělaná, nedohratelná. Wkduffy ve verzi 1.0 skončil na úplně stejném místě jako já ("We suffered through about 90 percent of the game (sometimes having some honest fun), only to come up against one of two multi-stage boss battles at the end of Episode 2 that (with the brainless, suicidal, noncompliant, idiotic AI characters) was impossible to complete. We turned the game off in disgust. We just turned it off. I can’t imagine this is the goal any developer wants to obtain."

Scourge Project byl ambiciózní Unreal 3 mod (původně měla být hra dokonce FPS), ze kterého se nakonec vyklubala samostatná hra. Jde o kooperativní akci čtyřčlenného týmu, ovládaného buď počítačem nebo živými hráči. Hru je také možné hrát úplně sólo (ovšem díky nepřizpůsobenému počtu nepřátel to opravdu nedává smysl). Celé hra se točí kolem mutantů, geneticky modifikovaných vojáků a podobných osmdesátkových srandiček, nad kterými zaplesá nejeden nostalgik (to byl ostatně důvod, proč jsem se přes nepříznivé recenze do hry pustil také já).

Na počátku si člověk vybere jednoho ze čtyř členů týmu (podle tohoto výběru jsou přizpůsobeny dokonce animace) podle stylu hry (každý používá jiné defaultní vybavení a časem jiné speciální schopnosti). Nacházené zbraně často obsahují různé přídavné vychytávky (kolimátor, laserový zaměřovač, podvěšený granátomet) a za například určitý počet zabitých nepřátel člověk obdrží rank v palných zbraních (netuším k čemu). Tím ovšem výčet kladných stránek končí.

Problém celé hry spočívá zejména (nicméně nejen) v doslova tragické umělé inteligenci spolubojovníků, bez kterých se bohužel neobejdete. Proti stále lépe vyzbrojeným protivníkům (kterých je v pozdějších fázích hry tolik, jako by se množili dělením), totiž vydržíte v přímé palbě doslova pár vteřin. Člověk by řekl, že se tedy nebude vystavovat přímé palbě, jenomže ono to není tak jednoduché, protivníci vydrží i při střelbě do hlavy vagón nábojů a navíc je třeba konstatně provádět "babysitting" parťáků. Ti občas stojí, čumí a nic nedělají, jindy se rozběhnou mezi deset po zuby ozbrojených borců a nechají se oddělat. V takovém případě sice hra nekončí, ale Vy je musíte "oživit" v časovém limitu, jinak končí hra (což se v případě rozběhnutí se mezi kvanta nepřátel provádí opravdu obtížně). Neumějí se navíc léčit navzájem a občas ignorují i to, že potřebujete vyléčit Vy (prostě stojí dva metry od Vás a čekají na doběhnutí limitu).

Tragická umělá inteligence není jediný problém. Další problémy spočívají v ukládání na poměrně vzdálených checkpointech, ignorování rozkazů (ano, parťákům můžete udílet rozkazy, ovšem ti je bohorově ignorují) nebo nemožnosti přeskakovat videa. Při restartu checkpointu se člověk objeví s defaultní výbavou, v pozdějších fázích hry jsou počty nepřátel opravdu absurdní a speciální schopnosti jsou doslova k ničemu.

Přes to všechno bych si zahrál vyšší verzi, protože by se z toho mohl nakonec vyklubat příjemný průměr. Vyšší verze hry krom jiného vylepšují AI, přidávají možnost přeskakovat videa, přidávají další checkpointy, mění leveldesign atd. Ovšem dokud nebude tento zázrak stát kilo, tak to nehodlám riskovat.

Pro: zajímavé nápady a příběh, bossové, atmosféra

Proti: stále průměrné provedení bojů, chyby

+14

The Blackwell Convergence

  • PC 75
Mnohí hráči adventúr vedia, že AGS engine umožnil tak trochu retrorenesanciu ak nie aspoň revitalizáciu adventure žánra. Tam kde sú nemecké adventúry nevtipné a sterilné, telltale kúsky po čase (žiaľ) stereotypné a tých výnimočnejších "moderných" adventúr sa rodí pramálo, dáva AGS možnosť tvorcom, ktorí nie sú ani tak zručnými grafikmi či programátormi ako scenáristami, rozprávačmi.

Séria Blackwell je práve takým prípadom. Grafika tu nie je na to, aby posadila hráča na zadok. O tom adventúry ani nikdy neboli a byť nemali. The Blackwell Convergence po načrtnutí v prvej časti, usmernení v časti druhej, prináša tretí, už pomerne vyleštený kúsok. Samozrejme, z môjho pohľadu bola nostalgická atmosféra druhej časti silnejšia, to však neznamená, že časť tretia je zlá. Tam kde nie je atmosféra tak intenzívna sa zlepšili pre zmenu iné prvky. Logika deja i postupovanie používaním predmetov, dialógov a hádaniek je stále na dalo by sa povedať, knižnej až filmovej (kvalitnej seriálovej) úrovni. V zásade je to ako užívať si dobrú novelu pri teple krbu. Je jasné, že je to súčasťou série, to však nijak nedegraduje konkrétny príbeh. Odporúčané aspoň s jedným hrnčekom čaju/kakaa.

Pro: logický postup hrou, príbeh, dialógy

Proti: nie tak intenzívna atmosféra ako pri druhej časti, mohlo to byť dlhšie

+14

The Blackwell Deception

  • PC 85
V štvrtej časti Blackwell série prituhuje. Je to logický i keď diskutabilný prístup k sérii. Ale poznáme to z mnohých seriálov, kníh či hier. Najprv sa postavy predstavia, potom rozbehnú, občas máme nejaké tie flashbacky a nakoniec príde veľkolepé finále, kde sa zrazu prepoja veci a príbehy, u ktorých sme nevideli predtým spojitosť, hoci sme už zvyknutí "niečo" očakávať.

Blackwell deception je presne takým prípadom. Nie je to síce finále (autori sa dušujú, že budú ešte ďalšie časti). No zrazu je to viac než melancholicko-sarkastické (Hi, Joey) upratovanie blúdiacich duší. Autori sa našťastie ubránili epických proporcií a konfrontácii. To by predsalen takej komornej atmosfére a priestoru hry nesvedčalo. O to viac preto, lebo práve tá komornosť, až intimita je to, čo oddeluje Blackwell sériu od všetkých tých všadeprítomných záchran sveta, ktoré minimálne mne lezú krkom. Zápletka tak bola zvládnutá podľa mojich kritérii veľmi dobre. Postavy sa chovajú logicky, vedia prejaviť empatiu, smútok, vedia sa nahnevať či spanikáriť. A to stále veľa postáv vo videohrách prosím pekne nevie! Navyše ani v tých vysokorozpočtových. Z hľadiska výstavby scenára Blackwell Deception až tak neprekvapuje, ale skôr ukazuje precíznosť a kvalitnú gradáciu, jemné naznačovanie a ponechanie si pár tromfov v rukáve. Lákanie však nepôsobí ako prázdna trblietavá návnada, príbeh ako taký netrpí prázdnymi cliffhangermi a náznaky vedia človeka skôr potešiť než zbytočne naťahovať. A za to som vďačný. Po stránke adventúristickej je to klasika - logický postup, pri ktorom by hráč naozaj nemal zakysnúť. A hoci som sa pôvodne nejakej tej už nebezpečnej konfrontácie a jej spracovania bál, autori sa nenechali uniesť. Ešte aby si tak pohli s tou ďalšou časťou. Veď už je to predsalen pár rokov...

Pro: scenárista/scenáristi sa držia relatívne pri zemi, príbeh, postavy

Proti: trošku klišé "záporák", ktorý by si zaslúžil viac rozviesť svoju postavu

+14

The Lord of the Rings: The Fellowship of the Ring

  • PC 60
Jedna z prvých lastovičiek, ktorá sa chcela zviesť na úspechu filmovej trilógie Pána Prsteňov. Musím sa priznať, že najprv som jej to baštil. Hra bola postavená na knižnej licencii, čo sľubovali momenty ako Staroles, Mohylové vrchy alebo stretnutie s Tomom Bombadilom.

Úvod hry je trochu rozvláčny, to však aj kniha. Necháva nám určitý priestor na zoznámenie so štyrmi hlavnými Hobitmi. Otázne ako veľmi by to hráča zaujímalo, ak by nešlo o tak lukratívnu adaptáciu. Moment, kedy som naozaj spozornel bol až samotný odchod z Shire, resp. z Hobitova - Frodo sa mal vyhýbať čiernym jazdcom, odlákavať ich pozornosť a postupne sa dostávať ďalej a ďalej. Jednoduché ale atmosférické stealth prvky rozhodne boli niečím zaujímavým, tak ako aj neskorší postup Starolesom, stretnutie s Tomom Bombadilom a Starou Vŕbou. Mohylové vrchy boli už pomerne akčné, no po nutnom opatrnom postupe to hráčovi nevadilo, naopak konečne sa mohol poriadne vyblbnúť, hoci stále si musel dávať pozor, lebo hobit nie je žiaden Rambo. Takto postupne príbeh napredoval až po uzatvorenie prvej knihy Elrondovou radou a ja som bol spokojný - hra mala akciu, no stále sa držala aj príbehových zložiek a hoci lokácie neboli gigantické, vedeli navodiť správnu atmosféru a hlavne pocit, že naozaj niekam cestujeme krajinou.

No potom, ako hra vypľula hráča v druhej polovici sa hra dosť zmenila. Všetky tie atmosférou ovplývajúce pomalé momenty boli preč a mali sme tu obyčajnú rubačku, ktorá príbehovým zložkám a postavám už priestor nevedela dať. I zo samotného Gandalfa sa stalo niečo, čomu sa snažil Tolkien vyhnúť - čarodejník Rambo poloboh. Je to smutné, priznám sa, že nielen pre toto som hru nakoniec nedohral. Ako keby fakt niekto zlepil dve rôzne hry dokopy. I pre svoje nedostatky pomerne uchádzajúcu prvú polovicu a potom tú akčnú druhú, kde boli tie príbehové momenty a "mierumilovné lokácie" zosekané alebo absentujúce...

Pro: prvá polovica ovplývajúca dobrou atmosférou a neuponáhlaným tempom

Proti: druhá polovica, ktorá nekončiacou akciou zadusila nádej v to, čo ukázala polovica prvá

+14

Doom, the Roguelike

  • PC 50
Absolutní vítězství hratelnosti.

U Desktop Dungeons jsem postupem času zaznamenal klesající stupeň míry zábavy. DoomRL, jakožto vyšší, respektive tradičnější, forma žánru, se však drží vzestupné křivky. A tak během uplynulého roku byl rogue-like s pro hráče důvěrně známou tematikou u mě prakticky nejspouštěnější hrou na krátké chvíle.

V první řade, polskému autoru se podařilo vystihnou intenzitu původních Doomů, a převést ji do rogue-like žánru, který je spíše známý (u laiků) pro rozvážný postup. Což v kombinaci s nesmrtelnou hudbou Bobbyho Prince tvoří návykový mix, ač jeho struktura se pokus od pokusu zdolání závěrečného patra příliš neliší. Mariňák nebo skaut, brokovnice nebo pistole, styl se drží u většiny případů rychlého průchodu - volba obtížnosti již však razantní dopad má, zvláště na poslední patro zapsané ve vzpomínce na padlého solitéra. Vizuální styl Dereka Yu je po Aquarii známý, a titulu dodává, na Doom, lehce nezvyklý dojem. Svůj účel jako alternace k ASCII plní však důstojně.

Pokud bych měl hodnotit míru zábavy, tak jde o téměř ideální podobu hry. Což z mého pohledu dokazuje i to, že před původní dvojicí série bych dnes upřednostnil právě RL. Řada hodin a desítky pokusů, vše ve výborné podobě a bezproblémové úpravě; jeden ze zákládních zástupců žánru, který by neměl být hráči opomenut.

Pro: hratelnost, hudba

+14

Zis the Adventure

  • PC --
Korejské hry jsou z velké míry neznámou, na rozdíl od filmového průmyslu, jenž dnes patří k nejpodstatnějšímu ve světovém dění. Zvláště je to patrné u her z 90. let, kdy tvůrci nebyli v zápřahu MMO fenoménu, a majorita z nich pracovala na napodobeninách jRPG/SRPG (The War of Genesis, pozdější Magna Carta atd.) s korejskými ideály a motivy, které skoro nikdy neskončily s anglickým překladem.

Ablex se však vydal cestou plošinovek či menších her, které se soustředily zvláště na přístupnou hratelnost a celou řadu nejrůznějších detailů. Ač je Zis the Adventure DOSovou hrou, stylem se daleko více blíží konzolovým zástupcům žánru. Vše navíc působí zcela neokoukaně a originálně. Pohyb je v některé pasáži horizontální, v další jde o čistě vertikální level (kdy je třeba využít hrdinova lana a dalších prvků), desing úrovní obsahuje skluzavky, skákací balóny, střelbu. Šest levelů (rozdělených na tři podúrovně) se nezdá jako velký počet, avšak celou hru je třeba projít na jediný pokus, což i při jednodušší obtížnosti znamená poměrně velké usilí a dostatek času.

Pokud by se hra ve své době dostala na západ a byla by přeložena, pravděpodobně by patřila k oblíbeným titulům, jelikož Zis dokázal nabídnout vyváženou a designem nadčasovou hratelnost. Dnes jde o již poměrně nelesklý "hidden gem", ale k vyzkoušení se stále nabízí.

Pro: design, grafická podoba

Proti: technická stránka

+14

Be a King II

  • PC 65
Stejně jako Be a King jsem si i dvojku s chutí zahrál. Je to opět příjemná oddechovka pro volné chvíle.

Hráč má opět na starosti správy vesnic a později i měst, které má dovést k soběstačnosti a prosperitě. To se časem vždy podaří, jde jen o to zvládnout to v časovém limitu (cca 10-20 dnů ve hře). Jde vlastně jen o směnu utrženého zlata na dřevo a kámen, z nich postavit stavby, které budou produkovat další zlato atd. Nepříjemní jsou různí nájezdníci, nebo dravá zvěř, ale to se dá vhodnými obrannými stavbami eliminovat.

Ve hře je i několik vedlejších úkolů, jako např. poslání svého válečníka na průzkum dračí jeskyně, podzemních chodeb apod. To může znamenat zisk peněz navíc, ale někdy také smrt válečníka a nutnou investici do nového.

V každém levelu se jedná víceméně o to samé, jen se mírně zvyšuje obtížnost a občas se otevřou možnosti nových staveb, nebo alespoň vylepšení stávajících. V neustálém opakování je však kámen úrazu, hra brzy omrzí. Musím se přiznat, že zhruba od půlky jsem hrál hru jen kvůli dohrání.

Přesto si zas někdy v budoucnu zkusím třetí díl (i když bude zase skoro stejný), holt jsem divnej.

Pro: oddechovka, pěkné hraní

Proti: pěkné hraní se časem změní v stereotyp

+14

Garry's Mod

  • PC 100
Nejlepší modifikace na HL2, co jsem kdy hrál. Taky je to pro mě jedna z nejlepších her vůbec. Mám nahráno +-600 hodin a pořád to baví.
Tolik možností, co lze ve hře dělat. Můžete si jen tak blbnout, vytvářet prapodivné věci, stavět domečky a základny, hrát v různých módech na nespočtu serverů (nejlepší - roleplay a trouble in terrorist town) nebo třeba natáčet videa. Ano, takhle hra je přímo dělaná pro machinimu.
V singleplayeru se za chvíli začnete nudit, nicméně jakmile si otevřete brány do multiplayeru, tak vás hra pohltí!

Doporučuji, najít si alespoň jednoho kámoše s kterým budete hrát.

Vytknul bych snad jen to, že garrysmod není samostatnou hrou a k jejímu úplnému hrání musíte vlastnit další hry od Valve, pro plnou podporu textur.

Pro: nespočet možností, chytlavé herní módy v MP, fanouškovská základna - stažitelný obsah, skvělý na MACHINIMU

Proti: potřeba dalších VALVE her, bugování, absence českých serverů

+14

Cryostasis

  • PC 70
Nebudu se pokoušet o nějakou slohovou nádheru, takže jen stručně.

Hru jsem instaloval už vloni v zimě. Mrazivé počasí mi přišlo k hraní takovéhle hry ideální. Pak ale přišla náhlá obleva a hra mi trčela na disku celý rok, než jsem si ji zahrál. Ano, čekal jsem zase na zimu. Pravda, moc mrazivá není.

Ke hře... co mě nemohlo praštit hned po spuštění je hrozivá náročnost. Ne že by hra vypadala špatně, ale ani tak základní věci, jako je stín objektů osvícených baterkou ve hře nenajdete. Po většinu času mi hra kolísala mezi 30-35 FPS s propady klidně k 15. A to jsem hrál v DX9, v DX10 to bylo ještě horší. Zážitek mi to dost hatilo. Co je naopak perfektní, je zvuková stránka. Prostorový zvuk byl jako živý a vzhledem k těm haldám bordelu všude po zemi do něčeho každou chvíli kopnete, čímž se za vámi ozve zařinčení kýble apod. a člověk se hned musí otočit, protože se lekne :-D Ve hře není žádný hudební doprovod a nemohu říct, že by to bylo špatně.

Samotný rozjezd je poněkud uloudaný, ale pak se hra rozjede a musím říct, že mě po většinu času bavila. Průšvih nastává cca v poslední třetině, kdy hra začala padat. Nejdřív tak jednou za level, poté už ale každou chvilku. Nejen z tohoto důvodu jsem velmi rád za dostupný quicksave. Bavily mě občasné hádanky a taky některé flashbacky kráva na jatkách!!! Atmosféra je z počátku hutná, ale pak člověk otupí. V tomhle já jsem posera, ale nějaký strach to ve mně moc nevyvolávalo, což mi vůbec nevadí. Co velmi oceňuju je nekonečná baterka. Jinak z hlediska hraní mi ještě přišla strašně přemrštěná účinnost vodního děla. Munice prakticky neomezená a takoví ti špekouni se samopalama si nikdy ani neškrtli, stačilo to do nich vykropit a pokud to schytávali, sami nestříleli.

Dostávám se k tomu nejpodivnějšímu, a to je příběh. Protože moc smysl nedával. Resp. dával, kdyby tam nebyly ty obludy. Nakonec to pěkně vystihl tenhle člověk http://koubic-sytes.mysteria.cz/recenze_hry_cryos.php Aneb když něco nedává smysl, je to přelud.

Celkově vzato mě to bavilo, ale v tváří v tvář faktu, že je to prasácky optimalizovaný a že ke konci byly pády nesnesitelně často, hodnocení je, jaké je.

EDIT: Teď mi došlo, že potvory nemohou být přeludy, když v několika flashbacích do nich střílíte taky. Takže musely být na lodi, ještě když posádka žila.Takže kdo mi to vysvětlí?!

Pro: Atmosféra, zábavnost, quicksave

Proti: HW náročnost, pády, nejasný příběh

+14

Primordia

  • PC 90
Dlouho jsem nehrál tak dobrou adventuru, jakou je podle mě právě Primordia. Hrou se táhne unikátní atmosféra úpadku, nejen proto že svět, který kdysi patřil lidem, nyní obývají pouze roboti a o lidech panují různé mýty, ale i robotí společnost má svou slávu již za sebou. Ani humor atmosféru nenaruší, protože je to druh humoru nad propastí, kdy je vtipkování poslední věcí, kterou můžete dělat. Oceňuji, jak se zjevné zápletky a motivy postav postupně proměnily, když jsem jsem zjistil, že byla chyba dívat se na chování postav lidským uvažováním a že všechno vlastně vychází z logiky nevyhnutelného.

Obtížnost hry mi naprosto sedla, což se mi u adventur už taky často nestává. Řešení jsou logická, přesto ne na první pohled zjevná. A když už přijde zásek, věrný sidekick dokáže poskytnout trefnou radu. Skvělé a v adventurách málo vídané je, že se některé problémy dají řešit různými způsoby nebo je ani nutné řešit není, což má vliv na to, co všechno se dozvím nebo jaké možnosti budu mít později. Primordia se nevnucuje a já jsem za to moc rád.

Dalo by se této hře nepochybně vyčítat spoustu drobností, ale vzhledem k tomu, jak nečekaně mě oslovila, považuji je bezvýznamné. Nakonec mi bylo jen líto, že je hra tak krátká. Ne že by snad působila neukončeně. Právě naopak, délka příběhu je odstupňována tak akorát. Jen bych prostě hrozně rád strávil ve světě Primordie více času. Ten jeden den, co jsem s hrou na jeden zátah strávil, stál za to.
+14

Icewind Dale: Trials of the Luremaster

  • PC 70
Hry ze světa Forgotten Realms se vždy vyznačovaly určitou složitostí. V reále to znamená, že hráč se čas od času potřebuje poradit s návodem (pokud se nechce dlouhodobě týrat). Trials of the Luremaster je však z těch, které jsou těžké i s návodem.

Výzva, masochismus, či způsob jak přijít o duševní zdraví, tato všechna označení na tento datadisk sedí. Po vstupu do datadisku Vás uchvátí a již nepustí (protože dokud ho nedokončíte, tak se nevrátíte).

Datadisk prověří jak kvalitu jednotlivých členů družiny (tady to chce už různorodost), tak její vybavenost V jedné pasti jste uvězněni s hromadou zelených slizů. Lze je zabít pouze ohněm, či kyselinou - parta válečníků s meči +4, je kničemu.

Ovšem datadisk není obtížný pouze po stránce síly protivníků ale také co se týče jednotlivých úkolů. Jsou dlouhé složité a lze se vnich snadno splést (chyby přivolávají nová monstra).

Trials of the Luremaster je takovou specialitkou (podobně jako Durlagova věž). Je to spíše pro ten typ hráčů, kteří si chtějí vyzkoušet něco obtížnějšího. Datadisk se bohužel nenachází na planině ledového větru a vede z něj pouze jedna cesta. Alespoň je tento přídavek zdarma (ikdyž hráč musí mít celý Icewind dale + HoW).
Hráčům, kteří se na toto chystají, přeji pevnou vůli a trpělivost. Vědomí z pokoření tohoto datadisku potěší. 70%

Pro: Výzva, přídavek zdarma

Proti: Je to na hraně co do obtížnosti, na poprvé často družina zklame a hráč si musí vytvořit novou mnohem promyšlenější.

+14

A New Beginning

  • PC 70
Postupně se prodírám balíkem adventur od Daedalic Entertainment, A New Beginning je už druhá a následuje nedávno dohranou The Dark Eye: Chains of Satinav. Ačkoliv jsou hry dějem i prostředím úplně jinde, pár drobných paralel se zde najde.

Nejprve pár slabších stránek hry. Děj už za mě shnruli jiní, jen dodám, že mně nepřišel nijak cynický, jak se občas udává, ale spíše lehce úsměvně naivní. Kdo by taky stavěl jadernou elektrárnu někde uprostřed pralesa, probůh. Postavám a jejich motivacím je věnován možná až příliš malý prostor. Fay je prostě dobrá idealistka (trpící nějakým hodně vážným druhem skoliózy), Salvador typ "účel světí prostředky", Indez zlý a prohnilý továrník. Jedině snad Bent působí alespoň trochu jako člověk a ne jako robot.

Bohužel, děj se v některých částech mírně vleče, chtělo by to větší spád ve všech kapitolách, ne jen v těch posledních. Také ovládání je lehce nemotorné, ale nic, co by člověka otrávilo.

Co je asi společným nešvarem her od Daedalic, je lokalizace. Občas na vás vyskočí popisky předmětů či akcí v ruštině, občas v němčině a nikdo si tím asi příliš neláme hlavu, protože přesně tohle se mi stávalo i v Chains of Satinav. Zato voice acting je o něco lepší, i když rozhodně není dokonalý a na zadek posazující.

Výtvarná stránka je trochu oříšek. Pozadí jsou statická, ale velmi dobře řemeslně zpracovaná. Hra nesjpíš nezastará tak rychle, jako některé 3D adventury, stylizace je povedená. Také cutscény ve formě komixu jsou realizovány zdařile a do hry krásně zapadají. Postavy a jejich pohyb, tam už to trochu skřípe. Autorům lidské postavy nejdou a animace chůze prostě vypadá divně.

Jako pozitivum, a to velmi zásadní, vidím řešení odstranění klasického pixel huntu pomocí volitelného zobrazení aktivních bodů v lokaci. Také pohyb mezi lokacemi je relativně svižný, což ušetří spoustu nervů. Těžší puzzly lze po nějaké době přeskočit, kdyby vás spíš přiváděly k šílenství, než aby vás bavily (přiznám se, jeden jsem přeskočila, a to puzzle s kostkami na začátku hry).

Celkově vidím hru jako dobrou. Nic, co by vás uchvátilo, ale za své peníze dostanete celkem kvalitně řemeslně provedenou adventuru s krimi-ekologickou zápletkou a uspokojivým koncem.

Pro: Design lokací, celková hratelnost

Proti: Chyby v lokalizaci, menší spád na začátku hry

+14

Trine

  • PC 85
Trine mám veľmi rád. Je to ten malý formát hry, no v prevedení je to riadny dospelák. Príbeh hry je taký ten klasický odrhovák, ale hrá sa to excelentne, vie to baviť a na pár hodiniek si pri tom človek posedí / poleží. Na Trine je úchvatná jednoduchosť, ktorou sa hra oháňa po celý čas. Nečakajú tam žiadne WTF momenty, ani prekliato zahrabané truhlice, proste všetko je o tom, že pokiaľ sa trocha pozeráte a troška rozmýšľate, dá sa všetko a bez frustrácie.

Pro: - jednoduchosť herného systému; "puzzle"; bez frustrácie

Proti: - v podstate nič, hra splnila takú úlohu, akú mala

+14

Remember Me

  • PC 70
Vizuální koncert s působivou NeoPaříží jako kulisou, slušně odsýpajícím prvním dějstvím a kýčovitým závěrem. Na to, že za hrou stojí zkušení (i když neznámí) herní veteráni, bohužel Remember Me propadá v té nejzákladnější disciplíně. Hratelnosti. Primitivní hopsací pasáže s nešikovnou kamerou v kombinaci se zdlouhavě ubíjejícími souboji, tvoří únavnou a skoro až nezábavnou hru. Kterou je však stále radost sledovat.

Sedmičkou hře záměrně lehce nadržuji. Přeci jen samotný námět je skvělý a remixování vzpomínek prováděné přímo hráčem je vcelku znepokojující. Všemu také pomáhá fantasticky velkolepý a současně glitchy narušovaný soundtrack, jaký jsme tu ještě neměli. Rozhodně jde o záležitost, kterou se vyplatí alespoň vyzkoušet ve výprodeji. Minimálně do té doby, než se na ni úplně zapomene. Což, paradoxně vzhledem k názvu, hrozí velice brzy.
+14