Pro premisy tohohle typu mám slabost, takže mě hra hned chytla a nepustila, dokud jsem všechny ty neuvěřitelně promakané zámky a zámečky na zdánlivě nekonečných trezorech v trezorech v trezorech neotevřela. Pravý talent autora dopisu na začátku totiž nespočívá ve vytváření elementů zkázy, ale v konstrukci neuvěřitelně komplikovaných sejfů. Jak napovídá název, jste pořád v jednom pokoji a jediné co děláte je, že si hrajete s množstvím nejrůznějších udělátek, podivujete se důmyslnosti všech těch titěrných mechanismů a odemykáte, odemykáte a odemykáte.
Pro premisy tohohle typu mám slabost, takže mě hra hned chytla a nepustila, dokud jsem všechny ty neuvěřitelně promakané zámky a zámečky na zdánlivě nekonečných trezorech v trezorech v trezorech neotevřela. Pravý talent autora dopisu na začátku totiž nespočívá ve vytváření elementů zkázy, ale v konstrukci neuvěřitelně komplikovaných sejfů. Jak napovídá název, jste pořád v jednom pokoji a jediné co děláte je, že si hrajete s množstvím nejrůznějších udělátek, podivujete se důmyslnosti všech těch titěrných mechanismů a odemykáte, odemykáte a odemykáte.
Pro: Hra více hráčů na kterou se nezapomíná
Proti: Singl-pl. tam nemusel vůbec být. Absence jakékoli kampaně