Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Gary Grigsby's War in the East

  • PC 95
Nejspíš nenaleznete komplexnější a větší hru, než je WitE. Tohle tahové veledílo pokrývá historii východní fronty kde budete velet na úrovní divizí nebo dokonce až brigád, pokud bude třeba. Jen těžko se hře něco vytýká, protože je takřka jediná svého druhu. Naprostou nutností si je přečíst manuál a překousnout velmi jednoduchou grafiku, ale hra se vám odvděčí zábavou na ohromně dlouhou dobu.
A to je fakt, protože pokud hrajete velkou kampaň, která pokrývá celou frontu, může vám odehrát jeden tah trvat i několik hodin. Doporučuju proto začínat na menších scénářích. Jak už je u her od Garyho Grigsbyho zvykem, realismus je vyčerpávající, což vzhledem k tomu, že hra je určena především wargamingovým hráčům, je jednoznačné plus. Zásobování, průzkum, velitelé, morálka, boj a další faktory jsou propočítávány do posledních detailů.

Je velmi obtížné u této hry vypsat negativa, protože pro cílovku jsou to plusy. Pokud je vrcholem vašeho wargamingu třeba Company Of Heroes a Hearts Of Iron 4 je pro vás už moc náročné, ani to nezkoušejte. Pokud však chcete realismus a něco, co se nejvíc blíží simulaci velení v druhé světové válce na vysoké strategické úrovni a relativně vyšší takticko-operační, nemůžete trefit vedle.

Pro: wargamingové nebe

Proti: většině lidem jasné při prvním pohledu na hru

+14

Metro: Last Light

  • PC 95
Metro Last Light je skvělá akční hra která má i hororové prvky a když má být hra strašidelná tak to působí. Mezi další klady patří příběh který umí byt i dojemný, taky se mi líbí že hra má dva konce dobrý i špatný. Zhruba ve třetí čtvrtině hry se k vám přidá jako parťák malý temný který vám pomáhá tak že vám třeba přinese filtr do plynové masky, zpomalí čas a nebo vám umožní vidět skrze zdi. Mě osobně se líbí že v nějakých pasážích hry muže hru projít buď že bude přestřelka nebo potichu. Upravování zbraní je za mě velký klad můžete si na zbraň dát zaměřovat s nočním viděním nebo tlumič a to jen pár věci je jich mnohem víc. Ve hře je i pár bossu ale ty mi přišli trochu zbyteční ale to je jedno.

Pro: příběh, grafika, atmosféra, prostředí, úpravy zbraní, zvuky a hudba, hodně druhů nepřátel, čas od času nějaký vtípky.

Proti: zbyteční bossové.

+14 +15 −1

Mirror's Edge Catalyst

  • PC 80
Nedávno jsem slyšel v jednom herním pořadu, že od doby, kdy začali v nových recenzích mazat úvodní odstavce, tak se jejich celková kvalita zvýšila, tak to také zkusím aplikovat a vyhnout se mandatorním nostalgickým kecům o (skvělé) jedničce, kterou si beztak už moc nepamatuji, nebo celkovém pozadí hry a jejího vývoje, protože koho to sakra zajímá a rovnou se vrhnu na hru samotnou. Mimochodem, i tak je tento odstavec neinformativní nudný tentononc o ničem, ale nechám ho zde, abyste viděli, jak vypadá :)

Druhý díl nestárnoucí klasiky Mirror's edge není ani sequel ani prequel, ale přímo reboot. Hlavní hrdince Faith zůstal pouze vzhled, jinak přichází s jiným příběhem a jinými postavami, které v něm účinkují. Upřímně na tom až tolik nezáleží, a to, že jsem si uvědomil, že nejde o pokračování původního příběhu až zhruba v polovině hry, jen dokazuje jak málo mě v jedničce samotný příběh oslovil, že si ho ani nepamatuji a přitom nikterak nesnížil pocit zábavy. I zde postačí, že dává solidní strukturu hlavním misím a příliš neotravuje od toho důležitého - parkouru.

Pokud se komukoliv líbil první díl, nemá moc důvodů nemít rád ani ten druhý, protože je to nemlich to samé. Běží se, skáče a leze po střechách mrakodrapů za hektického tempa pomocí výborných atletických schopností hrdinky, které od posledně prošli mírným vyladěním, než nějakou velkou riskantní inovací. Faith je plynulejší, přesnější při výběru správného pohybu, nepadá tak často kvůli nezachycení se okraje a neztrácí zbytečně rychlost, která je tak důležitá pro zajištění těch nejlepších výsledků, protože o ně jde především - dostat se z místa A do místa B výběrem nejrychlejší trasy a pomocí správného načasování pohybů nejrychleji, jak jen to jde. Tentokrát však v otevřeném světě, který má své pro i proti.

Bohužel hlavní mise v něm zasazené postrádají určitou rozmanitost a jsou paradoxně přímočařejší, zvlášť díky ukazateli směru, který nahradil chytrý design úrovní z jedničky, který často směroval hráče i bez svítících ukazatelů. Naopak silná stránka otevřeného prostředí je, že vytváří obrovské herní hřiště a je čistě na hráči, jak se dostane do cíle, pokud ignoruje ukazatel směru, který mimochodem skoro nikdy neoznačuje ideální a nejrychlejší stopu. Na mapě je zasazeno pár vedlejších misí, spousty roznáškových misí, ale i desítek výzev na čas, které dostatečně provětrají hráče, který hledá radost z virtuálního parkouru, který si nejvíce užije bohužel až potom, co si postupem hrou nebo koupením za dobyté zkušenosti v stromu vylepšení otevře všechny dovednosti. Jde to celkem rychle, ale i tak to není nejlepší řešení a nechápu, proč třeba kotoul pro vytlumení dopadu není dostupný už od začátku.

Hru doplňuje i překopaný soubojový systém. Už nelze vzít zbraň do ruky, takže je hráč odkázán jen na boj na blízko a ten opět rámuje celkový přístup hry, a to že v rychlosti je síla. Často lze od útočníků prostě jen utéct, běháním Faith generuje jakoby štít, takže nepřátelé se střelnými zbraněmi prchající hrdinku jen mírně lechtají a když k souboji dojde, vyplatí se útočit v rychlosti pomoci různých akrobatických technik a celkově využívat prostředí. Hlavně ze začátku, pokud je hráč statický a nechá se přečíslit, tak jde o život, což generuje mírný strach a napětí a spíše vybízí k úprku. Každopádně hra k soubojům zas tak často nenutí, takže se mi bohudík nestačili zprotivit.

Co víc říct, hra mě baví. Lítám si po střechách, a přitom se sám nezapotím, nezadýchám a při pádu nezlámu vaz. Možná, když už Faith překopali, měli ji vymodelovat větší prsa a zadek, ale i tak je fajn.
+14 +15 −1

Shadow Warrior 2

  • PC 60
Jsem celkem fanda rebootu Shadow Warrior, takže po dvojce jsem sáhl celkem automaticky. Z prvního dílu si hra zachovala své dobré soubojové mechanismy. Mají stále ten správný feel, kdy drtíte nepřítele za nepřítelem kombinací palných zbraní a katany. Hlavní postava je stále plná špatných vtipů a rádoby drsňáckým přístupem. Bylo však přidáno několik dalších prvků, které nejspíš ne každého potěší.

Více předmětů – v první řadě je ve hře daleko větší množství dostupných zbraní, které můžete při průběhu hrou najít. Není to však až takový extrém jako například v Borderlands. Každá zbraň je unikátní a některé mají nějakou tu speciální schopnost. Na druhou stranu jakákoliv úprava zbraně od dob prvního dílu omezena na pouhé tři sloty se kterými můžete zbrani přidat schopnosti ve stylu vysávání života nebo přidání poškození ohněm.

Lehčí obtížnost – po několika hodinách jsem si přepnul na nejvyšší obtížnost a i přes to mi přišli bossové daleko lehčí, než v prvním díle, kde byla na vyšších obtížnostech potřeba dobře mířit na správná místa a každý boss byl záležitost na trochu delší dobu. Zde nemohu říct, že by jakýkoliv z bossů vůbec představoval nějakou výzvu a během chvilky jste schopní každého v pohodě udolat. S některými skupinkami nepřátel to bylo již lepší, ale jakmile jsem si vylepšil regeneraci chi (variace many), tak nebyl problém se během bojů neustále léčit a ani velké skupiny nepředstavovaly rázem problém. Viníkem pravděpodobně je již zmíněná úprava zbraní. Po několika hodinách jsem měl set několika mečů, kdy každý útočil jedním z elementů, takže prakticky neexistovala situace ve které bych měl potíže, jelikož téměř každý nepřítel je něčím zranitelnější. Možná s větším použitím palných zbraní by mohla hra být obtížnější, ale s výjimkou prvních pár hodin jsem používal téměř výhradně meče. Jen spíše pro zajímavost jsem si občas vystřelil z raketometu nebo luku.

Respawn – asi nejtragičtější prvek v celé hře a další z důvodů nízké obtížnosti. Chápu, že je hra dělaná tak, aby se dobře hrála v kooperaci, ale proč neudělat single-player kampaň bez respawnu? Celá hra tím hrozně ztrácí, protože v zásadě nezáleží na tom kolikrát vás zabijí, protože nepřátelé se znovu nerespawnují (pouze se jim v závislosti na obtížnosti obnoví hp), takže dřív nebo později stejně všechny lokace vymlátíte a nepřátelé se v nich znovu objeví až po opětovném načtení lokace.

Level design – tahle stránka hry představuje další zhoršení. Mezitím co v prvním díle postupně procházíte celkem zajímavá místa, tak zde stále dokola procházíte tři typy lokací. Zvláště později začalo být otravné, když jsem byl opět poslán zpět do stejné části města a znovu jsem procházel stejná místa. Jediné plus bylo, že není potřeba si cestu vždy znovu prosekat, ale stačí jen kolem nepřátel proběhnout.


Rozhodně zhoršení oproti původnímu dílu. Stále ale dobře hratelné a i s nižší obtížností mě celkem bavilo drtit nepřátele. Konec hry jsem však spíše proběhl a rozhodně to nepovažuji za hru, kterou bych chtěl hned tak dát znovu.

Pro: rozsekávání nepřátel na kusy, výběr zbraní

Proti: lehká obtížnost, respawn, nudní bossové, level design

+14

Don't Starve

  • PC 85
Don't Starve som si zvolil do Hernej výzvy 2016 ako hru ktorej prvé písmeno je rovnaké ako v mojej prezývke. A keďže nemá príbeh, tak som si dal cieľ, že musím prežiť aspoň 30 dní.

Začínal som za Wilsona, s ktorým mi to popravde nešlo a robil som veľké chyby. Hral som za neho 2-krát a prežil som iba 9 a potom 13 dní. To som aj trochu očakával, keďže som to hral prvý krát. Neskôr sa mi odomkla ďalšia hrateľná postava - Wolfgang. Za neho sa mi už hralo lepšie a na prvý pokus som s ním prežil 26 dní. No na ďalší pokus som svoj cieľ splnil:

"Začal som na dobrom mieste, ale mojou úloho bolo nájsť čo najviac jedla. Tak som putoval krajinou, spoznával som nespoznané a hľadal vhodné miesto na usadenie. To mi trvalo niekoľko dní, no nakoniec som našiel svoje obľúbené miesto - na kraji mapy pri mori. Začal som si budovať svoje sídlo a neskôr som zistil, že potrebujem bizónie výkaly na vybudovanie záhradky. Tak som sa vydal na výpravu za výkalmi, ktorá trvala niekoľko dní. Po ceste som nachádzal ďalšie nové veci, ktoré som pred tým nikdy nenašiel. Dokonca sa mi podarilo nájsť aj Chestra - chodiaca debna a zvieratko zároveň. Nakoniec som tie výkaly našiel, ale medzi bizónmi s červeným zadkom, takže prechádzať sa medzi nimi nebolo ľahké. Po úspešnom návrate domov som sa musel začať pripravovať na zimu, ktorú nie je ľahké prežiť. Preto som išieľ na druhú expedíciu za potravou, ktorá bola veľmi úspešná. No pri návrate domov mi zomrel Chester, ktorého krutoprísne zabili pavúci, ale všimol som si to až doma, keďže bola noc a ja som mal len fakľu. Na ďalší deň som rýchlo roztrúsil po lúke pasti na zajace, aby som mal viac jedla. Na ďalší deň nastala tuhá zima. Z mora vyskočili tučniaci práve v mojom sídle a prebúrali moje slamenné steny. Noci boli dlhé a chladné, ale prežil som. V 4. zimnú noc ma prepadli Houndi - besní psi a vyhnali ma preč. Ale našťastie som vedel kam zamieriť. Celý uťahaný som dorazil k prasačiemu královi a jeho dedinke, kde som sa usídlil. Mal som pri sebe dosť jedla na prežitie a tak som len čakal kým skonči zima, ale ja som sa ako inak nudil a tak som zaútočil na pavúkov a ich hniezdo. Pomohol som si aj prasačími mužmi, ktorí pavúkov zabili a ja som len vyzbieral suroviny. 29. deň som spravil tú najstupidnejšiu vec aká ma mohla napadnúť - zaútočiť na tučniakov. Tí sa mi odvďačili smrťou. Našťastie som na začiatku opravil oživovaciu plochu. Rýchlo som utekal na miesto kde ma zabili pre suroviny. Ostávalo mi minimum života, lebo som mrzol a mne sa nepodarilo zapáliť ohnisko. Preto som opäť zomrel. Našťastie som opravil aj druhú oživovaciu plochu, keď som hľadal výkaly. Pri oživení bol 30. deň a znova som zomrel na zmrznutie. Ale svoj cieľ som splnil a výzvu považujem za splnenú."

Asi to ten príbeh má, ale musíte si ho tvoriť sami.

O tom ako sa v hre ťažia suroviny, craftujú vecí, loví nemá zmienku hovoriť. Je toho veľa, na craftenie potrebujete rôzne suroviny a niektoré z nich sa ťažko hľadajú. Škoda že som sa viac nezaujímal o stopovanie, lebo by ma zaujímalo čo nájdem. Grafika bola pekná a veľa pestrých farieb obohacovalo atmosféru pri hraní. Soundtrack bol výborný, cez deň hrala pekná melódia a v noci hrali temné tóny. Zmeny obdobia a počasia boli niekedy nečakané a keď začalo pršať, tak som hneď musel schovať oštep do inventára, aby ma netrafil blesk. Hrateľných postáv je veľa a odomikajú sa podľa toho, koľko ste prežili. A všetky začínajú na "W", ako Wilson, Willow, Wolfgang,....

Don't Starve je výborná 2D survival hra a to musím pochváliť, keďže ja moc survival hry nehrám.

Pro: Postavy, atmosféra, soundtrack, grafika, survival prvky, rozmanitosť vecí, craftenie,.....

Proti: Asi nič

+14

Kingdom Rush

  • PC 80
Kingdom Rush opět dokazuje, jak jednoduchý nápad tower defense hry lze provést ve slušnou návykovku, která vydrží mnoho hodin než hráč projde vše co nabízí.

K dispozici jsou čtyři druhy věží, ale ty se po vylepšení jenže větví do různých variant, které mají různé vlastnosti a rozdílné statistiky a schopnosti. Vždy je potřeba trochu experimentovat a zkoušet jaká správná kombinace věží se bude hodit. Záleží taky na druhu nepřátel v určité úrovni, někteří mají i imunity proti některým útokům, na létající potvory zas nestřílí některý typ věží apod...

Příjemná kampaň která ze začátku ukáže jednoduchý koncept a jak hrát, aby později předvedla solidní výzvy, kdy má hráč už za úkol udržet tři možné cesty a valí se protivníci z několika stran, plus se v průběhu mise může objevit najednou nová cesta, kde není zrovna obrana. Zvlášť po dohrání základní kampaně se otevřou nové mise, které jsou ještě těžší a s novými potvorami.

Věže sice drží hlavní tíhu bitvy, ale jsou tu i další faktory které mohou přiklonit misky vah na Vaši stranu. Tím prvním je hrdina, lze si vybrat z mnoha odlišných postav kdy každá bojuje trochu jinak, má jiné schopnosti, ale hlavně se liší rychlostí, silou a útokem buď z dálky nebo na blízko. V některých misí je volba hrdiny klíčová, aby dokázal zastavit nepřátele a rychle zasahovat tam, kde ještě není obrana vybudována.

Druhá podpora jsou dvě schopnosti, a to déšť meteoritů a přivolání dočasně dvou vojáků kteří na krátký moment dokáží zadržet nepřítele. Tyto dvě schopnosti lze navíc i vylepšovat, zlepšit sílu a oblast pádů meteoritů, stejně tak výdrž a zbraně vojáků. Vylepšování je i u věží za získané hvězdy po splnění misí, kdy se snižuje jejich cena, zvyšuje dosah a síla atd...

Na tak zdánlivě malou hru toho Kingdom Rush nabízí hodně, a pro fandy tower defense her je jak stvořený.
+14

Dark Souls II: Scholar of the First Sin

  • PC 75
Nerozumiem tejto firme, nerozumiem jej manažmentu, jej technickému oddeleniu a už vôbec nie jej dizajnérom. Žiadna ina hrá, a koniec koncov celá séria, ma nenapĺňa toľkými protichodnými pocitmi ako práve Dark Souls. Na jednej strane to patrí k snád najhorším PC portom vôbec, kde japončíci neboli schopní si vyoffsourcovať menšie štúdio na funkčný port, ale na druhej strane prináša jedinečný dizajn a atmosféru.

Jedno hodnotenie preto nedokáže zachytiť dojmy z tejto hry. Z pohľadu hrateľnosti, hudby a dizajnu sveta nemám výtky. Klobúk dole dizajnérom, zvukarom a grafikom. Perfektne navrhnutý súboj, vyvážení bossovia, pekelná náročnosť, veľmi logicky podávané odmeny a inteligentná RPG mechanika budovania postavy v pozadí sú všetko faktory, ktoré môžem len chváliť a kvôli ktorým ma hra bavila.

Z technického pohľadu však je to malé peklo. Ja, ako hráč ktorý preferuje myšku a klávesnicu, nie preto, že by som kategoricky odmietal sa naučiť používať gamepad, ale preto, že pri ovládaní postavy mám pocit, akoby som nemal nad ňou takú kontrolu a vnímam vtedy postavu a celú hru skôr ako arkádu, beriem ovládanie tejto hry za nočnú moru PC hier.

Podotýkam, že ide o remasterovanú verziu venovanú pre PC, a developeri ani len neboli schopní zmeniť v menu to, aby neukazovalo gamepadové ikony namiesto kláves/myšky. Meniť klávesy alebo snažiť sa nastaviť čokolvek v menu pomocou myšky je nemožné. A to je len menu. Samotné hranie s myškou je katastrofa. Nebudem to rozpisovať, to je treba zažiť. Ani na ten priblblý remastering, keď už sami nie sú schopní používať PC, si nezaplatili menšie štúdio, ktoré by im ten port na PC značne uľahčili. A to nehovorím o technickej grafickej stránke, ktorá je rovnako odfláknutá na PC ako všetko ostatné - čo je smutné, keďže samotná grafika by mohla byť úžasná, nebyť konzolových obmedzení.

Sám preto neviem ako hodnotiť túto hru. Obsah je fantastický, technická stránka desivá. Pre hráčov, ktorých gamepad nijak nevyrušuje je to určite zážitok. Pre PC hráčov je to však des a hruza v Las Vegas. Nedokázal som ju hneď odpísať len kvôli gamepadu, keďže obsah ma pohltil ihneď po spustení. Škoda, ale, toto mohlo dopadnúť ďaleko lepšie.
+14

Call of Duty: Infinite Warfare

  • PC 30
Nebyl jsem před Infinite Warfare CoD hater, protože jsem se sérii chvíli vyhýbal, ale ani potom haterem nebudu. Prostě se asi musím smířit, že to není hra pro mě, takže nečekejte nějakou velkou objektivitu. Střílení je nezáživná rutina. Za celou kampaň jsem si nedokázal vybrat oblíbenou zbraň, většina z nich je zaměnitelná a zní stejně, do těch silnějších zase nelze v úrovních najít dostatek munice. Ocenil jsem jen doplňky jako facehugger granát, štít nebo bojový dron.

Původně jsem si myslel, že se hra bude snažit navodit atmosféru války, ale přitom působí jen jako drahá pouťová atrakce. Padají letadla, budovy, výbuchy zprava zleva, ale našemu "safe space" koridoru se samozřejmě vyhýbají. Co je to kurva za válku, když se necítím ohrožen a scripty se nepočítaj, protože ty už jsem viděl 100x předtím v jiných hrách. Šipka dopředu, vlna nepřátel, pif paf, o zbytek se postaraj nesmrtelní kámoši, nedejbože aby si mě nepřátelé všimli a začali na mě střílet, se mi pak zamlží obraz a vidím velký hovno. Kdo vymyslel tak blbej koncept, nechápu, raděj mě zabijte, abych se příště víc snažil než tohle. A pak přijde největší revoluce v gameplayi, místo zmáčkni F k postupu, přijde podrž F! Hraji za poručíka/velitele/kapitána, ale když nebojuji tak jsem hlavní otvírač dveří, mačkač červených tlačítek, ....a když zakopnu, vždycky je okolo podřízený, který mi s odhodlaným výrazem pomůže zpět na nohy. Ach jak mě začalo srát opakování stejných animací dokola a dokola, které si pamatuji ještě z dob CoD 2. Herní design po prvních patnácti minutách nemá čím překvapit a když přišlo na řadu vesmírné létání ve stíhačce, byl jsem už natolik otráven, že jsem na jeho jednoduchosti nenašel nic moc zábavného.

Příběh je absurdní, nebo spíš žádný ani pořádně neexistuje. Tamhle jsou ti zlí, tady ti dobří a teď do sebe! Antagonista - zlý John Snow se v průběhu kampaně (která trvá zhruba 5 hodin bez vedlejších misí) objeví párkrát v interkomu s hláškami jako- "Vzdejte se a okamžitě vás popravíme.", "Zemřít není ostuda.", "Náš svět začíná - jejich umírá." Působí jak blbá roztleskávačka. Do toho protagonista, dobrák od kosti, ale špatný voják, který by raději zachránil hrstku svých kamarádů na úkor celé planety. Jsem se občas musel smát tomu, co mu vypadlo z pusy. Dialogy jakoby vypadly z "im 14 and this is deep"...do toho přijde "cool" robot z "cool" hláškami, a - ...mohl bych pokračovat, ale snad chápete.
Hlavní konzumenty tohoto podivného vesmírného pouťového paintballu vidím v teenagerech bez občanky, což nekoresponduje s číslem 18 na krabici, nebo v ožralých vysokoškolácích s Playstationem. Jedná se o hru, která ze všech nejvíc ve mě vyvolala nádech "I'm too old for this shit". No příště snad budu moudřejší.

Pro: bojové doplňky, grafika ujde, vedlejší mise, kvalita produkce

Proti: všechno ostatní

+14 +16 −2

Mass Effect 2: Firewalker Pack

  • PC 45
Nebýt toho naprosto vynikajícího Hammerheadu, jednalo by se o opravdu dost slabé DLCčko. Nejsem zvyklý psát krátké komentáře, jsem z nich z nějakého důvodu nervózní, ale opravdu ať přemýšlím jak přemýšlím, nenapadají mě žádné zajímavější poznatky, co bych k tomu naspal. Snad jen, že design úrovní je vcelku fajn, občas i docela slušná atmosféra, nicméně nějaká důkladnější dějová linka je ta tam. Ten Hammerhead je ale fakt skvělej. Vydává fajn zvuky, dobře ovladatelnej atd. Nicméně stejně jako Zoltana i mě více bavili ty jízdy v mnohem lepším Overlordovi.

Celkově je to DLC vlastně takové nijaké. Při opětovném rozehrání původní hry už ho asi vynechám.

Pro: Hammerhead, místy atmosféra

Proti: jako DLC - "prázdné"

+14 +15 −1

Botanicula

  • PC 40
O Machinariu jsem napsal, že je to laskavá hra. Botanicula se asi také snaží být takovou milou a laskavou vizuální odpočinkovkou, ale na mě působila spíše infantilně.

Ovládáme tu partičku podivuhodných tvorů. Přičemž potkáváte jiné podivuhodné tvory a bojujete (nebo spíš bráníte se před) jinými podivuhodnými tvory. Někdy je to trochu i nechutné, ale to je spíš plus.

Pobíháte po poměrně velkých lokacích, ve kterých logika prostě neexistuje. Stačí ťukat na vše okolo. Je tam spoustu rozptýlení, někteří tvorečkové jen skákají nebo pískají a nijak vám v postupu hrou nepomůžou, což je někdy dost matoucí.

Ale čert to vem, nakonec se člověk někam prokliká a nemusí u toho ani moc přemýšlet, jen je třeba dávat pozor v jedné spletitější lokaci. Největším problémem pro mě je to, co mělo být (asi) hlavní dominantou - vizuál a audio.

Animace nejsou nic moc. Představoval bych si plynulejší, zábavnější, zajímavější atd. O audiu ani netřeba mluvit. Pokud mě sluch nešálil, veškeré zvuky jsou dělané pusou, což působí jako nápaditý školní projekt, ale na tohle jsem fakt už moc starej. Hudba je ale pěkná.

Podtrženo sečteno, Botanicula je infantilní a nepříliš zábavné hra, kterou si užijí asi hlavně indie nadšenci, protože ano, tahle hra je skutečně jiná.

#Herní výzva 2016 - bod č. 4

Pro: muzika

Proti: příliš infantilní,;animace ani zvuk nejsou nic, o čem bych psal domů

+14 +16 −2

Adam Wolfe

  • PC 80
Adventúry sú žáner, ktorý si stále drží svojich priaznivcov. V poslednej dobe mu k životaschopnosti pomáhajú nielen interaktívne filmy, ale aj hidden object hry. Tie si svojou nenáročnosťou získali hlavne casual, čiže takzvaných príležitostných hráčov. Vývojári Mad Head Games zo Srbska, ktorí predtým tvorili výlučne iba malé hidden object hry, sa rozhodli skombinovať práve klasickú adventúru s prvkami hidden object hier a k tomu pridali aj zopár ďalších inovatívnych prvkov.

Prvá epizóda: The Ancient Flame:


V známom americkom meste San Franciscu, začne úradovať neznámy vrah, ktorý upaľuje svoje obete zaživa. Polícia, ktorá je bezradná, kontaktuje súkromného detektíva Adama Wolfeho, aby jej pomohol s prípadom. Nie je to ich pritom zďaleka ich prvá spolupráca. Adam totiž ani nie je obyčajný detektív, ale má vzácnu schopnosť silnej koncentrácie, vďaka ktorej dokáže odhaliť kľúčové predmety, alebo komunikovať s duchmi. Jeho veľkým pomocníkom sú aj záhadné špeciálne hodinky, ktoré ukazujú výjavy z minulosti. Adam sa aj vďaka svojim spomínaným schopnostiam dostane rýchlo na stopu ohnivému vrahovi a po krátkej naháňačke v kanalizácii ho dokonca zlikviduje. Zároveň je však svedkom toho, že z vrahovho tela vyletí ohnivý démon. Udalosti naberú rýchly spád, nakoľko je zrejmé, že za vrahovou posadnutosťou ohňom stoja nadprirodzené sily. Adam sa tak naplno vrhá do prípadu točiacemu sa okolo prekliatych starovekých artefaktov. Príbeh je v prvej epizóde podávaný veľmi príťažlivou a svižnou formou, cez komiksovo ladené vsuvky a renderované videá, pričom nijak nezaostáva ani samotný gameplay.

Druhá epizóda: The Devil You Know:

V druhej epizóde Adam pokračuje v odhaľovaní kultu. Zápletka sa zamotáva a postupne pribúdajú nové dôležité postavy. Samotný príbeh nie je ničím výnimočný a s niečim podobným ste sa nepochybne stretli či už v iných hrách, alebo filmoch. Kupodivu to však vôbec nevadí a príbeh graduje viac než slušne. Jednoznačným vrchol druhej kapitoly Adamovho príbehu je nález zvláštneho kockového hlavolamu, evokujúcemu známu hororovú sériu Hellraiser.
To ma prinútilo zamyslieť sa nad tým, či je neustála inšpirácia niečím, čo už bolo použité v zábavnom priemysle na škodu alebo nie. Na túto otázku nie je jednoznačná odpoveď, nakoľko do veľkej miery záleží aj na tom, akým spôsobom sa to podarí podať. V tomto prípade to však tvorcom rozhodne vyšlo a druhá epizóda priniesla naozaj zábavný zážitok, kde klasické adventúrne prvky v pravidelných intervaloch striedalo hľadanie skrytých predmetov, či riešenie hlavolamov. Dokonca došlo aj akčnejšie pasáže a dohromady to skrátka fungovalo.

Tretia epizóda: Lady and the Painter:


Tretiu epizódu považujem za jednoznačne najvydarenejšiu. Možno ste si všimli, že v popisoch prvých dvoch epizód som sa detailom ústredného príbehu prakticky vyhýbal, pričom hlavným dôvodom bolo vyhýbať sa zásadným spoilerom. V tomto prípade to však úplne nejde. Príbeh v nej totiž vrcholí a prvýkrát sa v nej objavuje aj Adamova sestra, ktorej záhadné zmiznutie mátalo hlavného hrdinu už dlhší čas. Kolieska jednotlivého súkolia začínajú v epizóde zapadať do seba, no Adam musí popritom riešiť aj pomerne komplikovaný prípad, točiaci sa okolo ducha jednej ženy. Tá ešte za svojho života dokázala akýmsi zázrakom vyliečiť svojho manžela z rakoviny, no Adam veľmi rýchlo zisťuje, že takéto unikátne zázraky uzdravenia sa nedejú len tak a zadarmo. Tretia epizóda ma dokázala prekvapiť po viacerých stránkach. Vcelku originálnym prvkom je napríklad aj automobilová naháňačka po meste, ktorú by ste v adventúre s hidden object prvkami ozaj nečakali a spomenúť musím aj súboj s bossom v úplnom závere. Čerešničkou na torte je silné emocionálne vyvrcholenie epizódy, ktoré nemusí nechať jedno oko suché.

Štvrtá epizóda: Zero Hour:

V štvrtej epizóde sú už všetky dôležité figúrky na príbehovej šachovnici rozmiestnené a všetko v rýchlom tempe speje do finále. Záverečná epizóda sa zaoberá už výlučne iba hľadaním sestry Adama Wolfeho. Náročnosť hádaniek mierne stúpa, ale pre všetkých čo absolvovali predošlé patálie, nemôže ísť o nič náročné. Niektorých hráčov však môže trochu zamrzieť, že hoci záverečný diel ukončuje hlavný príbeh hry, napokon ho necháva až prekvapivo otvorený. Tvorcovia si skrátka nechali pootvorené vrátka pre prípadné pokračovanie, ale nemám im to vyložene za zlé. A určite by som sa mu nebránil.

Srbrskí vývojári z Mad Head Games sa pred Adamom Wolfem venovali skôr menším hidden object hrám, no zjavne dospeli do štádia, kde s rozhodli pokúsiť sa o niečo ambicióznejšie a rozsiahlejšie. A zvládli to na výbornú. Niekomu možno bude prekážať mierne klišoidný príbeh, niekomu ďalšiemu zase nadužívanie prvkov z hidden object hier, lenže ako celok Adam Wolfe funguje a prináša vcelku neotrelý zážitok.

Pro: Pekný, moderný vizuál, Pohodová a vyladená hrateľnosť, Citlivo skombinované prvky viacerých herných žanrov

Proti: Občas príliš jednoduché, príbeh plný klišé

+14

Call of Duty: Black Ops II

  • PC 0
Střílečky to mají docela snadný, když jejich hlavní gró je o pobíhání a střílení nepřátel v nějakém prostředí. Takže stačí, aby to pobíhání a střílení bylo zábavný a prostředí zajímavý a třeba klidně i zajímavý nepřátelé. Dobrý příběh je zbytečný, postačí, když není aspoň úplně nesmyslný.

Do Black Ops jsem se pustil, protože jsem měl za to, že je to parodie. Všechno tomu nasvědčovalo. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že to parodie není a všechno se bere vážněji než dokument o Holokaustu.

Jenže, zbraně jsou obyčejné a nudné, hit-scan střílení není zábava a nepřátelé tak nějak obyčejně umírají.

Pohyb je relativně ok, jen to omezené sprintování na těch místy docela velkých mapách bije do očí.

Mapy jsou místy překvapivě rozsáhle a ne vyloženě tuneloidní, ale není tam žádná opravdu zajímavá lokace, na kterou bych někdy vzpomínal.

Příběhové linky jsou tam dokonce dvě, ale ve stylu blbý a blbější. Vypřávění je asi docela ok, ale ty zápletky a twisty a logické salta, aby je mohli udělat/ospravedlnit. Kdyby se to nebralo tak vážně a byl to jeden velký džouk na macho military bulšit, tak by to ve skutečnosti bylo docela fajn.

A aby toho nasírání nebylo málo, po dokončení každé mise mi hra spadne, musím ji vypnout přes Task manager a následně ji pustit znova. Je to šíleně starý bug na který si lidé stěžují na fóru už posledních pár let, a nic. Chápu že Activision horko těžko uživý sám sebe, ale fakt mě to strašlivě sralo a nedávalo mi to důvod přivírat oči nad vším ostatním.

Díky BLOPS2 jsem si uvědomil, jak jsem šíleně zbytečně sejmul SP kampaň Battlefield 1 a začal jsem přemýšlet, že bych si mohl dát Duke Nukem Forever na spravení chuti a trochu toho zábavného stříleníčka.

Pro: Člověk to nemusí hrát, pokud opravdu nechce

Proti: Chtějí za to peníze

+14 +15 −1

Blameless

  • PC 80
Na to, že je tato hra zadarmo toho nabízí opravdu hodně. Stísněnou atmosféru staveniště, prvky boje o přežití, výbornou grafiku a některé zajímavé nápady.

Staveniště mi připomínalo těch pár českých, která jsem viděl. Všude plastové dveře a okna, sádrokarton na stropě, po zdech roztahané kabely apod. Člověk se tu cítí jako doma, i když se děj odehrává podle několika indicií v některé aglosaské zemi.

Škoda jen, že délka hry není kdovíjaká, zhruba půl hodiny, pro ty, co prolézají každý kout pak maximálně o 10 minut víc. Ale zadarmo je každá minuta v takovéhle kvalitě skvělá.

Freeware scénu moc neznám, ale pokud se tam vyskytují kousky jako tenhle, tak se asi budu zajímat víc :)

Pro: kvalita zdarma, česká hra, kvalitně zpracovaná stavba

Proti: krátké, pár nelogičností

+14

Tom Clancy's The Division

  • PC --
Trailer z roku 2013 na mě udělal velký dojem, což jednoznačně potvrzuje to, že si na něj do dnes vůbec pamatuju. Samozřejmě, Division se takhle nehraje, ale bylo to impresivní. Vyklubal se z toho sort off single-player s multiplayer prvky, což je pro mě stravitelné, ale nutnost být online je dost otravné nejen z důvodu dlouhých startů a nemožnosti hry zapauzovat...

V Savehousu se pohybují i ostatní hráč a je to solidní immersion break. Jeden paňák rozkopne židli přes celou místnost, další dva vypadají naprosto přesně jako já a když už se ostatní paňáci rozhodnou místnost opustit, vypaří se do vzduchu při průchodu dveřmi. Protože tam venku, tam je to single.

Každý nepřítel je gangsta v kapuci, bullet-sponge hrdina, co se vrhá vstříc mé brokovnici s basebalkou v ruce. Bossové toho vydrží opravdu hodně, "naštěstí" je zásoba munice prakticky neomezená.

Oceňuju, že může ustřelit hranu dopravnímu kuželu, ale jinak je to typický Ubisoft trademark - bezkonkurenční world-building, který kazí jalová hratelnost. NY vypadá úchvatně, interiéry jsou také neskutečně detailní, ale přestřelky jsou až příliš generické a nenabízejí takovou ukojitelnost po akci, jako třeba Homefront: Revolution.

Finální rozhodnutí ohledně pořízení hry za mě udělal Ubisoft se svou prasáckou online službou, která věčně nefunguje. Při třetím neúspěšném pokusu zalogovat se do hry letěl Division rychlostí ssdisku z disku. Budu si muset ten fantastický NY nechat ujít...
+14 +16 −2

The Old Tree

  • PC 45
The Old Tree je minimalistická jednohubka. Volně dostupná adventure k nalezení na Steamu, nebo bez omezení hratelná přímo online v prohlížeči. Posloužila mi jako doplněk 8. bodu Herní výzvy 2016 jako druhá freeware hra po Action Doomu 2.

Vizuální stylizace nezapře tituly od našich známých krajánků, studia Amanita Design. Vtělujete se do role miniaturního mimozemského vetřelce, který se vylíhne ze svého vajíčka, a snaží se z hlubin dostat na zemský povrch. Potvůrka, jež by se dala nejlépe připodobnit k jablku na nožičkách, se vydává na pochod za svobodou. Kreaturku nemůžete kontrolovat, plazí se zcela svéhlavě vpřed a její pohyb ustane až na místě, kde se vyskytne překážka v postupu. Zde nastupuje váš kontrolér a za pomoci interakcí kurzorem myši musíte řešit logické problémy a zpřístupnit si cestu dále.

Grafická stylizace i atmosférická hudba potěší oči a sluch. Při hraní mi trochu vadila absence interaktivního kurzoru, a tak než se dopídíte, co máte dělat, musíte zmateně klikat po obrazovce, než naleznete aktivní místa. Puzzly nejsou obtížné a i mně jako adventurnímu laikovi hra nečinila problémy a ani jsem nemusel vyhledat pomoc návodu. Mnohdy se mi ale zdálo, že k řešení jsem dospěl pouze náhodným klikáním na objekty a chyběl mi pocit kontroly a pochopení hádanek. Navíc lokacím chybí určitá jednotná koncepce designu, jelikož se mi jeví jako náhodně poskládaná kolekce nesouvisejících herních obrazovek.

Rovněž délka hříčky neuspokojí, na Steamu mám herní dobu 30 minut, a myslím, že adventurní profíci zvládnou hru za podstatně kratší čas. Neškodilo by rozvinutí konceptu třeba v budoucí hře autorů. Ale jelikož je hra zcela zdarma, za vyzkoušení a v zásadě i dohrání jistě stojí, i když mé hodnocení na procentuální stupnici je pouhých 45%.


Pro: Grafika, hudba, atmosféra

Proti: Krátkost, absence aktivního kurzoru, nejednotný design, některé hádanky

+14

Tom Clancy's Splinter Cell: Chaos Theory

  • PC 90
Chaos Theory je určitě výborná hra.
První, co mě fascinovalo, tak vymazlená grafika, mimika postav, samé odlesky a celkovej vizuál je lahůdkovej. Musim se přiznat, že o proti jedničce mi obtížnost přijde jednodušší, za zády nepřítele můžu bejt rychlejší a ani kolikrát nebude stačit reagovat, protože Sam Fisher tasí několik solidních chvatů. Konečně. Proto jsem často nepřítele zabíjel, jelikož nůž mě přesvědčil o své jedinečnosti. Líbily se mi například momenty, kdy se ke mě voják přibližoval a já ze strany na něj vlítl s nožem a podříznul mu hrdlo. Konečně Sam Fisher působí jako profesionál.
Ještě zde sice není Krav Maga, kterou nabízí Blacklist, ale výběr chvatů mi přijde dostatečně pestrej a bavila mě celková hratelnost, všechny ty pohyby hlavní postavy, hledání druhejch cest, plazení se v šachtách, a pak samozřejmě špičkové interiéry.
Dvojka mě právě nebavila, pač tam nebylo kudy chodit, co zkoumat, kochat se nádherou kolem. Ale už právě jednička měla takovou ambientní, tichou, minimalistickou atmosféru. Ta se naštěstí přenesla i do třetice - nejlepší moment hry a to beze srandy, seděl jsem zašitej asi čtvrt-hodinu v luxusní koupelně a poslouchal zvuk pračky a venkovních aut, jež projížděli. Pro mě tyhle prvky znamenaj opravdu mnoho, a tak jsem šel do všech dveří, které se otevřít dali, prohledával a plazil se, kam to bylo jen možné.
Oblíbil jsem si aj černej humor Fishera, úžasný hlášky, spoustu z nich jsem si zapamatoval. Zlidovělo aj u mě hackování, to byl mazec, u toho jsem taky mohl prosedět několik minut. Vždycky jsem se snažil, abych to měl co nejobtížnější. Mise v té bance byla asi tou nejlepší. Nejméně jsem si užil Koreu.
Jen občas zavládl stereotyp, pač struktura misí je pořád stejná. Ale moc kritickej přesto nebudu. Maximálně tak, že záporáci ve tváři vypadaj úplně všichni do jednoho stejně. Jinak ovšem pecka, škoda jen toho - nic neříkajícího příběhu. Prostě se nějaká story odehrávala. Já si užíval skvělou hratelnost, interiéry a exteriéry a ta "volnost" bylo mou dostatečnou motivací k dokončení celé hry. Jednička mě však bavila víc.

Pro: Sam Fisher, čern ý humor, ambientní hudba i atmosféra, grafika, zvuk, nůž, eliminační chvaty, interiéry, více možností jak dokončit misi, hacking

Proti: Prázdnej příběh, pač hratelnost na sebe strhává všechnu pozornost, občas některé mise

+14

Amnesia: The Dark Descent

  • PC 85
S přítelkyní jsme se rozhodli, že rozehrajeme nějakou další hru. Jelikož oba dva máme rádi horory a mně na Steamu vysela nikdy nehraná Amnesia, rozhodli jsme se právě pro ni. Protentokrát přeskočím sáhodlouhé popisování hraní (i když stejně něco zmíním) a přejdu rovnou na hodnocení.

Ze všech stran se na mě vždycky valilo, že Amnesia je jednou z těch nejděsivějších her. A já se ptám... jako vážně? Vždyť v té hře se není prakticky čeho bát (fajn, párkrát atmosféra trochu zhoustla, ale vážně nic, co by mělo Amnesii udělit titul "Horor roku"). Až na jednu jedinou lekačku ve hře téměř nic není. Krev a tma na mě ve hře zrovna moc nezapůsobily. Křesadel a petroleje je ve hře vždy dostatek. A monstrum, které vás ve hře pronásleduje? S tím jsem se setkal tak 5x za celou hru. Prakticky spíš nadáváte, že se hlavní hrdina furt bojí (to je znázorněno roztřepaným a rozmazaným obrazem, pískáním v uších apod., to je ale mimochodem provedeno parádně) a vy kolikrát nejste schopni se pořádně orientovat v prostředí. Když ovšem opomineme to, že si hra hraje na horor, jedná se o skutečně dobrou a zábavnou adventuru ze zajímavého prostředí.

Velice sympatické je sbírání předmětů, manipulace s prostředím a totální omezení jakéhokoliv HUDu, takže po celou hru hrajete s čistou obrazovkou. Příběh není žádný oskarový trhák (což se dá taky od titulu s názvem "Amnézie" čekat), každopádně dějové zasazení do 19. století a hrad s rozmanitými chodbami a komnatami se ukázal jako šťastná volba.

Hra nabízí ještě možnost instalace modifikací, což ale já zrovna u hry tohoto typu moc neocením. Pokud však vy ano, můžete si k mému hodnocení přičíst dalších 5%.

Hru bych zařadil mezi tituly vhodné pro hraní se svou drahou polovičkou. Hra vám zaručí nějakých 7 hodin zábavy a vy ještě můžete dělat hrdinu, jak to máte hrozně na háku...ale bacha na železnou pannu, taky byste pak mohli vypadat jako úplný pako...jako já.

Pro: prostředí, bez HUDu, modifikace; vhodné pro hraní s přítelkyní

Proti: strachu bylo velmi pomálu

+14

Barbarian

  • PC 90
Byla to jedna z prvních her, kterou jsme měli s kamarádem na velkých disketách. Nevím, kdo je ještě pamatujete, ale vždycky jsem se bál, abch je nezlomil. Byly velké, dost ohebné, mechanika je musela zavírat páčkou a dost se kazily. S Barbariánem se mi pojí hned několik vzpomínek.

První z nich je hned s počátečním logem, při kterém vždy speaker řekl název hry. Dodnes jsme s kamarádem za jedno, že speaker říká "Barbarery". Nevím, jestli je to jen tím, že speakeru není úplně rozumět, ale vždycky se o tom přeme s dalšíma lidma, co hru tenkrát hráli. Slyšíme tam prostě pořád to "y" na konci

Dále si pamatuji, jak se hra ovládala klávesama F1-F12. Jeden z nás mačkal všechny pohyby a druhý jen šermoval. To by počítám dnešní děti zřejmě vůbec nebavilo, ale nám to přinášelo štěstí snad několik let. Tím, že se hra ovládala právě takhle, neuměli jsme tenkrát sejít šikmé schodiště, které se objevilo cca na 8 obrazovce. Naštěstí nám pomohl kámošův táta, jinak bychom se snad nehli dále. Je toho opravdu hodně. Ani už si nepamatuju, kdo tenkrát navrhl, že toho velkého draka, který tam běhal přes 4 obrazovky, prostě jen tak proběhneme, jelikož nám nešel zabít. No a ono to šlo, prostě se dal jen tak proběhnout. Pamatuji si, že jsem na jedné obrazovce, kde kapala krev z trubky, pokaždé říkal "hele krev", ale pokaždé a kámoše už to pak dost žralo :D

Hru jsme tenkrát nemohli dohrát a vlastně ani nikdy nedohráli. Vždy jsme se dostali jen k hlavnímu bossovi a ten nás vždy dostal. Hráli jsme to tak dlouho, až jednou přišel další kámoš s tím, že ve škole slyšel, že se dá vyskočit na kyvadlo, které se tam v jedné místnosti pořád kývalo. Tak jsme to zkokušeli pořád a pořád, ale nikdy se to nepovedlo. Teď už vím, že to ani nešlo.

Těch příběhů se hrou je opravdu hodně a tohle bylo jen pár útržků, na které rád vzpomínám. Možná jsem trochu ovlivněn vzpomínkami z mládí, jelikož v dnešní době už hra nemůže vůbec konkurovat a sotva by si jí někdo zahrál, možná je to jen dobou, kdo ví. Nicméně v době, kdy skoro každá nová hra byla něčím jiná a vyjímečná to byla prostě paráda a to už nikdo nezmění.

Pro: Zábava, grafika, pasti a obrovský dráček.

Proti: Příiš krátká, tenkrát nám to ale nevadilo.

+14

Hero of the Kingdom

  • PC 60
Od začátku mě zaujalo pro mě trochu netradiční zpracování a celkově gameplay. Bohužel to má velké omezení, především, že nelze nic zkazit. Každý boj má prostě podmínky, se kterými do něj musíte vstoupit aby byl "splněn" a tak se souboje neliší doslova ničím od sbírání bylinek nebo lovení ryb. Celé se to brzy zvrhne v "Běž tam, klikni na to, běž zpět, klikni tady".

Z příběhu, o kterém jsem si celou dobu myslel, že se jedná o nějakou meta-satiru o fantasy klišé, se vyklubala jen jakási nudná pohádka, achjo.

Co mě ovšem jako jediné tak nějak bavilo (a natáhlo herní dobu aspoň na ty 3 hodinky) byl závěrečný achievement hunt spojený s pixel huntingem, což je prostě jediná těžká věc v celé hře. Poslední ptačí vejce ukryté ve vojenském táboře mě bude ještě chvilku strašit :)

Na slováki doprí
+14

StarCraft II: Legacy of the Void

  • PC 70
Po dohraní mám z Protosskej kampane citeľne lepší pocit, než z nepríliš dobrej kampane Zergov. Na skvelú Terranskú sa však nechytá. Tradične ma vôbec nebavili bezzákladňové "Herovské" misie a vždy som sa tešil než takáto misia skončí a konečne si zase budem môcť stavať základňu a zoskupovať armádu k útoku. Škoda, že tento ich výmyseľ z prvého Warcraftu prežil až do dnešných čias.

Príbeh som ani moc nesledoval a rozhovory som len viac menej odklikával, aby mi tam nesvietili ikonky, že môžem pozerať animáciu. Viem že tam bol nejaký strašne mega supersilný nezničiteľný superdémon, ktorého je nutné niekoľko krát zničiť / poraziť / zapudiť do inej dimenzie. To je sprevádzané detskými "Hurá hrdinskými" scénami, akoby vystrihnutými z jednoduchého patetického Hollywoodskeho blockbusteru. Vizuálnu kvalitu si však Blizzard tradične drží na špičkovej úrovni, asi vedia prečo ich cut-scény nebývajú enginové ale ako extra video.

Keď nepočítam otravné Hero only misie, tak tu máme aj nejaké pekné a zaujímave budovateľské. Veľmi sa mi páčila misia odohrávajúca sa na plošine, ktorá sa po mape pohybovala po koľajniciach a hráč sa postupne po vyťažení jednej oblasti musel presunúť ďalej a ďalej.
Prípadne misia, kde bolo nutné s podporou armády postupne zatlačiť nepriateľského hrdinu do lávy a zároveň neustálym prísunom podporných jednotiek zabrániť aby on vytlačil do lávy hráčovho hrdinu. Popri tom druhou skupinou armády čistiť mapu a plniť sekundárny quest.

Na konci hry ma pomerne prekvapilo, že som dostal do rúk hru za Zergov a aj za Terranov. Trošku zvláštne v kampani za Protossov. Radšej by som chcel hrať za nich.
K pozitívam hry určite patrí vylepšovanie jednotiek - resp. možnosť voľby mutácie jednotky do formy s odlišnými vlastnosťami či špeciálnych bonusových schopností materskej lode, ktoré dokážu urobiť na bojisku zásadné zmeny v pomere síl.

Celkovo sa jedná o zábavnú a príjemne sa hrajúcu realtime stratégiu. Pekná grafika a kvalitné ozvučenie u hry od firmy Blizzard neprekvapuje a drží si stále vysoký štandard kvality. Kto umí ten umí a Blizzard umí veľmi dobre. Zábavu mi nakoniec najviac narušovali misie bez základne kde sa hralo iba s hrdinami prípadne s hrdinom a malou armádičkou. K tomu pomerne nezaujímavý príbeh s patetickou kvalitou akoby vystrihnutý z filmu Independents' Day.

Keby som si musel vybrať jednu z 3 kampaní na opustený ostrov, bola by to bez zaváhania tá úplne prvá - Terranská. Stále však Legacy of the Void ponúka solídnu porciu zábavy a zahraním si za Protossov hráč určite neprehlúpi.

Pro: Zábavné budovanie základne a armády, Technická stránka hry

Proti: Hero misie, hurá pátos

+14