Přesto tu byla jedna hra, kterou moji rodiče nenáviděli. Lezla moc do peněz.
Tapper. Ničitel mezerníků.
Čtyři pulty, hromada zákazníků a jeden upocený barman, který neví kam dřív skočit. Ke hraní stačí jen tři klávesy, pro pohyb nahoru a dolů to byly tuším "W" a "S" a pro poslání nápoje žíznivému zákazníkovi prokletý mezerník.
Hra byla ukrutně těžká a mám pocit, že dál než do rockového baru jsem se nedostal. Minihra byla fajn, ale tehdy jsem nějak nechápal proč tam vlastně je.
Někdo měl "vymlácený entry od olympiády", u nás v domácnosti se vyhazovaly klávesnice kvůli Tapperovi. Byla to správná oddychovka, ale časem omrzela, takže jsem ji pak hrál jen občas. Ke štěstí páté klávesnice.
A věta mé mamky "Musíš do toho tolik třískat?" mi zní v uších dodnes.
Pro: Atmosféra, optimalizace enginu, některé skvělé pasáže, dabing (jak ang, tak jap), dobře vyvážené, bossfighty.
Proti: Uměle natahovaná délka, backtracking, inventář, druhá polovina hry, zakončení, malá variabilita nepřátel.