Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Clustertruck

  • PC 90
Rád bych napsal něco o tom, jak se v kordonu kamionů skrývá nějaká symbolika o dnešní uhnané době, nebo bezcílnosti našeho počínání. Nebo že fakt, že hra končí v samotném pekle má mít snad nějaký meta rozměr. Ale tak tomu v této hře není a byla by chyba za tím vším hledat něco víc.

Clustertruck je především úžasná adrenalinová jízda. Za rytmu chytlavých elektronických válů si to ženete po střechách kamioňáků na D1, vyhýbáte se četným nástrahám a snažíte se držet ten správný střešní rytmus :) Her z žánru First Person Platformer už jsem hrál několik (vyzdvihl bych skvělý Refunct), ale nikdy jsem si neužil takto zběsilou jízdu. Každý level nabídne nějaký nový nápad a udělá vám radost, když přijdete na to, jak to máte vyřešit, kudy se vydat. Po ruce máte celou řadu speciálních schopností, ale s těmi mě moc hrát ani nebavilo. Naopak se mi velmi líbilo hrát zcela bez nich kvůli achievementu. Skvělá výzva, zhltal jsem za tři večery. 100% achievementů, 7 hodin herního času.

Mohu doporučit všem nadšencům do rychlých pohybových her a speedrunningu.

Pro: rychlost, lehkost pohybu, hudba

Proti: chci víc!

+14

White Gold: War in Paradise

  • PC 70
Rusky zábavná potloukačka, hodíme tě do karibského souostroví a ty si užij dovolenou mezi drogovými kartely, partyzány, armádou, CIA a možná se ukáží i domorodci s bílým práškem kolem nosních dírek. Teda zábavná za předpokladu, že se vám líbila jednička. Lehké RPG prvky, poklonkování mezi frakcemi, nechat se okrádat od vydřidušských obchodníků, hlavní úkol = přines tolik a tolik tisíc, jo ty nemáš?, tak mazej zpátky ke druhému bodu.

Tropické ostrůvky vypadají zajímavějc než džungle v Boiling Point, ale vcukuletu se ukáže očividná copypasta. Obří mapa nestihla být naplněna unikátním obsahem. Chybí většina dabingu a ten co je, nesedí. Anglický překlad rovněž není kompletní, v několika případech úkoly, lidé a předměty nemají popisky, ale nic hru rozbíjícího. Příběh bída bídoucí.

Pro: exotický svět a volný pohyb v něm, lehké RPG prvky, potápění, možnost zabíjet NPC za jejich drzost.

Proti: působí nedodělaně, občasné bugy, příběh, NPC se po čase oživují.

+14

Danganronpa: Trigger Happy Havoc

  • Vita 80
Takže příběh ve zkratce, byli jste z nějakého podivného důvodu vybráni do Akademie do které chodí a jsou voleni pouze studenti kteří jsou ve svém oboru naprostá jednička. Takže je tam třeba nejlepší Gamblerka, nejlepší Detektiv apod. No a vy jakožto ničím nezajímavý člověk do této Akademie která se jmenuje "Hope's Peak" už chodíte taky.

Každopádně první den začíná vcelku normálně, omdlíte a probudíte se ve třídě z polospánku s hlavou položenou na dřevěnou lavici. Oka, na tom by nebylo nic divného, stres s vámi může udělat i tohle. To zvláštní ale je, že všechny okna jsou zabarikádovaný nějakým železným plátem. Po chvilce hlavní hrdina zjistí že tam není sám a nebyl jediným který zkolaboval. Náhle potkává mám pocit asi čtrnáct dalších studentů kteří vědí o tom co se jim stalo taky naprosté...nic. Pak BUUUUUUM začne na vás mluvit medvídek Monokuma, který následně dává studentům motivy k tomu aby se mezi sebou vyvraždili. Jop, to je příběh v kostce.

Studenti se nemohou jak dostat ven a vy sledujete jak jim to pomalu začíná lézt na mozek a do toho je úchylně obtěžuje rozjuchaný místy i přeteplelý medvídek Monokuma, který vás popohání aby jste se zavraždili. Když někdo někoho zabije tak pak následuje takový "Class Trial" ve kterém musíte přijít na to kdo je vrah. Když to zjistíte pokračujete dál a vrah bude potrestaný. Neuhodnete to ? Tak vrah vyhrává je propuštěn a všichni studenti budou zavražděni.

Vy v tomhle "Class Trialu" musíte vše odkrýt, použít argumenty, ukázat důkazy a tak, je to prostě silně Revampnutý Ace Attorney. Mimo to je hra silně ukecaná Vizuální Novela.

Scénář je na neskutečně vysoké úrovni a nabízí jak silný psychologický thriller tak místy i pěkně černou a zvráceno bláznivou komedii. Bohužel i tady se najde pár těch chyb. Ne není to dabing, ten je kupodivu slušný, i když ho není hodně (hlavně si ho užijete při "Class Trialu").

Tou hlavní chybou je přepálená délka, tvůrcům chyběla nějaká režie a bez takových deseti hodin by se to obešlo. Jde totiž o to že každá kapitola hry je prakticky stejná: Objevujete nově odemknuté části, najdete nějakou sotpu kterou Monokuma hned vyvrátí, následně se stane vražda, vyšetřujete a pak Class Trial. Takhle to jede pořád, vás to baví ale ke konci začnete být toho silně přejedený, navíc když teprve hodně věcí se začne konečně pořádně řešit až cca posledních pět hodin hry. Nemluvně o tom že občas vám tvůrci musí něco opakovat klidně 5x za sebou a to vás pak už taky unaví.

Jinak je to ale výborná záležitost s dobře napsanými postavami, nikdy nevíte co se stane dál a to napětí vás u toho bude držet. Jo a PS: Můžete trávit i volný čas s ostatními charaktery a dávat jim dárečky.

Pro: Postavy, příběh, soundtrack, Monokuma,Dabing,

Proti: Přepálená délka a s ní lehce repetetivnost, občas zbytečné dialogy.

+14

Post Mortem

  • PC 65
Post Mortem jsem si chtěl zahrát už od té doby, kdy jsem se dostal ke Still Life (což bylo už někdy před dvanácti, třinácti lety). Hru jsem si pak pořídil už během Vánoc 2012 v rámci svých prvních Steam sales... abych ji dvakrát nainstaloval, jednou spustil a až do roku 2019 ji nechal hnít v backlogu. Což byla chyba, protože nezestárla dobře. Hra mi po technické stránce připomněla Sherlock Holmes: Mystery of the Mummy (samozřejmě s větším důrazem na dialogy).

Hra se odehrává ve dvacátých letech dvacátého století v Paříži, ale nenašel jsem pro to žádný důvod (maximálně tak to, jak do příběhu organicky zapracovat amerického ex-detektiva s uměleckými vlohami, takových Američanů s vlohami se v té době potloukalo po Paříži mraky, např. Hemingway). Nějaké další dobové elementy aby člověk pohledal (secese na člověka vykoukne tak možná jednou, ta odrhovačka, která co chvíli zazní, aby narušila mysteriozní atmosféru připomíná hudbu pro charleston, Beatrice/Bebe je tak trochu flapper). I když dalo by se tomu rozumět i tak, že zatímco okolo bouří dvacátá léta, není všechno jen sex, chlast a charleston, ale několik set let starý alchymista vykonává rituální vraždy a policie se to snaží ututlat.

Popravdě, když se mi na hře nejvíc líbily animace bez postav, které se přehrají jen jednou jedinkrát při příchodu do nové lokace, tak to moc dobré hodnocení není (ty animace mi stylem zpracování připomněly první Baldur's Gate, jen ponuřejší:). Ano, první část hry můžete hrát několika způsoby, v závislosti na tom, co určitým postavám namluvíte. Dialogy jsou zpracovány unikátním, nelineárním způsobem, ale nepůsobí to příliš dobře, plynule.

Hra mi po instalaci ze Steamu nejprve vůbec nešla spustit - nerozumí si s Windows 8/10 a hlásí, že se v počítači nenachází grafická karta. Naštěstí existuje řešení, které spočívá v jakési softwarové obdobě karty Voodoo, z kteréhožto programu je nutné zkopírovat několik .dll souborů (více zde).

Jedno pozitivum bych tu ale viděl - další rest z krku:-) - Herní výzva 2019: Historie se opakuje



+14

Simon the Sorcerer

  • PC 65
Bylo, nebylo, jedno britske studio jmenem Horrorsoft, které vytvořilo mimo jiné několik her na motivy Cassandry Peterson, respektive jejího alter ega E. (ne, Emmanuelle to nebyla). Pak se přejmenovali na Adventure Soft a měli zálusk na vytvoření point and click / grafické adventury na motivy Zeměplochy Terryho Pratchetta. To se nepodařilo (hráči si na to museli počkat ještě další dva roky) a místo toho byl vydán Simon.

Existence tohoto protagonisty mi byla utajena až do roku 2002, kdy jsem si přečetl recenzi na Simon the Sorcerer 3D a rozhovor s Milanem Šteindlerem, který Simona ve třetím díle daboval (samozřejmě v české verzi, i když Němci by si ho mohli klidně vypůjčit taky, kdyby už neměli Erika Bornera - ano, googlil jsem, ne, nikdy jsem o něm neslyšel, ale stejně jako Šteindler je to kromě herce i režisér. Nicméně pokud se dokopu ke čtvrtému a pátému dílu, tak ho určitě poznám). Dokonce jsem se kdysi dostal k disketové verzi, ale v té době jsem ještě neuměl anglicky tolik, abych si hru vychutnal.

Když si hru dnes pořídíte na GOGu, dostane se vám CD verze s hlasem Chrise Barrieho (Rimmer z Červeného trpaslíka) a pochopitelně bez titulků. To ovšem není chyba GOGu, ale samotných tvůrců, kteří titulky pro CD verzi vysekali. Nicméně se vám zároveň nainstaluje i verze disketová.

Co se mého herního zážitku týče, byl jsem poněkud zklamán, ale to dobré i zlé je dostatečně vyjádřeno v ostatních komentářích. Popravdě jsem musel místy myslet na Swigridovu kletbu. A pokud porovnám prvního Simona s prvním Discworldem, Discworld vítězí ve všech ohledech (srovnat Barrieho a Erica Idle si ale netroufám)...

Herní výzva 2019: S humorem jde všechno lépe (ale možná by to šlo ještě lépe se Sam & Max Hit the Road... nu což)

+14 +16 −2

Call of Duty: Black Ops IIII

  • PC 75
Call of Duty: Black Ops IIII je prvá hra z podsérie Black Ops ktorú som osobne hral. Nikdy som nebol fanúšikom čisto multiplayerových strieľačiek ale Black Ops IIII som dostal od kamaráta zadarmo, tak som si povedal, prečo to neskúsiť.

V hre sa nenachádza kampaň pre jedného hráča na rozdiel od predchodzích dielov, čo mne osobne neprekáža kedže som ich nehral. Takže sa aspoň pokúsim opísať čo nám hra ponúkne za celkom vysokú sumu.

➤Takže čo vlastne Black Ops IIII ponúka ?
➤Tri hlavné herné módy
Blackout - battle royal mód. Ja osobne mám práve s týmto módom technické problémi takže som ho hral len 2 krát.
Zombies - 3 mapy plné zombíkov v ktorých hráte za postavy zo starých dielov. Mna osobne to moc neoslovilo ale v plnej partii určite zabavý.
Multiplayer - tradičký multiplayer s veľa módmi, ktorý dokáže celkom slušne zabaviť.

V nasledujúcich riadkoch sa budem venovať čisto multiplayeru
➤Postavy
V hre je momentálne dostupných 11 postáv z ktorých každá má k dispozícií jednu normálnu špeciálnu schopnosť a jednu ultimátnu. Tieto schopnosti sa nabíjajú časom, ktorý sa dá urýchliť zabíjaním nepriateľov. Každá postava má určite svoje kvality, ale ked už si obľúbite jednu tak ju asi aj budete hrávať často.
➤Mapy
K dispozícii je zatial 15 rôznorodých máp, plus s novým season passom majú pribudnúť daľšie. Od Nuketownu cez jungle až po zasnežené základne. Každý si tu nájde nejakú obľúbenú mapu a naopak aj mapu ktorú bude neznášať.
➤Herné módy
Herné módy majú zastúpenie v dvoch variantách: core a hardcore. Rozdiel medzi nimi je hlavne v tom že v hardcore režime vás zabijú zvyčajne na jednu ranum nemáte tam mapu a nevidíte vaše nabíjanie schopností.
A aké herné módy si vlastne môžeme zahrať ?
-Control: útočíte a zaberáte daný bod
-Heist: vy musíte získať peniaze a odniesť ich na určený bod, nepriateľ vám v tom musí zabrániť
-Free for All: tradičné všetci proti všetkým
-Team deathmatch: taktiež tradičný mód v ktorom dva tými hrajú proti sebe o to ktorý z nich dosiahne skôr 75 eliminácii
-Kill corfirmed: rovnaké ako team deathmatch len s prídavkom toho že každý kill musíte potvrdiť získaním dog tagu
-Search and destroy: jeden tým bráni a druhý tým útočí na daný objekt
-Domination: dva tými útočia a snažia sa zabrať 3 bodi a udržať ich. Za každý držaní bod príbúdajú týmu body
-Hardpoint: daľšie zaberanie bodu, ktorý sa stále premiestňuje
-Safeguard: jeden tým eskortuje a bráni robota, druhý sa im v tom snaží zabrániť
➤Skiny
Skiny sa získavajú viacerými spôsobmi, či už kúpov za hernú menu alebo levelovaním v season passe. Bohužial už dlho som v žiadnej hre nevidel také škaredé skiny na zbrane a postavy. 1/10 skinov stojí možno za uznanie ale za mňa celkovo skiny 0 bodov.
➤Scorestreaks
Pokiaľ sa niekomu v danom zápase veľmi darí, tak má za získané body možnosť aktovovať rôzne Scorestreaky. Tie vám vedia v hre veľmi pomôcť a extrémne znepríjemniť život protihráčov. Za zmienku stojí napríklad lietadlový nálet, výsadkový tým, sentrygun, droni atd.
➤Získavanie a levelovanie zbraní
Každým novým levelom vášho účtu sa vám odomykajú nové zbrane až po level 55. Tieto zbrane môžete taktiež levelovať až na level 15 a každým novým levelom sa vám odomknú nové časti danej zbrane, narpíklad tlmiče, mieritká a podobne
➤Komunita
Hra má momentálne celkom slušnú komunitu, hlavne asi kvôli jej cene.
➤Menšie konečné zhrnutie
Moje prvé stretnutie so sériou Black Ops, a po pár hodinách v hre musím povedať že niesom sklamaný ale ani nadšený. Keby som hru nedostal zadarmo tak by som si ju asi nikdy nezahral. Samého by ma to taktiež nebavilo. No to aká je táto hra drahá tak neponúka až tak veľa obsahu. Pokiaľ si nájdete nejakú slušnú partiu tak by vás to mohlo baviť ale je možné že zo všetkých tých módov nakoniec skončíte na Team deathmatchi alebo Blackoute. Po technickej stránke to tiež není zázrak a na slabších pc budete mať veľký problém. Hru za plnú sumu teda doporučiť nemôžem a asi ani za polovičnú.
+14 +15 −1

Life is Strange 2 - Episode 2: Rules

  • PC 80
Kluci naši, jakpak to na té své cestě dál zvládáte? Chvílemi zdlouhavě, občas šokujícně a za srdce dovedete také pěkně chytit. Ve druhé epizodě se bráchové Sean a Daniel potýkají se zimním obdobím. Díky deníku si proklepnete s čím vším se během Vaší nepřítomnosti museli vypořádat a jak si vedli. Občas zavzpomínají, občas se rafnou, zkrátka jako praví bráchové. A musím říct, že Seana opravdu obdivuju. Za to jak se k situaci staví, jak se o mladšího brášku stará a také za jeho trpělivost.

Na hratelnosti se nic nemění. Opět počítejte s krásnými scenériemi za doprovodu pěkné hudby, s možností interagovat téměř se vším ve Vašem okolí. Můžete se ve hře plácat hodiny a hodiny, pokusit se posbírat všechny náčrtky a promluvit si téměř se všemi nebo ji sfouknout za polovinu času. Ale co tady nejspíš zajímá většinu je pokračování příběhu jako takového. Vyvíjí se dostatečně poutavě, občas naservíruje nějaké to méně či více důležité rozhodnutí a rozhodně nenudí. I přes to co píšu však nastaly momenty, kdy jsem měla dojem, že se vlastně nic neděje, že se nikam neposouváme a dostavilo se přemýšlení nad tím, co se musí stát, aby tomu bylo jinak. O to intenzivnější pak bylo zakončení.

Je to o detailech a snad i nadále stále bude. Life is Strange je sérií, kde se vyplatí pořádně vnímat okolí a soustředit se na něj, protože různé narážky, odkazy a pomrknutí, za to jednoduše stojí. Jedna věta kolikrát stačí a postava, kterou potkáte si Vás získá nebo naopak odradí. A váha rozhodnutí? Zatím diskutabilní, ale chápu, že mají vývojáři plán, kudy cesta bratrů Diazových povede. Nakonec může záležet i na tom, jak se k mladšímu bráchovi věnujete, a kdo ví kdy toho hra využije. Na druhou epizodu jsme čekali přesně 4 měsíce, v závěrečné ukázce vykukuje jaro, tak to snad příště bude alespoň o měsíc dřív.

Pro: Detaily, emoce, hudební doprovod, příběh, vážné téma, vliv na mladšího bratra

Proti: Bugy, pocit malého vlivu hráče na dění při rozhodování

+14

Marvel's Spider-Man

  • PS4 95
Spider-Man vynechává začátek, kdy Peter Parker získá své schopnosti. Naopak už jako bojovník se zločinem má něco za sebou. Hráč je hned vržený do akce a první boss je jeden z ikonických protivníků. Líbilo se mi, že se příběh nevěnuje jen příběhu superhrdiny, ale zaměřuje se i na Petera a jeho vztah s MJ, tetičku May a obyčejné problémy jako práce nebo bydlení.
Líbila se mi možnost zahrát si i za MJ nebo Milese. Obojí bylo zaměřené hlavně na nenápadný průchod, ale nevadí. A podle závěru dostane Miles v dalším díle určitě víc prostoru.

Výběr superpadouchů výborný. Kromě hlavního příběhu je tu řada vedlejších misí, náhodné zločiny, základny nepřátel, challenge, focení, sbírání batohů nebo věže, které odkrývají jednotlivé městské čtvrti. Challenge se dají splnit, ale na zlatou úroveň se mi to nedařilo pokaždé. Jinak si Spider-Mana můžete navléct do oblíbeného kostýmu (filmové nebo vytvořené přímo pro hru) a vylepšovat mu údery, schopnosti a různé vynálezy.

Po konci se opravdu těším na další díl.

Pro: akce, vtip, cz titulky

Proti: někomu může vadit QTE

+14

Burnout Paradise

  • PC 100
První věta která mě těsně po dohrání téhle pecky napadla byla: Tak takhle se mají dělat hry. Nebo minimálně ty závodní.

Burnout už před několika lety vychvaloval můj kamarád a dokonce jsem si ho u něj i kraťoulince zkoušel zahrát ale z nepochopitelného důvodu mě nijak zvlášť neoslovil. Ne že by na hře vyloženě bylo něco špatně ale přišlo mi tenkrát třeba strašně divný ovládat auto jinak než na šipkách :) Později když jsem od stejného kamaráda kupoval několik krabicovek byl mezi nimi právě i Paradise. A je opravdu škoda že jsem si na něj neudělal čas dříve protože nelituji ani vteřiny kterou jsem s ním strávil a ani teď po dohrání a 12 hodinách odehraného času nemám té neuvěřitelné nálože rychlosti dost.

Absolutně první věc která mě zaujala je perfektní optimalizace a luxusní grafický kabát titulu. I když jsem hru hrál na slabším, stolním pc jela vždycky krásně plynule a pochopitelně i bez jakéhokoliv zaškubnutí. FPS jsem tedy přímo neměřil ale pocitově byly pohyby hladší než mouka ;) Samotná vizuální stránka mě pak také příjemně překvapila a opět se jednalo o jednu z nejlepších her v tomto ohledu kterou jsem kdy hrál. Nejvíc si autoři pochopitelně vyhrály s auty a tak se na nich dají obdivovat nejen zajímavě tvarované karoserie ale i detaily interiéru, motoru, kol nebo různé lakování. A když jsem se nějakou čirou náhodou přimotal k nehodě čtyř aut se svodidly :D tak i nejlepší model poškození nebo rovnou odrovnání auta jaký jsem měl možnost ve virtuálním světě spatřit. Plechy se kroutí, sklo rozbité na malinkaté kousíčky se rozlétává do všech směrů, počet kol se dělí dvěma a kdyby to nebylo o první místo v závodě dalo by se říct že je to skoro až jako nějaké umělecké dílo. Obrovské uznání ale zaslouží tvůrci i za propracované okolí ať už se jedná o typické městské části nebo horskou krajinu a chvílemi jsem měl dokonce pocit jakoby to vše opravdu bylo skutečné. Jediné co mi trochu chybělo je rozmanitější počasí. Kromě slunečna a mlhy která ovšem byla hustá jako mlíko bych uvítal i déšť a hlavně noc ale při všech možnostech co hra nabízí by to byl skutečně jen datail pro zpovykané hráče :)

Hezká grafika je sice fajn ale alespoň pro mě je u hry důležitější hratelnost a zábava čehož se mi tu od obojího dostalo víc než do sytosti. Ovládání aut je popravdě trochu nezvyklé když plyn přidáváte klávesou A, brzdíte Y a šipky do stran jsem musel přehodit na jiné klávesy protože se jinak nedalo zatáčet s nitrem. Po krátké chvilce jsem si ale zvyknul a nakonec musím uznat že je to velmi originální řešení podtrhující jistou výjimečnost tohoto počinu. Po pár zatáčkách se mi také začalo líbit chování vozů které je jako vlastně všechno tady podřízeno zábavě a i když se každé auto chová trochu jinak vždy se dá poměrně snadno uřídit. A i když se to někdy nepovede je to stejně jedno protože se většinou sklouzne po svodidlech nebo zdi a zase uhání dál. Ne že by hra byla kdovíjak snadná a i zde se nedá vyhnout hořkosti porážky ale až na pár opravdových výjimek to nikdy není frustrující ale spíš se pak těšíte jak to zkusíte znovu a tentokrát už to určitě vyjde. Dlouho jsem přemýšlel čím to je že je Burnout Paradise tak moc zábavný a pak mi došlo že právě touhle neskutečnou rychlostí která z něj každým kouskem srší. Závody nejsou ve formě nudného objíždění okruhu pořád dokola ale formou sprintu mezi bodem A a B ve stylu jeďte si kudy chcete hlavně dojeďte první. Nová auta se získávají jejich naháněním po mapě a následným rozšmelcováním o nejbližší překážku. Prostě se stoupající rychlostí úměrně stoupá i úroveň zábavy. Několikrát jsem se i přistihl u toho jak se jen tak bezcílně proháním krajinou čistě jen pro ten pocit adrenalinu z rychlosti. Vše bylo někdy dokonce tak rychlé že nestihla zpomalit ani zpomalená kamera :D Kromě závodů je tu ale i zběsilá jízda kde bez konkrétního cíle ničíte své protivníky jen z čisté agresivity a pro fanoušky všelijakých triků jsou tu i kaskadérské jízdy které mě osobně bavily asi nejvíc. Jen ke konci už byly dost těžké a tak jsem se víc věnoval závodům které jsem na začátku trochu upozadil. BP je prostě něco jako FlatOut 2 kde nejde jen o závodění ale i o různé skopičiny které můžete s autem dělat a cesty lemované billboardy připravenými k proražení a všelijaké skokánky k tomu pak doslova vybízí. Perfektní je také zasazení hry do otevřeného světa který je tak akorát velký aby jste v něm měli skutečně pocit svobody ale zase ne moc aby jste se v něm neustále ztrácely. I když zapamatovat si některé jeho části mi trvalo skoro až do konce. Určité křižovatky hlavně ve městě pak byly dost těžké na projetí v těch opravdu nejvyšších rychlostech a hra mi někdy za horizontem poslala "civilní" náklaďák rovnou před nos ale ve finále to není nic zásadního co by nějak kazilo požitek z hraní.

Vývojáři v Criterion udělali jednoduše neskutečně skvělou závodní hru a to i díky tomu že nešetřily na žádném jejím aspektu. Je zde tak na výběr velké množství různých typů aut dále dokonce i motorky a věřím že i dost povedený multiplayer přestože jsem ho nezkoušel. Samostatnou kapitolou je pak soundtrack který obsahuje kvalitní rockové vypalovačky i nějakou tu nakopávající elektroniku a když do nejbláznivějších závodů začala hrát klasika od Amadea Mozarta bylo v tom až cosi magického. Kdo se navíc dívá pozorně neuniknou mu ani názvy ulic odkazující na filmy či další slavné rockové skladby. Vůbec rozdělení mapy na jednotlivé ulice a navigace mezi nimi je další originální nápad na který můžou být v Criterion právem hrdí. Super je také prodloužení herní doby díky nacházení zkratek, rozbíjení reklamních poutačů a tak i když jsem hru již dohrál určitě jsem se ve městě Paradise City nezastavil naposled protože ani ty zbývající neodjeté závody se sami nevyhrajou :)

Název titulu opravdu sedí a Burnout Paradise je skutečným rájem pro všechny vyznavače her s automobily v hlavní roli, ať už to znamená cokoliv. Hru bych ale doporučil nejen fanouškům závodů ale každému kdo se alespoň trochu může nazývat hráčem a má rád kvalitní hry. Tahle je totiž bez přehánění vrcholem žánru a ačkoli nemám rád velkohubá prohlášení musím říct že pro mě je to (malinký kousíček před FlatOut 2) nejlepší závodní hra všech dob.
+14

What Never Was

  • PC 80
Pohodová krátká 3D adventurka, která zabere tak půl hodiny. Hráč se vydává na průzkum podkroví, které krom nějakých starých knih a zaprášených artefaktů z dalekých cest již zesnulého příbuzného skrývá i nějaké to tajemství. Hra složená z průzkumu prostředí, několika puzzlů a zajímavého námětu, podpořena profesionálním (tedy snad až na ten výhled z okna) grafickým ztvárněním a kvalitním dabingem. Jako bezplatná jednohubka prakticky od jednoho člověka hodně fajn, dal bych si klidně i komerční nášup.

Pro: příběh, grafické ztvárnění, kvalitní dabing, vyvážená obtížnost, je to free

Proti: krátké, výhled z okna

+14

The Hong Kong Massacre

  • PC 80
Neustále opakování a laděné průchodu úrovněmi, které i po úspěšném dohrání (čti vystřílením všech protivníků) láká na znovuzahrání přes tři úkoly vázané ke každé úrovni.
Bullettime, akrobatické úskoky a (omezeně) zničitelné prostředí přidávají do hry jistou možnost taktizování. Nepřátelé jsou rychlí a přesní, využívání zpomalení času je tedy víc než nutnost. Někdy více nepřátel najednou může dost pozlobit, ale díky pomoci od vývojářů v podobě menšího hitmarkeru v zaměřovači (ukáže se jen pokud je nepřítel v dostřelu) či doplnění „bullettimu“ při úspěšném zabití není problém dostat ze sebe větší šlamastiky.
Úrovně zhruba třetí den (hra se odehrává na ploše pěti dnů) začínají působit okoukaně a i když působí díky pouličním neonům a lítajícímu sklu dobře, mozek stejně po x-tým opakování úrovně nebude vnímat nic jiného, než rozestavění nepřátel, které se může při každém restartu lehce změnit.


Příběh o ex-poldovy, který se chce pomstít mafii není sám o sobě nic extra a jeho vyprávění je přímočaré a (oproti HM) nezajímavé. Hodně narážím na výtky ohledně omezeného počtu zbraní (čtyř), ale osobně mi to vůbec nedělá problém, protože každá zbraň má ve hře svojí jasnou úlohu a případná „změna skinů“ by ničemu nepřidala. Co zamrzí znatelně více je absence nějakého melee útoku, či melee zbraní nebo aspoň toho blbého hození zbraní po nepříteli. Náboje nedojdou tak snadno a když se tak stane, na zemi se přece válí další. Souboje s bossákama si jsou všechny velmi podobné, ale stále cool a hlavně jsou výzvou.

Upřímně mě The Hong Kong Massacre strašně nadchlo a i když se ve Vreski nepodařilo napodobit Hotline Miami se vším všudy, má to ke kousku od Dennatonů dost blízko. Nadchlo mě to tak moc, že se mi při hraní naprosto neplánovaně povedlo splnit první úkol Herní výzvy 2019.

Herní výzva 2019 - 1. "Lovec trofejí"
+14

Escape Doodland

  • PC 75
➤Escape Doodland, žiadne hodnotenia ? čo to vlastne je za hru ? Tieto otázky ma donútili si ju skúsiť kedže som ju mal v nejakom bundly a určite toho neľutujem :) V hre si zahráme za malú príšerku, Doodlera, ktorý musí utiecť pred daľšou ale omnoho vačšou príšerou. Nápad jednoduchý ale prevedenie originálne.

➤Vzhlad - celá hra sa odohráva v zemi Dooodland ktorá ožila s papierovej predlohy. Celkový vzhlad a prevedenie hry sa mne osobne veľmi páči a musím uznať že aj napriek jednoduchosti sa podaril. Lokácie sú rôznorodé a v každej je vidieť skvelú fantáziu autorov.

➤Ovládanie - extrémne jednoduché. Vaša postava sa dopredu hýbe sama a vám stačí len uskakovať a vypúšťať prdy na boostnutie sa vpred alebo zastavenie príšeri ktorá vás prenasleduje. Počkať, prdy ? ááno prdy, v Doodlande je asi možné všetko a obyvatelia majú jednoducho asi žalúdočné problémy. Ale paradoxom je že práve tieto prdy vám po celú hru zachranujú život :)

➤Leveli - v hre sa nachádza celkovo 10 levelov, čo nieje veľa ale mne osobne to stačilo. Otvárate si ich pomocou zbierania fázul a na každé otvorenie levela potrebujete určitý počet zlatých fazúľ.
➤Podme si trochu tieto leveli ohodnotiť :)
1. Horiaci a zničený Doodland, vzhladovo a obtiažnosťou velmi jednoduchý. Ale čo by človek čakal od prvého levla
2. Les plný creepy príšer. Taktiež jednoduchý ale začína sa to rozbiehať :)
3. Prechádzame dalej lesom príšer a dostávame sa do jeho temnejších častí, v ktorých sa nam do cesty postavý dalšia príšera a ku koncu sa dostanemu do novej na prvý pohľad veselšej časti lesa, ale len na pohlad :)
4. Svetlejšia časť lesa ale len čo sa týka vzhladu, po zvukovej stranke je to horror, v dobrom slova zmysle. Ku koncu si aj trocha zalietame.
5. Začíname tam kde sme skončili v predchádzajucom leveli a to lietaním a postupne sa dostaneme do zemi plnej ladu a moču.
6. V zemi ladu a moču sa budeme ešte chvílu pohybovať, následne si zaplávame a dostaneme sa do jaskyne v ktorej nás čaká nový kamarát a ku koncu si znova zaplávame a dostaneme sa do lokácie ktorú nenávidím najviac :D
7. Najhorší level pre mna. začíname vo vode a všetko sa vás snaži zabiť, viac si asi skúste sami. Na konci sa dostaneme do žalúdka jedného obyvatela zemí Doodlandu.
8. Žalúdok nášho aspoň nateraz kamaráta je plný prekvapení :) Ked sa z neho nejakým zázrakom dostaneme, tak si skočíme šipku do wc a presunieme sa do novej lokácie.
9. Stoky, kanáli, drogové skrýše a ja nevie čo ešte, to je deviaty level plný zápachu. Zo stok sa vynoríme na divokom západe :)
10. Posledný level, divoký západ Doodlandu. Patrí k tým ťahžšim ale dá sa zvládnuť na pohodu. Posledná pasáž kedy sa vás snaží zabiť skupina banditov je o hubu ale ked ich prejdete nastáva okamih víťastva nad všetkými.

➤Menšie zhrnutie
Hra ma veľmi príjemne prekvapila a na niektorých miestach som sa zapotil ale dalo sa to zvládnuť na pohodu. hraním som strávil 2 hodiny čo je na takúto milú jednohubku prijatelný čas. Samozrejme by mi hra zabrala viac času keby som sa snažil pobierať a urobiť všetko čo treba ale to sa mi vážne nechce, nechce sa mi ničiť nervy zbytočne :D Vzhladovo je hra podarená a v každom leveli je plno skvelých nápadov. Bohužial takejto jednohubke môžem dať za mňa hodnotenie len 75% čo je ale podľa mňa slušné.
+14

Max Payne

  • PC 90
Maso. Akce vpravdě Chow Yun - fatská: částice lítají, kulky sviští, čas zhuštěný do mlíka a každej druhej zaběr vypadá epesně.

"Vešel jsem rovnou dovnitř, na Bogarta, jako už stokrát předtím. Ten pajzl vedli zabijáci mafie se žraločími úsměvy."
"Noc sténala zimou, světla v zahradě blikala nervozitou. V jejich záři byl padající sníh ještě mrtvý předtím, než ho pozřela temnota."
Stylisticky na úrovni a na pozadí utaženého příběhu. Napsal to někdo s literárním střevem.

Vyšší rozměr to nemá, ale jako noir mixlej s Matrixem se jedná o prácičku jak z učebnice.

Pro: Má to noir koule - kurvy, fetky, mrtvý děti a padlý andělé.

+14 +16 −2

Bridge Constructor Portal

  • PC 95
Máte radi logické hry ? Stavanie mostov ? Portály ? Skombinujte to dokopy a máte Bridge Constructor Portal (BCP). Logická hračka, ktorá dokáže potrápiť v rozmedzí od 7 do 15 hodín (alebo viac). Záleží od toho, ako budete hru hrať.

Pozn. Po dohratí Portal Proficiency zdvíham hodnotenie z 90 % na 95 %.

BCP výborne okorenilo stavanie mostov, hoci vo väčšine prípadov som mal dojem, že stavanie mostov je až na druhom mieste. V Bridge constructore bolo nutné “leštiť” výsledný most do najmenších detailov. Každá priečka mala svoje správne miesto. BCP je v tomto ďaleko prístupnejšie.

Primárnou úlohou je nájsť cestu z bodu A do bodu B, ktorá v neskorších leveloch vedie cez niekoľko stanovíšť. Keď je cesta jasná, tak väčšinou poľahky postavíte potrebné mostíky (nie je tu žiadne obmedzenie na množstvo použitého materiálu na mosty) a vypustíte vysokozdvižné vozíky. Keď prejde jeden vozík, tak za ním môžete pustiť aj celú kolónu. Kolóna vozíkov predstavuje substitúciu za voľbu obtiažnosti. Poviete si “keď prešiel jeden vozík, tak prejdú všetky”, ale to nemusí byť pravda. Kde zvládol mostík 1 záťaž, tam nemusí zvládnuť oveľa väčšiu tiaž. Alebo sa vám rozhojdá jedna plošinka a každý ďalší vozík s tým už bude musieť počítať. Napriek tomu si myslím, že je hra prístupná prakticky pre každého.

60 úrovní sa minulo ako voda a hoci mi po dohraní na časomiere svietila 12ka (po kompletizácii všetkých mostov s kolónou to bolo 15 hodín), tak by som prijal ďalší nášup. Časom možno príde niekto s niečím podobným, ako bolo Portal Stories: Mel pre Portal 2. Súbor náročnejších máp by rozhodne potešil a úprimne sa čudujem, že vonku ešte nie je žiadny map pack, keď hra obsahuje level editor. Edit: Ha ! Čudoval som sa, pokiaľ som si neprečítal komentár od rikuhahla, ktorý ma nasmeroval na DLC s názvom Portal Proficiency. Viac od hviezdičky nad plusmi/mínusmi.

Technicky je hra zvládnutá výborne, v hre sú použité assety z Portal univerza a mne osobne sa na to veľmi dobre pozerá. Z nedostatkov môžem uviesť len jeden a ten som si pracovne nazval “únavne pomalý debug”. V neskorších častiach, keď bude vozík prechádzať niekoľkými stanovišťami, trvá dosť dlho, než sa dostanete na miesto, ktoré práve testujete. Keď to máte/chcete/musíte zopakovať napr. 10x, tak to začne vadiť. Preto by som prijal možnosť urýchliť animáciu.
Modelový príklad: Najprv potrebujete naplánovať cestu cez sériu portálov rôznych farieb. Cestou vás zrýchli oranžový gél, po skoku narazíte na stenu zamaľovanú modrým gélom a ešte zabezpečíte, aby sa energetická guľa dostala na správne miesto a deaktivovala laser alebo dvere, za ktorými je cieľ. Keď už máte zmáknutú postupnosť krokov, tak mi môžete veriť, že postaviť mosty je už to najmenej, len keby to testovanie trvalo kratšie.

Možno som mal spomenúť, že vás testami sprevádza GLaDOS, ale prijal by som, keby sa do toho lepšie vložila. Na jej triky s rečami typu “tento level nie je možné úspešne vyriešiť” jej už nenaletíme, no baví to stále :)

Za mňa dávam tejto hre palec hore. Výborná logická záležitosť, ktorá nejakú chvíľu vydrží a je prakticky bez chýb. Teraz budem prorokovať najmä kvôli sebe, ale ak výjde pokračovanie (musí !), potom sa máme na čo tešiť.

* Portal Proficiency
DLC prináša jednoduchú zmenu, možnosť meniť portálom ich pozíciu. Malý krok pre BCP, ale veľký krok pre hráčov. Portály nie je možné položiť hocikam, ale len na bielom povrchu a ich maximum je 20. DLC obsahuje 30 levelov (polovica z BCP), ale ich obtiažnosť je vyššia než v pôvodných leveloch a aj tak som sa kráľovsky bavil. Herná doba sa u mňa vyšplhala na pekných 16 hodín, čiže ako pri pôvodnej hre. Niektoré levely sú jasné hneď, iné menej, ale všetky sú zábavné. Herná podstata zostala rovnaká, najprv je nutné previezť 1 vysokozdvižný vozík do cieľa (občas dvojicu) a po úspechu možno poslať celú kolónu, ktorá overí znovupoužiteľnosť riešenia. Človek by sa čudoval, ako môže kolóna vozíkov dosť zásadne zmeniť základné riešenie použiteľné pre 1 vozík, ale už nie tak použiteľné pre kolónu.
Ako sa mi to už v hrách stáva, tak aj tu som sa zasekol na jednom leveli (25) a po odseknutí som potom zvládal ďalšie levely (vrátane "hrôzostrašne znejúcich" Brain assault 1 a 2) s úplnou ľahkosťou.
P.S. Buďte kreatívni, vždy existuje VEĽA riešení. Level 25 - riešenie 1, riešenie 2, riešenie 3 (toto som použil ja, finále je od 42:55), ale môj potlesk si zaslúži toto riešenie (od 16:15), hoci je v tejto forme nepoužiteľné pre kolónu.
P.S. Ako obyčajne, ale levelov mohlo byť viac.

Pro: výborná hrateľnosť; prístupné prakticky pre každého; príjemná grafika; humor

Proti: nemožnosť urýchliť animáciu; mohlo to byť dlhšie; chýbajú náročné levely; podľa mňa je tam GLaDOS len do počtu (to vlastne nie je zápor, iba také rýpnutie)

+14

Star Wars: Knights of the Old Republic

  • PC 90
Herní výzva 2019-2. Čapkův odkaz

Už od mala mám rád Star Wars a když mi můj starší bratr doporučil tuhle hru měl jsem nízká očekávání (nikdy jsem o ní neslyšel), ale asi po hodině hraní jsem zjistil, že ta hra je sakra dobrá. Ať už to bylo spoustu miniher, samotný příběh nebo skvělé postavy udržely mě u hry hodně dlouho. Vývojáři dostali geniální nápad, když hru vrátili 4000 let před událostmi filmů. Tahle hra se pro mne stala srdcovkou.

Pro: Postavy, příběh, spoustu miniher

Proti: Při hraní můžete ztratit pojem o čase

+14 +17 −3

Max Payne 2: The Fall of Max Payne

  • PC 90
Graficky a výpravou ostřejší a detailnější (skvěle civilní). Noir je tady víc generickej (Všichni sou mrtví Dejve), zato lepší thriller a detektivka.

Podprahový parodie a satira v televizi dotažený k dokonalosti (Pan Čurák spravedlnosti a Má paní a Můj pane).

Upgrade akce - zabijí se mi jak po másle.

Taky už i přesah. Multiúrovňová žánrovka: rozpytvávat se mi to nechce, ale udělat jeden level založenej na úplně obskurní součásti hry v podobě fiktivní televizní série je nádherný. Tim postmodernim referováním mi to připomíná Lynche a tvůrcům taky.

Formálně vytříbené a vzhledem k pečlivosti (parádních nápadů je tady přeprdel) to u mě ještě roste oproti surovější (mně sympatičtější, tvrdší, těžší, atmosféričtější jedničce.)

Pro: Hraní se žánry - náběh na postmodernu.

+14

Outlast 2

  • PC 60
Říct, že pro mě byl Outlast 2 zklamání, zcela nevystihuje význam onoho slova. Pár lidí co mě zná, nebo i ti kteří se jen podívají mé komentáře a hodnocení, ví, že jsem velmi, ale skutečně velmi nekritický člověk, alespoň co se týče her. Možná proto jsem také všeobecné hodnocení kolem Outlast 2 nebral moc vážně, protože mně stačí málo. Ostatně, měl jsem sice výhrady k Outlast 1, ale stačilo mi to, dohrál jsem to víckrát a s potěšením i zkouknul, jak to hrají jiní. Z pokračování však mnoho pozitivních pocitů nemám. Do rukou se mi totiž dostal dort pejska a kočičky, kde jednotlivé, ač jinak skvělé, ingredience stvořily nesmírnou odpornost. Nejdříve tvůrci navršili to, co bylo v prvním díle. Více lokací, více postav/záporáků, více příběhových linek, více brutality. A pak přidali ještě pár chuťovek, které hráčům chyběli (a dokázali tím, že více nemusí být nutně lépe). Můžeme tak vidět určitou snahu o otevřené lokace (ačkoliv je to pouhá iluze) a proměnu prostředí, kterou si ale nemáte čas vůbec užít, protože se mění příliš rychle, navíc je věčně tma a neustále vás to nutí jít kupředu.

Když to tak píšu, přemýšlím, jestli nepřeháním. Vezměme to postupně. Stejně jako u jídla u nejdůležitější chuť, tak u hry je nejdůležitější příběh. Alespoň pro mě, a Outlast na příběhu značně profituje. Můžeme říct, že autoři zde překládají dvě hlavní příběhové linie a samozřejmě pár vedlejších. Ale ono to nefunguje a působí to nedodělaně. Četl jsem, že se původně měli příběhové linie propojit – tedy snové pasáže s realitou – a pak bych možná nebyl tolik kritický, ale takhle bylo vzpomínání a následné „odpuštění“ zcela zbytečné a nic to hře nedalo. Přitom se mi ale snové pasáže velmi líbili. Bavili mě střihy, v kterých jsem do nich vstoupil a pak zase vystoupil, ale pro kontext hry nedávali smysl – už tak byl Blake ovlivněn jinak, tak proč ještě tohle? Hlavní příběhová linka by mohla fungovat dobře, ale tvůrci se pokusili do krátkého „horror walking simulátoru“ narvat příliš mnoho věci. Mohlo to být celé údernější (ale pak by to nešlo prodat za plnou cenu, že?). Nakonec mám pocit, že ona i ta brutalita je dost vyprázdněná a bez hodnoty.

Pak tu jsou záporáci. Další obrovský problém, který značně souvisí se změnami lokací. Máme zde jednoho „primárního“ záporáka (Papa Knoth), který tvoří jádro, z kterého jde do okolí všechno zlo. První lokace kolem tohoto „jádra“ jsou křesťané, jehož sekundární záporačkou je zabijačka Martha. Druhý lokace jsou „Scalled“, tedy nemocní a postižení, kde je záporákem Laird Byron, a nakonec tu samozřejmě jsou heretici, kde po vás jde Val.
Pokud pominu právě Marthu, jejíchž oblouk je skvěle uzavřen, Val a Laird vám dělají společnost velmi krátce, a upřímně, prošvihl jsem ve hře jejich smrt a uvědomil jsem si jí až později (zvlášť pak u Val to myslím nebyla moje nepozornost, ale blbě napsaná věc). A jako by tohle nebylo málo, máme tu ještě démona ze snových pasáží. Nutno říct, že ten byl fakt dobrý, ty stíny nepříjemné, ale ačkoliv jsou tyhle části hry správně děsivé tak, jak jsem řekl, pro hru nemají žádný význam, což je škoda. Celkově změna záporáků nefunguje stejně jako větší množství lokací a frakcí.

Mimochodem, Blake je asi android s vnitřní GPS, jinak si nedovedu vysvětlit, jak neustále věděl, kam jít a kterým směrem. Samozřejmě, jako hráče vás hra vede, ale Blake je prostý smrtelník uprostřed neznámého děsivého prostředí. Přesto poměrně na jistotu jde stále kupředu. Také nechápu význam jeho brýlí. Ač na občasné cutscény kdy viděl rozmazaně to je absolutně nevyužité. (dokonce i v případě rozmazaných orgií je mu do očí fouknut prášek!). Přitom, nebylo by fajn část hry strávit jen rozmazaně, bez brýlí? Nebo po vzoru jedničky s rozbitým sklíčkem?

Nebylo by fér říct, že hra je odpad. Dohrál jsem jí, nebolelo mě to, občas mě to i bavilo a bál jsem se. Ale zkrátka to, co nám autoři předali jako celek nefunguje. Pokud vás nejvíce baví pasáže, které se zbytkem hry prakticky nesouvisí, pokud nemáte čas si pořádně vychutnat záporáky které vám hra překládá a pokud brutalita ve hře působí lacině, je něco moc a moc špatně. Na závěr asi musím říct, že můj největší problém je, že já Outlastu 2 nevěřil. Myslím tím to, že se mi snažil něco říct, ale já jen vrtěl hlavou, že to tedy ne. Outlast 1 působil na mnoho částí mé osobnosti a tahal za nitky nervů. Druhý díl je však ode mě oddělen nepřekonatelnou bariérou.

Pro: Soundtrack, snové pasáže (které jsou však pro hru jinak zbytečné)

Proti: Hra působí roztříštěně, příběhové linky k sobě nesedí, zbytečné aspekty, nelogičnost

+14

James Bond 007: Nightfire

  • PC 50
Jediná plnohodnotná bondovka v čele s představitelem Piercem Brosnanem, kterou si můžeme zahrát i na PC... oproti PS2 verzi bohužel rapidně ochuzenou o několik zásadních prvků (např. automobilové honičky). V době svého vydání byla hra velmi často srovnávána s konkurenčním No One Lives Forever 2, kde rapidně zaostávala. Jak si 007: Nightfire vede po letech?

Váš úkol je prostý jako ve většině původních filmových bondovek. M vás v roli Jamese Bonda alias Pierce Brosnana vysílá zachránit svět před padouchem, který má v rukou smrtící zařízení zvané Nightfire. Musím vynachválil to, že i vedlejší postavy... především ti na znepřátelené straně jsou velmi dobře zapamatovatelní a tak si bossfighty s nimi velmi užijete. Hra jako taková má příjemné tempo i přes to, že vás příběhem budou provázet nepříliš kvalitní a nepříliš zábavné cutscény.

Během postupu hrou navštívíte několik lokací, jejichž level desing neohromí ani nepřekvapí. Osobně se mi líbilo, že vám dá hra občas možnost si cestu, či postup misí vybrat sama. S tím se pojí i řada stealth misí, které ovšem zabíjí naprosto tupá umělá inteligence. Stejně tak sráží i úroveň přestřelek. Nepřátelům nedělá problém vám jen tak vběhnout před mušku, podívat se na vás a v klidu se podrbat na hlavě, zatímco jeho kolega střílí všude okolo, jen do vás ne. Stejně tak když sejmete parťáka stojícího vedle svého kolegy, který si poté klidně dál pochoduje bez povšimnutí, že se za ním plnou vahou skácelo tělo.

Velmi milým překvapením jsou bondovské vychytávky od Q, které mě osobně velmi bavili. Hodinky s laserem, klíče s elektrickými šoky, telefon s vystřelovací kotvou, kreditní karta ukrývající programovací disk nebo pero vystřelovací uspávací šipky... zní to skvěle že? Je tu avšak velké ALE. Laser můžete používat jen na odstraňování zámků, proti nepřátelům je absolutně neúčinný. Kotvu s telefonu můžete vystřelovat jen na speciální oka na stěnách a stropech, nikam jinam se s ní totiž neuchytíte. Sem tam se odreagujete například již zmíněnými bossfighty nebo lezením po mrakodrapu.
Dát hráči větší prostor a ne jen postup narýsovaný scénáristy by hře velmi pomohlo v zábavnosti a od stereotypu, který se dostaví po pár hodinkách hraní. Musím ovšem nechat, že hru obstojně zachraňuje bondovská atmosféra, které nemálo napomáhá povedený Soundtrack.

To co hře ovšem vůbec nepomáhá je extrémní množství bugů a technických nedodělků. Déšť uvnitř budovy nebo procházení předměty, či dokonce skrz na skrz letadlem? Chybějící animace přebíjení, která se spouští jen když se jí chce, či nepřátelé odlétající po explozi granátu doslovně až do nebes? A nemluvě o místech, ve kterých se prostě zaseknete a nemáte šanci se z nich dostat ven jinak, než návratem k vašemu poslednímu savu. Přijdeme k tomu všemu nedotaženou hratelnost a máme tu videohru, která funguje sotva na půl.

Brosnanovo videoherní zpracování nesoucí název Nightfire se pro PC nepovedlo. Z nadějně vypadající Bondovky se vyklubala průměrná koridorová střílečka oživená o bondovskou atmosféru a zábavné vychytávky od Q, které ovšem téměř nevyužily svůj potenciál. A tu zmíněnou průměrnou střílečku sráží k zemi nedotažená ovladatelnost, nespočet bugů a tupá umělá inteligence, kvůli které nefungují ani stealth pasáže, ani přestřelky.

Pro: Bondovské vychytávky od Q, charaktery, bossfighty, soundtrack

Proti: Tupá umělá inteligence, extrémní množství bugů, nedotažená hratelnost, level desing, ochuzení oproti PS2 verzi

+14

Ryse: Son of Rome

  • PC 80
Hodnocení 8/10 , Splněné Achievementy 73 z 73 , Curator


Německé vývojářské studio s dlouhou historií se po vývoji titulu Xbox One vrátilo na PC. Crytek je známý tím, že dělá hry přes svůj technologický herní engine - CryEngine a jejich hry jsou dobře hratelné a zábavné. S titulem Ryse se odchýlili od komfortní zóny FPS (Far Cry, Crysis) a přesunuli se do žánru beat-em-up. Fanoušci Crysis, mohou mít pocit, že tento titul je krátký, ale stále poskytuje velice zábavný a krve nasáklý výlet do dob antického Říma. Hra postrádá hlubší dějovou linku a délku, ale její dobře promyšlená kampaň, intuitivní hratelnost a prostředí tyto nedostatky ospravedlňuje.

Hrajete jako legendární válečník Marius, obdivovaný vůdce, s kterým procházíte dějovou linku dlouhou přibližně 5-6 hodin. Většinu hry strávíte v boji proti malým skupinkám nepřátel. Jednoduché kombo a oslabení protivníka umožní provést exekuční pohyb. Popravy jsou brutální, odřezáváte paže, hlavy nabodáváte barbary na meč. Po čase se bitevní a popravčí akty stávají rutinou. Bojové sekce jsou rozděleny jinými krátkodobými aktivitami, jako je střelba ze střelných zbraní, nebo také jednou zajímavou inovací – pochod phalangy a ovládání bojové skupinky.

Hra je zjevně inspirovaná filmy jako Gladiator, seriálem Řím apod. Uniformy římských vojáků jsou jasné, velmi detailní a pestré, postavy vypadají krásně. Animace jsou působivé, obzvlášť pokus jde o popravy. Krásné vizuální prostředí antického Říma ne jednoho fanouška historie jako jsem já, potěší až nadchne. Hudba, dabing postav a zvuky (křik, bolesti, kov proti kovu, šípy šustící vzduchem, meče protínající svalstvo…) jsou prvotřídní.

Far Cry a Crysis, hry známe svým vizuálním zpracováním, otevřeným prostředím, grafikou, fyzikou, postranními úkoly, je Ryse v porovnání s nimi spíše krokem zpět. Hra si však podle mne zaslouží uznání, je od počátku zábavná, zvláště jste-li historickým fanouškem a máte-li náladu strávit víkend kdy si váš mozek vypne v graficky dobře zpracovaném ultra-násilném prostředí.
+14

Ori and the Blind Forest

  • PC 80
Hodnocení 8/10 , Splněné Achievementy 35 z 57 , Curator

Hra díky svému srdceryvnému příběhu musí být milována všemi, kdo ji již dohráli. Vizuálně bezvadně navržená hra připomínající mix Disneyho, Anime a fantasy prostředí vás od samého začátku vtáhne do světa tajemného lesa a jeho poutavém příběhu, který se odehrává okolo ústřední postavy - drobného lesního stvoření Oriho, snažícího se zachránit vše co je možné, hlavně svůj druh a celý les. Hra je v podstatě plošinovka. Ori je doprovázen duchem jménem Sein, který vám umožní bojovat s nespočetným zástupem nepřátel, číhající v lese. Boj sám o sobě je docela základní, nicméně to neznamená, že to není náročné, nepřátelé vás mohou velmi snadno zabít, pokud nejste opatrní. Stejně tak při prozkoumávání mapy brzy zjistíte, že hra i na nízkou obtížnost, je poměrně těžká a není úplně jednoduché ji projít až do konce. Mé potěšení z plošinových her trvá, dokud se výzvy nestanou příliš obtížné…. výzvami myslím načasování a přesnost potřebnou k tomu, abych se pohyboval na správném místě v správném čase. Mnohdy jsem myslel že hru zabalím, ale odměna spokojeného pocitu při odstraňování překážek, mne donutila pokračovat v hře, ale přiznávám že hra byla občas velmi frustrující.

Vývojáři avizovali pokračování tohoto poutavého příběhu, snad se jim podaří vytvořit minimálně podobnou hru jako je tahle a já jim přeji hodně štěstí.
+14