Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Mount & Blade

PrometeheusCZPrometeheusCZ
Dohráno
  • PC 75
Hodnocení 7,5/10 , Splněné Achievementy 0 z 0 , Curator

Svoboda v rozsáhlém virtuálním světě může být úžasná věc, obzvláště pokud máte meč, štít, koně, stoupence a touhu způsobit chaos. Realistický středověký boj představuje přitažlivé dobrodružství, zejména pro fanoušky historie, jako jsem já. Hra umožní běžnému smrtelníkovi stát se dobyvatelem a plenit vesnice, vstoupit do diplomatických aliancí, napravovat křivdy, lovit psance a zločince, nakonec vytvořit masivní armádu a dobývat hrady, obsazovat území a stát se vládcem říše.

TaleWorlds vytvořila skvělou hru, je dobře hratelná a hráč je schopný strávit značnou část času a energie v tomto světě. Několik aspektů středověkého života a válčení TaleWorlds se podařilo pokrýt působivé, zatímco většina her situovaných ve středověkém prostředí typicky zahrnuje všechny známé prvky, jako jsou orkové, mytické šelmy, elfové, kouzelné zbraně, oheň plivající draci, nemrtví čarodějové a podobně, Mount & Blade zcela postrádá jakoukoli podobu fantasy. Místo toho zaujímá realističtější přístup, nenajdete nic ve hře, co by v té době neexistovalo, proto hra není pro každého.

Po vytvoření charakteru - tím, že odpovídáte na řadu široce rozmanitých otázek, vyladění vzhledu a přiřazování bodů různým atributům - hráči jsou vhozeni do otevřeného světa a mají volnou ruku, k ovládnutí svého vlastního osudu. Obrovská mapa, která obsahuje různé frakce a království k prozkoumání, existence lupičů a zlodějských tlup, kteří putují po krajině. Nevysloveným cílem je zlepšit dovednost a pověst vašeho charakteru v zemi, získávat a udržovat si vlastní věrnou armádu, získat nárok na hrad a některé vesnice a upevnit svoji vlastní pozici v říši. Jak se rozhodnete dosáhnout tohoto cíle, je zcela na vás. Tímto způsobem se profiluje jako velmi prostá středověká simulace namísto dobrodružné hry.

Graficky už to není tak slavné, dokonce i s grafickým nastavením maxima a namodováním. Nicméně je nutno brát v potaz stáří hry, na tu dobu dobrý počin. Na dnešní dobu však existují některé příjemné efekty, které je nutno vyzdvihnout, jako jsou realisticky navržené hrady a hezké západy slunce, ale většina hry není tak skvělá, oku lahodící.
+14

Marvel's Spider-Man

S4TWS4TW
Dohráno
  • PS4 90
Herní výzva 2019 - Lovec trofejí

Co u mě dělá kvalitní spidermanovskou hru? Pocit z houpání se na pavučině v ulicích New Yorku. Zní to možná až úsměvně, ale řekl bych, že se jedná o gró celé hry o tomto superhrdinovi. No a v tomto případě byl ten pocit úplně parádní a chytnul mě hned od prvního okamžiku.

Líbí se mi, že se autorům povedlo vyvážit to, jak intuitivně celé ovládání působí, ale zároveň se hráč musí nějakou dobu dostávat do situace, kdy si může říct, že má ovládání plně pod kontrolou. Přeci jen ještě v půlce celé hry se mi nesčetněkrát stalo, že jsem přelítl místo, či byl docela dezorientovaný, což se dost podepsalo na časovkách.

Když už mluvím o časovkách (vedlejší úkoly na čas), tak musím vyzdvihnout, jak moc se povedly vedlejší aktivity, mise či jen sbírání věcí. Je to udělá tak zábavnou formou, že mě to po celou dobu hraní (jelikož se jednalo o hru, kterou v rámci herní výzvy musím dohrát na 100% achievementů) bavilo. Vlastně byly fáze hry, kdy jsem neměl potřebu pokračovat v hlavním příběhu, ale jen si užíval samotné poletování po NYC a dělání vedlejších aktivit.

Což mě přivádí k menší slabině celé hry a to je hlavní příběh. Tady bych to rozdělil na dvě části. První ¾ hlavního příběh jsou takové slabší. Jasný, hráč se musí nějak zasvětit do celého universa, seznámit s postavou (ač, kdo by jí neznal), je zde tuna narážek či odkazů (já jako velký komiksový fanda hodně ocenil)… ale pořád to není příběh, který by ze začátku úplně táhnul, ač ho rozhodně nemohu označit za slabý.

No, pak přijde poslední 1/4, která je naprosto epesní! Tady se totiž nahustila většina boss fightů a příběhových lahůdek, které tady nechci spoilerovat. Konec byl až filmově parádní zážitek, pěkně hutný a drsný, který jsem si nesmírně užil, a celá hra u mě ještě o kus stoupla. Navíc nechyběl ani emotivní konec.

Trochu výtku bych měl i k samotným boss fightům, které byly na můj vkus až moc jednoduché a nebyly ideálně rozdělené do celého průběhu hlavní příběhu (hodně nahuštěné na samotný konec). Ono kdy je boss fight s pořádným záporákem relativně o hodně lehčí než obyčejný zločin, tak je to trochu škoda. Prostě mi chyběla trochu větší výzva (new game + a nejtěžší obtížnost už volá).

Postavy jsou výborně napsané, nemohu říct, že by mě tu nějaká vyloženě otravovala, ba dokonce si myslím, že se všechny hodně povedli a správně vystihnuty. Dobrá inovace se povedla u MJ, která působí o dost jinak, než jsem zvyklý z komiksu, ale ve finále jsem si tuhle verzi oblíbil mnohem víc. Navíc už vyhlížím, jak budou autoři v budoucnu pracovat s Milesem, který má velký potenciál.

Nebudu to natahovat, původně jsem bral hru za o něco slabší kousek, než byl God of War 2018, který si mě hodně získal, především díky prostředí a příběhu. Nicméně Spider-Man byl hodně silný v celkovém pocitu z hraní, měl zábavné vedlejší aktivity a vlastně i příběhově to je ve finále velmi povedené (mimochodem, na příběhu se podílel Dan Slott, který má se Spideym hodně bohaté zkušenosti, což bylo znát).

Jsem rád, že jsem si vybral zrovna tuhle hru pro první kategorii v herní výzvě 2018, jelikož až se nejedná o nejkratší hru, tak nemohu říct, že by mě aspoň chvíli nudila. Hold se ze mě stává konzolista, nedá se svítit.
+14

Uncharted: Drake's Fortune

KomiksumecKomiksumec
Dohráno
  • PS4 75
Tahle hra potažmo série byl důvod proč mám doma PS4. A jsem za ten remaster rád, protože vylepšení je znatelné. Jeden z důvodů proč mě tohle tak strašně bavilo je fakt, že se to nebere úplně vážně, klišé střídá klišé a některé náhody jsou sice neskutečné ale i tak si to člověk užije.

Nathan Drake je neskutečný sympaťák, on byl jeden z důvodů proč jsem se hodně bavil, to samé ale platí o Elleně a Sullym. Vztahy mezi všema jsou super, příběh je sice akční béčko které místy nedává smysl ale odsýpá to dobře. Přestřelky jsou také dobré, možná místy až přehnané ale také se to povedlo. Co hru lehce sráží je boss fight na konci který je primitivně jednoduchý. Dalším plusem je nádherné prostředí které vás vtáhne do děje jako nic. Místy mě šla špatně střelba, ale to je spíš můj problém protože jsem zvyklý hrát střílečky s myší.

Nesporná výhoda je že lze mít první 3 díly v jedné edici hezky remasterované takže zábava je hned trojnásobná. Tak či tak je to super akční béčko a je to super start do mužské Lary Croft.

Pro: Sympatický béčkový příběh a postavy, krásné scenérie

Proti: Přehnané přestřelky, občas se špatně hledají místa kudy kam vylézt

+14

Ark: Survival Evolved

cartoongojiracartoongojira
Dohráno
  • PC 60
Som veľký milovník dinosaurov, nevedela som sa dočkať kedy hru začnem hrať. Síce táto recenzia má výrazný časový sklz od kedy hra vyšla, bude to zopár informácií, ktoré asi už väčšina ovláda.

Hra sa dá hrať z pohľadu tretej osoby (ale je to skôr len taká pomôcka, príliš dobre sa to neovláda) alebo first-person pohľadu. Tento svet môžete prebádať pešo po vlastných alebo neskôr na chrbte dinosaura, čo je pre mňa úplne fantastické. Aby hráči prežili pomáhajú im k tomu zbrane, zo začiatku primitívne, ktoré si musíte samozrejme vyrobiť. Vďaka nim sa môžete brániť proti nepriateľským ľuďom a tvorom, s možnosťou vybudovania základní na vašu obranu. Hráči môžu tiež využiť zbrane na "ťaženie" z prírodných zdrojov (drevo, triesky, úlomky skál, kamene...). Po drsnom svete ARK nemusíte kráčať sami. Hra ponúka okrem SP aj multiplayer a hráči sa k vám môžu pridať. To vám môže hru značne uľahčiť.

Či už si na začiatku hry zvolíte mužské alebo ženské pohlavie na tajuplnom ostrove ARK sa prebúdzate takmer nahí a v prvom rade hladní. Musíte využiť svoje schopnosti aby ste nehladovali, nemrzli počas chladných nocí, jednoducho musíte prežiť.
Neviem ako vy ale pre mňa je hra naozaj ťažká (okrem nepopierateľného faktu, že som strašná lama).. Je tu naozaj veľa možností ako zomrieť. Okrem toho, že vás môže napadnúť dinosaurus, môžete prvú noc zomrieť na podchladenie ak si dostatočne rýchlo nevyrobíte oblečenie a ohnisko alebo nenazbierate dostatok dreva. Alebo môžete zomrieť od smädu čo mi príde tiež super, pretože to robí túto hru viac "reálnejšou". Hlad vám pomôžu zahnať rôzne lesné bobule, ktoré zbierate z kríkov ale takisto vám zaženie hlad mäso z dinosaura, ktoré si môžete opiecť na ohni. Samozrejme ak nejaký máte.

Čo je dôležité hneď na začiatku hry? Zbrane a oblečenie. V inventári si môžete pozrieť čo budete potrebovať na ich výrobu. Oblečenie vás aspoň sčasti zahreje a dodá vám čiastočnú ochranu a zbrane tie sú jednoducho potrebné na obranu a na ťaženie z prírodných zdrojov. Ale pozor aj toto veľmi dobre premysleli a tieto "podomácky" vyrobené zbrane sa vám môžu častým používaním opotrebovávať a dokonca aj zničiť. Takže budete ich musieť opraviť. Druhá dôležitá vec, ktorú si vytvorte čo najskôr je provizórny domček z dreva, slamy a bavlny. To sú potrebné materiály aby ste si mohli vybudovať steny, dvere, podlahu a strechu. Ale ani to vám nezaručí ochranu. Rátajte s tým, že kým sa vrátite do hry niekto vás už medzitým zabil a okradol. Je to tam drsné, niekto vám pomôže ako jeden mládenec, ktorý mi ulovil prehistorické zviera a daroval mi ho s tým, že ja som si ho opracovala a získala som tak mäso a kožu. Niekto však príde a okradne vás a ešte aj zabije aby ste sa nestihli ľutovať. Tým pádom stratíte všetko čo sa nachádzalo vo vašom inventári okrem zručností, ktoré ovládate. Samozrejme časom budete nadobúdať zvyšujúcim sa levelom viac a viac schopností a zručností a neskôr si budete môcť vyrobiť i murované domy s hradbami. No a aby som nezabudla, v tejto hre máte i tú najprimitívnejšiu ľudskú potrebu, a to potreba sa ísť vykakať. V žiadnej hre som to ešte nezažila a tak ako kakáte vy tak i dinosaury a hovienka môžete zbierať a použiť ako palivo do ohňa. Pitie vlastného moču zatiaľ v nedohľadne.

Zo začiatku mala hra neskutočne veľa bugov, časom niektoré spravili, no hra ich má podľa môjho názoru stále veľa i po niekoľkých rokoch. Jednoducho to nikde nenapreduje. Napriek častým update-om som nikdy nepocítila výrazné zmeny. Neviem či to tak vnímam iba ja, pretože povedzme si úprimne pre mňa je ťažký aj Tetris, ale zakaždým mi na tejto hre niečo vadilo, a to som sa skúšala neraz k nej vrátiť s nádejou, že tentokrát to bude lepšie. Ale nie je. Najviac ma asi vytáčalo to, že síce je pekné, že váš inventár zostal na mieste kde ste naposledy zomreli, ale čo z toho keď tam stále oxiduje zviera, ktoré malo na svedomí vašu smrť? Veľa vecí nedotiahnutých do konca. Síce nápad dobrý a malo to potenciálm, no je to fakt veľké sklamanie táto hra. Podľa môjho názoru sa nezlepšila v ničom ak nerátame opravu zopár bugov. Aj to je dôvod prečo som sa ju rozhodla odinštalovať, a s vysokou pravdepodobnosťou sa k nej už ani nevrátim. Dúfam. Myslím, že 60% tejto hre dosť prilepšujem.
+14

Skyhill

BystrozrakýBystrozraký
Dohráno
  • PC 40
Skyhill bych přirovnal k suflé, které na první pohled vypadá chutně, tak chutně, že si říkáte, sakra, proč jsem tento pokrm neobjevil dříve? Tak se na něho vrhnete, zakousnete se a zjistíte, že to suflé je pouze obyčejná suchá bábovka...

Skyhill má zajímavý, a dle mého neokoukaný koncept, bydlíte na špici sto patrového hotelu a k vašemu neštěstí začne jaderná válka. Jak rozhodně všichni z hodin fyziky a mechaniky víme, mrakodrapy vydrží výbuch jaderné exploze a k tomu všemu lidé uvnitř ní jsou v dokonalém bezpečí. Tedy... Jenom hlavní hrdina byl. No a pár dní na to se rozhodnete, že než abyste umřeli hlady, tak se radši necháte sežrat mutantem a probijete si cestu hotelem ven... dolů.

Po hotelu se pohybujete tak, že klikáte tam, kam má hlavní hrdina jít, jestli po schodech dolů, nahoru, do výtahu, či do jednoho ze dvou pokojů, které se v patře nacházejí. Přičemž v každé místnosti můžete lootit. Při troše štěstí narazíte hned na zbraň, kterou se vybavíte. Posléze postupujete hotelem, až narazíte na svého prvního mutanta! Soubojový systém je prostý, buď bezhlavě klikáte, což je k ničemu, jelikož Skyhill má turn-based souboje anebo si můžete vybrat kam potvoru trefíte, buďto do hlavy, do končetin či do těla, přičemž každá z možností má zobrazené procento, jakou máte pravděpodobnost, že se trefíte a kolik potvoře uberete životů. Poté posbíráte ixpéčka, levlujete se a poté svoji postavu vylepšujete ve čtyřech různých kategorií - síla, rychlost, obratnost a přesnost. Třeba na to, abyste mohli používat sekáček na maso, tak potřebujete 7 bodů obratnosti. Čím vyšší poté máte danou schopnost, tím silnější můžete dávat rány. Dále poté lootíte, sbíráte jídlo, lékárničky, či jiné předměty, pomocí kterých si můžete vylepšovat váš apartmán nebo můžete opravovat výtah, pomocí kterého lépe cestujete po hotelu, nebo můžete craftit zbraně, jídlo, či lékárničky. Taktéž se vám může stát, že narazíte na "překupníka", se kterým můžete vyměnit předmět za nějakou lepší zbraň.

Rozhodně si říkáte, že to všechno zní super, ale opak je pravdou. Hra se doopravdy rychle okouká. Skyhill obsahuje sedm potvor, které se dokola opakují, souboje se pro vás stanou prachsprosté klikačky a celkově hra na mě působí nemastným a neslaným dojmem. Ze začátku vám je všechno párek, protože když umřete, tak o nic moc nepřijdete, než o pouhých 15 minut života a jedině když se dostanete za polovinu hotelu, tak teprve začíná to vzrůšo, které rychle skončí, protože buď vyhladovíte nebo vás zabije příšera, takže se opět vracíte na začátek. Po páté smrti si už říkáte, proč bych měl tuhle nudnou hru hrát dál? Protože po každé smrti vás čeká to stejné, najdi zbraň a zásoby, zabíjej potvory, umři, znova zopakuj. Rozhodně perky, které dostanete po smrti, jsou okořeněním gameplaye, ale také vás rychle omrzí. Když si vezmu jinou hru, která je taktéž o přežívání - 60 Seconds!, tak ta byla každou hrou zvláštní tím, jaké suroviny a předměty jste si vzali a jaké se vám stávají události. Kdyby alespoň takovýto druh "zpestření" Skyhill měl, rozhodně by se hra zvedla o úroveň víš (o patro níž).

Grafika se mi moc nelíbila, přišla mi, jako kdyby vypadla ze superher. Hudba je ale zdařilá, během hraní byla příjemná na poslech. Příběh mě nezajímal, rozhodně můžete zde sbírat časopisy, noviny, či kusy deníků, ale neměl jsem motivaci, se o to starat. Rozhodně jsem toho názoru, že Skyhill by si lépe vedl na telefonech, než-li na počítači, jelikož tak je podle mě utvořena, ale přesto bych u hry vydržel tři hodiny a poté na ni úplně zapomněl. Škoda, mohlo to dopadnout lépe...

Pro: Zajímavý koncept | Hudba | Perky

Proti: Hratelnost (která spíš sedne na mobily) | Grafika | Hra se rychle okouká | Opakující se monstra | Celkově nuda, nuda, nuda

+14

SimCity

CanCan
Dohráno
  • PC 70
Po delší době jsem se vrátil k poslenímu SimCity s očekáváním nějakých oprav a lepšího vybalancování hratelnosti. Plus, hra jde konečně spustit i v offline režimu, takže moje chuť si postavit nějaké to městečko byla opravdu velká.

Vybral jsem si pro začátek malý region kam se vejdou pouze dvě města a jedno velké dílo s tím, že každé z měst půjde trochu jinou cestou. Začátkem jsou silnice a tak u města A jsem vzal ty s nejlepší hustotou a pořádně zakroucené podle terénu, no a u Béčka jsem šel cestou menší hustoty s budováním pravoúhlého a jasně vyměřeného města do čtvercových boků. Je pravda, že díky velkým výdajům na silnice mi u Áčka došly peníze dost rychle, ale po pár půjčkách a vytvoření základních sítí se to celkem stabilizovalo. Zato město B se rozrostlo dvojnásobně a penízky se jen hrnuly.

Trochu to zkrátim, po čase jsem první město nasměroval na cestovní ruch a vybudoval rozsáhlou síť kasin takže město s přehledem vydělávalo i přes malou populaci a nízké daně. A jak se dalo tušit, na začátku našláplé druhé město s už třikrát větším zalidněním a daněmi o několik procent nad normál trpělo hlavně tou malou hustotou silnic a jen těžba ropy a továrny držely město nad vodou. Takže jsem se rozhodl vybudovat nové silnice a to byl neskutečnej opruz, protože zbourat víc než půlku města není zrovna dobrá strategie ač k tomu vyvojáři kdysi hráče neustále vybízeli...

Po této hrůzné cestě a dokončení dvou měst co tak nějak fungujou, jsem se rozhodl postavit to velké dílo se zaměřením na obyvatele, protože ani jedno z měst už jsem nebyl schopen dál rozšiřovat a zvýšit počet obyvatel a tím i potencionálních plátců daní. Bylo potřeba sehnat nějaké ty Simoleony, což díky městu A problém nebyl a také tři druhy surovin. Kov a slitinu jsem sehnal poměrně snadno z recyklovatelných zdrojů a i přes velké potíže s dopravou k dílu jsem je po dlouhém čekání nasyslil. Třetí položku (televize) jsem se pokoušel vyrobit, ale nebyl jsem schopnej vydělat dost peněz ani ze tří továren abych si mohl postavit výrobnu tv, tak přišlo na řadu nouzové řešení a to jejich nákup za těžké prachy.

Nakonec se tedy velké dílo podařilo, ještě jsem musel obětovat nějakou tu vodu a elektřinu z měst a do nového "baráku" se nastěhovalo obrovské množství lidí. Řikám si paráda, to budou daně, ale bohužel nic, jediné co z tohoto velkého díla máte jsou jen potencionální zákazníci, ale u mě to znamenalo pouze totální zablokování dálnice a chaos. Tím moje chuť budovat dál naprosto opadla.

Ještě bych se vyjádřil k věcem co poslednímu SimCity opravdu škodí a to je hlavně nesmyslně malá rozloha měst. Budovat na tak malém prostoru velké budovy, továrny popř. jiné užitečné budovy moc dobře nelze. Hodně mě štvalo i hospodaření s vodou, kdy snad každý týden jsem musel zbourat vodárnu a postavit ji na jiném místě, další zdroj vody jsem ve hře nenašel. Hloupostí je pak nemožnost přidal další sjezdy z dálnice a s tím způsobená horší doprava zaměstnaců i zboží a típ pádem neustálé čekání i na nejvyšší rychlost. Moc mě nepotěšilo ani vypadnutí hudby kdy prostě přestala hrát a po čase i nemožnost zvýšení rychlosti hry, což opravil pokaždé restart hry.

Co říct na závěr, ze SimCity jsem i po čase opět mírně zklamán i přes parádní grafiku, vyborné ozvučení, český překlad a pěkné možnosti snadného vybudování města, tak hru pořád ničí rozhodnutí vývojářů se zaměřit na regiony s online nákupem surovin a nemožností volného stavění po celém regionu.

Pro: Grafika, zvuk, počáteční budování města...

Proti: Velikost města, nemožnost většího rozvoje, vodní zdroje, závislost na hustotě silnic, jeden dálniční sjezd, bugy...

+14

Assassin's Creed Unity

Thrawn89Thrawn89
  • PC 65
AC: Unity mě ohromilo na začátku, nechalo vychladnout v prostředku a celkem již štvalo na konci (jak je to u série AC celkem běžné). Začátek hry, kdy se jako malí prcek proplétáte chodbami Versailles ukáže hned první dvě velká plus hry. Mimořádně detailní a dobře vypadající interiéry slavných budov Francie konce 18. století a živý ruch, který je všude okolo vás. Je vidět, že si tvůrci dali opravdu záležet, aby obraz, který se okolo vás vytváří byl opravdu potěchou pro oko a aby jste si nepřipadali jako ve sterilním prostředí, ale v životem pulzujícím místě. To se povedlo a jakmile se dostanete do Paříže, tyto velká pozitiva hry ještě rostou závratně do výše.

Paříž je prostě úžasná. Model města je velmi historicky přesný a technicky výborně zpracovaný. Upoutá také velká míra detailů jak na exteriérech tak v interiérech budov. Procházení se po městě, prolézání slavných památek nebo prostě jen kochání se z nějaké vysoké věže jsou jedním z hlavních zážitků hry. Milovníci historie ocení dobře zvládnutou atmosféru v ulicích města v době francouzské revoluce. Město je plné lidí v pěkně zpracovaných dobových oděvech, nosí vlajky, perou se mezi sebou, zpívají marseillaisu, zloději otravují své nevinné oběti, potkáváte lidi nesoucí mrtvé nebo ukradené zlaté kříže z nějakého kostela. No prostě cítíte atmosféru doby. Velkým plusem je rozsáhlá encyklopedie míst, postav, událostí, na které postupně narážíte a které vám rozšíří obzory o této zajímavé historické epoše. Potěší, když se máte možnost s těmito postavami přímo setkat v misích, poněkud horší je, že vyžití těchto postav v příběhu je velmi slabé. Když narazíte na Bonaparta nebo Markýze de Sade chcete prostě více než jen pár celkem banálních rozhovorů v rámci genericky se opakujících misích. Právě velmi slabé přenesení této historické atmosféry, která je okolo vás do příběhu je jedním z nejtrestuhodnějších mínusů hry.

Příběh je prostě zklamání. Po svižném úvodu a představení celkem sympatické ústřední dvojice Arno+Elise nastává nuda a šeď generických misí, které jsou obaleny nezáživným příběhem o likvidaci jednotlivých padouchů na cestě k hlavnímu padouchovy. Ačkoliv se v příběhu míhají velká jména dějin a je vidět snaha o nějakou tu provazbu s reálnými historickými událostmi, vše je bohužel velmi slabé, prvoplánové a bez napětí. Závěr je pak další zklamání, které nebudu ani dále komentovat. Bohužel to nezachraňují ani vedlejší mise, které jsou stále na jedno brdo a vzhledem k tomu, že jich je ve hře opravdu hodně, tak velmi rychle omrzí. Přitom náměty některých misí přímo vybízely k pořádnému zpracování!

Hratelnost a herní mechaniky nejsou také žádná sláva. Ovládání postavy a parkour jsou nedotažené, pohyb není ideální, často se zaseknete nebo máte problémy při pohybu v soubojích (hlavně v uzavřenějším prostředí). Neříkám, že je to úplná katastrofa a hrát se to určitě dá, ale prostě u hry typu AC jsou tyto věci naprostým základem. Velmi to navíc omezuje stealth přístup ke hraní. Rozvoj postavy, nákupy zbraní a vybavení jsou celkem široké a nemám k tomu větších výhrad. Samozřejmě jako v dříve v AC je mapa plná různého nepotřebného "bordelu", který jde naštěstí filtrovat a pokud nemáte obsesivní potřebu celou mapu vybílit, tak vás to nemusí rušit.

Shrnout to lze asi slovy, že AC: Unity je další velkou ale prázdnou hrou. Mimořádně dobře zpracované město pulzující historickou atmosférou, plné míst a zákoutí, kde se dozvíte mnoho zajímavých informací je bohužel zabito nudným příběhem, nevyužitým potenciálem a nedotaženou hratelností. Přesto v dnešní době již za slušnou cenu určitě stojí za to, alespoň vyzkoušet.

Pro: Paříž, atmosféra v ulicích, detaily budov, množství historických informací, historické postavy

Proti: Slabý příběh, nedotažené ovládání, genericky se opakující mise, nevyužitý potenciál tématu francouzské revoluce

+14

Plane Arcade

JumasJumas
Dohráno
  • PC 60
Letecké simulátory (nebo spíše letecké arkády) jsem dohrál tři a všechny jsou freeware. AirStrike: Šturmovík 2004, ale ten se snad ani nedá počítat, dále pak Rocket Racer Championship, který mě bavil asi nejvíce a samozřejmě také právě komentovaný Plane Arcade.

Ovládání pomocí myši je plně dostačující a reaguje v tu pravou chvíli. Letouny jsem se naučil sestřelovat vcelku rychle, i když proti přesile jsem se nejednou zapotil, ale horší to bylo s pozemními cíli. Nehybné a neškodné budovy ještě šly, ale likvidace pohyblivých a ještě k tomu střílejících vozidel už mi dala více práce.

Vyzkoušel jsem i některé komerční tituly, ale zjistil jsem, že mé potřeby naplní i ty zdarma. Nikdy jsem nebyl žádný hardcore letec a určitě jím také nikdy nebudu, ale občas si zahrát nějakou podobnou arkádu určitě není na škodu.

Pro: ovládání, některé mise, letadla

Proti: likvidace pozemních cílů

+14

Crusader: No Remorse

Han22Han22
Dohráno
  • PC 80
Crusader No Remorse je spolu s druhým dílem jednou z her, ke kterým se moc rád vracím. Dokonce mě po minulém dohrání inspirovala k tomu vypsat si příběh a postavy. Právě příběh je na téhle hře tím parádním pojivem, díky kterému stojí za to hrát a dohrát.

Jsme někde v budoucnosti, lidstvo trpí pod jhem korporace WEC, jejíž předseda Draygan si může dovolit cokoliv. Třeba i vraždu senátora. Navíc se WEC chystá postavit orbitální platformu, která dokáže vymazat z povrchu zemského celé město. Hrdinou je Silencer, který odmítne uposlechnout rozkaz k zabití civilistů a když se ho pokusí zabít robot, mění strany a přichází k rebelům. Na jejich základně, kde trávíte čas mezi misemi si můžete poslechnout hlášení z Centrály, pustit si propagandistické zprávy WEC či si pokecat s rebely. Ti k hrdinovi přistupují různě - od opatrného přátelství, přes nedůvěru až po čirou nenávist. Navíc je tu někde zrádce, díky kterému pár misí nevyjde a jehož činnost má nečekané a smutné vyústění. Akorát mě bavilo, že hrdina odmaká všechno a rebelové většinou sedí v základně a chlastají. Vše doprovází kvalitní (obsahem ne rozlíšením) filmečky.

Čeká Vás 15 misí, během kterých budete vyhazovat do vzduchu zařízení, osvobozovat lidi, získávat informace, špehovat schůze a zabraňovat katastrofám. Crusader No Remorse je izomerická řežba, která graficky připomíná pozdější Fallouty. Grafika je mimochodem na rok vzniku parádní. Hrdina má k dispozice spoustu zbraní, různých bomb, technických udělátek a gadgetů a také pár pohybů od skoků, přes kotouly. Jsou tu počítače s hesly pro kódové zámky, různé stanice kterými se vypínají mříže či silová pole, tlačítka na vypnutí alarmu, kamery, stroje na doplňování energie a zdraví.

Nedejte se ale zmýlit možnostmi, Crusader No Remorse je v jádru především střílečka a to pořádně brutální. Většina místností obsahuje různé stroje, bedny či sudy, které lze likvidovat ve spektakulárních explozích a kdo se k tomu přimotá z toho se stane hořící škvarek či hromada masa. Zabíjet budete roboty, věžičky a především vojáky (a civilisty), které lze anhilovat spoustou způsobů. Bohužel pokud z vojáka uděláte škvarek nebo ho vypaříte, přijdete o možnost mrtvolu obrat a vzhledem k tomu, že na doplňování střeliva, energie a lékáren od vojáků jste závislí, nakonec zvolíte nedestruktivní nástroje jako samopaly či lasery.

Jediná nevýhoda hry je, že kola jsou prostě nekonečně dlouhá, než projdete několik pater fabriky, uplyne hodinka, dvě a přes rozdílné úkoly a trošku se měnící prostředí je to vlastně pořád to stejné, což časem mírně unaví. Jinak parádní klasická řežba.

Pro: Skvělý příběh plný animací, brutální izomerická řežba, spousta možností co dělat, obrovské exploze.

Proti: Nekonečná kola a ke konci trochu repetivní.

+14

Battlefield 1

DEUDEU
  • PC 60
Co rici k dnes jiz temer dva a pul roku stare hre? Battlefield 1 se vydal cestou prvni svetove valky, ale predesilam, ze pouze co se tyce grafickeho zpracovani. Co se tyce valecnych taktik, necekejte zadnou zakopovou valku. Budete zasazeni do stejnych chaotickych arkadovych bitev jako ve vsech predchazejicich dilech teto serie. I presto, ze hru hodnotim pomerne nizko, nechal jsem v ni stovky hodin. Bavil me zejmena vlajkovy mod Operations, novinka tohoto dilu. V kombinaci s temer nezabugovanym multiplayerem jde dle me o jediny faktor, ktery vas ve hre muze dlouhodobe udrzet. Ted jiz ale k hodnoceni hry.

Singleplayer je rozdelen na ctyri kratke, na sobe nezavisle, pribehy. Tato dobra myslenka ale bohuzel vzala alespon v mem pripade rychle za sve, protoze na dohrani vsech ctyr pribehu vam bez problemu bude stacit jedno jedine odpoledne. Kazdy z pribehu je tak kratky, ze se s kazdou z hlavnich postav nedokazete szit a temer kazda mise (s vyjimkou letecke kampane) bude ve stealth zamereni. Vazne otrava. Obtiznost je i na nejvyssi stupen trapne jednoducha. Navic vas hra neustale vede za rucicku a rika vam, co mate delat. Motivace dohrat hru jednoho hrace je pouze v odemceni Codexu. Navic je cely storyline prolezly neolevicovou propagandou v podobe genderove vyvazenosti, historicky nepresny, nerku-li rovnou cilene lzivy. Fuj.

Multiplayer, to je jina kava. Musite si ale odmyslet absenci jednak historicke presnosti, nerealne prvky v podobe chyb ve vozidlech a zbranich, na kterych jsou moderni kolminatory. Tanky, ktere tehdy jezdili snad maximalne pet kilometru za hodinu se po polich prohani rychlosti, za kterou by se nemusely stydet tanky vyrobene v nekolika poslednich letech. Nebo drtiva vetsina pusek, ktere maji na sobe opricke zamerovace a na bojistich vetsina behajici s poloautomaty. Co se ale autorum jako vzdy povedlo jsou mapy. Budete bojovat na francouzskych planich, ve vesnickach, na stredozemnim pobrezi, v afickych a arabskych poustich, o pruplavy a podobne. Mapy jsou obrovske a uzijete si je zejmena v novem modu Operations.

V nem se z pozice utocniku snazite dobyt vsechny tri body naraz a z pozice obrancu je samozrejme udrzet. Dobytim vsech bodu na dane pozici se posunete na dalsi az zaberete celou mapu a bojiste se presune dal. Pokud to same zopakujete i na dalsi mape, jste vitez. Z pozice obrancu vam bude stacit odrazit tri utoky o celkovem poctu 750 nepratel. Herni doba jedne Operation se klidne muze protahnout i na jednu hodinu. Zalezi zejmena na schopnostech vasich spoluhraci a protihracu, ale bohuzel take na poctu hracu. Castokrat se mi stavalo, ze jsme hrali oslabeni klidne o petinu lidi a to se sutecne vyhrat neda. Autobalance bohuzel neexistoval a to same plati pro sniper limit. Vetsina lidi se snazi hrat za snipery a sbirat killy, misto aby i treba na ukor kladneho KD hrala pro tym a plnila objectivy. V Operations se take snad jako v jedinem hernim modu objevuje autenticita, jelikoz se valci na mistech, kde se behem prvni svetove valky skutecne bojovalo. Takto nejak autenticky meli autori zpracovat i hru jednoho hrace. Co se tyce ostatnich modu z predeslych dilu, jsou zde pritomne ty hlavni a nejhranejsi. Conquest, Rush, Team Deathmatch. Pribyly i mody War Pidgeon, kde bojujete o holuba odesilajiciho souradnice pro palebnou podporu. Tento rezim ale temer nikdo nehraje, osobne jsem jej zkusil jen jednou.

Do hry vysly celkem ctyri DLC. They Shall Not Pass odehravajici se u Verdunu a v nizinach reky Mass, ruske In the Name of Tsar, kde bojujete s Rakousko Uherskem nebo s Rudou Armadou, Galipolli, kde svedli bitvu spojenci s Osmany a na zaver Apocalypce odehravajici se na uzemi dnesniho Beneluxu, kde se spolu utkali Nemci a Britove. Osobne se mi nejvice libila ruska mapa Lupkow Pass a pote francouzske s vyjimkou For de Vaux, coz se rovna Operation Locker 2. Ruske mapy jsou vsechny plne snehu a obrovske zimy, na francouzskych planich vsude rostou vlci maky. Na Galipolli se bojuje ve vedrem a suchem zkrousenych poustich a Apocalypse uz sam nazev o sobe vic nez vypovida. Stretnete se v mistech, ktere byly srovnany se zemi na lehly popelem. Do kazdeho DLC pribyly nove herni mody. Frontlines, kde se snazite obsazovanim bodu zatlacit nepritele k jeho telegrafum a ty pote vyhodit do vzduchu, Supply Drop, kde bojujete o shozene zasoby, Assault Conquest, kde bud dobyvate obsazene body a nebo se je snazite zuby nehty udrzet a na zaver Air Assault, kde v letadlech a vzducholodich bojujete o Londyn.

Hra mela obrovsky potencial stat se kralem, ale misto toho je prospikovana politickou korektnosti a historickymi nepresnostmi. Jeji podprumerne hodnoceni jeste o neco navysuje multiplayer bez bugu a vlajkovy mod Operations. Bohuzel, jak muzeme dnes videt z BF5, toto byl jeste slaby odvar. Dalsi serie pod tihou SJW propagandy jde do kopru. I tak bych ale toto doporucil pred BF5. Tam autori uletli jeste mnohem vic.

Sekce proti je vypsana nize, protoze v kolonce pro ni urcenou neni dostatek mista:

- politicka korektnost kam se podivas
- cernossti sniperi v nemecke armade se rovnaji herezi
- primitivni single player plny stealth misi od hlavy az k pate
- tanky maji rychlost jak ve 21. stoleti a napriklad francouzsky Chammond se bezostysne muze prohanet behem ruske revoluce
- zbrane maji opticke priblizovace, ktere se v drtive vetsine pouzivaly az na konci konfliktu a pouze na par puskach
- neni autobalance a sniper limit
- vetsina hracu hraje bud mediky se semi auto puskami a nebo snipery s odstrelovackmi typu Gewehr 98 Sniper
- vetsinou jde o kolosalni bitevni chaos a radnych bitev svedete v Operations pramalo.

Pro: paradni grafika, hezky vykreslena prvni svetova, francouzske a ruske mapy, Operations, dobre odladeny multiplayer, ktery je prakticky bez bugu

Proti: v zaveru komentare z duvodu nedostatku mista zde

+14 +16 −2

Sherlock Holmes: The Devil's Daughter

cartoongojiracartoongojira
Dohráno
  • PC 60
Som veľkým fanúšikom príbehov pána Arthura, no po tejto hre však predsalen zostanem pri tých knihách.

Na svoj prvý prípad som sa naozaj veľmi tešila, a dá sa povedať, že prvé krôčiky v koži Sherlocka Holmesa som si vychutnávala. Avšak po dokončení prvého prípadu som začala mať veľmi zmiešané pocity. V prvom rade ma to z ničoho nič prestalo baviť. Všetko nadšenie sa vytratilo a od tohto momentu až po koniec hry som sa naozaj nevedela dočkať kedy bude koniec. S každým novým prípadom som si vravela: k♥rva, ďalší? Jedna z mála hier, pri ktorej som si želala, aby to bolo tak o polovicu kratšie.

Ja osobne mám veľmi rada britský prízvuk, takže čo sa týka dabingu bola som spokojná. No vlastne, nie až tak celkom. Prišlo mi to veľmi monotónne, bez emócií. Dalo by sa povedať, že to bolo až príliš formálne. Ako v recitačnom krúžku. Kdežto mladá Kate a jej dabing - to je rozhodne niečo iné. Znelo to ako keď dve mačky majú koitus na sklenej tabuli, a pod ňou sú zrniečka piesku. Veľmi príjemný zvuk! Neskôr som sa pristihla pri tom (nie pri tom nie, myslím niečo iné), že nekontrolovateľne preklikávam dialógy a je mi úplne jedno o čom sa bavia. Dokonca ani samotné rozuzlenie prípadu ma nezaujímalo. Proste nadšenie z tejto hry sa zrejme odplavilo hneď počas prvej cikacej pauzy.

Takisto ovládanie postáv mi prišlo celé také nemotorné a spomalené, a častokrát som i nechápala čo odo mňa vlastne samotná hra chce. Naozaj neviem či som taká tupá a som v tomto sama, alebo aj niekto iný mal s týmto problém. Každopádne motať sa v špinavých uliciach Londýna sa mi veľmi páčilo. Som fanúšikom viktoriánskej éry, takže toto mi naozaj vyhovovalo. A musím sa teda priznať, že kým Watson mi bol aj celkom sympatický, tak Holmes vyzeral ako taký hnusný špinavý vandrák, a to i keď mal oblek. Som naozaj sklamaná z tejto hry, ale povedzme si úprimne, že hrala som naozaj i horšie hry, takže.... asi som iba drama queen.

Pro: prostredie, dedukcia

Proti: nudné prípady, otravné minihry

+14

The Sims 4: StrangerVille

SchuSchu
Dohráno
  • PC 65
Normálně bych se k psaní komentáře k The Sims 4 rozšíření, které je menší než expansion pack asi nedokopala. Strangerville ale tak trochu od ostatních game a stuff packů vybočuje. Nebo tak byl alespoň prezentován v promu. Strangerville sliboval záhadu a daný lineární příběh, který není zrovna pro The Sims typický. Upřímně řečeno jsem se nechala oblbnout vývojáři a věřila, že tenhle game pack bude něco opravdu úplně jiného než co hráči už v The Sims 4 viděli.

Bohužel sliby chyby. Příběh mi zabral sotva tři hodiny a podstatnou část z toho času jsem trávila tím, že jsem udržovala simíka při životě. Takže nic nového. Odhalování konspirace bylo více méně: promluv si s pár simíky, seber určitý počet toho nebo onoho, zase si s někým promluv, zase posbírej, něco vykutej, zase si promluv a grandfinále v podobě bossfightu s "Matkou" aka velkou hnusnou kytkou. Takže nic revolučního, zajímavého a už vůbec ne zábavného. Co bych vyzdvihla jako zábavné jsou detaily jako: hlášky, když odposloucháváte dědu Mráze nebo Smrťáka nebo to, že když se s Matkou skamarádíte tak vám bude plnit přání.

Naštěstí balíček přinese i vojenskou kariéru, krásný nový svět a celkem zajímavé předměty (za co si tenhle balíček vysloužil těch 65%). Někoho možná tenhle balíček oslní, ale takového hráče by člověk asi hledal dlouho. Na jednu stranu je dobře, že se vývojáři snaží vyjet ze zajetých kolejí, na tu druhou by možná bylo lepší příště zvolit jako stěžejní kámen pro rozšíření něco, co nebude hratelné jen jednou. Člověk si totiž záhadu Strangerville odbude jedenkrát a pak už se k ní asi nevrátí.
+14

Flight of the Amazon Queen

Han22Han22
Dohráno
  • PC 75
Další adventurka ze starých časů je za mnou. Flight of the Amazon Queen nemám zařazenou v kategorii legendárních, ona tam úplně nepatří, ale dá se říct, že je docela povedená.

Let Amazonské královny je poctivé dobrodružné béčko. Odehrává se na přelomu 40-50 let, většinu času jste v amazonské džungli. Hlavní hrdina je hláškující dobrodruh, nechybí krásky v nesnázích ani zákeřný soupeř, který nakonec změní strany a hlavně geniálně béčkový doktor Ironstein. Ten plánuje pomocí dino paprsku změnit amazonky v dinosauří bojovnice a ovládnout svět. Se svou vizáží a ďábelským smíchem mě asi nejvíce připomenul profesora Nulu z Rychlé roty :) A protože jsme v komediálním dobrodružství, tak nechybí domorodci, pár vtipných postav, zvířata, amazonky unášející muže pro sex :), bondovská základna záporáka, chrám plný pastí, dinosauři, nadpřirozeno a megalomanský souboj robot vs. dinosaurus na konci. Zní to jako hovadina, ale ač příběh není úplně strhující je celkem v pohodě a má spád. Humoru je dost a přitom nikdy nesklouzne do do laciné šaškárny.

Nejvíce to připomíná takovou béčkovější variaci na Indiana Jones and Fate of Atlantis, čemuž bohužel odpovídá i na rok vzniku postarší grafika a také Scumm ovládání.

Čímž se dostávám k hratelnosti. Flight of the Amazon Queen není úplně těžká hra. Nestrávíte ji projížděním návodu, dostáváním se z dead endů ani šíleným pixelhuntingem. Předměty se hlásí pod kurzorem a ten většinou vybere i nejlepší akci. Většina úkolů je celkem logických a zákysy plynou spíše z něčeho jiného. V každé kapitole máte otevřeno obrovské množství lokací a v inventáři sebou taháte spoustu předmětů. Navíc jsou na jedné stránce vidět jen čtyři, takže občas zapomenete že máte někde něco použít, případně vás nenapadne něco zkombinovat. Předměty bohužel nemizí i když je dávno nepotřebujete a v kombinace s tím, že je tu osm možných příkazů a tuna lokací se stává tradiční zkoušení všeho na všechno dost peklem. Každopádně jinak si nemůžu stěžovat, jen jednou jsem zasekl déle díky tomu, že jsem si nevšiml cesty k misionářům.

Sečteno podtrženo, Flight of the Amazon Queen je pohodová dobrodružná adventura bez větší přidané hodnoty ale i bez větších problémů.

Pro: Příjemný dobrodružný příběh kombinující všechno možné, slušný humor, logická hratelnost.

Proti: Postarší grafika, obrovské množství lokací najednou a předmětů které nemizí.

+14

Initial D: Mountain Vengeance

miCHALupkamiCHALupka
Dohráno
  • PC 10
"Hrajte jako Drekt"

Nejdříve si povíme, jak jsem se k této hře dostal, protože je to velice zvláštní příběh. Jednoho nudného zimního odpoledne jsem se tak toulal po facebooku, a narazil jsem na odkaz k písničce "Deja Vu", kde byly záběry z japonského anime seriálu "Initial D". Písnička se mi líbila, a zaujal mě i námět seriálu, a tak jsem pohledal po internetu a pustil si pár dílu. Seriál mě naprosto pohltil a sledoval ho velice rád. Při sledování asi druhé série, jsem si začal říkat, jestli neexistuje nějaká hra na motivy tohoto anime. Vyhledat ji netrvalo příliš dlouho. Jelikož je jedinou svého druhu na pc, zvolil jsem tedy Initial D: Mountain Vengeance, než abych se musel plácat s nějakými emulátory.

Popravdě řečeno to nebyla úplně tak šťastná volba, protože ta hra je naprosto hrozná a to ve všem kromě soundtracku. Soundtrack je totiž jedinou věcí, která je na hře zábavná.

Hra vám dá možnost zahrát si za postavy ze seriálu (komiksu) a zajezdit si na několika málo horských cestách. To všechno zní krásně, ale jízdní model je nijaký. Stačí držet prst na plynu, párkrát ho povolit a za chvíli jste v cíli. Nějaký model poškození nebo zpomalení při nárazu do svodidel nebo zdi zde neexistuje.

Grafika na rok 2004 nevypadá vůbec dobře a spíše by se dalo hovořit o roce, kdy vznikaly první 3D hry, protože vypadá strašně ošklivě oproti bratříčkovi vydanému na PS2. Ve hře ani nepoznáte ten rozdíl, jestli jedete v noci, na suchu nebo na mokru, protože je to pořád to samé nudné ježdění.

Pro: Soundtrack, tratě

Proti: Jízdní model, grafika, pocit z rychlé jízdy, zábavnost

+14

The Legend of Zelda: Breath of the Wild

SyLeBROsSyLeBROs
Dohráno
  • Switch 90
Sice jsem z loňské herní výzvy Switch nevyhrál, ale i tak mi to nezabránilo v jeho koupi, protože já si tu Zeldu fakt chtěl zahrát. Čekal jsem od hry hodně, protože přeci jen vyhrála cenu "hra roku". A Zelda naplnila všechna očekávání. Mimochodem, sorry za delší recenzi, ve videu by to působilo lépe, ale chci se prostě vyjádřit.

První věcí, která vás obklopí, je grafika. Tu "malovanost" jsem si zamiloval okamžitě. Vystupuje z řady dnešních realisticky založených vzezření her a přináší vám tak na obrazovku svěží vítr. Krajina působí velmi malebně, nepřátelé jsou roztomilí avšak smrtonosní a přestože jsou postavy kreslené, dokázal bych si princeznu Zeldu představit u některých jedinců vyvěšenou na plakátu ve sklepě, možná i v pokoji. Úvod vás vyplivne v nějaké komnatě oživení a během prvních dvou hodin se seznamujete s mechanikami hry. Je to jednoduché. sekáte, skáčete, lezete, sbíráte. Jenže ono je to vlastně komplexnější, než by se zdálo.

Bojový systém není jen o sekání, ale lze provést i jinými způsoby. Stealthem ukrást zbraně, svalit na bokobliny šutr, odbouchnout výbušný sud, no anebo to fakt vysekat a sem tam uskočit nebo vykrýt útok a vrátit to adresátovi s mnohem větší grácií (můj styl). Do toho musíte započítat i Sheikah Slate. Na férovku starodávný tablet od samsungu se kterým můžete házet bomby, používat magnet na kovové předměty, zmrazit v čase určité objekty a vystřelit je jiným směrem, když do nich začnete pleskat zbraní, tvořit ledové pilíře na vodě nebo prostě fotit okolí a nahlížet do jeho databáze. Je až neskutečné, že tenhle tablet budete používat po celou dobu hraní. Stane se opravdu nedílnou Linkovou pomůckou při cestě za záchranou Zeldy.

Na to, abyste zachránili Zeldu, stačí pouze zničit Calamity Ganona. Můžete to vzít po úvodním tutoriálu střemhlav k hradu a dojet hru za 2 hodiny. Ale proč? Protože hra je neskutečně zábavná ve věci odměňování hráče za objevování míst a plnění úkolů. Když najdete prvního Koroka, který vám dá semínko, říkáte si: "Ok, ale proč?". Jenže pak natrefíte ještě na většího a ten vám řekne, že za semínko vám rozšíří slot na zbraň, luk nebo štít. To je super, ne? Jen si vzpomeňte na zbytečné vlajky s Assassin's Creed 1. V tutoriálu musíte projít 4 svatyně, které skrývají výzvy logické (za použití Sheikah Slatu), či bojové a odmění vás orby, které lze měnit za permanentní srdíčka nebo výdrž, což vás opět zvýhodňuje do finálního boje. Nebo najdete vílu, která vám vylepšuje zbroj za použití lootu z potvor. Najednou už nejsou jen na prodej, vaření elixírů, ale i na brnka. Vaření je zde mimochodem velmi důležité a výsledné jídla nebo elixíry vám doplňují zdraví a s ním mohou přidat i efekty jako sílu, obranu, rychlost pohybu nebo odolnost vůči mrazu a teplu.

Zeldu vám taky pomohou zachránit 4 Divine Beasts. Zpočátku tyto questy mohou připadat jako zbytečné a max získáte nějaké zbraně, ale po splnění obdržíte i velmi užitečné speciální schopnosti (mají dlouhý cooldown), které opět usnadní další střety s nepřáteli. Třešničkou na dortu je fakt, že vám opravdu pomohou vyklepat kožich Calamity Ganona, a takhle jsem se necítil ani při obraně Kaer Moren, kde bych byl schopen Divoký hon ubránit sám. Pro hráče je to vážně osvěžující zážitek. A zbytek úkolů na tom není jinak. Baví vás je plnit a těšit se na odměnu a jak vás posune. Lezení na věže není stereotypní a pokaždé se musíte poprat s jiným problémem, který vás dělí od jejího vrcholku. Navíc vám jen odkryje oblast a nic víc. Každé zajímavé místo si musíte najít sami. Breath of the Wild přišel jednoduše se skvělým světem, kde je průzkum zábavou, která je odměňována.

Superlativy stranou, hra má i pár much. První je... někdy jsem fakt nevěděl, co mám dělat a tak přišel na řadu youtube (asi 5-10x). Někdy jsem měl taky pocit, že se hra odehrává v Anglii a ne v království Hyrule. Snad v polovině případů chcalo. Jen minimum postav je tu nadabovaných (nevadí mi to u Koroků, ti jsou fest roztomilí) a u Linka se s tím asi musíme smířit stejně jako u Doom guye. Občas jsem se taky cítil ztraceně a netušil jsem, jaká lokace je pro mě teď ideální. Musíte na to přijít sami. U vaření nelze zadat stejný recept třeba 4x, ale pokaždé to stejné jídlo musíte uvařit zvlášť. Mimoto si Link nedokáže zapsat recepty na 3 A4ky a schovat si je do kapsičky i když je schopný nést vagón jídla a celou zbrojnici. No a v některých místech dost padají FPS. V tomhle vidím 10 %, které strhávám a přesto mi pořád zbylo 90 neskutečných procent kvality a poctivé práce. Doporučuji si koupit Switch jenom kvůli BotW? Ano, doporučuji.

Pro: Odměna za průzkum a plnění misí; grafika; příběh; vtipnost a roztomilost postav; herní mechaniky

Proti: Absence dabingu; Link si nepamatuje recepty; dropy FPS; občas jsem nevěděl, co dělat

+14

A Bird Story

WillieBirkinWillieBirkin
Dohráno
  • PC 70
Krátká hodinová až dvouhodinová jednohubka od tvůrců To the Moon. Rukopis autorů je víc než znatelný, a tak se zde vydáváme ve šlépějích odstrkovaného osamělého kluka, který jednoho dne zachrání zraněného ptáka ze spárů jezevce. Ano, jde o příběh mladého klučiny a jeho ptáka, nesmějte se.

Časem se samozřejmě spřátelíte, provádíte různé aktivity, ale všechno míří k jasně danému konci.

Stejně jako To the Moon je i A Bird Story protkaná spoustou surrealistických pasáží, kdy jednu chvíli jdete v reálné rovině, zatímco za moment očividně procházíte různými sny.
Celkově však jde o příjemnou záležitost, na opakování to však moc nevidím.

Pro: Příjemná oddychovka, fajn hudba

Proti: Předvídatelné, na znovuzahrání to není

+14

Pokémon Yellow Version: Special Pikachu Edition

TainaruTainaru
Dohráno
  • GB 80
  • 3DS 80
Hodnotím verzi na virtuální konzoli, kterou jsem dohrál na 3DS (EDIT: a po letech konečně také na GBC, yay). Pokémon Yellow asi nejlépe vystihuje esenci první generace, takže pokud chcete začít hrát pokémoní retro pěkně od začátku a nedávat přednost remakům, Yellow je patrně nejlepší volba. Pro pořádek ale uvádím také všechny hry a remaky obsahující první svět Kanto s první generací:
1. generace her na GB a 3DS: Red, Blue, Green, Yellow.
2. generace her na GBC a 3DS: Gold, Silver, Crystal - v nich je Kanto druhotně dostupný jako bonus.
3. generace her na GBA: FireRed, LeafGreen.
4. generace her na DS: HeartGold, SoulSilver - v nich je Kanto dostupný v rámci post game.
7. generace her na Switch: Let's Go Pikachu / Eevee - moderní remake na Switch, ovšem s chytací mechanikou po vzoru Pokémon Go.

Ale jak to vlastně celé začalo? Detailní popis přidávám ke hře Green, takže jen stručně. V Japonsku vyšlo na začátku roku 1996 Red a Green; jen o něco později téhož roku i Blue, lišící se několika drobnými změnami. Na základě jejich tehdejšího raketového úspěchu vznikl anime seriál, který se dostal i mimo Japonsko v roce 1998, následovaný verzemi Red a Blue (nehledě na jejich název byly obě hry černobílé, protože vyšly na Game Boy), ale také nově Yellow pro Game Boy Color, který už obsahoval několik barviček a pár dalších vychytávek. Vydání všech her pro virtuální konzoli se událo v roce 2016, když značka slavila 20. výročí vzniku.

Zajímavost: před vydáním Blue v Japonsku tvůrce Satoshi Tajiri vytvořil kolem her hype a dohady, když promluvil o tajemném novém Pokémonovi Mew, kterého zatím oficiální cestou nikdo nikdy neviděl (do té doby pouze formou dočasného glitche). Jeho záměr se podařil a z Mew se stala legenda, která však ve hrách měla od počátku svůj kód, protože jej tam jako zamýšlený žert přidal vývojář Shigeki Morimoto ještě během vývoje. Mew nikdy neměl spatřit světlo světa, ale mimo jiné i on přispěl k obrovskému úspěchu značky. Nintendo se posléze rozhodlo k jeho distribuci hráčům.

V nám známých hrách hrajeme za postavu Reda (inspirace pro seriálového Ashe - upřesňuji, že Red a Ash jsou dvě různé postavy) a naším rivalem je profesorův vnuk Blue (předobraz seriálového Garyho). Původně se plánovalo přidat i dívčí postavu Green, od té se však ustoupilo a nakonec byla přidána do her FireRed a LeafGreen a objevila se jako cameo v Let’s Go Pikachu & Eevee. Jako drobnou kompenzaci s ní vytvořili manga řadu, kde Green je známá pod jménem Leaf. Nicméně aby toho nebylo málo, tak bylo vytvořeno i krátké čtyřdílné anime o původních herních postavách Red a Blue s názvem Pokémon Origins (trailer) (2013).

A teď už ke hře. Začínáme (po vzoru Ashe) jako Red v Palett Town v regionu Kanto a jdeme si vybrat prvního Pokémona. Tím není překvapivě nikdo jiný, než Pikachu (na rozdíl od ostatních verzí si nemůžeme vybrat z prvních tří startérů Bulbasaur, Charmander a Squirtle, ale ti se dají získat později), jenž vás posléze bude následovat pěkně po svých, protože za žádnou cenu nechce do pokéballu. Jako jediný Pokémon ve hře je jeho skřek ozvučený podle vzoru seriálu. Paradoxně ze žlutého společníka brzy nebudete moc nadšeni, protože v prvním stadionu už na vás čeká Brock, jehož zemním a kamenným Pokémonům Pikachu nemá šanci ublížit. Buď si seženete k boji nějakého jiného, nebo budete muset Pikachu zdlouhavě trénovat na level 20, kde se naučí útok Slam. Po úspěšném poražení Brocka se však hra stává velmi jednoduchou a zanedlouho dostanete šanci obdržet i ty ostatní startéry (což v ostatních hrách generace 1 nejde, jedině tradováním), které se vyplatí trénovat. Nejraději mám dodnes Squirtla, ale je super, že tady mohu sesbírat prostě všechny z trojice. Jinak Pikachu se v této hře odmítá vyvinout, takže si kvůli Raichu musíte pořídit ještě jiného.

Když jsem hrál Yellow poprvé jako kluk, tak jsem se přes Brocka nedostal. Jako první hru jsem dohrál Blue a poté Red. Tenkrát mi bylo cca 10 let, anglicky jsem téměř neuměl a když jsem rodičům kvůli hledání informací na internetu jednou udělal účet 60 Kč přes modemové připojení, tak to byl panečku průšvih.

Ve hře ještě nejsou přítomny itemy, které by se daly dát jednotlivým Pokémonům. Ani se tu nedají množit (proto tyto mechaniky nejsou ani v Let’s Go) a neexistuje nic jako pohlaví nebo shiny. Asi nejzajímavějším extra doplňkem se tak stává minihra Pikachu’s Beach, kde se dá surfovat s Pikachu, a dosahovat tak co nejvyššího skóre. V původní verzi se dala tato minihra dostat tuším skrze Pokémon Stadium. Na virtuální konzoli je však normálně dostupná. Můžete si ji zahrát v domku na route 19.

Co opravdu nemám rád na těchto starých hrách, je příliš malá kapacita batohu, kam bez jakéhokoli uspořádání padají všechny věci, které cestou naleznete, včetně naučitelných útoků. Proto pokaždé, když dorazíte do pokécentra, raději pročistěte batoh a vše, co nepotřebujete, odložte do odkládacího PC nebo prodejte, jinak brzy nebudete moci sbírat další předměty.
Pokud jste vášniví chytači, tak pravidelně kontrolujte stav volných boxů. A nechte si tak dva-tři Pokémony, abyste je učili HMka (útoky, které můžete využít v přírodě k překonávání překážek).
Málem bych zapomněl na přítomnost rakeťáků, kteří jsou tu jako vždy otravní a jejich šéf Giovanni dělá, co může, aby vám znepříjemnil cestování. Ale nebojte, dostanete šanci si s ním vyřídit účty.

Před elitní čtyřkou můžete nakoupit nějaké zásoby a pustit se do bojů, které asi jako jediné vám mohou trochu zatopit, protože před koncem už se Pokémoni možná až moc zdlouhavě trénují, i když třeba najdete Exp. All. Myslím, že na první střet byl potom nejtěžší Blue. Pokud jste doteď nechytili ptačí trio Zapdos, Moltres, Articuno, tak máte možnost vydat se za nimi ještě před elitními boji.

Potom, co všechny slavně porazíte a dojedou titulky (hra se uloží až po nich), můžete se směle vydat prozkoumávat Cerulean Cave, kde se ukrývá celá řada dosud neviděných Pokémonů a bad ass Mewtwo. Celá hra se však dá dohrát za jedno až dvě odpoledne. Gratuluji k dohrání.
A co tedy s Mew? Nintendo vám ho už nedá. Jestli ho opravdu chcete, tak si postup vygooglete sami.

Pokud vás zajímá, jak se to má s tradováním Pokémon Yellow na virtuální konzoli, která se chová jako klasická hra, tak zde sepíšu něco málo info.
Tradování je možné lokálně z následujících her a zpět do nich, pokud máte k dispozici další fyzickou konzoli (a na ní virtuální konzoli, lol) a na obou některé z Red/Blue/Yellow/Gold/Silver/Crystal (ozkoušeno), kde je také možnost tradování. Stačí dát oba přístroje vedle sebe a ony už se najdou. Bohužel, připojit se a tradovat přes internet nejde.
Také jednosměrně z Yellow (i u těch ostatních výše zmíněných verzí) je možné Pokémony přetáhnout do banky, pokud ji máte k dispozici, pomocí poké transferu. Z banky zpět už to bohužel nejde.

Takže krátké hodnocení na konec. Z nostalgie dávám poměrně vysoké hodnocení, protože hra mě bavila poměrně hodně, a to i při opakovaném hraní. Radost, kterou jsem měl po prvním dohrání, byla vskutku intenzivní. První generace her se zasadila o fenomén, ve kterém rád víceméně pokračuji i dnes. Satoshi Tajiri vcelku dobře odhadl tu dětskou touhu být co nejlepší, sesbírat všechny a prozkoumat všechno, co hra nabízí. Od té doby byly herní mechaniky a vizuál vylepšeny nebo pozměněny téměř k nepoznání, ale principy zůstávají pořád stejné.
Hru se mi nakonec teprve nedávno podařilo dohrát i se všemi 151 Pokémony, takže cítím uspokojení z opravdového dohrání; ale byl to boj!

EDIT: Originálku jsem dohrál již i na GBC včetně kompletace pokédexu, nádhera!
---
Zajímavosti a detailní historii o vydání prvních Pokémonů najdete v mém komentáři k Pokémon Green.

Pro: Skvělé retro, nostalgie, hratelnost, challenge.

Proti: Pikachu a zápas u Brocka, malý obsah inventáře, manuální přepínání PC boxů, absence tradování po internetu, téměř nemožné zkompletovat pokédex.

+14

Grand Theft Auto IV

David_CravfordDavid_Cravford
  • PC 80
GTA IV byl pro mě neřešitelný rébus. Dá se říct, až mystická legenda. Tradují se doteď o ní legendy, jak fyzika s enginem přechcali tehdejší dobu, jak Rockstaři vyprodukovali hru na pár let dopředu a kdo ví co si. Jak zde figuruje dospělej příběh a jak je vše temné.

Vůbec spustit tenhle zázrak, to chce fakt pořádnou dávku trpělivosti a bloudit slepě po internetu. A když už to člověk spustí, setká se s neexistujícími texturami a zasekaným vizuálem. A když už tohle prolomí, i na vysoké ten svět, vypadá dost....šedivě a temně. Je to i účel a Liberty City skutečně nepůsobí příliš růžově. Je zde větší náklon k realismu a scénář se snaží interpretovat něco jako důležitý příběh o imigrantovi a že je důležité, přežít zdejší události, než žít ten americký sen.

Příběh je však velká slabota. Nabízí určitě solidní téma a myslim si, že Niko je dostatečně charismatický, vtipný a schopný na to, aby z něj byl silný charakter, co by utáhl takovou hru. Umí Krav Maga, prvky parkouru a šplhat po římsách. Umí sbírat píčoviny ze země a házet to po všem, co se hýbe. V cut scénách vtipně hláškuje a ponižuje ty, kteří mi zadávaj úkoly. ALE NEDÁVÁ SI BEZPEČNOSTNÍ PÁSY KURVA. - A též jsem nějak doufal, že si už dupne a otevře si tam na někoho hubu, že zabíjet dál nebude. Nic takového.

Mise jsou strašně šablovité. Ještě chvíli mě bavil první ostrov s přestřelkama, protože se odehrávaj v těsném prostoru, stěny jsou docela ničitelné a v mixu s pumpovací brokovnicí, působí tak střelba hodně intenzivně a kolosálně. Když však i na posledním ostrově děláte to samé a v prázdnějších místech, už to není sranda. Mise, kdy mám odbouchnout 4 trucky s drogama, tak ta stejná cut scéna z ptačí perspektivity byla použitá pro následující misi do přístavu, kde mám rozstřílet pašeráky, co odváží na lodích drogy do Vice City. - To jsem si řekl, že už mám skutečně dost a hru jsem vlastně nedohrál. Jo a Kate je fakt hrozná. 2x v cut scénách jsem jí viděl, jeden hovor s ní proběhl a je to žena mého života. Přitom jsem s ní nikdy nebyl na rande a prý nechce mít ani sex. Zlatá Denisa z SA, která naskočila a střílela po ballasech, šla se mnou do fast foodů a pak mě pozvala na horké kafe!!! - pak mi tu říkejte něco o dospělém příběhu :D

Optimalizace strašná je a celá hra je brutálně zabugovaná. Ale tohle nejsou bugy jako ze SA, které dokázali vykouzlit úsměv na rtech. Tohle jsou bugy, co hráče trestají, když plní mise a postupuje příběhem. To, že nějaká auta jsou zabořená do země, levitují nad ní, a tahle postava je zaháknutá o bednu, tahle bedna zase levituje....to jsou věci, které mě fakt netrápí. Ale bugy, kdy musíte mačkat tlačítka a hra rezignuje vůči vaším úkonům...grr.
Ono vlastně není o co stát. Můžete mít hafo peněz ke konci hry, ale nekoupíte si auto, motorku, loď, baráky, garáže...NIC. Není za co utrácet. Veškeré mé prachy jsem házel do munice, zbraní, platil nemocnici po každém respawnu a když už jsem nevěděl, co s penězi, rozdával jsem bezdomovcům co to jen šlo.
Za oblečení moc utrácet nejde. Moc toho po vás nechtěj a stejně je zde až trestuhodně tenký výběr. Fast foody stojej dolar, takže zde skutečně není motivace peníze vydělávat a dokončit příběh. Hra je hodně utahaná a každej ostrov vypadá stejně, krom neonového středu druhého ostrova. Krajina fakt hře chybí a Liberty City jsem nikdy neměl rád. Je to stereotypní místo, bez svobody.

Jinými slovy: pamatujete, jak jste nedočkavostí odemykali nové lokace v SA a každá byla hezčí, pestřejší a více charakterní? Tady jsem očekával něco podobného, abych zjistil, že třetí ostrov je asi ten nejhnusnější v celé hře :D chválím počet interiérů. Laundromaty jsou moje lásky. Za zvuku praček se poflakovat uvnitř a číst internet, to je moje představa o relaxu! Ty vole, ale to je jedna z mála věcí, co krom chaosu ve městě, lze dělat. Uvítal bych tunu obsahu, kde by nebyla třeba nikoho zabíjet, mlátit, nahánět - assety, kde jezdíte sanitkou, hasičákem, plníte mise v helikoptéře, letadle, lodích, BMX, motorce atd atd atd....VŠECHNO JE KOMPLETNĚ PRYČ. Maximálně policejní, ale já NECHCI ZABÍJET. Dělám to celou hru a jsem tím překrmený. JO, Vice city stories feat Liberty city stories jsou asi desetkrát zábavnější, pestřejší a zajímavější po všech stránkách, krom grafiky, enginu a fyziky.

Město je naštěstí docela alive, všude jsou obří dopravní zácpy a NPC nejsou jen karikatury. Ale není zde ŽÁDNÁ INTERAKCE s okolím. GTA IV je kulisa, která se hezky tváří, ale nepustí vás do sebe - zatímco SA bylo vaší hračkárnou - tu máš obří mapu, desítky pestrých interiérů, tunu dopravních prostředků a dělej si co chceš. TY JSI TU PÁNEM, TOHLE JE SVOBODA PO KTERÉ TOUŽÍŠ.

Internet je též jen kulisa a člověk může jen číst vtípky na netu. Ale všechno je to prostě....za sklem. Hra mě dovnitř nepustí, jen nachutí. Rádia jsou docela v pohodě, Jazz i Journey jsou fakt lahůdky a i ten pop co tu je, se dá poslouchat. Ale rozhodně se to nepřibližuje k SA/VCS. Naštěstí talk rádia jsou ještě vtipné, hlavně Lazlow válí s Integrity. Televize mi přišla v GTA V zajímavější, zde jsem neměl potřebu na nic koukat. Interiérů je dost, i když jsou všechny stejné, tak je to furt větší sláva než v pátém díle, kde máte vše zavřené. Zde figurují ještě fast foody a tak podobně, takže nějakej vztah k městu jsem si trošku vytvořil.

O GTA IV bych závěrem prohlásil, že je to vlastně poslední vyloženě singleplayer GTA a má to ještě dost prvků, které tu herní sérii připomínaj, ale i tak už působí dost chudě a osekaně. Chci tunit auta, kupovat baráky, garáže, tunu hadrů... chci se sžít s charakterem a s chutí plnit i stereotypní mise. Potřebuju důvot u toho zůstat a né doufat, že to už skončí a budu moct zapnout trainer. Chci svobodu, né aby na mě na letišti šli 4 hvězdy KDYKOLIV TAM JSEM. Chválim více realistický jízdní model (sám řídím auto a krom té nesmyslné brzdné dráhy a přehnané přetáčivosti, ty auta maj váhu), ale .... radši bych arkádovej jízdní model. Motorky, lodě jsou peklo. SA mělo kompletně vše vyvážený a do všeho jsem nasedal s chutí, zejména BMX (které tu není ani....) jsem miloval celým srdcem. Tohle je hra, né simulátor, kde se máte učit jak jezdit s autem, takže arkádovej model z GTA V asi mám radši. Jinak tvůrci by se měli totálně vysrat na detaily, které oživí kulisu, se kterou stejně nemůžete nic dělat a jen očumovat a místo toho by měli tunit hratelnost, gameplay na úkor věcí, kterých si ani nevšimnete, protože si s nimi nemůžete vyhrát. Bavil jsem se, ale asi bych čtyřku zařadil hodně dolů, protože s VCS, LCS a SA se absolutně vůbec nedá srovnávat.

Malá poznámka na závěr: nikdo se zde o tom nezmiňuje a ani na redditu. Každopádně režie cut scén je příšerná. Místo toho, aby kamera snímala mimiku, tak jen roh obrazovky, hadry ve velkých detailech a kousek tváře. To se radši podívám na vykouslé obličeje z SA a jejich spojené prstíky. :D Takže nějak nemá ani cenu koukat na cut scény...
+14

Mini Ninjas

StradyStrady
Dohráno
  • PC 65
Přemítal jsem co si zahrát. Aby to splnilo pár bodů, nebylo to náročné, lehce ovladatelné, bez nějakého většího použití mozku, prostě relax, plus aby se umazala z mého seznamu her "Zahrát". Volba padla na MiNi NiNjas

Hlavní roli je malý ninja Hiro, který postupem času osvobozuje své přátele, za které je pak možno hrát. Každý z bojovníku má svůj vlastní styl boje. I když je každý bojovník jiný, nejvíce jsem stejně používal Hira.
Mini Ninjas do písmena plní mnou nahoře vypsané body. Dětská hra, lehká na ovládání, bez záseková, velmi lehká, občas i docela hezká.
Hra mi hodně připomínala hru Spyro the Dragon, podobný styl.

Musím se zmínit o jednom bossovi. Dal jsem mu jméno Mistr Pšouk, který posílá nelítostné pšouky pomocí svého vějíře směrem na mě. Přiznám se, tato dětinská věc mě velice pobavila asi to je NEJ moment z celé hry. Je vidět, že i když jsem už dost přestárlém věku, tak jsem stálé duší dítětem.

Verdikt: Mini Ninjas nemohu hanit ani vynášet do nebe. Prostě dětská hra se vším všudy. Hra splnila to co já chtěl a tím u mě uspěla. 65%

Pro: Mistr Pšouk!

+14

Formula One Grand Prix

JumasJumas
  • PC 80
Formula One Grand Prix je jedním ze dvou dílů série, který jsem hrál a vůbec první závodní hrou s formulemi, s níž jsem měl co do činění. Když jsem se k ní dostal, bylo mi asi deset, takže i když umožňuje rozsáhlé nastavení vozu či tratě, moc jsem se v tom nehrabal, protože jsem tomu vůbec nerozuměl.

Nikdy jsem neobsazoval nejvyšší příčky, ale i tak jsem se nehorázně bavil. Základním pravidlem bylo, že jsem se po najetí na trávu musel co nejdříve dostat zpět na trať, jinak hrozilo odtažení mého vozu a konec závodu. Zvuky jsou super a osloví mě i dnes a i model poškození je na svou dobu celkem nevídaný.

Hra postrádá oficiální licenci, takže tu místo Ferrari, McLarenu nebo Jordanu byly týmy Bellini, McPherson či Gordon a také jezdci nesli vymyšlená jména. Jediné okruhy odpovídaly skutečnosti. Závodní hry v poslední době příliš nevyhledávám, ale na Formula One Grand Prix jen tak nezapomenu.

Pro: okruhy, model poškození, zvuky

Proti: chybějící licence

+14
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • berry1009 Syberia +31
    Napsal berry1009, 27 dní
    V této adventuře ze začátku roku 2002 se v kůži mladé právničky Kate Walkerové vydáte do…
  • H34D Mass Effect 3 +30
    Napsal H34D, 25 dní
    Jeden by řekl, že poté, co dvakrát spasíte galaxii, by ten klid a mír mohl nějakou chvilku…
  • Flowerpot Silent Hill 2 +28
    Napsal Flowerpot, 12 dní
    Remake. Silent. Hillu. Dvojky. Sa. Podaril. Nejak tomu stále nemôžem veriť, pretože som…
  • Jumas Dishonored 2 +24
    Napsal Jumas, 18 dní
    Dishonored bylo zjevení. Když jsem se k němu a k jeho rozšířením dlouho po vydání…
  • H34D DOOM + DOOM II +24
    Napsal H34D, 20 dní
    Remasterovat původní Doom určitě byla jedna z největších výzev, které doposud masteři…
  • Adieu Alan Wake II +23
    Napsal Adieu, 6 dní
    Jestli bylo Disco Elysium postmoderní hrou, Alan Wake 2 představuje tak bytostně čisté…
  • Vivaldi Beyond Good &… +23
    Beyond Good & Evil
    Napsal Vivaldi, 2 dny
    Na úvod by som mal asi povedať, že v čase, keď Beyond Good & Evil vyšlo prvýkrát, nemal…
  • Tainaru Final Fantasy IV +22
    Napsal Tainaru, 24 dní
    Po dlouhém, opravdu dlouhém uvažování, rozmýšlení a rozvažování jsem se pustil do…
  • Bursoft Astro Bot +22
    Napsal Bursoft, 16 dní
    Každý, kdo dohrál Astro's Playroom tak nějak tušil, že tu existuje potenciál na něco mnohem…
  • Wettek98 Mafia: Definitive… +21
    Mafia: Definitive Edition
    Napsal Wettek98, 23 dní
    Herní výzva 2024 – 10. V záři reflektorů (Hardcore) Remake původní hry Mafia: The City of…