Nejlépe hodnocené komentáře

K této hře jsem se dostal ještě jako školou povinný v době jejího vydání. Vůbec nic jsme o ní tehdy nevěděl. Pouze to, jaká kontroverze - jak se dnes a oblibou používá - kolem ní vznikla. Hra byla svého času natolik pranířovaná, že se dostala i do neherních médii a to pochopitelně muselo vyvolat moji zvědavost. A protože se už v době svého vydání dala koupit (v Albertu!!! :-)) v kategorii "budget" za tři stovky, neváhal jsem.

Po natěšeném nainstalování a prvních minutách hraní jsem si vůbec neuvědomoval, jaký kult se z této bizarnosti stane. Musím přiznat, že v té době na mě hra působila velice průměrně co do grafické, technické i herní stránky. Ale hlavy odražené rýčem se v ní přesto kutálely o sto šest. Až jsem si nakonec uvědomil, kolik času jsem u ní strávil. Na dlouhá léta jsem jí potom odložil. Až do teď, kdy na mě vykoukla ve slevách téměř zadarmo. Neodolal jsem :-).

Teprve nyní, kdy hra doslova "uzrála", mám pocit, jako bych viděl všechny její kvality. Hra má nezaměnitelný rukopis a atmosféru. Nachází se v ní celá hromada popkulturních odkazů, všemožných easter eggů, nebo parodií ve stylu prvních Scary Movie. Můžete je tam nalézt, nebo nemusíte, záleží na vás, jak moc jste pozorní a všímaví. Nevybíravě si dělá legraci ze všeho a všech. Dokonce sama ze sebe (Dude pracuje jako programátor v RWS, která ve hře zastává svou sebeparodickou roli). V době dnešní odporné hyperkorektnosti, je tento počin příjemným osvěžením, protože hra opravdu nikoho nešetří. Na to, že hře už je šestnáct, je její úchylný humor stále aktuální, což jen dokazuje, o jaký herní klenot se jedná.

Hra sice disponuje jakýmsi příběhem, který je skvěle fungujícím způsobem rozvržen do jednoho "obyčejného" týdne vašeho (Dudova) života. Avšak spíše slouží k tomu, abyste měli důvod navštěvovat nové lokace a podstupovat další a těžší výzvy. Rozhodně tam ale je a určitě neurazí. A ano, příběh je úchylný, jako celý zbytek hry:

Je libo jít pomočit hrob svého zesnulého tatíčka? Jít si jen z dlouhé chvíle a rozmaru koupit kanystřík napalmu s odpalovačem v ceně? Přinést strejdovi dárek k narozkám? "Prosit" kolemjdoucí o podepsání petice? Či jít jen ke zpovědi, vrátit knížku do knihovny, nebo si jít koupit vyprodanou hračku? Co by se při vyřizování těchto restů tak mohlo stát???

V oné chvíli nastupují možnosti hratelnosti. Až v dnešní době dokážu ocenit její komplexnost. Každou situaci lze vyřešit několika způsoby a není nutné při tom nikoho zabít (možná jen ponížit, pomočit, šokovat tazérem a nakopat do koulí), ale je těžké odolat, protože hra k tomu hříšně svádí od prvních minut. Já se snažil hrát za slušňáka kvůli achievementu a zároveň kvůli osobní výzvě, zda odolám. Jenže jsem hned v úvodu odpálil kočku (nevěděl jsem, že nesmím ani to) a tak jsem nakonec nic nedostal... Když tedy potom popustíte uzdu své krutosti, krvelačnosti a jiným zlomyslnostem, probudí se ve vás malý rarášek co jen čeká na sebemenší záminku. Neznám nikoho, kdo tuto hru hrál, aniž by mu při provedení nějaké obzvláště povedené exekuce necukaly pobaveně koutky směrem vzhůru. Vždyť kterému zapřísáhlému pařanovi a milovníkovi toho nejčernějšího humoru by srdce nezaplesalo a koutky necukaly při tom, když Dude někomu rozmašíruje hlavu perlíkem a nedoplní to suše škodolibou hláškou: "Have a nice day". To se potom člověk přistihne, jak se sám před sebou předhání ve vymýšlení všemožných a ještě vynalézavějších ukrutností. Podívejte se na pár videí ve Workshopu a pochopíte.

Hru vřele doporučuji na odreagování. Pokud vás někdo, nebo něco naštve, pusťte si tuto hru a vylijte si vztek. Funguje to stoprocentně! Znáte to, když stojíte v dlouhé frontě a chcete být zoufale jinde, jen ne v té frontě? Nějaký idiot vás naštve v práci nebo na ulici? Na nějakou věc jste se moc těšili a než si pro to přijedete do krámu, tak to je vyprodané? Nemůžete vystát toho hipstera, co s vámi jede v autobuse, je hlučný a jeho nesnesitelná kolínská smrdí přes půl autobusu až k vám? Také byste kolikrát nejraději popustili uzdu vzteku a frustraci? Se všemi takovými situacemi se dá (a všechny tam jsou) ve hře vypořádat tak, jak byste to normálně neudělali. A je to povznášející! Jediným limitem hry je její engine, zastaralý už ve své době. A co si budeme povídat... ne moc dobrý a k tomu dost těžkopádný a místy až k vzteku zabugovaný, z čehož MNOHO bugů již bylo za ta léta tvůrci odstraněno.

Poslední věcí, kterou musím zmínit a která mne velice mile překvapila je, že hra není "mrtvá". Pánové z RWS na hře stále pracují a před dvěma lety k ní dokonce vydali regulérní datadisk, díky kterému můžete ve hře prožít další týden po událostech poslední soboty a neděle, což je u tak staré hry skoro ojedinělé a u mně tím RWS získali plné sympatie. Zvláště když připočteme ještě fakt, že hra má vlastní sběratelské kartičky a opravdu vymazlené achievementy - to nemá na Steamu třeba ani Doom 3. Ve hře se objevilo spoustu nových (zejména chladných) zbraní, které laťku sadismu posouvají ještě výše a zábavu také. Ze všech budu jmenovat třeba bumerangovou mačetu, kosu, nebo !motorovou! pilu. Ono ani zahradnické nůžky nejsou k zahození :-).

Jednoznačně hru doporučuji a dávám jí pomyslných pět hvězdiček z pěti. Proč? Protože podobná hra není. Mohl bych vzpomenout třeba stařičký Manhunt, nebo nezávislý Hatred, který sám v jednom achievementu na Postal odkazuje, ale oboje to nejsou hry, které by byly koncepčně srovnatelné. Moc se těším na Paradise Lost, který jistě časem přikoupím. Postal 3, který je od jiného studia a je úplně nesmyslně viděn ze třetí osoby, je dle mého názoru nebetyčně samoúčelná sračka bez špetky černého humoru a k tomu ještě zabugovaná, což se bohužel nevyhnulo ani "pravověrné" dvojce.

Chcete opravdu originální hru za pár šestáků, která nemá svou obdobu? Máte silný žaludek a neberete vše příliš vážně? Jděte do Postala 2. Ale OPRAVDU až od osmnácti. Tahle hra totiž kazí duševní vývoj všech kindrsáků na celém světě a způsobuje doživotní traumata, díky kterým se už na nářadí v jakékoliv dílně nepodíváte stejnýma očima.