Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Alpha Polaris

  • PC 55
Jedna z mých vůbec prvních adventur, tehdy jsem nějak nevnímal celkovou průměrnost této hry. Moc velký první dojem na vás neudělá ani herní menu ani začátek hry, kdy se snažíte stopovat ledního medvěda. Naštěstí zhruba od poloviny příběhu, dostane hra spád, aby poté spadla do odfláknutého konce.

Ovšem hlavním tahákem hry je podle mě atmosféra, když jsem hru hrál poprvé, vím že jsem vyskakoval ze židle hrůzou, při každé trošku více děsivější scéně. Velkou část v tomto určitě nese hudba a sound design.

Celkově je Alpha Polaris celkem průměrná příběhovka, která má ale velice silnou atmosféru.

Pro: Atmosféra, příběh, hudba

Proti: Začátek hry, bugy, konec

+14

Don't Escape: 4 Days to Survive

  • PC 65
Herní výzva 2020 - 2. Heuréka!

V této pixel-artové adventuře se zhostíme role muže jménem David a co je jeho hlavním úkolem, napovídá už samotný název hry. Zemi totiž postihla obrovská katastrofa - z neznámých důvodů se Měsíc roztrhl na několik kusů a ty míří přímo k Zemi. Vlivem těchto událostí postihly naši planetu přírodní katastrofy obrovských rozměrů a zůstalo pouze pár přeživších, jejichž vyhlídky na budoucnost nejsou rozhodně nijak růžové.

Přiznám se, že mě námět hry zaujal na první pohled. Mám rád přežívačky, kdy musím shánět zásoby, opevňovat obydlí apod. A přesně tohle mi ze začátku hra nabídla. Dostal jsem se do opuštěného domu a musel se připravit na určitou katastrofu. Těch je několik druhů a generují se náhodně, takže zatímco jeden den víte, že přijde obrovská bouře a druhý den se blíží oblak toxického plynu, v opakovaném hraní to může být úplně jinak, což chválím.

První herní dva dny mě tedy hra opravdu chytla a nabídla mi přesně to, co jsem o ní očekával. I tak jsem ale věděl, že nebude úkolem přežít čtyři dny, aby vše skončilo nárazem trosek Měsíce do Země. A měl jsem pravdu. David se setká se ženou jménem Kate, která má dost zvláštní informace o původu katastrofy i bláznivý plán, jak ji přežít.

Bohužel se musím přiznat, že od této chvíle mě hra celkem přestala bavit a závěr celého příběhu se mi vůbec nelíbil. Vlastně nevím, co jsem čekal, ale tohle bylo moc vyndané i na mě.

Celkově to za těch pár Euro stálo. Nejedná se o žádný herní klenot, ale jako taková adventurní jednohubka na jeden dva večery to nebylo špatné. Milovníci pixel-artu budou nadšení, lokací je celkem dost a většina je i dost povedená. Úkoly jsou logické, žádné větší zákysy nehrozí, stejně jako pixel hunting. Chválím možnost opakovaného hraní s trochu odlišným průběhem v první polovině, ale na závěru to stejně nic nemění, tak je to vlastně trochu zbytečné.

Pro: První polovina hry; variabilita lokací; originální námět.

Proti: Závěr příběhu; občas trochu kostrbaté ovládání.

+14

Léto s Oskarem

  • PC 50
Léto s Oskarem, typicky česká nízkorozpočtová adventura, která byla out už v roce vydání, ostatně ve Score tehdy dostala krásných 4/10, což byl důvod proč jsem ji nikdy nehrál.

Co Vás čeká? Primitivní grafika, která je navíc celkem ošklivá; ani ne tak zpracováním, jak spíše scenériemi plnými hnusu. Nulový příběh - puberťák Oskar Sláma propadá a tak ho rodiče vyšlou do Koťehůlek k dědovi a babičce. Půlku hry zabere snaha se do toho vidlákova vůbec dostat, druhou půlku pak pochůzky pro prarodiče (podojit kozu, donést pivo, nafotit nahotinky). Humor je slabý, na druhou stranu hra netrpí politickou korektností a tak potkáme teplouše, transku, černošského studenta, úchylnou babču, nebo bandu cigošů, kteří si ve vlaku dělají táborák. Je tu spousta krásných holek a trošku té erotiky na konci.

Hratelnost je snadná, ovládání funguje dvěmi tlačítky, většina akcí je logických s jasnou nápovědou, zasekl jsem se akorát jednou u jednopixelových baterek v obchodě, dokonce jsem ani nemusel zkoušet zoufalství jménem všechno na všechno. Kromě logiky za to může i to, že 90% aktivních míst je naprosto k ničemu a slouží jen k nepříliš vtipnému popisku. Pokud jste někdy nějakou adventuru dohráli, nebudete mít sebemenší problém, já hru zapnul v 17:30 a v 19:30 bylo hotovo a to jsem se zdržoval zkoušením všech možných variant dialogů.

Každopádně mě na Létu s Oskarem vlastně nic moc neštvalo, jen je to na rok vzniku slabota graficky, příběhem, humorem i tou hratelností a to i na poměry českých adventur.
+14

Loot Hunter

  • PC 35
"Mohl bych spustit kotvu do vaší laguny?"

Netajím se tím, že hry od nevelkých českých vývojářů, studia Rake In Grass, prostě zbožňuji. Nedávno jsem zde na DH objevil další kousek z jejich portfolia. Mezi totálním nedodělkem (ale i tak docela dobrým) Northmark: Hour of the Wolf a pro mě skvělými Rampage Knights se na mě usmívala ještě další hra, a to s ikonou staré námořní lodě. Než jsem tento kousek sehnal, uplynulo pár měsíců, ale nakonec se to podařilo a já Loot Hunter s počátečním nadšením a pozdějším zklamáním nakonec úspěšně odehrál.

Hrábě v trávě mě téměř vždy dostanou svojí typickou kreslenou vtipnou grafikou, intuitivním a nenáročným ovládáním a především svým nefalšovaným originálním humorem. Tady se bohužel něco nepovedlo a zbyla jen ta grafika. Za těch pár chvil, které jsem u hry strávil, jsem se ani jednou nezasmál. Ba ani nepousmál. To už je špatně. Grafika rozjetou tradici nenarušila, ale třeba takové zpracování hlavní mapy, kde se s lodí pohybujete, je opravdu mizerné. Navíc jak psal kolega v komentáři výše/níže (to záleží na vás :D), plavidlo se neustále zasekává o pevninu. Jedním slovem: "Báječné!"

Obchodování v jednotlivých přístavech spočívá v nákupu a prodeji různých surovin, nic světoborného. Plnění úkolů a získávání zkušeností plus povyšování je tedy hlavní náplní hry a zhruba po půl hodince omrzí, takže dále hrajete už jen proto, abyste to prostě dohráli. Nebo je zde ještě druhá možnost - okamžitá odinstalace.
Tím nejhorším aspektem Loot Huntera je pro mě ale soubojový systém, který probíhá pomocí jednoduchých spojovacích puzzlů a v mnoha ohledech zde vlastně záleží na náhodě.

Takže sečteno podtrženo - toto se klukům přazským moc nepovedlo a dovolím si tvrdit, že narozdíl od většiny jejich ostatních titulů, je tato hříčka úplně zbytečná. Zasloužených 35%.
+14

Shining Force II

  • PC 80
Shining Force 2 má pro mě ideální poměr příběhu, průzkumu a taktických soubojů. Mechanismy se od jedničky nehnuly ani o píď a jakkoliv jsou jednoduché, pořád se jim nezapře návykovost a bezzákysovost. Balanc mi přišel o něco lepší, jen jednotky s krátkýma nohama mají smůlu a získávají expy pomalejš. Na to doplatil i můj oblíbenec vlkodlak, páč jsem pro něj tentokrát nenašel prstýnek rychlosti a nemohla se z něj stát obávaná vzteklina. Souboje mají lehkou nepředvídatelnost, probíhá zde několik zákeřných hodů a ať se snažíte jakkoliv, čas od času nějaká postava potřebuje křísit. Na druhou stranu prohra není fatální, zůstanou vám expy a můžete to zkoušet znovu, o něco silnější.

Příběh vyznívá mnohem víc pohádkovějc než v jedničce a má komediální prvky, což vítám. Pravda, začínáte jako vyzáblý klučina co by nepřepral ani čivavu a těžko uvěřit, že na něj všichni spoléhají. Ale to se rychle podalo a například finální hlasování družiny, jestli má hlavní hrdina právo polibkem vzbudit spící princeznu nebo to připadne samozvanému trpasličímu válečníkovi, upřímně pobavilo.
+14

Řež

  • PC 80
Ke hře jsem přišel náhodou. A sice na Facebooku jedné kapely, která se o této hře zmínila. Ani nevěděli, že v této hře mají své skladby, až letos na to přišli :D

Hra rychle odsejpá a obtížnost dost graduje. Je to zajímavý herní počin a soundtrack je úplný herní vrchol. Písně skvěle ladí k atmosféře hry, kdy hráč chodí relativně rychle a ze všech stran na něj něco střílí. Jak rychle to začlo, tak rychle to skončilo. Hra akorát na jeden volný den :)

Libí se mi i easter eggy typu Hitler na vozíku a to bezva outro :) Písně svých oblíbených kapel jsem poznal a bylo to příjemné. Bohužel není důvod hru opakovat. Maximálně aby člověk vyzkoušel všechny zbraně. Hru jsem dohrál na normál.

Graficky to celkem ušlo, prostředí jednotlivých levelů bylo docela ok. Skákací level byl takový navíc a k ničemu. Škoda, že nebyla vidět zbraň. Vlastně jen crossair vidíte a to je vše. Ani ovládaní není nikde vysvětleno - ale to ostříleného hráče přece nerozhodí.

Pro: SOUNDTRACK, rychlovka na jedno odpoledne, easter eggy, stupňující obtížnost, vtipné outro.

Proti: Absence zbraně v ruce, skákací level, není důvod hru hrát znovu.

+14

Shadow Ops: Red Mercury

  • PC 75
Shadow Ops mě příjemně překvapilo. Po první misi jsem očekával střílečku z Blízkého východu alá Call of Duty, ale ona je tam taková lehká špionážní příměs skoro jako v IGI nebo Bondovi.

Frank Hayden se, většinou za doprovodu svých bratrů ve zbrani, snaží zabránit atomové pohromě. Pokud se má zachránit svět, musí se po něm cestovat. Přes prales v Kongu, se zastávkou v zasněženém Kazachstánu až po fenomenální Paříž, ve které se odehraje grandiózní finále na vršku Eiffelově věže – variabilita prostředí je obrovské plus.

Snaha vývojářů využívat systém vyklánění tím, že zpoza každého druhého rohu vykoukne prefirující nepřítel, nemůže PC hráče nijak extrémně ohrozit. Dokážu si představit, že hraní na konzoli musí být diametrálně odlišné, ale s myší v ruce? Pravda, hodně ran od nepřátel znepříjemní hraní, hlavně z toho důvodu, že se smrt rovná hraní celé úrovně znova – žádné checkpointy. Ale jinak hratelnost hodně připomíná „on rail“ střílečky, ve kterých stačí odhadnout, kde se na obrazovce objeví nepřítel a být „jen“ rychlejší a přesnější.

Shadow Ops se mi trefila do vkusu svojí rychlostí, svým vtipem (příběh a předělové filmečky jsou tak fantasticky béčkové, že jsem nejednou vyprskl smíchy) a nutností být stále ve střehu. Můžu zmínit ošklivou grafiku, která nemůžu být ani poplatná své době nebo kratší herní dobu (dohrání na normální obtížnost trvá kolem čtyř hodin), ale i přesto jsem si Shadow Ops náramně užil. Takže děkuji cizinci na Steam stránce, který mi to prodal přes větu "jestli vás bavilo Goldeneye, tohle si taky užijete".

Herní výzva 2020 - 10. Výzva naruby

Pro: variabilita prostředí, úderná akce, neutuchající drive celé hry

Proti: grafika, herní doba, recyklace prostředí v poslední misi

+14

Phoenix Wright: Ace Attorney - Spirit of Justice

  • 3DS 75
Je to tady, tímto dílem oficiálně sérii dochází dech a kdyby nebylo posledních dvou případů tak to ani nezvládnu dohrát. Je sice hezké že se tvůrci snaží kvůli butt hurt fanouškovské základě držet status qo (viz. pozdvižení kvůli Apollo Justice dílu), bohužel kvůli tomu série začíná silně stagnovat a nejde nikam kupředu. Rozhodl jsem se že jelikož jsem byl veliký fanoušek série a jsem naštvaný z toho co se sérií dělají, tak krom recenze na tento díl se pokusím zhruba shrnout v čem Ace Attorney už prakticky nemá co nabídnout.

Pokud sérii znáte tak formulka se tu prakticky nezměnila až na jednu věc, pořád vyšetřujete a následně obhajujete u soudu, akorát v tomto díle je tu Divination Seance, ve které vidíte poslední vteřiny oběti před její smrtí, krom toho je, ale vše při starém. V tomhle díle se akorát s Phoenixem podíváte do království Khuraini (nějak tak se to píše) ve kterém nesnáší právníky a Paynův bratranec je tam uznávaným prokurátorem, jelikož v království žádní právníci nejsou a nikdo mu nemůže oponovat. Musím říct že změna prostředí sérii lehce prospěla a bylo zajímavé sledovat dění v království Khurain a jeho kulturu, přeci jen se v sérii na něj občas poukazovalo a Maya se sem jela učit. Na ní každopádně tento díl lákal, že se konečně vrací všemi oblíbená bývalá asistentka Phoenixe, jenže to by scenáristi nesměli být banda hovad...

Hlavní hrdina se s Mayou osobě vidí asi po pěti letech a jejich znovu shledání působí neskutečně komickým dojmem, nejenže to vypadá jakoby se viděli včera, ale po dvou minutách dialogu o tom jak se měla je hned podezřelá z vraždy a už se s ní mluví jen o případu. Žádné objetí Phoenixe po pěti letech ani tam nemohli dát dvacet minut kdy jdou spolu na kafe, ne. Tohle je, ale bohužel jeden z hlavních problémů celé série a proč mě scenáristi neskutečně serou.

Nic tu nikam nejde, vztah postav tu vždy je ve statusu qo aby se náhodou nenaštvali fanoušci. Chybí už nějaké zadostiučinění, větší náhled do životů postav a trochu je posunout dále. Phoenixovi táhne na čtyřicet a krom Darii z jednoho dílu prakticky neměl žádnou známost a tvůrci mu museli přihodit adoptivní dceru, protože neexistuje aby do háje s někým mohl mít dítě. Z Apolla se tu taky stane adoptovaný syn někoho aby toho nebylo málo.. Je to už prostě únavný, mě už nebaví sledovat dokola furt to samé, postavám tu nikdy nic nehrozí, nic se jim nestane, vše skončí happy endem a nikdy tu nic nemá dlouhého trvání. Nemluvě o tom že v tomhle díle jde vidět jak si tvůrci píšou Phoenixe podle toho jak se jim hodí.

Když hrajete za Phoenixe, tak je to klasika, nechá se rozhodit jakýmkoliv trošku větším argumentem, není připravený, většinu věcí jede z patra apod. Jenže jakmile v tomhle díle stojíte proti němu v roli Apolla Justice, rázem je Phoenix připravený, nic ho nerozhodí, proti argumentuje jak nikdy a vy si jen říkáte....DĚLAJÍ SI ZE MĚ PRDEL ?!?!? To samé platí proto když je Phoenix, Apollův pomocník při soudu, najednou je plný profesionality a vše zvládá.

Celá tahle demence se táhne do čtvrtého případu, do něj je to klasika, nic vás tu neohromí, spíše se naserete jak nic nikam nejde, jenže pak to přijde. Čtvrtý případ je za Athenu které při soudu jako její kolega pomáhá druhý nejlepší prokurátor série a tím je Blackquiil. Ten totiž ukazuje jak by například Phoenix už měl jako profesionál u soudu reagovat, proti straně hbitě na většinu věcí hodí proti argument, nenechá se zahnat do kouta a opravdu si celou epizodu ukradl pro sebe. Poté je tu epizoda pátá která má neskutečně hodně skvělých myšlenek, parádní zvraty a šlape jako namazaný stroj. Jenže opět, tu napětí nefunguje, víte že vše dopadne dobře a nové zásadní postavy co mají hejbat s příběhem tam jsou jen jednoúčelově, jako vždy.

Dalším faktorem který hře moc nepřidal je nový prokurátor SAHMADIIEJKEWFKJWI (nevím jak se to píše), ten je prakticky shrnutí všech stereotypů od minulých prokurátorů, takže vás nesnáší totálně, nedá se s ním v klidu promluvit a vehementně a slepě po vás jde. Jasně, má důvody proč se takhle chová, ale je to prakticky to samé co u minulých prokurátorů. Vzpomeňme, ale na výjimku a tou je prokurátor Klavier Gavin, který jako jediný se snažil právníkovi pomáhat a společně s ním najít pravdu, škoda že takových prokurátorů v sérii není více.

Jinak kvůli posledním dvou případům, musím dát 75% jelikož jsou v rámci možností série, napsané opravdu kvalitně. Doufám že příští díl přinese změny, zaměří se trochu více na postavy, dají jim nějaké zadostiučinění
a třeba překopají i herní mechaniky a udělají z toho pořádnou 3D Adventuru. Jinak bych už sérii začal považovat za ždímání peněz z fanoušků.

Pro: Poslední dva případy, úžasný soundtrack, anime filmečky, pár nových postav, humor

Proti: únava materiálu, místy špatný character writing, nikam se nic neposouvá, příšerné znovu shledání s Mayou, první tři případy

+14

Manual Samuel

  • PC 55
Spíš než adventura je Manual Samuel arkáda, ještě k tomu hodně pitomá arkáda. A to především, pokud hru hrajete na PC tak, jako já a Vaše jediné ovládání je pomocí klávesnice.

Hned ze začátku Vás překvapí milý sarkasmus, vtip, navíc kresleně střelená grafika, která baví a příběh, kde se zhostíte role Samuela, který na začátku zemře a Vaším úkolem je dostat jej z pekla, čímž Vám pomáhá většina písmen na klávesnici. Každé z tlačítek totiž něco znamená. A zde začíná a vlastně i končí kámen úrazu.

Manual Samuel je totiž arkáda v tom smyslu, že každé tlačítko, které zmáčknete, vyvolá něco, co Samuelovi pomůže...nebo ho zabije. Takže při hraní musíte neustále mrkat, také se musíte neustále nadechovat a vydechovat. Navíc jakýkoliv pohyb musíte ovládat jak jednou klávesou pro levou nohu, tak druhou klávesou pro pravou nohu. To všechno navíc v rámci příběhu a dění kolem něj, což není úplně pohodlné...vlastně je to docela na h*vno. Nejhorší je to pak v momentě miniher, kde třeba řídíte auto a já se Vám přiznám, že jsem měl co dělat, abych to auto vůbec rozjel. Mačkáte jedno tlačítko za druhým a po chvíli to začíná být docela zoufalství. Navíc, když nemrkáte a nechodíte tak, jak se má (levá, pravá), tak se Vám Samuel neustále láme v pase nebo ztrácí viditelnost a nejhorší je, když se složí úplně, dát ho znovu na nohy totiž stojí další magii s klávesnicí.

To ale není nic proti tomu, co přišlo na konci hry. Zde jsem s tlačítkovou magií začal být poměrně zoufalý. Navíc jsem zjistil, že se tu plno dalších hráčů zaseklo, protože se to na klávesnici prostě nedalo. Plno z nich, co to hrálo na ovladači třeba takový problém neměli. Na konci totiž přichází vyvrcholení příběhu, kde musíte různá tlačítka naráz kombinovat a pokud jich kombinujete víc jak čtyři, začíná jít vysloveně do tuhého.

Hru jsem ale nakonec dohrál, ale v těch slabých třech hodinách jsem myslel, že notebook vezmu a prohodím ho oknem. Dobrý nápad těžce sejmulo ovládání hry, které je na pomezí šílenství a hysterie. Naštěstí ale hru opravdu nehrajete déle jak tři hodiny, takže pro ten pocit, že jsem jí nakonec dohrál...na rozdíl od jiných...je vlastně docela fajn. Můžu si v duchu říct, že jsem to nevzdal, a to se počítá. Teda v podstatě jenom u mě...ale to nevadí :-) Hře to stejně moc nepomohlo a vlastně nevím, jestli bych Vám ji vůbec dokázal doporučit...v rámci nějaké výzvy, při které chcete někoho naštvat, snad možná ano. Jinak spíš ne.

Pro: Nápad, dabing, grafické zpracování, vtip, sarkasmus

Proti: Nejhorší ovládání, které jsem snad kdy zažil, závěr hry pro prstokladové mágy na klávesnici

+14

Battle Arena Toshinden 2

  • PC 80
Právě znovu dohráno po téměř dvaceti letech a musím uznat, že i přes svou typickou asijskou ujetost se jedná o celkem zábavnou a neobvyklou mlátičku. Proč neobvyklou? Jednak díky svému specifickému 3D provedení, druhak kvůli šílenému ovládání, které čítá snad na dvě desítky různých více či méně stejných pohybů a tím pádem i klávesnicových tlačítek. Ani tehdá, ani dnes jsem zdaleka nevyčerpal všechny nabízené limity pohybů a útoků. Hrou se dá naštěstí ve všech režimech projít i bez speciálních komb, nutno ale dodat, že už čtvrtý nebo pátý protivník ze série vám může solidně zatopit.

Aktuálně se mi hru podařilo kompletně projít s postavou jménem Mondo, na kterého jsem si velice rychle zvykl a v boji mi neskutečně pomáhala jeho dřevěná vystřelující tyč (kopí?!). Každý charakter je zde odlišný svým vzhledem, stářím, zbraní a samozřejmě útoky. Z jejich samotného zpracování ale až tak odvařený nejsem, zkuste si představit jakoukoliv postavu vyjmutou z in-game scén Warcraft III: Reign of Chaos, několikrát zvětšenou a opatřenou úchylným anime kukučem. Přesně tento typ grafiky mi nikdy moc neseděl. V určitých momentech mi připadalo, že mi snad některé ostré hrany (které měly být kulaté) určitých tělesných částí bojujících podivínů vypíchnou oči skrze monitor.
K tomu si přičtěte ještě velice ujeté ozvučení, takový Chaos a jeho pojančený výherní smích, to už na mě prostě bylo moc..(nebylo, kecám).

Výběr bojovníků je tedy díky komplikovanějšímu ovládání naprosto dostačující, jednotlivé arény mohou být pro hráče i protivníka smrtící také díky svému chybějícímu ohraničení (kolikrát jsem omylem spadl přes okraj ani nelze spočítat), obtížnost je nastavena opravdu s citem, ani těžká, ani lehká, navíc lze v hlavním menu nastavit poměrně dost různých zvýhodnění, ale to už pak není úplně ono. Grafika je hodně "alternativní", stejně jako (pa)zvuky jednotlivých charakterů. Z mé strany i přes pár výhrad spokojenost. 80%.

Pro: nabídka postav, pohyby, arény bez ohraničení, obtížnost

Proti: ovládání, divná grafika

+14

Disney's Duck Tales: The Quest for Gold

  • PC 85
Kačeří příběhy v seriálové formě jsem jako malé jehně úplně moc nehltal, zato v herní podobě, to je jiná. Opět jedna z her, u které jsme s rodinou nebo přáteli seděli všichni u jednoho počítače a sledovali, jak se tomu u klávesnice zrovna daří nebo spíše nedaří. Na Disney's Duck Tales: The Quest for Gold se mi vždy nejvíce líbila ta rozmanitost jednotlivých úkolů a využití všech možných postav z tohoto univerza.

Hlavní mapu posetou mnoha místy určených k navštívení si vybavuji dodnes. Po tolika hodinách hraní a zkoušení už jsem vždy přesně věděl, co a na jakém místě mě čeká. Pochopitelně nejoblíbenějším úkolem bylo snad u každého hráče fotografování (toho bylo ve hře také samozřejmě nejméně) a s tím související čekání na nejlépe hodnoceného růžového slona. Plavení se v džungli ještě také nebylo úplně špatné, zato celkem náročné horolezectví nebo poměrně nudné procházení jeskyní končilo téměř vždy neúspěchem. Zavalen kamenem nebo vystrašen mumií jsem tyto mise opakoval snad milionkrát.

Graficky se na rok 1990 nejedná o nic strašného, zvukově už je to samozřejmě spíše srandovní. Příběhové soupeření s Hamounem je zde naprosto pasující a krom zmíněných "miniher" oceňuji i samotné létání do cílových destinací s Rampou nebo i další herní zpestření v podobě, pro strýčka Skrblíka typického, plavání v trezoru plném peněz. 85%.

Pro: úkoly ve formě miniher, pěkné zpracování, herní mapa, příběh

Proti: pro malé dítě občas náročnější, procházení jeskyní

+14

Bikini Karate Babes

  • PC 20
Pro svůj 100ý komentář jsem si samozřejmě nemohl vybrat nic obyčejného nebo dokonce snad špatného!, to byla přeci škoda. Ne, chtělo to prostě nějaký naprosto unikátní umělecko-herní zážitek, který se vidí tak maximálně jednou za, řekněme, sto let. Myslím si, že Bikini Karate Babes tyto parametry splňují ve všech bodech obhajoby.

Hra disponuje téměr neomezeným výběrem spoře oděných bojovnic a neskutečně promakaným soubojovým systémem, ve kterém je tím nejpromyšlenějším a nejtěžším kombem přehnutí soupeřky přes koleno a poplácání jí přes zadek. Holt zlobila. Množství herních režimů jen dokresluje onu na první pohled viditelnou dokonalost a řekněme si narovinu, kdyby tato hra nebyla skvělá, proč by poté vznikal ještě vydatnější druhý díl Bikini Karate Babes 2: Warriors of Elysia?

Karate holky doporučuji absolutně všem dobrým lidem a nad tím 20% hodnocením se nepozastavujte, to mi jen ujela ruka a už se mi to nechtělo přepisovat. Jinak pochopitelně 100%.

Pro: holky, bikiny a karate

Proti: bikiny

+14

Dragon Age: Inquisition – Trespasser

  • PS4 75
Trespasser je nejlepší DLC pro Inquisition, ale pořád tu nemáme žádný zázrak. Příběh je zajímavý, ale zároveň působí jako nucení hráčů, aby investovali další finance do hry, kvůli jejímu plnému vyznění. Samotný epilog pro Inkvizici je příjemný, Exalted Council spojený se setkáním se starými parťáky vcelku nadchne. Zápletka, která propojuje třetí díl s potenciálním čtvrtým, je taktéž nosná.

Herně to není nic extra, nové lokace jsou pěkné, ale dech mi teda nevyrazily. Neustálé procházení zrcadly mi popravdě vcelku lezlo krkem. Designérům došli nápady, takže místo zajímavých fightů na vás jen vrhají hordy nepřátel. Počty protivníků byly místy vskutku absurdní a já nemám vůbec výčitky ze snížené obtížnosti.

Obecně jde však o kvalitní přídavek, který by měl mít každý fanoušek třetího dílu Dragon Age i přes ne úplně zábavnou hratelnost to nabízí příběhově a emotivně dost na to, aby to za těch pět hodin stálo a pokud EA umožní zbytkům BioWare udělat kvalitní čtvrtý, tak na něj Trespasser krásně vnadí a slibuje velké věci.

Pro: příběh, setkání se společníky, plnohodnotný epilog

Proti: hratelnost, absurdně velké hordy nepřátel

+14

Little Nightmares: The Depths

  • PS4 70
Jsem rád, že tohle DLC se ani do základní hry nedostalo. Nepříliš zajímavé prostředí, ale hlavně frustrující obtížnost oproti základní hře. Navíc mi přišlo, že se zde jen natahuje gameplay opakujícími se problémy. Obtížné a nekonečné vyhýbání se vodní příšeře bych ještě zkousnul. Ale časovka s klikou, která je završená tím, že i když se vám po několikáté podaří vetlačit se do zavírajících se dveří, které vás stejně zabijou, protože jste nebyli dost rychlí a celý pokus musíte znova opakovat včetně otravného získávání kliky, to už mi přišlo přes čáru. Tohle DLC mě nezaujalo.
+14

Sven Co-op

  • PC --
Ke Sven Co-op se těžce píše komentář, protože všechno, co by někdo o hře chtěl vědět se dozví z její popisu. Pokud jste někdy toužili zahrát si s kamarádem hlavní příběh Half-Life a jeho dva datadisky (plus zapomenutý Decay pro PS2), nebo nespočetné množství modifikací jako They Hunger a Afraid of Monsters a vlastních map tak Sven Co-op je hra pro vás.

Procházet mapy s kamarády může být opravdu zábava a přejít do nepředvídatelných situací při kterých jsme se dost nasmáli. Při vyšším počtu hráčů ve hře dochází k pěknému chaosu a vzájemná komunikace je téměř nemožná. Na jednom serveru může být najednou až 32. Od původní hry se liší jen v drobnostech jako AI, fyzika a méně loading obrazovek, grafika a zvuk jsou víceméně stejné. Takže pokud jste z nějakého důvodu ještě nehráli původní Half-Life tak si ho v něm můžete zahrát zadarmo.

Podobně jako sandboxy typu Garry's Mod, Sven Co-op je hra, která je tak zábavná, jak si ji víte sami umíte udělat. Není to pochopitelně tak dotažené jako kampaň k Portal 2 a jiným moderným hrám, ale v tom je její šarm.

Pro: Všechno je zábavnější s přáteli

Proti: Pokud nejste fanouškem původní hry tak vás hra neosloví

+14

Need for Speed: Underground 2

  • PC 60
I po letech docela nápor na nervy. A sranda. Nápor když jedu trať 10 minut a v poslední zatáčce to za horizontem napálim do taxikáře. Nebo ze serpentin za městem driftuju s dopravou a skóre na hard tak mocně, že mě bolí prsty. A sranda protože ultimátní product placement a komerce na entou, která vybůstovala naše teenage sny do stratosféry. Od playboy modelky v průvodci, po naolejovaný „startovačky“ v magazínech, nudnou hitparádovou muziku, firemní loga podprahově zaučující budoucí zákazníky a kecy typu „A nezapomeň, musíš pořád vyhrávat.“ Vyhrávat, vyhrávat, vyhrávat. Hra hodná sociologické studie.

Nééé dělám si prdel. Je to jenom stará videohra. (Kecám, neni)

Oproti U1 je na zdejších tratích míň znát rychlost (hodně vyloženě závodních tratí a velký oblasti), ale zase je to mnohem pestřejší a dobrovolné výzvy v Jízdě nebo fotografování zabaví při opakujících se nákupech. Možnosti tunningu jsou alespoň zdvojnásobený a obzvlášť oceňuju dynamickej balancing se kterym můžete hru dohrát i s první sadou aut (nejlíp se ovládá Corolla).

Pro: OST je teen, ale perfektně sedne.

Proti: Škodlivý byznys přesah - odkaz

+14

Half-Life: Opposing Force

  • PC 80
Tomu, kdo zaplesal nadšením při dokončení legendární Half-Life, nemusí nostalgicky štkát, ale s nadšením se vrhnout na pokračování v datadiscích a opět se ponořit do atmosféry této výborné hry.

The Opposing force samozřejmě představuje stejné prostředí, logiku i samotný systém, tentokrát se do boje s monstry z jiných dimenzí pustí mariňák Shepard a samozřejmě nesmí chybět i alternativní setkávání ( nebo spíš míjení ) se s postavou z Hlavní hry.

Pořád je to zábava, sice s o dost kratší délkou, ale co by fajnšmekr zlobil, ani zásadnější návštěva Xenu nebyla potřeba - 80 %
+14

Gears Tactics

  • PC 80
Peklo je jenom tam, kde mrtvoly andělů nejde už počítat. A tady je peklo všude okolo, mrtvoly všude okolo a co si budeme nalhávat, krev, střeva a uřezané končetiny jsou na denním pořádku.

A co je vlastně Gears Tactics? Kdo si naivně myslí, že nějaká jednoduchá odbočka na 5-6 hodin, kdy nejtěžší věcí bude správné oblečení pro svého bojového Simíka, bude zklamán. Hra rozhodně není naprosto jednoduchá a troufám si tvrdit, že v některých věcech si rozhodně nezapře se svým bratrancem XComem. A hlavně, jde vidět, že do té hry dali nejenom svou krev, srdce, ale i peníze, kdy jde vidět, že se na hře nešetřilo.

A jaká je tedy hra samotná? Za mě boží ze dvou důvodů. Je to z mého oblíbeného světa steroidových vojáků s příruční motorovkou pod hlavní Vaší zbraně a je k dispozici v rámci skvělé služby Microsoftu Game Pass. Takže za drobný peníze se dostanete k jedné z nejlepší Turn-base strategií, co se nám hýbe na pc. A vraťme se ke hře.

Grafické zpracování je nadprůměrné. Co si budeme nahlávat, Unreal engine dělá svoje a je nádhera se na to koukat:) Rozhodně budete potěšení zničenou industriální krajinou a dalšími překvapeními, kde se budou Vaši vojáci pohybovat. Zpracování nepřátel i přátel je detailní, skvěle se pak doplňuje zkrze animované filmečky. Působí to stejně jako známe z klasických Gearsů. Tam není co vytknout.

Herní mechaniky? Řekl bych klasický XCom. Nevidíte zde čtvercovou mapu pohybu, která pro mnohé může být rušivá, pro jiná ale slouží k orientaci na mapě. Pohyb je intuitivnější a pro mě i plynulejší než ve zmíněném XComu. Navíc mi vyhovuje i systém více tahů pro jednoho hráč než je tomu právě u XComu. A více nemyslím dva, ale například až 5 za jeden tah. Což pro Vás může znamenat, 3 krát střelba, přebití a zapnutí tzv. hlídkování. Což je taktéž lépe zpracované než ve zmíněném XComu. Člověk si totiž může přesně nastavit dostřel své postavy a to včetně rozptylu. Dál už je klasická hratelnost, která propojuje známe mechaniky z tahových strategií se systémem krytí, střídání kol atd. Samotné Vaše postavy se pak dělí na hrdiny a klasické Gearsy vojáčky, co cestou rekrutujete a zachraňujte z mrtvého světa zmítaného válkou. Každá jednotka je vybavena určitým vybavením, která máte v základu a následně jej můžete získat plněním úkolů nebo najít na bojišti. Samozřejmě zde najdeme klasické třídy jako voják, kulometčík, brokovnice lady a odstřelovač. Prostě stará známá klasika se vším, co k tomu patří:) Co se týče zbraní, tak ty můžete upravovat v mnohých aspektech, což se týká i samotných zbrojí. Customizace samotných postav je pak mnohem nápaditější než v posledním XComu (nepočítáme-li módy a neběhá Vám tam 6 Doomů nebo Stormtrooperů) a defacto si ji můžete přizpůsobit sami. Co jsem nenašel je změna jména, ale to by u hrdinů nedávalo smysl. A když už jsme u hrdinů, čím více jich v misi máte, tím sice lepší pro Vás, ale nezapomínejte, že hrdinové neumírají, proto když umřou, mise končí a jede se znovu. A aby nedošlo k mýlce, toto opravdu není XCom, co se týče celkové komplexnosti hraní. Je jednoduší, ale rozhodně ne horší.

A co příběh? Znáte to, máte rozpočet na všechno, ale příběh musí být mixem složitého porna a krváku s Arnoldem na počátku 90. let. Příběh neurazí, ale není to něco na čem by hra samotná mohla stavět. Je to trochu hloupější Gear příběh než jsme zvyklí třeba ze skvělého 1. a 2. dílu. Ale pořád lepší než Gears of War: Judgment, takže si můžou znalci udělat obrázek, jakou roli v tom hraje příběh. Nemalou, skvěle doplněnou filmečky a cutscénami, ale pořád krapet jednodušší:)

A co že jsem to nezmínil? Jo, takové to, no když je to větší jak kamion, na ramenou počet střel na sestřelení všech družic na světě a palebnou silou menší Hvězdy Smrti. Bavíme se o Boss fightech, které Vás ve hře čekají. Za mě osobně asi nejméně zábavná část. Ne, že by bosové byli nudní či slabí, jenom to není můj šálek čaje.

Přesto, že mi jedna část moc nesedla, tak hra jako taková představuje příjemné zpestření světa tahových strategií a kdo vyloženě nechce styl XComu a vše, co k tomu patří, nebude zklamaný. Hra je skvěle optimalizovaná, příjemně se a za nějakých 26 hodin jsem viděl závěrečné titulky. Byla to skvělá jízda, doufám, že další odbočka z krvavé války s Locusty nám brzy přistane na našich počítačích:)

Pro: Součástí Game pass, grafika, hratelnost, customizace postav, hudební doprovod

Proti: Boss fights

+14

Onechanbara Z2: Chaos

  • PC 60
Onechanbara Z2: Chaos klame tělem, má mnohem více vrstev, než se na první pohled zdá. Vypadá, jakože svojí pravou náturu odhalí v prvních minutách, odloží své svršky. Není tomu tak. Pro moje překvapení není hra o mladé kovbojce, která se snaží najít ztracené pončo. Dokonce není ani o kovbojích. Kde jsou ti chlapci od krav?

Odpověď na tuto otázku bohužel ve hře nikdy nezazní. Ale menší útěcha tkví ve vyřčení odpovědi týkající se ztraceného ponča - nikdy ho neměla. Ano, skutečně. Mistrovský mlživý tah, který vývojáři vytasí hned z úvodu. Tým z Tamsoftu se tím snaží odvrátit pozornost od jediné otázky, kterou si každý hráč bude klást: Co se skrývá pod titěrnými plavkami hlavní hrdinky?

Jako správný pětadvacetiletý panic jsem si tuto otázku během hraní pokládal neustále. Během soubojových částí jsem využíval celou svou mozkovou kapacitu jen abych zjistil odpověď. Ne snad, že by souboje nebyly zábavné, ba naopak. Ale jak se říká "sejde z očí, sejde z mysli" a díky přeefektování, přesvícení, přeblikání všech bojových chvatů jsem spoře oděnou hrdinku pořádně neviděl a mohl jsem zase využít své mozkové kapacity.

Je možné, že se pod nimi nachází vysvětlení smyslu života? Nebo něco hlubšího, jako je nietzschovská temnota? Nebo snad jen doutník namočený ve slinách želvy?Stále samé otázky, ale žádné odpovědi. Byl umělecký záměr vyslat mě, zainteresovaného hráče, vypátrat odpovědi na tyto otázky za hranice hry, za hranice internetu, za hranice zákonů zletilosti?

Onechanbara má nejblíže k Bayonetta, co se soubojového systému týká a díky němu (fakt, přísahám) jsem vydržel u hry do konce "příběhu". Na bambilion kombíček, které mají své specifické pohyby jak na zemi, tak i ve vzduchu mi vykompenzovali zbytek hry. Možnost změny postavy, lišící se jak zbraněmi, tak i kombíčky, během soubojů funguje i jako taktika.

Střety probíhají s desítkami nepřátel najednou a každý útok dělá nějaký světelný efekt - totální nepřehlednost. Kamera většinou funguje, ale když ne, je to to nejhorší možný načasování. Zaměřování nepřátel nefunguje. Lock skáče z nepřítele na nepřítele a u bossů se zaměření hlava a to u těch, kteří jsou velcí jako rodinný domek udělá víc škody než užitku.Úrovně jsou ošklivý a prázdný, což je překvapení s ohledem na to, kolik vývojáři vynaložili úsilí na fyziku jistých částí těl a upravitelnému vzhledu postav. Nejsem fanda tohohle.... uměleckého cítění, vlastně to dost nenávidím, přijde mi to dementní. V tomhle ohledu si příště budu muset udělat lepší research.

Pro: délka, čtyři postavy, změna postav tag stylem

Proti: nepřehlednost, lock systém

+14

Cat Quest

  • Android 65
Zjednodušená hack-and-slash pro mobilní hráče. Všechno je uzpůsobené tomu, že neustále můžete běžet vpřed a nemusíte se zdržovat nebo namáhat mozkové buňky. Jeden automatický útok, pár kouzel. Z RPG mechanik pouze vybavení (zbraň/zbroj/helma) s pár čísly. Questy na pár řádků, není nutné číst, o nic nepřijdete. Všechny se řeší shodným stylem dojdi někam/zabij příšery nebo obojí. Ve questech se neztratíte, šipečka vždy ukazuje přesně kam jít. Ukládat se dá jen ve vesnici, ale nikdy od ní nejste dál než pár minut. Dungeony taktéž trvají max několik minut.

Přes všechno tohle zjednodušování (nebo možná právě proto) je hra na mobilním zařízení poměrně dobře hratelná. Ačkoliv nemáte pocit, že hrajete nějaké mistrovské dílo, tak "ještě splním tento quest / ještě projdu tuto jeskyni a půjdu spát" prostě funguje. Možná tomu přispívá ta infantilní grafika a občasně povedené slovní hříčky (které jsem ovšem rychle začal ignorovat). Hra je překvapivě dlouhá (na mobilní poměry). Naštěstí ne příliš.

Všechno je to takové... zjednodušené. Na ukrácení času nebo bezmyšlenkovité odreagování poslouží dobře.

Celkové hodnocení: Dobrá / Výborná
+14