Nejlépe hodnocené komentáře

Další CoD z WW2. Spousta skriptování, oslavování hrdinných vojáků a poukazování na to jaká je válka svině, drsně americky, jako už milionkát předtím. Krátká herní doba... hm. Nechápu, že tohle ještě někoho baví, i když ty silné momenty tam jsou...

Pacifik je naprosto otřesný - zaprvé s nedá sejít z cesty ani uprostřed pitomé džungle (vůbec nic moc design lokací), zadruhé až příliš často je vidět jen spousta kouře a červený flek značící hrozící smrt. Mise za amíky jsou nepřehledné jak cyp a naprosto mi lezly krkem. Krom letecké vsuvky, která jako osvěžení celkem ušla.
Mise ze rusy jsou pro změnu docela fajn, alespoň první polovina. Druhá se začíná přehledností podobat té americké a v posledních dvou na mapy proudí nebál bych se říct až absurdní množství nepřátel. (samozřejmě jsou tu nekonečné respawny vč. oblíbeného "z prázdného sklepa vyběhlo dalších dvacet němčourů")

Nesčetněkrát jsem chcípnul díky mým ochotným spolubojovníkům, kteří mě vytlačili z mého krytu, aby se tam mohli krýt sami - že do mé skoro-mrtvoly se tím pádem zakousne nepřátelský MG je už tolik netrápilo. Konec byl pro mě tentokrát vysvobozením, jakš takš zábavná byla tak třetina z celé hry.

Teď si tím nejsem na sto procent jistý, ale mám pocit že ta hra kašlala na nějaký quicksave a nutila mě používat jen přednastavené checkpointy. Těch je sice všeobecně dost, ale občas se prostě stane že nějakou pitomou pasáž opakujete tucetkrát. Za tohle ale nebudu ručit, dokud mi to tu někdo nepotvrdí, protože já to už dodatečně nekontroloval a samotná absence quicksavu mi přijde docela absurdní.

No. Když odhlédnu tady od těch věcí, tak pokud vás ještě bůhví proč baví fpsky z WW2, CoD5 vás až tak drasticky nezklame. Ale jestli vás tyhle WW2 fps pořád ještě baví, měli byste se dát vyšetřit. U mě je to slabých 70 za tu lepší třetinu a pár hezkých momentů a protože mám sklony ignorovat to mizerné, když hra nabídné alespoň něco dobré.

Moc pěkná top-down rubačka, která vypadá jako převlečený Doom 3 mě perfektně bavila hlavně díky upgradům zbraní a snaze o zajímavý level/gameplay design. Zamrzí, že v pozdějších částech hry Shadowgrounds dochází dech a začíná pomalu nudit. Grafika je velmi pěkná a svižná a dynamické stíny skvěle dokreslují atmosféru. Ta je hlavně ze začátku hodně mrazivá, později už jde hlavně frenetickou akci, což ale není vůbec na škodu. Hra má i celkem zajímavý příběh, který je sice těžké béčko, ale jako dodatečná motivace poslouží skvěle. Pro nenáročné a uspokojivé rubání emzáků můžu jen doporučit.

Nový Perský Princ ve mě zanechal docela rozporuplné dojmy. Když jsem ho rozehrál, byl jsem naprosto nadšen.

-První den hraní-
Grafická prezentace je jednoduše úchvatná - celý svět hýří barvami a lokace jsou zajímavě vymodelované. PoP se imho řadí mezi nejkrásnější hry vůbec. Neméně výtečný je i hudební doprovod, který skvěle umocňuje pohádkovou atmosféru celé hry. Příběh je zajímavý, hopsání zábavné, slovní přestřelky mezi Princem a Elikou jsou dobře napsané a při hraní je dobře vidět jejich spolupráce.

-Druhý den hraní-
Repetetivnost. Ta se dostavila ve druhém dni. Hra má 4 bossy, s těmi se setkáte v prvních 4 úrovních. Následně jsou každému bossovi věnovány další 4 úrovně a jedna finální, kde konečně zhebne. A ve všech úrovních jde v zásadě o to samé - cesta na vrchol věže nebo tak něčeho, následně souboj s bossem, vyléčení lokace, sbírání lightseeds. I když v tom, kterou lokaci kdy navštívíte, máte relativně volnou ruku, bojovat s jedním bossem po šesté je už skutečně vopruz. Jediným plusem tohoto systému je, že při posledním boji máte opravdu radost z toho, že teď už zhebne definitivně.

Souboje navíc nejsou kdovíjak zábavné, respektive nemají odladěnou mechaniku a trvají nepříjemně dlouho. S bossy. Ostatních potvor ve hře není moc a chcípají relativně rychle.

Pak jsou tu ty lightseeds. Po vyléčení lokace se objeví všude možně kolem a jejich sbíráním si postupně odemykáte nové schopnosti a přístup do dalších lokací. Osobně jsem se nemohl zbavit dojmu, že mě hra nutí jich sbírat co nejvíc. Krom toho, že to často znamená opakované procházení už jednou navštívených lokací, to na mě působilo jako nežádoucí tlak na hráče směrem, který není příliš zábavný.

-Třetí den hraní-
I samotné hopsání časem omrzí. Množství prvků, z kterých jsou lineární úrovně poskládané se celkem rychle vyčerpá a nejzajímavější prvky (green plates, trasy z různě pokroucených slajdovacích plošinek) rozhodně nejsou všude. Většina cest je poslepovaná ze sloupů, madel, běhání/šplhání po stěnách, atp. Za největší vopruz považuju yellow plates.

Po dohrání hry bych jako nejlepší lokace ocenil ty věnované Králi a nejpříjemnější souboje byly pro mě s Hunterem.

Příběh je... předvídatelný. Během procházení lokací se krom upevňování pouta mezi Princem a Elikou nic moc neděje, za to vám hra dává nenápadně najevo, co se asi stane v závěru. Jediná věc, která mě zaskočila, je to, že hra nemá vyložený happy-end.

Prince of Persia roku 2008 je krásnou pohádkou, která trpí na časté opakování prvků a nedotažené herní principy. Osobně z něj mám pocit, že by mu prospělo být tak poloviční, aby se nemohla repetetivnost moc rozmáhat. Takhle ale vím, že si nového prince stejně jako drtivou větišnu her podruhé už nezahraju - první den byl okouzlující, ale dál už není nic, co by za to stálo.