Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

SCAR: Squadra Corse Alfa Romeo

  • PC 80
SCAR jsem dohrál poměrně nedávno, proto mám zážitky z Alf v čerstvé paměti.

Všude omílaný RPG systém jsem moc nevyužíval, když jsem vyhrál nějaký závod, body jsem mohl použít na vylepšení jedné z mnoha vlastností mého řidiče či auta. Samotné závodění bylo lepší, než mezi závody přemýšlet, jestli investujete body do odolnosti řidiče vůči stresu, či do nových řidičských rukavic :-) Pro mě byly všechny okruhy hezké, nejvíc jsem si užíval městských kvůli možnosti projíždět zatáčky smykem, či s odhozením zadní části. Po závodu bylo možné shlédnout opakování jízdy, které se nedalo nikam uložit. Líbil se mi výběr vozidel, mými oblíbenými byli paradoxně všechny kromě 8C Competizione, kvůli brutálnímu výkonu v kombinaci s pohonem zadních kol. Krásné byly speciály s nádherným zvukem motorů 155 V6 Ti a 75 turbo Evoluzione, které jezdili naštěstí po technických tratích. Zajímaví byly staříci Alfasud a Giulia Super ze sedmdesátých let a kráska s nestabilním podvozkem SZ z devadesátých let. Ve hře bylo taky jedno auto s naftovým pohonem, a to GT Racing MJTD, které mělo skutečně jiný zvuk než benzínové.
Kladem hry byla možnost ovládání z klávesnice, vůbec jsem si na volant ani nevzpoměl. Obtížnost byla tak akorát, kromě závěrečných závodů s 8C Competizione ve Valencii. I když jsem trať dokonale znal, protivníci mě teda pořádně vytrápili.

SCAR je pro mně velice hezkou závodní hrou u níž jsem se skvěle bavil, s parádním výběrem aut, ale zbytečným systémem RPG.

Pro: zábava, výběr aut, krásné tratě, ovládání z klávesnice, jízdní vlastnosti aut

Proti: zbytečný systém vylepšování vlastností řidiče

+13

Medieval II: Total War

  • PC 95
Koncept Total War mi sedl naprosto. Setkal jsem se s ním už předtím u hry RomeTW a tak Medieval 2 byla pro mě jasná volba. Změn oproti římskému tažení není až tak mnoho, ale za to jsem rád - proč měnit něco, co se tak skvěle hrálo?

Zlepšena byla grafika, kterou musím pochválit – už například i obličeje/oblečení vojáků jedné jednotky se příjemně liší, města vypadají teď již jako města, také počasí se dočkalo znatelného upgradu – např. mlha. Muzika i atmosféra potom ve srovnání s ostatními strategiemi zaujímá vrcholné pozice, myslím si. Zde MTW2 boduje stejně jako jeho nepřímý předchůdce (RTW). Grand kampaň je potom svou volností, délkou hrací doby a znovuhratelností skutečně téměř bezkonkurenční! (slovíčko téměř píšu snad jen kvůli Paradox Interactive)

UI bohužel však zůstala tam kde je a tak ostřílenějšímu hráči nedělá problém válčit se všemi sousedy naráz i na obtížnost VERY HARD/VERY HARD. Škoda, že jsem skutečně ani jednou nebyl pod nějakým větším tlakem. O město mě nepřítel připravil asi 4x a vždy toho záhy hluboce zalitoval, hrad potom nepadl ani jednou. Chyb v UI přímo v bitvě jsem zažil poskrovnu, ale to bude tím, že jsem stáhnul snad něco přes GB oficiálních patchů a měl tak výslednou verzi 1.3 (tuším) – tu můžu v tomto ohledu doporučit.

Mezi nejpříjemnější prvky patří role papežského státu v globální politice, dva druhy měst a křížové výpravy. Marně jsem se však těšil na to, že Benátkami bude protékat aspoň řeka, že uvidím bitvy na moři nebo na možnost stavby hospodářských objektů na velké mapě i mimo města.

Co už mě potom trochu zamrzelo, byly některé zbytečné kroky nazpět – opevnění už neoplývají tolik zákeřným rozpáleným olejem, kterej dokázal pěkně pocuchat morálku dobývajících jednotek, v bitvě se nedozvíme, kolik minut zbývá do jejího konce (je tam jen jakejsi anonymní ukazatel), zbytečné ulehčení armádám přestupovat úžiny a tak snadný postup přes moře (z kontinentu na kontinent!) loďstvo-neloďstvo.

Osobně jsem ale i přes zmíněné neduhy s hrou nadmíruspokojen a nemůžu než udělit téměř absolutní hodnocení! 95%

Pro: Atmosféra, výborná muzika, znovuhratelnost, délka hrací doby, provázanost herních prvků, fungující diplomacie, rodokmen

Proti: UI, přestup úžin bez loďstva, absence rozpáleného oleje – opevnění, pro zkušenější dost snadné

+13

Far Cry 3

  • PC 95
No abych pravdu řekl po druhém díle se mi do tohoto absolutně nechtělo, ale jsem velice rád že jsem ho nakonec zkusil. Už od začátku kdy utíkáte se starším bratrem z pirátského tábora tak je to jedna velká jízda a nepustí vás to dokuď to nedohrajete.

Nezapomenutelná krásná grafika, skvěle zpracovaný ostrov (vlastně 2), velice slušný příběh, spousta postav a každá má něco do sebe (Hlavně Vaas a jeho teorie bláznovství), inteligence zvířat která se vám drápají po krku, spousta pojízdných a létajících hraček, a dále v neposlední řadě široký arzenál zbraní... Co určitě vytknu tak do příště (jestli bude) zlepšit Fyziku a pár drobných bugů, které zde můžeme nalézt, na inteligenci nepřátel by se dalo taky zapracovat...

Jinak jsem ale s touto hrou velice spokojen a doporučuji zakoupit vyplatí se to. Této gamesy jsem si užil více jak 27 hodin čistého herního času, což už se mi dlouho u takovéhle hry nestalo...

Pro: skvělá grafika, příběh, Vaas, herní čas, volnost a mnoho dalšího

Proti: pár bugů, inteligence nepřátel

+13

Prince of Persia: The Forgotten Sands

  • PC 80
Ač se to může vzhledem k množství výtek jež ke hře mám zvláštní tak je pro mě POP Forgotten Sands asi nejlepší skákačka jakou jsem kdy hrál,prostředí příběh a souboje byli pravda vcelku nezajímavé-neoriginální, ale samotné skákací části,jež jsou ve skákačkách/POP hrách tím nejdůležitějším aspektem, byly zpracovány naprosto parádně a to především díky nutnosti využívání všemožných schopností jako zmrazování vodních sloupů,zastavování času apod.Hře bych nejprve vytkl to, že důvodem jejího vzniku byla patrně pouze premiéra stejnojméného filmu od Jerryho Bruckheimera na jejímž úspěchu (který ale stejnak nepřišel) se chtěla hra svézt ,mezi problémy jež Forgotten sands má je pro mě tedy například. nemastný neslaný příběh, jež by se měl údajně odehrávat mezi prvním a druhým dílem pískové trilogie,celé toto příběhové zasazení však působí nepatřičně a divně.Další slabina hry se týká jejího zasazení ,vzhled a atmosféra prostředí působí dojmem recyklace již mnoho let staré Prince of Persia Sands of time a to až do takové míry že jsem měl chvilkami pocit jako bych spíše než pokračování hrál jakýsi remake výše zmíněné hry.Přesto však hru z oblasti šedi a průměru kam by jinak vzhledem ke kvalitě zpracování mnoha jejích herních prvků spadala vytahují neuvěřitelně zábavné a svižné skákací pasáže a mechanizmy díky nimž jsem se u hry bavil tak jako ještě v žádné jiné skákčce v minulosti.

Pro: Skákací pasáže , využívání schopností jako zmrazování vody apod.

Proti: Příběh , absence nějaké originality , do značné míry recyklace předchozích dílů , průmerné zpracování soubojů

+13

Red Faction: Armageddon - Path to War

  • PC 40
Nějak tak si představuji narychlo spíchnuté a v zásadě zbytečné DLC, které naprosto nijak nerozvíjí původní hru. Path to War obsahuje celkem čtyři mise (jednu ve Flyeru, jednu v tanku, dvě pěší), dějově jsou rozházené do různých momentů původní kampaně, některé ani nehrajete za původního hlavního hrdinu. Nové zbraně jsou celkem dvě (Shard Cannon a Sharpshooter, jak už napovídají názvy, vrhač bordelu a něco jako sniperka) a celou tuhle legraci zfouknete na Normal za slabou hodinku, aniž by DLC obsahovalo jeden jediný zapamatovánihodný moment.

Pro: pořád to všechno celkem hezky bouchá

Proti: krátké, krom dvou nových zbraní nulová přídavná hodnota

+13

Virtua Tennis 4

  • PC 25
V prvé řadě se vůbec nejedná o tenis, ale o upgradovaný pong. Legendární výměna mezi Federerem a Hewittem z US Open z roku 2004 se může jít klouzat oproti tomu, jaké výměny jsou zcela běžné ve Virtua Tennis 4.

Je to v podstatě k smíchu. Ve hře nelze vytvořit nevynucenou chybu. Pokud se hráči podaří trefit (to znamená doběhnout) míček, s jistotou 99,98% dopadne správně na soupeřovu stranu hřiště. Pouze pokud hráč míček trefí skutečně na poslední chvíli a má pořádnou smůlu, může se stát, že dopadne několik centimetrů v outu. To se ovšem nikdy nestane protihráči. Ten za celou dobu, co jsem hru hrál (dohrál jsem dvakrát world tour) míček do outu neposlal, a to ani z podání.

Síť figuruje pouze v podání, a to ještě tak stupidním způsobem, že se do ní lze trefit pouze pokud hráč zmáčkne šipku dolů, to jí pak trefí víceméně vždycky. Pokud to hráč neudělá, míček jde vždy přes síť.

Proto je to pong, jde pouze a jenom o to vymlátit protihráče, aby se nebyl schopen dostat k míčku a odpálit ho. To nemá s tenisem nic společného.

K dispozici jsou čtyři údery, ale ten čtvrtý (lob) je úplně nepoužitelný, protože je vždy velmi nízký a pokaždé poté následuje smeč protihráče.

Ve hře nelze docílit pořádného kraťasu, to pouze omylem, když hráč trefí míček na poslední chvíli v nouzi.

Zároveň, s výjimkou speciálního úderu, nelze poslat míček do strany hříště. Všechny balóny letí směrem za kurt. Debilní.

Systém kariéry je zajímavý, ale nechápu, proč se systém turnajů nemůže blížit trochu více realitě.

Licenovaných hráčů je strašně málo, ale alespoň díky za ně.

Grafika je podprůměrná, ale dá se to.

Vzhledem k minimální variabilitě úderů a neuvěřitelně omezené možnosti směřovat míček (buď do středu, trochu doleva nebo trochu doprava) je hra po několika zápasech nezábavná. Jasně, je to arkáda, ale když je arkáda kvůli své arkádovosti sterotypní, nudná a o ničem, není důvod, aby to byla polehčující okolnost.

Naprosto stupidní je prvek kondice. Její aktuální hodnota se sníží po absolvovaných zápasech a když ji máte malou, zraníte se a zápas odehrajete na půl plynu, takže se prakticky k žádnému míčku nedostanete. Maximální možnou hodnotu kondice si postupně zvyšujete tréninkem. Ale je to jen naoko, protože je úplně buřt, jak velkou kondici máte, když hrajete rádoby "grand slam", po finálovém zápase máte kondici na nule a pokud před "grand slamem" nemáte kondičku na plné úrovni, odehrajete finálový zápas se zraněním, tudíž prohrajete. To byl také důvod, proč jsem rádoby US Open jako jediné pak nevyhrál a dost to naštvalo.

Aby hra rychleji odsýpala, tak s výjimkou závěrečné části hry, hrajete vždy maximálně na dva vítězné gamy. Fajn, hra nechce zdržovat. Proč ale proboha hráč vždycky začíná svým podáním a proč hra úplně ignoruje fakt, že se v tenise musí vyhrát minimálně o dva gamy? Takhle si stačí akorát udržet svoje podání a všechno vyhrajete.

Když si tenhle "tenis" člověk srovná s Top Spinem, nejlépe čtyřkou na konzoli Wii, je to jak nebe a dudy. Jasně, že Wii má tu výhodu, že v něm údery přímo hrajete rukou, ale jenom fakt, že můžete jasně směřovat, kam váš míček půjde a díky tomu ho můžete i snadno zkazit, je prostě nezastupitelný. Virtua Tennis je jen na hloupoučké krátkodobé odreagování, ale jako tenis stojí absolutně za houby.

+13

Metro 2033

  • PC 90
HRÁNO NA XBOX360 A PC

"Arťjome, pojď se s námi napít na naši čest"

Jupí, tento titul vzal kladivo a přibyl mě do jezdící židle, takže.. jsem nejezdil(myslím na té židli) :(

Titul nesliboval mnoho, zvlášť ne před vydáním, ale když jsem si to záhadně koupil(u her mi opravdu odumírají mozkové buňky), tak jsem to samozřejmě spustil na Xboxu 360 a co nevidím, krásná hra, hlavně z čeho mi vypadli oči z důlku byla grafika(po dohrání hry příběh). Pak hudba, to mi přišlo úchy..úžasné - často se přeříkávám :-D - a dál taky téma hry. Sice by Metro víc pasovalo do Battlefield 3 stylu, kde se v Afghánistánu naháním s Talibanem, kteří unesli Metro plné lidí a mají na sobě výbušniny a jestli nedostanou to co chtějí tak je sejmou, ale prostě boží. Takové téma nemusí mít úspěch ale když to vývojáři rozpitvají, mají titul jako tento.

Začal jsem kdesi v lesi a pak mi to hodí na obrazovku "před osmi dny" no, na zabíjenou!
Ovšem v podzemním bunkru je nádherná atmosféra, poprvé v nějaké hře vidím malé děti a rodiče co štěbetají o přídavky. Obchody, temné místa, hospody, blázinec to vše je v jednom z stanovišť metra v Moskvě a ano, taky se po cestě tam objeví mutanti, kteří jsou vymodelovaní jak ta jedle, hodně se mi líbí jejich zdravý smysl pro realističnost, umí dokonce skákat - a další lidoopi co se vám snaží zkřížit cestu a nepustit vás. Taky je hezké prostředí Moskvy,sníh, chumelenice, a taky ti zaneřádění mutanti, jenž iritují život většině psychicky zdravých lidí.

Taky stojí za zmínku dva druhy akce, nejvíc se mi líbil stealth režim, ale ne vždy funguje, takže sem tam můžete někoho zabít a další si samozřejmě všimnou.

Po cestě mezi stanovišti poznáte hodně míst, taky se stane hodně záhadných věcí, ať už duchové ke kterým se musíte chovat nábožensky anebo přízraky a halucinace(po dlouhém hraní jsem si myslel, že je to doopravdy). Přestřelky ale nejsou až tak boží a moc si jich neužijete.

Hru jsem hrál neuvěřitelně dlouho, zejména proto, že mě porád zabíjeli anebo mi došla munic a pak jsem musel "killovat" nožem.

(bez verdiktu, zkuste si ho vyčíst samy)

Pro: atmosféra, příběh, charakter Arťoma,strach,stanoviště a Moskva

Proti: mutanti, přestřelky, dlouhá herní kampaň,neúplně povedené akce

+13

F-16 Fighting Falcon

  • PC 85
F-16 jsem hrál celkem dvakrát, a pokaždé jsem měl z této hry pouze pozitivní pocity. Bylo to možná způsobeno tím, že jsem bral tuhle hru jako nástupce skvělé hry Tornado od Digital Integration. Měl jsem taky nainstalované rozšíření Afghanistan Campaign a pokaždé ji hrál ve Windows98SE na Duronu 1GHz s nVidia GF4200Ti.

Nebudu hodnotit realismus hry, protože jsem v F-16 nikdy neseděl, neletěl, a ani neznám typy zobrazení na její obrazovkách. Tím pádem nevím, do jaké míry souhlasí symbolika použitá na obrazovkách a HUDu se skutečností. Ovšem hraje se to báječně. Krajina je většinou pouštní se středně velikými kopci, které umožňují krýt se nízkým letem před ozářením nepřátelskými prostředky PVO. Mise v kampani jsou spočátku pohodové, ale když jich pár přejdete, přituhne až téměř k nehratelnosti. Hru jsem kvůli tomu již podruhé nebyl schopen dokončit, protože jsem se zasekl v jedné extrémně obtížné misi, i navzdory tomu, že poprvé jsem s touhle misí větší problém neměl. Samotné létání je vcelku pohodové, stačí se naučit pár kláves ovládajících letadlo, jeho zbraňové systémy a wingmana. V porovnání s ostatními simulátory F-16 je tady problém trefit vzdušní cíl kanonem, ovšem myslím, že ve skutečnosti to taky není lehké, spíše naopak. V porovnání s Novalogicovským Multirole Fighter a s Aggressorem od GSI vypadá tahle hra tak uvěřitelněji a reálněji. Hra se dá hezky hrát z klávesnice, není nutné instalovat joystick.

I když od vydání F-16 Fighting Falcon uplynulo mnoho let a bylo vydaných více simulátorů této stíhačky (Falcon 4, Allied Force, různé dodělávky do microsoftích Flight Simulátorů), zařadil bych tuhle hru mezi hratelné a realistické simulátory F-16

Pro: atmosféra, pocit z hry, realismus

Proti: obtížnost

+13

Mass Effect 3: Leviathan

  • PC 70
V krátkosti: jedno z tých lepších DLC v rámci celej ME trilógie. Máme tu akési jednoduché CSI pátranie podľa určitých stôp, kde nie je priveľmi priestor na omyly, ale i tak sa to dá považovať za príjemné spestrenie. Hra sa vo svojich 2/2 a pol hodinách (nespomínam si presne) snaží celkom svižne meniť prostredia, vďaka čomu človek nepociťuje stereotyp. Samotný záver je pomerne klasický, očakávaný, ale má celkom zaujímavú atmosféru, len škoda, že sa nejde viac do hĺbky (pun intended). DLC zároveň ponúka i pár kratučkých logických odpovedí na pár otázok, ktoré mala podľa mňa už obsahovať pôvodná hra.

Záverom mi nemožno nepoznamenať, že je pomerne škoda, že to DLC vlastne nijak nemá vplyv na pôvodnú hru, je to síce logické z hľadiska DLC, ale z hľadiska príbehu je to viacmenej len smutné.

Pro: prostredia sa striedajú rýchlo, človek sa obohatí o zaujímavý kúsok ME lore, pátranie po Leviathanovi vie človeka navnadiť...

Proti: ... ale výsledok bohužiaľ nemá žiaden vplyv na pôvodnú hru a ani príbeh ako taký, z hľadiska obsahu sa nejedná o nič objavné

+13 +14 −1

PlanetSide 2

  • PC 65
Věřící by jistě mohl okřídleně tvrdit, že je cílem cesta. Ve hře bez cíle je ale cesta zbytečná! V PS2 systému nemůže nikdo vyhrát.

==============================
Dojmy z F2P, aneb vyveďte mě z omylu
==============================
Aby svět nebyl tak růžový jak se tvrdí, tak jsem se rozhodl vypíchnout jen některá negativa, která jsou v mých očích přehlížena - prostě jsem se o nich zatím nikde nedočetl.

= Asociální socializace
První zásadní chybou je vytvoření malého světa a rozdělení hráčů na servery, mezi kterými nelze komunikovat přímo ve hře. Takové ty jako "sociální" nástroje s šesti EU serverech přestávají fungovat. S charakterem "Pepa1cz", "Pepa2cz" a "Pepa3cz" se totiž budete přes 3 servery těžko sociovat.

= Větší počet serverů než možných charakterů
Netuším, jak je to s maximálním počtem charakterů u "nějak" placených účtů, ale v republice jen s 10000000 obyvateli a touhou si kooperovaně zahrát bez jazykové bariéry je problém najít česky a slovensky komunikující partu. Vezměte na to google a dopadnete stejně, najdete i outfity se zoufalci snažící se hrát PS1, které bylo podle různých tvrzení úspěšné, spíše ale úspěšně vypnuté. Kámen úrazu tedy vzniká, pokud se dostanete maximálním úsilím na level 3 a zjistíte, že jste vlastně na špatném serveu a za Čechem musíte změnit charakter (smazat charakter i s levelem a certy), tak si to za neznalost vyžerete.

= Charakter fail
Bohužel, každý charakter je vázán vždy na jeden server (viz výše), to ale za podmínek, že nesmí mít shodné jméno s charakterem na jiném serveru. Ať tedy budete válčit na třech různých serverech za stejnou stranu, tří Pepanů ("Pepa1cz", "Pepa2cz" a "Pepa3cz") se nezbavíte.

= Capture fail
V tomhle ohledu lze vinit Sony z naprostého upuštění od takticko-strategických možností PS2. Jejich systém vlivu sousedních hexagomů nemá na zabírání prakticky žádný vliv. Důvod je prostý, než stihne zareagovat dostatečný počet obránců (adekvátní síla pro obnovení chodu generátorů štítů), je celá základna v trapu. Dokazuje mi to včerejší (32%,35%,33%, 13.2.2013) bleskový útok po křídle ze 3/4 naplněného platoonu, jehož jsem byl účasten. Postupně se zabralo 6 základen včetně těch největších pří mém skóre 5 kia 2 killy za dobu 35 minut a celkového počtu 14 ziskaných certů (cca 3500 bodů).

=EXP fail
Získávání EXPů v tanku a v pěchotě má rozdílné tempo. S potenciálně lepší zbraní, tankem, totiž získáte za stejný výkon v killech naprosto totožný počet EXPů. Přitom tanky umožňují sbírat EXPy mnohem rychleji nejen kvůli jejich pohyblivosti, ale i výkonu zbraní.
Mít v tanku a letectvu desetinu EXPů za kill pěšáka by bylo jakkoliv nepříjemné, ale spravedlivější.

=Zaměřovač v tanku
Sice nelze snadno pochopit, že je v roce 3000 standardem absence systému řízení palby s automatickým zamykání cíle, ale v rámci zesložitění budiž. Kdyby bylo alespoň automatické vyvažování kanónu, dalo by se to chápat, tímto se tedy tank hodí akorát tak k palbě ze zastávky. To ale stále není vše, Sony vyrábějící foťáky není schopno udělat optický zaměřovač ani standardu druhé světové války. Pokud tedy chcete odečíst zaměřovačem vzdálenost tanku podle miliradiánů (v Tankovém praporu Maňasovo určení vzdálenosti dílcovou metodou nad modelem bojiště), máte smůlu. Dokud se váš mozek nenaučí rozeznat pro každé zvětšení optiky vzdálenost, nemáte šanci trefit vzdálenější cíl první střelou (pokud to jde, držte si skrz certy optiku u všech vehiklů na stejném přiblížení, mělo by to pomoci).

= Absence frontové linie, chaos
Možnosti útočit kdekoliv bez zásobování působí především chaos. Těžko říci, zda-li designerovi došlo, že budou válečníci systém zneužívat do krajnosti prováděním bleskových výpadů bez možnosti nějak efektivně řídit přísun posil. Systém dostatečně nevaruje (nemá nástroje) a tak to taky vypadá.


= Vehikl design fail (omezené rozhlížení, bez podpory TrackIR)
Jakkoliv se zdá podivné, udělat dogfight letadlo bez možnosti výhledu za sebe je pro dogfight souboje systémová sebevražda pilota (moc jsem zatím nelétal, ale certy pro přežití bych jako pilot simu doporučil jen do rychlosti, když není vidět dozadu). Klasičtí FPS hráči s největší pravděpodobností headtracking minuli a nemožnost rozhlédnout se v pěchotě možná považují za standardní ... rozhlížet se zbraní bez volného otáčení hlavy, v jakém století to žijeme SONY ?
Další problémy se odhalují samy: tanky mají malou světlou výšku, čtyřkolku lze zneviditelnit i v případě s přimontovanou výzbrojí schopnou ničit tanky, z vozidla lze bez újmy vystoupit i za rychlosti 70km/h.

= Mapa je malá
Pokud recenzent tvrdí, že má PS2 obrovské mapy v porovnání s MMO FPS konkurencí, tak je významně neinformovaný, nebo záměrně lže. V MMO FPS existuje svět 1400 krát větší než ostrov v PS2 (kontinent mu neříkejme, je to ostrov).

=Vehikly nade vše
Chybí místo, kde se dá v exteriéru bojovat v pěchotě a bez tanků.

=Absence skutečného cíle (BIG FAIL)
Co říci na konec úvodní části, válku nelze vyhrát, a tak se cílem stává samotný boj. Samotný boj ovšem válečníkovi nevydrží dlouho, protože nemá cíl, který by se jevil téměř jako nesplnitelný. Nemá cíl, za který by stálo bojovat. Věřící by jistě mohl okřídleně tvrdit, že je cílem cesta. Ve hře kde ale není žádný cíl je cesta zbytečná.

Světe div se, existuje free PvP MMO FPS, které nemá ani jednu z uvedených závad.

/* Jsem zvědavý, kolik nadšení vzbudí můj negativní komentář. Sic nerad lidi nabádám k lajkování, ale tohle mi přes všechny pozitivní recenze nedá. Dejte tam plus nebo mínus, je to zadarmo.

V hodnocení jsem se po týdnu hraní odhodlal přes výše uvedené k 65%. Špatná hra to není, ale terno taky ne, obzvlášť pak, když je PS2 kopie jednoho druhoválečného PvP MMO FPS simulátoru z druhé světové */


=====================================
= Dodatek o Trollování (16.4.2013)
Anoncovaná STRATEGY ON GLOBAL SCALE, UNPRECEDENTED SCALE, ostatně jako většina PR hlášek typu "My Sony", vede za použití PLANNING, TEAMWORK AND COMMUNICATION, k další úžasné vlastnosti, která se projevuje systémovým trollováním. Capture fail a Absence frontové linie tomu totiž významně napomáhá. Princip takového trollování spočívá v nasednutí do letadla s jednotkou infiltrátor, přesunu za frontu, pohackování všech terminálů základny a zabrání capture pointů s přesunem na další základnu. Pravda, za frontou nelze zabírat sektory a tudíž taková činnost nedává smysl, ale to do doby, než zjistíte, že určitému objektu náleží i spawn, na kterém lze neomezeně spawnovat pechotu, letadla, tanky a náklaďáky umožňující další spawnování pěchoty. Ač je tedy sektor v nepřátelských rukou, z pohledu rození techniky se chová jako vlastní. Takové trollování se pak dá zjistit pouze fyzickou kontrolou na místě, z mapu nelze vyčíst a systém před tím nevaruje.
Závěr: Je to prachsprostá střílečka - upraveno hodnocení na 65% do doby, než Sony
zamezí trollování.

= Dodatek k Asociální socializaci
Nekolikrát opakovaně jsem zkoušel klávesu "Insert", k automatickému přidání do squadu, a zdáse funguje bez jakéhokoliv smyslu. Jednak opakovaně vybírá totožný squad, i když ho hráč vteřinu předtím opustí, druhak vybírá i squady o 6, 8 nebo 12 lidech, které jsou roztahané na 3 ostrovech a ještě ke všemu v různých sektorech. Taková funkce je nepotřebná

= Hodnocecní
V hodnocení se záměrně nevyjadřuji k balancu (ač si na něj všichni stěžují, nenechávám se ovlivnit), ten považuji za vlastnost, kterou lze pouze měřit, protože jde o vymyšlený svět. Stejně tak má PS2 100/100 za funkčnost. Občasné lagy nejsou sice příjemné, ale ty těžko přisuzovat konkrétnímu viníku bez analýzy dopadu běhu vlastního prostředí na ně.

Pro: zdarma je to, nepadá to a člověk při tom zapomene na svět okolo, má-li důvod

Proti: žádný cíl, malá mapa, rychlé zabírání, nevyvážené přidělování EXPů, design vehiklů, strategie umožňující trollování

+13

Ugh!

  • PC 85
Jeden pračlověk si chtěl získat srce jedné ženské. Ta když zjistila, že je švorc tak ho pohrdavě odmítla. A on přišel na nápad sestrojil šlapací helikoptéru, kterou bude převážet lidi. To je v stručnosti příběh ugh. Máte helikopteru a převážíte 3 typy pasažerů chlapa, ženskou a dědka. Rozíl je v tom jak dlouho vydrží ve vodě když se shodíte. Dědek se hned utopí, ženská vydrží nejdéle a chlap je tak mezi tim. A taky v tom kolik vám za odvoz dají dědek vám dá nejvíc, chlap nejmíň a ženská je tak mezi tím. Proto pokud chcete mít hodně velký skore tak je dobrý si promyslet jak je budete převážet a nepřevážet je podle toho jak vylezou.

Podstatou hry je, že musíte převést lidi co nejrychleji nesmíte do stěny ani o zem moc narazit nebo se nehat sestřelit pterodaktylem. Pokud vám docházejí síly tak můžete ze stromu vymlátit ovoce za které se najíte a dostanete dostatek energie na šlapání.
Hra je poměrně velmi jednoduchá. Zpestřují jí zvířata, která vám znesnadní odvoz pterodaktyl, triceratops, dinosaurus nebo zvedající se voda a vánice. Nejzábavnější je tohrát ve dvou,protože to si užijete dobrou zábavu.

Pro: jednoduchost,zábavnost v multiplayru

+13

NHL 2005

  • PC 35
Jednou vetou by som mohol povedať, že sa jedná o diel NHL, ktorý mi zlomil moje (vtedy ešte) hokejové srdce. Zmenilo sa ovládanie, oveľa viac sa forecheckovalo a zrážalo na mantinel a hra pôsobila miestami ako wrestling na ľade. Zrušili mi možnosť tvorby vlastnej postavy!!! A aj vďaka tým zrážkam ako keby stratila hra dynamiku a tempo bolo také gumené, mazľavé, rôsolovité, yuck! Ach NHL, NHL, prečo si mi to urobilo?!

Pro: vďaka NHL 2005 som spoznal kapelu Franz Ferdinand

Proti: :(

+13

Quake II Mission Pack: Ground Zero

  • PC 75
Druhý datadisk ke Quake II přináší zhruba to stejné jako datadisk první. Nové zbraně, noví nepřátelé a nová singl kampaň. Multiplayer jsem neměl možnost zkusit, vzhledem k tomu, že nebylo s kým. Nevím jestli je pro multiplayer nějaký klient jako třeba ZDaemon pro Doom a nechce se mi to momentálně zjišťovat.

Mezi novými zbraněmi jsem nejvíc používal hřebíkomet a plasmový paprsek, který jako by byl okopírovaný z prvního Half-Life (HL vyšel o několik týdnů později - díky za upozornění uživateli special_plan). Ještě stojí za zmínku motorová pila, kterou jsem ale použil asi jen jednou.

Nepřátel přibylo jen pár. Nejvíc mě iritovaly turrety. To, že se dají zničit, jsem totiž zjistil asi až v polovině hry. Mezi další nováčky patří pavouk který běhal i po stropech a který mi docela ztrpčoval život. Zákeřný byl i potvorák, který oživoval již zabité nepřátele.

Co se levelů týče, tak ty byly vzhledově poněkud jednotvárné. Stále stejné industriální prostředí občas zpestřené nějakou tou jeskyní. Levely jsou navzájem propojené a hodně často je potřeba přecházet z jednoho levelu do druhého. Musím se přiznat, že jsem v některých levelech docela dlouho bloudil, než jsem našel tlačítko, které jsem před tím přehlédl.

Celkově je Ground Zero důstojným pokračováním původní hry. Sice nepřináší příliš mnoho nového, ale atmosféra a občas vyšší obtížnost vytváří pozitivní celkový dojem.

Celková herní doba cca 4-5 hodin. Občas docela natahovaná zmíněným blouděním.

Pro: Atmosféra, noví nepřátelé, herní doba "akorát"

Proti: Občas příliš složité běhání mezi levely

+13

Brány Skeldalu

  • PC 90
Vynikající dungeon, skvělá grafika, hudba velmi solidní, příběh dobrý, hratelnost skvělá.

V jakém jiném RPG dungeonu můžete (včetně grafického vyjádření) mít mága, co drží v každé ruce štít ? (Dva štíty ? ) Grafika postav a výbavy se mi moc líbila.

Nelíbil se mi ovšem počet a zpracování předmětů - některé zbraňové typy jsou později naprosto k ničemu, schází větší množství a přitom je hra na větší množství výborně připravena, chybí vícero dýk, KOPÍ, .... postupem hry odeznívají různé zbraňové typy, dokud nezůstají jen meče (a popřípadně sekery) Tento nevyužitý potenciál mně neskonale štve.

Pro: Hratelnost, Příběh, Grafika, Hudba, Zvuky, ..

Proti: Nevyužitý potenciál pro typy zbraní, schází větší množství (viz. výše)

+13

Agatha Christie: And Then There Were None

  • PC 50
Herní adaptace nejznámější detektivky od Agathy Christie dělá knize medvědí službu. Nekoná se sice žádná tragédie, každopádně by si však zasloužila lepší zpracování.

Příběh jistě není potřeba déle představovat. Skupina lidí je bouří uvězněna na ostrově a začínají postupně umírat. Hlavním cílem předlohy je zjištění identity vraha a způsobu, jakým zločiny vykonal. Hra se původního děje většinou drží, ovšem přidává jedenáctého člověka, Patricka Narracotta, za kterého hrajeme. Dalším podstatnou změnou je jiný závěr, kde lze ovlivnit počet přeživších osob.

Problém je minimální interakce mezi postavami. Knižní dialogy jsou seškrtány na nutné minimum, takže nějaké sympatie k nim nehrozí. Hloupý alternativní konec by jistě Christie radost neudělal a na odhalení vraha logikou radši úplně zapomeňte.

Pokud se ovšem na Deset malých černoušků podíváme pouze jako na hru, není úplně špatná. Technická stránka je povedená a vila i ostrov vypadají celkem hezky. Možná jen postavám by prospělo více detailů. Hudba, ač minimalistická, tvoří kvalitní atmosféru. Dabing sice kvalitou neoslní, ale poslouchat se dá. Hratelností se jedná o klasickou adventuru, kde hlavní postava probíhá statické lokace a kombinuje předměty v bezedných kapsách.

And There Were None bych asi nedoporučil těm, kteří četli knihu. Ostatním se může líbit atmosféra a navíc možnost poslechnout si legendární dopis z lahve.

Pro: hudba, atmosféra

Proti: alternativní závěr, nedostatek dialogů, nejedná se o detektivku

+13

Medal of Honor: Airborne

  • PC 45
Po skvělém Pacific Assault jsem čekal v této sérii na další skvělou hru. A potenciál na to MoH Airborne měl. Ale zklamal, mě osobně velmi. Zajímavý nápad bohužel pohřbilo zpracování. Ano, hrát za výsadkáře může být cool a zábavné, ale zde tomu tak není. Jediné, co hru odlišuje od ostatních tuctových druhoválečných stříleček, je začátek mise v letadle a seskok do nepřátelského města/oblasti. To je vše.

Nevím, jestli se z toho nápadu dá vytřískat víc, to je na vás. Podle mého se do tohoto vůbec neměli pouštět a už vůbec neměli jako hlavní tahák této hry uvádět výsadky z letadla.

Jediné, co před a při seskoku děláte, je to, že popojdete v letadle ke dveřím, skočíte z letadla a padáte prakticky do neznáma s velmi špatně ovladatelným padákem. Potom už jste zpátky ve světě klasických WW2 FPSek. Jenže na rozdíl od tohoto počinu jsem u jiných těchto her nenašel tolik zásadních chyb.

Například velmi špatné ovládání. Tím myslím například špatný pohyb myši, nemožnost se pohybovat při zaměření apod. Dále velikost zbraní. Přijde mi až gigantická oproti prostředí a celkem blbě se střílí. A grafika? No, na to jak je náročná, není vážně nic extra. O nepřátelích, kteří mi připadají, že mají všichni odstřelovací pušky ani nemluvím. A navrch tomu nepobrala inteligence vojáků skoro nic z předchozích dílů. Spojenečtí vojáci se vám pletou do rány, pobíhají mezi nepřáteli a neumí skoro nic zastřelit. I když se v této pasáži mohu trochu plést, neboť poslední dohrání této hry datuji někde k roku 2008, takže mi paměť už tolik neslouží.

Ale abych hru jen neshazoval. Grafika je sice náročná, nadprůměrná není, ale škaredá rozhodně také ne. Na svou dobu tak akorát. Bohužel, nějaké znatelné světlé místa bych na této hře hledal těžko a proto musím hře udělit 45% a prakticky se s ní rozloučit. Dnes jsem jí zkusil rozehrát znovu, jenže po prvním seskoku, prvních nepřátelích a prvních 25fpskách jsem prostě pokračovat nechtěl a se hrou se rozloučil.

Délka:
Přesně si to nepamatuji, ale tuším, že jsem to dohrál za nějakých 6-8 hodin.

HW nároky:
Na maximální nastavení 40 – 120 FPS, časté propady na 20 – 35 FPS. (Hrána jen první mise)

Pro: + zajímavý nápad + lehce nadprůměrná grafika na svou dobu

Proti: - ovládání hry - náročnost na PC ( na starém PC jsem hru skoro nerozjel, přičemž jiné hry z daného období bez problému) - AI - vzhled zbraní

+13

4 Minutes and 33 Seconds of Uniqueness

  • PC 5
Tak dneska dohráno, včera v noci se mi jaksi nevedlo - buď jsem někde dělal chybu ve strategii, nebo asi spala nepravá půlka světa. :)

Výborněj nápad, kterej má něco do sebe. Otázkou je: Je to vůbec hra? Pokud vím, kromě spouštěcího tlačítka zde není jediná volba/ nastavení/ovládání/grafika, cokoli.

5% za super nápad. Pokud by tohle nazvali "interaktivní video" budu nadmíru spokojen, jako hře tomu dát skutečně víc jak 5% nemůžu - vždyť mě ani na vteřinu nezabavila.

Tohle se opravdu hodí spíš na výstavu než serióznímu zahrání.

Pro: Dobrej nápad, umělěcký dílo

Proti: žádný ovládání, žádný volby, žádná zábava

+13

Prototype

  • PC 70
Ve své podstatě musím říct, že Prototype je fajn hra. Má ale opravdu slušnou várku vad, které je třeba tu zmínit, každopádně jedno se jí upřít nedá...a tím je hratelnost.

Vlastně i díky hratelnosti jsem Prototype hrál a dokonce i dohrál. A to i přesto, že jsem občas myslel, že se na celý hraní vykašlu, zahodím myš, klávesnici a půjdu se do kouta uklidnit. Hlavně ke konci, kdy hra přitěžovala a přitěžovala a já si nedokázal představit ,jak na tom bude závěr.

Co se týče příběhu, není to žádná sláva. Vlastně se jedná o naprostou klasiku, kterou ale vynahrazují rozličné mise a úkoly, které se kupodivu mění. Líbilo se mi, že město opravdu žilo. Zajímavé ale bylo, že žilo i přesto, že jsem se už bůhví kolik dnů toulal po městě a počty mrtvých lítalo v tisícových číslech. Zajímavý nápad a zpracování je vykoupeno celou řadou hloupostí, bez kterých by ale hra byla poloviční.

Ve své podstatě hrajete za humanoida, který zmutoval tak trošku jinak, než většina lidí ve městě. No a je na Vás, abyste zachránili tento svět od hrůzy, která by ho mohla čekat. Tento, svým způsobem, prototyp je postava, která žije ve světě, které vzhledově vypadá jako GTA, což je super. Tím to ale končí, protože v téhle hře se dá dělat všecko, jen ne to, co v GTA. I když vlastně jedna činnost by tu byla. Jízda v tanku a let v helikoptéře. Všecko ostatní je jiné a i proto je to z tohoto důvodu tak zábavné.

Nakonec jsem byl rád, že jsem si hru zahrál a i že jsem ji dohrál. Není to nic geniálního, ale co se týče hratelnosti je hra na hodně vysoké pozici, což si u ní určitě budu pamatovat. Nemusí hra být pokaždé nutně realistická, aby dokázala bavit, což v dnešní době málokdo dokáže pochopit a možná i proto mám kolikrát problém s hrami, které by mě mohli bavit i když jsou graficky třeba skvostné.

Prototype je prostě svůj a když si zvyknete na prostředí, hlavní postavu a příběh, tak se určitě budete bavit. Já ve výsledku byl spokojený.

Pro: Zajímavý nápad, živé prostředí, tuny a tuny videí

Proti: Řada obrovských nesmyslností i vlivem příběhu, bez kterých by ale hra ztratila svoje kouzlo

+13

Chata kocoura Leopolda alias Zvláštnosti myšího lovu

  • PC 70
Chata kocoura Leopolda je velmi prijemne prekvapeni z Ruska. Jako dite jsem mel doma dve knizecky formatu A5, neco mezi komiksem a obrazkovou knizkou pro deti, uz si presne nepamatuji, a v nich prave vystupoval kocour Leopold. Krome toho jeste existuje animovany serial, ale u toho si vubec nevzpominam, jestli jsem ho videl.

Kazdopadne, hra je to velmi povedena a je skvele videt, ze i produkt zamereny primarne na detskeho hrace muze byt velmi propracovany a ne odflaknuty. Sice nevynika delkou, ale obrovske mnozstvi animaci, akci, ktere mohou postavy provadet a i pritomnost dvou hernich postav to mnozstvim potencialnich zakysu bohate vynahrazuje. Casto opravdu zalezi na tom, ktera z mysi pozadovany ukon provadi a/nebo kde stoji druha mys. Navic zadna z akci neni nevratna, takze i pokud se stane, ze jedna z mysi neco pokazi (vajicko!!!), nic se nedeje a neuspesnou akci je mozne opakovat i bez nutnosti nacteni pozice. Dtto videohra (ted nemluvim o Legogoci, ale o mysi v dome se ctyrmi kocoury a spoustou syra). A ano, i v detske adventure se da krasne zakysnout, jak se ostatne muzete docist v diskuzi. Dva ceske navody (ktere jsou vicemene totozne) totiz nektera mista popisuji spatne. Rada - kdykoli neco nejde, zkuste to udelat druhou mysi, postavte je jinak (vlevo ci vpravo od predmetu) a kdyz bude nejhur, zavedte tlusteho mysaka ke kadibudce a nechte ho ji pouzit (dvakrat, pak si umyt ruce - pote v nem zmizi i ta druha ryba).

Puvodne ruskou hru u nas vydala spolecnost Conshondis, bylo ji pry mozne sehnat v Levnych knihach, ale hlavne se az do roku 2008 o jeji distribuci staral Martin Ludvik - jde o jeden z mala titulu distribuovanych spolecne s casopisem Excalibur (hra v dobe uvedeni stala 890,-, u Ludvika 150,- a postupne cena klesala az na 30,-).
+13

Borderlands 2

  • PC 80
Upozornění pro fanoušky prvního dílu: Šílenost zachována!

Vezměte si Borderlands, přidejte o kvantalion více zbraní, hudbu Jespera Kyda a odeberte hře tři roky rozdíl mezi pvním dílem - vyjde Vám prakticky totéž. Herně velké hry jako právě Borderlands 2 to mají totiž těžké, to i přes fakt, že to vypadá stylověji, namakaněji. Pořád prostě ve výsledku převládá pocit, že to není úplně tak druhé pokračování jako natáhlejší, hodně natáhlejší dodatek. Kromě prvních lokací, které jsou ve sněhu mě lokace nijak extra nevytrhly, v občasných případech spíše frustrovaly svou zbytečnou náročností, co se počtu nepřátel týče.

Info: smrt je drahá!

Co mě nejvíce potěšilo na druhém pokračování jsou ale především postavy, ať už zmíním návrat starých známých z prvního dílu, či úplně ty nové, které mají co do sebe a v závěru mě i zamrzelo, že nedostaly více prostoru. Stejně přistupuji k vedlejším misím, díky kterým jsem si hru prodloužil bohatě o nějakou desítku hodin a to jsem ani všechny nesplnil. Opět je to počet misí jako maskování velmi chatrného příběhu, který je vlastně poslepován pouze kapitolami a do dobrých 3/4 hry jsem ani pořádně nechápal, co se děje a proč se to děje. Herně je hra na chlup podobná jedničce, sice přihazuje několik nových nepřátel, ale nic co by mě od plnohodnotného pokračování překvapilo. Souboje s bossy jsou stále nudné a zbytečné.

Asi z předešlých řádků vypadá, že se mi hra nelíbila, nebo že mě zklamala. Nenazval bych to úplně zklamaním, jen jsem po tom všem chválení ostatních asi čekal něco silnějšího a zajímavějšího. Možná to bylo herní postavou, možná něčím jiným. Přesto jsem Borderlands 2 věnoval tolik času jako málokteré hře za poslední měsíce.

V kostce: Povedené pokračování, které potěší především hráče, kterým jednička utekla. Pokud neutekla nechte se unášet více než 30ti hodinovou záležitostí s perfektními postavami, dabingem a hratelností.

Jedna z nejmilejších postav v celé hře: Tiny Tina

Statistika

Postava: Axton
Herní level po dokončení: 34
Achievementy: 29 z 59 (49%)
Herní doba: 34 hodin

Pro: grafika, zbraně, hudba, délka, úprava postavy, 4 postavy

Proti: délka, obtížnost misí, respawn nepřátel

+13