Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Duke Nukem Forever

  • PC 35
Bol som prísny na tretieho Max Payna, budem prísny aj na štvtého Duka. Prišiel totiž s krížkom po funuse a to minimálne dobrých 10 rokov. Mám pocit ako keby boli tvorcovia zavretí v nejakom bunkri, nekomunikovali s realitou a len riešili Duka. Čistá ponorka. A potom, v roku 2011 majestátne vytasia niečo čo je za tú dobu 10x prekonané, čo sa tak trochu podobá na Half-Life, má podpriemerný playtime a mizerný gameplay. Aj to čúranie už bolo v Postali.

Ok, kde je problém? Pokiaľ je produkt postavený iba na dobovej ikone a "kulte osobnosti", ktorá bola/je tak strašne 90-ties a nereflektuje prítomnosť, tak je automaticky odsúdený k zániku. Podobne ako filmoví Expendables, ktorí su tak strašne oldschool a do moderného kabátu obliekli len svoje dôchodcovské vrásky, má aj Duke len jedno jediné eso v rukáve. A to že si ľudia pamatajú aký bol kedysi borec, a že ho stále milujú. Čistá nostalgia. BTW je tomu dosť okato venovaná celá prvá kapitola. Nulová šanca osloviť nového diváka/hráča, ktorý toto nepamätá. Nie je totiž čím. Drsný jazyk, čúranie do pisoáru, sem tam nejaké to prso, alebo snáď popcorn v mikrovnlnke? WTF? To už dávno máme za sebou a Duke sa stal legendou, práve tým že toto odštatoval, že priniesol niečo čo tu chýbalo. Pokiaľ sa ale vrátil s tým, že sa iba pripomenie a čoto zrecykluje, tak sorry old men, je čas prenechať miesto mladším a dravejším.

Level design, dramaturgiu príbehu, etc... sa mi moc nechce riešiť. Chýbala mi väčšia voľnosť, interaktivita, napätie, moment prekvapenia, lepší fyzikálny model, zaujímvavejší nepriatelia, originálne zbrane a vôbec kopec vecí na ktoré ma naučili nové a lepšie hry. Duke je globálne brainless a núti človeka premýšľať len v rámci level puzzle.

Obecne platí nepísané pravidlo, že hra má tak 15-20 minút aby Vás chytila. Ja som Dukovi venoval celých 13 hodín playtimu (lebo ho mám rád) a nepresvedčil ma. Zaspal dobu a je možné, že pri ňom zaspíte aj vy.

Pro: Duke, monster truck, bossovia

Proti: atmosféra, gameplay, playtime, zbrane, nepriatelia, zastaralosť a neoriginalita všeobecne

+13 +19 −6

Chasm: The Rift

  • PC 50
Chasm je na svou dobu netradiční tím, jak lineární a krátký je. V naprosté většině případů je zde zpřístupněna jen jedna cesta. Graficky i enginově je hra na úrovni Quakea jedničky a v ničem ho nepřekonává. Dokonce z Chasm jde i naprosto totožná atmosféra, i díky velmi podobně ztvárněným nepřátelům a snad úplně stejným zvukům (zvláště zvuk při skákání bije do uší)

Krátká ta hra je úplně extrémně, čistý herní čas je asi dvě hodiny a ti rychlejší to zvládnou klidně za hodinu. Zákys hrozí maximálně u některých bossů, než přijdete na to, co musíte udělat. Chasm je rozdělený na čtyři episody. Každá z nich má čtyři levely. Některé z nich jsou naprosto titěrné a dohromady asi tři jsou středně dlouhé (to znamená, že vám zaberou třeba i deset minut).

Herní době nepřidávají ani 3 add-on levely, které máte zmáklé maximálně za patnáct minut.

Zrátka Chasm je taková jednohudba, která při hraní docela baví. Je fajn, že vám ta hra říká aspoň nějaký příběh. Je fajn, že každý boss je výjimečný (ačkoliv v momentě, kdy přijdete na fór, jak je zabít, nejsou nijak těžcí) a že každá ze čtyř lokací má naprosto odlišné prostředí. Jinak však Chasm: The Rift poprávu zapadl, neboť jde o skrz na skrz průměrnou hru.
+13

The Walking Dead: Survival Instinct

  • PC 80
Previously on the AMC's The Walking Dead...

Aby zde nedoslo k diskuzi ohledne meho vysokeho hodnoceni, tak radsi koment napisu hned na mobilu, proto omluvte hacky a carky.

Zacneme intrem. Je velice originalni (dikz AMC samozrejme). Myslim, ze kazdy kdo hral se lekl, kdyz vam zombie zacla zrat streva...ale nakonec to byl Darylum otec. Pote zacla ukazka jak delana ze serialu doprovazena znelkou. To me nadchlo jeste vice. Pote uz zacala samotna hra. Jiste si kazdy nekdy chtel sejmout zombii z TWD a hra dava tu moznost zakusit jak to musi byt velice slozite. Munice je malo a tak velmi casto musite drtit zombie meele zbranemi, coz neni nic jednoducheho. Zombie vydrzi az pet ran nozem do hlavy a take jeste chvili trva nez Daryl machne. Ale pozdeji az se dostanete k lepsim nozikum uz je to snesitelnejsi. Hra nabizi opravdu pocit te apokalypsy, musite sbirat benzin do auta, abyste mohli shanet jidlo a zbrane. K mistu se da dojet vicero zpusoby. Muzete jet napriklad ulicemi, coz sice uzira znacnou hodnotu paliva, ale za to mate moznost najit zasoby atd. Atmosfera by se dala krajet a nervozita se zvysuje jakmile utikate pred hordou zombaku. Obzvlast urovne za tmy jsou desive...najdete mrtvolu u niz slysite bzucet mouchy, tak ji nechate byt a najednou uslysite chreci a ta potvora zacne skrabat. Kdyz vas zombie zranuje, ubira vam energii, kterou musite doplnit energetickymi napoji. Co se mi hodne libi je, kdyz vas jeden zombie z houfu spatri, zavrci a da signal osatnim, ze nasel potravu a vy musite vzit nohy na ramena. Kdyz vystrelite, zombie zavetri a jde po zvuku, proto muzete napriklad hazet sklenene lahve k odlakani.

Co bych vytkl je hratelnost. Hodne se podoba hre MOH Airborne, proste takove pohybovani kamery, je velice tezke zamerit. Jako myslim, ze v realnem svete by jste asi nebyli v klidu, kdyz musite zamirit na neco tak titerneho jako je zombie hlavicka, ale mam tuseni, ze toto vyvojari na mysli nemeli. Dale bych vytkl padani hry po zmacknuti tlacitka ESC, skoro ani na zachod si nemuzete odskocit.

Grafika se sice nemuze rovnat dnesnim hram, ale koukat se na to da. Daryl je pekne vymodelovanej a jde poznat, ze to je Daryl. Ke zvukove strance nemam co bych vytkl. Hudba, zvuky paradni a dabing je kapitola sama o sobe. Kazdy kdo kouka na serial si jiste zamiloval Daryluv hlas. Ten vas doprovazi celou hru a je hezke ho poslouchat.

Rekl bych, ze takovych 85% uzivatelu z DH nebude souhlasit s timto komentarem, ale snad jsem svoje hodnoceni dosti obhajil.

Pro: TWD, hrani za Daryla, atmosfera, prava apokalypsa, zombie a jejich funkce, DABING

Proti: hratelnost, tlacitko ESC, obcas slozite

+13 +14 −1

Fallout: New Vegas - Lonesome Road

  • PC 90
Perfektní příběhová gradace, závěr je pak nefalšovanou katarzí!

Velká část kritiky LR poukazuje na linearitu, která je prý v rozporu s otevřeností původní hry a vlastně i třech předchozích DLcéček. Já si netroufám tvrdit, jestli by mělo být principiálně zakázáno cpát do openworldů lineární pasáže, přesto se nemůžu ubránit pachuti dogmatismu. Domnívám se, že hráče by mělo v první řadě zajímat, zda to prostě a jednoduše funguje, zda je koncept naplněn, zda hra dostává tomu, co si vytyčila. Pro mě osobně funguje LR jakožto intenzivní, zajímavá a osobní kurýrova cesta za pátráním po minulosti a jejích následcích naprosto skvěle. Dva lidé jsou tu středobodem všeho, celá hra je vlastně spirálovitá cesta, na jejímž vrcholu dojde k osudovému setkání, které dá všemu předchozímu smysl.

Nemyslím si (ale možná jen nemám dostatečnou fantazii), že podobně laděné vyprávění lze pojmout jinak než lineárně. Tahle formule ostatně platí pro všechny hry hnané příběhem (Mass Effect, Zaklínač). Jak jinak je možné vyprávět vtahující a intenzivní příběh, než když hra žene hráče nemilosrdně vpřed? Pokud by si v půlce hry kurýr odběhl na dva měsíce do pouště sbírat gekoní kůže, hra by tím velmi utrpěla, nedávalo by to smysl. Pokud tedy přemýšlím o LR, musím mít neustále na paměti, že design byl naprosto podřízen konceptu silného a rychle odsýpajícího příběhu.

Jak jsem řekl výše, netroufám si hodnotit koncepty, přesto se mi jejich principiální odsuzování protiví. Jen málo herních konceptů je samo o sobě špatných, možná že vůbec žádný. Špatné jsou jen jednotlivé hry... LR je pro mě DLCéčkem, kterému se daří výborně naplnit svůj cíl - vyprávět příběh.
+13

Zuma's Revenge!

  • PC 60
Chlapi tu řekli vše za mě, takže je jen podpořím.A zmíním se jen o tom, že hru jsem kompletně dohrál po dohrání se vám odekmnou bonusové mise a mody.

Nedoporučuju pro neurotiky. Protože vám může prasknout žilka hru jsem dohrál za pár hodin a hrál jsem jí snad 4 dny..
Některé mise mě tak vytočily, že jsem mlátil vzteky do stolu a řval na ty kuličky :D . A musel znova hrát misi , kterou jsem měl skoro udělanou. V některých kolech se chyby neodpouští a hra vás tvrdě potrestá..
Nejvíc mě nadchli bossové. A jejich originalita, co se týče vzhledu a schopností ..
Závěrem je, že podobné hry jsem hrál na mobilu tím pádem jsem měl o zábavu postaráno., Tím pádem ji doporučuju lidem, kteří už maj dost strileni a premýšleni u strategií,,,A chtěj si užít trochu zábavy.

Pro: v pozdejsi fázi hry slast, kdyz vyhrajete kolo, boj s bossi, množství kol, bonusy, žába..zábava

Proti: frustrace,hudba, málo barev, některé mise se opakují, u některých až moc velká rychlost.

+13 +15 −2

Gothic 3

  • PC 70
Tak som konečne pokoril hru, ktorá bola za posledné roky kontroverzná a rozdelila hráčov na dva tábory. Veľký kontinent rozdelený na tri odlišné časti, množstvo miest a questov robia z tejto hry výzvu na niekoľko hodín. Originálne je samotné liberalizovanie miest, ktoré spočiatku pôsobí ako zábavné, no po niekoľkých mestách ide skôr o nútenie sa. Zatiaľčo zalesnený stred kontinentu a pekne spracovaná púšť lahodia oku, zasnežený sever je kvôli neuveriteľne zlej dostupnosti odkiaľkoľvek kamkoľvek prechádzkou mrazivým peklom. Približne niekde v polovici hracej doby som si uvedomil, že hru nechcem dohrať čisto zo zábavy, no skôr z principiálneho dôvodu. Menej je v tomto prípade niekedy viac, no ak hre odpustíte niekoľko nedostatkov ako zlý systém boja na blízko a neskôr stereotyp, má vám čo ponúknuť.

Pro: atmosféra krajiny, stále pekná grafika

Proti: melee combat, príliš mnoho miest na dobývanie

+13 +15 −2

Ys Origin

  • PC 90
Kořeny série Ys sahají až do roku 1987, kdy na větší počet různých systémů (včetně NES a PC) vyšel první díl. Od počátku se jednalo o hru, balancující na tenké hranici mezi akčním RPG a akční hrou. Předobrazem Ys byla pravděpodobně klasika jménem Zelda, narozdíl od ní se v Ys ovšem vyskytuje systém zkušeností a úrovní (při přechodu na novou úroveň se ale hlavní hrdina zlepšuje automaticky) a širší inventář (hlavní hrdina vystřídá během hry několik druhů zbraní, brnění a dalšího vybavení).

Ys Origin běží na enginu šestého dílu Ark of Napishtim (PS2, na PC pouze japonsky, anglický překlad je neoficiální) a byl použit ještě před Origin v Ys Oath in Felghana. Navzdory tomu je Origin svým způsobem spin-off, jelikož hlavní hrdina v průběhu dějové linie necestuje po celé zemi, ale skrz pětadvacet pater démony okupované věže. Díky tomu se tento díl přiklání k akci ještě trochu více než díly předešlé, což nemusí sednout každému. Na druhou stranu díky tomu, že série Ys byla hodně akční od samého počátku, není rozdíl natolik markantní, aby se podle mého dalo mluvit o zbytečném žánrovém posunu série.

Na počátku hry je možné si vybrat ze dvou postav, bojovnice Yunici a kouzelníka Huga (třetí, Claw, přibude po prvním dohrání). Hrál jsem za Huga, neboť jsem chtěl spíše maličko taktizovat a držet si od nepřátel lehký odstup. Hugo je vyzbrojen speciální zbraní jménem Eyes of Fact, v zásadě tak sesílá něco na způsob tří magic missiles (dvě z Eyes a třetí z hole). V průběhu hry získává další levely (vylepšuje se mu tak automaticky síla a obrana), nachází vybavení (za celou hru je možné šestkrát vylepšit zbraň, nalézt pět nových "brnění" a šestero bot) a učí se čtyřem typům speciálních útoků (tři z nich je možné opět vylepšovat nalezením speciálních gemů).

Z nepřátel vypadávají body "spiritual power", za které lze u speciálních soch (které také slouží jako teleportační a ukládací body) vylepšit vybavení a nakoupit další speciální vlastnosti (vyšší odolnost proti negativní efektům některých útoků, rychlejší dobíjení speciálních útoků a další). Kromě vybavení určeného výhradně pro boj také hlavní hrdina nachází různé klíče nebo speciální předměty, nutné pro dohrání hry.

Tím, že se tvůrci soustředili hlavně na boje, působí celá hra dojmem "vylepšené" 3d plošinovky. Skákacích pasáží je přiměřeně a díky pozdější schopnosti dvojitého skoku nejsou neúměrně náročné. Origins obsahuje neskutečné množství originálních nápadů, po počátečních úrovních je nutné projít několik zatopených oblastí, jinde hlavní hrdina klouže na ledě/slizu nebo se boří do tekutého písku. Některé plošinky/dveře/oblasti je nutné zprovoznit pomocí tlačítek či poražením speciálních nepřátel, nechybí ani několik pasáží, kde hlavního hrdinu sledujeme z boku. Samotnou kapitolou jsou souboje s bossy, kterých je poměrně hodně a u kterých bych vyzdvihl zejména výborně vyváženou obtížnost, s dobrým tréningem a přístupem jsou tyto boje těžké tak akorát.

Ys Origins je jedna z nejlepších akčních her z poslední doby s přesně strefenou obtížností. Díky vývoji postavy a gejzíru nápadů navíc nehrozí stereotyp (herní doba okolo dvanácti hodin). Vytknout je možné pouze několik drobností (pro fanoušky série možná přílišná akčnost, některým primárně akčně zaměřeným hráčům zase může vadit na akční hru vysoká "ukecanost"). Mimochodem, jak si na herní hudbu příliš nepotrpím, tak tady je naprosto špičková (kombinace klasické symfonické hudby a symfonic/speed metalu).

Pro: vývoj postavy, nápaditost, přiměřená obtížnost

Proti: drobnosti

+13

Battlefield 3

  • PC 80
Sám sobě se divím, že jsem se pořádně k Battflefieldu 3 dostal teprve nedávno. Singleplayer jsem měl už možnost dohrát zhruba před rokem na Xboxu360, ale teprve na PC mě to bavilo, tak jak jsem zvyklý. Především jsem pak mohl konečně okusit dlouho vychvalovaný multiplayer a to s tím, že u předešlých dílů mě vůbec nebavil a skoro jsem jej nehrál!

Singleplayer je tak trošku nucenou součástí, protože se jedná o několikrát viděné a slyšené. Opět nějaký ruský extremista, opět američani a opět útoky po celém světě … opět hrdina, který tomu musí zabránit. Osobně se vážně divím všem vydavatelům vydávat prakticky to samé, jen v jiném grafické kabátku a s jinými postavami. Každopádně příběh u BF3 jen držen určitým tmelem a příjemně se to hraje, dokonce i s logickým odůvodněním, ne jako u konkurence. Především se mi pak líbil styl hraní, který má nejblíže asi k restartu série Medal of Honor z roku 2010, za což jsem byl rád. Protože mám raději méně chaotické a uvěřitelnější akce, než ty šílené! Hlavní postava příběhu Sgt. Blackburn mě ani tak nezajímal, všechno parádní na kampani totiž obstarávají postavy, které jsou tak trochu bokem příběhu a spíše jej doplňují, jako Hawkinsová ve stíhačce, Dima či velitel tanku Miller. Jak tvůrci sami řekli, singleplayer je pouze přípravou na multiplayer a jde to na něm vidět, vše potřebné se v něm naučíte, ale ruku na srdce, potřeba to není! * 75/100

Kooperace obsahuje šestero misí, které je zábava procházet, ovšem musíte narazit na hráče, který trošku ví, jak se akční hry hrají. Bohužel se mi povětšinou stalo, že jsem narazil na úplné poleno a tak byla celá hra postavena jen na mě, což k zážitku nepřidá, když vás kolega ani není schopný vzkřísit. Také zamrzí, že se nepřátelé objevují stále na stejných místech, ve stejných počtech, takže na několikeré hraní se kooperace stává spíše střelnicí s předem danými nepřáteli. Perfektní by bylo, kdyby se nepřátelé objevovali pokaždé jinde, přesně po vzoru SWAT4, ale to bych chtěl od takové mainstreamu asi hodně! * 60/100

Multiplayer je záležitostí, která musí vydržet hodiny a přesně to se v současné době u mě děje. Na každou bitvu se těším, jako bych si další užít nemohl. Válečná vřava v Battlefieldu je totiž někde jinde než u konkurence Call of Duty. Battlefield se snaží být autentičtější, zajímavější a především zajímavější. Ostatně vycházející DLCčka mluví za vše a zábava je všude minimálně stejná. Stejně tak se mi líbí, že hra není tak rychlá, postup na vyšší levely není tak jednoduchý a vše to je o píli a umu/skillu. Za mě se jedná o nejlepší střílečkovou záležitost po internetu! 95/100

K úžasnému pocitu z Battlefieldu pomáhá vynikající Frostbite engine, zvukové zpracování, včetně výborného soundtracku, který mohu poslouchat i samostatně. Zároveň musím po dlouhé době trošku vychválit i pocit ze střelby, který není tak jednoduchý a zaměřování na dálku také není jen o zmáčknutí spouště, za což jsem taky rád. Battlefield 3 je hrou, která díky svému obsahu a ceně obstojí na desítky, ne-li stovky hodin.

Pro: Frostbite engine, zvuk, multiplayer, vylepšování postavy, autentičtější zpracování

Proti: několikrát viděný příběh, málo map v coopu,

+13

Will You Ever Return?

  • PC 60
Naše cestovní kancelář nabízí jedinečné zájezdy do jižních teplých krajin. Letovisko Peklo, last minute, cena věru lidová, stačí nám váš život. S odvozem se obtěžovat nemusíte, stačí vyjít před dům, nechat se zastřelit a během několika vteřin jste tam. Samozřejmostí jsou bezplatné služby našeho školeného průvodce Vergilia, vlastně několika Vergiliů. Tak proč váháte, spousta vašich známých už tam je a ti kteří tam zatím nejsou, jistě se zanedlouho také dostaví.

Podrobnosti zájezdu: Pláže z plastelíny, personál z plastelíny, cestující z plastelíny a plastu. Apartmá není třeba, vlastní ubytování poskytováno jen polským katolickým kněžím a vrchním představitelům pekla. Pobyt v rozsahu cca třiceti minut ve formě nikterak náročné adventury.

Garantujeme vám zážitek, na který klidně zapomenout můžete, nám je to jedno, my jsme tento zájezd zcela očividně uspořádali jen pro vlastní potěšení. Ano, poskytneme vám humor a snad se vám i bude líbit, neboť není úplně hloupý a… co si budeme povídat, tento zájezd vlastně není ničím více než pouhým vtipem.
+13

Polda 5

  • PC 55
Původně měl vypadat polda 5 úplně jinak, graficky se měl spíše podobat čtyřce a příběhově to také na ní mělo navazovat. Ale Zima se rozhodla zaexperimentovat, vývoj poldy 5 odložit, a vytvořit svou první FPS adventuru. Výsledek byla hrůza s názvem Bloodlines. Zima se tímto fiaskem dostala do hlubokého mínusu, a tak museli vývoj Poldy 5 urychlit, jinak by přišel bankrot. A ano, bankrot přišel, protože z Poldy 5 vzešlo co z něj vzešlo. Škoda, měl jsem sérii polda rád.
+13 +16 −3

Alone in the Dark 3

  • PC 80
AITD3 uzavírá základní trilogii Alone in the Dark vyrobenou firmou Infogrames. Přestože se nejedná o špatný titul, pro mě osobně je tento díl nejslabší.

Jakoby tvůrcům docházely nápady, poprvé mi zde úplně nesedí příběh, hra je sice propracovaná, ale nevidím zde žádný zásadní posun oproti předchozím dílům. O co hůř, místama mi přišlo, že grafika a propracovanost je ještě horší než v předchozím díle. Rádoby westernová/komediální/hororová hudba mi tady nesedí, vůbec celý engine nenabízí nic nového a začínám tady postrádat atmosféru, která byla tolik typická pro předchozí dva díly.

Alone in Dark je přesto pro mě série, kterou už díky zásluhám nejde moc kritizovat, ale pravdou je, že oproti nespočtu hraní prvního a druhého dílu, jsem ten třetí hrál řádově jen několikrát. Co by se dalo vyzdvihnout je komplexnost mapy, se kterou si tvůrci opět vyhráli a opět nechybí ani drobné logické hádanky v některých zákysech. Jako plus se dá určitě považovat i fakt, že v průběhu hry se na chvíli převtělíte do zvířete a klobouk dolů, ona 3D animace a hraní ze zvířecí perspektivy opravdu funguje.

Pro: Komplexnost mapy, logické hádanky v zákysových situacích, hra za zvíře

Proti: Atmosféra už není taková, jako v předchozích dílech, žádný zásadní posun oproti předchozím dílům, místy až překvapivě odfláknutá grafika

+13

Northmark: Hour of the Wolf

  • PC 80
Rake In Grass před rokem a půl oznámili práci na nové karetní hře s RPG prvky, Northmark: Hodina vlků. Ve fantasy titulu mohou hráči vzít roli bojovníka, pouštního muže, mága nebo druida, když se snaží vyšetřit záhadu, která ohrožuje jejich vlast.
Prozkoumejte každý kout království z ohnivých pouští do hlubokých lesů a chladných horských vrcholů, nebo cesta do království elfů a trpaslíků.Budete bojovat o "slávu" a přežití v aréně.

Ale mějte se na pozoru! Nebezpečí čeká na každém kroku, jak prozkoumávete mrazivé tajemství, které ohrožuje vaši vlast. Dokážete porazit vrahy, zloděje a příšery? A kdo je tajemný cizinec, známý jen jako vlk? Zjistěte ve hře Northmark: Hodina vlků.


Jak neštastné! Někdo vraždí na objednávku se vzacným jedem po vůni růže a vy máte za ůkol vypátrat vraha, kdy při hledání zjištujete, že jde o zločineckou sít, která těmi vraždami chce vyvolat válku mezi trpaslíky, lidmi a elfy.Při pátraní se dostanete k nekromacerovi kancléřovi, který má pádný důkazy vyvolat válku trpaslíkům a elfům.A jelikozte nechcete a nejste sám, aby byla válka mezi temi to rasami, tak se snažíte příjít na kloub celé té věci.

Tím chci říct, že příběh není zas tak banální, jak tu "někteří tvrdí"


postřehy: Hra klade důraz na humor. Nejvíc mě zarazila obtížnost.Jed byl ve hre nejúčinejší .Rasa, která byla takzvaně "op" vrahové, barbaři a nekromanti.Vylepšení hrdiny neměl moc vliv.Bylo nemožné získat všechny karty.A popravdě spousta jich tam byla zbytečných.Byla tam volba rozhodnutí dokonce myslím, že 3.Pri zavěrečné bitvě mi to 3x padlo..Kdybych to mel srovnat s karetníma hrama, tak do tehle jsem se opravdu zamiloval! K dohrání Vám stačí kolem 35% karet a záleží, jak moc rádi kombinujete.Já jich vyuzil 50

Par věcí:
Dobrodružství ve hře Northmark.
Užijte si "originální" bojový systém s více než 180 kartami.
Boje v aréně, za ktery ziskate zkusenosti a zlato, za ktere si budete moc koupit nove karty.
K prozkoumání je 31 oblastí, při kterých narazíte na 4 hádanky a několik skrýší .
Cesta z chladných horských vrcholů do pouště a hlubokých lesů
Prozkoumejte velká města, ztracené ruiny a staré mystické místa posvátné pro druidy a elfy.
Staňte se největším hrdinou Northmarku.

PS:Chci pokracovani!

Pro: lokalizace, humor, Alexandra, příběh, grafika, jednoduchost,spousta karet , cena.

Proti: Nevyváženost karet ,nevyužití karet, obtížnost nejtěžší byl začátek a konec.

+13 +15 −2

Chrome

  • PC 65
Bude mať siahodlhý komentár lepšiu výpovednú hodnotu ako pár zmyslu plných viet vychŕlených jedným dychom?

Rok výroby Chrome je časom hier, ktorých vízia naráža na technické hranice. Niečo ako obchody vo východnom Nemecku pár rokov pred jedným významným pádnom betónového oplotenia. Biely priestor, kopa poličiek, monotónne sršiace (inak ten zvuk nazvať neviem :D) neónky a predsa regály takmer prázdne, no s kusom šťastia nájdete všetok základný tovar.

Nejdem tu ťahať Far Cry, pre mňa Far Cry vyšiel proste o rok neskôr ako Chrome (aj keď vyzerá a hrá sa o aspoň pol dekády lepšie, to mu neuprieram). Techland započal dôležitú éru svojho enginu a vlajková loď prichádza s obrovskými mapami, ktorým ich rozmer paradoxne ubližuje najviac. Okrem úvodnej misie, kde z lúčky pribehnete do lesíka, na ktorého druhom konci je strážený most a kúsok ďalej za kopcom nepriateľská základňa sú mapy kruto jednotvárne a pôsobia veľmi mŕtvolným dojmom. To, že sa opakujú budovy a interiéry je možno len tým, že zúčastneným stranám sa v ďalekej budúcnosti nechcelo zamestnávať architektov, tak v rámci účelnosti sú budovy na jedno brdo ;).

Technická stránka sa „odpustiť“ dá i keď detaily ako neviditeľné steny (už míny ohraničujúce mapy pôsobia určite menej rušivo, ale to by som narážal na Far Cry, čomu sa stále snažím vyhnúť :)) sú už dosť tragickým prežitkom. Čo sa však odpúšťa ťažšie je AI; sila nepriateľa závisí od počtu. Presila je to čo Vás čaká počas celej kampane a i keď sú vojaci (a nejaká dinosauria zver, ktorá sa mihne asi 3 krát za celú hru) tupí a nevedia mieriť, sniperi sú až desivo presný a niekedy treba pár loadov, aby ste sa vôbec pohli z miesta, pretože to čo nedokážu desiatky pešiakov, čo po Vás vystrelia milión nábojov (a keď ich prehľadáte majú jeden zásobník :P), zvládne sniper dvoma nenormálne presnými výstrelmi ani neviete odkiaľ.

Doteraz som sa snažil odpúšťať a ospravedlňovať nedostatky dátumom vydania alebo dostupnými technológiami. Žiaľ dobré príbehy sa píšu už desiatky rokov a scenár Chrome je ako sci-fi pre prvý stupeň základných škôl. Honba za bohatstvom, zrada, vesmírny piráti, zachránená ženská, ktorá je náhodou úplne top hackerka v galaxii... Áááááách. Stačí, rozhorčenie iste cítite, netreba hovoriť viac. To, že dostanete možnosť veľkých morálnych rozhodnutí tesne pred koncom kampane je pre poriadneho hráča úplne zbytočné, pretože aj tak si všetci chceme užiť všetky tri konce, ktoré hra má.

Bol som doteraz veľmi zlý? Trpezlivosť, to je to, čo ma previedlo 16 hodinovou kampaňou a priniesla svoje ovocie. Napriek všetkému som sa v konečnom dôsledku bavil a preto si nechávam dôvody nadpriemerného hodnotenia nakoniec. S odstupom času sa mi na Chrome páči hlavne to, že priniesol pár vychytávok, ktoré sme tak zbožne žrali o pár rokov neskôr pri Crysis. Implantáty a ich obmedzená doba používania spôsobená tým, že si na ne telo zvyká a čím ďalej sa dostávate, tým dlhšie si ich výhody dokážete užívať. Rýchly pohyb dáva predátorský pocit pri behu lesom, džungľou, medzi palmami, proste všade, očný implantát pre lepšie mierenie dáva pocit moci nad situáciou a možnosť kráglovania početných skupín nepriateľov skôr než k Vám stihnú dobehnúť, spomalenie času a tak ďalej a tak ďalej. Všetko samozrejme s mierou, pretože ak „pozapínate“ všetok tuning svojho tela, dostanete pekne bolestivú ranu. Zábava graduje a kulisy už nemáte to srdce nazývať zastaranými, ale skôr si začnete starú školu nostalgicky užívať.

Stačí to na jeden dych? Ja som na jeden dych Chrome dohral desať rokov po vydaní a aj keď dokonalosť je slovo pre túto hru neexistujúce, je to zaujímavý míľnik v hernej histórii...

Pro: dlhá kampaň, old-school atmosféra, taktický postup = základ úspechu, veľké mapy sú s Matson ACC (sniper rifle) zábava, implantáty, tri konce

Proti: tupota nepriateľov, jednoduchý príbeh plný klišé, niektoré zbrane na blízko, pre ktoré proste nie je v kampani uplatnenie, neviditeľné steny

+13

Simon the Sorcerer

  • PC 80
Vskutku kouzelná adventura. Kouzelník Simon nabízí krásný fantasy svět, v němž se parodují různé známé pohádky (ať už ty tradiční či novodobé jako Pán prstenů) a to se skvělým nevtíravým humorem. Simon je navíc roztomile nakreslen a rozanimován, podobně jako většina ostatních postav i prostředí.

Z plusů ještě musím vypíchnout vynikající hudbu a na humornou a pohádkovou hru až překvapivé logické používání předmětů. Tohle je jedna z těch adventur, o které díky její vnitřní logice můžete přemýšlet, i když ji zrovna nehrajete, vzpomínat, kde co je a co máte v inventáři, a opravdu pak třeba i přijít na další postup. Úžasná věc.

Přesto bych Simona rozhodně neřadil k jednoduchým adventurám. Může za to především mnoho lokací, mezi kterými máte ještě průchozí lokace lesem, kde nic není. Není to úplně bludiště a nemusíte si kreslit mapku, ale hra je pak obtížnější, když do některých lokací musíte chviličku "cestovat", musíte vzpomínat, kudy máte jít, a třeba se i bojíte, že jste na nějaké místo zapomněli. Nemáte také přesné povědomí o tom, co byste zrovna měli dělat - Víte, že se máte stát čarodějem, ale kouzelníci v hospodě, kteří by měli být vaši mentorové, jsou ve skutečnosti docela protivové a nechávají vás v kouzelném světě slušně na holičkách. Proto musíte trochu bezcílně procházet různé lokace a přemýšlet o postupu ve hře "za pochodu".

Dále bych řekl, že se trochu uměle zvyšuje obtížnost u finišování první části hry (a také nejdelší, zhruba 4/5 hry) tím, že vám náhle zůstávají použité předměty. Pokud toto čte někdo, kdo hru ještě nehrál nebo nedohrál, malá rada: Soustřeďte se na nepoužité předměty, jen minimum předmětů použijete několikrát.


Simon the Sorcerer je adventura, která mě už kdysi nadchla díky Levelu a můžu říct, že i dnes po letech se jedná o opravdu solidní hru, která je velmi zábavná a celkově prostě hrozně moc fajn.

Pro: Humor, hudba, grafika a celková atmosféra, logické používání předmětů

Proti: Zvýšená obtížnost kvůli cestování lesem

+13

Neuro

  • PC 50
Neuro je téměř neznámá ruská FPS ze stejného prostředí jako (pouze v ruštině vydaný) vesmírný simulátor Homeplanet. Lidstvo postupně kolonizovalo nejbližší planetární systémy, někteří zvlášť nadaní jedinci se také naučili využívat parapsychologické schopnosti pomocí zvláštních implantátů. Dva hlavní hrdinové jsou právě takovými jedinci, na počátku hry bojují na straně Earth Confederation proti machinacím klanu Troiden na planetě Sorgo.

Hra obsahuje celkem devět misí, na počátku Craig Richards (zkušenější a cyničtější z dvojice hrdinů) vysvětlí používání základních schopností (Heal, Vision + zacházení s naprosto neužitečnou základní zbraní). V první ostré misi se hrdinové pokoušejí zabránit pašování vojenského materiálu, tichá intervence se ovšem zvrhne v rozsáhlejší přestřelku. Postava zodpovědná za pašování ovšem díky svým politickým konexím vyvázne bez trestu, díky čemuž se dále rozvine příběh o pomstě, politickém vlivu a nazírání na svět (jelikož je hra ruská, tak díky široké ruské duši hlavní hrdinové dosti nafilozofují o bytí a jsoucnu).

Speciální schopnosti se používají pomocí energie, která se časem obnovuje. Nejdůležitější (a bohužel v zásadě jediné opravdu využívané) je léčení, ve hře se totiž nevyskytují žádné lékárničky. Na místě je ovšem říci, že ačkoli by v zásadě mohlo jít o gamebreaking mechanizmus, tak se autorům podařilo využití léčení výborně vybalancovat. Mental Strike jsem na druhou stranu použil asi jednou (slabý, protivníka je vždy jednodušší prostě zastřelit), totéž Vision (měla by pomoci zejména v jedné stealth pasáži na počátku hry, ale velmi špatně se při jejím zapnutí orientuje). Pyrokinesys je na druhou stranu velmi silná (zabije v zásadě každého protivníka), jenomže na její "seslání" je třeba asi 80 jednotek energie ze sta, takže se následně nemáte za co léčit a protivníci zřídka chodí po jednom, zkrátka slabý poměr cena/výkon.

Prostředí je poměrně různorodé, po počátečních "kancelářích" se dostanete do různých laboratoří, velmi atmosférických ulic města budoucnosti, vojenských základen nebo džungle. Náplň misí je také různorodá, od prvních takřka špiónsky zaměřených se dostanete přes útěk před nepřáteli a pronáslednování hlavního záporáka až po obranu vojenské základny. Jednoznačné plus je zvláštní atmosféra téměř všech lokací, dalším kladem posouvání příběhu pomocí ingame komunikace mezi postavami.

Zbraní je poměrně hodně, jejich problémem je ovšem značná vizuální a "účinková" podobnost, takže člověk nakonec střílí tím, do čeho má zrovna náboje (výjimku z pravidla tvoří granátomet). Stěžejním průšvihem a důvodem, proč je hra v souhrnu naprostý průměr, je ovšem samotný průběh přestřelek. Nepřátelé z fyzikálního hlediska naprosto nereagují na střelbu (v některých případech na ni nereagují ani z hlediska UI), občas vydrží nesmyslně mnoho zásahů, navíc naprosto nerealisticky pobíhají okolo, takže vám budou zejména ke konci hry značně pít krev (nikoli v dobrém slova smyslu). Jejich počáteční logické objevování se okolo poloviny hry změní na vybíhání z právě vyčištěných místností, na dvou místech ke konci hry dojde i na nekonečný respawn. Spolubojovníci (kteří se ve hře naštěstí nevyskytují příliš často) dělají často všechno proto, aby je nepřítel odstřelil, čímž samozřejmě končí hra. O nereagující či absurdně reagující UI již byla řeč, týká se opět i spolubojovníků.

Neuro je v zásadě typickým zástupcem východních FPS. Výborné nápady a skvělá atmoféra, zazděná zpracováním samotných přestřelek (je ovšem třeba říci, že ve skupině russian-like FPS patří Neuro rozhodně k těm povedenějším). Hru je navíc neskutečný problém rozchodit téměř na jakékoli konfiguraci.

Pro: nápady, atmosféra, konečně jsem to po asi deseti letech rozjel a dohrál

Proti: průběh přestřelek

+13

Alpha Protocol

  • PC 95
Tohle je neuvěřitelné. Tuhle hru jsem konečně dohrál jen jednou. Hackování bylo ze začátku dost těžké když jsem ale investoval body do sabotáže šlo to líp. Druhá věc jsou bossové. Ti byli na pár vyjímek přijatelní. Dohrál jsem to za vojáka později komando. Já nevím proč se tahle hra neprodávala víc vlastně jo (znáte Sprintell cell?) možná si všichni mysleli že to bude kopie. Ale abych byl upřímný sprintell cell je oproti Alpha Protocolu odpad!!Postava je sympaťák za to palec nahoru. Levná a přesto geniální hra která si zaslouží 100%. A taky si zaslouží 3x dohrát (jen ale pro ty zkušenější).Já to dohraju ještě dvakrát.
EDIT: upozorňuji že toto je amatérský komentář, jakýkoli odpor beru s nadhledem

Pro: znovuhratelnost,atmosféra,postava,dialogy,boje(jak kontaktní tak na dálku) atd...

Proti: nic mě nenapadá

+13 +22 −9

Touché: The Adventures of The Fifth Musketeer

  • PC 60
Adventura Touché mě před mnoha lety zaujala v jednom z úplně prvních Score, které jsem kdy četl. Po čase jsem se ji několikrát pokoušel rozehrát, ale neúspěšně a velmi brzy jsem ji znechuceně vzdal. Následující popis úvodu hry myslím každému vysvětlí proč:

Touché má vpravdě slibně vypadající intro, ve kterém je ve městě Rouen v noci před hospodou úkladně zavražděn a okraden šlechtic. Následně na scénu vstupuje hlavní hrdina, jakási mušketýrská verze Guybrushe Treepwooda, který umírajícímu šlechtici slibuje, že jeho smrt vyšetří a ukradenou závěť, kterou měla oběť z nějakého důvodů u sebe, vrátí právoplatnému majiteli. Fajn, to zní docela zajímavé a hráč dostává mušketýra, jehož jméno jsem si nezapamatoval, což je docela vypovídající, pod kontrolu v situaci, kdy stojí stále v noci před stejnou hospodou, vedle dveří je opřená mrtvola šlechtice a o metr dál žebrák, který byl svědkem vraždy. Tehdejší doba asi byla podle autorů hry opravdu zlá, protože nejenže nad umírajícím a posléze definitivně mrtvým člověkem nehne brvou ani hlavní geroj s žebrákem, kteří se tváří, jakoby vedle nich ležel pytel pšenice, ale ani místní krasavice z vedlejšího domu, se kterou main hero s mrtvolou za zády začne vzápětí v klidu flirtovat. Následuje krátká šarvátka s vrahy v hospodě, kde se main hero sám vrhne proti přesile čtyř lidí, místo aby zalarmoval své kolegy - mušketýry. Ráno po probuzení z bezvědomí je místní personál úplně v pohodě, nic se nestalo, k našemu gerojovi se přidává žebrák, aby plnil roli vtipného sidekicka a mrtvola šlechtice dál vesele trůní opřená o zeď hostince, aniž by za denního ruchu někoho vyváděla z míry. Sidekick si ji na gerojuv pokyn nacpe do svého inventáře (mimochodem, zůstane tam až do konce hry) a jdou spolu ke katedrále, kde je ale kněz suše odmítne s tím, že probíhají úpravy interiéru, kdo umřel ho vůbec nezajímá. Fajn, starejte se.

Začátek se tedy úplně nepovedl, hráč má pátrat po vrahovi a jeho motivech, ale příběh nemá potřebný drajv. Hra navíc po vzoru The Secret of Monkey Island jednoznačně sází na humor, zejména sidekick Henri (vida, jméno!) hláškuje opravdu nonstop, ale až na jeden moment s nakopnutím dřevěného koše to ale narozdíl od prvních dvou dílu Monkey Islandu žádná velká sranda není. Přesto se nakonec příběh od první třetiny hry rozjíždí a začíná to být i docela zábava.

Problémem u podobně užvaněné hry bylo, že mi nesly přeskakovat texty, což možná nezní tak strašně, ale main hero s Henrim mají tendence každou druhou obrazovku komentovat a to pořád stejně. Poprvé to je fajn, podruhé se to dá snést, ale nechtějte vědět jaké to je, když musíte jejich poměrně dlouhé a stále stejné dialogy na stále stejných obrazovkách poslouchat třeba 50x v situaci, kdy jste zaseknutí a chcete zkoušet všechny možné varianty. Na druhou stranu, dumasovske mušketýrské prostředí rozhodně má něco do sebe a v počítačových hrách nebylo vůbec využité, skenovana grafika lokaci je opravdu pěkná, byť se někdy nepříjemně opakuje (stáje ve všech navštívených městech vypadají úplně stejně), což spíš působí, jakoby si autoři chtěli ušetřit práci, než jako vtip, kterým se tento fakt snaží maskovat. Ujetý konec příběhu, obsahující takové klasiky, jako D`Artagnana a zlého kardinála má navíc opravdu příjemný a právě pro fanoušky Dumasovy klasiky je tato point n` click adventura určena především. Pro ostatní je jen jednou z mnoha adventur z poloviny 90.let, tedy zlaté éry žánru.

Pro: konec hry, grafika, originální prostředí

Proti: nemožnost přeskakovat texty, dementní úvod hry, animace postav, opakující se lokace

+13

Starship Troopers

  • PC 50
Hned na úvod píšu, že jsem hru nedohrál. Pokud se asi v půlce hrací doby herní náplň nějak výrazně změní, pak se omlouvám za neodpovídající ohodnocení. Já osobně jsem už nevěřil, že mě čeká nějaká příjemná změna, která by celkovej dojem nebo zábavu zlepšila.

Film se mi celkem líbil (dokonce jsem byl v kině, když to byla novinka) a tak sem si říkal, že zkusím gamesku.

Kabát hry (grafika, zvuky) jsou ucházející, ale pod ním se skrývá jen hrozně dementní 3D. Nepřátelé jsou samozřejmě naprosto neinteligentní a hrozbou jsou pro vás jen díky množství – hory brouků vážení! Přesto několik prvních misí jsem se celkem zabavil – to má hra ještě nějakou atmosféru výsadku, potom už to jenom z kopce:

Na hráči je aby pořád jen dokola neustále střílel a případně mezi brouky při střelbě sprintoval. To jak sou souboje těžký, si uvědomili i autoři a místo, aby rozumně promysleli, že brouky budou hráči nabízet v menších a méně monotónních skupinkách, tak nám místo toho dali zbraň, která má nekonečný množství munice a nemusí se nabíjet. Bravo pánové!

60% herního času sem stál na místě a smažil nabíhající brouky po stovkách.

Dalších 35% sem pálil do velkejch mrch, který toho vydžej 3x víc, než je to zábavný. Každejch 30 vteřin se u takovýho mače s bossem navíc taky respawne 20 brouků – abysme se jako nenudili.

5% času potom připadá sprintu k nějakému místu, jehož pozice je neustále hráči na očích jako nevypnutelnej RADAR, aby člověk máhodou nemusel řešit kam dál.

Kdyby něco, tak je tady takovej hodnej pán (ňákej důstojník ve vysílačce) komentuje každej můj krok a radí mi to, na co by třeba byla i zábava přijít.

50%

Díky, ale tohle ne.

Pro: Grafika, zvuky, atmosféra první mise – výsadek

Proti: Nepříjemná obtížnost, nevyváženost zbraní, demetní náplň hry, jenom nekonečný střílení bez špetky čehokoli jinýho

+13

Resident Evil: Revelations

  • PC --
Ačkoli mě moje prozíravost varovala, plamínek naděje nad kvalitním survival hororem ještě stále plápolal při poslechu toliko provařeného uvítání "errrezideent ýývl revelejšns"...

Samozřejmě se žádný návrat ke kořenům nekoná. Likvidace groteskních příšerek v množství větším než velkém se brzy omrzí a akce celkově spadá do škatulky arkády. Atmosféra nezahraje ani na ten poslední nervík napětí, hádanku jsem za celé 2 hodiny hraní potkal jen jednu a to se do celého tempa hry ani svou debilitou nehodila.

Nad velmi slabým technickým zpracování ještě zavřu oči, ale level-design neojebeš. Postup úrovněmi je striktně lineární a pokud narazím na překážku v podobě pěti pohozených bedýnek a musím je složitě obejít, začíná mi vařit krev.

Nový herní prvek bio-skeneru je otravný a nutnost neustále něco skenovat mi začala vadit. Pokud vidím mrtvolu člověka, nemůžu ji šacovat... musím jí nejprve ojet skenerem, ten mi řekne, jestli v ní je něco ukryté a teprve potom se mrtvolka stane aktivní k prohledání. Ach jo.

Hraní jsem ukončil někde ve třetí episodě při úprku s Parkerem, kde na mě při hektické likvidaci cca 15tého lizardího opičáka v řadě přišla myšlenka, jestli nebude lepší si raději znovu zahrát Dead Space 3, který je o několik tříd výživnější.

Nehodnoceno.
+13 +15 −2

The Binding of Isaac

  • PC 90
Nevím, kde mám začít u uplakaného Isaaca. Asi bude nejlepší hned od úvodního intra, které Vám ukáže hlavní zápletku a prozradí vizuálního autora. Edmunda McMillena, který udělal Super Meat boy. Samozřejmě, že já knedlík, jsem nic nevěděl a při intru si říkal: Je to vypadá jako by to kreslil ten týpek z Indie Games: The Movie, jak kreslil Super Meat boy a i vtipnost by taky na něj seděla.. Ano, tento týpek opět úřadoval a ukázal, jak někdy málo, znamená neskutečně moc!!!

Ve své principu je The Binding of Isaac prostá hra, která by normálně nevybočovala od ostatních. Procházíte obdélníkovými místnostmi a ničíte nepřátele, přitom seberete nějaký předmět či klíč, utkáte se s nějakým bossem atd. Jenže Isaaca dělal Edmunda McMillena!! Jeho představivost jak vypadá sklepení jedné prosté rodinky je úžasné!
Za prvé: hlavní zbraní Isaaca je pláč.
Za druhé: vtipnost, sbírání předmětu je psina (např. tyčky, které si Issac dá do očí, tak aby měl rychlejší palbu pláčem či sebrání dětského srdce pro zvětšení energie) nebo narážky na jiné hry (Fez).
Za třetí: dokonalá animace nepřátel, bossů.
Za čtvrté: hudební doprovod.
Za páté: vysoká obtížnost!! Hra umí být dost krutá, máte za sebou hodinu hraní, výbornou výzbroj, plno životů a ono ejhle, vstoupíte do místnosti a jen tak přihlížíte jak Vám mizí srdíčka. Jak štak s toho vyjdete se srdíčkem či dvěma, jdete dál a v další místnosti to samé v bledě modrým. Nenechte se mýlit, u Isaaca neexistuje checkponit nebo snad restart levelu. NENE hezky pěkně od začátku...

Verdikt: To co jsem zažil s Isaacem, jsem hodně dlooouho nezažil. Abych by vyklepaný jako osika při poražení hlavního Bosse s posledním srdíček, které mi zbylo. Radoval se s toho jako bych pokořil na Mount Everest nebo se vztekal, že jsem vlezl do místnosti, kde mě oškubali o hodně zdraví, nadával si za to. Takový her moc není. 90%
Steam hlásí odehraný 60h a 68% achievementů.

PS pro Isaaca: Sorry kámo, musíme se rozejít čeká na mě hromada dalších her. Bylo to fajn, Díky moc. Prosím nebreč, hlavně nebreč!!


Pro: Vtipnost, vylepšování postavy, hudba, obtížnost, nové postavy a mnoho dalšího.

Proti: Sheol (to se nedá)

+13