Nejlépe hodnocené komentáře

Myslím, že bych neměl opomenout náš herní klenot. A když myslím náš, myslím tím český produkt. Vyšel v roce 2002, vydalo jej studio známé jako Illusion Softworks a dodnes se to hraje a hrát se to bude pořád. Někteří z Vás již jistě tuší, že se zde budeme bavit o hře jménem Mafia: The City of Lost Heaven.

Moje první seznámení s touto legendární hrou bylo zřejmě na Invexu. Na tom, který stával ještě za to. Pamatuji si, jak jsem dorazil na výstavu a moje první kroky, jako obvykle vedli do gamehallu. Ostatně, jezdil jsem tam víceméně jen kvůli této hale. Zbytek byl spíše pro zaplnění času, než mi pojede vlak domů. Když jsem tam dorazil, viděl jsem obrovské fronty, možná větší než jsem byl zvyklí u pár počítačů. Když jsem se dotlačil asi po dvou hodinách před monitor, spatřil jsem do té doby pro mě nevídané. Když jsem dohrával asi čtvrtou misi, tak si pamatuji, že se mě tam kdosi ptal, jestli hru nemám náhodou doma, že mi to až moc jde. Říkám, ne nemám, ale rád bych si ji pořádně ozkoušel před koupí. Samozřejmě jsem věděl, že si hru koupím, ale chtěl jsem získat čas. Poté jsem se o hře bavil ve škole a jednoho dne jsem si jí konečně zahrál doma, kde byl na všechno konečně ten pravý klid.

Příběh hry je zasazen do třicátých let. Probíhala prohibice a Americe se vůbec tak nějak nedařilo. Hlavně města byla plná mafie. V jednom z nich se odehrává i naše story. Jmenuje se Lost Heaven a je fiktivní, takže neplést s reáliemi, ač z nich bylo jistě čerpáno. Hrajete za mladíka jménem Thomas Angelo, který se živí jako taxikář a právě v jeho taxíku započne příběh. Jednoho klidného večera mu totiž do auta naskočí banda mafiánů s přáním rychle se vypařit. Sledovali je totiž další vozidla. Vy, jako zkušený řidič, jste je zachránil. Netrvalo dlouho a brzy jste pro místního dona Salieriho už dokonce začali pracovat i Vy. S příběhem se dál vypisovat nebudu, stojí totiž za to, aby jste si ho prošli samy, pokud jste to již několikrát neudělali. A i když je hra už přes deset let stará, nerad bych zde až moc spoileroval. Co bych ale zmínit měl, byly výborné předělové animace mezi misemi, bylo to něco, jako sledovat film. Dokonce fanoušci sestříhali všechny cut scény do jednoho takového filmu, takže když se Vám nebude chtít hrát, tak se můžete jen kochat.

První, co mně na této hře upoutalo, byl náš český a velmi povedený dabing. Možná díky němu jsem tenkrát nic jiného nehrál, jednak jsem neuměl příliš dobře anglicky a za druhé byl skvělý. No a ty výborné hlášky a ultra dobře napsané postavy, no, radost.
mafia

Hra byla velmi podobná titulu Grand Theft Auto III (o kterém se jistě taky rozepíši), otevřený svět, plný možností, aut, policie a zbraní. O autech bych zde mohl psát celou kapitolu, ale ve zkratce se jednalo o vozidla vymodelovaná podle skutečnosti, která se tak i dokonce ovládala. Chvilku tedy trvalo, než jste jejich ovládání dostali do krve. Byla zde také pasáž, kde jste mohli závodit ve velmi rychlém sportovním autě, a mám pocit, že mnoho lidí zde rozbilo klávesnici, nebo se obrovsky rozhněvalo. A pak je tu taky minimum lidí, kterým to nedělalo žádný problém, ale ty já jsem neznal. Nicméně jsem se časem o nich dozvěděl. Já jsem patřil k těm, co při tomto závodě mnohokrát ztratil nervy, ale naštěstí nic jiného. Zbraňový arzenál obsahoval baseballovou pálku, kterou jste mohli dokonce využít při jedné z misí, kde jste měli rozbít pár aut. Poté zde byl boxer, mám takový pocit, že i páčidlo, ale to si přesně nepamatuji. Dále klasika všech klasik Colt 1911, Magnum a můj velice oblíbený mafiánský Thomson 1928. Dále opakovací puška, upilovaná brokovnice (tzv. vendeta), pumpovací brokovnice, sniperka, molotovy a také granáty. Výběr byl skutečně obsáhlí a bylo jen na Vás jak jej využít. Oproti GTA III, kde jste si mohli lítat městem rychlosti světla a klidně na červenou, Vám to zde policie spočítala už při překročení rychlosti. Byla zde funkce omezovač, která za Vás rychlost pohlídala a mohli jste se soustředit jen na misi a semafory. Když už Vás ale policie chytla, byla možnost, ujet, zastavit a zaplatit pokutu, nebo zastavit a osádku policejního vozu bez milosti popravit a utíkat (dobrým tipem se stalo to, že jste zastavily, počkaly až přijde policista k autu a následně dupli na plyn a ujely). Svět byl skutečně velký, krásný a otevřený, pokud jste se chtěli jen tak projíždět, byla v hlavním menu položka volná jízda, která poskytla jen to a nic víc, bez rušení od misí. Navíc zde šel navolit jak den, tak i noc. No a po dokončení příběhu, zde byla také extremní jízda, kde jste plnily další kupu úkolů navíc. Například jste převáželi nákladní vůz plný výbušniny, se kterým jste nemohli narazit, ani příliš zpomalit. Hudba ve hře byla fenomenální a skvěle seděla k dané době. Myslím, že se dá skvěle poslouchat i dnes po cestě do práce, nebo do školy. Já jí poslouchám velmi rád.

Vznikla také obrovská spousta modifikací a myslím, že bych měl zmínit hlavně tu, která prodlužovala hlavní příběhovou linku. Ale také zde byla jedna, která například pokryje celé město sněhem. Ale je jen na každém z Vás jaké vyzkouší. Nicméně právě tyto považuji za vůbec nejlepší.

Hra se stále velmi dobře prodává i dnes a dokonce v srpnu roku 2010 vyšel díl druhý, který si myslím prodejům též pomáhá. Hra sklidila výtečnou kritiku po celém světě a to svědčí jen a jen o výborných kvalitách. V roce 2003 byla hra portována na Playstation 2 a o rok později také na Xbox.

Myslím, že by toto, jako moje vzpomínka, mohlo stačit. Mohl bych sice napsat dalších deset stran, ale myslím, že takhle to bude akorát. Navíc, nerad bych moc prozrazoval, pokud článek čte někdo, kdo tento klenot ještě nehrál. Od toho tu je třeba Wikipedie. Děkuji tedy za přečtení a nezapomeňte hrát Mafii i dnes, zítra a do konce života, protože si to více než zaslouží. Tímto bych chtěl vzdát hold i Danu Vávrovi (hlavní designér prvního dílu), který se stal pro mě českým vývojářem číslo jedna a velice bedlivě sleduji jeho nové studio Warhorse.

Tak dnes se podíváme na zoubek opět starší hře. Jedná se o cyberpunkové akční RPG s názvem Deus Ex. Hra vyšla 23. sprna 2011 a vydala ji společnost Square Enix pro platformy PS3, Xbox 360, PC a Mac OS X. Na vývoji se podílel Eidos Montreal. 26. dubna 2012 dokonce vyšlo příběhové DLC The Missing Link. Hra nese podtitul Human Revolution a jedná se o třetí díl této povedené série.

Hra je zasazena do blízké budoucnosti roku 2027 (čtvrtstoletí před prvním dílem série) a zavede nás do kůže Adama Jensena hlavního hrdiny hry. Ten dělá vedoucího ochranky v Sarif Industries (Zde se vyrábějí lidské mechanické implantáty) a nachází se tam i zrovna ve chvíli, kdy nastane útok na tuto firmu, která sídlí v Detroitu. Adam setkání s teroristy skoro nepřežije. Nicméně má hodného šéfa, který ho má tak rád, že do něj nechá nacpat implantáty jeho firmy. Vytvoří z něj takového polorobota a tím mu tak nějak zachrání život. Potom už se, pomalu ale jistě, vydáte po stopě toho, co se vlastně stalo. Jen už teď nejste řadový šéf ochranky, ale taková pravá ruka celé firmy. Příběh sám o sobě je na vynikající úrovni a vypisovat ho více rozhodně nehodlám, protože stojí za to, hru opravdu hrát a vším si projít osobně.

Grafika hry běží na upraveném Crystal Enginu a vypadá při nastavení všech detailů na maximum opravdu skvěle i dnes. Navíc na to nepotřebujete extra silné železo, stačí Vám slabší stroj a krásně si zahrajete, protože optimalizace je na opravdu výborné úrovni. Detailně jsou však provedeny hlavně důležité postavy, ostatní nejsou tak promakané, ale to vcelku není ani poznat. Co se potom týče věci ostatních, jsou na tom už lépe. Zpracování všech lokací, kterých je dohromady celkem pět myslím, je na velké úrovni. Jelikož je lokací málo, mohli se jim vývojáři více věnovat a ve výsledku je to opravdu žijící a fungující svět, kam se budete rádi vracet. Atmosféra je sice velmi temná a ponurá, ale i přesto se najdou místa, kde zůstanete stát s otevřenou pusou a budete si užívat nádherné hry světla a stínů. Nebo až například vstoupíte do svého bytu, kde se automaticky spustí otevírání žaluzií a začne Vám do potemnělého pokoje vnikat světlo, budete opravdu uneseni. Hra prostě opravu působí dobrým dojmem jak pro oko, tak pro ucho.

Ozvučení hry je totiž ještě větší pecka než grafická stránka. Pamětníkům starších dílů jistě zaplesá srdce, až budou slyšet hudbu, která se velmi podobá té z prvního dílu. A těm co původní hru nehráli, to vůbec nebude vadit. Ty zase hra díky tomu skvěle uvede do děje. Tomu věřte, protože hudbu si budete pamatovat ještě dlouho po dohrání. Zvuk sám o sobě je perfektní a sám bych ho neměnil. Všechno je naprosto skvělé, ale nejlepší na tom je hlas hlavního protagonisty. Ten mi jednak velmi pomohl se sžít s Adamem, protože z jeho hlasu je toho hodně o něm poznat a zároveň mě bavil každý komentář, nebo rozhovor co jsem vedl. Zvuková stránka hry je tedy na fenomenální úrovní po všech směrech.

Projít mise můžete vždy na několik různých způsobů. Můžete vzít například zbraň a prosekat si cestu až na konec hry. Nebo můžete hledat alternativu. Například nepřátelé obejít po střeše, nebo kanalizací. Eliminace nepřátel je také zcela na Vás. Je zde možnost je nechat žít, například tak, že si jich nebudete všímat, nebo tak, že je z blízkosti omráčíte. Z blízka se dá ale i zabít, je tedy jen na Vás, jakým stylem hry budete hrát. Já sám jsem se plížil všem za zády, a když přišlo na konfrontaci s nepřítelem, tak jsem jej jednou přesně mířenou ranou uspal. Nikoho jsem po celou dobu hry nezabil, což se mi jeví jako pěkná možnost. A když to šlo, tak jsem všude možně hackoval. To hodně ulehčí práci. Na všechno ale potřebujete modifikace. Jenže nemůžete mít všechny a tak je potřeba se soustředit a vymyslet taktiku, se kterou budete celou hru hrát. Můžete se například věnovat hackování jako já, ale pak Vám nezůstanou body například na lepší štít, či na smrtelně nebezpečné modifikace. Každá z daných úrovní se dá projít třemi různými způsoby. Ale to jak ji prohledáte, to už dá způsobů mnohem více. Můžete například díky modifikaci rozbíjení zdí najít cesty, které by jste bez ní nikdy neviděli. Nebo můžete narazit na trezor, který sice díky hackovacímu umění otevřete, ale nemůžete se v něm pohybovat, protože je zaplynovaný. A proti plynu tady máme opět modifikaci plic, která nám umožní dýchat smrtelně nebezpečné výpary stejně dobře, jako kyslík. Já hodně využíval možnosti skočit z jakékoliv výšky. K tomu jsem si vylepšil to, že po dopadu nebudu slyšet a zároveň si neublížím. Nebo že například můžu sprintovat rychleji a hlavně neslyšně. Ovšem hodil jsem za hlavu další kupu modifikací, které ze mě dělají opět jiného člověka. A ty odkryji až při dalším hraní, což nám skvěle otevírá znovuhratenost. Dále bych měl zmínit, že body pro vylepšování získáváte sběrem zkušenosti. Ač už třeba za otevření sejfu, nebo nalezení alternativní cesty, či za splnění úkolu. A věřte, že zde nejsou jen hlavní questy, ale i vedlejší a i ty Vám do příběhu přinesou spoustu světla, takže se je vyplatí hrát. Možností jak hru hrát a co je možné získat, či ne, by bylo opravdu na dlouho a myslím, že nemá cenu to zde vypisovat. Hlavně z důvodu, že je to hlavní přednosti hry.

Nepřátel je tady spousta druhů, jejich eliminace je ovšem už věc druhá. Omračovat můžete všechny jednou ranou, to je fakt. Jenže se k nim musíte umět dostat. Lepším řešením se může zdát brokovnice, nebo samopal například. Jenže to chce ovšem ovládat dobré krytí a mušku. Když už jsem u toho krytí, je zde výborně a intuitivně provedeno. Držením pravého tlačítka myši se přitisknete ke zdi a mezerníkem přeskakujete mezi barikádami. Držením mezerníku se přitisknete na jinou stranu barikády. Když už tedy budete číhat a omračovat, či likvidovat nepřátelé do zad, nezapomeňte ukrývat těla, protože by Vás mohli díky nim lehce odhalit. Jediné, co bych zde vypíchl jako nedodělek jsou souboje s bossy. Myslím, že by se s tím dalo více vyhrát, než jen stupidně vzít zbraň a střílet. Zvlášť když hrajete celou hru jako ninja. Ale co už, nelze udělat hru bez chyb a tohle je jen maličká vada na kráse celého titulu.

Obtížnost hry je na dobré úrovni. Ale opět záleží na Vás, jak se s tím poperete. Na nejtěžší obtížnost se dá hra projít úplně v pohodě, pokud se budete plížit. Pokud půjdete do přímé konfrontace a začnete po sobě střílet, budete to mít zdlouhavé. Umělá inteligence není vůbec špatná, ale do ideálu ji ještě hodně chybí. Nicméně to se dá říct téměř o všech hrách.

Shrnutí bude následující. Je to hra, která si Vás prostě získá, ať chcete, nebo nechcete, pokud alespoň trošku hovíte RPG. Je tu hodně chození, hodně tajných lokací, mnoho odkazů na původní Deus Ex. Máme zde i kupu počítačů, které čekají jen na to, až je nahackujete. Na každém druhém stole se válí kapesní sekretářka nebo kniha, která čeká na to, až ji prostudujete. Čeká Vás mnoho dobrých dialogů, postav a hlavně výborný příběh. Výborná grafika a optimalizace a hodiny zábavy. Jedná se o jednu z mála her u kterých se nechodí na záchod a už vůbec spát. To vše je zabaleno v dospělém a skvěle vypadajícím světě. Na Steamu se dá hra sehnat každou chvilku ve slevě a jako bonus Marek Tvrdý a jeho tým dokončily překlad jak původní hry, tak i DLC. Tak mě napadá jen jedna otázka. Na co vlastně ještě čekáte? Začněte už hrát, tahle gamesa Vám stojí za každou vydělanou korunu, kterou máte. Upřímně a vřele doporučuji!

Musím uznat, že původní BioShock odehrávající se v Rapture, byl mému srdci blíž. Nic to však nemění na faktu, že je tohle výborná pecka. První věcí, co upoutalo moje oči, byla určitě grafická stránka, která je prostě malebně krásná, stejně jako celé létající město, ve kterém se hra nachází. Titul mě zaujal i velmi slušným scénářem, který se dá označit slovy ´´mind fu*k´´. Jestli vám tohle neroztočí kolečka v hlavě na maximální otáčky, tak už se to povede asi jen hře The Stanley Parable , která z mozku hráče dělá sekanou. Další věc, kterou je třeba vypíchnout, jsou velmi slušně napsané dialogy, povedený dabing a fenomenální hudební stránka, kterou Infinite přináší. Ken Levine všem zase jednou ukázal, že není jen skvělý vývojář, ale i vizionář, protože si bere na paškál témata jako je božství, lidství, rasismus, sobectví, láska a pýcha a ještě mnohem více. To vše hází do šejkru a tvoří vynikající nápoj, který na začátku chutná trošku hořce, ale na dojezdu je velmi sladký a máte chuť si objednat další. Velmi dobrá práce! Pokud fandíte této sérii, určitě nový počin zkuste, máte mé doporučení.

Ze série GTA jsem prošel všechny díly včetně různých odboček a musím říct, že čtvrtý díl, byla na svoji dobu sice celkem revoluce, ale na druhou stranu mnoho hráčů nepotěšil. Jak jsem se k němu postavil já? Inu, nejméně třikrát jsem tuto hru rozehrál na PS3 (mimochodem, jsem si tuto konzolku pořídil právě kvůli této hře) a ani jednou nedojel, buď kvůli tomu, že mě jednoduše hraní přestalo bavit, nebo jsem narazil na extrémně těžké mise, kterými je tato hra pověstná. Nedávno jsem tomuhle dílu dal poslední šanci a to na PC. Zakoupil jsem kompletní verzi, včetně Episodes from Liberty City a pustil se do hraní. Povedlo se mi to konečně dohrát (epizody mám rozjeté teď) a musím uznat, že mě to místy i bavilo, ale není to prostě ono. Grafická stránka je celkem slušná, výběr rádií není vůbec špatný, příběh, jímž nás protáhne Niko Bellic, který dorazí z Evropy splnit si svůj Americký Sen, není z nejlepších ale je v pořádku a snaží se nám to po celou hru dokazovat. Velmi mě však otravovalo nucené navštěvování přátel - pokud jste s nimi dostatečně nechodily plnit aktivity jako třeba hospody, bordely, restaurace, atd. jejich respekt k vám klesal. Nenuceně by to byla jistě větší zábava, nebo spíše tak, že by tam tato možnost vůbec nebyla, podobně jako to bylo ve všech ostatních GTA. Když to shrnu, dialogy, postavy a výše zmíněné věci mě v podstatě bavily, ale trvalo to několik rozehrání a přemáhání. Nakonec jsem však rád, že jsem hru prošel, ale musím jedním dechem dodat, že to je pro mě nejhorší díl ze série a přitom není vůbec špatný, ale jedná se o individuální komentář, tak si to snad mohu dovolit říct. Hodnotím 80ti procenty, které si titul nepochybně zaslouží, avšak je tam velké ALE.