Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Heroes of the Monkey Tavern

  • PC 60
Odpočinková kobka na pár hodin, líbila se mi víc než třeba podobně nenáročný Keep, ale pořád né dost na vyložené doporučení. Taverna má celkem málo soubojů, lehké hádanky, absenci stravování a veškerý vývin postav probíhá automaticky. Za zmínku stojí zajímavě řešený kombat, kdy většinou čelíte jen 1-2 nepřátelům, ale "úkrokovat" můžete jen u mobů a navíc za ztrátu drahocenného zdraví. Grafika na malý projekt ujde, ale prostředí se téměř nemění a samosebou se z útrob jeskyně téměř nepodíváte. Nenapadá mě žádný očividný zápor, na to hra až moc odsýpá a nestihne nudit.
+13

Ultima I: The First Age of Darkness

  • PC 75
Ultima I je kus herní historie. Když jsem si ji cca před deseti lety poprvé zapnul, chtěl jsem ji projít v první řadě ze studijních důvodů a v té druhé z povinnosti. Kupodivu jsem zjistil, že je stále bez problémů hratelná. Často se k ní odkazuje jako k prapočátku klasických RPG, ovšem vzhledem k mechanikám hry jde spíše o akční RPG typu Diablo. Vývoj postavy je téměř zanedbatelný a souboje nejsou ani taktické, ani variabilní. Hra je nelineární, což je na jednu stranu plus, ovšem v praxi to znamená bezcílné bloudění a hledání úkolů.

Úvod do děje chybí a je to znát. Nejvíc času mi zabralo zjistit co mám dělat, a poté jak přinutit hrdinu, aby to provedl. Doporučuji si sehnat výborný návod z Excalibru číslo 51, nebo alespoň mapu, protože za questy se často cestuje a pravidelně na druhou stranu světa. Ten se skládá ze čtyř kontinentů a občas jsem měl problém nalézt i je, natož lokace na nich umístěné. Cestování může být úmorné a matoucí, ale bohužel tvoří jednu ze tří stěžejních částí hry.

Ta druhá jsou dungeony, rozmístěné různě po krajině. Každý má deset pater a jsou absurdně obtížné. Nepřátelé se objevují v děsivém tempu a není výjimkou, že ihned po skončení jednoho boje přichází další. Počet protivníků je nejspíš nevyčerpatelný, čili každý krok do hlubin znamená nebezpečí, že se na povrch už nevrátíte. Obtížnost stoupá co dvě patra a to znatelně. Je pravidlem že druhé patro je relativně jednoduché, čtvrté výzva, šesté survival a osmé peklo. Dál jsem se neodvážil a i tak jsem se dobelhal na denní světlo z posledních sil. Kdo prošel až na dno a zpátky bez kouzla na žebříky, je buď hardcore maniak, nebo blázen. Plusem je hutná atmosféra a neustálý pocit smrtelného ohrožení.

Návštěvy dungeonů jsou nutné především pro splnění několika příběhových úkolů a také slouží jako zdroj bodů zdraví. Po každém návratu z hlubin hra započítala zničené nestvůry a přidala určité množství HP k momentální výši HP postavy. Tedy pokud jsem jich během bojů ztratil až příliš, skončil jsem s menším zdravím, než když jsem do dungeonu šel. Je nutné vyladit moment kdy se vyplatí vrátit na povrch, aby celkový počet HP stoupl nad původní počet. Není to tak složité jak to vypadá. Většinou platilo, že pokud jsem se držel v prvních třech patrech, postava utěšeně posilovala.

Mimo dungeony je první Ultima relativně jednoduchá. Nepřátelé nekladli velký odpor a když se mi podařilo nasyslit dostatečné množství HP, mohl jsem se po mapě toulat bezpečně. Obtížnost se ještě snížila po nákupu dopravního prostředku, se kterým bylo možné bojovat na dálku, případně protivníkům jednoduše utéct. Určité omezení představuje neustálá potřeba jídla, ale ta v dopravním prostředku klesla a také není složité nakoupit obrovské zásoby.

Jedinou větší výtku mám ke sci-fi složce, což je třetí stěžejní část hry. Vesmírná pasáž působila na papíře jako vítané zpestření, ale v reálu mi přišlo, že se do vymyšleného světa nehodí a také není zábavná. Ovládání kosmické lodi je těžkopádné a navigace není příliš intuitivní. Boj proti podivným stíhačkám vyžaduje trpělivost, ale ne postřeh nebo taktiku.

Závěrečný boj měl do epického utkání daleko. Se správným postupem je spíš zdlouhavý než složitý. Ovšem je nutné se na něj předem pečlivě připravit. Ultimu I jsem dohrál už dvakrát, ale potřetí se k ní už tuším vracet nebudu. Přes všechnu zábavnost nemá podruhé moc co nabídnout. Pokud bych zatoužil znovu po tom samém, série je dost dlouhá a bohatá.

Pro: atmosféra, pestrý svět, pekelně obtížné dungeony

Proti: chybí úvod do děje, nedotaženost lokací, sci-fi složka

+13

Fe

  • PC 80
Táto hra ma naozaj nadchla, no napriek tomu som dlhšiu dobu nedokázala sformulovať žiaden zmysluplný odsek.
Po vizuálnej stránke je ozajstnou pastvou pre oči, a takisto i hudba je pohladením pre dušu. Kombinácia polygónového sveta stvorenia Fe a priatelenie sa so zvieratkami formou špecifickej melódie na mňa naozaj zapôsobilo.

Fe je veľmi milá a neškodná oddychovka (pár hodinová záležitosť), ktorá síce má ako taký príbeh, no v podstate sa toho aj tak nič moc nedozviete. Takpovediac som bola sklamaná koncom hry, prišlo mi to také, ani to neviem opísať, jednoducho nedokončené. Ako keby ste niečo ešte očakávali, no onedlho zistíte, že chodíte už iba do kruhu po miestach, kde ste už boli predtým. Myslím si, že by vôbec nebolo zlé ak by hra mala záhadného rozprávača v pozadí, ktorý by nás týmto príbehom sprevádzal. V tomto prípade to tak však nebolo, a tak môžete byť značne zmätení, že o čo vlastne ide. Pointa je však jasná, zastaviť zlo. Klasika. Avšak čas, ktorý som pri hre strávila rozhodne neľutujem, ako som spomínala pri hre som si naozaj oddýchla. Bola to taká jednohubka, ku ktorej sa už s najväčšou pravdepodobnosťou nevrátite. Každopádne určite odporúčam aspoň ten jeden raz.
Herní výzva 2019 - "Severní vítr"

Pro: hudba, vizuál

Proti: príbeh

+13

Crusader: No Regret

  • PC 80
No Regret jsem dohrál hned po No Remorse a rozhodl se napsat dvojkomentář k obou dílům najednou. No Regret je totiž v podstatě datadisk, kde se skoro vůbec nic nezměnilo. Příběh navazuje na jedničku - Silence zničil orbitální stanici a v únikovém modulu se dostává na vesmírnou loď a pak na Měsíc. Zde v deseti misích pokračuje v boji proti WEC a Drayganovi. Bohužel protože třetí díl nikdy nevznikl, musíme se spokojit s koncem, kdy rebelové obsadí Měsíc, ale boj na Zemi teprve čeká. Škoda, zahrát si trojku a vědět jak to dopadlo bych moc chtěl

No Regret se hraje úplně stejně jako první díl, obsahuje jen pár kosmetických změn. Jsou tu nové bomby, pár nových zbraní, které mají tutéž nevýhodu jako v jedničce. Nepřátele sice efektně zlikvidují, ale mrtvola pak nejde obrat. Je tu pár nových pohybů, zejména kotoul vpřed se hodí. Misí je jen 10, ale jsou ještě delší než mise v No Remorse, jejich náplň je podobná.

Co se změnilo je samotná hratelnost. Občas s Vámi někdo komunikuje i uprostřed mise. A hra je o dost těžší. Nepřátelé jsou vražednější, raketometné věže, nebo kyselinové věžičky s Vámi udělají krátký proces. Kamery, věže i další zařízení jsou občas kryté štíty a musíte napřed najít a vyřadit jejich generátory. Je tu spousta secretů, poschovávaných spínačů, rozdvojených cest a především sadisticky poschovávaných klíčů, takže občas budete bloudit a marně hledat. A se narazit i na Easter Egg když v jednom rafinovaně skrytém seretu dojdete k Diablovi :) .

Zkrátka No Regret je totéž co No Remorse, jen občas během té bezhlavé řezničiny musíte i zapojit mozek a přemýšlet kudy dál. Vadí to? Vůbec ne, třetí díl bych si dal ihned.

Pro: Je to totéž co No Remorse, trošku vyšší ale férová obtížnost, spousta secretů.

Proti: Kola jsou ještě delší a občas nudnější.

+13

Master Levels for Doom II

  • PC 75
Tak jsem si pustil dalšího Dooma. S příslibem pravé a nefalšované Doom hratelnosti ho nainstaloval podle Crashova návodu. Možná jsem to měl dělat, možná ne (díky za něj). Každopádně ve Steam verzi nejde nastavit ovládání. Čert vem grafiku. GZDoom je tam potřeba hlavně kvůli možnosti nastavit si ovládání. WSAD jde nastavit i ve starém Wolfovi, tak proč by to nemohlo jít tady.

Díky specifickému návodu na spuštění jsem jel mise tak, že se mi zachovávaly zbraně a zdraví z té předchozí mise. Trochu to ulehčilo jinak docela těžkou hru. V původní verzi totiž začínáte každou misi jen s pistolkou. Master Level for Doom II přináší jen pár nových nápadů. Ty jsou bohužel dost kontraproduktivní. Díky nim jsem pořád zdlouhavě hledal postup. Často to byl vopruz a asi ve dvou případech musel pomoci Youtube.

V jednom levelu se třeba dveře otevírají výstřelem. Zjistil jsem to asi po dvaceti minutách, když jsem ze zoufalství do nich vystřelil zblízka raketometem. V jiném levelu zase musíte střelit do jinak nedostupného spínače. Jak mě to má sakra napadnout? Tohle nikdy v Doomu nebylo. Vrcholem všeho byl level, kdy musíte vzduchem dolevitovat pro klíč. Jako, že u zdi se zapnutým během to jde. Na skryté spínače nebo tajné dveře nutné k dalšímu postupu jsem si zvykl už z jiných béčkových her. Proč je to ale proboha tady?

Na nějaké hledání secretů jsem v tomhle šíleném designu rezignoval. Jinak je to stará dobrá akce. Svižná, adrenalinová, uspokojující. Pár levelů je opravdu dobrých. Hlavně ty, kde je hodně prostoru. Pokud zkousnete 2,5D omezení grafiky, tak to snad nikdy nezestárne. Skvělá atmosféra a nadčasový drive. Občas se holt některé designové experimenty neuchytí. V tomhle případě opravdu platí, že méně je někdy více. Na kulervoucí design z původní hry to nemá a často jen recykluje do složitějších a stísněnějších tvarů.

Steam čas: 10,2 hodin

Pro: Doom drive, Doom atmosféra, Doom akce, některé prostornější levely

Proti: časté nudné záseky, někdy zbytečná složitost a ztísněnost

+13

My Memory of Us

  • PC 75
My memory of us je malá hra o velkém přátelství a možná i jedná ztracené lásce. Jedná se o příběh z doby kdy naši zemi obsadil král robotů, jeho vojáci, také roboti, začínají tyranizovat město a lidé se jich bojí. Králi robotů nejsou úplně všichni lidé po chutí a tak je začne rozdělovat. Kdo se mu nelíbil toho jeho vojáci označí červenou barvou a musí do ghetta. Ano, jistě v tom poznáváte alegorii na naši minulost zase ne až tak vzdálenou.

Hlavními hrdiny jsou dva malí kamarádi, kluk a holka, za které střídavě hrajeme. Kluk je tak trochu lapka a holka zase umí opravdu rychle běhat, takže se tihle dva dobře doplňují. Cestou za svým úkolem se různě rozdělují a tu holka zachrání kluka aby pak on na oplátku zase zachránil jí. Ovšem do země přichází vojáci krále robotu, takže není vše dovoleno a je těžké se někdy dostat na ta správná místa. Ani rádio se nesmí poslouchat a za vylepování plakátů vás mohou přísně potrestat.

Vzhled hry tak trochu připomíná komiks. Celá hra je černobílá, tak že jsou pěkně vidět ti správní lidi od těch nesprávných, jenž jako jediní mají na sobě něco červeného, což je třetí barva ve hře. Hudební doprovod moc pěkně ladí s tímto černobílým vzhledem. Hra je s českými titulky, ale ty budete číst je při předělových animacích. Místo mluvení je vše vyjádřeno jednoduchými piktogramy. Herní doba je cca 4 až 5 hodin. Ale myslím, že ty méně zkušené hráče dokáže potrápit i na mnohem delší dobu. Za mě určitě vhodná hra i pro menší a méně zkušené hráče.

Pro: grafický design, hudba, herní doba

+13

Dawn of Man

  • PC 80
Zima:
Túto zimu zas musíme zarezať psov. V diaľke sa síce potuluje mamut, ale kto by to riskoval? Naša záchrana sú rybári, ešte že to zvládajú aj v tej kose.
Jar:
Medveď zabil jeleňa, pol dediny sa tam rozbehlo ako zmyslov zbavená, posledný pes to prežil, chvála Matke je to suka, mám ju celkom rád, v zime sa držala mimo dediny ...
Leto:
Prišiel obchodník, ponúkol nám nejaký nezmysel z kože za strašne veľa dreva, ktoré mu máme doniesť. Nech radšej zabudne ...
Jeseň:
Konečne máme napratané bruchá. Všetci oberajú ovocie. Ja hľadám tú suku a dúfam, že ma dosť šteniec ...
+13

Pokkén Tournament

  • Switch 75
Dohráno na Switchi.
Jedná se o bojovku ve stylu Mortal Kombatu. Boje probíhají v různých arénách na kruhovém půdorysu a podle fáze souboje se mění pohled z třetí osoby a z bočního pohledu. Velmi se mi líbila variabilita různých chvatů a jejich nápaditost. Ve hře funguje i element speciálního útoku, který se musí během souboje nejdřív nabít (tzv. Synergy burst), než se může použít. Poté funguje podobně jako Z-útok, přičemž každý Pokémon má nějaký vlastní, a navíc je bojovník na chvíli silnější. Mechanika soubojů podporuje také "supportery," tedy dvojici Pokémonů, které je možno v určitou chvíli použít na nejrůznější menší instantní útoky nebo zvýšení skillů.
Bojující Pokémoni dosahují v soubojích vyšších levelů a při každém novém je možno upgradovat jeden skill ze čtyř. Max. level je 100. Každý souboj s protivníkem obsahuje 2 kola (nebo 3, pokud jedno prohrajete).
Během hry potom dostáváte jako odměnu ještě tituly, kterým můžete obšťastnit svoji postavu, nebo různá módní vylepšení, či herní měnu, za kterou se taky dokupuje móda. Během každé ligy (viz. níže) se také nabízí možnost sestavit pomocí různých splněných podmínek obrázky z puzzlů.

Hra je celkově poměrně jednoduchá. Když si vyberete jednoho Pokémona na začátku a naučíte se s ním bojovat, tak s ním prolezete bez problému celou hru.

Překvapilo mě, že se tu objevila i příběhová linka pro jednoho hráče. Na začátku se dostáváme do regionu Ferrum, který je celý zaměřen jenom na různé arénové souboje. Vaše postava začíná jako nováček a má za cíl dostat se mezi top trenéry místní super ligy. Ale samosebou, že se tam nejdřív musí probojovat přes několik méně obtížných lig. Po každém setu několika kol se zvedne rank každé ligy. Když došplháte v ranku mezi top 8, bojujete v semifinále (3 protivníci), po čemž následuje mistr oné ligy.
Brzy na vás však zaútočí super silný shadow Mewtwo a vy zjišťujete, že je tu problém s nějakým energetickým kamenem, kvůli kterému je agresivní. Zkrátka a dobře, po každém vítězství v lize s ním budete muset soupeřit a najít způsob, jak ho zachránit a zbavit ho kamene, se kterým se propojil. Souboje s Mewtwo provázejí moc pěkné krátké cinematicy.
Po dohrání hry se nabízí kteroukoli část hrát znovu, a tím dál skillovat Pokémony.

Kromě single playeru je samozřejmě možno hrát za různých herních podmínek s protihráčem po netu (to jsem však nezkoušel kvůli nutnosti placení) nebo za pomoci joy conů (každý má jeden) na displayi switche (či TV/PC obrazovky). Hra vám může obraz během souboje buď rozdělit napůl, nebo ponechat jednu velkou podle nastavení.

Celkově mě hra bavila - je to soubojovka bez krve s velkým množstvím poké útoků, dynamická a často napínavá. Trochu mě však zamrzelo, že Pokémonů není na výběr větší množství - na Switchi něco přes 20 a dva další jsem dokoupil v rámci DLC packu cca za 375 Kč (Blastoise a Aegislash), supporterů pak asi 16 dvojic, tím pádem bojujete pořád proti těm samým, kteří se obměňují, což je po čase trošku nezáživné; na druhou stranu hra vypadá vizuálně moc pěkně (jak jsem předtím nebyl z pokémoních her na 3D úplně zvyklý, tak tady se mi ten grafický kabátek dost líbí).
Vesměs hodnotím jako lepší průměr.
---
Zajímavosti a detailní historii o vydání prvních Pokémonů najdete v mém komentáři k Pokémon Green.

Pro: Detailní 3D Pokémoni, variabilita útoků a různých podmínek pro souboje, dynamika, příběhová linka s shadow Mewtwo, zábava hlavně pro více hráčů.

Proti: Málo Pokémonů k výběru, repetitivní výběr soupeřů a mechanika skillování, odměny a achievementy nedávají moc motivace bojovat dál, předražené DLC.

+13

Prisoner of Ice

  • PC 65
Těžko hodnotitelná hra je Prisoner of Ice. Kdysi se mi to celkem líbilo, na druhé dohrání už moc ne. A vlastně ani nevím proč. U jiných her jsem schopný tvrdnout až do rána, abych dohrál ještě tuhle kapitolu, pak ještě další a ideálně vidět vše do konce a tady jsem hru za bílého dne vypnul a šel si psát s kamarádkou.

Přitom to nevypadá ani nehraje se špatně. Filmečky zejména ten úvodní jsou pěkné, grafika na rok 1995 vypadá velmi slušně. Trošku divně ale působí animace postav, které mě celou hru přišly šíleně nepřirozené.

Hratelnost je tradiční odladěná, což už v půlce 90. let bylo standardem. Jeden kurzor na všechno, předměty se hlásí, inventář je pohodlně viditelný, řešení problémů jsou logická. Přesto jsem se asi 10* zasekl, protože jsem přehlídl nějaký předmět 1*1 pixel a to ještě kolikrát v kombinaci s tím, že se předmět či aktivní místo objeví někde, kde nic předtím nebylo. Hledat jehlu na vojenské základně o cca 20 místnostech, která tam předtím nebyla a kterou nevíte že potřebujete je za trestDalší tradiční prasárnou je schovaná cesta dál. Nebýt tohoto, tak je hra až na vojenskou základnu celkem moderní, většinou se pohybujete na pár obrazovkách a řešíte věci kolem Vás. Co mě dost vytáčelo je možnost umřít - během hry se několikrát potkáte s monstrem a pokaždé na něj platí něco jiného, což dost nedává smysl.

Hlavním ničitelem atmosféry je asi pro mě příběh. Ten začíná parádně - v roce 1937 na palubě ponorky která nabírá vodu a na které řádí monstrum. A pak to jde rychle do kytek jak se nabalují další a další roviny - hledání zrádce, prastaré kulty, magie, postapo budoucnost, cestování časem a časové paradoxy ala Terminátor a ke konci nevíte kdo, co a proč a je vám to buřt. Je to prostě maglajz, navíc s nezajímavými postavami včetně hrdiny. Konec kde si kliknutím na dva obrázky můžete vybrat jak to vlastně dopadne je k smíchu a vlastně jsem nepochopil proč by se hrdina měl ztratit z času?.

Prisoner of Ice dobře vypadá, průměrně se hraje a příběhově nestojí za nic.

Pro: Pěkná grafika, tradiční hratelnost.

Proti: Přeplácaný a nepochopitelný příběh, nezajímavé postavy, možnost umřít.

+13

Pokémon Crystal Version

  • 3DS 90
Hodnotím verzi pro virtuální konzoli na 3DS. Pokémon Crystal je zřejmě mojí nejhranější hrou z pokémoní série vůbec; kdysi jsem ji procházel docela často na emulátoru. Zároveň je vhodnou volbou, pokud přemýšlíte o tom, které hře z druhé generace dát šanci. Jako doplněk k parádním hrám Gold a Silver totiž přináší pár drobných změn.

Crystal je první hrou v sérii, která umožňuje vybrat si dívčí postavu. Obě postavy, za které můžete hrát, mají jinak svá defaultně nastavená jména: Ethan (v seriálu z něj vychází postava Jimmy) a Kris (v seriálu Marina), ačkoli na ně hned zapomenete, protože v seriálu se vlastně spíš mihnou a v té záplavě různých postav si je jen těžko vybavíte. Jakmile nastavíte všechny potřebné záležitosti jako třeba čas (poprvé se tu mění noc a den), začnete svůj život trenéra Pokémonů v osadě New Bark Town (schválně nepíšu ani o vesnici, i k té to má totiž pořád daleko s těmi pár domečky).

Vyrazíte za profesorem Elmem do jeho laboratoře pro svého prvního Pokémona, ale toho si budete muset zasloužit. Profesor bude potřebovat, abyste mu pro něco zaběhli k Mr. Pokémonovi, který žije kus cesty na sever od vedlejší osady. Abyste se v pořádku dostali tam a zpět se zásilkou, dostanete na výběr jednoho ze tří startérů: Chikoritu, Cyndaquila a Totodila. Když vyjdete ven, vidíte vedle laboratoře podezřelou postavu. Co má za lubem? Do toho vám nic není (aspoň zatím). Takže vyrazíte na cestu, projdete Cherrygrove city a na sever do malého domku, kde je Mr. Pokémon a taky profesor Oak. Dostanete balíček, pokédex a hned, jak zase vykročíte ze dveří, zavolá vám profesor Elm, že se stalo něco strašného! Co by to tak mohlo být? Rychle zpátky! Jenomže cestou vrazíte do zloděje, co stál u laboratoře, vašeho herního rivala, který ukradl jednoho ze zbylých Pokémonů – na potvoru zrovna toho, co je typově silnější vůči vašemu a začne pokémoní mela. Samozřejmě souboj vyhrajete a rival se vypaří. Tady mohu uvést, že onen rival není nikdo jiný než seriálový Silver, syn proradného Giovanniho, ovšem pojmenovat si ho můžete, jak chcete. Profesor Elm si nakonec zásilku nenechá, místo toho ji vezmete zpět do državy. Co je to za zásilku? Nepovím! Dobře, je to vajíčko, které musíte odnosit, než se vyklube. Ještě se zaskočte rozloučit s mamkou (zase jste poloviční sirotek, taťka nikde!) a hurá do světa Johto.

Asi nemusím zmiňovat, že svět v druhé generaci je mnohem více propracovanější a má více atraktivních lokací než předchozí generace. Hlavním lákadlem jsou to především noví legendární Pokémoni: kočkopsí trio Suicune, Entei a Raikou, kteří vám při chytání nejvíc zatopí, protože rádi unikají, pohybují se všude možně po světě a udržet je vůbec v boji je docela obtížné (tedy kromě Suicuna, ten si tu střihl vlastní dějovou linku); Lugia a Ho-Oh (druhého jmenovaného můžete chytit až po pochytání psího tria) a létající cibulka Celebi, který se tu objevuje zcela exkluzivně – v žádné jiné hře na virtuální konzoli se chytit nedá. V původních verzích hry bylo potřeba využít eventu přes tzv. Pokemon Mobile System, který vám dal GS Ball, díky kterému jste mohli spustit sekvenci s Celebim. Tady však dostanete GS Ball po dohrání hry (v Goldenrod City v poké centru – možná v horním patře, teď nevím), donesete ho do Azalea Town Kurtovi a ten vám ho dá zpátky po uplynutí jednoho dne a pošle vás do Ilex forestu, kde tedy najdete hlavní důvod téhle hry.

A co další novinky? Už předtím jsem zmínil mechaniku střídání dne a noci; to je proto, že někteří Pokémoni se objevují ve dne a jiní v noci. Přibyly nějaké nové útoky včetně Headbuttu, díky kterému můžete třást některými stromy a doufat, že z nich spadne vzácný Pokémon. Celkově si tu můžete poprvé všimnout i trhaných animací Pokémonů, poprvé sbíráte berries, objevují se rozdílná pohlaví a konečně můžete využít množírnu; díky barvám jsou v druhé generaci uvedeni shiny Pokémoni (červený Gyarados v Lake of Rage je kultovní záležitost). Obsah inventáře je na tom o něco lépe než v první generaci, ale pořád by chtěl ještě vylepšit.

Líbilo se mi, že po procestování Johto se pořád nedostanete k elitní čtyřce. Místo toho se vrátíte na začátek hry do své osady a cestujete po vodě na východ do světa Kanto z první generace. Teprve po poražení místních stadionů vás hra pustí do vytoužené síně slávy. Pěkné je, že Johto a Kanto spojuje magnetická trať vedoucí mezi městy Goldenrod a Saffron, mezi kterými se můžete po skončení hlavní linky vozit Maglevem.

Poměrně otravnou roli jinak mají v příběhu Rakeťáci, jejichž vysoké počty vás v průběhu hry hodně zdržují a souboje s nimi jsou příliš jednotvárné. Jejich poražením si však vysloužíte různé odměny, další postup ve hře a uznání, protože se snaží ochromit důležitá centra. Taktéž čas od času narazíte na svého rivala, který tu podle mě funguje jako ten "zlý" rival ze všech her v sérii nejlépe, ale stačí po celou hru trénovat vašeho hlavního startéra (což se mi ostatně osvědčilo i v ostatních hrách) a snad nebudete mít nikdy nikde problém.

Opět budete potřebovat mulu na HMka (pokud se „náhodou“ stane, že budete mít k dispozici více Mew, tak bych ho doporučil jako muly, protože se může naučit jakýkoliv útok ve hře). Vítanou „novinkou“ jsou však itemy, které se dají věnovat Pokémonům, aby se jim lépe bojovalo nebo vyvíjelo.

Zajímavou novou lokací jsou Ruins of Alph, jejichž pozůstatky jsou domovem tajemného Pokémona Unown, jenž se tu vyskytuje v mnoha formách dle znaků abecedy a můžete přijmout challenge ho ve všech podobách pochytat, zejména pokud se vám podaří rozluštit puzzly a objevit tajné prostory. Váš nový doplněk k mobilu, kterým se dá zavolat na čísla různým postavám ve hře, obsahuje i rádio s několika stanicemi. Schválně tady zkuste naladit Unowny, možná vám něco poví.

V úterý, ve čtvrtek a o sobotách se můžete zúčastnit soutěže v chytání hmyzích Pokémonů. Nejenom, že si tím doplníte sbírku o nové druhy, ale máte šanci vyhrát třeba Sun Stone, nový evoluční item pro některé Pokémony.

Jako novátorský prvek je tu poprvé uvedena Battle Tower, ve které se dá stále dokola bojovat, a která se pro svoji oblibu vrátila i v dalších hrách série.

Co se týče způsobu tradování, tak to je stejné jako to, co jsem již psal u Yellow.

Potom, co porazíte elitní čtyřku a Lance, jenž vás tu a tam provází příběhem, dostanete přístup ke zcela neprozkoumané lokaci Mt. Silver, kde se nacházejí ti nejsilnější Pokémoni ve hře, a kde se konečně potkáte (a utkáte) se svým starým já – Redem! Není to nic, co byste nezvládli, ale stejně je dobré se na něj připravit. Po zápase zmizí, ale když znovu porazíte čtyřku, opět se objeví na stejném místě. 

Gratuluji k dohrání hry. Doufám, že se vám líbilo Johto napoprvé; nebo klidně podesáté, stejně jako mně. Hra skýtá pár dalších drobných tajemství, zvláště pokud se rozhodnete doplnit pokédex, ale to už si případně dohledáte sami. Crystal je příjemná retro hra z druhé generace, která zavedla několik vylepšení, jak je známe dnes; a spolu s Gold a Silver předvedla slušný aspekt opakované hratelnosti. Pokud máte raději remaky, můžete zkusit taky hodně povedené HeartGold a SoulSilver. Mně se teprve nedávno podařilo dokončit všech 251 záznamů, z čehož mám dobrý pocit. Ale byl to boj!
---
Zajímavosti a detailní historii o vydání prvních Pokémonů najdete v mém komentáři k Pokémon Green.

Pro: Noví Pokémoni a typy, nové mechaniky dnes už dobře známé, zajímavé lokace, Johto a Kanto, nemilosrdný rival, Red.

Proti: Rakeťáci, únavné psí trio, inventář, téměř nemožné zkompletovat pokédex.

+13

The Solus Project

  • PC 65
Tak, včera jsem to dokončil. Musím uznat, že je to dost rozporuplná hra.

Hráč se ztotožňuje s trosečníkem vesmírného plavidla, které bylo sestřeleno neznámou silou z oběžné dráhy zatím neprozkoumané planety.

Graficky hra působí hezky, první rozkoukání na planetě je rozhodně působivé. Nastavil jsem si obtížnost NORMAL, skryl HUD a pustil se do toho s chutí. Když jsem poprvé zažil bouři a hurikánovou anomálii, celkem úzkostlivě jsem prchal do úkrytu!

Celkově se hra od jakéhosi WALK simulatoru liší snad jen tím, že člověk musí sbírat/kombinovat různé předměty, mačkat tlačítka a hledat klíče, aby se dostal dál, nepřátelé jako takoví zde nejsou. Ačkoliv je hra celkem linéární, přiznám se, že jsem hlavně ze začátku (jeskyně) dost bloudil- což je ale spíš plus.

Ačkoliv zatím chválím, podle mě se hra nevyvarovala několika šlápnutí vedle:

Tempo chůze je standardní běh, takže hra ztrácí kouzlo nějakého opatrného průzkumu, spíš mi to připomělo v tomto směru old school 3D - svižné tempo pohybu, vysoký skok, ale téměř žádný zvuk kroku.

Díky tomu, že je třeba neustále hlídat si staty postavy, prostředí a jeho vliv na hlavního aktéra (teplota, vlhkost, voda, jídlo) není většinou možné jen tak postávat a kochat se horizontem, nebo číst hloubavě vzkazy na stěnách. Spíš člověk musí uhánět, aby přechod přes level přežil. Co se týče spánku - ten mi zde přišel až příliš okatě zbytečný - prostě občas zmáčknu SLEEP a hra se uloží, to je celý.

Počínání hlavního hrdiny je potom často dosti nelogické - scénář působí poměrně prvoplánovově, je plnej klišé o cizí planětě. Už v pvní jeskyni člověk nachází keramiku, kostry, hroby, prapodivně umístěné brány a otevírací mechanismy. Od půlky se všude kolem vznášejí koule, talíře, pyramidy... S tímhle to chtělo víc šetřit, myslím si.

Poslední kolo jsem pak dohrával jen s jakýmsi sebezapřením - než jsem si stačil vyrobit chladící nástroj, skočil jsem neuváženě do vnitřku sopky.

Naprostej herní fail je potom ono sbírání součástek - cíl hry. Je sice hezké, že je člověk musí hledat sám a hra mu s jejich pozicí nijak neporadí, ale je prostě UNFAIR na konci hry hráči oznámit: někde za celou hru jsi nenašel 3 součástky. Opravdu se po mě chtělo, abych šel zpět na první pláž a prošel to celý znova? UF. Na to jsem neměl a přiznám se, ačkoliv se k tomu zpravidla nesnižuju, abych hru dokončil použil jsem cheat - prostě jsem si ty součástky do inventáře přidal příkazem.


Celkově to nepovažuju úplně za ztrátu času, je tam jakýsi příběh, celý to mělo jakejsi smysl, místy hra dokázala i zapůsobit. Většinu času jsem ale uháněl někam, kam mě hra poslala, prolejzal furt stejný jeskyně a nereálně nadesignovaný podzemní stavby, který všude lemovaly stovky soch (dvou modelů v různé velikosti).


Doporučit tedy za sebe asi hru úplně nemůžu.

Pro: Grafika, příběh.

Proti: Nemastnej gameplay, šablonovistost úkolů, nekonečné opakování objektů, součátky.

+13

Pokémon Ultra Moon

  • 3DS 85
Tento komentář jsem sepsal víceméně proto, abych shrnul větší či menší změny oproti původnímu Sun a Moon a proč je lepší pořídit si Ultra Sun nebo Ultra Moon, pokud jste předchozí SM nehráli a chcete si pořádit jednu hru ze sedmé generace. Za prvé je dobré zmínit, že Ultra série není sequelem, ale vylepšenou verzí předchozích. Změn je tady velká spousta, nicméně drtivé většiny z nich si hráč asi vůbec nevšimne, proto se zaměřím spíš na ty znatelnější.

Startéři zůstávají stejní – Rowlet, Litten a Popplio. Malinko se změní pouze způsob jejich uvedení do hry. Úvodní tutoriál s neschopnou Lillie a Nebbym je ale pořád zdlouhavý a na facku, a Hau pořád vypadá jako holka.

Největším důvodem pro zahrání je však několik nových Pokémonů. Pokud vím, tak tuto podpásovku udělali vývojáři v Game Freak poprvé a přidali do série nové Pokémony jako třeba UB (Ultra Beasts) Poipole, Naganadel, Stakataka a Blacephalon; jednoho mýtického – Zeraora; a jednu novou formu již existujícího – Dusk Lycanroc, kterého má Ash v seriálu a kterého šlo dostat skrze event Rockruffa (nebo od jiných hráčů přes GTS – Global Trade System). Rockruff se vyvine na levelu 25+ v čase US 17,00 – 17,59 a UM 05,00 - 05,59. Zároveň byl rozšířen pokédex asi o sto čísel. V tomto případě vám GTS usnadní spoustu práce s vyplňováním pokédexu. Tuším, že jedině mýtičtí nejdou vyměňovat. V přírodních lokacích je také mnohem větší variabilita objevujících se Pokémonů než v SM.

Do USUM byly přidány i novinky jako třeba surfování mezi ostrovy, které slouží i jako minihra. Pokud tomu přijdete na chuť, pak si jistě užijete zábavné chvilky. Během surfování na Mantinovi musíte dosáhnout co nejvyššího skóre, a porazit tím nejlepší surfaře v okolí. Princip je v tom, že musíte nabrat rychlost a poté skákat nad úroveň vlny, kde triky uplatníte a pokud se vám daří je plnit, aniž byste je přerušili a dopadnete plynule zpátky na hladinu, dostáváte body. Postupně si odemykáte nové triky, flipy a podobné, čímž se zlepšujete. Zároveň se také musíte vyhýbat Pokémonům ve vodě, což je občas docela těžké. Mně dost dlouho trvalo, než jsem zjistil, jak se mám dobře rozjet, ale nakonec mě to chytlo. Za odměny (BP – battle points) pak můžete nakupovat různé itemy nebo speciální útoky, a s nejvyšším skóre dostanete Pikachu s útokem Surf.

Další znatelnou změnou je příběh. Změna se však projeví až v pozdější části hry, cca po druhé třetině a mnohem víc se tu zaměřuje na Necrozmu. Víc ve spoileru. Zatímco v SM jsme zachraňovali Lusamine z mentálních spárů Nihilego, tady se střetáváme s Necrozmou, která přicestovala, aby spolykala všechno světlo a pohltí i legendárního Pokémona spojeného s verzí hry. Díky novým postavám potom budete muset cestovat do Ultra megalopolis a utkat se s Ultra Necrozmou, která je poměrně silná. Odměnou vám bude Necrozma, která může vytvořit nové formy spojením se Solgaleem a Lunalou, a Ultra Necrozma. Také dostane svůj Ultranecrozmium Z útok. V nové verzi chytání UB jsou také zahrnuti noví Pokémoni. A nakonec přijdou na řadu opět Rakeťáci (po elitní čtyřce). Na rozdíl od těch původních, tihle si říkají Rainbow Rocket a vede je pořád Giovanni, jehož choutky získaly větší ambice. Tentokrát chce za pomoci armády UB ovládnout všechny různé paralelní světy a z několika z nich přitáhl i hlavní záporáky z předchozích her, které hráč musí postupně porazit, až se probojuje i k Giovannimu. Hra celkově obsahuje více cut-scén, což je fajn, ale také to zpomaluje hru.

Poté, co odemknete Ultra Space, můžete do něj kdykoliv cestovat na zádech své verze legendy, prolétávat skrze vesmírné portály a pochytat většinu legendárních Pokémonů z ostatních her (nebo i obyčejné Pokémony, pokud nejste příliš zruční na Circle padu). Také byl přidán nový evoluční způsob, kdy některé Pokémony musíte vyvinout v Ultra Space, abyste získali jejich další stupeň (Pikachu, Exeggcute, Cubone).

Hra mi tu přišla v některých fázích celkově o trošku náročnější než SM; zvláště v trialech v soubojích s totemovými Pokémony je vyšší obtížnost docela znát. Stejně tak v souboji s Necrozmou. Naopak v elitní čtyřce mi to přišlo jednodušší. Co se týče trialových Pokémonů, ty můžete nově také získat skrze novinku sbírání samolepek (Totem Stickers), jež nahradily sbírání buněk Zygarde v SM. Některé z nich je vidět pouze z určitého úhlu. Samolepek je víc než sto a za každých 20 vám otravný Samson Oak (přičmoudlý bratr prof. Oaka) trapně imitující některé Pokémony věnuje jednoho totemového Pokémona.

Co zůstává stejné jako v SM, jsou Alola formy vybraných Pokémonů z Kanto, mechanika Island Scanu, Z-útoky (pár nových přibylo), dopravní Pokémoni, Battle Tree (hlavní zdroj BP a pořád zábavný), Poké Pelago, Poké Finder (focení divokých Pokémonů; ale myslím, že je tu pár nových lokací) a většina dějové linky s otravnými spratky z Team Skull (větší změny jsou v závěru hry). Oproti tomu do USUM přibyly drobné eventy a vedlejší úkoly (až 35) jako třeba svatba dvou Pikachu, interagující Sandygast nebo Mimikyu, od kterého dostanete Mimikium Z a celá plejáda dalších; lokace Pikachu Valley (kde je možné získat i Pikashumium Z) a několik dalších jako Sandy Cave nebo Plains Grotto v Poni Island. Objevilo se pár módních doplňků pro herní postavu, pár nových skladeb, nové postavy (Ultra Recon Squad), podle verze je změněné střídání dne a noci (v jedné je den, zatímco v druhé je zrovna noc a naopak. Jde to ale změnit, když vlezete do portálu v Altar of the Sunne/Moon a zvolíte možnost Reverse World), občas narazíte na Pokémony, se kterými je možné si hrát (ale nic praktického s nimi nejde dělat). V neposlední řadě se změnil i vizuál a řešení tlačítek v menu. Nejužitečnější je short-key tlačítko Y pro save. Jo, a tuším, že se změnila část elitní čtyřky.

Trochu víc se změnila i Festival Plaza. Jednak je možné získat rakeťácký skin pro svůj hrad, jednak přibyla novinka bojování ve stylu Battle Agents. Bojujete s vypůjčenými Pokémony (nebo s Pokémony registrovaných přátel či ostatních hráčů) a snažíte se vyšplhat po ranku 1-50, přičemž levely Pokémonů se stejným způsobem pohybují 51-100. Každá bitva skýtá, tuším, tři souboje a v každém z nich bojujete se třemi vypůjčenými Pokémony. Na expy se tu nehraje, hraje se na challenge. Teprve na ranku 50 můžete říct, že jste souboje úspěšně zakončili. Háček je v tom, že nemůžete mít Pokémona na vyšším levelu, než který odpovídá úrovni vašeho aktuálního ranku. A pokud se váš kamarád cca den-dva nepřipojil k internetu, tak ani nemůžete použít jeho Pokémona. Po každém dosaženém ranku se také mění Pokémoni v nabídce, ale třikrát za den je možné je obměnit náhodnou nabídku v tříhvězdičkovém stánku v Plaze, jenž se zove Switcheroo. Jednou za čas budete bojovat i s bossem. Ten má samozřejmě silnější Pokémony a porazit ho chce někdy trpělivost. Nicméně odměny za souboje zahrnují slušnou dávku FC (Festival Coins), za které si v Plaze pořizujete různá vylepšení nebo itemy a služby. Za souboje s bossem dostáváte Gold Bottle Cap. Plaza má jinak samozřejmě větší smysl, pokud chcete rychleji levelovat a vylepšovat Pokémony (pětihvězdičkové skákací hrady a hromadění Bottle Caps – to zůstalo stejné jako v SM) a také se o něco rychleji leveluje.

Někoho by mohl zajímat upgrade Rotom dexu. Upgrade je v jistém smyslu diskutabilní, protože Rotom si v USUM rád více povídá, což někoho může obtěžovat (třeba mě). Nicméně na jeho vztahu s vámi můžete během hry pracovat a za interakce mu postupně naskakují srdíčka, čímž se mohou odemknout různé funkce, jako třeba Roto Loto (krátkodobé Roto boosty), jejichž odměny jsem ale snad nikdy nevyužil nebo zapomněl včas aktivovat. Jeho Z-Rotom Power vám dá možnost použít v souboji Z-útok dvakrát.

Pokud rádi plníte denní úkoly, pak se jich tu nabízí celá řada. Asi nejzábavnější jsou souboje s tvůrci hry Morimotem a Iwaem v Heahea City; nebo souboje ve stadionu v Malie City (imitace stadionu v Kanto), kde pro okrasu získáte Surge Badge; v Po Townu si můžete každý den vybojovat Big Nugget, a tak podobně. Dříve ještě běžely globální mise, náhodné dárkové eventy, oficiální souboje o BP nebo shiny Pokémona, ale ty jsou už dnes historií. Hodně času ale můžete strávit v Battle Tree nebo Battle Royale Dome, kde se bojuje 4 vs 4 v jednom ringu.

A teď něco málo o systému tradování USUM:
Jak jsem již zmínil výše, k doplnění pokédexu vám nejlépe dopomůže GTS známé již z předešlé generace, které funguje po internetu. Můžete však na dálku tradovat i s kamarádem nebo známým. Jako další náhodná možnost se jeví Wonder trade (pošlete jednoho a přijde vám jiný od dalšího náhodného hráče, ale dopředu nevíte, jaký).
Příjemné je využít poké banku. Z ní i zpět můžete tradovat do USUM jakéhokoli Pokémona z předešlých generací (ale jakmile Pokémon smočí patu v USUM, do předešlých her už nejde vrátit). Do SM to jde, kromě těch nově přidaných Pokémonů (viz. výše).

Tak snad jsem shrnul to nejhlavnější. Kdybych měl popisovat každou jednotlivou změnu, psal bych to možná týden. Ještě mi však zbývá zhodnotit moje dojmy ze hry. Je jasné, že někomu nový styl hry s absencí stadionů nesedne, ale mně to nakonec přišlo k chuti. Bavilo mě cestování po ostrovech i mezi ostrovy, bavila mě uvolněná atmosféra hry, hudba a startéři i někteří Pokémoni ze sedmé generace (třeba Mimikyu, Wishiwashi, Golisopod, Turtonator nebo Kommo-O; oproti tomu nejsem příznivec Kanto forem, které se mi povětšinou nelíbí). Systém trialů byl fajn a líbilo se mi zakomponování legendárních Pokémonů do příběhu i větší důraz na jejich působení, tedy přesný opak X a Y. Letmý comeback Rakeťáků, trošku vyšší obtížnost v soubojích a možnost pochytání většiny legend beru jako jasné plus. Takže za mě spokojenost. Potěšilo mě, že jsem splnil pokédex na 100%. Jsem zvědavý, co přijde v osmé generaci.
---
Zajímavosti a detailní historii o vydání prvních Pokémonů najdete v mém komentáři k Pokémon Green.

Pro: Noví Pokémoni a Z-útoky; Battle Agency; řada nových úkolů; příběh se v závěru odlišuje od SM; surfování mezi ostrovy; chytání legend v Ultra Space; nové lokace jako Ultra megalopolis a postavy; hudba; vyšší obtížnost; trialy; uvolněná atmosféra.

Proti: Do značné míry stejný příběh jako v SM; Rotom; Team Skull; Hau moc nefunguje jako rival; otravný Samson Oak.

+13

Don't Starve

  • PC 75
Sú dva typy ľudí. Tí čo si dokážu otvoriť prehliadač a napísať tam: dont starve guide", a potom sú tu takí ako ja (alebo iba ja), čo sú leniví otvoriť čo i len ten prehliadač. Takí ktorí sa radšej budú hodiny trápiť v hre a trieskať do stola, než by si prečítali aspoň dáku tú wikiu. Áno, to som ja.

Samozrejme hneď v prvý deň som vystrela kopytá, pretože som vôbec nevedela čo mám robiť, ako sa orientovať, čo zbierať a nezbierať. Umrela som od hladu, na chlad, temnotu, zbláznila som sa, zabil ma chlpatý zver, keď som zbierala jeho hovná, zabili ma nasraté včely, žaby, psy a dokonca ma zabil strom. STROM. Zomrela som už toľkokrát kým som zistila čo treba a čo nie, čomu sa vyhýbať, čo zbierať a nezbierať, že by som mohla napísať knihu. No ale bola by asi iba tak na 2 strany, pretože to ani zďaleka nie je všetko čo v tejto hre som "schopná" dokázať. Respektíve nedokázať. Pretože kým ostatní majú už hradby a Semiramidine vysuté záhrady, ja sa teším z krompáču.

Ale! Chybami sa človek učí a v tejto hre to platí na milión percent. Art style v tejto hre sa mi veľmi páči, je tak primitívny až je to vlastne dokonalé a pôsobí to naozaj úžasne a temne. Takisto i hudba je veľmi príjemná, no a potom je tu taká vec, že, hm, dabing? Nedá sa to moc nazvať dabingom ale to nezmyselné bľabotanie postáv u mňa jednoznačne zabodovalo.

Nie som žiaden Bear Grylls, takže asi ťažko vám dám nejaké rady k tejto hre. Môžem jedine spomenúť, že hra sa automaticky ukladá každé ráno, pri niektorých postavách, ktoré neskôr získate, je to aj skôr, poprípade častejšie. Nové postavy získavate z nazbieraných XP bodov. Čím viac dní v predošlej hre prežijete tým viac XP bodov získate. Takisto odporúčam steam workshop, ktorý vám ponúkne kopec nových postáv ako napríklad Coraline, Shaggy zo Scooby-Doo či Invader ZIM. Výhodou tejto hry jej rozmanitosť, veľmi veľa možností, zaujímavé DLCčka a to, že nie je to jednorázovka.

Avšak určite je pre mňa veľkým sklamaním MP Together, ktorý si musíte kúpiť zvlášť. V Together môžete hrať aj SP, čím sa tento diel stáva v podstate úplne zbytočným podľa mňa. No a časom, už to taká zábava vlastne ani nie.
+13

ToeJam & Earl

  • PC 80
  • SegaMD 80
Když jsem si před týdnem koupil celou kolekci SEGA MegaDrive & Genesis Classics, hned jsem věděl že si musím zahrát svou milovanou klasiku ToeJam & Earl.

ToeJam & Earl je snad první isometrická plošinovka co kdy hrál. Plus první hra, která vytváří náhodné úrovně. Když si vzpomenu kolikrát jsem jen hru hrál sám a kolikrát s kamarádem z baráku, znovu hratelnost byla na svou dobu obrovská. No a obtížnost, nechápu ještě dnes. Nevím jak se mi to mohlo povést jí dohrát bez Save/Load.

Zpět ke hře, ocitáte se na platě zemi v tělech mimozemšťanu ToeJam & Earl, kteří zde ztroskotaly se svou Funky raketou. Úkol je lehký najít části rakety. K napomoci vám budu dárečky, bohužel nevíte co se v nich skrývá dokud ho nezkusíte (nafukovací kachnička, raketové kolečkové brusle nebo smrt). Vašimi nepřáteli budou divný obyvatel planety země lidé.

Na svojí dobu a na výkon Segy MD byla hra ToeJam & Earl exceletní. Funky-rapová 16bitová hudba mě bavila i dnes. Hlášky jako Wake Up či Jammin už nemají takové grady jako v 90letech ale stále mi udělají úškleb na rtech.

Verdikt: Je vidět že ToeJam & Earl byla ve své době legendární hra, i když na DH jsem jí asi hrál jen já. Jelikož funkový ufoni se vrací v remaku ToeJam & Earl: Back in the Groove!. Tady není o čem "Láska nerezavý" 80%

Pro: Náhodné úrovně, 16bitová hudba, Vtipné.

Proti: Neskutečná obtížnost

+13

Hexcells Infinite

  • PC 65
U Hexcells infinite jsem se bezvadně odreagovala. Logické hádanky s čísly to je něco pro mě.
Vše je na stejné brdo jako u předchozí hry Hexcells Plus, akorát rébusy jsou o něco obtížnější. Některá kola mi opravdu skoro zavařila mozek. Narazila jsem na kola, kde to bylo spíše o štěstí, než o logice, ale byla to příjemná změna.

V každém kole jsem měla vedle sebe v různých obrazcích malé žluté šestiúhelníky. Každý z nich mohl mít buď modrou nebo šedivou barvu a na mě bylo, abych poznala jak mám který označit. K tomu mi jako nápověda sloužila různá čísla, která mi například řekla, kolik modrých okolo jednoho šedivého šestiúhelníku bude a jestli na sebe budou navazovat nebo budou proloženy šedými. Nebo byla pomocná čísla nad celou řadou šestiúhelníků a říkala mi, kolik modrých v té řadě bude.

V pozdějších kolech byly dokonce i modré šestiúhelníky značeny čísly, jež ukazovaly počet dalších modrých polí v okolí (při kliknutí na číslo se mi označilo všech 18 dílků kterých se nápověda týkala). Dle popisu hra asi moc lukrativně nevypadá, ale pokud si ji zkusíte, určitě vás chytne tak, jako mě.

Pro: achievementy, délka, chytlavost

Proti: někdy vysoká obtížnost

+13 +14 −1

Life is Strange - Episode 1: Chrysalis

  • PS4 75
Tuto hru jsem si chtěla zahrát už dlouho a když už byly ty slevy na PS Store koupila jsem hned všechny epizody a nelituji. Jako velký plus hodnotím vizuál, který je vcelku originální a pro mě byla radost se procházet po kampusu školy. S tím úzce souvisí soundtrack. Ten atmosféru doplňuje skvěle a trefně. Co mě ale opravdu na celé hře štve jsou charaktery postav a především hlavní postava. Myšlenky a chování Max Caulfield mi přišlo jak z jiného světa, stejně tak u řady jiných postav. Od toho se pak také odvíjí příběh, který můžete do jisté míry ovlivňovat, ale přesto to nikdy nebude úplně podle vašich a některá rozhodnutí jsou horší než jiná, ale to je obecně problém her, kde konáte různá rozhodnutí a chápu, že potřebují nějakým způsobem odvyprávět pevně daný příběh. Po dohrání všech epizod ve mě ale zůstal dobrý pocit a především poslední dvě epizody byly skvělé a vcelku dobře vygradovaly. Už jsem si pořídila Before the Storm a jsem velmi zvědavá na příběh Rachel a Chloe. Pokud tedy máte chuť na pubertální příběh na odreagování s prvky mystična, je tato hra pro vás.

Pro: Vizuál, soundtrack, originalita v hrátkách s časem

Proti: Hlavní postava

+13

Paradigm

  • PC 90
Herní výzva 2019 - 4. "S humorem jde všechno lépe"

*Hello I'm your talking tumour, I will be your guide.*
Hned na začátek si musíme položit velmi důležitou a zásadní otázku. Je Vaše dítě selhání? Společnost DUPA, která se stará o genetické úpravy a vytváření "zázračných dětí", se o to postará! Tak to bychom měli. Tohle byl pěkně bizarní zážitek, ale ve všech směrech pozitivní. Tedy nejspíš jak pro koho. Jste jakýsi znetvořený samotář jménem Paradigm. Na hlavě máte velký tumor plný vody, který Vám může pomoci v postupu hrou jakožto rádce v horním pravém rohu - neověřila jsem si, nepoužívala jsem ho. A taky postrádáte nos. Při pohledu na něj jsem si vybavila Annoying Orange. Pobýváte na jaderné elektráně spolu s nadrženým počítačem Johnem 3000 a pak s normálním PC, který se stará o bezpečný chod celého objektu. Jenže ten je jaksi rozbitý a vy se tak s Paradigmem vydáváte shánět disketu s čistým systémem.

*I've had enough of your games, babushka mailbox!*
Co by Vám mohlo vadit? Vlezlý přízvuk hlavního hrdiny. Jeho prupovídky. Styl humoru, který se nese celou hrou a dal by se shnrout jako směsice kulturních odkazů, bizarních nečekaných situací, ztvárnění postav a samozřejmě také jako spousta vtípků, narážek a hlášek v rozhovorech. A pokud nejste mezi těmi, kterým by se to netrefilo do vkusu, budete to milovat. Nenastal vtip nebo situace, která by se hloupě opakovala. Stejně tak nenastal moment, kdy bych se nudila nebo si řekla, že "tohle" už bylo trochu trapnější. Jenže to je ohromně subjektivní věc.

*God damn it, you're so cute you little ball of flesh.*
Stylizace a grafické pojetí hry je neokoukané, částečně dobové a také s tou správnou špetkou slizkosti. Občas něco efektivně zaglitchuje, všude po okolí je kupa detailů, které je škoda přehlédnout. Animace jsou také povedené a střih jakbysmet. Zvuková stránka je dle mě také velmi zdařilá. Jak jsem zmínila, spolehnout se můžete na nezapomenutelný přízvuk. Tak vrývavý, že mi zní Paradigm v hlavě u každého čtení textu podobného ražení. Zbavím se toho? Těžko říct. Aktuálně mám pocit, že mi můj fešný beznosý přítel přečte i popisek budoucích počinů Jacoba Janerky. Hudební doprovod je něco mezi žánry synth, elektronikou a ambientní hudbou v nádechu 70. - 80. let. Na svědomí ji má Jonas Kjellberg.

*I'm a walking stereotype!*
Co se hratelnosti týče, je typická pro point-and-click adventury. Interagovat můžete formou výběru akce. Na věci můžete koukat, použít je či sebrat do inventáře. A také mluvit. Mluvíte s lidmi, se stroji, ale také s předměty. Ty se většinou zpátky neozvou, ale Paradigmovo pozdravení každé druhé věci, na kterou narazí, jen tak neomrzí. Postavy, které potkáváte během svého dobrodružství klasicky prokecáváte, dostáváte se od jednoho úkolu k druhému a řešíte typické logické hádanky v už méně typickém prostředí.

*Aww yiss.*
Point-and-click adventury mám ráda, ale málo-kdy překousnu humorně laděné kousky. Buď je mi trapně nebo smích nepřichází. A to si nemyslím, že bych byla nějaký suchar. O to víc potěší, objeví-li se takový, u kterého se nasměju od začátku až do konce. Pár záseků proběhlo, ale to je tak všechno. Nevybavuju se, že bych nad něčím remcala. Že by mi něco přišlo moc nebo naopak málo. Hra srší originalitou, ester eggy a narážkami, netrpí na bugy ani technické problémy a celkově mě nadchla. Pokud máte alespoň trochu nestandartní smysl pro humor, za sebe doporučuju. A nezapomeňte si v menu zapnout "Mystery setting".

*Laters.*

PS: Přísahám DJ Ježíši, že udělám z Internetu Explorer defaultní prohlížeč... tedy, že Paradigm je jedna z nejlepších point-and-click adventur, které jsem kdy hrála!

Pro: Atmosféra, detaily, dialogy, Doug, easter eggy, efekty, hlášky, humor, John 3000, klasická hratelnost, nápad a originalita, OST, Paradigm, přízvuk hlavního hrdiny a kvalita namluvení, stylizace, špetka jakési zvrhlosti/slizkosti, zpracování světa

Proti: Pro někoho - humor, přízvuk hlavního hrdiny, špetka jakési zvrhlosti/slizkosti, možné záseky

+13

Tacoma

  • PC 50
Respektuji to, že autoři chtěli vytvořit nějaký jakýs takýs simulátor opuštěné vesmírné lodi, kde Vás hra v podstatě hned ze začátku vyplivne a tak nějak ani nevysvětluje, proč tam jste. Spíše se postupnými krůčky snažíte prokousat příběhem nepříběhem, kterým Vám na jednu stranu velice přirozeně, ale na stranu druhou neskutečně nudně, provází hologramy postav posádky lodi a vy postupně zjišťujete, co se na lodi stalo. Hra naštěstí není nikterak dlouhá, aby se nedala dohrát. Zaujalo mě to jenom pro to prostředí, které docela vytvořilo i atmosféru. Jinak, kdyby to bylo delší, asi bych to vzdal.

Pro: Atmosféra opuštěné lodi, řada zajímavých nápadů, naštěstí krátkost hry

Proti: Nezáživné, absolutně jsem neměl důvod pokračovat v příběhu dál

+13

Life is Strange - Episode 4: Dark Room

  • PS4 90
Čtvrtá epizoda na mě zapůsobila zatím emotivně nejvíc. Částečně pokračuje v nečekané odbočce nastolené na konci třetí epizody. Max musí naplno čelit následkům svých hrátek s časem, kdy pomoc jednomu, může znamenat ublížit druhému. A rozhodně nejde o závidění hodnou situaci. Zoufalost, rodinná tragédie a citové vypětí mě zde dokázalo dobře ždímat.

Opět jsem byl postaven před rozhodnutí, u kterých jsem skutečně několik minut přemýšlel a zvažoval, co je správné, jak bych se asi rozhodnul já a jaké následky výběr nejspíš přinese. Hodně jsem proto ocenil, že mě hra nenutila vybírat odpověd v časové tísni, jak bývá často zvykem a mohl jsem o volbě v klidu popřemýšlet.

Každá epizoda obsahuje menší puzzle, který vyžaduje od hráče o trochu víc, než pouze vybírat témata k hovoru a i zde jsem se bavil a přišel mi celkem zajímavý. Jsem rád, že autoři nezdržují hráče časově náročnými nebo obtížnými hádankami nebo komplikovanými rébusy jako v klasických adventurách a udržují tak plynulé vyprávění bez záseků.

Co se mi na sérii opravdu hodně líbí, je možství a promyšlenost jednotlivých rozhodnutí a všude přítomná viditelnost důsledků mých činů, ať už přímo nebo nepřímo. Vývojáři se často předhánějí, kdo dokáže nabídnout větší následky hráčových rozhodnutí, ale velmi často jim sliby přerostou přes hlavu a výsledkem je jenom zklamání hráčů. Life is Strange ukazuje, že možná tohle je cesta. Ne každé rozhodnutí musí vést do úplně odlišné dějové větve a stačí jen umět prodat i ty menší rozhodnutí a svázat k sobě dostatečně oba volné konce pomyslné šňůry.

Druhá polovina epizody nabrala konečně větší obrátky a začíná jít řádně do tuhého. Proto jsem zvědavý na závěrečnou epizodu a přiznávám, že mě mají autoři v hrsti. Jen tak dál.

Pro: příběh, hudba, seriálový styl hraní, emoce, jednotlivé charaktery a vztahy mezi nimi

Proti: slabší technické zpracování (rozlišení modelů, kvalita textur)

+13

Shannara

  • PC 90
Třetí dohraná legenďácká adventura a také první kterou jsem kdysi vyhrál. Shannara mě lákala už v dobách kdy jsem četl recenzi ve Score a na poprvé ani na podruhé mě rozhodně nezklamala.

Většinou nezačínám grafikou, ale tady udělám výjimku. Na rok vzniku je Shannara skutečně nádhernou záležitostí. Nádherné obrazy, odporná monstra, působivé scenérie (například město obležené zombíky). K tomu hraje příjemná fantasy hudba.

Příběhově je to tradiční fantasy se vším všudy. Nedosahuje sice ani náhodou hloubky Death Gate, ale během hry si toho ani nevšimnete. Je to tak trošku jak Pán prstenů - je tu mocné zlo mág Brona, nezničitelný měňavý sidekick a celá fantasy krajina, která tomu čelí. Hlavní hrdina je kluk Jak, který se vydává na cestu několika královstvími (lidé, elfové, trpaslíci, trolové a gnónové), musí získat magické předměty a hlavně spojence, aby znovu zkoval mocný meč Shannary a mohl se postavit zlu. Příběhově je to spíše RPG - nabírání postav do party, řešení problémů v jednotlivých zemích a rychlé putování. Příběh uhání kupředu, nikde se moc nezdržíte, nikam se nevracíte a spěje k finální konfrontaci. Co zamrzí jsou nečekaná úmrtí, tak nějak jsem doufal že se ke konci všechno vyřeší, ale bohužel.

Hratelnost je tradiční Legend - standardní interface, ve kterém tentokrát chybí jak mapa, tak získávání bodů. Na většině míst máte jen pár obrazovek, ve kterých řešíte povětšinou jednoduché úkoly. Občas se zaseknete díky tomu, že někde je potřeba využít někoho z party, ale většinou se dá na všechno přijít. Hratelnost je oproti tehdejším adventurám docela jednoduchá, spíše sloužící tomu, aby příběh rychle odsýpal, ale nijak mi to nevadilo.

A tak moje jediná výtka směřuje k bojům. Chápu že tvůrci to chtěli udělat reálnější a pokud to má být epická fantasy, bez bojů by to vypadalo podivně. Nicméně boje obnáší putování po ošklivé mapě, naprosto primitivní tahový systém soubojů a především hrdina je totálně neschopný a ve většině případů se netrefí. Absolutně zbytečné jsou random souboje na mapě, neboť hrdina ani jeho kumpáni se nevylepšují, takže se stejně 99% bojům radši vyhnete.

Nicméně to je jen drobná výtka na kráse, jinak je Shannara nádherná adventura s tradičně epickým fantasy příběhem a pohodovou hratelností.

Pro: Jednoduchá obtížnost, poutavý příběh, nádherná grafika.

Proti: Odfláknuté souboje, nečekaná úmrtí.

+13