Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Bottling

  • PC 35
Bottling je klasický simulátor bowlingu, který výjimečně hraji i v reálu. Zde je však potřeba, kvůli účasti hry v posledním konaném ročníku soutěže Becherovka Game, shodit místo kuželek co nejvíce lahví Becherovky.

Nejde zrovna o moc povedený titul, o čemž svědčí i předposlední příčka ve své kategorii zmíněné soutěže. Ovládání myší není nic extra a spíše bych uvítal klávesnici, ale přesto Bottling na chvíli zabaví.

Pro: na chvíli zabaví

Proti: mizerné ovládání, stereotyp

+13

Cuphead

  • PC 100
Tato hra mě opravdu hodně nadchla, to jak svojí grafickou a hudební stylizací k animákům z 30. let minulého století, tak svojí až hardcore obtížností (obzvláště na experta). De facto je to Dark Souls 4 v kresleném prostředí. :-D

+ Grafika
+ Hudba
+ Hratelnost
+ HC obtížnost
- Krátký příběh
- Pro mě dost nevyhovující prvotní mapování kláves ovládání, takže jsem musel chvíli hledat vyhovující rozložení.

Hra mě bavila od začátku až do konce, i když v některých okamžicích jsem uvažoval o tom, že se na to vykašlu. Nicméně to nebylo nic proti tomu, co mě potkalo, když jsem na jednotlivé enemáky šel na expertní obtížnosti. Každopádně jsem se opravdu hodně zapotil. I když se hra tváří roztomile, tak rozhodně není pro slabší povahy.

Pro: Grafika, Hudba, Hratelnost, Obtížnost

Proti: Krátký příběh, Výchozí mapování kláves ovládání

+13

Dark Parables: The Match Girl's Lost Paradise

  • PC 60
Hry ze série Dark Parables podle mě patří k těm lepším z HO žánru. Sama si jednou za čas dám takovou hru jako jednohubku a musím říct, že oproti jiným, DP má alespoň nějaký ten srozumitelný příběh, který kromě všeho alespoň jemně navazuje na předchozí. Sama jsem nehrála sérii popořadě, ale člověk nemá problém poznat, ze kterých předchozích příběhů se postavy objevují.

Pohádkový detektiv se opět setkává s překrouceným příběhem, tentokrát s dívkou se zápalkami a magickými plameny. Vyvážení logických hádanek, kombinování předmětů a HO je tak akorát, je tu i pár 'akčnějších soubojů' (toto berte s rezervou, je to stále HO adventura). Právě tyhle souboje, které byli formou jakéhosi logického rychlíku, mě ale těžce nebavily. Naštěstí pokud se člověk skrz nějakou hádanku anebo právě skrz tento souboj nemůže dostat, je možnost je úplně přeskočit. Přeskočila jsem snad právě jen předposlední souboj, ostatní úkoly těžké nebyly, některé jsem vyřešila hned, s některými jsem šachovala trochu déle. Celkově hra trvá zhruba tři hodinky, což je takový optimální čas pro HO. Pokud si člověk chce zahrát hru tohoto žánru, tak Dark Parables je taková záruka toho, že ta hra bude alespoň hezky udělaná.
+13

Atlantis III: The New World

  • PC 70
Atlantis 3 je za mnou a rozhodně neplatí do třetice všeho dobrého. Nemám sice moc s čím srovnávat, protože z minima adventur roku 2001 jsem dohrál pouze Runaway, ale i tak se Atlantis 3 určitě pro mě nestane adventurou roku. Třetí díl je totiž nastavovaná kaše a dá se říct zbytečné pokračování, které nepřináší absolutně nic nového.

Grafika je stále stejná a tentokrát tu není ani moc čím se kochat. Kromě orientální části z pohádek tisíce a jedné noci tu nejsou žádné výrazné lokace ani dechberoucí scenérie. Tam kde ve dvojce byl nádherný průlet vesmírem je ve trojice nevýrazné sureálné bludiště.

Hratelnost... no těžko napsat něco nového. Systém se od dvojky nezměnil ani trošku, za to se změnil rozsah a obtížnost. Rád bych napsal, že se tvůrci vykašlali na deliricky obtížné puzzle, ale lhal bych. I tady jich je dost, ale každá z částí obsahuje vyloženě jen pár lokací, takže většinou tušíte aspoň kde co udělat. Snížená obtížnost je tak daná spíše menší rozsáhlostí, než nějakou optimalizací. I tady si tvůrci neodpustili brutální pixelhunting a to prakticky na začátku - prakticky neviditelná dřevěná soška za sloupem, bez které se nedostanete z první kobky. Jinak dvě z lokací jsou poměrně krátké a dá se říct, že z adventurního hlediska se nejvíc povedl Orient, kde čeká pár náročných hádanek (souhvězdí, šuplíky) a skvělá variace na člověče nezlob se. Naopak neskutečně otravné je bublinkové bludiště.

Největším zklamáním je ale tentokrát příběh. Tady se vařilo hodně z vody - hrdinkou je žena ze současnosti, která na archeologických vykopávkách najde křišťálovou lebku z Atlantidy (jediná spojitost a Atlantis) po které touží i zloduch. Takhle by těch dílů mohlo vzniknout klidně deset, stačilo by vzít pokaždé nový artefakt.. Opět se dostáváme do tří různých světů - v Egyptě je nutno umožnit zemřít a znovu ožít faraonovi, v Orientu se mladý zlodějíček snaží čaroději ukrást černou růži pro svou vyvolenou a v pravěku se lovkyně snaží dostat mamuta. Cestování po jiných plánech tentokrát postrádá jakoukoliv oporu v příběhu, tajemství lebky je odbytou jednou větou o mezilidské komunikaci. Hrdinka je nezajímavá, stejně jako záporák, který nedojde trestu a konec je odbytý asi desetisekundovou animací. Navíc si tvůrci neodpustili "vtipnou" postavu hláškující mumie, která naštěstí brzy zmizí.

Paradoxně se to díky lehčí obtížnosti hrálo o něco lépe než předchozí díly, ovšem bylo to hraní bez jakékoliv motivace dovědět se co bude dál.

Pro: Nižší obtížnost a svižnější spád, grafika je stále velice slušná.

Proti: Příběh vaří z vody, nepříliš zajímavé lokace, otravné snové bludiště.

+13

TimeShift

  • PC 40
TimeShift je velmi standardní střílečka z první osoby, ve které se nestandardně ovládá čas. Přesněji zastavuje, zpomaluje a vrací čas. Což jsou tři základní "schopnosti", které hlavní nemluvný Noname hrdina využije jak v boji, tak i při řešení "hádanek". Hlavní jeho motivací je záchrana světa a lásky jeho života. O to se pokusí v alternativní verzi první půlky minulého století. Tohle není hrubý popis hry, tohle je celá hra.

Budování či vyprávění příběhu v podstatě neexistuje, ale to je asi v pořádku, protože v podstatě neexistuje ani příběh. Existuje jen zápletka a poté je to běh přes úrovně, které byly vytvořené nezajímavým způsobem. Přitom je to docela škoda, protože nechybělo moc a Sabeři by vytvořili příjemně nepříjemnou atmosféru v jejich šedém, kovovém a rozpadlém světě, který takhle funguje jen jako nezajímavá kulisa.

K boji s nepřáteli poslouží několik zbraní, které stejně všechny nevyužijete, protože (ne)vybalancování jejich sil nutí k hraní jen s dvěma z nich. Stejný vrtoch mají na několika místech i střety s nepřáteli. Co se týká grafického zpracování - není to vůbec špatné (kromě pár míst, které jsou opravdu hnusný), když se přihlédne k datu vydání.

Myslím, že po tom všem čím si hra ve své době prošla, než vůbec vyšla, není její stav překvapení a další její nepříjemnosti není potřeba zmiňovat. Hrátky s časem je spíš záležitost plošinovek a není moc stříleček, které by s takovým tématem pracovali, takže i přes značné nespokojení dávám hodnocení jaké dávám, protože ovládání času v TimeShift vlastně funguje slušně. Samo o sobě je to jinak nemastná a neslaná střílečka.

Herní výzva 2019 - 8. "Hrátky s časem"

Pro: ovládání času, ošklivost světa,

Proti: nemluvný hrdina, technické zpracování, nevyváženost, nevyužití pozadí hry na pořádný mindfuck příběh

+13 +14 −1

LHX: Attack Chopper

  • PC 70
První simulátor na mé stařičké 286ce a hnedle to bylo z dílny budoucího gigantu Electronic Arts. Nemůžu říct, že bych byl bůhvíjaký fanoušek letectví, ale tohle mě tenkrát docela bavilo.

Nalétaných hodin v různých misích bylo spousta, než jsem přišel na ovládání, tak jsem častokrát končil se svým vrtulníkem ve vývrtce za zvuky blikajících kontrolek a ječícího PC speakeru. Po vyladění už jsem demoloval co se dalo, úspěšné mise přibývaly, stejně jako medaile a povýšení, nicméně se mi nikdy nepovedlo projet všechny mise jako jeden pilot, hra se nedá ukládat a jakmile Vás nějaký MIG-21, Sikorsky nebo rákosník s RPG sundá, jde vše od začátku.

I po letech jsem si s chutí zalétal, u úvodní znělky nostalgicky slzu zamáčknul a pořád mi to vychází na lepší průměr - 70 %

Pro: zábavnost, reálnost

Proti: herní mód bez save game, grafika

+13

Just Cause 3

  • PC 75
Plniť misie za demokratických hrdinov v modrých baretkách ma nebavilo ani zďaleka tak ako likvidácia nepriateľských základní. Aj keď nová nádejná modrá prezidentka mi nebola o nič nesympatickejšia než červený diktátor, zhodil som mu všetky základne a usadlosti dávno predtým, než som sa pustil do misií. Hoci to nebol tradičný postup, dodatočne sa mi to oplatilo, lebo mnohé misie bolo potom oveľa jednoduchšie splniť.

Najlepšie na celej hre je pekná grafika, zelené prostredie, nie až tak zložité ovládanie, záchytný hák, ale hlavne úplne voľný pohyb po mape. Mínusom bol príbeh, ktorý v podstate ani nebol. Niektoré lokality sú dosť zbytočné (Boom Island), ale niektoré zase vynikajú nestereotypnosťou, napr povrchová baňa Cava Grande (ničiť tie prekliate obrie rýpadlá a pevné dumpre bolo balzamom na dušu). Rúcania tu nie je nedostatok.

Všetko mi to pripomína hru Mercenaries 2, "príbehom" aj bugmi, napr občasnými respawnami nepriateľov na vami obsadených základniach, ale inak fajn. Steam mi napočítal 41 hodín do konečného odohrania - tak akurát.
+13

Sniper: Ghost Warrior

  • PC 60
Herní výzva 2019 - 1. "Lovec trofejí" (základní verze)

Kdo si chce hru užít, musí akceptovat následující fakta

a) hratelnost se až tak netočí kolem specifik ostřelování na dálku, bojuje se hlavně na střední vzdálenosti a často stylem "sejmi je všechny"

b) obtížnost je velmi nevyvážená - výdrž vaší postavy je optimalizovaná pro situace, kdy střílíte ze zálohy, ale občas jste vrženi před obrovské množství nepřátel, kdy nemůže vykouknout ani na sekundu, aniž byste okamžitě nebyli zabiti

c) hra obsahuje i klasičtější FPS mise, kde využijete hlavně útočné pušky a brokovnice, ovšem tyto pasáže jsou velmi slabé - pohybujete se pomalu, zasekáváte se o překážky, spousta střel jde vedle atp.

d) jde o budget, podle čehož hra vypadá technicky i designově, nejpropracovanější mise najdete až v DLC.

Já to nějak zkousnul, takže jsem se nakonec u Sniper: Ghost Warriora spíš bavil než že bych nadával na jeho nedostatky.

Pro: grafika - vzhledem ke stáří a budgetovosti, solidní zábava

Proti: mise bez sniperky, nevyvážená obtížnost

+13

Darkest of Days

  • PC 40
Herní výzva 2019 - 9. "Historie se opakuje" (Hardcore: Dohraj hru, ve které se budete účastnit skutečné historické události.)

Když jsem si tu hru pořizoval, byl jsem zlákaný YouTube videy, z kterých jsem nabyl dojmu, že bude plná zábavně vypadajících sekvencí, kdy hráč futuristickými zbraněmi kosí nepřátele v různých historických konfliktech. Ale kdepak.

Většinu času má hráč k dispozici zbraně rovněž historické - takové, které se dlouho nabíjí, mají slabou kadenci a s nimiž je třeba čelit nekonečným řadám nepřátel, které jsou porazitelné jen pro jejich neschopnost mířit. A samozřejmě s těmito hordami nebojujete za pomocí divokého manévrování, ale neustálým opatrným vykukováním zpoza krytů.

Jestli vám přijdou rail-shootery úmorné, tak u Darkest of Days budete mít nutkání spáchat sebevraždu.

Pro: pár pasáží s futuristickými zbraněmi

Proti: úmorná hratelnost, nezajímavý brakový příběh

+13

Squad 44

  • PC 85
Jakozto hrac FPS a predevsim serie Battlefield jsem otraveny z jejiho smerovani v poslednich dvou dilech zamerenych na obe dve svetove valky. Hledal jsem tedy po vydani petky tematickou alternativu, ktera nabizi zejmena autenticitu a historickou presnost. Byl jsem ochotny ozelet i kolosalni konflikty v rezimech Conquest a Operations a samozrejme i grafickou stranku.

Zatim mam odehrano teprve par hodin, ale Post Scriptum i behem nich dalo zapomenout na politicky korektni, genderove vyvazeny a rasove neutralni lonsky paskvil z dilny DICE. Hra je stale jeste ve vyvoji a momentálně bojujete predevsim na uzemi Holandska. Jedna se o jednu z nejtezsich FPS, kterou jsem kdy hral. Obtiznosti prekonava i velmi tezkou Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad nebo Rising Storm 2: Vietnam. Je nezbytne dodrzovat taktiku videt a nebyt viden, nebo co nejmene. Musite se tedy kryt za prekazkami, vykukovat z roku a zase zakukovat, plazit se, schovavat se v rosti a podobne. Bez voice chatu se hra neda vubec hrat z duvodu absolutní nutnosti kooperace. Jeden zasah zdalky se rovna zraneni, s vyjmkou snipera, ktery je automatickou smrti. Ostatni zasahy zblizka jsou rovnez okamzitou smrti. Ze zraneni vas muze vylecit medik, dale muzete svym spolubojovnikum hazet munici, lecit je, pouzivat nekolik typu granatu, navadet palebnou podporu, pouzivat bojova a transportni vozidla a podobne.

Hra sice nenabizi siroke spektrum vojenske techniky jako Battlefield V, ale autenticitou, historickou presnosti a obtiznosti jej valcuje o nekolik zaoceanskych lodi velikosti Titanicu. Autori do hry pridavaji zdarma i dalsi obsah, coz nyni splnili v podobe boju o Francii. Jelikoz je hra stale jeste ve vyvoji, neni optimalizovana a obcas se objevi bugy, kdy napriklad nelze preskocit plot, prolezt dvermi nebo oknem a podobne. Hra ma rozhodne velky potencial a zaslouzila by si vice obsahu, hutny pribeh a vice hráčů v multiplayer. Neni to zadna blazniva arkada, ale naopak celkem zdarily valecny simulator. I zvuky zbrani mi prisly realnejsi nez v podobnych AAA titulech.

Pro: vysoka obtiznost je skutecna vyzva, autenticita a historicka presnost, obsah zdarma, realisticke zvuky

Proti: vysoka obtiznost, horsi grafika, neoptimalizovana hra a bugy

+13

Crash Bandicoot Fusion

  • GBA 55
Jelikož jsem v životě nehrál žádnou hru s Crashem ani Spyrem, bylo pro mě jasnou volbou zahrát si s nimi tento polozapomenutý crossover z GBA. A zcela určitě v mém rozhodnutí nehrálo vůbec žádnou roli, že jsem byl v koncích s nápady, co si zahrát do HC barevné kategorie letošní výzvy a že tahle hra má v původním názvu fialovou. Vůbec.

O hře jsem před jejím rozehráním téměř nic nevěděl a tak bylo poměrně nepříjemným překvapením, že to v podstatě není plošinovka, ale spíš sbírka miniher. Respektive plošinovkové úrovně tu najdete, ale jsou až absurdně jednoduché a zastávají funkci takového hezčího menu, ze kterého si vybíráte jednotlivé minihry. Ty jsou povětšinou variace na starší arkádovky jako izometrické tančíky, Arkanoid nebo Gradius, ale najde se i pár originálnějších kousků, jako odstřelování ovcí raketometem. Nejsou úplně špatné, ale jsou dost pomalé a v dnešní době byste k nim všem zkrátka našli lepší alternativu.

Hra není nijak extra těžká a prvními čtyřmi světy jsem proletěl jako nůž máslem, ale pak přišla studená sprcha. Za odehrané minihry získáváte fialové drahokamy a za odehrané bonusy a splněné bonusové objectives dostáváte bílé. Do posledního světa vás však hra nepustí, dokud nevysbíráte i všechny bílé. Poněkud rezignovaně jsem tak musel v podstatě celý herní svět projít znova, jelikož najít na jednom místě, co všechno vám chybí, samozřejmě nejde. Naštěstí ani to netrvalo dlouho a za slabých 4-5h bylo dokonáno. Příběh nekomentuji, jelikož není co.

Jako nenáročná zábava na pár hodin je Crash Purple ucházející, ale především mě přivedlo na myšlenku, že zahrát si nějakého jiného GBA Crashe, který by opravdu byl plošinovka, by nemuselo být vůbec od věci. Poskakování v plošinovkovém overworldu bylo docela příjemné a ve hře, která mu dává větší péči, by mohlo být ještě lepší.

Jo a jelikož někdo z Vivendi viděl, jak se Nintendu a Pokémonům daří prodávat dvě téměř stejné verze jedné hry, můžete tady sbírat kartičky s různými předměty a nepřáteli ze hry. Abyste je ale získali všechny, musíte je povyměňovat s někým, kdo hrál Spyro Orange. Vivendi už ale nedošlo, že oproti vyměňování Pokémonů, které pak můžete používat v soubojích, je odemknutí pěti stejných miniher, co jste už hráli, ale v jiných kulisách, dost chabá motivace...
+13

Last Day of June

  • PC 70
Pokud bych měl tuto hru vystihnout jedním slovem, tak jednoznačně bude převládat pojem - melancholická. Aneb hra vyprávějící jeden smutný příběh, kde se v hlavní roli objevíte Vy s možností změnit minulost. Jde to ale vůbec? Nehraje si jen osud s Vámi?

Italští vývojáři přichystali s touto hrou originální námět, který není kdovíjak dlouhý, ale to vlastně vůbec ničemu nevadí. Vše se odehrává na ploše jedné italské vnitrozemské vesničky, kde se snažíte pozměnit osud pár lidí, aby se výsledek překlopil k obrazu všech a hlavně ke štěstí všech. Ve hře se nemluví, jen mumlá, vše je ale poměrně jasné. Navíc se mi těžce ke hře vyjadřuje, coby k adventuře, protože místy jsem si tu přišel jak v nějaké 3D hopsačce. Ale to jen v momentech, kdy jsem sbíral nějaké ty žetony, nebo co to vůbec bylo.

Originálně melancholický a posmutnělý námět je ale vykoupen neuvěřitelně pomalým postupem v příběhu. Hra Vám nic neusnadňuje. Většinu času se u stále se opakujících videí spíš načekáte, než abyste se kochali oním příběhem. Naštěstí je ale součástí hry neméně originální a zvláštní grafika, která působí, jak kdyby někdo zvěčnil čerstvě namalovaný obraz. Když už Vás budou ty nekonečná videa otravovat, budete se mít alespoň čím kochat.

Ve výsledku jsem hru hodnotil solidními 70ti procenty, což na takový nápad není zlé. Hru jsem nakonec vnímal jako takovou nápaditou jednohubku a tak jsem k ní také přistupoval. Není toho v ní moc, ale na druhou stranu je ta myšlenka dost intenzivní. Za mě tedy rozhodně palec nahoru. Originalitě se meze nekladou a Last Day of June je toho vzorovým příkladem.

Pro: Zvláštně a nápaditě rozmazané grafické zpracování každou chvílí vypadající, jak obraz, nápaditý námět, melancholický průběh, hudební podkres.

Proti: Zbytečně zdlouhavé, pomalé, zbytečné sbírání žetonů (zřejmě dobrý akorát pro achievement na Steamu)

+13

Half-Life: Blue Shift

  • PC --
Half-Life je sama o sobě dobrá hra na několik hodin. Komu by to nestačilo, jsou zde ještě další datadisky, mezi které patří i Blue Shift. Ten je o dost kratší, ale i za tu hodinu nebo dvě hraní dokáže pobavit. Sám o sobě hráči asi nic neřekne, ale na dokreslení událostí na pozadí pro ty, kteří hráli původní hru je super. Hráč hraje za člena ochranky Calhouna, který se snaží po "události" utéct z komplexu. Na hráče opět čeká řešení hádanek, zapínání, vypínání, přepínání a ...no prostě spousta tlačítek pro postup a také monstra, která nesmí chybět.
Protože se jedná o pohled na stejnou událost z jiné perspektivy, hráč uvidí nejen Gordona Freemana, ale i G-Mana a i když s nimi nebude moci reagovat, určitě tato událost vyvolá příjemné šimrání.

Pro: Jiný úhel pohledu, cestování na Xen

+13

Crayon Physics Deluxe

  • PC 65
Základní voskovky mě před lety bavily, herní doba byla opravdu krátká, ale ten koncept se mi líbil. A když přišla potřeba zahrát si nějakou logickou hru, volba padla na Deluxe verzi. Oproti freeware variantě je možné nakreslit takřka jakýkoli objekt, přibyly vychytávky v podobě kladek, lan nebo raket, takže možnosti řešení jednotlivých úrovní se značně zvětšily.

Levelů je celkem osmdesát, obtížnost logicky narůstá a k dokončení hry je potřeba nasbírat dostatečný počet hvězd. Ty se udělují nejen za prosté splnění úrovně, hodnotí se počet kroků a způsob vedoucí k dokončení. A v tom spočívá výzva - dotlačit kuličku do cíle dvaceti tahy nebo nakreslením hromady objektů není žádný velký kumšt. Získat ale hvězdu jedním či dvěma kroky už mnohdy vyžaduje chvíli přemýšlet a zkoušet.

Docela si dovedu představit, že se ke hře jednou vrátím, až bude dcera větší. Kombinace kreslení a vymýšlení jak dostat slečnu kuličku za paní hvězdičkou k tomu vyloženě vybízí.
+13

Becher Kvíz

  • PC 50
AZ-kvíz jsem dříve vcelku sledoval a většinou, když jsem náhodou přepnul na Českou televizi a běžel zrovna nějaký díl této soutěže, dokoukal jsem ho až k bankomatu. Proč tedy nezkusit jeho virtuální variantu, zaměřenu na známý bylinný likér?

Protože odpovědi na většinu otázek nemám šanci znát, pokud nejsem zaměstnancem likérky, vyrábějící Becherovku. Otázky se však hodně opakují, takže jsem postupně znal správné odpovědi téměř na všechny. Pokud bylo autorovým hlavním záměrem seznámit hráče s Becherovkou a se vším, co se jí týká, pak myslím, že hra splnila svůj účel.

Pro: kvalitní zpracování, zajímavé informace ohledně Becherovky

Proti: zpočátku nevíte skoro nic

+13

Layers of Fear 2

  • PC 60
První díl Layers of Fear mě zaujal a proto jsem přirozeně tíhl k tomu vyzkoušet i díl druhý. Bohužel musím říci, že se mi dostalo spíše zklamání, které je však z určité části dané čistě subjektivním dojmem. Hra totiž v základu nabízí osvědčený koncept jedničky, zabalený do jiných kulis, s větším využitím akčních a logických pasáží. Grafická a zvuková stránka je opět výborná a námět šíleného režiséra, který natáčí své dílo na parníku je minimálně stejně zajímavý jako koncept šíleného malíře v jedničce. Co se tedy pokazilo?

Oproti některým jiným komentářům mě tolik nevadila absence strachu při hraní. V celé hře není téměř žádná pořádná lekačka a nepocítil jsem ani žádnou velkou tíživost při hraní. Toto jsem totiž ani příliš nevnímal u jedničky. I když tam byla míra "hrůzy" o něco silnější, ani tam nešlo o nějakou kvalitní lekačku, u které by jste propotili pyžamo. Co bylo klíčové byla totiž atmosféra a úžasná imaginace, která dokázala plně vyplnit relativně krátkou hratelnost (která zde byla spíše výhodou). U dvojky mě naopak atmosféra vůbec nechytla a díky delší době hraní není dle mého ani schopna hru utáhnout.

Atmosféra mě prostě nesedla ale uznávám, že je to spíše věc vkusu. Nebavily mě černo-bíle pasáže, které kontrastovaly s barevností jedničky. Nebavily mě ty figuríny. Nebavily mě honičky s bubáky, které spíše než, že by bavily nebo alespoň oživovaly hratelnost spíše otravovaly. Po čase jsem ztratil zájem objevovat, co bude dál a i když druhá část hry nabrala trochu na tempu, tak musím říci, že jsem hru dohrál spíše z povinnosti.

Ani příběh mě nezaujal a i když i v jedničce jsem trochu tesknil po větší hloubce příběhu (sbírání předmětů, dopisů, ze kterých si příběh skládáte je v obou dílech shodný), přece jenom jsem se do toho, co se stalo v domě šíleného malíře vžil více ne do kinematografické oddysey na parníku.

No co říci závěrem. V základu nabízí druhý díl Layers of Fear osvědčený herní koncept předchozího dílu, který však dle mého autoři nevložili do ideálních kulis a některá jejich vylepšení jsou spíše kontraproduktivní. Především mě však chyběla atmosféra a touha jít dál a objevovat, co mě čeká. Hra se tak pro mě smrskla na sice mechanicky dobře zvládnutou ale vlastně nudnou záležitost. Ne každý to však musí vidět stejně...

Pro: Grafika a zvuky, celkem příjemné zpestření logickými úlohami, druhá půlka hry má celkem dobrou dynamiku

Proti: Pro mě ztráta atmosféry a originality oproti prvnímu dílu, zbytečné/otravné akční sekvence, příběh nezaujal

+13

Machinarium

  • Android 95
Tak jsem se opět k Machinariu vrátil v rámci letošní herní výzvy. Nezklamalo mě jako ostatně nikdy. Skvělá odpočinková hříčka, která dokáže pěkně potrápit i když už jí hrajete po několikáté.
+13 +14 −1

Dandara

  • PC 70
Obecně je Dandara výtečná plošinovka, která potěší zejména zajímavým způsobem pohybu - hrdinka pouze přeskakuje mezi plošinami, neběhá ani nechodí - a díky tomu jsou souboje často velmi dynamické, ale zároveň získávají na zajímavé taktičnosti. Často je lepší si připravit na protivníka dobrou strategii než mít jen rychlé prsty. Výborný je způsob uvádění herních prvků, kdy jsou zpravidla krásně uvedeny nenásilnou ukázkou a hráč hned ví, co od protivníka čekat a jak s ním musí zacházet. Následně často podobné chování vykazují i bossové a tedy jsem měl skutečně pocit, že jsem se během hry zlepšoval a připravoval na finální souboje.

Co mi však překvapivě chybělo byla atmosféra či příběh, který by mě vtáhl. Ač jsou zde různé zajímavě působící postavy, když to srovnám s hrami Supergiant Games (příběh Dandary je někde mezi Bastion a Transistor), Dandary příběh ve mě nic nezanechal a hudba ač zajímavá, mě nevtáhla do světa.

Mohu Dandaru doporučit všem, kdo by si chtěli zahrát odpočinkovou akční plošinovku s trochou logických hádanek (hlavně pokud chcete získat všechny skryté poklady) a nechtějí, aby vadilo, když týden se ke hře nedostanou a zapomenou, o čem je příběh.

Pro: Uvedení herních prvků, inovativní mechanismus pohybu, taktická plošinovka

Proti: Příběh/atmosféra

+13

Hexcells Infinite

  • PC 80
Hexcells, prakticky celá série, je taková variace na hry typu Sudoku. Základní princip je jednoduchý a možná se přes pár prvních úrovní dostanete velmi rychle a budete si říkat, že to je primitivní, avšak vychytralejší mapy a uvedení nových prvků vám pak zavaří mozek jedna radost. Zároveň je tam velmi silná návykovost, kdy si říkáte, že už uděláte jen jednu další hádanku a pak už toho necháte a po hodině jste stále ještě v hájemství šestiúhelníků.

Z dané výhody plyne i to, že po čase vás mohou, stejně jako někoho Sudoku, hádanky omrzet.

Mohu doporučit komukoliv, kdo by si chtěl hrát něco na způsob Sudoku a zažívat nával radosti z vyluštěných hádanek.

Pro: Lehký základní mechanismus, ale složité hádanky

Proti: Může být časem repetitivní (hlavně generované úrovně)

+13

The Long Reach

  • Switch 65
The Long Reach je jedna z hier, ktorú som si kúpil za pár centov v akcii na Nintendo Switch. Keďže mňa tieto 2D pixelové plošinovky bavia, tak som neodolal.

Podobnou hrou, ktorú som naposledy hral bolo The Way a je škoda, že táto nedosahuje jej kvality. Je tu síce psycho príbeh, sú tu logické hádanky, sú tu zaujímavé postavy, ale nie je to ono. Hra nebola zlá a zabavila ma, len škoda, že potenciál nebol viac využitý a hra nebola dlhšia. The Long Reach sa dá prejsť za jeden krátky večer. Väčšina hádaniek je jednoduchých, ale našiel som aj takú, s ktorou som mal problém. Stalo sa mi, že som len skrátka skúšal všetko skombinovať so všetkým a nakoniec mi prišlo, že by som na to logicky ani neprišiel. Možno to tak bolo len u mňa, ale mohli sa s niektorými hádankami viac pohrať. Prípadne predmety, s ktorými sa dá urobiť nejaká interakcia lepšie zvýrazniť, aby ste ich neprehliadli. V rozhovoroch máte aj možnosť voľby, ale prišlo mi, že výber nehrá žiadnu rolu. Hra by mala obsahovať 2 konce, o ktorých ale rozhodujete až v samom závere. A nie som si istý, či sú tie konce až tak rôzne.

Ku grafike je ťažko niečo napísať. Je to typická pixel-art hra a prostredie výskumného ústavu je celkom zaujímavé, ale najväčšie plus musím dať za veľmi dobrý zvuk a hudbu, ktorá dodáva hre super atmosféru.

The Long Reach je síce fajn hra, ale je veľmi krátka a základná cena za túto hru je naozaj prehnaná. Som veľmi rád, že som to kúpil v akcii za pár centov. V opačnom prípade by ma mrzeli vyhodené peniaze.

Pro: zvuk a hudba, atmosféra

Proti: nevyužitý potenciál, veľmi krátke, vysoká cena

+13