Nejlépe hodnocené komentáře

Déšť bičoval přístřešek pozorovací věže s urputností tak typickou pro oblast severovýchodně od Laguna Colorada. Nikdo z celého tábora Unidad netušil, že kousek od nich číhá jistá smrt. Jednotka Ghost Recon, trpělivě vyčkávající v lese na kopci nad táborem, měla v tento okamžik tábor již kompletně zmapovaný. Znali přesně trasy jednotlivých stráží, tak jako věděli, kde jsou umístěné strategické body, jako jsou alarmy, či minomety. Výcvik jednotky Ghost Recon byl bezchybný, úroveň výbavy nekompromisní.
Blesk proťal oblohu a na moment tak ozářil celou základnu i s lesem na vrcholu za ní. Voják Unidadu na hlídce odložil dalekohled a vydal se dolů po schodech, aby ho na hlídce vystřídal kolega. Přesně v tento okamžik se také dala do pohybu jednotka Ghost Recon, dosud trpělivě čekající v lese právě na tento okamžik. Osud všech v táboře Unidadu byl zpečetěn. Pouze o tom ještě nevěděli...

Ghost Recon: Wildlands navazuje na sérii taktických her právě ze série Ghost Recon. Předchozí díl - Tom Clancy's Ghost Recon: Future Soldier z roku 2012 byl v podstatě přímočarou střelnicí, která protáhla hráče po různých koutech naší planety. Už Future Soldier se ve velkém zřekl původní myšlenky série Ghost Recon - tedy pečlivého plánování waypointů jednotlivých teamů, zranitelnosti ve stylu 1 střela, 1 život. Ale zase byl přístupnější většímu počtu hráčů. A Wildlands jde ještě dále. O hodně dále...

Mapa ve hře čítá čtverec o rozměrech 25 × 25 km. To je více jak 600 kilometrů čtverečních plné vesnic, městeček, hor, údolí, řek, jezer, silnic, lesů, solné pouště apod. Na začátku hry, po povinném úvodu, jste vrženi do této obrovské herní plochy a dělej hráči, jak uznáš za vhodné. Přiznám se, že první hodina, dvě, ve Wildlands pro mě byla dost zmatečná. Možnost jít, či jet, kamkoli mě napadlo v kombinaci s nepochopenými herními mechanikami a nedostatečně vybavenou postavou, pro mě z počátku často představovalo jízdenku směrem k smrti mé herní postavy. Ať jsem ve vydal kamkoli. Postupně jsem ale hře začal přicházet na chuť.

Ve hře máte několik povinných misí, řekněme příběhových, které posouvají vyprávění vždy o kus dále. Hra hráče ale nenutí aby procházel těmito příběhovými misemi postupně dle nalinkovaného scénáře, ale nechává volbu zcela na něm. Je jedno odkud začnete, je jedno kterého bosse místní drogové mafie se pokusíte zastavit jako prvního, je jedno jestli mezitím budete plnit i vedlejší mise a je také jedno, jestli se na hlavní příběh vykašlete a pojedete pouze boční úkoly. Svoboda volby je zcela maximální.

Příběhové mise se občas blíží svým pojetím filmu. Někoho unést, odposlouchat, vyfotit, či přepravit vozem do chráněné lokace svým pojetím připomíná pasáže ze zmiňovaných akčních filmů. Boční mise se většinou sestávají z ničení rádií, vypínání rušiček, ničení konvojů apod. Problém všech bočních misí je použití funkce CTRL+C a CTRL+V. Mění se pouze okolní prostředí a případné počasí. Ale ničení konvojů je zcela stejné na začátku hry, tak jako na jejím konci. To samé likvidování rádií, které jsou zcela identické a vždy čekáte identický útok sotva ho vypnete apod. Bočních aktivit je ve hře na první pohled spousta, ale po několikerém opakování se z nich stává výplň, která hráči pomůže především zkompletovat slušnou sbírku zbraní, které se ve hře nacházejí, tak jako dotáhnout si svojí postavu do maximálního vylepšení.

Lehké RPG prvky, kterými vylepšujete svojí postavu, tak umožňují, alespoň z počátku, soustředit se na to, co se vám ve hře nejvíce hodí. Hráč tak může investovat třeba do svého dronu, který se postupně stává z prodlouženého oka smrtící zbraní. Nebo může hráč vylepšit své míření, rychlost přebíjení, či účinnost střelby do vozů. Případně se soustředit na svojí výdrž v běhu, či odolnost vůči fyzickému zranění. I když jsme z počátku váhal do čeho cenné body zkušeností investovat, časem stejně získáte všechny. Na konci hry tedy vaše postava nebude specialistou, ale Ferdou mravencem, který zvládne práci všeho druhu. Toto je škoda, v kooperaci s kamarádem jsem se soustředil na vylepšení dronu, přičemž on mezitím piloval schopnosti důležité pro střelbu. Časem se rozdíli setřeli a oba jsme si byli rovni. To je fajn pro hraní stylem teď tam dron pošlu já, pak Ty, ale mizí tím ze hry ta odlišnost postav a nutnost spolupráce.

Kooperace ve hře je přitom špičková. A musím říct, že kdybych hru nehrál se svým kamarádem, asi bych jí nehrál vůbec. Tupost třech UI parťáků, které hráči hra přidělí ať chce nebo ne pokud hraje sám, je občas do nebe volající. Nepřátelé na tom nejsou o moc lépe a obecně tak považuji umělou inteligenci spíše za umělou demenci. Na druhou stranu, při hraní s živým člověkem, kdy vám zmizí ze hry počítačem ovládáni parťáci (konečně) se hra posouvá svojí zábavností neskutečně vysoko. Ten pocit když pilotujete helikoptéru a váš živý parťák mezitím kropí základnu pod vámi zatímco vy kroužíte okolo, nebo když si označíte, společně ležící za deště v trávě, dva nepřátele a posloucháte jak vám parťák do ucha odpočítá 3-2-1-pal a sejmete dva zmetky najednou, či když slyšíte svého parťáka jak řve že je v kleštích, vy vezmete nejbližší stojící auto a do nepřátel kropící vašeho kolegu najedete zezadu smykem, vyskakujíc u toho ze dveří vozu elegantním kotoulem ven a poté za řevu "Kreju Tě voe, dělej, zmiz...", tak všechny tyhle situace jsou k nezaplacení. Velmi návykové, velmi zábavné. Tohle je přesně ten moment, kdy si řeknete že Wildlands za to stojí. Já celou hru prošel takto se svým kamarádem ve dvou a bavili jsme se, přes neustále se opakující boční obsah, královsky.

Grafická stránka hry je velmi dobrá. I když se jedná o titul z roku 2017, dokáže být slušně náročnou i dnes. Velmi povedené jsou zejména efekty počasí, tak jako zobrazení tropických lesů, či fantastický dohled. Daní jsou nároky, které na Ultra nastavení byli ve své době krvavé, dnes (2020) jsou stále dosti vysoké. Intel i7 8700K a grafickou kartou nVidia RTX 2060 bude v 1080p v Ultra detailech pohybovat generovat 40 - 50 fps. Na mém AMD Ryzen 5 3600 s AMD Radeon RX 5700XT jsem ve v 1440p pohyboval většinou kolem 70 - 90 fps, dle situace. Kamarád s zcela identickým PC až na grafiku (GTX 1070) hrál v 1080p v cca 60 fps. Pokud ale máte železo aby vám Ultra nastavení běželo plynule, hra se vám odmění opravdu skvělým vizuálem.

Kromě stále dokolečka se opakujících bočních misí bych hře ještě vytkl řízení vozidel, které sice není tak tragické jak jsem se všude dočetl, ale do ideálu má stále daleko. Rozdíly mezi jednotlivými auty jsou minimální, skoky na motorce desítky metrů daleko, či nárazy v plné rychlosti do překážek, kdy se vůbec nic nestane, se stanou běžnými prvky hry. Ve hře také zcela nelogicky chybí odstranění zabitého nepřítele tím že mrtvolu odnesete, což často bude důvodem poplachu v táboře nepřátel. Té mrtvoly na cestě si prostě všimne i jinak nepříliš chytrá umělá inteligence. Škoda, Tohle mi ve hře chybělo od začátku do konce. Taktéž příběh hry není podaný zcela ideálně, což je ale částečně daní za otevřený svět a ponechání na rozhodnutí hráče, jak se bude "příběhem" prokousávat. Přesto si dokážu představit lepší podání, než většinou úryvky z nalezených novin, nahrávky, mobilní telefony apod. Příběh mě tak na hře příliš neoslnil, byť potenciál má.

Pokud hledáte hru s partou lidí, či s jedním kamarádem, kterým nevadí nepříliš dobře odvyprávěný příběh, ale hledáte naopak obrovský svět, ve kterém se můžete v kooperaci vyřádit do maxima, určitě Wildlands doporučuji. Hra vás bude bavit. V jednom, s počítačem ovládanými parťáky je to již o dost horší, tak jako s hraní s náhodně připojenými hráči, kdy většinou každý jde jinam a kouzlo hry se zcela vytrácí. Tahle hra je prostě stavěná na coop a v něm také ze sebe předvádí to nejlepší. A v takovém případě doporučuji.

Co říct o DLC, které jde dohrát za hodinu a půl, recykluje mechaniky původního Far Cry 5 + přidává některé vlastní, bohužel ne zcela na úrovni? Snad jen, že jeho vynecháním o nic nepřijdete...

Začátek je přitom velice slibný. Po sestřelení vaší helikoptéry v kůži Wendella Redlera (sbírali jste pro něj zapalovače v původním Far Cry 5) vidíte v přímém přenosu smrt vašeho velitele v táboře Vietcongu, přičemž se po chvíli dostanete na svobodu po vybombardování vietnamského tábora a po úprku před pronásledovateli zůstáváte sám v džungli. Grafická stránka vietnamské džungle je velice povedená, stejně tak zvuky. Prostředí na mě zkrátka, především po povedeném začátku, dýchalo atmosférou.

Atmosféra vzala ale velmi rychle za své poté, co jsem se dozvěděl, že mám v džungli hledat zapalovače sestřelených amerických pilotů (proč proboha? - je to sice spojka s Far Cry 5, tam ale měl každý voják svůj zapalovač, zde sbíráte cizí). Ničit protiletecké kanóny naopak logiku má, co už ale logiku nemá je, když u nich vystřílíte obranu, odběhnete a po vrácení se je obrana opět na stejném místě. Dokud protileteckou obranu nezničíte, nepřátele se respawnují, jako kdyby se nic nedělo. Poměrně fajn je osvobozování jihovietnamských zajatců. byť motivace, stejně jako k dalším aktivitám, tak nějak prostě chybí. Jediné co má větší smysl je osvobození vašich parťáků, kteří vám poté pomáhají v boji a hlavně vás dokáží oživit, pokud padnete. To samé byste měli dělat i vy, protože pokud je necháte zemřít, již se nevrátí. To se mi líbilo, místo neustálého znovuoživování parťáků z Far Cry 5. Tady si na kamarády ve zbrani dáváte sakra větší pozor.

Hra nově představuje instinkty, tedy 4 schopnosti, které si vždy aktivujete postupnou tichou likvidací nepřítele. Adrenalin vás zrychlí, Duch snižuje hluk, Šestý smysl vám sám bude označovat nepřátele v blízkosti a Predátor umožní označování nepřátel i přes překážky, bez potřeby je fyzicky vidět. Problém je ten, že jakmile vás někdo zahlédne, všechny nasbírané instinkty zmizí. Získáte je opět tichou likvidací. Hra vás sice nabádá k tichému postupu, ale dost často vás o výhody s tím spojené připraví, po čase tedy rezignujete a řešíte hodně situací hrubou silou. Hra není příliš těžká, o kradmý postup jsem se tedy ani příliš nesnažil, a to ho obecně ve hrách preferuji.

Kromě instinktů můžete poslat na nepřátelský tábor žádost o bombardování, ale to pouze za předpokladu že je zničené protiletecké dělo poblíž. Vzhledem k tomu, že ve ve třech táborech jsou zajati vaši kolegové a v dalších pěti máte možnost osvobodit jihovietnamské zajatce, bombardování si ve spoustě případů buď rozmyslíte, kvůli potencionálnímu zabití spojenců, nebo vám není umožněno, protože dělo nedaleko v lesích. Použil jsem ho tedy všehovšudy dvakrát a dál neřešil.

Mapa je sice tedy poměrně velká, ale kromě pobíhání po džungli také svojí náplní žalostně prázdná. Navíc, stylovost v podobě výborného grafického zpracování nestačí. Slibně rozjetý příběh ze hry zcela zmizí do 30 minut po rozehrání, takže chodíte pouze z bodu A do bodu B, hra ani příliš nemotivuje k plnění těch několika vedlejších aktivit. Pokud čekáte stylovou hudbu, která k této době neodmyslitelně patří, nedočkáte se jí. Pokud čekáte lepší AI nepřátel či parťáků, také se ničeho nedočkáte. Pokud čekáte něco, co vás zaujme, kromě džungle a střílení, též budete čekat zbytečně. Hra je krátká, repetitivní ve svých aktivitách (ale co čekat od Far Cry), nenaplněná svým potenciálem. Název hry, překrásně ztvárněná džungle, tohle dávalo tušit, že by se mohlo jednat o kvalitní DLC, které by mohlo v mnohém překonat Far Cry 5. Bohužel Hours of Darkness jde zcela ve šlépějích svého většího bratra a sází na osvědčenou jistotu. Bohužel v kombinaci s krátkostí a prázdnosti celého DLC selhává dost zásadním způsobem. Jako jednohubka je to fajn, ale pouze za předpokladu, že od tohoto DLC opravdu nic jiného než krátkou procházku džunglí a střílení do všeho co se hýbe nečekáte.

Představte si, že se probíjíte v totálně béčkovém filmu hordy zombíků, kolem vybuchují sudy, hraje boží rocková hudba a vy živé mrtvé kosíte vším co máte po ruce. Jste děsně namakanej týpek/týpka a celej tenhle masakr je hrozně funny... Máte to? Tak to máte blbě...

DLC Dead Living Zombies bylo poslední DLC pro Far Cry 5. Na rozdíl od předchozích DLC a vlastně i samotné hry, je toto DLC zcela jiné. Otevřený svět? Ne. Nějaké schopnosti? Ne. Nové zbraně? Ne. Napínavý gameplay? Ne. Celé tohle DLC je jednoduše jeden velký omyl, byť pár světlých momentů má. Je jich ale žalostně málo, takže se pod hromadou trapnosti a nudy jednoduše ztratí.

Hra je prezentována formou sedmi příběhů, ve kterých je hráč hercem. Každý příběh totiž začíná příchodem postavy jménem Guy Marvel za jedním ze sedmi slavných režisérů a vždy jim prezentuje svojí vizi zombie postapo mega cool filmu, který by s nimi chtěl natočit. A každý příběh začíná vnořením do představy Guye o tom, jak by takový filmový příběh měl vypadat. Hráč se tak vždy dostane do lokace, která souvisí s názvem filmu, který si Guy představuje. Jednou je to most plný zombie, jindy farma plná zombie, a v dalším příběhu budete na střeše mrakodrapu.... ano, plné zombie. Pokaždé budete hrát uzavřenou malou mapu, kde se budete muset dostat z bodu A do bodu B. Nic jiného.

Co mělo hru ozvláštnit, se stalo její těžkou kotvou. Guy totiž vždy vypráví danému režisérovy svojí představu o filmu v průběhu hráčova hraní. Režisér občas něco doplní a hráč tak během hry poslouchá představy obou tvůrců. V drtivé většině času je to ale bohužel trapnost nad trapnost. Guy je buran, člověk nízké inteligence a dle toho vypadá nejenom jeho vyjadřování, ale také intonace a obecně tón hlasu, který vám brzy poleze na nervy.

Některé situace jsou přitom opravdu vtipné a jednou jsem se dokonce i zasmál. To když se Guy s režisérem dohadoval, jestli je v daném filmu tma, nebo světlo. Guy chtěl světlo, režisér tmu. V momentě kdy Guy řekl že bude světlo, měl jsem ve hře světlo. Režisér oponoval tmou a mě se ve hře obratem setmělo. Poté se začali dohadovat tma, světlo, tma, světlo a mě se přepínala noc a den v přírodě jako když si budete hrát s vypínačem v místnosti a neustále zhasínat a rozsvěcet. V otevřené krajině to vypadalo vtipně a vlastně to i vtipné bylo.

Většinou se ale ve hře dočkáte ukřičeného a nepříjemného hlasu Guye, který si bude vymýšlet a plácat nesmysly, které až na výjimky, viz.výše, budou otravné a nezajímavé. Samotný gameplay je navíc vždy ve stylu "tady jsi a sem dojdi", takže nečekejte nic jiného než tu větší, tu menší koridory, kterými se budete pohybovat, poslouchat nepříjemného Guye a likvidovat opravdu velké zástupy zombie. Tichý postup ve hře neexistuje, jedná se o nefalšovaný masakr, kdy se vám budou zombie objevovat v zádech, kdy se budou rodit stále dokola dokud nezničíte speciální kontejnery s ampulemi se zvláštním roztokem. Občas narazíte na silnějšího bosse a to buď ve formě silnějšího zombie, nebo kreatury například v podobě draka s lasery pálící z očí (pomkrnutí směrem k Far Cry 3: Blood Dragon), či velké zombie opice. Kromě neustále střelby se jednou i projedete v autě, ale jinak je hra opravdu pouze o držení spouště a likvidace nabíhajících a tupých zombie.

Každý scénář trvá cca 10 až 20 minut, pokud mapu znáte, dostanete se na poloviční časy. Při prvním zahráním se tedy obsahem prokoušete do cca 2 hodin. A vzhledem k tomu, že kromě změny prostředí, jak jsem popsal výše, se náplň nemění a vy jenom likvidujete hordy zombie, jsou to poměrně nudné 2 hodiny. Pokud si k tomu připočtete otravného Guye, který vám do hraní neustále kecá, získáte DLC které nejenom že nudí, ale také vadí tím více, čím déle hru hrajete. DLC jsem tak dohrál především proto, abych si ho mohl odškrtnout v rámci celé Far Cry série a také proto, že bylo opravdu krátké. Být hra s její nezábavností a hloupostí delší, dohrání bych asi vzdal.

Technicky samozřejmě DLC vychází z Far Cry 5, zde tedy není moc co vytknout. Pouze se připravte, že za své peníze dostanete krátkou, hloupou a nezábavnou střelnici plnou zombie kam se podíváte, navíc navrch s nepříjemným a neustále obtěžujícím komentářem nepovedené postavy již z původního Far Cry 5.

DLC tedy nedoporučuji. Pokud si chcete rozšířit původní Far Cry 5, sáhněte raději po Far Cry 5 – Hours of Darkness, což sice také není příliš kvalitní DLC, ale je rozhodně lepší jak toto, nebo po Far Cry 5 - Lost on Mars, které je z trojice vydaných DLC nejzajímavější. Případně jakákoli jiná zábava, kterou si najdete, bude zábavnější jak tohle. Fakt.