Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Dishonored: Dunwall City Trials

MarezCZEMarezCZE
Dohráno
  • PC 70
Jelikož se z Dishonored už témeř po dvouch letech stal, troufám si říci, kult. Na jehož pokračování čekají někteří jedinci jako kulometčík na nový pás. Jelikož nesjíždím novinky, tak jsem se dostal k Dishonored až letos a k mému překvapení se jednalo o maximální pecku, kterou jsem si vychutnal jak máloco.

Dunwall City Trials jsem hrál až jako poslední ze tří DLC, jelikož jsem se vrhnul nejdříve na příběhové DLC, hned ze startu je celkem zřejmé, že Dunwall City Trials, byl násilně odtrhnut ze základu, ale to u mě na celkovém odjmu Dishonored neuškodilo.

O co se tedy jedná, plníte kratké mise, typu doběhni tam a tam na čas, popřípadě na limit proběhni několik chackpointu, popřípadě odpráskni, či jiným způsobem elimunujte stráže. Velice se mi líbili mise kde jste vyhozeni do lokace a podle daných indícií, které jsou rozeseté po úrovni, odhalte a odkráglujte Váš cíl. Tyto mise se mi líbili asi nejvíce, protože jsou nejblíže klasickým úrovním z Dishonored, parádní je též přežívání hord nepřátel.

V každém případě bych doporučil zahrát před samotným Dishonored, páč si zde procvičíte a dostanete do ruky ovládání, sice na úkor toho, že přijdete o některá překvapení co se týče zbraní a nepřátel.

Metascore:75


Pro: Procvičení mechanik, některé mise jsou parádní.

Proti: Kratoulinké mise, některé mě nebavili(subjektivní dojem)

+12 +13 −1

Call of Duty: Ghosts

TolisterTolister
Dohráno
  • PC 55
Nebudu vykládat, jak to bylo do Black Ops II strašně výtečné a najednou přišel Ghosts a s ním i úpadek. Jakoby si o to ta série říkala. Vývojáři s Infinity Ward vsadili na osvědčené tradice v podobě výbuchů, neutuchající akce, válečné atmosféry a patriotických osob. Ale mám pocit, jakoby by tohle byl jen poloviční zážitek z jednoho z předešlých dílů. Příběh naprosto bez větších nápadů a jakoby narychlo splácaný, hold protože pánové z IW museli začít úplně odznova, měli to složitější oproti Modern Warfare 2 a 3, a nebo oproti pánům z Treyarchu a jejich Black Ops "dvojce". Zatímco z Black Opsy se to snažili nějak osolit a opepřit zajímavým příběhem, nebo postavami a celkem jim to vyšlo. Tak tady s tímhle dílem se to nevyvedlo. Ale pořád to nad hladinou drží dost slušné tempo, a potěšení z něho, které ve mě nevyvolá jen tak kdejaká hra podobného typu (Battlefield 3 a 4, Medal of Honor: Warfighter). Pejsek byl dobrý nápad. Jsem přesto celkem zvědavý na další díl, ale po tomhle tom už vím, že to není jasné udržet si tradiční tempo, aniž by to po 10 dílu nepřišlo slabší, takže "jedenáctka" může jít klidně níže, i když se u ní asi na pár hodin u kampaně zabavím, jen mě zas může zklamat příběh a "drajv", který tam sice bude, ale měl by mít aspoň více nápadů.

Pro: Ještě jakž takž ta atmosféra, a jakž takž to tempo, pejsek a cutscény.

Proti: Teď tradice upadla víc než předtím.

+12

Katawa Shoujo

pajmičpajmič
Dohráno
  • PC 90
PŘEPSANÝ KOMENTÁŘ - dlouhý, takže jen pro ty, co mají trpělivost nebo se nuděj jako v Brně.

Asi se sami sebe ptáte, proč ten pajmič recenzuje nějakou zřejmě tupou "randící" freewareovku pro holčičky, která je víc jak rok stará? Nuže, tato hra může být všelijaká, ale rozhodně není tupá a už vůbec není pro "holčičky" jak to? Vskutku dobrá otázka, kterou si snad zodpovíme v průběhu této mini "recenze".

Pro začátek vám můžu rovnou říci, že se ani tak nejedná o hru jako spíš o virtuální knihu či příběh, do jehož průběhu zasahujete jednoduchým klikáním myši.
Ano, je to totéž, co byste čekali od každé hry tohoto typu. Má nám tedy hra co nabídnout? Co třeba příběh a jeho vyprávění?

Tak jsi to představte, jste normální kluk, který vystuduje na střední škole. Jste na pokraji lesa, sněhové vločky něžně dopadají na vaši tvář a mluvíte sami k sobě. V tu vás vyruší vám dobře známý hlas. Ano, je vaší milé a atraktivní přítelkyně, která vás vytáhla ven na mráz a očividně vám chce něco důležitého sdělit. Prohodíte spolu pár vět, když v tom na vaší hrudi ucítíte nepříjemnou bolest, vaše srdce začne bít jak o život, vaše hrdlo se vám zužuje a ztrácíte sílu ve svých nohách. Svět se vám bortí před očima. Slyšíte vzdalující se zoufalé volání o pomoc z úst vaší přítelkyně. Ano, dostali jste infarkt.

Probouzíte se v nemocnici, v níž strávíte ještě pár měsíců. Lidi vás po tak dlouhé době téměř přestali navštěvovat, včetně vaší holky. Jednoho dne vás navštíví rodiče s doktorem. Ještě než vám doktor dá seznam léků, které musíte denně brát (je jich několik desítek), vám rodiče oznámí, že dále chodit do normální školy by nebylo moudré, a že vás přihlásily na školu pro tělesně postižené, která nese název Yamaku. To nejsou úplně dobré vyhlídky do života což?Toto je shrnutí dlouhého leč velmi dobře a dynamicky napsaného "prologu", jenž vás dokáže do příběhu velice překvapivě vtáhnout a pomůže vám vžít se do vaší postavy.

Pak už na vás čekají celkem 4 kapitoly a to pro každou příběhovou cestu (je jich 5). Každá je svým způsobem zajímavá a dokáže si vás udržet a každý si najde svoji oblíbenou.

Každá řeší jiné charaktery a potíže spojené s jejich fyzickými či psychickými problémy. Ale jedno mají všechny cesty společné a to je láska. No ano a jde to vůbec jinak?
Každá příběhová linka jde totiž ruku v ruce i s danou dívkou. Těch je pro změnu 6, z nichž každá má svůj odlišný příběh, osobnost či postižení.

Je tu např. slepá, leč zodpovědná, vstřícná, milá ale i hrdá Lilly. Dále je tu Emi, energická, hravá a velice cílevědomá. A ani to, že nemá nohy, jí nezabrání, aby dělala to, pro co žije - tedy běhání. Hanako, plachá slečna, jenž má jasné jizvy nejen na těle, ale zejména na "duši" a další postavy. Nebudu vám tu vypisovat všechny, protože spoilery jsou fuj!

Jak jsem již nastínil, tato "hra" se vskutku může pyšnit skvělým scénářem, z čehož vyplývají povedené dialogy a poutavé vyprávění příběhu.
Každé děvče dostalo svého vlastního scénáristu a je to na tom každým coulem vidět. Jak už to tak bývá, u většiny her narazíte na postavu... prohodíte s ní pár slov a máte jasno "na toho bych nesáhl ani skokanskou tyčí", ale zde (a to je obzvlášť u freeware hry skoro až zázrak) to neplatí. Ano může se stát, že si s postavou hned nepadnete do oka. Ale jak hra plyne dál a vy s postavou strávíte víc a víc času, zpozorujete, že je zajímavá. Že to co jste na první pohled viděli, byla jen slupka. To je absolutně skvělé, protože takový progress (vývoj) postav nevidíme ani u většiny 3Áčkových titulů. Každopádně budete vždy (alespoň mě se to stalo) prožívat jejich emoce, ať už radost či smutek.

A že to je někdy pěkně intenzivní záležitost. Rozhovory (nebo monolog, jenž se sebou vaše postava často vede) jsou zajímavé a opravdu zřídka se mi stalo, že bych je přeskakoval.

Ale abych nezůstal jen u hlavních postav, ty vedlejší jsou také dost zajímavé. Jednak jich není málo a jednak velmi dobře doplňují dění v příběhu. A znova můžu říct, že mi žádná z nich nepřišla zbytečná nebo otravná. Tyto vedlejší postavy mají s každou slečnou jiný vztah nebo na ni má jiný názor.

Velice příjemně na mě působila jednotlivá provázanost příběhů. Ty se totiž silně prolínají a mnohdy nastane možnost, kde si řeknete; "hele tady bych byl, kdybych se vydal tou a tou cestou". Navíc se na pozadí hlavního příběhu vždy zcela nerušeně a elegantně odehrává příběh jednotlivých postav. Ba co víc, při druhém průběhu hrou zjistíte, že jste hlavním aktérem právě onoho příběhu, jenž se minule odehrával v pozadí. Skvělé. Možná se ptáte, jak ve vás textovka může vyvolat emoci? Maximálně tak průjem. Ale tady jdou žerty stranou.

Krom scénáře jsou totiž produkční hodnoty hry na velice vysoké úrovni. Grafikou a zvuky počínaje a plnohodnotnými anime filmečky konče. ANO, čtete dobře. Autoři si dali práci i s animacemi, jejichž kvalita a celkové provedení je na zcela profesionální úrovni. Co se kreseb týče, ty jsou velmi detailní a postavy (platí pro dívky) jsou po vzoru manga stylu patřičně extravagantní, roztomilé a atraktivní. Obrazovek (fotografií a kreseb) je zde solidní množství a všechny jsou, jak už jsem řekl, povedené. Někdy vám obrazovku doplňují decentní ruchy jako zpěv ptáků, řev cikád, hovory davů lidí, doprava, déšť apod. Jsou zde ale ruchy, jenž už tak decentní nejsou. Např. náhlé "prásknutí" dveřmi mě nadzvedlo tak, že jsem vylítnul z trenek, které jsem musel následně vhodit do pračky a vzít si nové. Proto vřele doporučuji si ruchy hry pro vaše osobní zdraví ztlumit.

Naprosto dokonalý (k mému velkému překvapení) je naprosto ÚŽASNÝ soundtrack, od něhož by se mohli i AAA tituly co učit. Většina skladeb (v seznamu se jich nachází mnoho) mají smutný až depresivní nádech a některé jsou zase povzbudivé, veselé. Už jen za takto skvěle odvedenou práci by si autoři zasloužili na své účty nějaký ten dolar. Ale ne, máme to zadarmo.

"Hra" se snaží napadnout vaše city a pocity a upřímně se ji to daří velmi dobře. A to aniž by jste o to stály. Narážím na možnosti voleb, které vám hra nabídne v určité situaci, ale nikoliv vždy když si to přejete a naopak.
Rozhodnutí jako taková ovlivňují v základě dvě věci: S jakou dívkou navážete vztah, a jak onen vztah nebo příběh skončí. Hra se vás už ale neptá jak by jste chtěli reagovat v situacích, které mají "dalekosáhlé" následky. Tedy se mi stalo, že jsem se nechal vést příběhem, vše probíhalo dobře. Když tu nastane situace, která si naprosto zcela jasně říká o jasnou volbu, ale ne. Nekompromisně se musíte smířit s tím jak to je. A že tím danou osobu nechtěně přivedete do stavu, který by se dal odborně popsat jako "psychický kolaps" je hře jedno a jede si dále podle svého tempa. Má to ale i "světlé" stránky, protože v tu chvíli si uvědomíte jak vám ona osoba přirostla k srdci. Vidět jak je ona osoba v žalostném pláči a doslova se klepe (strachy, zlostí, smutkem) nereagujíc na vaše útěchy mě doslova vytočilo a říkal jsem si: "Proč proboha... proč zrovna teď? Co jsi to ty blbečku udělal?"A pak jsem si uvědomil že mám o tu kreslenou postavičku, která ani nemluví....strach. Která freeware hra toto ve vás dokáže vyvolat?

Zmínil jsem, že hra má konce a to pro každý příběh hned několik. Konkrétně tři. Špatný, neutrální (v pár případech horší než špatný konec) a happyend. Jak jsem již zmínil, konec vám udají vaše rozhodnutí během hry.

Největším záporem a zároveň kladem hry, je její velká objemnost. Textu je neskutečné množství a dohrání všech 5 cest zabere až desítky hodin. Proto pokud jazyku anglickému příliš neholdujete hru si ani nezkoušejte.

Toto dílo se mě dotklo a upřímně donutilo k zamyšlení. A to říká člověk, co má srdce (ano zase jsme u srdce paradox že) tak studené jako polární zmrzlina, a citu má v sobě asi tolik jako sociální pracovnice na úřadu práce. Pokud vrcholem úspěchu, zábavy a blaha je pro vás rozstřílení co nejvíce nácků na jeden metr čtverečný, Vyhněte se Katawa Shoujo světelným rokem, protože toto opravdu nebude věc pro vás.

Katawa Shoujo je dospělé a dojemné dílo z rukou amatérských vývojářů, kteří vám nabízí mnoho muziky za žádné peníze. A to doslovně. Pokud tedy nemůžete nebo nechcete utratit své těžce vydělané prachy, tak tvůj čas tedy určitě. Oni si to ti autoři a ta "hra" opravdu zasluhují.

Pro: Příběh, dialogy, hudba, délka.

Proti: Není to pro každého, ale s tím se u Vizualní novely tak nějak počítá.

+12

Diablo: Hellfire

Dan9KDan9K
Dohráno
  • PC 60
Na datadisk je to super. Jenže nechápu dvě věci; proč je Hellfire asi tak dvojnásobně těžší, než celý zbytek hry? A proč jsem naopak závěrečného Na-Krula smetl třemi ránami fireballem? Tato nevyváženost je mi záhadou. Co se týče změn - runy jsem nevyužil vůbec, nějak nechápu jejich smysl. Olejíčky jsou fajn, ale nevím, proč se nedají nakupovat (asi proto, aby pak někdo neměl moc ultimátní zbraň). Nová postava je takový paskvil. Čekal bych, že Monk bude něco mezi kouzelníkem a jakýmsi tichým bojovníkem, ve skutečnosti je to kombinace Warriora a Rogue. Jinak je to lautr to samé, co klasické Diablo, s tím, že design dungeonů je horší a méně přehledný. Je fajn, že ve městě je víc dungeonů než ten jeden a hlavně jsou tu protivníci Bone Demon, kteří se vyskytují ve třetím levelu v kryptě a zabití každého z nich (alespoň pro mě jako mága) bylo co do obtížnosti skoro srovnatelné se samotným Diablem - imunita na oheň i blesky a těžká resistence na magii. Řešil to akorát berserker a pak se vypořádat s tím posledním, co zbyl.
+12

Enemy Front

PRIVATE MARTINPRIVATE MARTIN
Dohráno
  • PC 80
Po odohraní nespočtu multiplayerových bitiek som sa rozhodol zastrieľať si zase v niečom offline (a kde nech už hrám akokoľvek blbo, nie som stále na zemi). A voľba padla práve na Enemy Front, keďže ide o FPS a je situovaná do dnes nie už tak často vídaného WW2 prostredia.

Hra bola v niektorých recenziách kritizovaná, mimo tej hromady chýb technického rázu, za lacnú hru na emócie. Poviem len toľko, že mne to nejako extra vtieravé neprišlo, dokonca mi to pomohlo lepšie sa vcítiť do úlohy partizána a nebohú Varšavu som bránil s ešte väčšou vervou ako obvykle.

Náš príbeh začína príhovorom hlavného hrdinu, vojnového korešpondenta, ktorý pomáha poľskému odporu a chvíľu na to sa rozbieha prvá akcia. Už krátko po začiatku som si všimol, že autori ma nenútia ísť na všetko násilnou cestou a že nepriateľov môžem aj nenápadne obísť. Ale nebol by som to ja, aby som nepozabíjal všetko živé v dosahu. Občas som sa aj snažil o stealth, ale skoro vo všetkých prípadoch to dopadlo totálnym masakrom, za ktorý by sa nehanbili ani John Rambo s Johnom Matrixom dohromady. Jedinou výnimkou bola jedna z posledných misii (sabotáž rakety V2), ktorú som až na pár menších alarmov dokončil potichu celú. spoiler

Hra obsahuje 2 druhy misií. Tie, ktoré sa odohrávajú v súčasnosti (vo Varšave) majú podobu klasických lineárnych misií známych z Call of Duty a jemu podobných hier. Teda hráč postupuje zväčša v spoločnosti NPC postáv a za ich pomoci likviduje nepriateľských vojakov. Nesmú chýbať ani tradične obľúbené obranné pasáže, kde náš hlavný protagonista stojí, prípadne pobehuje za barikádou a likviduje všetko čo sa pohne.
A potom tu máme misie, kde hlavný hrdina spomína na časy minulé, kedy pomáhal odbojovým skupinám v iných krajinách. Na rad prídu takmer všetky známe európske lokality ako Francúzsko, Nemecko alebo moje obľúbené Nórsko. Tie sú už o niečo menej lineárne a hráč, za predpokladu, že chcete, môžete ich prejsť celé potichu. Niečo ako Far Cry 3, ale s horšou a nie vždy fungujúcou AI. Ako som už spomínal na úvod, ja som to neurobil, takže to nemôžem celkom úplne potvrdiť. A nie, že by som bol až taký lačný po krvi, ale správanie enemákov som nevedel presne odhadnúť. Niekedy ma nevideli, aj keď som stál v bezprostrednej blízkosti. Inokedy ma zbadali z druhého konca mapy. A to nehovorím o tom, že za stealth ani plnenie vedľajších misií nedostanete absolútne žiadnu odmenu a tým pádom k obozretnejšiemu postupu a dôslednému hraniu ani nie ste motivovaný. To je asi najväčší zádrhel inak zábavnej hry. Samozrejme sa to neobišlo ani bez klasických chýb ako prelínanie textúr, ale s tým už pri hrách od CITY Interactive, pardon, CI Games akosi počítam dopredu.

Samotná akcia, pretože o to tu hlavne ide, je ale spracovaná dobre. Neviem či je to zásluhou CryEnginu alebo samotných autorov, ale zabíjanie nacistov ma náramne bavilo. Chvíľami som si pridadal ako v starých dieloch Call of Duty alebo Medal of Honor, ktorými sa tvorcovia evidentne inšpirovali. Prostredia sú celkom rozmanité a zablúdiť je prakticky nemožné, takže všetko pekne odsýpa skoro ako vo vyššie spomínaných tituloch.
Trocha ma ale sklamal arzenál, ktorý mi príde chudobný aj na pomery WW2 hier a dúfal som, že si ohmatám trocha viac zbraní. Takto som drvivú väčšinu hry odohral so starou známou MP40 v rukách a na pleci som mal pre každý prípad zavesenú ostreľovačku (a že tých prípadov bolo). Je to škoda, pretože kúsky ako PPSh alebo MP44 boli spracované pekne a bola radosť z nich strieľať, len sa mi ich nepodarilo nájsť tak často ako by som chcel. No čo, vojna je už raz taká.

Aby som to celé zhrnul, Enemy Front nie je dokonalou ani objavnou hrou. Na to obsahuje dosť chýb a neprináša nič čo by ste už nevideli v iných hrách. Ale ak sa nad tieto nedostatky prenesiete, dostane sa vám do rúk hra, ktorá aj keď má svoje muchy, zabaví. Ja som sa pri jej hraní bavil viac než dosť. A o tom by hranie malo byť. Alebo nie?

Pro: radosť z akcie, variabilné prostredie, možnosť voľby postupu

Proti: menší výber zbraní, bugy, slabšia AI

+12

Slender

Kosi..Kosi..
  • PC 50
Opravdu dlouho se mi už na ploše válí ikona Slendera. Když jsem to kdysi nainstaloval, hned ten večer jsem hru zkusil projet. Neúspěšně. Od té doby jsem na hru pohlížel jako na něco „co si dám až někdy bude příležitost“. Tato však nenastala a já nemám dlouhodobě chuť ani sil hru zase spouštět:

Nápad je to zajímavej – tedy cílem hry je pouze sebrat několik stránek jakéhosi dopisu, což ztěžuje čím dál tím víc všudypřítomnej Slender. Zbraní je hráči pouze šipka dopředu a baterka. Les, po kterym se hřáč pohabuje je ale hezky zpracovanej a i zvuky jsou v normě.

V čem je háček? Nuda! Strach ze Slendera totiž nejde. Že se člověk lekne to je jasný, ale to zapřičiňuje spíš ta rána do sluchátek, která by nadzvedla i slona a rozostření obrazovky. Nikdy se mi nepodařilo sebrat víc než, tuším, 5 stran, páč pak mi to přišlo dost tuhý, došla mi energie = světlo a já bloudil v neznámu se zrnitou obrazovkou. Přičemž jsem byl spíš otrávenej, než abych zažíval kýženej nahořklej pocit čirýho zoufalství.

Celkově musím uznale pokývat nad grafickým zpracováním a prvotní atmosférou, pohanit pak samúčelný lekačky (vím koho se leknu i že je asi za mnou) a velmi chudý gameplay, kde jedinou činností je přesun.
50%

Pro: Grafika, zvuky, atmosféra

Proti: Chudej gameplay, krátký, nuda

+12 +13 −1

Risen

CathanCathan
Dohráno
  • PC 80
V jisté recenzi jsem četl, že Risen je tím, čím měl být Gothic 3. Já ten pocit však neměl. Jedná se vlastně o Gothic 2 v novém balení. Hlavně proto, že s Gothic 3 to nemá možná žádné nevýhody..ale zároveň žádné výhody.

Risen celkově je živoucí paradox. Abych vám to vysvětlil...u monitoru vás udrží ze začátku zajímavý příběh, co vás k němu ale přilepí je první a druhá kapitola kde se seznamujete s postavami, inkvizicí, bandity...to je prostě klasika. Máte radost s každého nalezeného pokládku, splněného úkolu, nebo prostě odhalení tajemství které někam schovali tvůrci(třeba prsten plížení) Tahle část je perfektně znovu hratelná, včetně druhé kapitoly. Máte chuť téhle hře dát deset bodů z deseti. A pak přijde rozčarování.

Od třetí kapitoly se hra začne stávat nudnější, a nudnější...a čtvrtou kapitolu jen zoufale dojedete aby jste konečně věděli jak hra skončí. Může za to několik věcí. Za prvé, ostrov je strašně malý, menší než Khorinis(omlouvám se tomu srovnávání se neubráním) to by ovšem tolik nevadilo, problém je, že když už jdete z místa na místo, hra je tak snadná, že vy prostě víte, že tu hru dohrajete, ale ona vám prostě hadí do cesty ještěrana za ješteranem aby vám vydrželo o hodinku víc. Bohužel, tohle se nepovedlo.

Světlým bodem všeho je systém boje, opravdu, je nutné používat hlavu, a není to ani tak jako v Gothic kdy jste prostě poznali, že tu příšeru teď nedáte...tu je možné i ze snahou zabít silného nepřítele v první kapitole, chce to jen um. Rozdělení magie perfektně funguje, a Risen je vážně jedno z mála RPG kde se prakticky na normální obtížnosti vyplatí Alchymie.

Hlavní hrdina by měl být fešák, problém je, že není. Jsem jediný který si všimnul, že ve videu na začátku hru mu to opravdu slušelo a ve hře má opravdu strašný obličej? PROČ?!:D Já nevím, měl šanci být prostě...hezčí. Na druhou stranu opravdu nikdy neřekl nic, co bych nechtěl aby řekl. Je víceméně neutrální a mluví za něj jeho činy což je u bezejmenného hrdiny ve hrách typu Risen nutné.

Risen mělo šanci najít si cestu ke špičkám RPG, ale celé si to pokazilo až je to smutné. Strašně rád bych dal víc než je mé hodnocení, ale nemůžu, posledních minimálně 8 hodin hraní mi v tom brání. No..co ještě říct...snad jen, že těch pět procent navíc je kvůli Patty:-)

PS:Na začátku mi vážně přišlo divný, co dělají dva antimagické shluky krystalů v klášteře mágů xD

Pro: Systém magie, frakcí, soubojů. Hezky svět.

Proti: Poslední 2 kapitoly, občas nepříjemný bug (Ztracený kovář, Ztracená mrtvola...a to s nejnovějším patchem)

+12 +14 −2

Receiver

ZarakaZaraka
  • PC 85
Receiver jsem sem přidala jenom proto abych k němu mohla napsat sáhodlouhý komentář a než sem si všimla schválení už se toho ujmula Akhera. Ale já nápíšu sáhodlouhý komentář s opačným názorem!

Rogue like hry nejsou pro každého, někdo je miluje, druhý nesnáší. Rogue like hry mají reprezentovat náhodu, chaos, čím víc se snaží být "fér" tím míň jsou rogue like. Dwarf Fortress má motto "Loosing is fun". Tyto hry vás mají deprimovat, překvapovat, podrážet nohy a vysmívat se vám do ksichtu... v podstatě jako každý člověk. Například takový Ziggurat jsem dohrála na 16. či 17. pokus a byla jsem z velmi lehké obtížnosti docela zklamaná.

Takže ano, bude se vám stávat, že v následující místnosti bude 6 turretu vedle sebe, nad nima dron a žádné náboje. Stejně jako že někdy začnete hru s patnácti náboji a jindy s jednim (thx bro). Taky se vám stane, že k vám letí dron a nepříjemným klepnutím zjistíte, že nemáte nábojnici v komoře, nebo v bubínku, nebo natažený kohoutek, najednou tvrdě cvičená disciplána přebíjení zbraně je jako vyšplhat mount everest, nebo schody po 8 hodinách chlastání.

Ovšem i ten největší chaoss má svá pravidla. Při chůzi turret málokdy zasáhne, navíc je pomalý, svítí, jediný problém který představuje je, že nemáte tušení jestli jste ho opravdu zasáhli nebo ne a vyčerpáte více než jeden náboj, když se chcete "pojistit". Droni se naopak naprosto minimálně objevují ve spodní místnosti (Mapa má tři úrovně a dva směry). Pokud narazíte na místnost, ve které je 3+ nepřátel, můžete zvolit jinou cestu. A takhle můžu pokračovat hromadou dalších podvůdků jak eliminovat nebezpečí. Navíc po určité hodině hraní už zvládnete přebíjet všechny zbraně bez problému ještě rychleji než v těch hrách, kde stačí zmáčknout R...

O čem ale chci hlavně mluvit je atmosféra a tou mě Receiver úplně pohltil. Naprosto skvělý soundtrack doplněný mluveným hlasem z pásek či občasným pípnutím robota působí stejně psychedelicky jako procházení temných prázdných prostorů bytu, sklepů či vyhlídky na město. Možná je to ale jen tím, že mi prostředí z velké části připomínalo mé vlastní sny.

Na co je třeba myslet je fakt, že hra byla vytvořena během jednoho týdne a nebyl k ní vydán nějaký patch, na druhé straně zdrojáky jsou k dispozici online a zdarma. Stejně tak jsou k sehnání nějaké ty modifikace, které opraví řadu výkonnostních chyb (až na to dynamické generování levelu které jsou by design protože unity smrdí). Nakonec platí, že Receiver (jako ostatní hry z Wolfire studia) je jiný, experimentální, nemusí úplně fungovat a při jeho vývoji se spotřebovalo spoustu drog.

Pro: Atmosféra

Proti: Zasloužilo by si to oficialní patch

+12

The Elder Scrolls III: Morrowind

MilfhunterMilfhunter
  • PC 55
Jako zarytý gothikář jsem se jednoho krásného dne rozhodl zkazit si následující týden hráním této "skvělé" hry. Hra ve mne zanechala převážně špatné dojmy.

Na začátku si vytvoříte postavu od rasy přes povolání až po ksicht, dostanete první quest a hurá do světa. Svět je vskutku obrovský a umí vytvořit pěkné scenérie např. brána duchů, první příchod do Vivecu (bohužel jen první), hornické městečko Caldera, až po krunýř obří želvy v Ald Ruhn.

Další věc co se mi líbila, že nemusíte hned plnit příběhové questy, můžete se toulat, zkoumat desítky dungeonů, plnit stovky vedlejších úkolů, stát se šéfy mnoha guild.
Celkem se mi líbilo levelování postavy pomocí trénování mnoha skillů, ale chvilku mi trvalo než jsem na to přišel.
Tímto ale končí výčet toho dobrého a začíná pravé peklo ve Vvardenfellu.

Mezi špatné věci patří neřehledný deník, neustále stejné dungeony, NPC postavy (bezcílně toulající se zombí bez smysluplných činností), postup v guildách nic neznamená a je úplně k ničemu, animace a modely postav k zblití, přílišná rozlehlost ostrova, mraky nepotřebných předmětů, a mohl bych pokračovat.

Největší zlo na ostrově, žádný Dagoth Ur, ale CLIFF RACEŘI, panebože jak mě neskutečně sraly tyhle lítající potvory. To bylo furt, co 2 minuty chůze to zasranej CLIFF RACER. Cítil jsem se jako Issac Clark z Dead Space 2, ještě 14 dní jsem měl noční můry plné cliff racerů.

Hru jsem znechuceně zabalil když jsem se měl stát Nerevarin a všecky zachránit.
Takže pokud máte rádi hororová RPG a cliff racery s chutí do toho.

Pro: Volnost, zajímavé levelování, tvorba postavy, některé lokace

Proti: poslední tři odstavce

+12 +17 −5

Tales from the Borderlands: Episode One - Zer0 Sum

GodOfTheSickGodOfTheSick
Dohráno
  • PC 85
Dva roky po zjevení adventurního mesiáše přicházejí Telltale Games s dalším epochálním veledílem, které má šanci stát se vůbec nejlepší hrou z jejich dílny vzešlou. Zatímco v druhé sérii The Walking Dead se i přes vysoké kvality projevila jistá míra stagnace, tak první epizoda Tales from the Borderlands opět hrdě kráčí na čele revoluce.

A stačilo k tomu málo. Dvě průběžně se střídající a vzájemně se doplňující hratelné postavy plus retrospektivně vyprávěný příběh. Věc nevídaná. TT vytvořili zcela nový vesmír a posunuli herní průmysl do dimenze, v které ještě nikdy předtím nebyl.

Zpočátku mě sice vyděsila přítomnost inventoráře, ale vzápětí mi TT ukázali, že inventář se v jejich hrách rozhodně nebude používat obstarožním způsobem. V první čtvrthodince probíhá nesmělé seznamování, aby se hra následně jako mávnutím kouzelného proutku změnila v dvouhodinové orgie plné akce, nečekaných zvratů, napětí a border humoru.

Pokud stále ještě někdo pochybuje o vůdčí roli na adventurním poli, tak TftB ho definitivně přesvědčí o tom, že Bůh může být jenom jeden.

+12 +13 −1

Resident Evil: Revelations

becki_tubecki_tu
Dohráno
  • PC 75
Nečekaně dobrá konverze hry z Nintenda 3DS, na kterém si ale opravdu nedovedu představit hrát některé boss fighty, které jsou především o přesnosti. Ale o tom až později.

Revelations jsou interaktivním filmem, který je rozčleněn do několika epizod v několika příběhových rovinách, přičemž jsem opět ocenil možnost hrát za více postav. To je prostě "residentí" trademark, který mě bude vždycky bavit. Další "residentí" trademark mě však už tolik nebaví. Nesmrtelní bossové.

Paradoxně jsem měl problémy s prvním a pak až posledním bossem. U prvního byla asi moje blbost, že jsem se snažil likvidovat i ostatní mutantí potvory kolem a nezbylo mi dostatek munice na bosse. No nic, podruhé jsem se snažil ignorovat potvory a všechnu munici jsem použil na bosse. Napotřetí jsem se dokázal vyhnout i jeho smrtícímu řeznému nástroji a mohl jsem pokračovat dále. Při vědomí, že mě takových soubojů čeká ještě několik, se o mě pokoušel pravý nefalšovaný herní infarkt.

Poté příšla fáze plná herní radosti, štěstí v soubojích, dostatku munice i lékárniček. I souboj s obrovským mořským monstem byla v podstatě tréninková záležitost. Zrada však opět přišla v poslední epizodě. Bývalý pracovní FBC si totiž na truc lokne viru a začíná poslední show. Po druhém nezdaru a proklínání tvůrců jsem tedy zabrousil na internet, kde jsem narazil na mnoho příspěvků zoufalých hráčů se stejným problémem. Přitom ideální řešení nebylo až tak těžké. První dve fáze souboje jsou o postřehu a přesnosti a tam jsem problémy neměl. Ve třetí fázi jsou však útoky bosse zákeřné a těžko předvídatelné a na nich jsem dvakrát skončil. Jeden hráč však zmiňoval řešení třetí fáze, která zahrnovala použití RPG. Inu zkusil jsem to při první možnosti ve třetí fázi souboje a hle - boss se zakymácel a šel do kolen. Neskutečná úleva. Novinka v podobě nástroje Genesis mi přišla docela zbytečná a po několika epizodách, které vyžadovaly skenování, jsem na tento vynález v podstatě úplně zapomněl.

Graficky sice nejde o high-end záležitost, ale také o nic, za co by se tvůrci museli stydět. Ani mi nevadilo, že se většina děje odehrává v jedné lokaci - lodi, protože jednak je to prokládáno epizodami z minulosti nebo jiných lokací a zadruhé je vhodně zvolena délka samotné kampaně. Celkový herní čas se u mě zastavil na 6 hodinách a 39 minutách, což je dost na to, abych se dobře zabavil a dostatečně málo na to, aby to celé sklouzlo k nezáživnému stereotypu.

Revelations určitě doporučuji fanouškům série, kteří zažili zklamání z nezábavného Operation Racoon City a chtějí opět přímočarou akci s občasným řešením puzzlů. Ikdyž lehčí pachuť z nekonečných bossfightů a nekonečného spawnování nepřátel až do vystřílení veškeré munice přeci jen zůstává.

Pro: příběh, možnost hrát za více postav, cut-scény, HW optimalizace, atmosféra

Proti: obtížnost a délka některých bossfightů, zbytečnost Genesis, nekonečné spawnování nepřátel

+12

Disney's Aladdin

kristmeisterkristmeister
Dohráno
  • PC 100
Jedna z nejlepších a zároveň jedna z prvních plošinovek co jsem měl tu čest dohrát. To byly časy, když jsem to hrál ještě na základce na starých DOSech. V té době mi samozřejmě trvalo pár měsíců to dohrát, jelikož obtížnost level od levelu stoupá a životy ubíhaly proudem. Jedna z dobrých věcí je velká rozmanitost prostředí, takže se podíváte témeř do všech lokacích, který byly viděny ve stejně kvalitním animovaném filmu. Úrovně jsou skvěle zpracované a je s nimi velká interakce, například šňůry na prádlo na ručkování, flusací velbloud nebo létající provazy. Nepřátel zde také najdeme velké množství a zpočátku netušíte co všechno vám chce hru kazit. Třeba starý arabský babky co si neváží nádobí, netopýři co jenom otravují nebo vysocí hubeňouři, kteří neumí žonglovat se šavlemi. Občas se vyskytne boss, který se ale dá zvládnout velmi lehce. Co hodně potěší, když si můžete zahrát level za opičáka Abua a nebýt quicksave u emulátoru pro genesis, asi nikdy bych se nepodíval na jejich konce. To vše je zpracováno v krásné grafice a doprovázeno kouzelnou hudbou z filmu. Aladdin patří mezi mé nejoblíbenější plošinovky a milerád se k ní vracím.

Pro: grafika, hudba, rozmanitost úrovní, Abu, secrety, hratelnost

Proti: ten dvojitý skok, který se mi povedl zatím jen asi 3x

+12

Type:Rider

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 80
Na hru jsem měl už dešlí dobu zálusk, ale dostala se mi do vlastnictví až poměrně nedávno. Ihned jsem si jí však musel projít.

Nejsem sice milovník písma, ale není mi ani lhostejné, proto jsem se rád poučil o historii převážně tištěné latinky. Hra je klasickou "skákačkou", která mi nejvíc připomínala Thomas Was Alone. Všude se tu vznáší písmena, stránky knih, knihtiskařské potřeby apod. a mezi tím vším si skáče náš hrdina: dvojtečka :).

Je to trochu zvláštní, že objekt, za který se hraje, není jednolitý, jistě někoho napadne, proč se nehraje třeba za tečku, nebo nějaké písmeno. Po dohrání musím zkonstatovat, že dvojtečka byla zvolena správně nabízí klasické vlastnosti známé z takovýchto her, ale je tu i něco navíc, co by jiné objekty težko zvládly, to však již nebudu prozrazovat, každý si na to musí přijít sám.

Odměnou za každou dokončenou kapitolu je několik stránek textu o tvůrcích a vývoji právě prošlé etapy písma. Číst to není samozřejmě povinné, ale určitě to obohatí zážitek z hraní i o nějaké vědomosti. Musím zmínit i podmanivý soundtrack, který se mění podle právě procházené etapy vývoje písma.

Bonbónkem je i bonusový level, kde se hráč nakonec i pořádně zasměje. Zkuste si hru taky, určitě budete spokojeni.

Pro: vývoj latinky, dvojtečka, soundtrack, bonus level

Proti: není pro negramotné

+12

Far Cry 4

Pride4uPride4u
Dohráno
  • PC 75
Jedu si takhle na slonovi, v rukou se mi pohubuje těžák, opodál se loudá nosorožec, v dálce jsou slyšet výstřely a výbuchy a kolem se tyčí Himaláje. Troufám si tvrdit, že jen jedna hra, na kterou se tenhle značně ujetý popis dá napasovat: Far Cry 4. Stačí to ale na další povedenou hru, nebo to všechno jen tak působivě zní?

Když už je řeč o působivosti, těžko nezmínit grafiku, která je podle mě srovnatelná s FC3, což mně ke spokojenosti bohatě postačuje. Jako drobnou mouchu bych viděl jen to, že plynulost a optimalizace je už bohužel horší než u předchůdce, o čemž mimo jiné svědčí komentáře hráčů z fór, kde popisují různé problémy se stíny, „micro-stutteringem“, blbnoucí textury atp.

Poměrně rychle bych si dovolil sfouknout taky příběh, jenž se velmi nápadně a nepříliš zajímavě podobá zápletce z trojky, točící se se okolo uprchnuvšího hlavního hrdiny, prapodivně cáklého Neymara coby záporáka-nezáporáka a propagandou oslavovaného krutovládce v jedné osobě, domorodých bojovníků proti opresivnímu diktátorovi v čele s dvěma z mého pohledu nudnými vůdci (vlastně jedním vůdcem a jednou vůdkyní, abych byl korektní) a jistého nedokončeného úkolu hrobnické povahy.

Podstatně povedenější jsou ale mise, kterých je ve hře spolu s těmi vedlejšími přímo hromada, a kromě známých loveckých, zabijáckých a kurýrních radovánek známých z minula přibyly třeba souboje v aréně, záchrana rukojmích, závody na čas, efekt či o přežití či různé průzkumnické aktivity za použití horolezení, což je další z novinek. Mezi ty patří i obohacený arzenál včetně sympatické, i když ne kdovíjak spásné možnosti přivolat si na pomoc spolubojovníka, stále na mě ovšem působí podobným dojmem jako ve trojce – spousta zbraní je nepotřebných a stejně ve výsledku zjistíte, že některé zbraně jsou zkrátka až příliš dobré, než abyste je nepoužívali, takže variabilita je sice papírově pěkná, ale v praxi je v podstatě hloupost nemít těžký kulomet a odstřelovačku s tlumičem, no a když už máte těžák s optikou, tak útočná puška celkem ztrácí smysl, a díky odstřelovačce se až na některé úkoly bez problému obejdete bez dnes již takřka všudypřítomného luku. Smysl pak vlastně dává už jen granátomet nebo brokovnice a skutečně „vybírat“ tak už člověk může jen mezi zbraněmi do jedné ruky, kde stejně podle mého názoru víceméně vítězí ty s vysokou kadencí a tlumiči.

Nová je ale také samozřejmě proklamovaná jízda na slonovi a nutno říct, že tady Ubisoft skutečně zabodoval - šedivý ušatý kamarád se jednak ovládá velmi realisticky (z laického pohledu, pochopitelně), jednak je to dobrá zábava, takže i když jsem na jeho hřbetu dospěl třeba až k základně, které se obvykle člověk snaží dobýt nenápadně, nedalo mi to a za pomoci kolosální ničivé síly slona jsem bez okolků zpustošil, co mi přišlo do cesty, včetně několika džípů s nepřátelskými posilami. Občas se navíc podaří přivolat si na pomoc i dalšího chobotnatce, a to je pak teprve destrukce, že už se to snad ani nesluší. Mezi dopravními prostředky přibyl také prskolet, jak familiérně nazývám jakýsi herní, patrně podomácku vyráběný vrtulníček, z něhož lze, stejně tak jako z ostatních vozítek, střílet.

Co mě trochu překvapilo, je hudební tvář hry - ne snad proto, že by byla mizerná, ale očekával jsem spíše etnicky laděný soundtrack, zatímco ve skutečnosti převažují syntetizéry a elektrické kytary - ale že by se to poslouchalo špatně, to netvrdím, jen bych herní muziku zkrátka neoznačil za zrovna legendární .

Vyloženě záporné body ale u mě hra má za feťácké a snové Shangri-la mise, které jsou naštěstí z velké části nepovinné, ale pár jich člověk bohužel volky nevolky absolvovat musí, a i to považuju za ztrátu času, stejně jako jsem za ztrátu času považoval obdobné příběhové úlety v díle předchozím. Dalším prvkem, který si nedokážu vysvětlit nijak jinak než jako trolling ze strany Ubisoftu a který je otravný jak yperit, je nový predátor - orel. Jakkoli směšně to může znít, ve své podstatě nejde o nic jiného, než o událost, která vás s minimální možností se tomu vyhnout během hraní náhodně připraví o část hitpointů, což je debilita hodná nějaké památné hlášky ze seriálu AVGN. Někdy má člověk kliku, že orel zaútočí na někoho jiného nebo se vám na poslední chvíli podaří uslyšet jeho pištění a stihnete zvednout zrak a hlaveň správným směrem, ale jelikož je animace poměrně nemilosrdně naprogramovaná, bude vás tenhle pták čas od času otravovat. Zastřelit ho po takovémto výpadu samozřejmě není se samopalem nebo nejlépe těžkým kulometem pro lepší vybití vzteku nic složitého, ale osobně jsem nikdy nestřílel ani tak po dravém opeřenci jako spíš pomyslně po autorovi tohoto nápadu a nadřízených, již ho s ním neposlali do háje.

Mezi další nové nepřátele patří kromě nosorožce například taky lukostřelci, kteří se pohybují tiše, po pár vteřinách mizí z radaru a můžou proti vám pomocí otrávených šipek poštvat divokou zvěř. Ta mi ostatně připadá silnější vůči hráči, takže taková vlčí smečka s vámi může pěkně zacloumat, a naopak méně účinná proti AI, což zřejmě souvisí s možností házet návnadu a přilákat tak nějakého predátora na požadované místo.

Abych to shrnul, tak jde vlastně o rozšířené Far Cry 3 v novém prostředí, ale s herními principy a atributy zcela identickými - jak těmi pozitivními (velký a propracovaný svět se spoustou aktivit, povedené přestřelky, stealth a takedowny), tak negativními (úmorné zdolávání rozhleden, podivný, útržkovitý a nikterak strhující příběh). To ale pořád ve výsledku přináší solidní hru, kterou bych tomu, koho bavila trojka, určitě doporučil.

Pro: Propracovaný herní svět, kde se člověk nenudí, viuzálně moc pěkná záležitost, zábavné přestřelky i stealth

Proti: Nezjímavý příběh i většina postav, optimalizace, některé herní prvky (rozhledny, orel trollský), nemožnost přeskočení animací

+12 +13 −1

Crazy Plant Shop

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 80
Troufám si tvrdit, že tato hra je nejlepším simulátorem genetiky, který jsem kdy hrál. Může to být jistě tím, že je taky tím jediným :) To by však bylo jen krátkozraké hodnocení.

Sotva jsem hru rozehrál, tak ke mně přišel samotný zakladatel genetiky Gregor Johann Mendel, už jen to, kdy se vám stane, že se ve hře setkáte se skutečnou českou historickou postavou, já si na nic takového nepamatuju (možná se to zlepší, až budu brázdit svět Kingdom Come: Deliverance). Podobný vlastenecký pocit jsem měl asi jen, když jsem v Mass Effect 2 navštívil planetu Čapek, zrovna, když tam probíhala vzpoura robotů. Škoda jen, že Mendel hraje ve hře jen epizodní roli a jeho úkolem je vás přivítat.

Cílem hry je množit květiny a prodávat je zákazníkům s parametry, které si sami přejí. Za utržené peníze se pak dají nakupovat nové druhy rostlin a různá vylepšení pro celé květinářství. Vtipné jsou vzhled a názvy jednotlivých rostlin, třeba květina, která vypadá jako kombinace kočky a kaktusu je jednoduše catcus ;)

Hra opravdu pracuje s dědičnou informací a bere v potaz geny rodičů, pokud jsou v rovnováze, je výsledek často ve hvězdách, "potomek tak může mít jiné vlastnosti než rodič" a gen se prosadí třeba až v další generaci. To vše je podáno pěknou a srozumitelnou formou, takže to snad pochopí i desetileté dítě a těm bych hru doporučil především, jakož i zvídavým studentům přírodních věd jako doplněk učiva genetiky, je to velmi pěkný pomocník a možná naučí i víc než občas složité informace v učebnicích.

Hra není moc dlouhá, za 3-5h je hotovo, ale velmi oceňuji vzdělávácí funkci, která je podaná zábavnou formou.

Pro: Mendel, genetika, vtipné rostliny a zákazníci

Proti: krátká doba hraní

+12

Medal of Honor: Airborne

PeterSchPeterSch
Dohráno
  • PC 80
Klasická FPS z 2. sv. války, okořeňená seskoky z letadel na začátku každé mise. Tato hra prostě není moc originálni (kromě seskoků) a není to ani reálný simulátor (ehm ...rozhodně to není simulátor!!). Mise kdy do mě ze všech stran pálí protitankové střely na mostě, ne tak to opravdu nebude simulátor!

Musím ale přiznat že pocit ze hry mám pozitivní. Především grafická stránka byla skvělá. I dnes, v roce 2014 trvám na tvrzení že hra vypadá velice dobře. Dále zbraně, je jich dost a rozdíl mezi jednotlivými druhy je znatelný. Střílet z nich je radost, oceňuji i zpětný ráz a mlžení optiky při zaměřování. Máme tu i vylepšování zbraní, jednoduše čím víc z ní střílíte tím je lepší, ať například rozšířený zásobník, nebo přidání optiky. Při hře mi to vůbec neobtěžovalo a naopak jedná se o zajímavou motivaci zkoušet více zbraní. Ovládání hodnotím po chvilce zvyku jako revoluční, konečně super pocit z vyklápění a krytí a rozmlžení kamery při rychlém běhu mě opravdu bavilo. Pozitivem jsou i dlouhé mise, kde si úkoly plníte v pořadí, jaké vám vyhovuje. Tradičně v MoH nenajdete tolik skriptů jako u konkurenční Call of Duty, ale to mě osobně vrásky nedělalo, protože při opakovaném hraní jsem měl všech skryptů vždycky plné zuby.

Nyní pár těch záporů. Cenu hodnotit nechci, zaměřím se spíše na délku hry. A ta je opravdu bídná.Těch 6 misí ač dlouhých je prostě málo, jako datadisk možná, ale na plnou verzi hry je to hrozné! Ano je tu možnost opakovaného hraní, expení zbraní, ale popravdě kolik z vás to udělá? Především když je na trhu tolik dalších podobných her. Problémy dělá také umělá inteligence. Hlavně na začátku si připadáte jako když Italové, Němci i vaši spojenci prošli kompletní lobotomií. Oproti minulým dílům je dohrání této hry brnkačka, autoheal je prostě moderní a i když zde se dočkal kombinované verze s lékárničkami, hru výrazně zjednodušil. Od doby, kdy projdete po mostě v Market Garden se však obtížnost lehce zvedá ale bohužel pouze díky přesnosti sniperů, a podivným raketometčníkům na každém rohu. Působilo to na mě umělým dojmem.

Celkově mě však Airborne bavil. Rozhodně však ne tolik jako minulý díl. Další procenta musím ubrat za krátkou kampaň. Škoda potenciál s výsadky byl obrovský! Za mě 80%

Pro: Grafika, nelineárnost misí, atmosféra, pocit při střelbě.

Proti: Délka, nevyvážená obtížnost.

+12

Medal of Honor

PeterSchPeterSch
  • PC 90
Tento díl přenáší starou známou sérii, po vzoru konkurence do přítomnosti. Nutno uznat že 2. sv. války už bylo opravdu dost a poslední Airborne zřejmě vymáčkl z tématu i to poslední. Myslel jsem, že tento skok v čase mi bude stejně jako u CoD série trochu bolet. Díky bohu nestalo se! MoH 2010 je totiž skvělou hrou!

Bál jsem se nízkého hodnocení a komentářů o paskvilní kampani pro jednoho hráče, naštěstí zbytečně. Nechci předstírat, že mě nenaštvala herní doba okolo 4 hodin, to je opravdu, noo k smíchu. Mysleli jste si že kratší hra za plnou cenu, než bylo Airborne snad nemůže EA projít? No opět nám pánové bohužel dokázali, že tímto směrem se jim bariéry lámou snadno. To se v mém hodnocení musí projevit.

Ale světe div se, já kromě nepochopitelné krátkosti nenarazil na jedinou chybu! Bugy ... ? Asi jsem jediný člověk na světě co je neměl, mile mě to překvapilo. Nudné první mise ? Ale kdepak, jen se nám to pomaleji rozjíždí (Což je ovšem chyba vzhledem k herní době). Ještě pochopím, že někomu může vadit koridor a s ním spojené vedení za ručičku. Stačí se ale kouknout na souseda vedla, CoD se přece právě tímto proslavilo. Je možné že skriptování je v CoD lepší a nápaditější, ale u MoH jsem alespoň neměl pocit jakobych byl pouhým hercem ve filmu. Za mě prostě moc skriptů škodí, zde jich bylo tak akorát. Obtížnost už raději nekomentuji, protože u nových her nic jiného než průchod bez smrti na "normální" obtížnost už snad ani nečekám. Což je po pravdě ... Smutné.

Medal opět dominuje na svém, léty prověřeném písečku. Grafika na jedničku, zvuky a atmosféra na jedničku. Tentokrát i příběh na jedničku, oproti Airborne příjemná změna. Kompletně celý interface mě bavil, konečně správně neoholení muži! I doplňkové mise byli fajn, pěkné využití moderní techniky, bylo jich tak akorát. MoH 2010 opět oproti Airborne působí jako dospělá kompaktní hra. Stačilo aby si z nás vývojáři přestali dělat srandu délkou herní doby a mohl jsem jít s hodnocením ještě víš. Takhle za 90% Hezký pokus o oživení skvělé série. Ale jsem zvědavý na Warfighter, protože na další takhle krátkou hru už bych nemusel být tak hodný.

Pro: Grafika, atmosféra, uvěřitelnost hry, interface, příběh.

Proti: Koridor a neskutečně krátká kampaň!

+12 +13 −1

Far Cry 3

AshitacaAshitaca
Dohráno
  • PC 75
Začnu tím co mi na hře vadí:

Otravný prvek č. 1:
neustále na vás bliká upozornění, že jste objevil novou kytičku, zvířátko, vozidlo atd. Všudypřítomná "encyklopedická stíha" vás provází celou hrou a musíte pracně odklikávat všechno, co jste objevili, aby vám dal žlutý vykřičník pokoj. Samozřejmě pokud zemřete a hra se vám načte do místa, kde kytičku ještě neznáte, vybafne na vás vykřičník po jejím nalezení znova...

Otravný prvek č. 2:
Save systém, během misí se nedá savovat, hra vás nenechá odejít když potřebujete a mimo mise nemá automatický autosave, takže pokud dvacet minut běháte po ostrově a zemřete, nic, co jste udělali se nestalo...

Až na tyhle dvě věci jsem byl hrou nadšen. Pestrý, živý, krásně nadesignovaný ostrov pěkně šlapal i na mém podprůměrném notebooku. Akce je skutečně adrenalinová a nabízí i filmové zážitky, např. když sestřelíte řidiče džípu a celá posádka sletí i s autem ze skály, dále létání rogalem, plížení se do nepřátelských teritorií, výbuchy, lov zvěře. Všechny tyhle věci ve hře fungují skvěle a zabaví.

Další věc, co se dá na hře určitě vyzdvihnout je arsenál zbraní, vyskytují se zde i chuťovky jako plamenomet, granátomet, ale mou nejoblíbenější byl stejně obyčejný luk, který umocňoval survival akci v dřungli.

Méně vydařený je už příběh, který začíná snahou o záchranu přátel, ale zvrhne se v přeměnu hlavního hrdiny na ultimátní mlýnek na maso. Myslím, že by hře slušel komornější přístup. Na druhou stranu oba dva hlavní záporáci Hoyt a Vaas se povedli a jsou správně vyšinutí.

Celkově jde o velmi podařený kousek se zábavnou hratelností, dobře zpracovanou střelbou i arkádovým jízdním modelem, nedokonalost herní omáčky však zamrzí.

Pro: Akce, ostrov, optimalzace - grafika

Proti: Příběh, save systém, encyklopedie

+12

Tyrian 2000

TyraelTyrael
Dohráno
  • PC 80
U Tyrianu 2000 je nejlepší ten fakt, že se jedná o upragedovanou verzi mnohem starší hry, u které se už nikdo nepokoušel o extra přelomové/světoborné novinky, naopak jen dovedli její původní kvality dokonce.

Tyrian 2000 si mě získal několika mody hratelnosti, se kterými jsem se v této míře a efektivnosti ještě nesetkal.

Storymode - úplně ta nejklasičtější hra, kdy kupujete nové lodě, zbraně a jednotlivé komponenty, či složky. Velice kvalitně zvedený je upgrade jednotlivých zbraní, kdy se hráč musí rozhodnout, zdali vyhazovat peníze za silnější verzi zbraně, popřípadě koupit úplně novou a jinou. Velice důležitým a povedeným prvkem je také důležitost generátoru, jehož výkon ovliňuje kvalitu štítu a zbraní, které je schopen utáhnout. Zcelého obnovování a vylepšování lodě, je mnohem složitější a komplexnější záležitost.

Single-Arcade - Hra kdy sami cíleně nekupujute upgrade ale jen průběžně získáváte power up v jednotlivých levelech (hráč tak mohl nabírat dotykem jednotlivé zbraně, které postupně sílily - zlepšovaly svoji ničivost. - a taky byl hodně naštvaný, když nabral něco co nechtěl)

Multi-Arcade - Hra dvou hráču, kdy jeden může ovladat jednu loď klávesnicí, druhý za pomoci myši (popřipadě po Lanu). Docela solidní legrace, zvláště když oba hrači nedělají zle jen nepřátelům, ale hru si komplikují navzájem.

Tyrian se drží klasických arkád z devadesátých let, znichž má jen ty kvalitní stránky. Vedle toho ještě nabral množství svých vlastních. Zkrátka je to ryzí arkáda, která si na nic jiného nehraje - to je to, co můžete očekávat-
80%

Pro: Pěkný návrat do devadesátých let

+12

Gas Guzzlers Extreme

WoodoXWoodoX
Dohráno
  • PC 85
Tak to musím povedať, že takúto závodnú hru sa nepodarí vytvoriť len tak! Gas Guzzlers Extreme má všetko - poriadne zbrane, žhavé závodenie a obrovské množstvo adrenalínu.
A to som pred hraním a súdiac len podľa názvu, hru zaškatuľkoval ako nejaký lacný ruský bugetový titul. Napokon sa to ku mne dostalo a spravil som veľmi dobre. Hra ma fakticky ohromila. Naozaj som čakal len nejaké lacné závodenie, no v poslednej dobe bolo na hry tohto štýlu, naozaj sucho, preto som ju vychválil až ponad Flatout. Ale ono svojím spôsobom, nemusím byť až tak šialený. Gus Guzzlers je veľmi dobre vychytaná hra, s ktorou sa vývojári hrali a vypilovali každý detail. Hrateľnosť je tu skutočne prvoradá. Naviac je to všetko okorenené s riadnou dávkou nadhľadu, a to ja veru môžem, preto mi neostáva nič iné, ako tieto testosterónové závody ohodnotiť viac než len dobre.

Pro: - hudba, hrateľnosť, veľká dávka nadhľadu

Proti: - neviem

+12
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • HolyMeatball Dragon Age: The… +37
    Dragon Age: The Veilguard
    Napsal HolyMeatball, 20 dní
    Napříč několika svými posledními komenty opakovaně avizuju, kterak jsem se už naučil…
  • Adieu Silent Hill 2 +26
    Napsal Adieu, 10 dní
    Remake Silent Hill 2 je pro mě vyslyšenou modlitbou, protože žádnou hru jsem nikdy nechtěl…
  • Han22 Memento Mori +25
    Napsal Han22, 28 dní
    Tak jsem se nakonec z roku 2008 pustil do adventury, která tu má nejvíce hodnocení a je tudíž…
  • KingNut123 Valiant Hearts:… +25
    Valiant Hearts: The Great War
    Napsal KingNut123, 10 dní
    O druhé světové válce toho bylo napsáno a natočeno tolik, že se postupem času stala…
  • adam.kulhanek Grand Theft Auto… +25
    Grand Theft Auto III
    Napsal adam.kulhanek, 27 dní
    Kdysi dávno jsem měl možnost si zahrát oba první díly ze série Grand Theft Auto a bohužel…
  • Le0nidas Torment: Tides of… +24
    Torment: Tides of Numenera
    Napsal Le0nidas, 8 dní
    Duchovní nástupce legendárního izometrického RPG Planescape: Torment to už z podstaty věci…
  • Syndrom Fallout +23
    Napsala Syndrom, 11 dní
    Až se mě smrad za pár let zeptá tak jakou fotr, dám mu do ruky Fallout. Jako ve strategiích…
  • TenPepa Max Payne +23
    Napsal TenPepa, 26 dní
    Max Payne je prostě klasika, co se nezapomíná. Pamatuju si, jak jsem tu hru zapnul poprvý a…
  • TenPepa Alan Wake +22
    Napsal TenPepa, 17 dní
    Alan Wake je přesně ta hra, co vás vtáhne a už nepustí. Hned od začátku vás hodí do…
  • Zero Alan Wake II +21
    Napsal Zero, 16 dní
    Alan Wake II nabízí opravdu mnohem lepší zážitek než jednička. V mnoha ohledech…