Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

The Uncertain: Last Quiet Day

  • PC --
Uncertain vypadá na první pohled jako duchovní příběhové pokračování The Talos Principle. Vystřízlivění sice přijde hodně rychle, i tak ale musím uznat, že námět je hodně zajímavý. Lidé se na Zemi již nevyskytují a roboti tvoří relativně ideální společnost. Hlavní hrdina RT se protlouká svou existencí jako sběratel a vynálezce věcí, které skládá z pozůstatků lidské civilizace. Až do chvíle, než mu před domem spadne vznášedlo...

Vnímat lidský svět robotíma očima vytváří komické situace a RT tak komentuje předměty denní potřeby s robotí grácií. Analogové zařízení pro vizuální sebediagnostiku? Zrcadlo. Uncertain dokáže být místy opravdu roztomile humorná.

Hratelností je hodně podobná hrám od Telltale. Ačkoli dojde na trochu sofistikovanější hádanky, než je nejtěžší hádanka v celém Walking Dead (vlož baterie do rádia), stále se jedná o jednoduché adventuří úkony a puzzly, které hráč vyřeší bez větších problémů.

Bohužel psaní nedosahuje ani zdaleka kvalit Telltale, takže zbude jen zajímavý námět s triviální hratelností. Autoři se do hry rozhodli zakomponovat i akční prvek v podobě honiček a kromě toho, že jsou provedeny opravdu strašně, tak trochu nechápu, pro koho jsou vlastně určeny. Jsou frustrující a hráči adventur je rozhodně neocení.

Hra běží na Unity engine a autoři se chlubí spoluprací s nVidií, kteří jim pomohli zakomponovat některé grafické efekty. Uncertain vypadá opravdu pěkně, vo tom žádná. Ale technická stránka celkově je dost žalostná. Optimalizace zlobí, místy hra běží jen 45fps, jindy na 60fps, ale postava se i tak hodně škube, což spolu s toporným a pomalým pohybem působí dost hrozně. Narazil jsem na několik gamebreaking bugů a když k tomu přidám neohrabané ovládání, je průser na střeše. Zůstává tak celkem povedená hudba...

Pevně doufám, že se autorům v dalších chystaných epizodách podaří vyhnout rozporuplným rozhodnutím a trochu vyladit kód hry. I když je to celé napsané hrozně primitivně, mohla by zaujmout masy...
+12

World Class Leader Board

  • PC 85
"No doubt about it, he's deep in the sandtrap."

World Class Leader Board patří mezi hry mého dětství a dodnes je jedinou golfovou simulací, kterou jsem hrál. Je také hrou, která lákala všechny kamarády z okolí na dlouhé turnaje plné golfu a sladkostí a pamatuju na doby, kdy se nás u počítače sešlo i 12, což byl u hry pro maximálně 4 hráče problém a zbylý počet hráčů si musel zatím najít jinou zálibu typu deskových her, jinak mu nezbývalo než závistivě sledovat snažení ostatních hráčů a těšit se, až na něj přijde řada.

Nutno podotknout, že na svou dobu se jedná o velmi propracovanou hru, která i dnes vypadá docela slušně a je stále stejně zábavná. Hřiště jsou povedené, počet holí standardní a na vyšších obtížnostech nutnost počítat s větrem někdy přidává k zábavnosti i trošku zdravé frustrace :)

Zvuky a hlášky komentátora jsou sice dobře poslouchatelné, ale opakují se do omrzení a věty jako "Looks like he hit the tree, Jim." hráč slyší tolikrát, až to není pěkné.

No a když jsme po letech hraní s kamarády zjistili, že jdou klasické stromy vyměnit za palmy, hrálo už se jenom s palmama :)

"From my vantage point, it looks safely in the fairway."
+12

Empty Horizons

  • PC 70
Na Steamu prej: "Kupte si to, má to dobrý příběh." Ha!
Vždyť je to červená knihovna jak cyp!
Předně:
1. Roztomilá dívka cestuje s urostlým, pohledným mužem. Check
2. Časté pasáže s "Cítila jeho pevné paže na... Cítila jeho teplý dech na..." atd. Check
3. Hl. hrdinka se tváří jakože odtažitě, ačkoliv každý ví, že by si to vlastně na nejbližší benzínce s tím mužem ráda rozdala. Check

Předvídatelné, u pár rozhovorů zavracíte oči a u některých pasáží je vám až stydno to číst.................. a pak přijde konec s takovým plot-twistem, který vás zaskočí nepřipravené a řekne vám, že jste to celou dobu vnímali špatně. Ne, nečekejte nic až tak závratného, ale neuvěřitelně zde zafungovalo, že se hra tváří celou dobu nějak (utvoříte si tedy určitý předsudek), aby vám to na konci vmetla do tváře. Mechanicky odklikáváte text, jen aby vás finální scéna vytrhla z latergie se slovy: "WTF is going on!"

Pokud si to navíc dáte celé ještě jednou (nebojte, můžete přeskočit, co už jste viděli), dostanete pár dodatečných scén a takový malý, after-creditový epilog, který vzhledem k tomu, co se ve hře událo, zanechává dojemnou, ale zároveň i velmi smutnou pachuť v ústech. Nerad to přiznávám, byl jsem trochu naměkko. Proto to relativně vysoké hodnocení.

PS: Je to kinetická novela. Odklikáváte zde jenom text. Nic vlastně nehrajete, ani se v ničem nerozhodujete. Je to jenom kniha s barevnými obrázky a hudbou. Pokud vám to stačí, směle do toho.

6. bod herní výzvy 2017
+12

Max Payne 3

  • PC 80
Na tretim dile je jasne patrne, ze jej netvorili finsti Remedy. Hra uz nema atmosferu puvodnich dilu, ale stale se jedna o nadprumerny titul. Max po dlouholetem uzivani prasku konci u NYPD a potlouka se po barech v New Jersey, kam se prestehoval pote, co mu ve druhem dile uklizeci vyhodili byt do vzduchu. V jednom z baru v Hobokenu se vsak dostane do konfliktu s nafoukanym mafianskym synackem a... Max se ocita v Sao Paolu, kde dela ochranku mistni bohate rodine. Dej nabere pomerne rychle spad a jste vtazeni do viru strelby, zabijeni, osvobozovani, uteku a dalsiho. Hra si zachovala svuj old school styl predchozich dilu. Jedna se o koridorovku, ale bez jakychkoliv navodu. U musite obcas i premyslet co a jak udelat. Nemate zadny autoheal (s vyjimkou situace, kdy vam dojdou painkillery a vy mate par sekund dostat nepritele, ktery vas naslednym vystrelem definitivne zabije) a musite pekne setrit paikillery. Zejmena na posledni ze ctyr obtiznosti vas hra notne proveri a bez kryti v kombinaci s bullet time ji prakticky nemate sanci dokoncit. Atmosfera puvodnich dvou dilu je ale pryc. Z Maxe se stal po letech trapeni nedobrovolny drsnak zavisly na lecich a alkoholu. A zejmena od druhe poloviny hry mi prislo, ze hraji uplne jinou hru. Maxovo puvodni charisma je uplne fuc. Rovnez nepotesi fakt, ze nelze hrat offline a nutnost zaregistrovat se do Social clubu u Rockstar games. Max Payne dostal premierove moznost hrat ve vice hracich, ktera se ale prilis nepovedla.

Pro: stale stary dobry max payne, pribyly achievementy, unesete uz jen jednu pistoli a jednu hlavni zbran

Proti: nutnost byt online, socialclub, nepratel je bud moc nebo malo, hra je zbytecne casto prerusovana, multiplayer je rozporuplny

+12

AquaNox 2: Revelation

  • PC 80
Herní výzva Šedá Myška. Je vidět, že moc hráčů tady nelákalo po odzkoušení jedničky zkusit i další díl. Pouhé 4 hodnocení. Mě ale bavila o dost víc než první díl. Kašle pes na to, že to má pořád stejnou grafiku a pořád stejné prostředí. Na první pohled se toho opravdu moc nezměnilo. Až na hezčí výbuchy. Celé je to ale mnohem víc vyladěné a přívětivější.

Nejzábavnější element oproti jedničce je pro mě pomocný zaměřovač. Už dost bylo zdlouhavého zaměřování titěrných a rychlých cílů z jedničky. Sice to žere energii z reaktoru, ale je to neocenitelná věc, kterou jsem za celou hru neodložil. Souboje jsou zábavnější, odsýpají a zmizela frustrace. K rozmělnění obtížnosti taky přispívá sektorový model poškození. Když máte zepředu jednu čárku, stačí se otočit a nějaké těžké rány schytat do zad. Předek se zatím stihne opravit.

Zásah torpédem je mnohem fatálnější. Nepřátelé jimi sice tolik nestřílí, ale když už, tak jsou bzučáky nutností. Sama vaše loď unese jen pár torpéd oproti minule. Souboje prostě mají větší šťávu. Jsou mnohem rychlejší. Jen té výbavy je na můj vkus docela málo. Jen 4 lodě, které ale musíte měnit podle toho, co se do té které mise hodí.

Grafika, zvuky, prostředí. To zůstalo stejné. Díky designérským rozhodnutím už tady nemáte takovou volnost. Bariéry maskované za proudy. No, to vypadá docela divně. Díky tomu jsou ale mise o dost pestřejší. Některé sice trvají jen pár minut, ale je jich dost. Ubylo keců a rozhovory se dají zpětně přehrávat. To je pro mě další velké vylepšení.

Bonusové úkoly v misích jsou divné. Nemáte k nim žádné info. V podstatě jen občas něco naslepo splníte. Na tom chtělo ještě zapracovat. Válečná kořist z misí je naopak super. Kam se na to hrabou obchody. Příběh je docela pěkný, ale na konci mi ho degradoval jeden divný zvrat. A celkově divné zakončení. Také by to chtělo trochu epičtější bitvy na konci. Bylo to tam až moc komorní.

Pro: pomocný zaměřovač, sektorové poškození, lepší rozhraní řečnění, akčnější bitky, válečné kořist

Proti: málo infa na bonusové úkoly, zakončení příběhu a celkově moc klidný konec, bariéry, málo vybavení

+12

Gomo

  • PC 60
Herni vyzva 2017: Nad Tatru sa blyska, hromy divo biju.

Inspirace predevsim Samorostem 2 je jasna na prvni pohled, co se herniho stylu a dokonce i pribehu tyce. Graficky mi vic sedi hry od Amanity, Gomo mi svou vseobecnou tmavosti v tomhle ohledu moc nesedlo. Snad jedinym aspektem, ve kterem slovensky bratricek vede nad tim ceskym je delka, ale prestoze vam Gomo zabere minimalne dvakrat tak dlouho, pusobi presto prazdnejsim dojmem.

Opravdu povedena je snad jeste hudba, kde mi nejvic v pameti utkvela obrazovka s ovcemi (prisahal bych, ze uz jsem to nekde slysel - neni to nejaka slovenska lidovka?).
+12 +13 −1

Sid Meier's Civilization V

  • PC 90
Jako velký fanda série Civilization jsem nemohl vynechat pátý díl. Civilizace si dokázala udržet úroveň i po tolika letech a i po pěti pokračování je stále dobrá hra. To je něco co se povede jen málo hrám. Civilizace V udržela kvalitu Civ IV a přidala k tomu pár vychytávek.

-město se už může samo bránit (i bez toho aniž by tam byly jednotky) a útočit na okolní jednotky. Ve městě může být jen jedna ,takže už nemusím řešit kolik jednotek mám ve městě vybudovat. Ta je i s obranou města pro útočící jednotky dost tvrdý oříšek.

- lze pomocí peněz rozšiřovat území města. To mi přijde jako velmi dobrá vychytávka, kterou využívám velmi často, abych se dostal ke zdrojům kolem města.
- Už nemusím budovat lodě,abych dostal jednotku přes moře. Jednotky se automaticky změní na loď a přeplavou na druhý břeh.
- městské státy představují samostatnou entitu, se kterou lze obchodovat.

negativa: Hlavním negativem je, že můžete mít na jednom poli pouze jednu jednotku, což váš v některých situacích dost omezuje v případě, že dobýváte město. City states (městské státy) jsou spíš na obtíž. Lze za peníze s mím udělat alianci a on vám pak dává suroviny. Tu je ale potřeba obnovovat což vás stojí peníze takže je levnější to město prostě dobýt.

Pro: obrana města, rozšíření města pomocí peněz

Proti: možnost na jednom poli mít pouze 1 jednotku, městské státy

+12

ABZU

  • PC 80
U ABZU je na každém, aby si položil otázku, co vlastně od této "hry" očekává. Jelikož hratelností prvky jsou zde omezeny na minimum.

Hráč tedy prozkoumává mořský život a sleduje ho, jeho interakce je hledání míst k pozorování oblasti, nalezení sběratelských mušlí skrytých v oblasti a hnízdo které pustí do oblasti nové druhy ryb. Lze si tu i hrát s rybami, kde se ti velké dají chytit a ovládat rychlost a směr jejich plavby. Občas se najde místo kde hrdina něco zvedne nebo otočí ale je jich minimum.

ABZU má tedy své nejsilnější stránky v grafickém zpracování mořského života podpořenou výbornou hudbou od Austina Wintoryho. Jde tu spíše o relaxační zážitek, kdy nemá cenu spěchat někam dál a prohlédnout si co nejvíce z daných oblastí. Tento styl, ale nebude asi pro každého.

Mě se toto zpracování líbilo a výlet do podmořského světa si určitě někdy v budoucnu zopakuji, protože ABZU není nijak dlouho záležitostí. Zážitek to je určitě hodný zapamatování, pro všechny kdo mají tento typ rádi.
+12

Duty Calls

  • PC 10
Herní výzva 2017: "No fujtajbl!"

Duty Calls je krátká reklamní hříčka parodující Call of Duty a jí podobné střílečky. Máme tu základnu blaba zlý lidi blabla nukleární bombu. Po průchodu základnou, zastřelení 7 zlých lidí a získání nukleární bomby se spustí reklama na Bulletstorm. To vše trvá asi 5 minut, zemřít nelze. Technická stránka standart, snad jen zajímavost že se nejde skrčit a při držení ctrl se nemůžete pohybovat.

Po stažení 1 gb bych čekal delší zážitek, ale aspoň to bylo bezbolestné.
...
Ale vtipné video by bylo lepší.

Pro: délka

Proti: délka, velikost

+12

Gordi and the Math Invaders

  • PC 85
Komentář chápejte spíše jako takovou radu do života (vašich dětí). Pro mnohé byla matematika na základce a střední zábavnou hodinou, při které mohli svůj mozek pořádně rozpumpovat. Pak je zde ale také hodně lidí, jako například já, pro které byly hodiny matematiky úděsnou noční můrou, úhlavním nepřítelem puberťácké doby a zdrojem slz smíšený se stresem. (Jakmile jsem v septimě úspěšně napsal svůj poslední test z matiky v životě, hned doma jsem si pustil tohle, byl to zatraceně skvělý pocit!)

Ale velkou pomocí mi byla právě tahle zábavná hra, která mi mnohdy úspěšně pomohla se dokopat k tomu, aby můj mozek pochopil aspoň něco z těch příšerným číslic a rovnic. Jednotlivé minihry jsou příjemně rozmanité, hezky barevné a mnohdy i vtipné. Navíc to má takový velkolepý dobrodružný feeling, jste jediným pipánem, který může zastavit zlé viry před zničením Gordiho počítače. Tomu se říká motivace! Tak až budete mít dítě a uvědomíte si, že matematické nadání postrádá, zkuste mu dát tohlecto, přísámbů, že jeho známky se můžou nepatrně zlepšit.
A když to přeci jenom nepůjde, kupte mu dvojku.
+12

Global Ops: Commando Libya

  • PC 50
Každému je nejspíš jasné, že Global Ops je jen další budget, u kterého vývojáři neměli žádné ambice udělat díru do světa a nejspíš od počátku byl plánovaný prodej za nízké ceny ať už na steamu nebo v trafikách a supermarketech, kde si k tomu člověk koupí březňáka v akci a jde to nandat těm zpropadeným teroristům.

Příběh začíná pádem letadla někde v Grónsku za dob studené války. Po pádu zde zůstala nevybuchlá bomba velké hodnoty a ničivé síly. Tyhle věci samozřejmě přitahují lidi určité národnosti a etnické skupiny, které by vás v životě nenapadly. Jsou to Rusové a Arabové. Zde si dovolím první negativní poznámku a to jest dabing. Poláci si to nejspíš nadabovali sami s naprosto přehnaným a amatérským přízvukem. S klidem to tak můžu označit za nejhorší dabing co jsem kdy ve hře slyšel. Když se tedy člověk oklepe z šoku z té hrůzy co trhá uši, tak vemete do ruky zbraň a hůra na ně. Naši plešouni to mají všechno v paži a do toho střílení ještě hází ubohé, rádoby vtipné hlášky. Což je naopak plus, protože hra se vůbec nebere vážně.

„Střílej jen když to bude nezbytné.“ Po jednom tichém zabití, kdy prostě nepříteli fláknete jednu pěstí po hlavě jak Bud Spencer, příchází válečná vřava a s parťákem udělate největší rozruch na kilometry daleko. (Parťák je mimochodem uplně k ničemu, furt se někde toulá a člověk je rád když zabije jednoho ze sta.) Tam ukradni člun, dále zase auto nebo obrněný vůz a pro jistotu ukradni i vrtulník a tank, ale hlavně potichu! Největší sranda je, že ve všech těchhle vozidlech se nakonec vybouráte a ty dva zelené mozky všechno ustojí bez škrábnutí. Ale zcela upřímně, takhle ta nekonečná akce, připomínající béčkové akčňáky, je vlastně nakonec fajn, jelikož hra tak netrpí hluchými místy a když si chce člověk jen zastřílet bez zbytečností okolo, tak je tu určitě správně.

Graficky hra na svůj rok samozřejmě dosti zaostává, ale v tom se u levných her pitvat nechci. Mnohem víc mě trápí samotný design jednotlivých úrovní, kdy hra občas nedá ani náznak kam že to mám vlastně jít a já tak 10 minut běhám okolo a hledám nějakou zbraň jak zničit tank. Řešení je přijít k tanku co nejblíže aby se spustila cutscena. Nebo hledat dveře kterými mám projít, když všude okolo je milion fejkových dveří, taky není moc zábavné. Dalším problémem je i stereotyp z prostředí když se dostanete do Libye. Naštěstí jde hra zvládnout do čtyř hodin.

Přes svou jednoduchost a lineárnost, kdy jakékoliv odbočení z cesty znamená smrt či neviditelnou zeď, se nemám proč na Global Ops vlastně zlobit. Na bugy jsem nenarazil, prostředí jde ničit lépe jak v kdejakém áčkovém počinu a co je hlavní, na nic si to nehraje.

Pro: Feeling béčkové akční komedie, krátkost

Proti: Dabing, hudba, design úrovní

+12

Warcraft II: Tides of Darkness

  • PC 90
Warcraft II: Tides Of Darkness je pro mě především krásná vzpomínka na léta devadesátá spojená s MS-DOSem. Ačkoliv nejsem velkým obdivovatelem strategií, tato hra je výjimka, která uchvátí především skvělou hratelostí a roztomilou SVGA grafikou. I po těch více než dvaceti letech se jedná o geniální titul, který stojí za to si ho čas od času připomenout.

Velkým plusem hry je, že se nejedná o akci na pár hodin, ale přinejmenším na několik dní, v mém případě i týdnů. Tedy za předpokladu, že se jako hráč snažím vytěžit co nejvíce surovin a zničit vše, co mi stojí v cestě. Vše je tak jednoduché a přitom téměř dokonalé.

Toto je jedna z legendárních her, která si zaslouží obdiv každého správného hráče. Již se nemohu dočkat, až budu pokračovat ve hraní s datadiskem Warcraft II: Beyond The Dark Portal.

Pro: Hratelnost, grafika, hudba + zvuky

Proti: Nic zásadního

+12

Her Story

  • PC 85
Skvostné dílo. Senzační temná atmosféra. Skvělé zvraty. Unikátní hratelnost.

Tady někde by můj komentář asi normálně skončil, kdybych si nebyl jist, že bude můj komentář přesunut do diskuze. No každopádně... Na Her Story jsem si brousil zuby už dlouho, dokonce jsem ji měl zařazenou v Herní výzvě již o rok dříve, ale dohrál jsem ji až letos a to včetně skvělé české lokalizace. Ta paradoxně, ačkoliv pomáhá neangličtinářům pochopit lépe děj, daleko více stěžuje hratelnost kvůli skloňování, se kterým původní hra vůbec nepočítá.

Na hře se mi nejvíc líbilo, že se hraje hlavně na papíře před vámi a ve vaší hlavě. To, co se děje na obrazovce je pro každého hodně subjektivní a o tom, jak hra vlastně "skončila" může každý vést sáhodlouhé hádky.

Ať už však chci k této hře napsat cokoliv dalšího, vždy se pozastavím nad tím, že je to vlastně velký spoiler. Proto se už radši zdržím dalších slov a jen vám doporučím si hru zahrát. Jedná se o jednu z nejlepších jednohubek, které jsem kdy hrál.

Pro: atmosféra, hratelnost, zvraty, Windows

Proti: žádná znovuhratelnost

+12

Call of Duty: Black Ops III

  • PC 50
Herní výzva 2017 #7

Aktuálně 42. nejhůře hodnocená hra na DH.

Nechápu zasazení tohoto dílu do Black Ops série. Zmínky o událostech v přechozích dílech jsou tam všehovšudy dvě a úplně zbytečné. Značka se asi ale prodává dobře, takže to chápu.

Začátek hry je strašně roztahaný a dost nudí, prostřední část se rozjede a dost baví a na konci to naopak spadne do wtf dimenze a úplný závěr je nekonečný a člověk si přeje, ať už to skončí. A to samozřejmě wtf koncem.

Největší poser je příběh vyprávěný přes rychlejedoucí titulky na začátku každé mise, ze kterých si hra vybere jenom pár slov. Člověk si musí na internetech zjistit, co se tam píše a pak to je jenom trochu méně wtf. Jako styl vyprávění možná inovativní, ale jinak úplně dementní. To, co je vyprávěno ve hře je zmatek nad zmatek a hodně scén prostě nedává smysl a hráč vůbec nemůže vědět, co se děje a proč.

Po stránce hratelnosti je to pořád stejné. Jenom nepřátel se mi tam zdálo být opravdu hodně. Nevím, jestli je to tak ve všech dílech a jenom jsem si toho nevšímal, ale tady to bylo místy opravdu přehnané. V každé sebemenší místnosti padesát panáku na postřílení, často to bylo docela ubíjející.
+12

Assassin's Creed IV: Black Flag

  • PC 80
Po extrémně bolestivých dvou hodinách hraní Assassin's Creed III už jsem nad sérií zlomil hůl... jen abych ji s Black Flag mohl zase lepit dohromady. Přesun do Ameriky stále trpí dementností snahy naroubovat parkurovou hru na prostředí, ve kterém není vůbec nic urbanisticky zajímavého, což ve trojce brutálně podřezalo krk tomu jedinému zábavném, co na sáze kdy bylo, tedy lezení po zajímavých a vysokých budovách - tady alespoň trochu zachraňováno šplháním v lanoví lodí - ale hru pozvedá hlavně samotné plavení se s mořskými koráby, a celkově důraz na pirátský život (tedy, ne ten skutečný, ale ten který předvedli Piráti z Karibiku). Místo pitomého běhání po lese s indiány a opakování stále stejných úkolů pořád dokola je tu GTA na moři, a to je vlastně dost fajn. Vlastně tak moc fajn, že jde o zdaleka nejlepší Ass Creed jaký jsem kdy hrál.

Opakující se úkoly tedy tak trochu zůstaly, ale už jsou zajímavější, vylepšování lodi k nim dává motivaci, a hlavně v tom prosluněném Karibiku má všechno úplně jinou atmosféru, a konečně tedy mohu prohlásit že mě v nějakém Assassins Creedu to sbírání hromad věcí po celé mapě bavilo a vše jsem poctivě hledal, místo abych se všemu vyhnul a odbyl si jen hlavní příběhovou linii.
Ta tedy o moc zajímavější než dřív není, a stále občas zoufale debilně odbíhá do světa budoucnosti (nápad, jehož hlouposti se v této sérii nepřestanu divit asi nikdy), ale ani nevzbuzuje chuť bít hlavou do zdi nad tou trapností, takže k tomu všemu pirátění představuje slušný doplněk.
+12

Tom Clancy's Rainbow Six: Vegas

  • PC 60
Tom Clancy's Rainbow Six: Vegas je přesně hra z takového toho období, kdy se začaly na PC objevovat konzolové porty. Ošklivý HUD, divná rozplizlá grafika a všechno strašně zjednodušené. K tomu slabá optimalizace, nepohodlné ovládání, osekané nevzhledné menu apod. Zatímco v současnosti je situace už mnohem lepší, Vegas je přesně esencí toho, co lidi na konzolových portech nemají rádi.

Rainbox Six: Vegas je moje první setkání s touto sérií a ačkoli jsem čekal více taktickou hru, dostal jsem spíše akční střílečku s taktickými prvky. To mi nijak zvlášť nevadí, hra aspoň hezky odsýpá. Samotný základ hratelnosti je v pohodě. Přestřelky jsou dobré, intenzivní a vzhledem k nízké výdrži hráče místy poměrně tuhé a to i na normal obtížnost. S hrou mám ale určité problémy, které mi bránily se do ní více ponořit.

Za prvé level design. Ten je nenápaditý až běda. První a poslední mise jsou fajn, ale ten prostředek ve Vegas je už po dvou misích otravný. Neustálé čištění stále stejných kasín a přilehlých skladišť velmi rychle omrzí. Grafika je stylizovaná do červených a šedých barev a tahle paleta začne hodně brzy nudit. Vizuál kazí i přemíra různých blurů a bloomů. Při zásahu se navíc obraz celý rozkostičkuje, což na vzhledu nijak nepřidává. Vypadá to hnusně.

Druhou výtkou je AI. Že je AI protivníků stupidní, to mi nevadilo, ale retardovaný spojenecký tým už hře neodpustím. Jejich reakce jsou někdy strašně pomalé a občas nejsou schopní ani vyčistit menší místnost, aniž by se nenechali rozstřílet. Jejich reakce na rozkazy jsou taky dost pofidérní a hráč se na ně prostě nemůže spolehnout. Po celou dobu hraní jsem měl spíše pocit, že se, více než o spolubojovníky, starám o malé děti.

Poslední výtkou je systém krytí. Cover-based střílečky mám rád, ale v téhle formě už zas tak moc ne. Ačkoli je Vegas FPS, bez využívání krycího systému (který hru přepne do third person pohledu) je hra prakticky nehratelná, což je v mých očích naprosto zásadní chyba. Krytí navíc není úplně odladěné, celý ten systém je dost prkenný a kdyby mě hra do něj netlačila, nejspíš bych ho využíval jen minimálně. No a nepoužitelné noční vidění a termovizi radši ani komentovat nebudu.

Abych to shrnul. I přes výše zmíněnou kritiku je Rainbox Six: Vegas obstojná akce. Celkovým zpracováním na mě však působí spíše jako trochu lepší budgetovka někde z Ruska, než jako tříáčkový titul od Ubisoftu.

Pro: zábavné přestřelky, svižná hratelnost, spojení akční střílečky a taktické akce se tu docela povedlo

Proti: slabý leveldesign, nijaký příběh, stereotyp, hrozivý voiceacting, krycí systém, hloupá AI, místy grafika, useklý konec

+12

Fallout 4

  • PC 95
Po rozbitej ceste odchádza karavána, niekde z diaľky počuť dozvuky streľby, vedľa pri rádioaktívnej rieke sa dajú zazrieť mirelurkovia ako sa kŕmia... okolitý svet si žije vlastný život a otvorenosť prostredia navodzuje správnu atmosféru. Niečo sa ale zmenilo. Na prvý pohľad vidno, že flóre sa tu darí omnoho lepšie ako vo Washingtone a Vegase, a tým je scenéria na úplne inej úrovni. Nehovorím, že na vyššej. Na inej. Nie je to už tá klasika, kde sa postavíte na vyvýšeninu a vidíte do ďalekej pustiny skrz postapokalyptickú polopúšť. Veľká časť krajiny je posiata polomŕtvymi stromami, ktoré sa kývu vo vánku, výnimkou je juhozápad mapky, ktorý vyzerá, ako by tam padla atómová bomba pred pol hodinou – totálne mŕtvo, iba z atómovej hmly vybehávajú ghúli. Polomŕtva flóra moje myšlienky donútila k predstave zelenej odľudnenej krajiny – veď bomby padli už pred 210 rokmi! Preto som vyskúšal mód Grasslands, ktorý krajinu trochu ozelenil, a potom aj Ressurection Mod, ktorý navodil skutočný magický pocit z krás zániku.

Ako sa scenéria prostredia môže zdať rozmanitejšia, tak je hlavná dejová línia priamočiarejšia. Bokovky nemajú spojitosť s hlavnou úlohou, ktorou je nájsť si decko, a bavili ma viac. A bavili by ma ešte viac, keby som popredu vedel, kto je to decko zač a čo mi povie na našom prvom stretnutí po 210 rokoch. „Inštitút je jedinou nádejou ľudskej rasy. Preto ju musíme nahradiť robotmi. Prepáč, že sa ťa naše roboty pokúšali celý ten čas čo si ma hľadala zabiť, ale vieš, oni musia chrániť tajomstvá Inštitútu. To, že zabili otca, nebolo správne, ale pochop to a pridaj sa k nám.“ Poviem to na rovinu, to decko malo umrieť skôr. Inštitút som vyhodil do vzduchu a srdce mi nezmäklo len preto, že synáčikove roboty vo vnútri boli naprogramované na priateľskú komunikáciu. Inštitút bolo akési futuristické vyumelkované zariadenie a zároveň jedna zo štyroch frakcií, za ktoré sa dalo hrať. Boli tam ešte usadlíci Minutemeni a staré známe Bratstvo oceli – hierarchická polovojenská frakcia ktorá likviduje všetko živé okrem čistokrvných civilov a Minutemenov. Bolo to práve Bratstvo, s ktorým som zaútočil na Inštitút. Počas výpravy som to ale viackrát oľutoval, keď som sa pozeral na ich robota Liberty Primea a počúval jeho kecy tak strašne stupídne, že som mal chuť vyhlásiť Bratstvu totálnu vojnu. Tuším som trochu nerozhodný. Štvrtou frakciou boli Railroad, ktorých by som definoval ako slniečkársku guerillu, ktorá bojovala za oslobodenie robotov spod nadvlády Inštitútu. Škoda rečí. Nechápte ma zle, mne nevadí nahradenie človeka iným druhom. Lenže nie robotmi!

Čo sa týka spoločníkov, jednoznačným víťazom je psík Dogmeat alias Žeryk, ktorý so mnou putoval až dovtedy, čo som sa zaľúbil do feťáčky Caity, ktorú som ošetril nejakými skrášľovacími módmi, pretože Bethesda výzor postáv totálne odflákla, a tričkami Commonwealth Shorts Vanilla-CBBE z Nexusu. Seklo jej to! Žeryk sa odvtedy spokojne vyvaľuje v búde v rodnom Sanctuary. Iných spoločníkov som so sebou zásadne neťahal, niektorých som dokonca v zápale boja zastrelil.

Craftovanie na nižších stupňoch obtiažnosti je v podstate zbytočné, ale kulinári si prídu na svoje. V krajine rastie mnoho druhov zeleniny, hríbov, byliniek a iných rastliniek určených na priamu konzumáciu, alebo na uvarenie si polievky či vegánskej kukurično-neviemakej kaše (vegetable starch). Apdejt Vegan Adhesive Glue pridá osem nových receptov na výdatné vegánske postapokalyptické vodové žbrndy zhustené poriadnou dávkou škrobu alebo melasy. Keďže zvieracie mäso zásadne nejem, k plnohodnotnej strave chýbal už len šťavnatý steak z čerstvo zabitej nájazdníčky, a aj tento kalorický problém som ľahko vyriešil – True Cannibal Overhaul umožní vziať si z mŕtvoly človeka, ghúla a supermutanta (to sú všetko v podstate tiež ľudia) kožu na šitie, a mäso a krv na jedenie alebo varenie, môžem si uvariť napríklad Human Stew (guláš s ľudským mäskom a zeleninkou), alebo Mutant Kebab. Cait sa ale nepáčilo, keď som jedol ľudí, tak som to obmedzil. Jeden z najchápavejších postojov k jedeniu ľudí zaujal Nick Valentine: "Now I understand why people end up vegetarians."

Craftiť sa dá aj oblečenie. Vôbec, toto je asi jediná hra, v ktorej má americká vlajka nejaký zmysel. Dá sa z nej ušiť tričko. Dokonca aj predmety ako čeľusť (human jaw), stehenná kosť (femur) a iné časti ľudského tela sú využiteľné ako craftable items. Tam, kde sa zužitkuje všetko a nič nevyjde navnivoč, tam treba ísť. Apgrejdnúť na mnoho spôsobov sa dajú aj zbrane, ja som sa sústredil na automatické a ostreľovačské pušky. Stačia ku ním správne perky a problém vyriešený. Problémy sa ale dajú riešiť aj nenásilne, napríklad pre milovníkov zvierat sú tu perky Animal Friend a Wasteland Whisperer, alebo mód Less Aggressive Animals. Módy a patche sú nevyhnutnosťou. Zabíjajú veľa múch. V Nexus Mod Managery som si ich napočítal skoro 40. Najdôležitejšie sú tie, čo upravujú výzor postáv, počnúc Caliente's Beautiful Bodies Enhancer. Nakoniec čerešnička Killable Children. V predošlých dieloch Falloutov som toľko nemódoval, to znamená, že mi tu niečo chýbalo. A chýbala mi aj nejaká alternatíva v podobe Modifikovaného FEV vírusu, alebo niečoho podobného, ktorá by zabezpečila, že by sa história už neopakovala.

Pro: Žeryk

Proti: robot Liberty Prime

+12 +13 −1

Husk

  • PC 70
Je Husk len ďalší hororový walking simulátor, alebo ďalšia variácia na skrývačku typu Amnesia? Zo všetkého trochu a aj niečo navyše.
Príbeh začína tak, že rodinka cestuje vlakom na základe želania otca hlavného hrdinu. Ten ho totiž v liste poprosil, aby ho pred smrťou ešte navštívil v jeho rodnom meste. Vlak, v ktorom rodina cestuje, sa však vykoľají a dcéra aj so ženou zmiznú. Havária sa stane len kúsok od cieľového mesta a tak sa hlavný hrdina rýchlo ocitne na starom známom mieste. Všetko je však už inak, než si pamätal z detstva. V meste nie je živá duša a to čo občas stretne, ťažko definovať ako živé. Úplne bezbranný sa pustí na prieskum mesta a do hľadania svojich najbližších.

Spočiatku som mal dojem, že hrám klasický walking simulátor, založený na minimálnej interakcii a pri absencii akéhokoľvek boja. Keď som však stretol v uliciach prvú príšeru, akoby vystrihnutú z druhého Silent Hillu, hneď mi napadlo, že asi začína hororová skrývačka typu Slender, ktoré priznám sa, príliš nemusím. Našťastie, o chvíľu mi tvorcovia ponúkli hrdzavú trubku, ktorá sa prekvapivo nepoužila len na rozbitie visacieho zámku, ale aj na ubitie príšery. Vývojári tak dali hráčovi na výber. Pred nepriateľmi sa môže skrývať, alebo sa im postaviť čelom. Celkom príjemné prekvapenie a ďalšie mali už čoskoro nasledovať.

Prostredia sa začali veľmi rýchlo meniť. Chvíľu som si pobehal po opustenej stanici, potom po opustených úzkych uliciach aby som zavítal aj do strašidelnej bytovky s bábikami sediacimi na kresle. Onedlho som už bol na policajnej stanici, kde som sa dostal dokonca k ďalšej zbrani- revolveru. Tam bolo opäť na výber, buď príšere rýchlo uniknúť, alebo ju zastreliť. Zvolil som druhú možnosť a opäť som bol potešený, že na dve rany išla dole. Nemám totiž rád umelo zvyšovanú, často nelogickú náročnosť, keď niekoho trafíte dvakrát do hlavy, a on si ďalej pobehuje, akoby sa mu nič nestalo. Za absenciu tejto frustrácie, bohužiaľ tak často používanej v hrách, musím pridať vývojárom ďalší plusový bod.

V tomto trende hra pokračovala ďalej. Nikde som sa nezdržal pridlho. Všade bolo treba nájsť nejaký ten kľuč, občas prístupovú kartu alebo vstupný kód a išlo sa ďalej. Keďže všetky interaktívne predmety svietia na bielo, nebol problém nič nájsť a žiadny zákys nehrozil. Aj keď som čakal, že v meste strávim dlhý čas, opäť sa tak nestalo. Asi po ďalšej hodine som už vstúpil som do atmosférického cintorína. Aj v tom strávil len pár minút, aby som sa na jeho okraji nečakane zrútil na pláž pod ním. Ocitol som sa na pláži rozbúreného chladného mora... V diaľke svietili hrozivým červeným svetlom bóje, na brehu boli vraky stroskotaných lodí, ľudské kosti a lebky utopencov a veľký vchod doslova lákal vstúpiť do tajomnej jaskyne... Dear Esther?

Keďže hra trvá len niečo okolo päť hodín, tak počet rôznorodých prostredí vám zaručuje, že sa ani chvíľu nenudíte. Všetkého je v tejto hre tak akurát. Chvíľku si môžete pokojne skúmať prostredie ako v klasickom walking simulátory, chvíľku sa môžete hrať na skrývačku s príšerami, alebo si s nimi zabojovať.

Keď ale kladiete dôraz na technické spracovanie a vizuál, tak si pokojne odoberte aj 20 bodov z môjho konečného hodnotenia. Unreal Engine 4 totiž nebol použitý príliš šťastne a vývojári si asi mali licencovať niečo staršie. Textúry doskakujú veľmi neskoro a mal som niekedy pocit, že hrám nejakú hru z Playstation 2 a nie PC hru z roku 2017. Hra ani pri nastaveniach na ultra nevyzerá príliš dobre. A jednu kapitolu som musel kvôli autosavingu hrať až dvakrát, kedže sa rozbili textúry a ja som sa prepadol ktovie, kam...

Avšak, keď máte radi hororovky každého typu, či už survival, alebo walking simulátory, iste dajte Huskovi šancu a zrejme budete spokojní.

Pro: Vysoká variabilita prostredia, možnosť zvoliť medzi stealth postupom, útekom, alebo priamym bojom

Proti: Slabá technická stránka hry, neuspokojivý vizuál, nevyužitý potenciál Unreal Enginu 4

+12

Total War: Warhammer

  • PC 90
Vlastním pouze základní hru + free DLC (žádné placené jsem nehrál), hraji v češtině a na normální obtížnost.

Co se mi líbí:
- Frakce
Asi největší přednost celé hry. V základní verzi hry jsou k dispozici čtyři frakce (Říše, Orkové, Trpaslíci a Nemrtví). Všechny poskytují jiný zážitek a jsou natolik originální, že hlavní kampaň můžete rozehrát klidně načtyřikrát a nebudete se nudit. Například Trpaslíci mají nejpomalejší jednotky ve hře a žádnou jízdu, ale zase můžete využívat jejich skvělé artilerie a vysoké odolnosti. Nebo Nemrtví, kteří naopak nemají žádné jednotky na dálku, ale to vynahrazují velkým množstvím postradatelných jednotek, silnou jízdou a magií.
- Bitvy
Důvod proč vlastně hraji Total War :). K dipozici dostanete velké množství druhů pěchoty, jízdy a artilerie a můžete si se vším pořádně vyhrát. Paráda. Souboje neomrzely ani po 30 hodinách hraní a ten pocit, kdy pokoříte téměř dvakrát větší armádu je naprosto skvělý.
Bohužel trochu zamrzí obléhání, které není tak záživné jako klasické bitky, ale to nevadí, protože lze využít automatického vyřešení boje pomocí PC.
- Grafika a stylizace
Tady žádný problém, hra vypadá velmi hezky. Často se mi stává, že si hru přiblížím na maximum do válečné vřavy a tak trochu zapomenu, že bych měl generálovat celé armádě :D
- Návykovost
Stejně jako v Civilizace, tak i Total War má syndrom "ještě jedno kolo a jdu spát". Hra dokáže zabavit na dlouhé hodiny.

Co mi přijde ok:
- Strategická mapa
Přiznám se, že tady jsem hodně "zmlsaný" z Europa Universalis IV, takže mi zdejší strategická mapa přijde mělká jako Azovské moře. Strategická mapa zde jednoduše slouží jako prostředek, jak se dostat z jedné bitvy do druhé a to je trochu škoda. Nepomáhá tomu ani odfláknutá diplomacie.

Co se mi nelíbí:
- Diplomacie
Tragédie, bohužel. Lze uzavírat spojenectví, obchodní dohody a vyhlašovat války a to je tak vše. A to je dost málo...
- DLC
Ačkoliv mi přijde, že obsah který je nabízen v rámci DLC vypadá kvalitně, rozhodně neodpovídá ceně. Příklad: Elfové 17.49 Euro, Beastmeni 17.49 Euro, Chaos 7.49 Euro (za předobjednávku zdarma), krev ve hře (!!!) 2.49 Euro, atd. Nejhorší ale je, že DLC vypadají, že jsou násilím vytržena z finální hry. Některé jsou zdarma, ale většinou je to pouze hrdina navíc a nebo nějaká jiná maličkost. Snad to změní free-DLC, které přijde na konci února 2017 (Bretonnie).

Pro: frakce, grafika, zábavnost a návykovost, bitvy

Proti: diplomacie, DLC

+12

Inversion

  • PC 65
Béčkových stříleček mám zasebou už pěknou řadu a Inversion se k nim může směle zařadit, jelikož je to dost zapadlý kousek bez ambicí a originální hratelnosti, ač se díky hrátkám s gravitací může zdát, že zrovna originalita není to, co by chybělo. Ovšem i přes nedostatky je to pro mě spíš překvapení než zklamání.

Davis Russel je polda kterému končí šichta, těší se domů za manželkou a dcerkou a v tom Zemi napadnou neznámí vetřelci. Manželka je mrtvá a příběh se mimo jiné točí kolem hledání jeho dcerky. Jeho motivace postřílet všechny vetřelce je tedy dost ubohá a odfláklá řekl bych. Zabíjí to pak i poněkud hollywoodské rádoby-cool hlášky kterých mám plné zuby. Na pozadí toho všeho se vytváří mnohem zajímavější příběh neboť celou dobu nevíte vlastně kdo vaši nepřátelé jsou, co chtějí nebo odkud přišli. Příběh mě tak dokázal hnát kupředu a obsahuje i dost dobré zvraty. Na obyčejnou střílečku opravdu solidní, i když konec je dle mého příliš unáhlený a neuspokojující.

Hrátky s gravitací, s čímž se hra prezentuje už přímo na obalu, jsou asi hlavním lákadlem. Střílet nepřátele nad vámi, vedle vás, ve vzduchu i na zemi je vcelku pěkná změna. Problém je, že nemůžete vymýšlet nic nového. Sami můžete změnit gravitaci jen na malém místě a lze tak zvedat nepřátele z krytů nebo třeba házet s auty a dalšíma věcma, ale nic víc vás autoři nenechají udělat. Na myšlenky že změníte gravitaci a budete běhat po zdech domů nebo po stropech interierů tedy zapomeňte, tyhle momenty má hra pevně dané. Vesměs tedy ne moc kulervoucí fičura.

Pocit ze střelby a vůbec zabíjení je docela uspokojující. Nepřátelům lze odtrhat končetiny, rozstřelit hlavy a místy to působí jako slabší Bulletstorm, ale jinak je v nich nízká variabilita a začínají nudit. Boss fighty hra vůbec nemusela mít, jelikož jsou občas chaotické, váš parťák tam jenom zavazí a nechává se zabít, respektive shodit na zem a vy ho musíte zvednout než umře, a vůbec nejhorší je, že se třeba třikrát opakují s tím stejným typem nepřítele. Zoufalé, nemyslíte?

Pěkné je zpočátku i prostředí a jeho proměnlivost. Z městských ulic a domů se postupně dostáváte do vyprahlé pustiny s nádechem westernu a pak do té horší části, tedy nudné tunely a nepřátelská doupata plné železných konstrukcí. Ač světlá chvilka se objeví díky dobrému zvratu i v pozdější fázi hry.

Zcela upřímně můžu říct, že jsem od Inversion dostal víc, než jsem původně čekal, ač jsem si tady spíše jen postěžoval. Problém je, že tu vše funguje na tak akorát hratelné úrovni a nahoru to dost táhne pouze příběh. Přesto je to docela solidní zábava a když přežijete první hodinku obyčejnosti, tak vás hra odmění.
+12